Mojmír Kahánek, uměleckým jménem Kamil Kos, nebyl v uměleckých kruzích neznámou osobou. Vydal již čtyři sbírky básní a všechny byly odbornou kritikou přijaty kladně. Zabýval se rozličnými tématy, jen na poli milostné poezie se mu nedařilo. Ač toužil i v tomto směru prorazit a porazit i slovutného Publia Ovidia Nasa, ne a ne se prosadit. Proč? Nechápal to.
Milostné básně kolegů přece nejsou o nic dokonalejší než jeho, myslel si. U některých jeho básní i líce rudly a dech se zrychlil… no, to už byla spíše lehká pornografie a raději zůstaly ukryté před světem v temnotě šuplíku.
***
Na prahu svých čtyřicátých narozenin žil Mojmír stále sám a staral se o stárnoucí matku. Ta již rezignovala na synovu neochotu (nebo neschopnost?) se seznámit s nějakou ženou, mít s ní dítě a zajistit tak pokračovatele rodu Kahánků. Jeho středem vesmíru byl svět poezie, odborné přednášky, knihovny a jednou za čtrnáct dní sešlost s kamarády u piva, kde sejmul jistou škrobenost a bavil se s nimi bez zábran o všem. Autech, ženských, sexu… prostě, jak se chlapi v hospodě baví.
***
Pavlína Ochmelková, navzdory jménu abstinentka a profesí znalkyně a odborná kritička právě odložila rukopis milostných básní Kamila Kose a zamyslela se. Tohle už je jeho druhá sbírka kterou poctivě pročetla, ale stejně jako tu první ji k vydání nedoporučí. Bylo to dobré, jen tomu „chybí šťáva“.
Nakonec zvedla telefon a vytočila číslo umělce, aby si ho pozvala k sobě domů k odbornému rozboru jeho díla.
***
Mojmír se chystal ke slečně Ochmelkové. Slečna již dosáhla věku padesáti let, nebyla to tedy žádná holčina, a tak zvolil oblek a vyzbrojen květinou, zazvonil u bytu obávané kritičky.
Ženu pochopitelně znal. Její kritiky byly břitké a nemilosrdné, ovšem k němu se vždycky zachovala dobře. Dílo pochválila, nastínila nedostatky, ale jinak proti poetovi nic neměla. Znali se z různých akcí, ale kromě pozdravení spolu neměli tu čest hovořit osobně. Ta chvíle nastala nyní a přímo v jejím bytě. Čím jen si to zasloužil?
***
Žena otevřela a tvář se jí rozzářila v úsměvu. Mojmírovi blesklo v hlavě, „je upřímný nebo hraný?“ pozdravil a předal ženě kytici.
„Děkuji, ale to jste nemusel… Pojďte dál, samozřejmě se nezouvejte… nene… ale… no tak dobrá… zde jsou trepky,“ ševelila Pavlína, když si Mojmír netroufal v botách šlapat po světlém měkkém koberci zahraniční provenience.
Pavlína dala květiny do vázy a vedla hosta do obýváku, kde byl stůl obložen občerstvením a láhví vína a minerálky. Mojmír byl zmaten, čekal odbornou debatu a ne snad nějaký večírek?
„Já opravdu nechápu, proč tu jsem?“
Žena se zasmála. Byla uvolněná, oděná v šatech, které se doma běžně nenosí. Sedla si a ty se jí vyhrnuly nad kolena, hluboký výstřih dával tušil plný obsah… slušelo jí to. Navzdory věku nebyla Pavlína už povadlým květem, nýbrž teprve povadajícím a věděla, jak vše ještě oživit, než uvadne docela. Mojmír ji znal jako uzavřenou, přísně se tvářící ženu v kostýmku typu „šedá myš“ s vlasy vyčesanými do drdolu. Nic erotického na ni nikdy neviděl a nyní seděla proti němu vypadající naopak jako bohyně Afrodité.
„Jde vskutku o večer, jež se vymyká všemu, na co jsi zvyklý, milý Kamile, nebo Mojmíre? Budeme si tykat. Vše ti vysvětlím. Nejdřív nalej, prosím, víno na přípitek.“
„Ale vždyť nepijete… ehm… nepiješ?“ podivil se Mojmír.
„Mnoho toho o mě nevíš,“ usmála se Pavlína. „Alkohol nepiji, ale to neznamená, že se ho nikdy ani netknu. To jsou rozdílné věci a s tebou si ráda připiji na tykání.“
„Pavlína… Mojmír,“ cinkly sklenky o sebe a obsah oba obrátili do sebe na ex.
„Klidně si nabídni, co chceš a já zatím budu vyprávět,“ posadila se žena do křesla, dala si nohu přes nohu (asi aby Mojmír nevěděl kam s očima) a dala se do rozboru díla, jež leželo před nimi na stole, sbírky milostných básní „Léto v květu.“
Kritika byla fundovaná, přímá a otevřená. Na konci to Pavlína shrnula větou.
„Prostě ti chybí ten prožitek, ta erotika, která by se ti z mysli, ze vzpomínek, přetavila do básní. Rozumíš, co tím chci říct? Nemůžeš psát o něčem, co neznáš.“
Byl to nemilosrdný zásah Mojmírova ega. Jeho mužnosti.
„Tím naznačuješ, že jsem teplej?“ naježil se.
„To určitě nejsi. To bych si všimla. Jsi normální muž, ale neprožíváš-li to, co píšeš, chybí tomu ten drajv, šťáva, energie… prostě… sex. A proto tomu čtenář neuvěří a nikdo ti to nevydá.“
Pavlína během svého řečnění zdatně popíjela víno a když skončila, byla láhev téměř prázdná. To s ní samozřejmě zacvičilo. Neuvyklá alkoholu, začala si šlapat na jazyk, zvláčněla a hlavně, oči se jí leskly ne únavou, ale něčím jiným.
„Takže bych měl mít ženu?“ rozumoval Mojmír. „No, to se snadno řekne…“‘
„Nemusí jít přímo o manželku, ale o ten prožitek…“ kontrovala Pavlína a aniž chtěla, dala na okamžik nohy od sebe a Mojmír mohl zahlédnout sytě červené kalhotky. I v něm začala bouřit krev a nalévat se tam, kam měla.
Pavlína fascinovaně hleděla na bouli, jež se mu vytvořila v klíně a už to nechtěla prodlužovat.
„Pojď… uděláme to spolu na zkoušku a jedině tak zjistíš, jestli to funguje…“ vstala a zničehonic z ní šaty sjely na zem a stála tam v erotickém spodním prádle svádivé červené barvy.
Mojmír nasucho polkl. Nahou ženu takhle naživo už neviděl léta. Nebyl panic, ale jeho milostné zkušenosti byly žalostně pramalé. Starostlivá péče matky, práce… no řekněme spíše obživa i jistá plachost před něžným pohlavím, to vše mu bránilo oslovit nějakou ženu a mít s ní vztah a sex. A nebo jen ten sex. Na různých vernisážích bylo přitom takových žen habaděj. Stačilo se jen chvíli dívat a čekat na oční kontakt. Pak už byla takříkajíc ruka v rukávě (a později pod sukní). Když byl mladší, plachost mu bránila takovou ženu oslovit, později už oční kontakt neprováděl. Teď se mu to vymstilo. Pavlína se mu tu nabídla a bylo na něm, zachovat se jako chlap. Péro mu stálo, ale co to ostatní?
Pravda, její tělo už postrádalo pevnost, hladkost a atraktivitu mládí, ale i tak měla co nabídnout. Prsa měla objemná a z úzkého proužku látky zakrývající klín lezly ven chlupy jejího zarostlého pohlaví. A navíc v krajkovém prádle je každá žena krásná a žádoucí.
Přistoupil k ní, nesměle ji objal kolem pasu, ona jeho kolem krku a začali se líbat. Zpočátku také nesměle, než nastal vášnivý polibek s výměnou jazyků. Že na to se nezapomíná, zjistil Mojmír rychle.
Přesunuli se do ložnice, kde se vzájemně svlékali, zdatně zabojoval se zapínáním její podprsenky, aby pak zabořil obličej mezi její objemné a měkké mléčné vaky. Byla to krása, mačkat a mnout taková prsiska a dráždit tvrdé vztyčené hroty bradavek.
Když ulehli, nasadil s její pomocí ptáka na klín, přirazil a pomalu pronikal do mokré tůně lásky. Tělem mu projel úžasný pocit slasti.
Pavlína ho chytla za zadek a tlačila na sebe, on strojově přirážel a oba hekali a vzdychali rozkoší. Rýč měl velikosti tak akorát na její zahrádečku, taktéž dlouho neobdělávanou a chtivou pravidelné údržby.
Mlaskavé zvuky soulože dávaly tušit, že vše na nejlepší cestě ke vzájemnému vyvrcholení.
„Ano… ano… ohhhh… už… budu… vystříkej mě… celou… ohhhhh,“ vzdychala Pavlína a krátce po svém orgasmu pocítila výstřiky semene do svého nitra.
Mojmír v ní zůstal zaražený až do samovolného vypadnutí povadlého kolibříka. Ležel na ní a něžně se líbali. Oba cítili, že tohle není konec, ale spíše začátek. Přesto se Pavlína vymanila z objetí a zmizela v koupelně a nahý Mojmír se vydal do obýváku se občerstvit.
Tam ho Pavlína zastihla, jak dojídá tác s jednohubkami a zapijí to vínem přímo z láhve!
„Ty nenasyto, tohle se dělá na návštěvě?“ plácla ho po nahé zadnici. Neřekla to nikterak zle a Mojmír to tak i chápal.
„Promiň, ale tys mě tak vyčerpala, že potřebuju zase získat sílu.“
„No tak už ses najedl, tak jak k jídlu, tak k dílu,“ popohnala ho zpět do ložnice. Sama měla hroznou chuť na sex.
Líbali, hladili a mazlili se, až se ústy ujala jeho ocásku. Vsála ho do pusy a Mojmír, pro něhož to bylo novum, jen blaženě vzdychal.
Pavlína si dala záležet, sevřenými rty po něm strojově jezdila a brzy se mu ocásek proměnil ve tvrdý ocas. Sála ho, dokud nezačal skučet, že už to na něj jde.
Klekla si, nastavila mu zadek a čekala, až jí ho tam vrazí hezky zezadu. Nový směr a tření v ní vyvolalo vlnu slasti, že začala doslova téct a stružky šťáv ji tekly po stehnech na postel.
Mojmír, celý zpocený, ji mrdal prudkými přírazy a mačkal ty prověšené mlíkárny, jichž se nemohl nabažit.
Výron semene do kundy znamenal ukončení druhého kola a definitivní Mojmírovo odpadnutí. Nebyl zvyklý na takový maraton.
„No nic, není všem dnům konec,“ pomyslela si Pavlína, když přikrývala jeho nahé tělo. Sama se oblékla do saténové noční košilky a ulehla vedle něj.
***
Ráno se opět pomilovali. Mojmír v noci obnovil síly a neodolal ženskému tělu v noční košilce s odhaleným zadečkem a vtiskával do něj polibky tak dlouho, až ji probudil. Jeho ocásek již byl plně probuzený, čehož Pavlína využila, osedlala si ho a odsedávala na té tvrdé tyčce až do svého uspokojení. Poté se ho ujala rukou a ústy a stimulovala ho až k výstřiku. Pak řekla.
„Milý zlatý. Myslím, žes prošel dostatečnou zkouškou milostných aktivit a že další tvorba básní bude tou energií obdařena.“
Mojmír si to nemyslel, ale mlčel. Cítil v sobě prázdnotu a měl chuť na něco úplně jiného, než vymýšlet básně. Cítí to tak i Pavlína?
Dostal snídani, ale pak ho z bytu vypakovala, že má práci. A při loučení ho vášnivě políbila a špitla, že ho ráda zase uvidí, aby jí zoral zahrádku. A Mojmír si uvědomil, že jí vlastně nepolaskal její chlupatici. Dotkl se jí rukou, to ano, ale jazykem neprozkoumal. Má tedy co dohánět.
***
V průběhu času vydal Kamil Kos několik sbírek básní milostné poezie.
Byly opět kritikou přijaty, zvláště obávaná kritička Pavlína Ochmelková se vyjádřila nezvykle pochvalně.
„Z Kosovy tvorby sálá neutuchající touha a nebojme se přiznat i živočišnost, která ho vede k nejvyšším metám milostné poezie, které lze dosáhnout, aniž bychom sklouzli k pornografii. Přejme mu, ať se tam udrží co nejdéle,“ napsala doslovně do odborného časopisu.
***
A Mojmír se držel, protože náruč Pavlíny byla stále otevřená, nohy roztažené a zahrádka pravidelně obdělávaná.
Ze zakřiknutého „skoropanice“ se stal lev salónů a očním kontaktům krásných žen a dívek se již nevyhýbal. Tedy jen pokud nebyla přítomna Pavlína. Ani mrknutím oka nedali najevo, že k sobě patří, ale flirtovat před ní s jinými ženami si netroufal, vlastně ani nechtěl a nepotřeboval.
Užil si několik románků s těmito děvami, jež v několika případech šlo klidně nazvat děvkami, ale nebyl z toho kdovíjak nadšený.
Tyto ženy nešly po něm, ale po jeho slávě a penězích. Ne, že by byl kdovíjak bohatý, ale byl zván na různé výstavy, vernisáže a večírky, kde se tyto dámy mohly prezentovat ve světlech lamp a užívat si s ním svoji chvíli slávy.
S tím spojené postelové radovánky tyto ženy nijak neprožívaly a braly je asi jako nutné zlo, které musí podstoupit. Zacházely se svým tělem jako se zbožím. Chceš mě? Tak si sáhni, zasuň, cokoli chceš, ale něco za něco.
Mojmír si sáhnul, zasunul, vystříkal jí kundu a ženu vzal na večírek, kde se ovšem ihned zakoukala do jiného mistra umění a opustila ho. Byly to holky přelétavé, na jedno povyražení a v posteli? Škoda slov. O nějaké vášni si mohl nechat zdát.
***
Ještě několik let udržoval milostný vztah s Pavlínou, než ona sama ho ukončila. Respektive z mileneckého ho změnila na přátelský. Schůzky v soukromí ano, ale již bez erotiky. Necítila se na to, ani si už nepřipadala dostatečně atraktivní. A Mojmír to musel respektovat.
Schůzky tedy přetrvaly, uspokojení musel hledat jinde, nebo na něj rezignovat. Jak to dopadlo se neví, jisté je, že vydávání erotických básní hodně pokleslo, kvantitou i kvalitou.
