To bude dobrý 06

Toto je 5 díl z 6 v seriálu To bude dobrý

Asi po měsíci mé nucené sexuální abstinence se stala událost, která mě šokovala.

Bylo to v pátek. Danka šla po obědě na nákup a čistě náhodně zabrousila do papírnictví, a jako na potvoru do toho největšího. Navíc těsně před zavírací dobou. Když si vybrala co potřebovala, přišla k pokladně a v tu chvíli to s ní trhlo. Nešťasnou náhodou si totiž prohlédla fotografie, které jsem s Ditou nafotil, a teď stála proti ní. Okamžitě ji poznala.

„Mohla bych s váma mluvit mezi čtyřma očima?“ zeptala se prodavačky poté, co zaplatila.
„Ale dyť mluvíte,“ usmála se na ni. „Nikdo jinej tady není.“
„Hmm. No dobře,“ odtušila Danka. „Viděla jsem vaše fotky. Jste opravdu krásná ženská, to se musí nechat. Předpokládám ale, že nezůstalo jen u toho fotografování. Takže…“
Dita zrudla jako hadr, kterým dráždí býka.
„Já… já… to…“ začala nervózně koktat.
„Nic neříkejte,“ zarazila ji Danka. Nechte mně domluvit. Chtěla bych vědět, jestli se vám to s ním líbilo.“
Dita po chvilce němě přikývla: „Výborně. Tak se vás zeptám, chtěla byste bejt milenkou mýho muže?“
Dita jen zalapala po dechu.
„Co… co jste to říkala?“
„Jestli byste chtěla bejt milenkou mýho muže.“
„Já… mi… milenkou… já… já, já, já, já nevím!“ vyhrkla a snažila se skrýt obrovské rozpaky, které se jí zmocnily.
„Vážně!? Vy nevíte!?“
„No… možná… snad,“ pípla sotva slyšitelně.
„Takže ano,“ zkonstatovala spokojeně Danka. „Nevím, jestli jste svobodná nebo vdaná, ale na tom nezáleží. Prostě teď pudete se mnou k nám a s Robym se hned domluvíte. Beztak už zavíráte.“
„To je nějaká bouda, ne?“ zeptala se Dita nedůvěřivě.
„Není. Myslím to naprosto vážně. A už se mě nebojte a poďte. Jsem zvědavá, jak se Roby bude tvářit, až ho překvapíme,“ usmála se Danka na Ditu. „Fakt nekoušu,“ dodala ještě, když viděla její váhání. Nakonec spolu přece jen odešly.

Seděl jsem v obýváku v křesle a četl si detektivku od Dicka Francise. V podvědomí jsem zaregistroval, že se Danka vrátila z nákupu.
„Roby?“ zaslechl jsem ji volat.
„Ano? Tady!“ ozval jsem se.
„Přivedla jsem ti návštěvu,“ informovala mě.
„Vážně? Tak poďte dál.“
Zaklapl jsem knížku a šel ji dát do knihovny. Právě když jsem ji ukládal na její místo, se za mnou ozvalo: „Dobrý den.“

Poznal jsem ten hlas a krve by se ve mně nedořezal. Bál jsem se otočit, že to bude pravda. Ale otočit jsem se musel a to pomalu, velice pomalu.
Byla to pravda!
„Proboha, Dito, kde vy se tu berete?“ sotva jsem ze sebe vypravil slovo.
„Vaše žena mě pozvala, že…“ začala nesměle, avšak Danka ji přerušila.
„Abys byl v obraze, miláčku. Asi před dvěma měsícema si něco dělal na fotkách. Jenže jsi musel najednou spěchat a v tom fofru jsi nevypnul ani počítač, ani monitor. Náhodou jsem za tebou zrovna zašla a ty nikde. Všimla jsem si co je na monitoru a tak, než ty ses vyseděl, jsem si všechny fotky prohlídla. No a dneska, když jsem šla kolem papírnictví, jsem si vzpomněla, že bych měla koupit pytle na odpadky. Tak jsem tam vlezla a okamžitě jsem poznala, že je to ona, kdo je na těch fotkách. Tak jsem se jí zeptala, jestli by chtěla bejt tvou milenkou, a tak ji tady teď máš.“

Čuměl jsem na obě jak jojo.
„Ona se vás fakt zeptala?“ otázal jsem se Dity.
„Nó… jo,“ přikývla.
„A vy jste souhlasila?“
„Nó… skoro jo,“ opět přitakala.
„Ale nejste si jistá?“
„Teď už jsem.“
„Hele, a co kdyby ste si k tomu pokecu sedli na gauč,“ vložila se do toho Danka. „Já zatím uvařím kafčo.“

Sedli jsme si s Ditou vedle sebe, ale moc jsme toho nenamluvili. Byl jsem štauf z toho, co se děje, a Dita na tom asi nebyla o moc lépe.
Já se zmohl jen na: „Nezlobte se, ale to je něco tak neuvěřitelnýho, že jsem z toho úplně vedle.“
„Jo, to já taky,“ odpověděla a to asi tak bylo všechno, co jsme si sdělili.

Přihrnula se Danka s kafem.
„Nó, vida, jak vám to spolu sluší,“ zasmála se a už stavěla hrníčky na stolek.
Pak si k němu přitáhla křeslo proti nám a posadila se.
„Jako první uděláme jedno, budeme si všichni tykat. Že jsem Danka a Roby je Robert už Dita ví, takže to zbejvá odsouhlasit.“
Podívali jsme se s Ditou na sebe a svorně jsme přikývli, že teda jo.
„Fajn. Myslím, že Ditě dlužím nějaký vysvětlení,“ řekla Danka s vážnou tváří a jala se Ditě vyprávět o své nemoci, jak to všechno dopadlo a na čem jsme se dohodli a proč.
„A protože ho miluju jako mě, chci mu dopřát to, co nemůžu sobě. Pro jeho radost a potěšení a dobrou náladu. Budu proto radši, když budu vědět s kým a kde je, než abych poslouchala nejapný vejmluvy, kdyby náhodou zahnul. Ale jak ho znám, a pevně tomu věřím, nikdy by mi to neudělal a radši by se trápil. A to nechci.
Protože nevím, Dito, jestli seš vdaná nebo máš přítele, mám pro tebe návrh. Kdykoliv můžeš přijít za Robym sem, i na noc nebo i celej víkend, a já vám vyklidím pole,“ zakončila Danka svůj proslov.
„Díky, Danko, teď už ledasco chápu. Ale myslím, že bude vhodnější se radovat u mě,“ navázala Dita na Danku a pověděla jí zase svůj příběh. Já všechno jen tiše poslouchal a měl radost z toho, jak si notují.

Znenadání se ozval gong zvonku.
„Já tam dojdu,“ nabídla se Danka a šla otevřít.
„Jéje, čau Ivčo. No poď dál. Jsme v obýváku,“ bylo slyšet z předsíně. Vzápětí se obě objevily v pokoji.
„Čau Roby,“ zahlaholila Ivča a hned se zarazila, když si všimla Dity.
„Tak tohle je Dita, Robyho milenka,“ ukázala Danka na ni rukou. „A tohle je Ivča,“ otočila se k ní, „bejvalá Robyho milenka a moje nejlepší kamarádka.“
Dokončila představování a přisunula ke stolku druhé křeslo, aby si Ivča měla kam sednout.
„Vážně!?“ vykulila Ivča oči. „No… no to je senzace!“ roztála najednou s úsměvem od ucha k uchu. „To Robymu přeju. A jak jste se vůbec dali do kupy?“ vyzvídala.
„To já,“ informovala ji Danka.
„Ty?“ podivila se Ivča. A tak následovalo další povídání, aby i ona věděla o co kráčí.

Celý podvečer proběhl v družné debatě. Já jen poslouchal, holky si vystačily samy. Jejich rokování nakonec uzavřela Danka.
„Takže zbejvá, abyste se domluvili, jak často budete spolu. Já bych to viděla, že byste si mohli užívat každej víkend. Co ty na to, Roby?“ obrátila se ke mně.
„Nó,“ protáhl jsem slovo. „Já si myslím, že bych vám tady mohl o tom víkendu občas chybět, takže bych to viděl spíš jednou s ní a jednou doma. Jinak, když by to Ditu hodně svrbělo, tak by prostě zavolala. Když bych měl ňáký cukání já, zavolal bych zase jí. Ale k tomu se musí vyjádřit i Dita. Má k tomu taky co říct,“ otočil jsem se k ní.
„Mně by to vyhovovalo,“ usmála se spokojeně. „Vždycky to můžem podle okolností či potřeby upravit nebo změnit, ne?“
„Paráda. Takže je všechno dohodnutý,“ zamnula si spokojeně ruce Danka. „Já teď pudu ohřát večeři. Najíme se společně a pak si Dita odveze Robyho k sobě a vrátí nám ho v neděli odpoledne,“ oznámila a hned se vydala do kuchyně.

Zastavil jsem se uprostřed Ditina obývacího pokoje. Obhlížel jsem pohledem všechna ta místa kde jsem ji fotografoval a nakonec jsem se postavil přesně do místa, kde mě nahého přitáhla k sobě. Zavřel jsem oči a přímo jsem cítil, jak si vsouvá můj tvrdý ocas do své kundičky.
„Vzpomínáš?“ ozvalo so za mnou.
„Jo. Bylo to krásný.“
Pomalu jsem se otočil a zahleděl se do její usměvavé tváře a rozzářených očí.
Kousek popošla a objala mne.
„To bylo,“ řekla. „Nebylo dne, abych si nepřipomněla každičkej okamžik s tebou. Nějak nemůžu uvěřit, že se splnil můj sen, kterej jsem měla od chvíle, kdy jsi ode mne odešel,“ šeptala mi tiše do ucha, majíc hlavu na mém rameni.
„Jakej sen?“ zeptal jsem se.
„Přece, že budeme milenci. A teď jimi bez výčitek svědomí jsme. No, není to krásný?“

Rozpřáhla ruce. Přitiskl jsem se k ní, objal a ona mě. Na hrudi jsem ucítil její ňadra. Ruce se mi nějak samovolně přemístily zezadu dopředu.
„Řekla bych, že ti má vesta zavazí.“
„Hmm. A tobě ta moje, že?“
„Docela jo,“ odvětila, a tak jsme si tak dlouho říkali co komu na druhém překáží, až jsme proti sobě stáli jak nás pánbůh stvořil.
„Teda, Dito, ty máš tak krásný kozy,“ vzdychl jsem obdivně.
„A ty zase krásný péro. No, teď je spíš vocásek, ale já z něj to péro udělám. A hodně tvrdý,“ zakřenila se rošťácky a šup s rukou ke mně do rozkroku.
„Zase ve stoje, jako poprvé?“ zeptal jsem se tiše.
„Bylo by to stylový, ale radši v ložnici,“ hlesla a zuřivě probouzela mého krasavce.
Úspěch přišel v okamžení a nic nebránilo tomu se tam přemístit.

Nesměle prohlásila, že by ráda byla nahoře. Lehl jsem si tedy na lůžko s myšlenkou, že musí být pěkně nadržená, když to chce takhle. Bylo mi jasné, že to je pro ni jediná možnost, jak si zašukat podle svého. A nemýlil jsem se.
Přehoupla se přeze mě a pomalu klesala dolů. Ručně a zručně navedla mého ztuhlíka ke vstupu do svatyně a dosedla. Oči se jí rozsvítily vzrušením. Aniž by se předtím zapřela rukama, jala se hned přirážet. No, aspoň jsem měl pěkný výhled na pohupující se balónky.
„Roby, já asi budu dneska nenasytná,“ oznámila mi celá zmámená svým konáním.
Přidala na rychlosti a zároveň začala měnit směr přistrkování.
„Tomu docela věřím,“ zasmál jsem se, „ale jen do možnosti mý výdrže. Hlavně mě ho neutrhni.“
„Neboj,“ zasténala a ustálila rytmus.

Chvilku jsem ji nechal píchat jak ji napadlo, a pak jsem se nečekaně posadil a objal ji.
„Jejda,“ vypískla, „to… to vlastně není tak špatný.“
Přitiskla se ke mně a trochu zvolnila.
Necelou minutu jsem setrval v této pozici. Pak jsem ji odstrčil, lehl si a zprudka přirazil proti ní.
„Jů. Roby!“ vykřikla vylekaně, ale hned se zklidnila.
Nepřestával jsem vyrážet proti jejím pohybům. Začala zrychlovat.
„Roby, Roby, ještě, ještě, nepřestávej,“ žadonila úpěnlivě a vzrušením se celá třásla.
Netrvalo dlouho a ucítil jsem, jak se uvnitř sevřela a pulzuje propuknuvším orgasmem.
V ten okamžik nasadila neuvěřitelné tempo, že už jsem jí nestačil. Prostě jsem v tomhle směru odpadl, zato mi značně narůstal tlak. Když začínala ochabovat, já naopak dostoupil vrcholu. Poznala, že ji plním semenem. Lehla si na mě a nechala dostříkat i poslední kapky.
„To bylo boží,“ řekla blaženě a skulila se vedle mě. „Jen se potřebuju trochu vydejchat,“ usmála se na mě a hladila mi přitom smrskávající se péro. Vůbec ji nevadilo, že má z toho upatlanou ruku.

Celý zbytek večera jsme si pak povídali, i když já jsem spíš poslouchal. Hlavní slovo měla Dita.
Vyprávěla mi, jak posledních sedm let žila bez sexu a jak to bylo obtížné. Před půlnocí jsme usoudili, že by bylo na čase jít spát.
„Ale ještě než usneme, pěkně mně to uděláš,“ vymínila si a mě nezbylo, než její přání splnit.
Rozklekl jsem se nad ní, nechal si vyztužit ptáka, a pak jsem ho zvolna zasunul do natěšené kundičky. Ani pak jsem nijak nespěchal. S roztaženýma a vysoko zdviženýma nohama si Dita užívala každičký zásun, každičký silnější příraz.
„To je pěkný,“ zaševelila slastně, když jsem začal měnit směr pohybů.
Její zrychlené dýchání mi dávalo najevo, že se zřejmě brzy udělá. Na mě už to také šlo a nakonec jsem byl první, kdo vyvrcholil. Jakmile ucítila první záškuby ocasu, vyjekla a honem se přidala také, aby mne vyždímala do poslední kapky.

Ráno mě probudila Dita. V lehkém župánku stála u postele a drncala do mne.
„Vstávej, lenochu. Už je devět.“
Otevřel jsem oči.
„Vážně? Už tolik?“
„Jo.“
Odhodil jsem deku a chystal se vstát, když mě Dita zarazila.
„Ne, nevstávej. Zůstaň ležet. Když ti tak pěkně stojí, byl by hřích toho nevyužít,“ nařídila mi a už si sundávala župan.
Podíval jsem se dolů. A kruci, ranní erekce. Ani nepamatuju, kdy se mi to naposledy stalo. Ale když už se stalo…

Naskočila na mě jak žokej do sedla. Zavrtěla se a už cválala. Pak se na mně položila a uháněla dál. Byl jsem z toho štajf. Masírovala si o mě kozy a ještě mě stačila líbat a čechrat vlasy, nemluvě o pěkně svižném přirážení do mého klína. Já se nezmohl vůbec na nic. Jen na závěr jsem se do ní vystříkal.
Spokojená až na půdu ze mne slezla a řekla: „Paráda. Teď už můžeš vstát. Snídaně je nachystaná a po ní pudem něco nakoupit. Na oběd se někde stavíme ať se dneska nezdržuju vařením.“
Bylo to zcela jasné prohlášení, které nebylo možné nijak komentovat, natož jej kritizovat. Tak jsem vstal, absolvoval ranní toaletu, slupl snídani a v závěsu za Ditou a s batohem na zádech vyrazil do města.
Nakupovala hlavně potraviny, aby měla z čeho udělat večeři i jídlo na neděli. Pak mne zavedla do malé hospůdky, o které jsem netušil, že vůbec existuje. Ale vařili tam velmi dobře, takže jsme i velmi dobře poobědvali.

Odpoledne dostala Dita nápad se jít společně osprchovat. Koupelnu měla velkou, takže se tam vešla jak vana, dokonce vířivka, tak sprchový kout. Taktak jsme se do něj vešli, ale komu to vadilo? Tělo na tělo jsme se navzájem omyli, dotýkali se a hladili jeden druhého, že se nám ani nechtělo ven.
Po osprchování jsme se ani neoblékali. Usadili jsme se v obýváku v křesílkách a zálibně na sebe čučeli. Zatímco ona se usadila způsobně jako dáma, já se v křesle rozvalil, napůl seděl a napůl ležel.
„Víš, zlatíčko, na tebe je tak krásný podívání, že bych to vydržel celej den. Když vidím, jak se na tobě vyjímaj tvoje kůzlata jako nějaký malý Himaláje, cuká mě v rukou je pohladit, zmáčknout, projít se po úbočí, vyšplhat se nahoru, rozhlídnout se kolem a seběhnout zase dolů, zkrátka něco s nima dělat. A když kouknu do tvýho klína a vidím tu černou loučku, ve který se skrejvá chlípná škvírka která na mě skrytě pomrkáva abych ji navštívil, podíval se dovnitř, prošmejdil každičkej její kout, tak mě začne hučet v klacku…“

Najednou Ditě blýsklo v očích, vyskočila a než jsem se nadál, seděla mi v klíně a snažila se vyhučený klacek zastrčit do chlípné škvírky.
„Ty provokatére,“ zasyčela, když se jí to konečně povedlo. „Svejma řečma bys zblbnul i svatou. To se prostě nedalo vydržet. Za to tě teď nebudu šetřit, i když si budeš myslet, že sem pěkná rajda, ale je mě to fuk,“ dořekla vášnivě a rozhoupala se nahoru a dolů jako jojo.
Spokojeně jsem se usmál, jak se mi povedlo ji vyhecovat, a popadnul ji za kozy.
„Proč zrovna rajda? Spontánnost a živočišnost je na ženský to nejhezčí, a tys mě to právě předvedla. To je to, co se mě nejvíc líbí,“ ujišťoval jsem ji hekavě pod jejím intenzívním poskakování.
„Já vím, já vím. Ty seš můj nejlíbeznější šukálek,“ odhekala, aniž by přerušila přirážení.
Usmála se, vzala mě kolem krku a políbila.

Jezdila mi po ocasu docela dlouho, než na okamžik strnula a vzápětí se roztřásla vyvrcholením.
„Jestli můžeš, stříkej… stíkej!… střííííkéééj!“ vykřikovala. Naštěstí jsem už byl plně natlakovaný, tak jsem jí promptně vyhověl.
Přitisknutá ke mně spokojeně funěla a neměla se k tomu mě opustit, i když už jsem z ní dávno vyklouznul ven. Na jednu stranu mně to nevadilo. Putoval jsem po jejím pohoří a to se jí zřejmě líbilo. Nemluvila u toho, jen blaženě vzdychala a sem tam mě líbla, kam ji zrovna napadlo.
Jenže po čase, jak mi tak seděla na nohách, se mi začalo zdát, že je čím dál těžší. A nohy bolely čím dál víc.
„Poslyš, Dito,“ začal jsem opatrně. „Já vím, že se ti to takhle moc líbí, ale nějak mám dojem, že nabíráš na váze. Asi bych potřeboval ty nohy odlehčit, už mě docela dost bolej.“
„Jéminkote,“ zvolala provinile, „tos měl říct hned. Vůbec mě to nedošlo,“ omlouvala se a okamžitě ze mne vstala. Sklonila se a počala mi nohy hladit a foukat na ně, jako se to dělá dětem, když mají bolístku.
Začal jsem se smát.
„Teda tvoje obětavost je přímo fascinující,“ uznale jsem pokýval hlavou. Vstal jsem, zdvihl ji k sobě a pevně přitiskl. „Možná by byla lepší masáž ve sprše,“ navrhnul jsem.

Okamžitě se toho chytla a strávili jsme tam značnou dobu. Pak jsme se vrátili do obýváku, kde jsem ji přednesl nápad, zahrát si nějakou svlékací hru. Byla pro, jen neměla žádnou deskovou hru, tak přinesla karty a hráli jsme Prší, jedinou karetní hru, kterou znám.
Chvilku před šestou, kdy už jsme byli opět nahatí, jsem Ditě připomněl, jestli se už nechce pustit do přípravy večeře.
Podívala se na hodinky.
„No, to už bych skoro mohla. Pudeš se mnou?“ optala se, a aniž čekala na odpověď namířila si to do kuchyně.
Následoval jsem ji.
Sedl jsem si ke stolu na židli a pozoroval, jak si obléká kuchyňskou zástěru a připravuje ingredience.
„Udělám obložený talíře,“ obrátila se ke mně. „Nepočítala jsem s tím, že budeš u mě a tohle je asi nejjednodušší. Příště už tě budu jinak opečovávat.“
Usmála se, otočila ke kuchyňské lince a pustila se do práce.
„Já se spokojím s málem. Nemusíš kvůli mně extra vyvařovat,“ nabádal jsem ji, aby nechystala žádné lukulské hody.
S obdivoval jsem sledoval, jak jí to jde od ruky. Ale hlavně jsem se zaměřil na její holou prdelku. Nevím, zda to byl úmysl nebo doprovodný efekt toho co dělala, ale zadeček se jí natřásal a vrtěl až k neuvěření. Ani jsem si toho nebyl vědom, ale strašlivě mě to rajcovalo. Přišel jsem na to ve chvíli, kdy jsem zjistil, že mně stojí péro. Následná reakce byla okamžitá.
Tiše jsem vstal a postavil se těsně za ni. Nevšimla si toho. Nečekaně jsem ji zezadu chytil za kozy a přitiskl se k ní.
„Ježiši, Roby!“ vykřikla vylekaně.
„Nekřič. Opři se loktama o linku a roztáhni nohy,“ tiše jsem ji vemlouval do ucha a hledal přitom cíl mého nenadálého útoku. Poslechla mě. Vplul jsem v pohodě dovnitř a začal tvrdě přirážet.
„Bože, Roby, to je krásný překvapení,“ zajíkla se radostí a snažila se zaujmout co nejvstřícnější pozici.

Jako vždy byla perfektní. Slabě pohekávala pod prudkými přírazy a kroutila přitom prdelkou, abych jí co nejdokonaleji vysmejčil komůrku. A já smejčil, jak jen jsem mohl.
„Roby… Roby, ty seš fakt třída. Já… já už zas budu! Och, och, óóóch,“ zaúpěla a celá se rozklepala pod přívalem orgasmu.
Kundička jí pulzovala a rytmicky svírala můj pracující nástroj. Nepřestal jsem přirážet ani na okamžik a pod silou jejího vyvrcholení mi rychle stoupal tlak. Pak jsem se nadechl… a vypustil nezřízenou bandu spermií co se do ní jen vešlo.
„To bylo dokonalý,“ pochvalovala si Dita, když se konečně mohla narovnat.
„No vidíš. A já tě chtěl jen maličko překvapit.“
„No dyť jo. A bylo to nááádherný!“ otočila se ke mně a vlepila mi pořádnou pusu. „Ale teď musím fofrem dodělat tu večeři,“ usmála se a začala kmitat.

Večeři jsme si vzali do obýváku a během zpráv jsme ji spořádali.
Dita pak odnesla nádobí do myčky a přidala se ke mně sledovat mé oblíbené Zázraky přírody. Po jejich skončení jsme ještě chvíli povídali a než jsme se nadáli, bylo deset pryč.
Protáhl jsem se a zívnul.
„Myslím, že je čas zalízt do peřin,“ poznamenal jsem. „sem dnes ňákej utahanej. Ono potěšit tě třikrát na mě bude asi moc. Tak bych se k tobě jenom z boku přitulil, prošel se po vrcholcích hor a třeba i tak spokojeně usneš.“
Usmála se a pohladila po tváři.
„To víš že jo. Budu si v duchu promítat tvý návštěvy ve mně a třeba u toho ještě vyvrcholím,“ zasmála se, vzala mě za ruku a zamířila do ložnice.

Jak jsem slíbil, tak jsem u udělal. Otočil jsem se na bok, přitiskl se a rukou se pustil do procházky po jejích vrcholcích. Aniž bych si to uvědomil, hýbal jsem přitom pánví jako kdybych ji šukal. Ke svému údivu jsem si to uvědomil, až když mi stál jak telegrafní sloup. Ditě to samozřejmě neuniklo. Okamžitě změnila polohu, trochu roztáhla nohy a pomohla mi ten sloup zakotvit. Pomalu a jemně jsem začal přirážet.
„Tohle je to nejkrásnější usínání, jakýs mi mohl dopřát,“ zašeptala do noci a nechala se unášet slastnými pocity.
Nechal jsem se jimi unášet i já. Přitom jsem udiveně přemýšlel nad tím, že jsem vlastně ve svém věku docela výkonný mužský. Aspoň mi to tak připadlo. Dosud jsem bral tři čísla jako vrchol, kterého občas mohu dosáhnout. Ale čtyřikrát???!

Tak jsem se zabral do toho přemítání, že jsem zpomaloval pohyby, až jsem přestal úplně a… spokojeně usnul.

Zdál se mi sen.
U slavnostně prostřeného stolu jsme seděli Danka, Ivča, Dita a já. Měl jsem narozeniny. Na stole stál dort se sedmi a půl svíčkami symbolizující 75 let mého života. Všechny mě popřály, předaly drobné dárečky a významně se na mne dívaly. Danka s Ivčou na sobě měly jen krátká kimona, zřejmě to byl Ivčin nápad, jen Dita a já jsme byli oblečeni normálně. A protože byl červen, moc jsme toho na sobě neměli.
„Tak, Roby,“ spustila Danka, „jakožto tvoje žena považuju přinejmenším za slušný ti v tento významný den hezky podržet. Totéž si myslí i Ivča, coby tvoje první milenka a Dita se jistě přidá. Každá ti něco svlíknem. A protože je to se mnou tak jak je, budu ti muset toho tvýho šťourala trochu namazat, aby ses do mě vůbec dostal. Poď ke mně, prosím.“
Poslušně jsem vstal a přistoupil k ní. Svlékla mi košili a pokynula Ivče. „Vem si ho na starost, já jdu pro mazadlo.“

Ivča mi přehrnula přes hlavu tílko a rozepnula kalhoty. Dita je stáhla i s boxerkami. Pak se obě pustily do oživování mrtvolky.
„Ste šikulky,“ prohlásila Danka, když se vrátila s lahvičkou dětského olejíčku v ruce. Hbitě mi namazala péro a hned se rukama opřela o opodál stojící konferenční stolek. Vyšpulila pozadí a vyzývavě na mě pohlédla.
Přistoupil jsem k ní a zezadu do ní proniknul. Díky namazání to šlo jako po másle. Po několika přírazech řekla že to stačí a vybídla Ivču, ať ji nahradí. I do ní jsem se napasoval lehce a i ona po chvilce šukání prohlásila, že jí to postačuje.
„Užij si to s Ditou,“ popřála mi. „A pěkně až do konce.“
Dita, přestože byla nahá jako my všichni, se k tomu moc neměla.
„Když já se asi budu stydět,“ kníkla.
„Podívej,“ ozvala se Ivča, „ber to takhle. Ty ses koukla, jak asi budeš vypadat a jak ti to pude až budeš v našem věku. Tak nám teď předveď, jaký sme asi byly krásný a šikovný, když nám bylo tolik co tobě.“
S ostychem se podřídila většině a opřela se o stolek. Jakmile jsem do ní vniknul, veškerý stud zmizel a nahradilo ho vzrušení. I mne se zmocnilo a docela rychle stoupalo, přestože jsem s přirážením nijak nespěchal. Poměrně záhy dosáhlo nebezpečné výše směřující k výstřiku a… a v tom jsem se probudil.
Dopadlo to dobře.

Kruci, to byl ale živej sen, pomyslel jsem si. Proč se mě zrovna tohle zdálo? Že by jako příprava na nedělní šukání. Anebo… že by to byl pohled do budoucnosti? No, to asi ne. Ale jestli jo, tak to by bylo zatraceně dobrý… a po tomto »osvícení« jsem opět spokojeně usnul.

K O N E C

Autor

Navigace v seriálu<< To bude dobrý 4
4.8 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
ada

jojo dobrý jako vždy
člověk by mu i záviděl, nejen tak ochotný a dajný holky, ale i to jak mu pořád stojí a kolik toho nastříká. Jako nějaký 17-ti letý hošík a ne jako chlap skoro na konci své cesty.
Inu od toho ty povídky jsou, abychom mohli snít

Gourmet

Jedním slovem: roztomilé 😁

Junior

Skvělé zakončení. To se ale měl, takovou přející ženu aby člověk pohledal s baterkou.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x