Páté přiznání – 1. část

Seděl na terase příjemného hotýlku v Harrachově. Karolína si dávala sprchu. Ušli spolu snad dvacet kilometrů a měli toho dost. Udělali sice pár zastávek cestou, dali si polévku, na Mísečkách oběd a posilňovali se kalíšky dobrého karibského rumu z placatice, co Radek všude nosíval. On si dal vždycky velké, ona malé pivo, takže túra uběhla v báječné náladě.
Objednal jim mojito a své už měl z poloviny vypité, když dorazila perfektně upravená, i když příjemně unavená. Posadila se vedle něho a společně se kochali výhledem na okolní kopce v podvečerním slunci.

Po půl hodině klábosení se Radek zeptal: „Dáme před večeří ještě jedno? Nějak mi dneska chutná.“
„Můžeme, je moc fajn,“ souhlasila.

Po večeři se znovu posadili na terase. Byl vysloveně teplý červnový večer, a tak Radek objednal bez nějakého ptaní třetí a pak ještě další mojito. Vzpomínali na různé starší zážitky a témata vzpomínek byla čím dál tím víc odvážnější.
„Pamatuješ, jak jsem ti jednou v zimě volal přes WhatsApp z Egypta?“
„Hmm, pamatuju, to víš, že ano.“
„Ptal jsem se tenkrát, kdy ti s Kájou začaly ty vaše ďolíčky a tys řekla, že když se ti začalo rozpadat manželství. Když jste bývali dost často sami doma, tak za tebou chodíval přitulit se pod peřinku. Jenže pak jsi to tenkrát v té hospůdce na Výtoni zapřela, že to přeci tak nemohlo být, že to jsi mi přeci nikdy nemohla říct. Mně zase bylo jasné, že tímhle to začít nemohlo, že jen tak sám od sebe k tobě pod peřinku nezalezl. Že mám pravdu?“

„Ty už zase musíš pravdu?“ zakabonila se trochu Karolína.
„To přeci ne! Já vůbec nevím, jak vám to spolu začalo. Jen jsem si tenkrát myslel, že ten úplně první začátek asi byl ještě o něco dřív. No, a když si tady tak hezky užíváme tu pohodu, tak bys mi třeba mohla říct, jak to všechno mezi vámi vzniknulo. Vždyť přeci víš, jak mě tohle tvoje povídání vždycky dostane. Přijde mi to být úžasný. Trošku se to podobá tomu, když mě někdy sama naviguješ a tiše mi říkáš, co přesně mám dělat, aby naše milování bylo to nejúžasnější a někdy to jsou věci, které by mě vůbec nenapadly. Takové milovací fantazie, víš?“ s úsměvem ji přesvědčoval.
„Bože, proč já musím mít ráda zrovna takovýho moulu,“ povzdechla si Karolína.
Chvíli Radka pozorovala, ale pak ho překvapila: „Tak jo, povím, ale ne tady. Zaplatíme, vezmeme ještě lahev vína, ať se mi líp povídá a jdeme nahoru.“
„Už se nemůžu dočkat,“ zubil se na ní Radek.
„Vidíš aspoň, že mám pravdu, když říkám, že jsi zvrhlík a úchyl,“ popíchla ho Karolína.

O chvilku později si na malé televizi v pokoji pustili Óčko, uvelebili se už převlečeni do nočního úboru na posteli a Radek ji se sklenkou vína v ruce pobídl.
„Tak na tvojí báječnou odvahu zase mi o sobě něco povědět. Nebo aspoň na nějakou další nádhernou fantazii. Strašně rád je poslouchám.“
„Zase jsi mě trošku opil, viď? Ráďo.“
„Třeba si ráda takhle dodáš odvahu a povíš mi věci, které bys jinak nikomu neřekla a někde tam uvnitř to z tebe chce ven. To víš jen ty,“ podíval se na ní úplně vážně.

„Možná,“ přitakala. Chvilku se zamyšleně dívala z okna na růžové nebe, pak se k němu přivinula, políbila ho na tvář a spustila: „Jsi hroznej, ale tak tedy jo.“
„S mým ex to bylo od nějaké doby dost těžké, ale to ti třeba řeknu jindy. Tenkrát ta jeho firma něco instalovala v Rusku a on tam létal vždycky tak na týden nebo dva. Letěl nějakým večerním letadlem, jenže si něco zapomněl a asi po dvaceti minutách se taxíkem vrátil. Ještě si chtěl odskočit, otevřel dveře od koupelny a tam seděl na záchodě Karel. To by ještě nic neznamenalo, jenže on měl v ruce moje kalhotky a asi k nim zrovna čichal nebo co. No a můj ex začal vyvádět.
„Karolíno! Karolíno! Pojď se na něj podívat! Ten úchyl tady sedí na hajzlíku a inhaluje! Podívej se ale co!“ než jsem tam došla, tak Kájovi zřejmě ty moje kalhotky vytrhnul z ruky a třepetal mi s nimi před obličejem. Karel utekl a zavřel se u sebe v pokoji. Můj ex ještě něco komentoval a zakončil to výčitkou ve stylu: „Za tohle všechno stejně můžeš ty a ta tvoje výchova! Všechno mu dovolíš a on pak dělá takovýhle prasárny! Dávej si na něj bacha a tohle tady už nikdy nenechávej válet! Já bych ho přerazil, ale dole čeká taxík, tak si ho koukej srovnat, spratka jednoho úchylnýho!“
„To víš, že jsem z toho žádnou radost neměla. Počkala jsem ještě pěknou chvíli, když už odešel a pak zkusila jít za Kájou. Odemknul mi dveře a bylo vidět, že se normálně rozbrečel z toho, jak se styděl. Chvilku trvalo, než jsem z něj něco dostala. Bylo to asi takhle nějak.“

Chvilku se odmlčela, upila trochu vína a pokračovala.
„Nic si z toho nedělej, Kájo, táta je poděs a holt musíš být opatrnější. Ty máš nějakou holku?“
Koukal na mně úplně rezignovaně a pak jen zavrtěl hlavou, že ne.
„Ale nějaká se ti líbí, ne?“
„No, to jo.“
Zkrátka jsme si povídali o tom, že mívá erotické sny a všelijaké představy a že čas od času to v noci neudržel a měl pak zapatlané pyžamo, takže začal spát bez kalhot, protože to prý ve spaní při probuzení stihne snáz chytit. To víš, že jsem si všimnula, že už od puberty míval občas trošku naškrobené kalhoty od pyžama, no a povedlo se mi vytáhnout z něj, proč. Úplně jsem zírala.
Vrátili jsme se k těm holkám: „Ta, co se ti líbí je od vás z gymplu?“
„Ne, to vůbec.“
„Takže je tady někde ze sousedství?“
„To úplně ne.“
„Vídáte se s ní někdy?“
„Jo, to jo, skoro pořád,“ vypadal čím dál tím ztrápeněji, ale nakonec jsem z něj po řadě dalších otázek vypáčila, že se mu líbím já a že si mě představuje. Hrozně se styděl, ale když to z něj vypadlo, byl vidět, že se mu hrozně moc ulevilo a že ho to i docela vzrušilo.
„Takže ty občas najdeš v koši na prádlo moje kalhotky, čicháš k nim a děláš si to sám? A představuješ si mě nebo že se snad se mnou dokonce miluješ? Fakt jako takhle?“

Bylo na něm vidět šílené rozpaky, ale přikývnul se slovy: „Když mně se žádná jiná holka nelíbí, víš,“ a podíval se na mě tak ztrápeně, že mi ho začalo být děsně líto. Nevím, jestli tohle dokážeš pochopit, ale můj milovaný synáček měl takové trápení! Ale taky přiznám, že mě to docela nabudilo a vzpomněla jsem si na svoje první představy a zážitky a snažila se do jeho představ vcítit.“
„Víš, že si to asi představit dokážu? Ty totiž pořád vypadáš tak o deset nebo patnáct let mladší a tenkrát jsi musela být furt ještě ta báječná, nádherná kočka z gymplu. Ale povídej, jak jste se z té šlamastyky dostali?“

„Můžeš si o mně myslet, co chceš, ale mně fakt v tu chvíli zajímalo, co dělá a chtěla jsem to pochopit, takže jsem se úplně jako debil zeptala: „To fakt čicháš k těm mým kalhotkám a honíš si ho?“
„Jo, a když pak vystříknu do umývadla, připadám si jako úchyl, ale aspoň to jde spláchnout a nezapatlám prádlo nebo občas jsem dřív dokonce zasvinil deku a pak jí nenápadně pucoval,“ to už se při té zmínce docela usmál a bylo vidět, že se mu udělalo líp, protože jsem nekřičela, nezlobila se.
Místo toho jsem ho uklidňovala: “Ty můj malej, i když velkej. Jestli ti to pomáhá a dělá ti to dobře, tak si klidně takhle ulevuj, ale buď opatrnej, aby to táta nevěděl. Mně to vůbec nevadí, to dělají skoro všichni. Občas.“

No a on ti mě objal a začal mi děkovat, a mě ti najednou popadlo takové divné vzrušení. S mým ex jsme už delší dobu žádný sex neměli a ze mě vypadla věta o který dodnes nemám tušení, jak se to mohlo stát: „Když ti to nebude vadit, tak se na to třeba někdy podívám.“
„To jako fakt? Ty bys tohle chtěla vidět? Jak si to sám dělám?“ nevěřícně a s ohromnými rozpaky se na mne podíval. Mně sice došlo hned, co jsem to plácnula, ale když už jsem to řekla, tak jsem ho už nechtěla zase nějak víc frustrovat a jen jsem přitakala: „To viš že jo, ale jen když ti to nebude vadit a sám to budeš chtít.“
Na jednu stranu se mi udělalo úplně zle z toho, co jsem tam tak bezmyšlenkovitě kváknula, jen abych ho uklidnila, ale zároveň ti to bylo něco tak strašně vzrušujícího. To teď pochopit nemůžeš. To asi žádnej chlap. A moc ženských asi taky ne. My dva spolu si hrajeme a děláme nejrůznější blbiny, ale tohle byl přeci můj syn! Věděla jsem teď už, že by mně strašně moc chtěl a došlo mi, že když jen něco dalšího naznačím, tak on bude chtít čím dál tím víc. Háček je ale v tom, že ta představa mi tenkrát vůbec nebyla nepříjemná. Naopak. Lichotilo mi to. To víš, ženská ve středních letech se líbí mladému klukovi. Ale měla jsem to pod naprostou kontrolou i když Karel dost pookřál a navrhnul: „Můžu ti to ukázat třeba hned teď, kdybys fakt chtěla,“ skočím pro ty tvé kalhotky do koupelny. Já si všimla, že se mu v trenýrkách začal stavět, i když se trochu snažil to zakrýt. Jenže já už to své prádlo, hned jak odešel můj ex, namočila do kýblu s vodou a práškem na praní, a tak jsem ho zchladila.
„Kájo, tam nic nenajdeš, namočila jsem to, musím si to přeprat, táta chce, aby se tady už nikdy nic takového neválelo.“
„Hmmm, tak tedy nic, no co,“ bylo znát, že je zklamaný, protože už se v duchu připravil na to, že mi to předvede, když jsem tedy jako ta jeho spřátelená duše.

Pak mě napadla další blbina. Nejspíš z toho, že jsem začala být doopravdy zvědavá, co provádí, a tak jsem provedla další šílenost.
To už jsme spolu seděli v obýváku, já se nadzdvihla, trochu si vyhrnula domácí šaty, sundala jsem si kalhotky a podala mu je. Byl z toho úplně zaskočený. Něco takového absolutně nečekal, a tak jsem ho poškádlila: „No, tak se ukaž, jak to děláš, ale opatrně, ať tady nic nezapatláš.“
Docela jsem se bavila jeho rozpaky, protože odvaha ho najednou opustila.
Pak se ale odhodlal, spustil trenýrky o kus níž, ty kalhotky si dal pod nos a začal si ho honit. Celý studem zrudnul, ale za chvíli už mu stál jako svíce a za další chvíli chytal do rukou spoustu té své bílé smetánky a pak zmizel v koupelně.
Když se vrátil, jen stydlivě řekl: „Tedy, takhle rychle to nikdy nebylo. Asi protože tak nádherně čerstvě voněly nebo že ses na mně dívala. Promiň, mami, a moc ti děkuju,“ chtěl mě obejmout, ale nějak jsem se vyvlekla.

Řeknu ti, že já z toho byla málem taky hotová. Nic podobného jsem do té doby nezažila, víš? Aby si ho někdo přede mnou kvůli mým kalhotkám vyhonil. Navíc tady to byl můj syn, pěkně mu trčel a já byla hotová z toho, když jsem viděla, jak mu to z něj stříká a jak on to chytá do dlaně.
Já tenkrát neměla žádný sex už hezky dlouho. Naprosto jasně jsem si vybavila pocit, jaké by to asi bylo, kdyby takovou spoustu vystříkal do mne. Prostě úchylná představa, ale určitě jsem hezkou chvilku nic moc neříkala, jen jsem tam tak civěla.“

„Tak to je docela síla. Ale nějak to pokračovalo ne?“
„Hmmm, pokračovalo, ale až o pár dní později. Tamto se odehrálo v pondělí. Já pořád musela myslet na to, že ten můj blázínek by chtěl ze všech ženských na světě jenom mě a že to je zakázané, takže to fakt nesmím. Opravdu jsem nikde nenechávala nic ležet a každý den jsem si všechno přemáchnula.
Jenže ve čtvrtek se mně zeptal, jestli by mi vadilo, kdybych mu zase třeba někdy večer půjčila kalhotky a že by mi to tedy jako zase ukázal. Nic konkrétního jsem mu neslíbila. Jen jsem připustila, že třeba zase někdy.
V noci jsem z toho skoro nemohla spát, ale v pátek jsem si během dne řekla, že ho trochu potrápím. Ono je to tak, že když člověk jednou udělá první krok a překročí nějakou hranici, tak příště už to překročení jde snáz a člověk se odváží zajít pokaždé o kousíček dál. Šlo to snadno jemu i mně.“

„No, to jsem napnutej, cos tenkrát vymyslela, Karolínko.“
„Ráďo, asi jsem fakt hodně praštěná, protože jsem přišla domů, vzala si na sebe fleecový župan a nechala si jen ty kalhotky. Udělala jsem večeři, nechala ho umýt nádobí, pustila si telku a dala si skleničku vína.
Četl si u televize nějaký časopis, občas na mě nenápadně kouknul, a nakonec to už nevydržel: „Myslíš, že by to šlo zopakovat jako v pondělí, mami?“
„Co, jako? To myslíš s těma kalhotkama?“ dělala jsem ze sebe nechápavou.
„Hmm, vadilo by to moc, kdybys mi je zase půjčila?“
„Ty bys to doopravdy tak moc chtěl?“
„Docela jo, líbilo se mi to šíleně, ten pocit, že sis je sundala jen kvůli mně. A vlastně stejně tak to, že ses na mne dívala. Takový pocit jsem ještě nikdy před tím nezažil. Tak jestli by ti to nevadilo třeba teď zase?“
Šokovala mě jeho upřímnost, jenže místo abych mu vynadala, ještě jsem to vygradovala. Strašně moc jsem to zase chtěla vidět, takže jsem provokovala.
„Jenže jediný kalhotky mám teď na sobě.“
„No právě, minule sis je sundala.“

„Ty jsi fakt ještě žádnou holku neměl?“ odvedla jsem řeč jinam, protože jak už jsem řekla, chtěla jsem ho potrápit.
Byl dost na rozpacích, když řekl, že ne.
„Viděl jsi vůbec nějakou holku svlečenou jinde než ve filmu?“
Mě tenkrát ta hra začala úplně šíleně vzrušovat, protože jsem tentokrát předem přesně věděla, co udělám. Zase mi z toho bylo až špatně, ale neskutečně mne to přitahovalo.

„Samotnou ne. Jen nějakou náhodou na okamžik. Párkrát tebe, ale taky jen na chvilku,“ byl docela upřímný a vůbec netušil co mu chci navrhnout.
„Co kdybychom to tedy zkusili jinak. Ty si ty trenýrky zase sundej, jako minule, tadyhle si klekni, ale já se jen takhle posunu a ty kalhotky si radši nechám na sobě. Můžeš se na ně dívat.“
Ráďo, já se posunula na kraj gauče, pootevřela jsem župan, dala kolena trochu od sebe a nechala ho s otevřenou pusou zírat na ty moje poloprůhledné kalhotky. Vzala jsem si už ráno nějaké tenčí. Navíc, jak jsem se tak posunula, trochu se mi zaříznuly a ještě jsem nechala jedno prso trošku vykouknout ven z toho župánku.
Ta exhibice mě zase málem sama za sebe udělala. Kdyby si byl býval sáhnul, nejspíš by cítil, že jsem už pěkně vlhká. Než jsem to udělala, vůbec jsem netušila, že mě to samotnou tak strašně vzruší. Víš, takhle ji ukazovat, i když v kalhotkách, svému synovi.
Hrůza, ale já si prostě nemohla pomoct a vlastně jsem to tak nějak plánovala skoro celý den. No, a do toho si ho Karlík začal zase honit.
Fascinovaně zíral na ty kalhotky a chloupky pod nimi, co trošku vykukovaly ven, občas mrknul na tu jednu bradavku, co byla také vidět v tom pootevřeném županu.
Mám prsa docela velký i teď, ale tenkrát byly doopravdy ještě pevný. On si ho přímo přede mnou tak nádherně honil a já se neudržela a dotknula jsem se ho. Zároveň jsem strašně moc chtěla, aby si k těm kalhotkám přivoněl, ale to jsem sama říct nedokázala.
Jenže on chtěl sám.

„Smím si k nim zase přivonět?“ zeptal se zase celý červený studem a já jen kývla hlavou na souhlas, jako že jo, protože jsem ze sebe vzrušením nedokázala vypravit ani slovo, a on se těch kalhotek nosem dotknul. A kdyby jen to, normálně se předklonil a přejel po nich tím nosem zdola nahoru po té zaříznuté rýze, zhluboka do něj nasával, narovnal se, párkrát si ještě ten svůj napružený kolík přejel a za okamžik už vystříknul a zase se to všechno snažil pochytat do rukou a já se naklonila, abych mu pomohla a nic neukáplo na koberec. Úplně se mi z toho, co zase provádím, točila hlava.“
„Tohle by normální chlap nevydržel. Já bych ti byl ty kalhotky asi sundal. On snad ne?“

„Teď si dám pauzu, Ráďo. Nějak je toho povídání na mně moc. Dolej nám radši víno. Jdu si odskočit.“
„Šel bych s tebou, ale byl jsem před chvílí,“ zalitoval Radek.