Otcovo šmírování 02

Domů se Oldřich vracel velmi nervózní. Osezený zadek ho bolel z rustikální lavice místní hospůdky. Netrpělivě čekal na vhodnou hodinu, aby mohl přijít domů konečně beze strachu. Do skoro nočních hodin vydržel sedět u piveček, proložených sem tam kořalkou. Mysl si ovšem ze všech sil udržoval stále při vědomí. Na štamgastské kamarády nereagoval a jakoby uzavřený do sebe hleděl z okna na ulici.

Přemýšlel, co bude dál. Jak se bude moct na svoji holčičku podívat a co provede, až přijde s dalším průšvihem nebo se nedej Bože přitulí, když se bude cítit zase provinile. Uklidňoval sám sebe, ale nebylo to moc jednoduché. Proto jedinou pomoc viděl v alkoholu.
Vypotácel se do večerního ruchu, prošel mezi kvanty lidí a zapadl do domu, aby se vrátil tam, kde před pár hodinami vytekl u luxusní podívané. Vkradl se do bytu v největší tichosti. Jen v předsíni přepočítal dámské botky a když zjistil, že Klárčiny tenisky chybí, hluboce si oddechl a vešel přímo do kuchyně.

„No panečku, ty vypadáš. Že se nestydíš,“ přivítala ho manželka s čerstvě nalakovanými nehty a zamračeným obličejem.
„Já? Já se už nikdy nebudu za nic stydět,“ vjel do Oldy vztek z drzé připomínky věčné trajdalky.
„Proč ses tak zřídil?“ nasadila ještě přísnější výraz ženuška.
„Dej mi pokoj,“ mávl rukou opilec, napil se studené vody z kohoutku a bez dalšího vysvětlování vypadl z kuchyně.
Když procházel kolem dveří dívčího pokoje, instinktivně si promáčkl zip u kalhot. Místo, které bylo naškrobené zaschlým spermatem zašimralo a tak první kroky vedly do koupelny. Svlékl se z šatů, narval je rovnou do koše na praní a zalezl do vany, kde na sebe pustil proud vlažné vody. Zkoušel se probrat z alkoholového rauše, mydlil si kleofáše a těšil se do postele.

Vlažná voda ovšem působila i jinak než na mysl. I přes vysoký účet v hospodě se mu ohon začal probouzet. Masírung proudící vody mu dělal moc dobře a tak volnou dlaní nešlo jinak než si ještě před spaním pohrát. Přetáhl předkožku, osprchoval obnažený žalud, pokapal jej sprchovým gelem a rozmydlil. Tvořící se pěna bobtnala, sprcha příjemně chladila a Oldřich si chrochtal s hlavou opřenou o kraj vany. Rozvalený se věnoval příjemné onanii bez myšlenek na okolní svět.

„Ježiš promiň. Já si tu jen něco to…vezmu…“ vpadla nevychovaně do koupelny Klára, která evidentně nebyla v pořádku. Zablácené kalhoty, modrák na ruce, rozmazané šminky a rozcuchané vlasy ji usvědčily z ne zrovna příjemně prožitého zážitku. Taky brzký příchod byl jasným důkazem, že všechno není v pořádku.
Jen oči jí zasvítily při pohledu na trčící ocas. Tatík nestihl ani promluvit. Překvapením se dál držel tvrdého koženého madla a s otevřenou pusou sledoval zbídačenou holčičku, která se natahovala pro Alpu s vatou ve skříňce.
Klárka ještě hlasitě posmrkla a zmizela v předsíňové chodbičce.

„Pane bože, ta holka mě fakt zničí!“ zabědoval v duchu nešťastně Olda, nechal péro pérem a rychle se soukal z vany ven.
Tělo zahalil do županu, vklouzl do domácích ťapek a vyběhl do ložnice, kde přemýšlel co bude dál.
Z dumání ho probrala manželka, která mu přišla nevhodně vyčinit hospodské vysedávání, zatím co jejich dcera si pravděpodobně potřebuje promluvit. Ani náznakem nemyslela na svoji roli matky a rovnou spustila bandúrskou směrem k fotříkovi, jako by sama byla bez povinností a zájmu o rodinu.
Oldřich vnitřně bojoval s výbuchem, ale nakonec se ovládl, mávnul rukou s příslibem, že ráno si s ní promluví a otočil se na bok, aby co nejdříve usnul.
Na Klářiny excesy byl zvyklý, tudíž ho uklidňovalo hlavě to, že domů přišla živá a relativně včas. O dovolené nahlas neřekl a naprostým vyčerpáním usnul během okamžiku spánkem spravedlivých.

O ranní probuzení se postarala sousedova příklepová vrtačka. Hlasité dunění vytáhlo Oldu z postele.
Šoural se na záchod, do kuchyně a ke dveřím nezbedné dcerky. Jen v rychlosti se zhluboka napil limonády, aby spláchl nepříjemnou pachuť v ústech, poškrabal se na hlavě a vyrazil ke Kláře. Věděl, že ve škole asi sedět nebude, o čemž ho ujistily její věci poházené v předsíni.
Ani nemělo smysl ťukat. Jen tiše vzal za kliku, pomalu otevřel a rovnou vstoupil do dívčího doupěte.
Klára ležela na posteli jako mrtvolka. Vlasy rozhozené po polštáři, ruka visela z postele dolů, nohy široko od sebe a pravidelně odfukovala. Deku měla zmuchlanou pod sebou, takže holý zadeček, který vykukoval z pod delšího trička, vyloženě vábil k osahání.
„Pane bože!!!“ zaskučel si pod fousy Olda a tichým krokem se posunul, aby znovu uviděl tu mladou, nevyzrálou krásu. Dokonale oholený lusk růžové barvy, z rýhy povylezlé plátky zčervenalých laplíků a koutek, ve kterém se skrýval malý poštěváček, ho táhly jako magnet. Nešlo mu se ovládnout. Musel sehnout hřbet, aby viděl tuhle nádheru zblízka. Využil tvrdého spánku a nasál vůni dceřina lůna z pár centimetrů. Už málem vyplázl jazyk, když ho vyplašilo Klářino zavrtění. Skvostný zadeček se nadzvedl, přetočila se na záda a rozplácla se na polštáři.

„No a je to,“ zaúpěl znovu v duchu Oldřich, protože bodec mu vystřelil ze županu. V rychlosti přitáhl šňůru a lofas schoval za froté látku.
Postával nad Klárou a i když věděl, že by bylo lepší odejít, odmítl se z pokoje vytratit. Jazykem olizoval rty, cítil jak rudne v obličeji a začalo mu to myslet pouze tvrdolínem.
Sedl zlehka na kraj postele, opatrně zatáhl za peřinu a zakryl dívčí tělo, které ho vzrušovalo k zbláznění. Zahodil roli otce a cítil se pouze jako nadržený mužský, před kterým se roztahuje polonahá týnka.
„Co? Kolik je?“ zamžourala rozespale Klára a znavenou ručkou nahmatávala odložený mobil.
„No dost pozdě na to, aby ses místo školy flákala v posteli.
„Ty taky nejseš v práci,“ odsekla pohotově Klára a hodila bokem, aby se přetočila k otci zády.
„No to nemyslíš vážně? Slyšíš? Otoč se! Co to mělo včera zase znamenat?“ snažil se stočit řeč do výchovna.
„Co? Včera? To tvoje obšournictví ve vaně? Nevím, to musíš vědět ty, ne?“ odsekla znovu rozespale Klára a smotala si pod hlavu kus peřiny, aby se ji pohodlněji usínalo.

„Mluvím o té modřině a špíně!“ zatřepal dceři Olda ramenem až se mu župan rozvalil a tuhák zase vykoukl nezbedně ven.
„Ježiši, co by asi? Tak jsem měla schůzku, ta nedopadla jak jsem chtěla, tak jsem došla domů, no. Ty naděláš, proboha. Nech mě spát,“ mávla modrou rukou Klára.
„Okamžitě mi řekni, co ti kdo udělal,“ nenechal dcerku na pokoji tatík a silou ji přetočil na záda, jen aby s ním víc komunikovala.
Znovu ležela rozplácnutá, vlasy padaly z postele, hubené ručky byly rozhozené a půlka těla necudně vykukovala z pod deky. Otcův trčák reagoval okamžitě. Vybojoval si místo na světle a přemlouval tatíka k zalehnutí téhle nedorostlé květinky. Opravdu stačilo jen vstát, nalehnout na pružný proutek a dodělat to, co v něm sama včera vyprovokovala.

„Tati…?“ konečně zpozorněla Klára a ukazovákem mířila k jeho trčáku. Oldřich se málem studem propadl. Celou situaci bral s takovým přehledem, že zapomněl hlídat své maskování.
Seděl s nohama daleko od sebe a koukal na žilnaté hádě. Dostal se touhle, v pořadí druhou, ostudou do neskutečného tranzu. Nedokázal se pohnout, promluvit ani podívat se Kláře do očí. Hleděl na žilňáka a proklínal všechno, co se mu od včerejšího dne přihodilo.
„Vidíš. A ty seš o třicet let starší než on a mohl bys. On je mladej a nemůže,“ pokusila se dát věci do pořádku Klára a jako první promluvila.
„Kdo?“ vyhrkl ze sebe Olda a pokoušel se dál v klidu sedět a jen tak trčet.
„To je jedno. Prostě on. Ty bys mohl, že?“ začala se konečně probírat přidrzlá holčina.
„Co?“ vydechl zase jedinou reakci Olda a dělal radši hloupého, protože stud ho naprosto paralyzoval.
„Já vím, že mohl,“ pomalu položila obličej na tátova stehna Klárka a už pěkně zblízka sledovala modravé žilky na tátově hrotu.
„Co mohl?“ díval se dolů fotřík a podstatně uvolněněji jí pohladil dlouhé vlasy.
„To bylo příjemný. Ještě,“ zavrněla jako kočka dcerka a ještě blíž se přitulila.

Rukama objala tátovu zadnici, držela se ho silou klíštěte a nosíkem se skoro dotýkala hebké kůžičky stvořitelova ohonu. Stačilo vypláznout jazyk a mohla ochutnat jeho příchuť.
Oldřich za zády cítil, jak se dcerka uvelebuje do pohodlnější polohy a přesto, že si pohlazení za chování moc nezasloužila, sjížděl jí vlasy i tvářičku. Velmi pomalu a dlouze se odhodlával k dalšímu dráždění. Až když si byl jistý, tak rukou sjel k malým poupatům. Konečně zabodl pohled do modrých dívčích očí a když jemně stiskl malé dvoječky, Klárka konečně souhlasně přikývla.
Dlouhými prsty nadzvedla tričko k bradě a nechala se dobrovolně osahávat a šimrat na bradavkách.
Olda krásně viděl, jak mu taje pod rukama. Znovu byla taková jako včera. Žádoucí, chtivá, jakoby v jiném světě. Musel dokonce tiše zaskučet, když mu ho dcerka vzala do ruky. Pevný, ale jemný stisk na ocasu mu zničil zbytek zábran. Už věděl, že nelze couvnout a byl si jistý, že konečně dosáhne toho, po čem od včerejška touží.
Opatrně si přilehl, dál hladil dcerunku po vlasech a nechal si honit bodlo. Občas si musel utřít čelo, protože nervozita dělala své. Naštěstí ovšem čuran poslouchal na slovo i na dotek, takže mohl dcerce dopřát tuhle koženou hračku.
Ani jeden z nich nepromluvil. V největší tichosti se Klářina hubička chystala na tuhou pochoutku a když ho poprvé olízla, odmítla se ho už pustit. Olda skuhral slastí.

Vyvzdychával ze sebe pochvalné steny a pozorně sledoval dívčí rtíky, které klouzaly po prutu. Tvářička se jí nadouvala, hubinka mlaskala a žalud vzrušením modral.
„I ty mě,“ prohodila krátce Klára a přehodila nožku přes tátův obličej. Oldovi se naskytl právě ten pohled, o který nejvíc stál. Kousek od jazyka se zatřepotala mladinká kundička. Frajtřík se vyloupl a žadonil o dotek.
Prsty musel zkusit jeho tuhost, takže se do něj párkrát opřel ukazovákem. Reakce se mu dostavila ihned. Stačil silnější tlak a Klára se rozkouřila jak zběsilá, což pro něj znamenalo trošku přibrzdit, jinak by vystříknul dcerce přímo do papulky.
Lehce nadzvedl hlavu, vyplázl jazyčisko a poprvé ochutnal čerstvý lusk. Laplíky se rozevřely a úzká škvírka přizvala k hrátkám i tátův ukazovák. Zajel s ním kam jen to šlo, Klára se prohnula v pase a hlasitě zavzdychala. Další prolíznutí ji nechalo v jedné pozici. Už se ani nehnula a jen čekala, co bude dál.
Oldřich se do ní tedy pustil naplno. Už dvěma prsty propichoval šťavnatou micinku, jazykem brnkal o tvrdého frajtříka a volnou rukou hladil vše, co k dcerce patřilo. Občas ji zašimral na bradavkách, ohlazoval jí půlky a chystal se k výměně unavených prstů.

„Pojď na mě,“ seskočila najednou dcerunka a převalila se na záda. Tatík ji tedy opět beze slova jen převalil hřbet, přehoupl se na útlé tělo a zalehl ji tak, aby se dostal mezi roztažená stehna. Mírně nadzvednutý dělal prostor holčičí ruce, který už chňapala po tvrdákovi a mířila si s ním do temné skuliny.
„No a pojď!!!“ vydechla ze sebe Klára, chytila otce za prdelisko a přitáhla si ho silou, až do ní zajel až po koule.
Olda se snažil ze všech sil. Nechtěl si trhnout ostudu, potřeboval ukojit chtíč a chtěl se pyšnit jako páv tím, že pod ním právě hekala jeho vlastní dcera. Zapřený do předloktí jí hladil tvář, zamilovaně sledoval Klářiny pomněnkové oči a honem rumploval ze všech sil. Pravidelně přirážel a sledoval, co to s tou nezbednicí dělá. Dcerunka se pod ním svíjela s rozkošným úsměvem. Radostně přijímala každý dloubanec v micině, zadečkem vyrážela do protisměru a souhrou se oba dostávali do ráje.

„Tati, já musím ještě takhle. Mně to jinak nepůjde, počkej,“ drala se mezi jejich břichy rukou k micce nadrženka.
„Jasně, udělej se,“ vysoukal ze sebe Olda, nadzvedl se a chápavě pozoroval hbité prstíky, které drandily tuhého poštěváka.
„Pomož si, holčičko moje,“ přirážel už mnohem opatrněji s ohledem na dívčí ručku.
Nespustil oči z jejího obličeje. Byla krásně chtivá, oddaná a zase ze sebe začala vyrážet rajcovní fráze. Olda jen přiložil ucho k uhekané pusině, naslouchal jejím prasečinkám a když začala ztrácet slova a soustředila se víc na tlaky v podbřišku, věděl, že se dcerka blíží do finále. Došťouchával ji s lehkostí, dumlal u toho drobné brďulky a čekal na poslední výkřik, který mu konečně dovolí se vystříkat.

„Pane Bože, no!!!“ vytáhl z ní na poslední chvíli ocas a vysemenil se na ploché dívčí bříško. Ještě na koulích chviličku cítil kmitající prsty, než se sama Klára konečně udělala. Chytila se mužných paží, přitiskla se a funěla jak lokomotiva.
„To je nadělení,“ držel se opřený pouze o lokty Olda a bědoval nad vystříkaným spermatem.
„Počkej, já to utřu,“ natahovala dcerka ručku pro krabici s kapesníky na nočním stolku a ve vzduchu už trhala jeden za druhým, aby mohla setřít tátovo semeno.

Tatík ještě dlaní pohladil už zase suché bříško a naposledy se natiskl, aby cítil Klářino roztepané srdíčko. Radostně vnímal, že to nebyl jen sen. Potěšily ho i jemné ručky, které mu hladily záda od lopatek po zadnici. Na krku ho lechtaly mlaskavé pusinky, které ho ujišťovaly o dobře odvedené práci. Teď věděl, že v dcerce našel nejen mladou milenku, ale také věřil, že to vyhladí třenice mezi nimi.