Klára 05 – Výlet do Dubrovníku 🇨🇿

5. Výlet do Dubrovníku – čtvrtek

Den na pláži proběhl obdobně, jako ten předchozí s tím rozdílem, že se bavil nejen David s Bárou, ale cestou domů seznámili také Roberta s Kristýnou a dohodli se, že když mají obě dvojice namířeno do Dubrovníku, že pojednou spolu. Aspoň to bude zpestření.

Další den se společně prošli starým městem i po hradbách starobylého města, zastavili se na kávu a pak i na oběd, bavili se báječně, obdivovali historické památky a nasávali atmosféru. Kristýna zjistila, že Robert je nejen zachovalý čtyřicátník, ale také opravdu pěkný chlap, příjemný a inteligentní k tomu. Ovdověl asi před dvěma lety. Pak se stalo, že učil coby instruktor v autoškole Báru a časem to dopadlo tak, že se ocitli tady a sám se zase vyptával Kristýnky, co na gymnáziu učila. David ji upozornil, že na to může přijít řeč a dohodli se na matematice. Ta jí nikdy nedělala potíže. Bylo jasné, že Robert lže, jako když tiskne a sama lhala neméně statečně. Bavila se tím a snažila se ho na něčem nachytat.

David měl předem připravený plán a hodlal při nějaké vhodné příležitosti Barboru šokovat tím, co před dvěma dny zaslechl. Nemohl se dočkat, až uvidí její reakci. Využil okamžiku, když se dostali mimo doslech starší dvojice a uprostřed zábavné debaty najednou změnil téma natvrdo se zeptal: „Hele Báro, víš, že náhodou vím, že Robert je tvůj táta?“
Zůstala stát jako opařená a pak ze sebe plná zloby tiše vymáčkla: „Ty ses zbláznil, co tě to napadlo? Jsi debil nebo úchyl nebo co? Co si vůbec myslíš? Nebo to jsou nějaké tvé zvrácené představy?“
Čekal něco podobného a byl připravený: „Hele, mně to vůbec nevadí, já vás totiž předevčírem na tom ostrůvku viděl a slyšel jsem každé vaše slovo. Nemůžu za to, že jsem byl v nějakém čase na nějakém místě a vy jste byli zaujatí jen sami sebou. Jen chci, abys věděla, že to vím a že mi to ani trošku nevadí. Naopak, jsi úžasná.“

Chvíli lapala po dechu a pak opět podle Davidova očekávání vytasila obvinění: „Tak tys nás šmíroval, jo? To je tedy pěknej hnus,“ chtěla se otočit a jít od Davida pryč. Rozhodně ne k jejímu otci a Kristýně, ale na druhou stranu.
David šel za ní a tiše pokračoval: „Nešmíroval. Prostě jsem tam šnorchloval a když jsem se vynořil, tak jsem to všechno slyšel, a taky jsem vás viděl, jak si spolu hrajete, tak se nezlob. Fakt jsi super a já jsem prostě chtěl, abys věděla, že to vím a že mi to nevadí. Nechtěl jsem něco předstírat.“

Zastavila se a oči ještě plné zloby zabodla do Davida.
„Mně je jasné, že nejdeš do čtvrťáku a že ti možná není ani dvacet a té tvé profesorce je nejmíň pětatřicet. Táta to umí odhadnout skoro přesně. Ona je možná dvakrát starší než ty. Tak proč si vymýšlíš, když nechceš nic předstírat. Třeba je to tvoje máma, co? Nebo jsi nějaký gerontofil s úchylkou na staré ženské?“ Vyčkávavě se na něho dívala.

David nerad lhal a věděl, že to ani dobře neumí. Trochu počítal i s touto alternativou a v noci se rozhodl, že když se Bára zeptá přímo, tak jí lhát nebude.
Líbil se mu nejen její půvabný exteriér, ale i její báječná povaha. Proto ji šokoval podruhé: „Trefilas hřebíček na hlavičku. Když jsi to vlastně nepřímo přiznala svým chováním ty, tak taky nebudu lhát. Táta od nás odešel, nový přítel mojí mámy zůstal na vozíku, no a tady se to holt tak nějak semlelo i mezi námi a ani jednomu z nás to nevadí. Neboj, máma o vás ví a nevadí jí to.“

Čekal, co na to řekne a tentokrát ho překvapila.
„Ty bláho! Takže já musím jet do Chorvatska, abych se tu potkala s Pražákem, který má stejnou úchylku jako já? No to mně podrž!“ rozesmála se a najednou byla zloba ta tam.
Naklonila se k Davidovi a vtiskla mu pusu. „Jsi super! Tohle by nikdo, nikdy nepřiznal!“
„Já to o vás nikomu neřeknu, máma to ale doopravdy ví, té jsem to říct musel. Doufám, že ty si to necháš pro sebe!“
„Jasňačka, ale tátovi to taky říct musím. To snad vadit nebude. Nebo jo?“
„Kdyby o tom někde kecal, tak skončí v base a moje máma asi taky a my jsme vlastně plnoletí, takže asi taky, takže to snad zůstane jen mezi vámi,“ trochu rozpačitě se usmál David. „Asi bychom měli jít někam na nějaký drink. Myslím, že to potřebuju.“
„Dobrý nápad! Počkáme na ně a vezmeme je s sebou. Počkej a uvidíš!“ zajiskřily jí v očích čertovské plamínky.
Počkali, až k nim starší dvojice dorazí blíž a pak Bára zavolala: „Tatí, s Davidem jdeme na drink! Jdete s námi?“

Robert s Kristýnou zůstali stát jako přibití a když už se Robert chystal něco ostrého říct, David ho předešel: „Mami, já myslím, že lepší nápad tady dneska ještě nebyl. Tak už nestůjte jako solné sloupy a pojďte s námi!“
Kristýně došlo všechno o vteřinku dříve než Robertovi, její kamenná tvář se rozzářila do širokého úsměvu a loktem jemně pobídla Roberta.
„Myslím, Bobe, že teď nemůžeme nic lepšího udělat, než jít s našimi dětmi na drink. Nejspíš ho všichni potřebujeme.“

Konečně se vzpamatoval i Robert.
„Já potřebuju nejmíň dva. A ty mi koukej vysvětlit, Báro, co to má znamenat,“ ještě celý zamračený se obrátil ke své dceři.

Ještě, než došli k jednomu z barů na hlavní ulici, Bára s Davidem v krátkosti vysvětlili, jak se to všechno seběhlo a David vehementně chválil Báru, jaká je úžasná a ta mu zase vrátila komplimenty, kde pěla ódy na jeho odvahu přiznat pravdu, když nemusel a svá slova dotvrdila: „Jsi úplně super, Dádo!“ a vtiskla mu další polibek na tvář.
„Tys to věděla, Kristýnko?“ zeptal se ještě Robert.
„To víš, že jo, David mi úplně perplex přeci okamžitě hned hlásil, co viděl a taky slyšel. Takže jo. Ale přeci nepoběžím a nebudu se hned na takové věci ptát. David byl holt svědek, a protože je zvědavý a rád má ve věcech hned jasno, tak se asi napřímo zeptal. On je takový. Já jsem moc ráda, že si tady mezi námi nemusím už na nic hrát, ale ostatní to o nás vědět nesmí,“ pátravě se na Roberta podívala.
„Hmmm, asi máš pravdu. Je to ale síla. Nejspíš se půjdu večer někam docela slušně opít. Jestli ti to nevadí, klidně se přidej. Barča to snad pochopí. Tohle jen tak nevydýchám. Ale stejně je to bezva moje holčička a mám jí moc rád.“
„Jsi super, tatí! Ale David taky,“ pohladila Robertovu ruku a na Davida vrhnula zářivý úsměv.
Ještě chvíli situaci rozebírali, nálada se zklidnila a zase se vrátila do vesmírných výšin.

O pár hodin později už Robert pilně plnil své odpolední prohlášení. Kristýna si dávala jen každý druhý drink. Kolem jedenácté už Robertovi malinko ztěžknul jazyk, ale zato se mu projasnily myšlenky: „Kristýnko, ty jsi taková krásná ženská! Škoda, že jsem tě nepoznal dřív. Jenže ty teď víš, že miluju Barču víc, než se smí, takže je mi jasný, že bych dostal košem, kdybych tě chtěl v Praze někam pozvat. Ale stejně jsi báječná a třeba to zkusím,“ vzal ji při těch slovech za ruku a ruku jí políbil.

„Taky jsi moc fajn a mám stejný problém. Taky moc miluju Davida a on mně a Barča zase tebe. Necháme tomu asi volný průběh a uvidíme, jak to dopadne. Stejně si myslím, že Barča se Davidovi líbí a myslím, že i on jí. Tak od nich možná časem oba dostaneme košem,“ tiše, ale s trochou nostalgie se zasmála Kristýna.
„Nojo, třeba dostaneme košem. Ale Barča je neuvěřitelná a moc krásná,“ smutnil Robert, ale pak se vzpamatoval, pohlédl na Kristýnu a dodal: „Ale to ty jsi taky a možná ještě víc. Musíš mi někdy povědět, kde se v tobě vzala ta odvaha do toho s Davidem jít. Povíš?“
Vypité drinky se v plné nahotě projevily.

„Třeba někdy povím, ale napřed budeš muset ty! Teď ale radši zaplatíme a půjdeme do pelíšku. Stejně nás ráno bude bolet hlava,“ rozhodla Kristýna.
Těsně před tím, než k jejich stolku dorazila Bára s Davidem, Robert najednou úplně ožil a poprosil: „Třeba bychom teď mohli jít do pelíšku v našem apartmá. Spolu. A nemusel bych se bát, jestli dostanu v Praze košem.“
„Tady máš ve svém pelíšku Barušku a určitě se na tebe moc těší a já tady mám zase Dádu. Asi by se jim to nelíbilo, víš?“

David s Bárou byli ve stejné době po večeři spolu na diskotéce, náramně se bavili a při jednom z pomalých tanců později večer a po několika drincích David Báře potichu šeptal do ucha: „Přiznám se ti ještě i k tomu, že jsem nikdy před tím s žádnou holkou nechodil, ale ty jsi báječná. Budu tě smět pozvat na rande i v Praze?“
Odpověď ho docela uspokojila.
„Já taky se žádným klukem pořádně nechodila, ale nechám se od tebe pozvat moc ráda.“
Místo odpovědi následoval dlouhý polibek, na Davida docela slušný, jak si sám pomyslel. A tak sklouzl na choulostivé téma: „Ta pusa byla nádherná, kde ses to tak naučila, když jsi s nikým nechodila?“
„Hádej! Můžeš jednou, truhlíku,“ rozesmála se Bára a dodala: „A kdo to naučil tebe, hmm?“
„Jestli to chceš slyšet, tak mně učí máma, ale teprve krátce. Tebe snad táta?“ dělal ze sebe prosťáčka David.
„Trefa!“
„Hmmm, tak to musí být bezva učitel! A učil tě jen líbání?“

„Teda to jsou otázky!“ durdila se na oko Bára, ale ta hra ji bavila, tak pokračovala: „Snažil se mě naučit úplně všechno, co bych mohla kdy v životě potřebovat. Ale lekce pro dospělé až letos, jestli tě zrovna tohle zajímá,“ podívala se na něho pátravě, jenže ploužák skončil a dalších pár kousků bylo zatraceně svižných.
Teprve při dalším pomalém tanci úplně propocený David pokračoval.
„Jo, to přesně mě zajímalo. Já jsem totiž začátečník, já našel učitelku teprve až tady, a to jsem vůbec netušil, že jí tady mám s sebou. Blbý, co?“
„Vůbec ne! To je přeci krásný. Povíš mi, jak se stalo, že je učitelkou?“ provokovala Barbora.
„Když mi povíš ty, tak povím, ale my jsme teprve u prvních lekcí. Ty už máš asi za sebou nejmíň maturitu nebo i nějaký vyšší studie?“
„Někdy si tedy třeba povíme. Ale ty lekce beru jen letos, takže všechno umět nemůžu,“ pokračovala Bára v debatě trochu rozpačitě a trochu vzrušená tématem a byla zvědavá, kam jí David povede teď.

„Co kdybys mě začala doučovat to, co už umíš?“
„To jako, že bys měl dvě učitelky?“
Debata se stočila přesně tam, kde ji Bára chtěla mít. David ji začal přitahovat o to víc, že cítila, že by nad ním měla navrch, přestože on je starší a že by mohla být báječná zábava zkusit si s ním pár lekcí v roli učitelky sexu, který měla tak ráda.
„To by bylo fajn! Přiznám se, že jsem na holky vůbec neměl čas, ale tady už jsem žebříček hodnot předělal a se dvěma učitelkami bych určitě postupoval v učení mnohem rychleji,“ smál se David, protože pochopil, že právě našel učitelku sexu číslo dvě. „Chtěl bych to dotáhnout na co nejvyšší úroveň. Mám to tak se vším, co dělám rád.“

„Nevím, nevím, Dádo, já ještě neumím všechno a mám svého učitele, jak sis stihnul všimnout, a od něj bych nechtěla utéct. To by ti asi muselo vadit. Je úžasný,“ hrála Barča tu hru dál.
„Mně vůbec! Jednak nemůžu risknout zanedbání lekcí u své učitelky a ty by sis aspoň mohla novinky hned v praxi ověřit,“ smál se. „No a já vlastně taky a až bych zvládnul nějaké ty základy, tak bychom pak mohli zkusit i kurzy pro pokročilé se dvěma učitelkami.“
„Teda ty jsi ale zvrhlík!“ odstrčila Bára Davida trochu překvapeně od sebe. „To bys fakt chtěl mít dvě holky naráz?“
„Já to zkusil sotva s jednou, ale mohlo by to být časem hezké. Nebo ne? Tebe nikdy nenapadlo, že bys to mohla zkusit se dvěma kluky?“
„To tedy fakt ne. Já nikdy neměla ani jednoho kluka. Robert není kluk, toho nepočítám.“
„Tak vidíš, aspoň máme o čem přemýšlet. Co nebylo, může být, ale taky nevím, tak neboj.“

Báře ten nápad chvíli rezonoval v hlavě, ale najednou pocit ošklivosti a zděšení zmizel. Místo toho na Davida pohlédla docela s obdivem, když si pomyslela: „Teda, to mě podrž! Že se budu bavit s cizím klukem o sexu s tátou nebo jeho mámou, to je šílený a že bych se přidala k nim nebo on k nám? To je ještě šílenější. To by asi Robert nevydejchal. A ta jeho máma nejspíš taky ne. Vždyť je jí asi třicet osm, i když fakt vypadá neskutečně mladě. Dáda je teda střelec, pokud fakt žádnou holku neměl a najednou takové řeči. Hrůza, holka! Ale co, neřeš to, uvidíme, co bude.“

Nahlas navrhla: „Pojď, bude pomalu půlnoc, táta s tvojí mámou jsou vedle v baru, radši jdeme pro ně. Když táta řekne, že se opije, tak to nejspíš taky udělá, i když normálně se neopíjí, ale dneska měl málem infarkt. Kvůli nám.“

Přišli přesně ve chvíli, kdy Kristýna jemně odmítala Robertův návrh na společný pelíšek s poukazem na to, že v něm bude mít svou Barušku a ona zase ve svém pelíšku Davida. Bylo poznat, že Robert už měl drinků dost, protože mladou dvojici hned nezaregistroval, ale snažil se Kristýnu přesvědčit: „Barušce by určitě nevadilo, kdybych měl v pelíšku jinou ženu, pořád mi říká, abych si nějakou našel a sama jsi říkala, že David ti říká to samé a oni se už možná spolu našli, takže by to nemuselo vadit nikomu.“

Kristýna pohlédla na dvojici a bylo jí jasné, že poslední věty docela jistě mladí slyšeli. V hlavě jí probleskla vzpomínka na staré divočiny z mládí, ale hned jí zaplašila, přestože David se snažil tématu chytit.
„To záleží na Barušce, ale k vašemu apartmánu vás určitě doprovodíme máme to pak jen pár kroků k našemu. Moje máma má ode mne zelenou na cokoliv. Co vy na to holky?“
„Tak jdeme ještě na chvíli k nám. Máme tam nějaké víno a pivo v lednici a opijeme mě úplně. Dneska to byl šílenej šok, ale taky krásnej, protože Kristýnka je bezva,“ zatoužil Robert po pokračování pijatyky.
„Jo, doprovodíme vás, ale my pak asi půjdeme s mámou domů a zítra se zase potkáme na pláži. Pozítří bychom mohli na výlet autem tady do hor nebo po pobřeží,“ krotil vášně David. Sice by byl rád něco zkusil s Barčou, ale Kristýna byla jistota.

Dopadlo to přesně podle jeho slov. Před apartmánem ale Barča Davida objala se slovy: „Díky za krásný večer a těším se na zítřek,“ a vtiskla mu nádherný polibek na rty. Oba zahřálo vzrušující teplo z poznání, že by nejspíš rádi skončili dál než u polibku.

Robert nezůstal pozadu, objal Kristýnu a se slovy: „Strašně moc se budu těšit na pokračování, jsi ta nejúžasnější a nejkrásnější žena, co jsem poznal,“ a pak jí opatrně políbil.
Věděla, že už má dost, ale nebylo jí to nepříjemné, protože sama taky měla pěkných pár drinků v sobě. Uvědomila si, že má dost času na rozmyšlenou, co dál. Robert byl bezva chlap, a navíc doopravdy pěkný, ale Davida nechtěla teď zklamat.

Robert s Bárou vešli do svého apartmá, kde jí hned objal a začal se omlouvat: „Baruško moje, já jsem fakt příšerný. Já se moc omlouvám, miluju tě ale pořád stejně.“
„Neboj, tati, taky tě moc miluju, ale dneska půjdeme spát. Ta Davidova máma je úplně boží. Měl bys to s ní zkusit. Teda jestli ses moc neopil a jestli se jí dál budeš líbit. Ale stejně jsi můj miláček a svojí Barušku budeš pořád mít a ona tě bude pořád mít ráda. Fakt neboj.“
„Jsi ta nejbáječnější holčička a jestli se ti ten David líbí, tak s ním klidně choď. Pořád jsme si přeci říkali, že bys s nějakým klukem měla chodit. Jenže by o nás nesměl vědět a tenhle to o nás ví. Dneska radši půjdeme fakt spát. Nevadí ti to?“

Za chvíli už spokojeně pochrupoval, zatímco Báře v hlavě vířily myšlenky způsobené taneční debatou o učitelích, kterou měla s Davidem. Začalo jí přitahovat pomyšlení, jaká by asi byla názorná výuka s učitelem nebo učitelkou. Usnula až k ránu přesvědčená, že by to mohlo být zatraceně zajímavé a že jí obě možnosti skutečně dost přitahují.

Když za Davidem s Kristýnou klaply dveře, objal jí a přitiskl ke dveřím: „Tolik jsem se celý den těšil, až budeme spolu, že si tě pomalu svleču a zkusíme, jestli je Lojzík už dávno zapomenutá historie. Němčouři už možná spí nebo ještě nedorazili, radši bych pustil nějakou muziku.“
„Ty bys to vážně ještě chtěl, Davídku?“ zeptala se v přestávce líbání. „Vždyť se ti Barča moc líbila a ty jí taky. To přeci každý pozná. Třeba byste si rozuměli.“
„Já tě budu chtít pořád, protože jsi ta nejúžasnější láska, ale Barča taky byla fajn, to máš pravdu. Vysvětlil jsem jí, že jsi moje učitelka, ale že za sebou máme jen první lekce. Ona jich má mnohem víc. Těch lekcí. Ale nemysli si, že bych tě chtěl jen jako učitelku. To jen tak vyplynulo z takové choulostivé debaty, kdy jsme si z toho dělali legraci.“

Postoupili do koupelny, kde se Kristýna svlékla a odličovala a pak se zeptala: „Takže Bára má za sebou s tátou spoustu lekcí?“
„No to asi jo, prý celý letošní rok.“
„Takže ty bys rád dvě učitelky?“
„No, kdyby jim to nevadilo, tak rozhodně!“
„Jenže to by skoro všem ženám vadilo, miláčku. Třeba si budeš muset vybrat.“

„Vybral bych si tebe, to přeci víš,“ odpověděl ze sprchy, kde splachoval pot z diskotéky.
„Ty jsi takový můj blázínek! Já už jsem stará a hlavně jsem tvoje máma! Měj to na paměti. To by žádná holka nesměla vědět, že to takhle spolu teď máme.“
„Bára to ví a vůbec jí to neva, protože to tak taky má.“
„Tobě nevadí, že se třeba právě teď miluje se svým tátou?“
„Jak by mi to mohlo vadit, když se za chvilku budu milovat já s tebou? Tedy pokud mi nedáš košem. Abys věděla, tak jsem jí řekl, že by mě klidně mohla vysvětlovat, co se právě naučila, ale já jí ne, protože jsem začátečník a nemám jí co učit.“
„Tedy vy jste ale mládež! To jsem netušila, co mám doma za zvrhlíka. Tichá voda břehy mele!“
„To je čistá shoda okolností, mami! Nikdo z nás tady přeci ještě před pár dny netušil, že se tu potkají takoví báječní úchylové. Ale my úchylní nejsme. Kdybys začala chodit s Robertem a já s Bárou, byl by to mezi mnou a ní incest? Teda čistě hypoteticky, kdybyste se vzali? A představ si, že já bych chtěl mít občas tebe a ona zase svého tátu. Vadilo by ti to?“

„To je teda debata! Pojď radši do postýlky, ty teoretiku!“ sprchovala jsem se, než jsme šli ven, jdu do peřin, konstatovala, když si přes hlavu natahovala krátkou noční košilku a Davidovým očím dopřála chvilkový pohled na její dokonale tvarované tělo.
„Abys věděla, je to pořád, jak jsem říkal: nebude mi vadit žádný tvůj přítel, ale byl bych rád, kdyby ti zbylo kousek tebe i pro mě. Je to moc úchylné?“
„Myslím, že je a dost.“
„A ty už bys mě pak nechtěla? Tedy kdyby sis někoho našla nebo kdybych si našel někoho já?“
„A tobě by nevadilo pokračovat, když bys chodil s nějakou opravdu prima holkou, kterou bys miloval a podváděl zároveň?“
Teď si myslím, že ne a s Bárou nebo Robertem vůbec, protože oni vědí…“
„Bože, proč já musím mít za syna takového zvráceného chlapa,“ lomila v předstíraném zoufalství rukama Kristýna, když uklidila odličovací tampony.

David pověsil osušku uchopil ji, otočil si ji k sobě, zvedl a odnášel do ložnice. Omotala své štíhlé nohy kolem jeho beder a ucítila doteky jeho nástroje, překvapivě rychle zvednutého do bojové polohy, kterak jemně hladí její štěrbinku. Zůstal s ní stát uprostřed ložnice a vychutnával si dráždivé doteky. Zašeptal: „Hrozně by se mi líbilo mít dvě učitelky, paní moje.“
„Musím zvážit, jestli by to nevadilo mně, můj rytíři.“
„Mohl bych mít třeba někdy obě učitelky současně, kdyby ti to nevadilo má paní!“

„Radši toho okamžitě nech, Davide! Takové řeči!“ zaškaredila se Kristýna, ale uvědomila si, že předchozí doteky byly úžasné a přisála se k Davidovi dlouhým polibkem.
Kolébali se spolu směrem k posteli a ona pomalu cítila, jak jeho oštěp proniká do její hlubiny. Nedokázala se toho pocitu nikdy dost nabažit. Pomalu se dosunuli k posteli a tempo jeho pohupování se zvyšovalo.
S překvapením zjistil, že snad díky tolika drinkům, které dnes vypil, nemá jeho nástroj žádné potíže. Opatrně položil Kristýnu na postel, a aniž by úplně opustil hlubinu její vlahé studánky, věnoval se jejím ňadrům.
Přetáhla si noční košilku přes hlavu a nabízela mu je k líbání i jemnému kousání, naučila ho jazykem kroužit kolem ztvrdlých bradavek i kombinovat jemné laskání se silnými stisky jeho rukou.

S údivem sama pro sebe konstatovala: „Co se to stalo? Z Lojzíka vyrostl dospělý chlap!“ Nahlas pak začala chválit: „Ty jsi dneska tak úžasný, Dádo! Ještě ty prsíčka, prosím, ale Lojzík už není žádný Lojzík! Je super. A potom ještě jazýček a prstíčky, nezapomeň, že milování musí být vždycky pestré. Žádné šup sem, šup tam a je vymalováno!“

David se vytrvale snažil plnit její přání a nevycházel z údivu nad výkonem svého nástroje. Zvyšoval nejen tempo, ale i rozsah pohybů. Měnil jeho směr a snažil se vnikat do její doširoka rozevřené a zmáčené kundičky ze všech stran a vyvrcholení stále nepřicházelo.
Bože, Dádo, ty jsi šílenec! Prosím zpomal a ještě zkus jazýček!“

Poprosila ho, protože cítila, že už je skoro na konci sil a že jedinou šancí na vyvrcholení je jeho jazyk, prsty a poštěváček. Zkušenost jí také říkala, že po takové smršti už David další kolo nevydrží dlouho, ale pro jistotu se natáhla pro polštář. Tušila, že dnes se orgasmu dopracuje, ale že jako skoro vždy, to bude díky šikovnému jazyku.
Davida si zase navigovala přesně tam, kam potřebovala a když se blížilo vyvrcholení ucpala si ústa polštářem. David na chvíli přestal, pak se posunul výš a nechal zlehka vklouznout svůj kamenný oštěp do hlubiny. Rozšířenýma očima pohlédla do těch jeho. Viděl v nich naprostý úžas a nadšení, což ho povzbudilo k dalšímu kolu a pomalu rozjížděl další staccato jeho nástroje.
Odměnou mu byly dušené vzdechy a prudké přírazy, kterými proti němu vypínala svá bedra Kristýna. Zároveň se snažila svými patami zatlačovat rytmicky jeho bedra co nejtěsněji ke svému doširoka rozevřenému klínu.
Trvalo to ještě nějakou minutku, než David ucítil, nezvratný konec. Vypjal své boky proti ní a několika výstřiky naplnil její lůno. Zároveň jasně vnímal, že ještě jednou dosáhla vrcholu i ona.
pár okamžiků bezvládně ležet, ale pak se Kristýna vzpamatovala: „Utíkej do koupelny, ať můžu taky. Bude tady spoušť!“

Zachránili postel na poslední chvíli.
Mám nohy jako z gumy, Dádo. Tohle jsem tedy mockrát v životě nezažila. To ale byla smršť! Kde se to v tobě vzalo? Byl jsi neskutečný!“
„Nejspíš ty drinky. A že jich bylo! A pak jasně, že ty! Tys byla nádherná! Boží! Úžasná. Tolik ti děkuju! Jsi to nejúžasnější, co mně kdy mohlo potkat. Chci, abys věděla, že to tak doopravdy cítím!“
„Ty jsi můj truhlík! Třeba začneš chodit s tou Barčou nebo s jinou dívkou a uvidíš, že budou úžasné ještě víc než já, protože budou mladé. Já už jsem stará!“ povzdechla si.

„Pro mě jsi pořád ta nejbáječnější a už to tak zůstane. Pořád tě budu chtít. Už jsem ti to říkal a moc bych si přál, aby ti nějaká moje budoucí dívka nevadila, protože s tebou bych docela jistě podváděl každou i kdybych jí stokrát miloval. Přiznám se, že Barča je krásná a super, ale sama mi řekla, že Roberta se nevzdá. Asi je v tomhle jako já. Taky nikdy se žádným klukem nechodila, žádného nechce, ale se mnou by prý chodila ráda. Asi kvůli té úchylce. Tedy si myslím,“ pobaveně se podíval v zrcadle na Kristýnu a dodal: „Kdyby se ti ten její táta líbil a začala jsi s ním chodit, tak by to bylo supr.“

„Ježíši! Já mám nejen zvrhlého, ale ještě k tomu i vypočítavého, vyčůraného syna, který by mě kvůli svým zájmům nahnal do náruče prvnímu chlapovi. Styď se, Davide! Jdu spát!“ předstírala uraženou Kristýna.
„Proboha, má paní! Omlouvám se, jen se mi zdálo, že pan Robert by mohl být blízký vašemu srdci! Nemyslel jsem tím nic zlého! Snažně prosím za prominutí!“ to už David klečel na kolenou a objímal nohy své milované dámy.

Blahosklonně se k němu sehnula a pomohla mu vstát: „Nepřeji si, abyste přede mnou klečel na kolenou pane! Není všem dnům konec a nikdo neví, co bude zítra, ale pojďme už spát.“

Oba usnuli schouleni jeden druhému v náručí s pocitem, že další dny budou možná zajímavé.