Setkání po letech

Opětovným pohledem jsem se ujistil, že datum i místo konání školení se nemění a v kalendáři jsem si udělal poznámku, abych termín nepropásl.
Je to už věčnost, kdy jsem byl v tomto městě naposled. Bylo to na svatbě mé sestry. Od té doby jsme se neviděli a ani jsme si nepsali.
V paměti se mi vybavila vilka v okrajové čtvrti tohoto města, kde měla sestra se svým mužem bydlet. Byl to ten samý domek mého mládí.

Chvíli jsem hledal v telefonním seznamu hotel, kde bych si zarezervoval ubytování, když mne napadlo, že bych mohl využít příležitosti a zastavit se u ní, a případně u ní přespat.
Dobrý nápad, ťukl jsem se do čela. Jednak navštívím sestru a ještě ušetřím na ubytování.
Prvotní nápad ustoupil do pozadí, když sem si uvědomil, že nemusím sestru zastihnout doma, nebo se může stát, že tam už nebude bydlet.
Nakonec jsem všechno vsadil na jednu kartu. Buď to vyjde, nebo si nocleh zařídím až na místě. Snad budu mít štěstí.
Mohl jsem využít kratší cesty autobusem, ale já raději zvolil vlak, který sice objížděl velkým obloukem polovinu republiky, zato nabízel pohodlí a komfort nové soupravy, která byla na tuto trať nasazena.

Seděl jsem v pohodlné sedačce rychlíkového spoje InterJet a uháněl do vzdáleného města na plánované školení.
Díval jsem se na ubíhající krajinu za oknem a vzpomínal na to, kdy jsem sestru viděl naposled.
To už je let, že se to snad nedá ani spočítat.
Nořil jsem se vzpomínkami do vzdálené minulosti, až jsem se dostal do domku v malém středočeském městečku, kde jsem strávil většinu svého dětství a puberty.

Byl jsem ve věku, kdy se již kluci projevují zájem o opačné pohlaví. Začíná to většinou tajným pozorováním vlastní matky, kdy netrpělivě čekáte na každé, byť malé obnažení jejího těla.
Tu neopatrným sehnutím vám ukáže barvu svých kalhotek, nebo zahlédnete kousek bílého prsu, když se jí odchlípne rozepnutá halenka.
V tom lepším případě se vám podaří ji zastihnout, když si bezostyšně natahuje punčochy, a vůbec největším úspěchem je, když ji zahlédnete nahou v koupelně.
Po takovém zážitku jsem vždy běžel na záchod, nebo do svého oblíbeného koutku na půdě, nedočkavě vytáhl ztopořené přirození a vyhonil si ho.

Já měl navíc to štěstí, že jsem měl v blízkosti ještě jeden sexuální objekt, a to svou, o dva roky mladší sestru.
Zprvu mne moc nezajímala.
V létě jsme se často koupali nazí v bazénku na zahradě a vůbec jsme neřešili, že jeden z nás má mezi nohama camprdlík, jak jsem říkal svému údu, zatím co druhému vévodila mezi stehny štěrbinka v masitém hrbolku.

S přibývajícími léty se ale naše těla začala měnit. Zjistil jsem, že můj camprdlík začíná obrůstat chloupky a když jsem si poprvé přetáhl předkožku, musel jsem konstatovat, že je to velice příjemné. Když jsem to udělal vícekrát, dostavilo se vyvrcholení, končící zprvu kapkou na žaludu a po nějaké době i výstřikem bílé tekutiny. Začal jsem onanovat.

Můj pohled na sestru se začal měnit. Ta její roztomilá štěrbinka mne začala zajímat z úplně jiného důvodu.
Lákalo mne si na ni sáhnout, nebo případně mezi pysky strčit prst. Na hry na doktora bylo ale již pozdě.
Jenže setra si také všimla změn a stále častěji hledala příležitost, aby zahlédla mé, již chlupaté přirození.
I na jejím tělo začalo docházet k novým změnám a již neběhala přede mnou tak bezostyšně, jak předtím.
Na jejím hrudníku se začaly zvedat kopečky, a od té doby ze sebe už nesvlékla přede mnou tričko, abych nezahlédl její rašící prsa.
Když se pak jednou nestačila ve vaně otočit, zahlédl jsem na její před tím holé štěrbince první chloupky.
Reakce nemohla být jiná, než, že jsem rychle vyběhl schody na půdu a zuřivě si vyhonil pero, až semeno lítalo do všech stran.

„Jízdenku, prosím,“ ozvalo se mi nad hlavou.
Ze vzpomínek mne vyrušil průvodčí. Zkontroloval jízdní doklad, poděkoval a odešel.

Kde, že jsem to skončil? Znovu jsem pátral v paměti.
Aha, u sestry a u její chlupaté kundičky.
Od té doby jsem byl jako posedlý svou sestrou. Stále častěji jsem vyhledával její přítomnost a snažil jsem se všemožně se jí alespoň dotknout. Jenže vždycky zvítězil stud, nebo obava, že by mohla matce žalovat, že ji osahávám.
Jednoho dne jsem to ale nevydržel a v nestřeženém okamžiku jsem ji uchopil za prso.
„Co děláš brácho?“ vyjekla. „Seš blbej, nebo co?“
„Promiň,“ vylétlo ze mne. „Já jsem musel. To už se nedalo vydržet,“ omlouval jsem se.
„Co se nedalo vydržet?“ divila se zpočátku, ale pak jí to došlo. „Co bys tomu říkal ty, kdybych tě za něj z ničeho nic chytla já?“
Civěl jsem na ni s vytřeštěnýma očima a nedokázal říci ani slovo.
Zřejmě mi nedošlo, kam jsme až zašli.
Náhle jsem na něm ucítil její ruku. Přes látku kalhot mi ho uchopila a silně zmáčkla, až to zabolelo.
„Tak to stačilo,“ řekla rozhodně, ale bylo na ní vidět, že ji tento zážitek rozhodil.
Začervenala se a rychle zmizela ve svém pokojíku.
Od tohoto okamžiku jsme se k sobě začali chovat úplně jinak. Vyhýbali jsme se vzájemným pohledům, mlčeli jsme, vědomi si toho, že jsme udělali něco opravdu zakázaného. Občas se sestra nadechla, jakoby chtěla něco říci, ale vždy mlčky zmizela ve svém pokojíku.

Pak se to stalo. Zůstali jsme sami doma, matka odešla nejspíš na nákup.
Seděl v obýváku a koukal na nějaký televizní program, když si sestra stoupla mezi mne a obrazovku.
Chvíli bojovala s tím, že se mne na něco zeptá a stále nevěděla, jak začít. Nakonec to z ní vylétlo.
„Brácho, ukaž mi ho.“
Přestal jsem na okamžik sledovat televizi a jen jsem se udiveně zeptal: „To myslíš vážně?“
Mlčky přikývla a podívala se mi mezi nohy.
Nejistě jsem si začal rozepínat knoflíky.
Tady končí veškerá legrace. Opravdu si ho mám před sestrou vyndat?
Znovu jsem se na ni tázavě podíval, ale když stále upřeně hleděla do míst poklopce, pomalu jsem ho vyndal.
Čekal jsem erekci, ale pravděpodobně z nenadálé situace, a taky ze studu, se mi nepostavil.

Tuto reakci snad ani sestra neočekávala, přesto na něj fascinovaně hleděla.
Pak k němu natáhla ruku a nečekaně se zeptala: „Můžu si na něj sáhnout?“
Polkl jsem naprázdno, a přikývl.
Její prsty se opatrně dotkly válečku přirození a to začalo pomalu tvrdnout. Sestra to zřejmě nečekala a rukou ucukla.
„Anino,“ řekl jsem přiškrceným hlasem. „Teď mi ji ukaž ty.“
„Ne, to nejde,“ začala se zdráhat.
„Proč ne, já jsem ti ho taky ukázal,“ naléhal jsem na ni.
Anina chvíli váhala a pak si sáhla pod sukni a pomalu si stáhla kalhotky.
„No tak, nestyď se,“ povzbuzoval jsem ji a zároveň jsem zjišťoval, že můj úd dosáhl maximální tvrdosti.
Sestra si ještě jednou pohledem změřila jeho velikost a pak se sehnula, uchopila lem sukně a začala si ji pomalu vyhrnovat.

Nejprve se objevila sněhobílá stehna, pak jsem zahlédl první chloupky a nakonec jsem se mohl kochat pohledem na celou její kundičku.
„Můžu si taky sáhnout?“ zeptal jsem se.
„Jo,“ hlesla a pozorovala mou ruku, jak se blíží k jejímu chlupatému hrbolku.
Lehce jsem pohladil jemné chloupky. Sestra vzdychla. Prst jsem jemně zatlačil mezi pysky a ucítil teplo a vlhkost jejího pohlaví.
Sestra stále držela vyhrnutou sukni a zvědavě sledovala mé počínání.
Byl jsem rozhodnut, že prst strčím hlouběji, když jsme oba uslyšeli rachocení klíče v zámku.
„Máma!“ vykřikla Anina, pustila sukni, rychle ze země sebrala kalhotky a zmizela ve svém pokojíku.
Na poslední chvíli jsem ho stačil zastrčit do kalhot a dělal jsem, jako že se nic nestalo.

Matka položila nákupní tašku na zem a rozhlížela se po místnosti.
„Co se tady stalo?“ zeptala se podezíravě, jako by něco tušila.
„Nic,“ tvrdil jsem a rychle jsem zjišťoval, jestli mám dobře zapnuté kalhoty.
„Doufám, že jste nedělali něco nedovoleného,“ podezírala mě matka.
„Kde je Anina?“
„U sebe v pokojíku,“ přiznal jsem.
„Přísahej,“ doslova vykřikla máma. „To proboha nemůžete, vždyť jste sourozenci.“
„Přísahám mami, nic se nestalo,“ zvedl jsem dva prsty, abych potvrdil své tvrzení.

Od té doby nás matka stále sledovala a dávala nám minimální možnost, abychom byli alespoň chvíli sami.

Čas utíkal, já odešel na studia, pak na vojnu a nakonec jsem zakotvil v severozápadních Čechách, kde jsem našel dobrou práci a hezký byt.

Mé vzpomínání ukončilo hlášení vlakového rozhlasu.
Dámy a pánové. Následuje stanice Praha, hlavní nádraží. Vlak zde končí. Děkujeme, že jste využili služeb naší dopravní společnosti.“

Následovala cesta metrem a několik stanic příměstského autobusu a stál jsem na náměstí města, kde jsem prožil mládí.
Kdysi poklidné městečko se časem změnilo na satelitní sídliště metropole. Na polích před naším domkem, který v osmdesátých letech koupila matka za těžce našetřené peníze, vyrostlo ohromné logistické centrum. Málem jsem to tu nepoznával.

Domek zářil novou fasádu, a plot s brankou dostal jiný nátěr. Po smrti matky zde sestra zůstala se svým mužem, který jezdil jako řidič kamionu právě pro firmu, která sídlila naproti domku. Měl to alespoň blízko do práce.
Tady by mohl můj příběh končit, ale nekončí.

Ještě chvíli jsem váhal, než jsem stiskl tlačítko domovního zvonku. Nic se nedělo. Byl jsem rozhodnut, že odejdu, když v tom se otevřely dveře od verandy a na schodech stála sestra.
Ano, byla to ona. Okamžitě jsem ji poznal. I když za ta léta trochu zestárla, stále to byla ona, štíhlá s hezkou postavičkou a jak bylo ihned vidět, udržovala si mladistvý vzhled.
„Přejete si?“ zeptala se.
Zřejmě mne nepoznala.
„Anino.“
„Bráško, jsi to ty?“ rozzářil se jí obličej. „Co tam stojíš? Pojď dál,“ a rozeběhla se mi naproti.
Přivítali jsme se v polovině cesty srdečným objetím.
Sestra se ke mně přitiskla tak, že nebylo možné nevnímat její veliké prsy, které určitě nesvírala podprsenka.

Pepo, Pepo. V tomhle jsi se určitě nezměnil. Jsi stále stejný a žádnou ženskou nenecháš na pokoji, byť by to byla i tvoje sestra.
Moje přirození reagovalo na tuto situaci okamžitým ztvrdnutím. Snad si toho Anina nevšimla.
„Pojď dál, nebudeme tady stát před barákem,“ první povolila sevření sestra.
Následoval jsem ji do domu a pozoroval vlnící se půlky jejího zadečku.

Uvedla mne do obýváku. Hodně se tu změnilo od mé poslední návštěvy.
„Posaď se, udělej si pohodlí. Nedáš si něco k jídlu? Musíš být po cestě hladový,“ obletovala mne setra.
„Najedl jsem se ve vlaku,“ uklidnil jsem ji. „Pojď si ke mně sednout a povídej, co je nového.“
Uchopil jsem ji za ruku a stáhl do protějšího křesla.
„Kdy přijde Jarda z práce?“
„Jarda je s kamionem v Anglii. Ten se vrátí až za čtrnáct dní, takže ho asi neuvidíš,“ odpověděla Anina.
„To je škoda,“ zalitoval jsem. „Myslel jsem, že si zajdeme spolu na pivko.“
„Budeš se muset spokojit s mou společností.“
„Velice rád,“ naklonil jsem se k Anině a pohladil jí ruku.
„Jsi pořád stejný lichotník,“ odpověděla a položila volnou ruku na mou.

Odpoledne ubíhalo v pohodě, kdy jsme si toho měli tolik povídat, že jsme si občas i skákali do řeči.
„Jak to máš s ubytováním?“ zeptala se nakonec sestra. „Přespi u nás, nebudeš přece vyhazovat peníze za nocleh v hotelu.“
„Rád,“ kvitoval jsem s povděkem.
„Otevřeme si lahvičku vína a hodíme ještě řeč. Máme si toho tolik říci.“
„Nechceš se alespoň osprchovat po cestě?“ zeptala se Anina. „Já zatím něco připravím k večeři.“

Uvítal jsem nabídku a za chvíli jsem po nahém těle nechal stékat osvěžující kapky vody ve sprše.
„Zapomněla jsem ti tam dát osušku,“ ozvala se sestra z kuchyně.
Náhle stála mezi dveřmi a držela v ruce ručník.
Otočil jsem se k ní, aniž jsem si uvědomil svou nahotu.
Hleděla na mne jako na zjevení.
„Stalo se něco?“ zeptal jsem se udiveně.
„Tedy, brácho!“ polkla Anina. „Kdybych nebyla vdaná, a hlavně tvoje sestra, nemusel bys mne dvakrát přemlouvat.“
V té chvíli jsem si uvědomil, že mi kouká na přirození a rychle jsem si ho zakryl rukou.
„Přede mnou se nemusíš stydět. Pamatuješ, když jsme si je jako děti ukazovaly,“ vzpomněla si na příhodu z mládí. Asi to byl pro ni taky zážitek, na který se nedá zapomenout.

Večer ubíhal velice rychle a občas některý z nás zívl. Hlavně já. Dlouhá cesta mne přecejen unavila.
„Nejspíš půjdeme spát,“ rozhodla nakonec Anina.
Rozhlížela se po bytě.
„Kam tě uložím?“ přemýšlela nahlas. „Asi ti rozestelu gauč,“ rozhodla nakonec.

Ležel jsem na pohovce, přikrytý dekou a pozoroval sestru, která ještě v rychlosti opláchla nádobí a pak zmizela v koupelně. Chvíli se ozýval zvuk tekoucí vody a pak se po bytě rozhostilo ticho.
Z koupelny vyšla sestra, oblečena v průhledném župánku.
V šeru pokoje jsem na chvíli zahlédl tmavé dvorce prsů a a zřetelný trojúhelník černých chloupků mezi stehny.
„Tak dobrou, brácho,“ zastavila se Anina mezi dveřmi do ložnice.

Hleděl jsem do stropu a nemohl stále usnout. Hlavou se mi pro změnu honily nedávné prožitky a v nich se stále častěji objevovala Anina.
Je to pěkná ženská a nebýt toho, že je to moje sestra, určitě bych ji jen tak nenechal jít spát.
Z představ, co by mohlo následovat, mi opět začalo tvrdnout přirození.

„Uhni brácho,“ ozvalo se náhle nade mnou.
Přede mnou stála Anina v krátké průhledné noční košilce, která tentokrát nezakrývala skoro nic.
„Můžu jít k tobě na chvilku? Nějak nemůžu usnout.“
„Samozřejmě,“ uvolnil jsem místo vedle sebe.
„Dík,“ špitla a zavrtala se pod peřinu.
Ucítil jsem teplo jejího těla a měl jsem co dělat, abych se jí nedotkl svým ztopořeným údem.

„Nevadí?“ ujistila se. „Nechtěl jsi spát? Já mám nějakou povídavou.“
„Vzpomínáš ségro, když nás tehdy máma málem načapala?“ začal jsem. „To bych chtěl vidět, co by dělala teď, kdyby nás spolu viděla v posteli?“
„Viď,“ přitakala Anina.
„Víš, že jsem si tenkrát ani pořádně nesáhnul?“
„Teď můžeš,“ šeptla.

Zřejmě je asi pořádně nadržená, napadlo mne. Jarda je věčně díky své práci mimo domov a sestře to schází.
Položil jsem jí ruku na stehno. Anina se zachvěla. Sunul jsem ruku stále výše, až jsem na prstech ucítil první chloupky. Sestra mírně rozevřela nohy.
Přejel jsem jí dlaní po Venušině pahorku směrem k břichu a pak zpět. Opět jsem ji posunul nahoru, ale tentokrát jsem vnořil jeden z prstů do rozevřené štěrbinky. Měla ji vlhkou a horkou. Ukazováček se zastavil o zduřelý výčnělek poštěváčku a to už sestra zrychleně dýchala a prsa se jí mohutně vzdouvala.
„Dělej mi to, dělej, to mě vzrušuje,“ vypínala proti mé ruce již tekoucí kundičku.
Její ruka tápala pod peřinou a zřejmě hledala mé přirození. Usnadnil jsem jí to, že jsem se ještě více pootočil.
Uchopila úd do ruky. Nezmáčkla ho jako kdysi předtím, ale jemně ho hladila a přetahovala kůžičku přes žalud.
„Nemůžu mít děti,“ zašeptala mi do ucha. „Nemusíš si dávat pozor.“
Tím mi jasně naznačila, že naše vzájemné dráždění skončí milováním.
„Anino,“ vydechl jsem a vyndal prst z její štěrbiny.

Sestra se k mně otočila bokem, ale můj úd z ruky nepustila. Naopak si jeho špičkou začala přejíždět po chlupatém hrbolku. Rozevřela mírně nohy, čímž mu umožnila vniknou mezi pysky.
„Takhle to nepůjde,“ prohlásila po chvíli, kdy se ho marně snažila nasměrovat do vlhké pochvy.
Na okažik ho pustila. Lehla si na záda a rozevřela stehna.
Převrátil jsem se mezi její roztažená stehna a rukou jsem ho nasměroval k otvoru pochvy a mírně přitlačil.
Pak už jsem jen viděl, jak žalud pomalu mizí mezi pysky, hluboko do jejího těla.

„Kdyby nás takhle viděla matka,“ napadlo mne. „Tak nás hlídala, až neuhlídala. Přistihnout mě mezi sestřinými stehny, určitě by nás oba zabila. Ještě, že se toho nedožila.“

Dál už jsem na to nemyslel. Soustředil jsem se na sestřino tělo. Stáhl jsem jí obě ramínka noční košile a kochal se jejími, nalitými prsy, pevnými, jaké může mít jen nerodivší žena. Tvrdé bradavky se nabízely mým ústům. Obkroužil jsem je jazykem a vsál mezi rty.
Anina se vzepjala a tělem jí proběhla další vlna rozkoše. Dráždění bradavek ji zřejmě velmi vzrušovalo.
Stahy její vagíny nasvědčovaly tomu, že se nezadržitelně blíží k vyvrcholení. Zrychlil jsem přírazy ve snaze, abychom k orgazmu dospěli společně.

Následovalo silné sevření poševních stěn a mé uvolnění, provázené výkřikem. Mohutné výstřiky semene končily hluboko v sestře.

Ještě dlouho jsme leželi spojeni svými těly, než povadlý úd sám vyklouzl z jejího těla.
Anina usínala s hlavou, položenou na mé hrudi.
I mně se klížily oči. Je potřeba se trochu vyspat. Zítra mne čeká školení, na které jsem se vůbec netěšil.

Nejraději bych zůstal s Aninou v posteli celý příští den.

Autor

4.8 77 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
harai1

Pokaždé musím obdivovat, jak autor dokáže najít tenkou hranici mezi povoleným a nepovoleným a zároveň nám poskytnout vzpomínku na vlastní dospívání. Utnout dějovou linku z minulosti a skočit do přítomnosti je hodno obdivu, málokterý z nás by to dokázal. Děkuji za příjemný vánoční dárek a přeji všem čtenářům klidné svátky.

Junior

Výborná povídka.

Marťas

Nádherné vzpomínání a velmi dobře a jemně napsaný incest. Krásné a klidné svátky.

Juli

Pěkná práce 👍 děkuju 🤗.

Erebus

Nádhera. Díky za povídku

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x