Bejvalka 07

Toto je 7 díl z 7 v seriálu Bejvalka

Vlak odjel a já se vydal domů. Hlavou se mi honily myšlenky na Kristýnu, nějak jsem se nemohl dočkat středy. Jen musím ještě vymyslet, kam půjdeme, variant je dost, jen vybrat tu správnou. Snad se mi to povede. Nejjednodušší bude, když něco navrhnu a společně s Kristýnkou se na tom domluvíme. Došel jsem domů, vybalil věci, skočil si do sprchy, najedl se a chystal jsem se do postele.

Ještě jsem pro jistotu zběžně zkontroloval telefon, jestli náhodou nepsala Kristýnka. Zpráva tam sice byla, ale od bejvalky.
„Ahoj. Musíme se spolu sejít. Nejlíp ve středu.“
„Ahoj. Copak se děje? Mě se to ve středu nehodí, mám už jiné plány,“ odepsal jsem.
„Vypadá to, že Patrik má nějaké podezření. Nějak nevěřil těm výmluvám a navíc, když jsme se políbili, tak se tvářil divně. A co máš za plán?“
Hned jsem si představil, jak to asi vypadalo, když ochutnal zbytky mého semeno z úst své milenky.
„Tak to není moc dobré. Co s tím budeme dělat?“
„To není. Zatím si myslí, že jsem tam byla s holkou. Že jsme se opily a trochu řádily. Říkal, že to by mi ještě odpustil, ale kdyby to bylo s chlapem, tak se sbalí a odejde. A co máš za plán?“
„Tak jestli mažeš sms a mms, tak to snad bude v pohodě. Fajn, tak jestli potřebuješ, tak se můžem sejít zítra nebo v úterý, ve středu to opravdu nepůjde, mám rande.“

S telefonem v ruce jsem čekal na nějakou odpověď a stále se nic nedělo. Už jsem se chystal jít spát, když po dvaceti minutách konečně dorazila zpráva.
„Mažu. Fajn, tak se sejdem v úterý. A jak si to představuješ jít na rande a s kým vůbec?“
Nějak jsem nechápal její žárlivost, vždyť ona je přece zadaná. Žárlím snad já na Patrika?
„Kdy a kde sejdem? S jednou holkou.“
„Tak přijď k nám, Patrik nebude doma, já mám ranní, tak až skončím v práci, tak se zastav. To je mi celkem jasný, že ne s chlapem. A co je to zač? Odkud se znáte? Jak vypadá?“

Tohle jsem od ní nějak nečekal, takový výslech. To by mě zajímalo, co za tím bude. No co, však ono se to v úterý vyjasní. Chvíli jsem přemýšlel, jestli jí mám napsat pravdu, nebo pro jistotu trochu mlžit. Moc se mi ten výslech nelíbil, nebyl jsem si jist, kam tím směřuje.
„Ale jedna taková sličná slečna, co jsem ji potkal ve vlaku. Menší, sportovní postavy a hrozně milá a příjemná. Proč se ptáš? Snad nežárlíš?“
„To ti přeju. To víš, jsem zvědavé ženská. No možná trochu jo. Milování s tebou se mi moc líbí, moc jsem si to o víkendu užila. Navíc jsem ani netušila, že někoho hledáš, když máš mě.“
„Tak to jo. Milování? A já myslel, že je to sex. A já mám tebe? Pokud vím, tak ty jsi s Patrikem a ne se mnou.“
„A jaký je rozdíl mezi sexem a milováním? No víš, mě to s Patrikem už moc nebaví, ani nám to neklape. Vždyť já pořád myslím na tebe.“

A sakra, to nevypadá dobře, pomyslel jsem si. Hlavou mi běhala spousta myšlenek. Snad na mě neušila boudu s těmi prášky, netuším, co bych dělal. Původně jsem plánoval pomstu já a teď to vypadá, že je to pomsta na mě.
„Milování je z lásky, sex je jen pro ukojení chtíče. A co já s tím, že tě to s Patrikem nebaví? Já za to nemůžu. To mě těší, že na mě myslíš.“
„To jsem ráda, že ti to nevadí, že na tebe pořád myslím. Já byla s Patrikem docela šťastná a spokojená, než jsme si začali spolu. Takže jestli to chápu dobře, ty mě máš jen na sex.“
„A co sis myslela? Mám tě rád, ale láska to není, to už máme za sebou. Já myslel, že to bereš stejně, když máš Patrika.“

Když během deseti minut nepřišla žádná odpověď, vypnul jsem zvonění, odložil telefon na noční stolek a uvelebil se ke spánku.

Moc dobře jsem se nevyspal. Celou noc jsem se převaloval a přemýšlel o tom, co asi bejvalka chystá. Byl jsem rád, že jsem jí o Kristýnce nic důležitého neprozradil, podle toho obecného popisu byla bez šance ji někde poznat. Zabral jsem až k ránu, přišlo mi to, že sotva jsem usnul, už mi zvonil budík na telefonu. Měl jsem sto chutí s ním mrsknout o zeď, aby přestal. Nejen proto, že mě budil sotva jsem usnul, ale navíc mi přetrhl sen. Zdálo se mi o Kristýnce. Vzal jsem ho do ruky, abych ho vypnul, a snažil se vzpomenout na detaily toho snu. Bylo to marné, sen blednul a mizel, zůstal po něm alespoň příjemný pocit a myšlenka na krásnou a nevinnou Kristýnku.

Konečně se mi povedlo vypnout budík. Posadil jsem se na posteli. Nebyl jsem ničeho schopen, nevěděl jsem co se děje. Jen jsem tam tak seděl a nebyl schopen ničeho, až plný měchýř mě donutil k nějaké akci. Došel jsem si na záchod a v koupelně se opláchl studenou vodou, abych se trochu probudil. Docela mi to pomohl a mozek konečně převzal vědomou kontrolu nad tělem. Převlékl jsem se, nachystal si svačinu a v klidu jsem zasedl ke snídani. Teplé kakao a chléb s máslem a medem, docela jsem se na to těšil, sotva jsem si sedl na židli, vzpomněl jsem si, že jsem měl nějaké zprávy na telefonu. Ještě jsem se zvedl a skočil pro něj, co kdyby to bylo něco důležitého. Třeba tam bude zpráva od Kristýny a zpříjemním si snídani.
Pustil jsem se do snídaně a druhou rukou jsem procházel zprávy v telefonu. Byly tam tři, dvě od bejvalky a jedna od Kristýny. Po včerejšku se mi do těch zpráv od bejvalky nechtělo, kdo ví, co ji zase napadlo. Zpráva od Kristýny byla mnohem, mnohem lákavější. Rozhodl jsem se začít se zprávami od bejvalky, zprávu od Kristýnky si nechám na konec, abych se měl na co těšit a čím si spravit náladu.
„Ty seš, ale pěknej šmejd. Já kvůli tobě riskuju vztah a ty mi nakonec řekneš, že mě máš jen na sex. Navíc mi to ani neřekneš do očí a jen tak mimochodem mi to napíšeš ve zprávě. Víš, jak si teď připadám? Už tě nikdy nechci vidět. Sbohem.“

To jsou teda věci. Ale aspoň se to samo vyřešilo. Byl jsem zvědavý, co je v té druhé zprávě.
„Omlouvám se. Byla jsem naštvaná, moc mě to mrzelo. Můžeš mi odpustit? Když nemůžu být s tebou, tak aspoň ten sex, nebo kamarádství, nechci tě úplně ztratit.“
Měl jsem z toho v hlavě trochu guláš, netušil jsem, co jí na tohle má odpovědět. Dojedl jsem snídani, mezitím si uspořádal myšlenky a snažil se jí odepsat něco smyslu plného.
„Dobré ráno. Kamarádi být můžeme, v tom není žádný problém, milenci ještě nějakou dobu také. Ale počítej s tím, že jakmile si někoho najdu, budu jí věrný.“

Doufal jsem, že to pochopí a nebude dělat žádné scény. Dopil jsem kakao a chystal se na zprávu od Kristýnky. Sotva jsem znovu vzal telefon do ruky, začal vibrovat. Přišla zpráva od bejvalky.
„Dobré ráno. Děkuju za odpověď. Bála jsem se, že na mě budeš naštvaný. Takže se spolu zítra uvidíme?“
Odpověď byla klidnější, než jsem čekal, vypadalo to, že to vzala celkem dobře a nějak se s tím srovnala. Ostatně to se pozná zítra.
„Ano, zítra za tebou zajdu, ale se sexem moc nepočítej. Víš, že mám ve středu to rande.“
„Vím, nejsem blbá. Ale i tak budeme aspoň chvíli spolu.“

Už jsem to nechal být, ono to nějak dopadne, a raději jsem se vrhnul na SMS od Kristýny. Trochu jsem měl obavy, co mi asi tak píše. Měl jsem takové zvláštní pocity, směsice obav a těšení, takové to mrazení v břiše, jako při prvním rande, nebo při prvním polibku. Asi jsem byl opravdu zamilovaný.
„Ahojky Tome. Přeji krásné dobré ráno a příjemně strávený den. Dnes mám zase službu, tak mě čeká spousta ježdění vlakem. Bohužel po jiné trase. Už se moc těším na středu, doufám, že něco pěkného vymyslíš. Posílám pusu“

Zpráva mi okamžitě zlepšila náladu. Ještě, že mě nikdo neviděl, protože jsem se určitě na telefon přiblble usmíval. V tom rozrušení, jsem měl co dělat, abych sesmolil nějakou odpověď. Nejméně třikrát jsem to smazal a přepsal, protože nic mi nepřišlo vhodné. Nakonec jsem to nějak dal dohromady.
„Ahojky Kristýnko. Tobě také krásné ráno a báječný den. Já budu trávit celý den ve škole a domů se dostanu až večer, ale když budeš chtít, určitě si najdu čas, abychom si mohli psát. Nějaký nápad na rande už mám, snad se ti bude líbit. Chceš to mít jako překvapení, nebo bys ráda věděla, co tě čeká? Líbám tě“

V rychlosti jsem uklidil nádobí po snídani, vzal batoh s věcmi a se svačinou a vyrazil na vlak. Měl jsem to jen tak tak. Honem koupit lístek a naskočit do vlaku. Sotva jsem za sebou zavřel dveře, už se vlak rozjížděl. Budu si muset příště dávat pozor, abych se tolik nezdržoval. Našel jsem první volné místo a usadil se. Chtěl jsem se podívat na telefon, jestli náhodou zase něco nepřišlo. Sáhl jsem do kapsy, kde ho obvykle nosím a tam nebyl. Snad jsem ho nezapomněl doma, blesklo mi hlavou, ale to už jsem kontroloval ostatní kapsy.
Nikde nic, klíče, peněženka, nůž, nějaké drobnosti, ale telefon nikde. To už jsem si začal hlasitě nadávat, slíbil jsem Kristýně, že si budeme moct psát a nechám někde telefon. Jen jsem doufal, že jsem ho zapomněl doma a ne, že mi vypadl někde z kapsy, jak jsem pospíchal na vlak. Poslední možností byl batoh. Ještě jsem ho mohl hodit dovnitř spolu se svačinou. Honem jsem ho otevřel a začal ho prohledávat. Sešity, propisky, svačina, tablet, to byla velká kapsa, tak ještě zbývá ta malá. Obvykle tam mám jen nějaký flashdisk a sluchátka. Otevřel jsem kapsu a vidím zamotaná sluchátka i flashku. Pro jistotu jsem to vyndal a znovu koukl dovnitř. Hurá, telefon se krčil a schovával na dně malé kapsy v batohu. Dal jsem jej stranou a všechno skládal zpátky. U toho jsem si nadával, že nemám dělat věci automaticky, ale nad vším přemýšlet.

Uklidnil jsem se, sednul si zpátky na sedačku a konečně jsem kouknul na displej. Samozřejmě, že tam zpráva byla.
„Děkuji za přání. Já nevím. Chtěla bych to jako překvapení, ale abych na to byla vhodně oblečená.“
S odpovědí jsem neváhal.
„Ono to také záleží na tom, kolik času si na mě ve středu najdeš.“
„Času budeme mít dost. Zařídila jsem si to tak, že ve středu odpoledne kolem čtvrté končím u vás ve městě a ve čtvrtek ráno nastupuju službu na tom samém místě. To znamená, že od pěti jsem volná jen pro tebe.“

Musel jsem si tu zprávu přečíst několikrát, jestli jsem to dobře pochopil. Vypadalo to, že by měla čas od pěti odpoledne až do rána. To je něco, na co bych ani v tom nejtajnějším snu nepomyslel. Nenapadlo by mě, že nevinná slečna by hned na prvním rande chtěla se mnou strávit noc. Musel jsem se ujistit.
„To zní moc dobře. V tom případě, je v plánu večeře, vínko a tanec. A jak to máš s přenocováním? Já se raději ptám. Protože, tak jak jsi to napsala, to vypadá, že na mě budeš mít čas až do rána. Mně to rozhodně nevadí, já bych byl jen rád.“
Chvíli trvalo, než přišla odpověď. Buď měla zrovna práci, nebo procházela zprávy a přemýšlela, jak to mohlo vyznít.
„Promiň, nějak mě nenapadlo, že bys to mohl pochopit až takhle. Neboj, samozřejmě mám, kde přespat. Mám tam babičku a jsem s ní domluvená. Plán vypadá moc dobře. Už se moc těším. A ty bys mě nenechal přespat u sebe?“
Co jsem jí na tohle mohl odpovědět.
„Tak to je fajn. Jsem rád, že se ti plán zamlouvá. Myslíš, že bych tě nechal někde na ulici? To je snad jasné, že bys mohla přespat u mě. Jen jsem nevěděl, jestli bys chtěla hned na prvním rande. Ale i tak bys měla na vybranou. Buď bys mohla spát sama v mém pokoji a v mé posteli, nebo bychom tam byli spolu.“
„To jsem ráda, moc mě to těší. A kde bys spal ty, kdybych já byla sama v tvé posteli?“
„Já bych si ustlal v obýváku na gauči.“
„Teda ty jsi galantní. To bych nečekala, že kvůli mně uvolníš svojí postel, abych se tam mohla vyspat.“

To už se však blížila moje cílová stanice a čekal mě úprk do školy na praktika. Musel jsem to psaní zatím zarazit.
„Promiň, ale už musím běžet do hodiny. Čekají mě praktika z fyziky, tak bohužel nebudu moct odepisovat, ale až skončím, tak se určitě ozvu. Zatím se měj hezky a ať cestující nezlobí, neotravují a neobtěžují. Líbám tě.“
„Tak dobře, děkuji. To nevadí, já teď budu mít taky spoustu práce, podle toho nástupiště tady, mě čeká vlak plný cestujících. A aby toho nebylo málo, je tu ještě výluka. Taky tě líbám.“

Škola utekla celkem rychle, nějaká praktika, pár přednášek, volno na oběd a odpoledne znovu přednášky. Během nezáživných přednášek jsem si vyměňoval zprávy s Kristýnou. Vypadalo to, že i jí práce docela dobře a bez problémů ubíhá. Poslední přednáška se chýlila ke konci, bohužel to vypadalo, že budeme trochu přetahovat a mě mezitím ujede vlak. Naštěstí není poslední, stačí hodinu počkat a pojede další. Konečně jsme byli milostivě propuštěni za třídy a já se rozhodl strávit čekání na vlak v nedaleké čajovně.
Sotva jsem nabral směr, začal mi v kapce zvonit telefon. Myslel jsem, že to nechám být, žádný důležitý hovor jsem nečekal, ale telefon nepřestával zvonit. Neochotně a s „velkým“ nadšením, jsem ho vylovil. Koukám na displej, kdo to volá. Bejvalka, copak asi může chtít?
„Ahoj, děje se něco?“
„Ahoj, promiň, že otravuju,“ slyšel jsem její ubrečený hlas, „mohl bys prosím přijít ke mně?“
„Mohl, čas mám. Co se stalo?“
„Já ti to řeknu u nás.“
Víc jsem z ní nedostal, dál už se v telefonu ozývalo jen, brečení a fňukání. Netušil jsem, co se mohlo stát, tak jsem rychlým krokem vyrazil za bejvalkou.

Během pěti minut jsem jí zvonil u dveří. Přišla mi otevřít celá mokrá jen županu. Jen jsem ji uviděl, věděl jsem, že je zle. Tvář měla celou oteklou, oči opuchlé od pláče. Otočila se a zamířila rovnou do obýváku. Zavřel jsem dveře a šel za ní. Usadili jsme se na gauči a já se z ní snažil dostat, co se vůbec stalo. Nedostal jsem z ní vůbec nic, jen tam seděla, choulila se v županu pod dekou a plakala.
Když jsem ji chtěl alespoň vzít za ruku, abych ji nějak uklidnil, okamžitě se ode mne odtáhla. Vypadalo to vážně. Zvedl jsem se a došel k baru a nalil jí do skleničky něco ostřejšího.
„Na, vypij to a povídej,“ podával jsem jí skleničku.
Chvíli na mě nevěřícně koukala, pak si skleničku vzala a na jeden zátah jí vyprázdnila.
„No vidíš, jak to jde. Tak teď povídej, co se stalo?“
„Patrik… ode..šel.“
„A to tě tolik rozhodilo?“
„To ne… za to jsem vlastně ráda…“ a sahala po kapesníku, aby se mohla vysmrkat.
„Tak vidíš.“
„No jo, ale on neodešel jen tak v klidu,“ a začala znovu natahovat.
„Tak povídej, třeba se ti uleví…“
„No to nevím… snad…“
„Tak už začni.“
„Přestaň na mě tlačit,“ vykřikla.
To bylo zlé, muselo se stát něco hrozného. Po chvíli tiše pokračovala:
„Promiň, já ti to řeknu. Jen to nech na mě.“
„Dobře, omlouvám se.“
„Radši mi nalej ještě jednu,“ řekla a podala mi skleničku.
Neodvážil jsem se odporovat, vstal jsem, nalil jsem jí skleničku a sedl si zpátky k ní.
„Přišla jsem domů z práce dřív než on. Potřebovala jsem sprchu. Vlezla jsem do sprchy a užívala si, jak voda ze mě všechno odplavuje, únavu i starosti. Slyšela jsem bouchnutí dveří, jak Patrik přišel domů. Se sprchou jsem nepospíchala, nebyl k tomu důvod. Tak po dvaceti minutách jsem vylezla ven, zabalená jen do ručníku. Jakmile mě uviděl, vrhnul se na mě. Strhnul ze mne ručník, začal mě osahávat, líbat a tak. Nečekala jsem nic špatného, tak jsem mu to oplácela. Vypadal, že přišel nadržený z práce a chce si užít. Ostatně i já na to měla chuť, tak proč ne. Otočil si mě a pral to do mě zezadu. Znáš mě, občas mám ráda tvrdší sex, tak se mi to i docela líbilo. Netrvalo dlouho a oba jsme dospěli k vrcholu.“

Na chvíli přerušila vyprávění, aby se napila a dodala si kuráž k pokračování. Zhluboka se nadechla a vyprávěla dál:
„Patrik se ode mě odtáhl, oblékl se a začal něco lovit v kapse od kalhot. Hodil na stůl pětistovku a řekl:
*Když se chováš jako děvka, tak tady máš. *
Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou. Jen jsem tam stála a zírala na něj, začínala mi být trochu zima. Stála jsem před ním nahá a teklo ze mě jeho sperma. Nevěděla jsem co mu odpovědět. On na mě hned spustil:
*Nedělej, že nevíš o čem je řeč. A co ty zprávy v telefonu? Nestihlas je smazat, holčičko. *
Polilo mě horko. Nejspíš jsem nesmazala naše poslední zprávy a během sprchování jsem nechala telefon na stole. Patrik měl dost času si to všechno pročíst. Nadechla jsem se a začala mu vysvětlovat, že to jsou jen zprávy a nic nebylo, že jsme si jenom psali. Nenechal mě to dopovědět. Vstal a řekl:
*Nelži. *
Nadechla jsem se k odpovědi, v tu ránu mi vrazil facku a povídal:
A co je tohle. * a rozložil po stole fotky, kde jsme se spolu líbali. Nevím, kde je vzal, ale to už nešlo zapírat. Jen jsem si sedla na zem a rozbrečela se. On se jen otočil, naházel si věci do tašek, hodil mi klíče a zmizel.“

Sotva to dopověděla, znovu se rozbrečela. Teď už jsem jí pomalu začínal chápat. Musela si připadat špinavá a zneužitá, odkopnutá jako prašivý pes a ponížená od člověka, kterého milovala. Chtěl jsem jí pomoct, jen jsem vůbec netušil jak. Zvedl jsem se, abych si také nalil skleničku. Natáhla ke mně ruku se svojí prázdnou skleničkou. Bylo na ní vidět, že už má docela dost, ale po tom zážitku to asi potřebovala, jen jsem doufal, že jí nebude moc špatně. Naplnil jsem obě skleničky a jednu jí podal. Zůstal jsem chvíli stát před gauče a jen se na ní díval.

„Co tam tak stojíš?“ ozvala se, „nechceš si radši ke mně sednout?“
„Promiň, jen jsem přemýšlel, jak ti můžu pomoct.“
„Asi nijak. Jen si ke mně sedni a obejmi mě.“
Přisedl jsem si tedy k ní, ona se vyhrabala z pod deky a opřela si hlavu o mé rameno. Neposedný župan odhalil její poprsí a dal mi možnost nahlédnout i do jejího klína. Nechtěl jsem jí také ublížit, tak jsem se snažil nekoukat. Ve chvíli kdy jsem od ní odvracel oči, na mne pohlédla.
„Copak, už se ti nelíbím, nebo jsem snad prašivá?“
Alkohol na ni působil čím dál víc.
„Ty se mi líbíš pořád, jsi moc krásná holka. Jen jsem nechtěl vypadat jako zvrhlík, který tě pořád musí očumovat. Zvlášť po tom tvém dnešním zážitku,“ pokusil jsem se o diplomatickou odpověď.
„Děkuju, jsi milej a hodnej,“ usmála se na mě.

Úsměv jsem jí oplatil, chvíli jsme si jen tak hleděli z očí do očí, když si najednou přitáhla mou hlavu ke své a začala mě líbat. Snažil jsem se bránit, ale bylo to marné. Po chvíli mě pustila a povídá:
„Ty už mě nechceš?“
„Chci, jen ti nechci ještě víc ublížit.“
„Chápu. To středeční rande…“
„Přesně tak.“
„Tak mě aspoň naposledy pomiluj.“
„Opravdu to chceš?“

Místo odpovědi se postavila, moc jí to nešlo, a nechala ze sebe sklouznout župan. Obkročmo si nade mne klekla a začala mě líbat. Nešlo to jinak a její přání jsem jí musel vyplnit. Nejspíš s vědomím, že by to mohlo být opravdu naše poslední milování, se zcela poddala mým dotekům a vše mi vášnivě a dychtivě oplácela.

Seděli jsme na gauči a líbali se. Já oblečený, ona na mě nahá. Jazyky se proplétaly ve vášnivém tanci, mé ruce svíraly její prdelku a její ruce držely mou hlavu. Potřebovali jsme se oba nadechnout. Naše rty se oddělily a ona využila chvíle mezi polibky k tomu, aby ze mne svlékla triko. Ani jsem nestihl zaregistrovat, do kterého kouta letělo, protože už jsme se zase líbali. Cítil jsem, jak se její ňadra a stojící bradavky třou o mou hruď.
Dotek těch dvou vrcholků tyčících se na překrásných kopcích, mě přiváděl do extáze. Můj ocas hrozil, že protrhne kraťasy, aby se mohl zanořit do horkého dívčího klínu, od něhož ho dělila jen vrstva látky. Patrně cítil tu vlhkost, když se o něj promáčená buchtička třela, neboť mi na kraťasech zůstávala stopa mokrá stopa z dívčího sekretu.

Bejvalka dosáhla svého prvního orgasmu pouhým třením o můj poklopec. I mě její počínání velmi vzrušovalo. Sotva odeznělo její vyvrcholení, sesunula se na zem, klekla si mezi mé nohy, stáhla ze mě zbytek oblečení a okamžitě ústy chňapla po mém trčícím kolíku. Užíval jsem si tu slast dokonalého kouření. Brzy jsem se však začal dožadovat také něčeho na hraní. Jelikož se nám rozhodně nechtělo přerušovat naše hrátky a rozkládat gauč, rozhodili jsme jen na zemi deku a oba si na ní lehli. Já byl dole a ona na mě a oba jsme si užívali šedesátdevítku.
Prsty jsem ji rozevíral buchtičku, zatímco ona mi žužlala žalud. Jazyk jsem se dobýval do jeskyňky a ona i s ocasem v puse sténala rozkoší. Jazyk jsem na okamžik vyměnil za prsty. Nabral jsem na ně trochu šťávičky a zamířil s nimi k druhému otvůrku. Opatrně jsem kroužil okolo, dokud sevření nepovolilo a já hladce nevklouzl dovnitř. Pusou jsem se přisál k poštěváčku, jazykem po něm párkrát zakmital a z bejvalčiných úst se dral další výkřik oznamující dosažení kýženého cíle.

Nepřestával jsem s drážděním. Po té, co se vzpamatovala z přívalu rozkoše, znovu se vrhla na můj úd. Její rty pevně obemkly mé kopí a já cítil, jak se po něm pomalu posunují až ke kořeni. Sice jí to dalo trochu zabrat, ale nakonec se jí povedlo zasunout celý penis do úst. Ani její ruce nezaháleli, hladily mě po pytlíku a masírovaly koule. Můj výstřik na sebe nenechal dlouho čekat. Párkrát silně vsála a už jsem jí barvil mandle na bílo. Ještě mi ho několikrát olízla, aby očistila i zbytky spermatu a pak jsme jen chvíli odpočívali.

Hladil jsem její prdelku i stehna a pozoroval promáčenou kundičku. Z pohledu na tu lákavou dírku se mi ocas začal znovu zvedat. Jistě tomu napomohl i fakt, že jakmile bejvalka zaregistroval, co se děje, povzbudila ho rukou. Nejprve ho jen lehce hladila, a když nereagoval podle jejích představ, začala ho honit. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a já byl brzy připraven k další akci.

Nechal jsem bejvalku ležet na zádech na dece a přesunul se mezi její nohy. Nejprve jsem špičkou jen tak projížděl mezi závojíčky. Po každé, když jsem se přiblížil ke vchodu do jeskyňky, snažila se mi boky vycházet vstříc, bylo vidět, že touží po zásunu. Ještě jsem jí ho nehodlal dopřát. Stále jsem jí jen dráždil, sama už si rukama laskala ňadra a tiše sténala.
„Prosím, už mě netrap…“
To byl přesně ten okamžik, na který jsem čekal. Naposledy jsem projel štěrbinkou a přiložil žalud na okraj jeskyňky. Velmi pomalu jsem pronikal dovnitř, chtěl jsem, aby si vychutnala každý kousek. Její vzrušení se stupňovalo, ale stále nepřicházelo žádné vyvrcholení. Ani jsem do ní nevnikl celý a už jsem ho pomaličku vytahoval. Hodila po mě takový vyděšený a zklamaný pohled. Ještě malý okamžik jsem opouštěl teplo jejího klína a pak jsem prudce přirazil. Jen to mlasklo, jak mě její kundička celého pohltila. Náhlý a prudký výpad způsobil, že se celá rozechvěla a dosáhla vrcholu.
Byla tak vlhká a uvolněná, že jsem jí skoro necítil. Pokrčil jsem její nohy a složil jí je na bříško. Dírka teď byla mnohem těsnější a já měl stále dost prostoru pro manévrování. Pravidelnými dlouhými tahy jsem se proháněl v její svatyni. Věděl jsem, že po předchozím výstřiku mám dost času. Přesto, abych zmírnil své vzrušení, rozhodl jsem se pro malou změnu. Chytil jsem ji za kotníky a roztáhl jí co nejvíce nohy.
Hluboké průniky jí dělaly opravdu dobře. Brzy hlasitě sténala. Jedna její ručka opustila ňadra a zamířila do klína. Zkušeně nahmátla klitoris a rychle se vydala přímou cestou k vrcholu. Pohled na masturbující dívčinu nabodnutou na mém klacku zapůsobil i na mne. Věděl jsem, že už dlouho nevydržím. Nechtěl jsem však riskovat vykropení její kundičky, proto jsem jí přizvedl nohy ještě výš.

Zlepšil se mi přístup do její prdelky a já tak mohl bez obav změnit působiště. Análek měla dobře promazaný tím, co vytékalo z prcinky. Nebyl proto žádný problém dostat se dovnitř. Jakmile jsem opustil jeskyňku, zamířily tam ihned její prsty. Těsné sevření v kombinaci s pohybem prstů, které byly oddělené jen tenkou stěnou od mého penisu, mě dovedlo k vrcholu.
Zvládl jsem přirazit jen třikrát a už jsem jí plnil střevo posledními zbytky spermatu. Uvadající úd vyklouzl z její hnědky a za ním následoval tenký pramínek kdysi bílé tekutiny. Naposledy jsme se políbili a já se začal pomalu oblékat.
Byl nejvyšší čas, měl jsem to akorát na poslední vlak. Bejvalka se na mě smutně podívala, vzala na sebe župan a vratkým krokem mě vyprovodila. Bez jediného slova jsme rozloučili a já se vydal s morální kocovinou na vlak.

Volné pokračování viz série Kristýnka

Navigace v seriálu<< Bejvalka 06
5 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Zajímavé zakončení a i vlastně začátek dalšího seriálu. Morální kocovina se dala čekat a uvidíme jestli spolu ještě někdy něco budou mít.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x