Venku bylo zataženo, poletovala drobná ledová krupička a hospůdka uprostřed dědiny zela téměř prázdnotou. Až na skupinu stálých hostí v rohu výčepu. Hostinský Šmalda donesl kyblík uhlí, naládoval stará hospodská kamna a po očku sledoval, jestli všichni mají nalito. V čele stolu seděl Honza Kaláb.
Povídky od hostinského stolu 06 – Sauna Přečíst vše 2 »
5. kapitola – Návštěva rodičů. Sobotní ráno se smálo a sluníčko rychle sušilo noční rosu. Umyl jsem se, něco snědl, vytáhl kytici ze sklepa a nervózně pochodoval po boudě. Čekal jsem, kdy uslyším řev motoru teréňáku z Vyhlídky. Jaké překvapení, když ze silničky se odlouplo osobní auto a způsobně sjíždělo k boudě.Jak se přiblížilo, poznal
Venku se mračilo, déšť na spadnutí a hospůdka uprostřed dědiny zela téměř prázdnotou. Až na skupinu stálých hostí v rohu výčepu. Hostinský Šmalda za výčepem dělal že čistí sklenice a bedlivě sledoval, jestli všichni mají nalito. V čele stolu jako vždy seděl hranatý, prošedivělý Honza Kaláb. První kapky zabubnovaly na okna, když se otevřely dveře výčepu a dovnitř
Povídky od hostinského stolu 03 – Zájezd Přečíst vše 2 »
„Ahoj Pepánku,“ ozvalo se mi zničehonic za zády, div že jsem leknutím nepoposkočil. Zrovna jsem totiž zíral do výlohy knihkupectví a zcela zaujat bizardní nabídkou nevnímal svět kolem sebe. Otočil jsem se. „No né, Haničko!“ vykřikl jsem potěšeně s rozzářenou tváří. „Jeden by si myslel, že ses odstěhovala, tak dlouho jsem tě už neviděl,“ řekl jsem
Už jsem měl práce plné zuby a potřeboval jsem na chvíli vypnout. Na to, že bylo teprve pondělí, to byl docela výkon. Naštěstí jsem měl plán na relaxaci. Jen jsem ještě nevěděl, jestli to vyjde. Záviselo to na více faktorech a kterýkoli to mohl úplně zkazit. Mým snem vždycky bylo koupit si motorku a někam
Dešťová víla 11 Přečíst vše 2 »
Kapitola čtvrtá – vánoční. Přišla zima. Jak se říká „ani psa by tam člověk nevyhnal“. Teploty kolísaly kolem nuly, na zemi poprašek sněhu a od severu to nepříjemně fičelo. Hanka se točila kolem sporáku, v kuchyni to vonělo cukrovím a Luboš, místo toho aby zalezl do kamrlíku vzletně nazvaného pracovnou, seděl u stolu a trápil svůj přenosný počítač.
Stará hájovna 04 Přečíst vše 2 »
Kapitola třetí – podzimní. Listí na stromech před hájovnou již dostávalo podzimní nádech. Byla sobota. Luboš neochotně pootevřel jedno oko, na které ho šimral paprsek sluníčka prosvítající mezi zataženými závěsy na okně. Otočil se k nočnímu stolku, pohlédl na budík a zavelel: „Vstávat, bude osmá, ať nás netahá Poděs z postele.“
Stará hájovna 03 Přečíst vše 2 »
Právě jsem dokončoval můj „majstrštyk“ ,co jsme měli mít zítra k obědu, když se z koupelny ozvalo: „Prosím, podej mi čili!“ Právě jsem měl v ruce příslušnou kořenku a tak jsem odskočil, abych jí Anetě podal. Noóó, podal… Nasypal jsem jí na nataženou ruku řádnou dávku a řítil se zpět do kuchyně, aby se mi
„Ahoj! Máš zítra večer čas?“ zeptala se Alena, když jsme vycházeli ve čtvrtek z práce. „Co potřebuješ?“ zeptal jsem se. „Tak večer přijď!“ neodpověděla na můj dotaz. Chytila Karla za ruku a táhla ho neznámo kam. Vrtalo mi hlavou, co může chtít, když má Karla. V pátek kolem mne oba prolítli jak rakety. Přestal jsem přemýšlet, co by
Kamarádská trojka Přečíst vše 2 »
Spalo se mi nádherně. Nabyl jsem sice zvyklý spát ve dvojici a tak jsem i v tom stavu jakéhosi polovědomí musel respektovat, že postel nemám jen pro sebe. Tato nepohodlí však bylo vynahrazeno silnými, novými dojmy. Vnímal jsem příjemné, živočišné teplo ženského těla vedle sebe a to také způsobilo, že i v tom spánku podvědomí pracovalo. Péro mi opět
Protected by Security by CleanTalk
