Tenkrát před řadou let 05 – První milování 🇨🇿

První milování

Lukáš opravdu pořídil všechny ingredience včetně parmezánu, kapar, cornichonek a tlustých hranolek, které jsme dali udělat do trouby, takže večeře se povedla dokonale. Prostřeli jsme si jí v novém obýváku se svíčkou na stole, vytáhli na to takové slavnostnější prostírání, Luky pustil nějaký svůj playlist, do kterého ale namixoval i několik mých milovaných nokturn od Chopina, svíčka příjemně praskala a nádherně voněla, otevřel ten opravdu dobrý Pinot, takže už jen z toho je jasné, že nálada byla skutečně romantická.

Vychutnávali jsme si ten belgický tatarák i s dipem, k těm hranolkům, zkrátka užívali jsme si první skutečně pohodový večer v novém bytě v pohodlí rohového gauče. Lukáš se bavil tím, že když už jsem nemohla, tak se mne snažil krmit a měl z toho náramnou legraci. Občas jsme si opatrně ťuknuli tím dobrým vínem a bylo nám prostě báječně.

Trvalo to dost dlouho, ale stejně jsme to nedali všechno. Lukáš nakonec zbytek té dobroty sklidil, přinesl ještě nějaké slané buráky a sušená jablka a hrušky, což obojí miluju, sesunul se na ten široký gauč vedle mne, objal mne zase rukou kolem ramen a jen vydechnul: „Tedy mami, já jsem tak strašně happy, že je tohle všechno naše a že nám sem už nikdo nepoleze! Ty ne?“

Co jsem na to mohla odpovědět než popravdě, že já taky a už jsme byli tam, kde jsme před tím skončili. „Ty jsi prostě ta nejbáječnější!“ a zase mi dal pusu.

Snažila jsem se ho jenom zlehka odstrčit, abych tu chvilku nepokazila, ale tentokrát se moc nenechal a já mu tedy tu pusu vrátila, ale hned pak jsem mu tak nějak docela jemně vyčinila: „Luky, tohle nejde. Najdi něco v televizi a tohle už nezkoušej. Vždyť přeci víš, ne?“

„To víš, že vím, mami. Ale bylo to tak moc zlý, to že jsme si dali takovou nádhernou pusu?“

Nechtěla jsem v takovou chvíli lhát, protože to opravdu bylo tolik moc hezký, ale věděla jsem, že pokračování nebo možná už jen jediný další takový polibek by směřoval ke konci, který jsem si nepřála, jakkoliv jsem si to už několikrát představovala i po té sauně, proto jsem se na něj docela vážně podívala se slovy: „Bylo to hezký, ale směřovalo by to k něčemu opravdu zlýmu a to přeci nechceme. Věřím, že máš dost rozumu.“

Zvednul sklenku vína, kývnul s ní směrem ke mně a opatrně oponoval: „Tak aspoň, že to bylo hezký. To jsem moc rád. Akorát, že ani já ani ty nevíme, jestli by další pusa nebyla ještě hezčí, protože by po ní třeba přišla ještě další a ta by zase byla hezčí než ta před ní. Vždyť víš, co dál. Třeba by to vůbec nebylo zlý, tím si nemůžeš být ani trošku jistá,“ doprovodil ta slova krásným úsměvem a pohladil mi ruku. Já byla úplně naměkko a zmohla jsem se jenom na prosbu: „Radši toho už nech, moc prosím! Pusť nám tam radši něco hezkýho z Netflixu nebo tak,“ prosebně jsem se na něj usmála.

„Hned něco najdu, stejně jsi nejvíc bezva a jsem rád, že jsme tady spolu.“

Koukali jsme na docela dlouhý film na Nova Cinema, Lukáš otevřel ještě druhou lahev Pinotu, během reklam jsme si povídali a bylo nám fajn. Bylo mi jasné, že Lukáš myslel všechno úplně vážně a trochu mi ho bylo líto, tak jsem zabrousila na téma dvojčat: „Máš nějaké novinky o Elišce a Lucce? Šéfík se mi trochu vyhýbá a já za ním neběhám, abych se vyptávala, co na můj výstup říkali.“

„Potkáme se teď v pondělí, protože jsem kvůli tomu stěhování neměl čas, takže nevím nic. Jen to, že se doopravdy moc chtějí potkat a prý se moc těší, že zase hezky pokecáme.“

Zkrátka pak už to byl jen pohodový televizní večer. Nakonec jsem se zvedla, šla si dát sprchu s tím, že si jdu ještě chvilku číst. Luky jen konstatoval: „Jo, klidně běž, půjdu po tobě.“

Už jsem si pěknou chvíli četla, když do pokoje nakouknul, přišel až ke mně, já nevěděla, co chce, ale vzal mi opatrně knihu z ruky a tiše pronesl: „Přišel jsem ti dát ještě jednu pusu, tentokrát na dobrou noc,“ sklonil se ke mně a začal mne líbat.

Naprosto jsem tak přímý útok nečekala a ani jsem se nebránila. Jen jsem po pár vteřinách Lukáše jednou rukou zlehka odstrčila: „Luky, to stačilo, běž pěkně k sobě. Už jsme si to řekli dostkrát,“ upřeně jsem se mu přitom dívala do očí, jenž on ten můj pohled spíš vzal jako výzvu k pokračování. Opatrně mne pohladil po tváři, ruku tam nechal a znovu mne políbil. Něco se ve mně v tom okamžiku zlomilo a já při tom položila svou ruku na jeho tvář a trochu víc rozevřela rty. Cesta zpátky se nadobro zavřela.

Byl to první opravdu vášnivý polibek, žádné nesmělé zkoušení. Potom opatrně bral mé rty něžně do těch svých a sázel mi ty nejněžnější polibky jeden za druhým a do toho pořád opakoval věty jako: „Tolik jsem s tebou šťastnej! Jsi tak báječná! Moc tě miluju! Dokonalá! Nádherná!“

No zkrátka takové ty šepoty, co ženám určitě dělají dobře a já věřila, že je myslí úplně vážně a on je taky úplně vážně myslel.

Prostě najednou mi bylo úplně jedno, že je to můj syn a vzala jsem ho jako svého partnera. Milovaného partnera. Něžného a romantického partnera. Ani si nevybavuju, jak se dostal ke mně pod peřinu, ale najednou jsem ucítila jeho ruku, jak opatrně hladí přes noční košilku ten můj špuntík a jen šeptá: „Bože, ten se tak nádherně zvětšil!“ A já ho místo odpovědi sama začala líbat a nemohla jsem se dočkat dalšího pokračování.

Když mi to moje prso opatrně zmáčknul, jen jsem tak nějak áchnula, protože já mám prsa dost citlivý a dělalo mi hrozně moc dobře, když se s nima mazlil můj ex. No a teď po pár letech nebo mi to aspoň přišlo být jako někdy v pravěku, jsem to najednou zase zažívala. Přitisknula jsem se k Lukášovi a narazila na jeho dokonale ztopořenýho pinďoura. Opatrně jsem sjela rukou dolů a přejela mu po něm prsty. Když jsem slyšela, jak tiše vzdychnul, věděla jsem, že sama už taky musím být dokonale připravená. Měl na sobě takové ty krátké kalhoty od pyžama s rozparkem místo poklopce, takže stačil nepatrný pohyb a už mi ten horký válec vklouznul do dlaně. Lukáš znovu jen vzdychnul, zmáčknul mi to moje prso ještě víc a ten polibek byl teď zase o něco jiný. Jeho jazyk se zkusil potkat s tím mým a nebylo to špatné. No, vlastně přiznávám, že to byl další impuls, který vedl k tomu, že vzápětí jsem přes něho přehodila nohu a nasměrovala si ho do sebe. Vklouznul tam úplně sám a dokonale.

Jeho ruka vklouznula pod noční košilku a já poprvé doopravdy ucítila jeho doteky na mém těle: „Bože,“ šeptal mi do ucha, „nevím, co je úžasnější, jestli cítit, jak do tebe můžu klouzat nebo jestli to, že si smím hrát s těma nádhernejma špunítkama. Ty prsíčka jsou úplně sametový. Tolik jsem si to od té sauny přál, lásko!“

To už jsem si překulila Lukáše na sebe a rukou jsem se mazlila s tím jeho nádherným válcem a kuličkama; jasně jsem vnímala, že mám svoje chloupky úplně slepené z toho, jak jsem byla mokrá a jak mi mezi prsty nádherně vláčně zajížděl do té mé tolik zanedbávané kundičky a zase se vysouval ven. Taková nádhera! Milování po tak dlouhé době, která se mi v tu chvíli zdála být nekonečná. Byl tak vášnivý, ale zároveň pozorný a něžný! Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. To úžasné objetí trvalo asi dost dlouho. Nemám tušení jak dlouho, ale pak se vše zklidnilo, Lukáš mi tu košilku vyhrnul úplně a začal mi líbat a vysávat ty mé špuntíky, ale celou dobu byl ve mně a jemně se u toho kolíbal. Já byla hotová z jeho doteků a on zase z toho, že jsou ty špuntíky tak velké a pak zjistil, že se z nich dají i vysát malinké kapičky: „Ty bláho! Já vůbec netušil, že se z nich dá něco vysát,“ vydechnul překvapeně. Já ho pozorovala s očima dokořán otevřenýma a byla bych se roztrhnula, jen aby se mu všechno líbilo. Tohle fascinovalo i toho mého zatraceného ex. Pomalinku se začal přesouvat se svými polibky níž. Jeho ruce sjížděly po mých bocích, když vzal do rtů tmavé chloupky, které jsem měla dost nedbale upravené, a začal mne za ně něžně těmi svým rty tahat, proběhlo mnou příjemné zamrazení. Dodnes si to přesně vybavuju. Pak jeho nos zmizel v té mé zmáčené štěrbince a jazykem přejel od hrázičky až k poštěváčku. To už jsem skoro začínala křičet nebo spíš ty mé vzdechy začaly být náramně hlasité. Byla bych tu radost nejraději vykřičela co nejhlasitěji, ale vědomí, že jsme v paneláku, kde je určitě mnohé slyšet, mne přimělo jen hlasitě vzdychat. Pak ale Lukáš nasměroval svůj jazyk na poštěváček, jemně po něm jezdil jazykem, vysával ho a šeptal: „Ježíši, mami, ten se tak nádherně zvětšil! Skoro jako ty tvoje dudlíčky! Ty jsi tak úžasná! Tak nádherně sladká! Teď už budu chtít tu tvojí chuť a vůni zažívat pořád!“

Už zase to opakoval, jenže úžasný byl hlavně on. Nedalo se to prostě vydržet a já popadla polštář, zakryla jsem si obličej a jen se snažila nekřičet moc nahlas. Cítila jsem naprosté uvolnění a skoro jistě věděla, že těch mých šťáviček bylo najednou nějak moc. Občas se mi to stává. „Promiň, lásko, promiň,“ jenom jsem hrůzou vzlykala, protože jsem se bála, že jsem se mu zhnusila, ale náramně mne překvapil: „Pssst, to bylo úžasný! Nejkrásnější! Tohle jsem před tím nezažil a aspoň vím, že se ti milování se mnou líbí,“ tiše mne uklidňoval. Jeho polibky se zase vracely zpátky k mým ňadrům a jeho nádherný válec se zase dotknul té mé mokré studánky a pak do ní nádherně vláčně vklouznul. Bylo mi úplně fuk, že je pode mnou loužička. Posunul se nade mne, vzepřel se na rukách a začal doopravdy prudce přirážet. Chvilku jsem nedělala nic, jen jsem se mu dívala nevěřícně do očí, protože jsem si uvědomila, že mne brutálně nádherně šoustá můj syn, kterému už bylo dvacet pryč. Přišlo mi to být absurdní. Bláznivý ale taky neuvěřitelný, a hlavně nádherný a čert vem všechny konvence a ostatní lidi. Prostě milování se buď podaří a je nádherný a nebo za moc nestojí a tady to byla absolutní dokonalost. Esence všech těch skvělých pocitů, kvůli kterým to lidi mají tak rádi. Když jsem si tohle všechno uvědomila, tak to na mne najednou také přišlo a začal jsem divoce přirážet proti němu a povzbuzovat ho: „Ježíši, Luky! To je šílený, co to tady děláme, ale já to chci! Prosím! Prosím! Pojď!“ Myslím, že jsem tohle a nějaká další povzbuzení ze sebe polohlasně vyrážela až do okamžiku, kdy to na mne přišlo podruhé. Jen jsem se proti němu vzepjala. On ještě kratinkou chvilku pokračoval, ale pak také jen zaúpěl a já cítila takové nepatrné záškuby a pak už se sesunul do mého náručí. Jeho prsty se zabořily do mých vlasů a šeptal mi do ucha: „Bože, mami, tohle bylo něco tak neuvěřitelně dokonalýho! Snad se ti to taky líbilo. Tolik bych si to přál, protože pak bychom si tohle spolu mohli dopřávat, kdykoliv bys chtěla.“

Taky jsem mu prohrábnula vlasy, položila jsem ruku na jeho tvář, lehce ho políbila a jen jsem zašeptala: „To víš, že to bylo úžasný! Ale nesmí se to nikdo dovědět a nesmíme to přehánět. Bude to jenom naše tajemství! Prosím!“

Ještě chvilku jsme se k sobě tisknuli a znovu se tak nádherně něžně líbali, že mi bylo úplně fuk, že ten jeho už docela splasknul a že kolem něj ze mne vytéká úplná záplava toho jeho mlíčí. Já si v tu chvíli připadala jako mladá holčina po prvním rande, které skončilo milováním. Jasně, že milováním, co se báječně povedlo, ale myslím si, že málokdy je první milování něco tak bezvadného. Ono to nejde dost dobře popsat a pochopí to jenom ti, kteří něco podobného zažili. Je to prostě něco tak neobvyklého, něco, co nejde snadno vyjádřit slovy. Ale je tam třeba i takový pocit jakéhosi triumfu. Triumfu nad těmi, kteří něco takového nezažili, ať už protože se jim taková příležitost v životě neotevřela nebo i otevřela, ale oni ji odmítli. Propásli, a na tom slově trvám, pokud tu příležitost teda měli. Těch myšlenek se mi vynořilo mnohem víc, ale přicházely i později, občas po některém z dalších úžasných, nezapomenutelných milování. Prostě ten pocit dokonalého štěstí, které přeci prožívají lidé tak často, ale o tom mém by pochybovali, že může být skutečné, když není normální. Mně zkrátka nenormální přestalo připadat.

Pomalu jsem se tenkrát vyprostila z jeho objetí, opatrně jsem se posadila a snažila se tu jeho nadílku, co ve mně zbyla, donést do koupelny. Koutkem oka jsem zahlédla, kterak Lukáš shrnul do dlaně ty mazlavé stopy po tom, co jsme spolu právě provedli. Za okamžik už se snažil všechno to smýt ze svých rukou v umývadle a zároveň v zrcadle docela bezostyšně sledoval, jak si já tu svou holku vymývám ve vaně sprchou.

„Luky, nekoukej tak na mně,“ styděla jsem se tenkrát poprvé.

„Já tomu nemůžu uvěřit, víš? Proto se nemůžu vynadívat. Všechno je dneska neuvěřitelný,“ usmál se ne mne tak nádherně, že jsem mu ten úsměv vrátila a bylo po rozpacích. Od toho okamžiku už mi nevadilo vůbec nic z toho, co jsme spolu pak prožívali a některé ty věci bych určitě nikde nezmiňovala. Jen bych k tomu řekla, že Lukáš zřejmě mnohé zdědil po svém otci, zejména pak fantazii, která byla dost výrazně orientovaná na erotiku a mnohdy i poněkud neobvyklou. Zpočátku mi některé věci přišly být přinejmenším zvláštní, ale nakonec se mi s ním líbilo všechno a občas jsem dokonce zkusila sama tu zábavu zpestřit, ale jak jsem už napsala, tyhle věci si nejspíš nechám navždy pro sebe.

Byl by chtěl docela jistě pokračovat, ale já si chtěla uchovat vzpomínku na tu nádheru, a tak jsem nic dalšího nedovolila. Ráno, už bylo kolem osmé, mne probudil jeho jemný polibek, který mi vtiskl na ouško a vzápětí už mi jeho prst čechraly chloupky v mém klíně. Líně jsem se k němu otočila, usmála se na něho a ucítila tlak jeho prstů dobývajících se trochu hlouběji. Něco takového mi už pár let chybělo, i proto jsem se na něho usmála a udělala mu trochu místa pro tu jeho zábavu. Nechal jemně projíždět ukazováček mezi chloupky přes horní okraj mé kundičky k poštěváčku. Úplně mne z toho mrazilo. Taková nádhera. Jenom jsem tiše brouknula: „Mmmmm, pomalu, nespěchej!“ a vychutnávala si, jak se s každým dalším pohybem spouštěl hlouběji a hlouběji.

„Jak to, že jsi po ránu takhle dokonale vlhká?“ šeptal a snažil se mne políbit.

„To bude nejspíš kvůli tomu nádherným půlnočnímu milování. Ale pusu ne, musím si dojít vyčistit zuby,“ vyklouzla jsem z postele a utekla do koupelny a s kartáčkem na zuby v puse na záchod.

„Jo, to máš asi pravdu,“ zamumlal a vypravil se za mnou. Se zubním kartáčkem v puse šišlavě navrhoval: „Uděláš mi trochu místa?“

„Teď rozhodně ne, pěkně si počkej.“

„OK, tak někdy příště to spolu zkusíme,“ disciplinovaně zavřel dveře a čekal.

Když mne vystřídal, musel se na záchod posadit a toho svého trčícího pinďoura ohnout dolů, protože jinak by se snad ani nemohl trefit. Já se nemohla dočkat, až ho zase budu mít v sobě.

Nebudu to protahovat, bylo to báječné a dost dlouhé ráno.

Pak ještě prima odpoledne rozdělené do několika kratších akcí. Jen tak poškádlit, ale nedotáhnout to do konce. To mne bavívalo, ale bylo mi jasné, že Lukáš by nejradši pokaždé všechno ze sebe vystříkal. Večer jsem sice už měla všeho dost, ale pro tentokrát jsme ještě zvládli i milování před spaním. Prostě první den nového způsobu společného života jsme si užili, jak se patří. Udělala jsem mu radost a nechala jsem si na sobě ten den jen lehké docela krátké domácí šaty, prostě mne tenkrát bavilo trochu ho i provokovat. Využili jsme toho na několika místech, ale, jak už jsem napsala, vždycky jen na chvilku a pokaždé jinak. Náramně jsme se tím bavili. To nám pak zůstalo i dalších letech.

Než jsme usnuli, musela jsem ho ale usměrnit: „Miláčku, dvě věci. Zaprvé, dnešek byl výjimečný, mně bohatě stačí milování jednou týdně, výjimečně dvakrát, takže když řeknu, že ne, tak ne. Chápeš? A zadruhé, doma můžeme všechno, ale na veřejnosti nebo kdykoliv bude někdo nablízku, jsem jen tvoje obyčejná máma a neexistuje ani náznak čehokoliv, co jsme tady celý den prováděli. Platí?“

„Platí! Jsi úžasná! A můžeme opravdu všechno?“

„Když to nebude nějaká šílenost, tak proč ne. A ty si koukej najít nějakou slečnu a můžeš s tím začít třeba hned zítra s Eliškou nebo s Luckou.“

„No, tak tohle bude zrovna dost těžký, protože ty dvě se od sebe nehnou a začít si něco s oběma by asi nebylo to správné. Co myslíš?“

„Jsou sice asi obě docela fajn, jak jsi říkal, ale myšlenka na to, že bys chodil s oběma naráz třeba i do postele by časem hrozila přerůst ve dvojí otcovství, a to si nejsem jistá, jestli bys chtěl,“ na jednu stranu mne to pobavilo, na druhou docela vystrašilo, a tak jsem ještě dodala: „Taky tady existuje nějaký paragraf proti bigamii, takže by sis musel dát pozor i na tohle,“ smála jsem se, ale byla jsem plná obav.

„No, taky už jsem na to myslel. A co ten jejich trochu úchylný tatík? Myslím, že se ti docela líbí a že by ses s ním mohla dát dohromady aspoň ty?“

„Luky, nech toho. Sám jsi viděl, že ta jeho je ještě úchylnější a že já si nezačnu nic s mužským, který je ženatý. Navíc teď mám i tebe. Sice vím, že se nemáme navždy, ale nějaký pátek nám to asi vydrží. Co myslíš?“

„Mně to vydrží docela jistě a obávám se, že mi to vydrží i když se třeba někdy časem ožením. Ale ta nějaká budoucí to nebude smět vědět, protože to by asi byl malér. Co myslíš?“ Pak se ještě zamyslel: „Nebo leda že by byla podobně založená, jako my. To možná ty holky Eliška s Luckou jsou. Jenže jsou dvě.“

„Já se z tebe zblázním. Sotva jsme si něco takového začali, tedy, sotva jsi mne do něčeho tak strašného dotlačil, už uvažuješ o pokračování a rozšíření? Ty jsi fakt takovej můj blázínek! Radši toho necháme. A měl bys chodit spát do své postele do svého pokoje. Když by k nám někdo přišel, tak by si mohl všimnout, že něco není v pořádku.“

„Hmm, asi máš pravdu, ale třeba párkrát do týdne bychom mohli zůstat spolu, ne?“

„Uvidíme, ale teď už spím.“

Hned další den se s oběma dvojčaty potkal, byli v nějaké kavárničce, ale prý si dali ke kafi po třech skleničkách vína. Seděli prý dost dlouho, takže to nebylo tak hrozné, opilý nebyl, ale zajímavé to bylo.

„Mami, představ si, že u Hronků došlo o víkendu ke vzpouře. Holky z toho byly úplně pryč a nevěděly, jestli je to dobře. Přiznaly, že ta jejich úchylná máma po nich zase chtěla nějaké hrátky a když jí tedy v sobotu večer udělaly divadlo ála sauna, tak navíc vehementně chtěla, aby zapojily i jí. Na chvilku se tedy nechaly přemluvit, ale ona do toho chtěla pak zatáhnout i Hronka a on se nenechal, udělal scénu, ona ale chtěla tvrdě velet a on tedy jen konstatoval, že s tak úchylnou ženskou už v žádném případě nehodlá sdílet byt ani o den dýl, balí se a jde zatím na hotel, požádá okamžitě o rozvod a holky, ať si vyberou, s kým chtějí žít. A že je připravený u soudu do detailu vylíčit, co všechno po holkách a po něm chtěla. Je jim dvacet, rozumu mají dost a podle jeho názoru nepotřebujou už dohled tak úchylné osoby, která je bude nutit do mimin nebo nějakých dalších úchyláren. To je asi v kostce. Já je samozřejmě litoval, ptal jsem se, s kým by byly radši a kde budou bydlet, no prostě dlouhá debata. Byly z toho úplně špatný a ve čtvrtek jdeme zase pokecat. Ony prostě evidentně nemají nikoho, s kým by si mohly povídat nebo spíš komu by se mohly svěřit se svými problémy. Moc dobře vědí, že všechno si řešily jen samy dvě mezi sebou a že to je špatně, protože ony všechno dělají stejně a skoro nikdy se nepohádají. Pak mi lichotily, že jsem první kluk, co je bezva a se kterým si můžou o všem popovídat a kdo jim rozumí a tak dál a tak dál. Vypadalo to, že jsem jediný mužský na celým širým světě, který za něco stojí a který jim rozumí a prosily mne o další setkání. Věřila bys tomu, mami?“

Byl to docela šok i pro mne, protože šéfík do práce nepřišel, jen zavolal, že se omlouvá, ale že musí něco řešit.

Semlel toho ještě víc, tedy můj synek, a v ten čtvrtek to mělo pokračování. Byl už večer, když přišel, byl docela rozhozený, protože holky se prý rozhodly, že radši budou zatím s tátou, že musí nějak vyřešit bydlení, ale že s mámou být nechtějí. S ní se doma děsně pohádaly, protože trvala na tom, že budou spolu a táta, ať si táhne, kam chce, když mu na dcerách nezáleží, ale to přeci není pravda. Rozhozený byl ale hlavně z toho, co mu řekly dál: „Mami, představ si, že Hronek prý jede někam příští týden na tři dny pryč a jejich máma nějakou shodou okolností na dva dny pryč ve stejném termínu. Ptaly se mne, jestli bych nechtěl v úterý zůstat u nich. Což o to, jsou to fakt docela hezký a prima holky, ale víš, co mi řekly? Že je to poprvé, co se dokonale shodly na tom, že sice chápou, že je to divný, ale jestli bych s nima nechtěl chodit a že by chodila na rande vždycky třeba jen jedna a že by vždycky předem řekly, která z nich, než bych se naučil rozeznat je sám. A kdyby mi to prý nevadilo, někdy by přišly třeba obě. Záleželo by jen na mně. Strašně se prý bojí, že je zklamu tím, že je odmítnu a že by to byla škoda. Hlavně ať nemám strach z toho, že by chtěly, abych s nima měl mimčo tak, jak to vykládala jejich praštěná matka, se kterou se už vůbec nebaví. Pak na mně mrknuly a jedna přes druhou mi vysvětlovaly, že s opravdovým klukem ještě nezažily žádné milování, ale že by v tomhle udělaly cokoliv bych si přál, ale když nebudu chtít, tak se nic neděje, ale že by strašně moc stály o to, abych už napořád zůstal aspoň jejich kamarád. Když jsme se pak loučili, tak mi každá chtěla dát co nejkrásnější pusu, jako prý dovedou. Přiznávám, že pusy byly fakt hezký,“ mrknul na mne a pokračoval: „Tohle asi zažil málokdo, mami. Vůbec nevím, co s tím, protože mám přeci tebe, ale Elišky a Lucky je mi tak nějak líto. Jestli tě něco napadá, tak mi poraď. Já jsem z toho v prdeli.“

Bylo vidět, že už něco s děvčaty vypil a já měla zrovna náladu na něj a na stole jsem už měla nachystanou lahev vína. Dali jsme si rychlou večeři a teprve u ní si všimnul, že jsem se trochu dala do pucu a vzala si na sebe šaty, co jsem naposled měla na dovolené u moře. Okamžitě se rozzářil a starosti byly ty tam. Když zjistil, že mám na sobě jenom ty šaty, posadil si mne na širokou područku rohové pohovky, povyhrnul mi je a za okamžik už mi běhal mráz po zádech z toho jak se sklenkou vína v ruce jazykem opracovával mojí štěrbinku. Pootočil mne, abych se opřela, jednu nohu mi vyklonil do strany a na zarostlý pahorek nad mojí teď už docela jistě pěkně rozevřenou kundičkou kápnul víno a hned ho jazykem šikovně vylizoval a vysával. Postupně takhle vypil celou tu malou sklenku. Já byla v sedmém nebi, ale stejně jsem ho poškádlila: „Hmmm, je to nádhera, Luky, ale představ si, že bys v úterý tohle mohl mít ve dvojím provedení. Chtěl bys?“

Kmital jazykem kolem mého poštěváčku, ale přesto zahuhlal: „Ty bys to chtěla?“

„Uměla bych si to představit. Ty bys to nechtěl zkusit?“

Postavil se, měl perfektně vyboulené kalhoty, ale zeptal se obráceně: „A ty bys to nechtěla zkusit s Hronkem, když se rozvede?“

Rozepínala jsem mu kalhoty, když jsem se ho zeptala tak, jako on mne: „Ty bys chtěl, abych žila se šéfíkem?“

„Klidně, když by se ti líbil a byl by prima. Ale zbyl by ti občas čas na mne?“

„A ty bys mne chtěl, kdybych žila s ním?“

„Tebe budu chtít pořád, mami, ale měl bych se teď aspoň trochu opláchnout. A ty bys mne chtěla, kdybych si třeba doopravdy začal něco se dvojčaty?“

„Kdybys mne pak ještě chtěl, tak já určitě tebe jo, ale máš pravdu, skoč se napřed opláchnout, moc nevoní,“ bylo znát, že ten jeho byl celý den uvězněný v těsných kalhotách a ve slipech, ale daleko důležitější bylo to, co jsme si oba řekli. Úplně mne polilo vzrušení z toho, že by se Lukáš skutečně dal dohromady s Eliškou a Luckou a byl by jim tak trochu nevěrný se mnou. Přitom jsem šéfíkovi odmítala všechny jeho nabídky, protože byl ženatý, ale jestli se rozvede… Zvláštní smysl pro spravedlivý metr, zasmála jsem se sama pro sebe, nad tím, že jsem možná stejně zvrácená, jako ta Hronková, i když trochu jinak. Odtáhla jsem ho do koupelny, zbavila ho kalhot a ten jeho báječně stojící kolíček jsem mu opláchla. Bavilo mne pomyšlení, že bychom si s Lukášem sice našli partnery, ale zároveň si zůstali i sami pro sebe.

„Mami, dovedeš si představit, že bych třeba chodil nebo i žil s Luckou a nebo s Eliškou nebo s oběma a ty se šéfíkem, ale že bychom je podváděli? Já bych si to docela přál. Bavilo by mne to. Ale museli bychom být opatrní.“

Úplně mi četl myšlenky, a tak jsem se k němu jen přivinula: „To bychom museli být hodně opatrní. Já bych byla,“ ale to už jsem cítila jeho prsty, jak projíždějí mou štěrbinku. Po předchozí hře byla nádherně vlhká. Lukáš to okamžitě zjistil, opřel si mne o stěnu a vzápětí do mne zdola ten jeho válec zajel až na doraz a jen se ve mně krouživě vlnil. Nádhera. Zůstal tak stát, rozepínal si košili a já zase ty letní šaty a za okamžik už jsme byli nazí. Ještě chvilku mne miloval takhle, ale pak zrychlil a já začala přirážet proti němu. V hlavě se mi honily představy, jak se Lukáš miluje se dvojčaty. Do toho se jeho prsty dobývaly do mé studánky společně s tím jeho vysoustruženým nástrojem a jedním mi dráždil i prdelku. Začalo to být zničující: „Ježíši, Luky, tohle je šilený, já to nevydržím a už budu,“ tiše jsem se mu svěřovala a upřeně jsem sledovala jeho soustředěný výraz.

„Jo, to je dobře! Pojď, já ještě můžu,“ šeptal mi tiše do ucha, tvář staženou napětím.

„Ježíši, já strašně teču,“ úplně jsem se styděla, ale zase to nešlo zastavit. Byla to euforie a do toho mi Lukáš šeptal do ucha: „Jo, cítím to! Je to úžasný! Stříkej! Stříkej pořádně! Chci, abych ho měl úplně mokrýho!“

Tohle jsem ještě nezažila. Mokrý orgasmus občas ano, ale aby ze mne stříkal úplný potůček a pod námi byla pěkná louže, to se mi nestalo. Úplně mne vyvedlo z míry to množství, protože jsem si byla jistá, že jsem se nepočůrala. To by bylo něco úplně jiného a vždycky jsem to dokázala ovládnout. Na krajíčku jsem to párkrát měla, když mne můj ex lízal zespodu, a ještě mne dráždil prsty a já v mírném předklonu klečela a opírala se o zeď za ním. Ve stoje to přeci nikdy nehrozilo. Asi za to mohlo to, že s Lukášem bylo pořád ještě všechno nové a do toho ta představa o možném jiném vztahu a naší společné nevěře. Prostě nevím.

„To je hrozný, já se tak stydím,“ vzdychala jsem, ale ta křeč už přešla a já začala divoce přirážet: „Pojď, teď musíš stříkat ty! Chci cítit, jak do mne stříkáš to svoje mlíčí! Pojď, dělej!“

„Je to úžasný, jak takhle tečeš, lásko, to jsem ještě nezažil, to musíme někdy zase zkusit!“ povzbuzoval mně a najednou mi to bylo jedno a znovu jsem ho povzbudila: „Pojď do mě, prosím! Strašně to chci cítit!“ Ještě to tenkrát chvilku trvalo ale pak jsem to ucítila. Po těch několika dnech toho zase byla spousta. Ještě chvilku do mne pomalu klouzal a oba jsme pozorovali, jak má toho svého obaleného těma miminkama, až to začalo taky odkapávat do té loužičky, co pod námi už byla. Podívala jsem se na něho a oba jsme se rozesmáli.

Po sprše jsme dopili víno, ze všech stran probrali dvojčata i šéfíka, ale žádné závěry jsme neučinili a konec večera v posteli byl zase pohádka. Tentokrát plná něžného pomalého mazlení, co tak moc miluju.

Tím ten příběh ale zdaleka ještě neskončil.