Dešťová víla 06

Konečně to přišlo. Den, kdy se měla moje víla vrátit. Při ranním probuzení to bylo jen o chlup. Stačil by jen malý dotek a celé moje zásoba, kterou jsem tak pracně šetřil, by přišla vniveč. V místě, kde se špička žaludu dotýkala pyžama, už byla patrná vlhká skvrna. A to jsem ani netušil, kdy se ozve a jestli se vůbec uvidíme. Nezbývalo mi než jen doufat. Napsal jsem jí zprávu, ale odpověď jsem nedostal žádnou. Snažil jsem se odvést myšlenky jiným směrem, abych se uklidnil. Sice to dalo dost práce, ale přeci jen jsem to zvládl.

Celý den jsem se čekal, jestli přijde nějaká odpověď a stále nic. Přestal jsem se tím zabývat, protože jsem ani netušil, kdy se měla vrátit. Nic se mi nechtělo dělat, tak jsem si pustil nějaké písničky, vzal si do ruky knihu a lehl si na postel. Ponořil jsem se do toho tak, že jsem zapomněl na svět kolem sebe. Ze všeho mě vytrhl až domovní zvonek.
„Sakra, kdo to zase otravuje,“ pomyslel jsem si.
Odložil jsem knížku a začal se zvedat. Zvonek se ozval znovu.
„Vždyť už jdu,“ zavrčel jsem si pro sebe.
Líně jsem se dohrabal ke dveřím, a aniž bych se kouknul do kukátka, otevřel jsem dveře. Očekával jsem maximálně nějakého vnucovače zboží nebo víry, případně dotěrného souseda.

„Ahoj. To je dost, už jsem se začínala bát, že nejsi doma.“
Jen jsem tam stál neschopen slova a nechápavě civěl.
„Tak snad mě pustíš dovnitř, přeci tu nebudu takhle stát.“
„Ahoj,“ odpověděl jsem, když jsem toho byl schopen, „jasně, promiň, jen pojď dál.“
Ustoupil jsem jí z cesty, ona nakráčela dovnitř a zamířila rovnou do pokoje. Zavřel jsem dveře a následoval ji. Měla na sobě jen dlouhý kabát, boty na podpatku a punčochy, víc toho vidět nebylo. Stále jsem nic nechápal.
„Co na mě pořád tak civíš?“ zeptala se mě a zahodila na zem tašku, kterou držela v ruce.
„Promiň, já… jen jsem tě nečekal…,“ snažil jsem se něco rozumného odpovědět.
„Tak já zase půjdu,“ řekla a chystala se odejít.
„To zas neeee. Já jsem rád, že jsi tady.“
„No proto, to už je lepší.“
„A copak to schováváš pod tím kabátem?“ začal jsem vyzvídat.
Popošel jsem k ní s úmyslem jí ten kabát svléknout.
„Tak to ne,“ řekla rozhodně a zastavila mě.
„Ty si tady teď hezky sedneš a necháš všechno na mě,“ vzápětí pokračovala a ukázala na křeslo.
Sama se usadila do křesla naproti mně a hodila si nožku přes nožku. Cíp kabátu se shrnul a odhalil kolínko a kousek stehna. Představa, co by asi mohla mít pod tím, mě vzrušila. Urovnala si ho, aby opět zakryla odhalený kousek těla, a dál jsme na sebe jen tak koukali a mlčeli.
Nakonec jsem přerušil ticho já:
„Tak jak ses měla na výletě?“
Nadechla se k odpovědi a spustila:
„Bylo to docela fajn i jsem si přivezla nějaký suvenýr.“
„A jaký suvenýr?“
„To ti ukážu někdy jindy, dnes mám jiný plán…,“ řekla hlasem plným příslibů.
„Na to už se těším. Ale je fajn, že sis to užila.“
„Docela jo. Až na to…,“
„Na co?“
„Na to, že mi chyběl sex… a samozřejmě ty.“
„Tys mi taky chyběla…“
„A co bys řekl na tohle?“ zeptala se a vstala.
Otočila se zády ke mně a vypadalo to, jako by si rozepla kabát. S napětím jsem očekával, co bude dál. Nejraději bych k ní přiskočil a všechno z ní serval, ale nechtěl jsem jí kazit její vystoupení.

Odhalila nejprve jedno rameno a pak druhé. Očekával jsem, že zahlédnu alespoň ramínka od podprsenky, nikde se však neukázal ani kousek látky.
„Přeci ke mně nešla nahá,“ blesklo mi hlavou.
Představení však pokračovalo dál a já si užíval pohled na ženu svlékající se jen pro mě a mé potěšení. Kabát se pomalu snášel k zemi a rafinovaně odhaloval tělo mé milenky. Erotické napětí v místnosti stoupalo, stejně jako ocas v mých kalhotách. Objevilo se zapínání od podprsenky.
„Tak přeci jenom má něco na sobě…“
S tím, jak se kabát snášel k zemi, odhalil i její pozadí ukryté v kalhotkách. Něco mi připomínaly. Pak mi to došlo, byla to ta souprava, co jsem jí věnoval, když tenkrát tolik pršelo. Jen k tomu měla navíc ty punčochy. Otočila se na mě a usmála se, jakmile viděla, že to, co předvedla, mělo žádaný efekt. Už jsem se pomalu zvedal z křesla, abych se na ni vrhl, ale zarazila mě.
„Ne, ne,“ řekla, za kývala prstem a usadila mě zpátky do křesla, „takhle by to tedy nešlo.“
Rozhlédla se po místnosti, až jí oči padly na kabát.
„Svlékni se,“ zavelela.
Nic jsem nenamítal a s radostí jsem poslechl.
„Sednout,“ poručila mi, když jsem tam stál nahý.
Usedl jsem zpět do křesla a prohlížel si ji. Vlhká skvrna na kalhotkách se nedala přehlédnout. Bezděčně jsem sevřel tvrdý ocas v dlani a začal jsem masturbovat.
Zvedla udiveně obočí, zakroutila hlavou a řekla:
„Tak tohle už vůbec ne. Koukej toho nechat.“
„A co když ne?“ škádlil jsem ji.
„No jak chceš,“ řekla sebevědomě, sehnula se a z hromádky vymotala pásek.
Než jsem se nadál, měl jsem ruce svázané za opěradlem křesla. Pro jistotu mi svázala i nohy. Měla mě úplně ve své moci a mě to vzrušilo ještě víc. Seděl jsem tam v křesle s přirozením trčícím do prostoru a jediné, co jsem mohl dělat, bylo se koukat na Zdeňku, jak si tu situaci vychutnává. A rozhodně mi to nijak neusnadňovala. Opřela si pravou nohu o mé koleno a začala rolovat dolů punčochu. Dala mi přitom docela zblízka nahlédnout do svého klína. Cítil jsem vůní jejího vzrušeného pohlaví. Totéž zopakovala i s tou druhou. Sedla mi na kolena a sáhla za sebe. Rozepla podprsenku a opatrně ji na sobě přidržovala. Vyčkávala. Najednou nechala podprsenku spadnout. Pohrávala si s ňadry, dráždila tvrdé bradavky, zkrátka se předváděla. Naslinila si prsty a rukou zajela pod kalhotky. Několikrát si přejela po štěrbince. Prstíky vlhkými její šťávou mi několikrát zakroužila před obličejem. Už jsem se po nich ústy natahoval, abych ji mohl ochutnat. Vždy ucukla a nakonec je sama s velkou chutí olízla.

Postavila se a stáhla si kalhotky. Držela je v ruce a znovu se na mě usadila. Těsně před mým obličejem je roztáhla. Zhluboka jsem nasál její vůni. Vzala vlhké kalhotky a obtočila mi je kolem tvrdého klacku. S roztaženýma nohama mi předváděla svou vyholenou kundičku v celé její kráse. Rozevírala lapličky a odhalovala vstup do svého těla. Tu nádhernou jeskyňku, která poskytuje tolik rozkoše. Prsty nabírala svou tekutinu a roztírala ji po mých rtech. Posunula se blíž ke mně. Žaludem jsem se dotýkal její mušličky. To vlhko a teplo jejího klína mě nesnesitelně vzrušovalo. Být tak blízko a nemoci se do ní zanořit, kdo to má vydržet. I jen ten nepatrný dotek mě málem přivedl na vrchol.

Hladově se přisála na mé rty a jazýčky rozehrály svou milostnou bitvu. Líbali jsme se dlouho a vášnivě. Sáhla mezi naše těla, odhodila své kalhotky a sevřela v dlani tvrdého bojovníka. Pomalu se na něj nabodla. Držela mě za ramena a stále mě líbala. Klínem se tlačila proti mému kopí. Cítil jsem stahy poševních svalů. Bylo to zvláštní, ale příjemné. Tělem mi probíhaly vlny vzrušení. Bylo mi jasné, že už brzy budu. S jejím jazykem ve svých ústech jsem ji nemohl ani varovat. Snažil jsem se to ovládnout za každou cenu, oddálit vyvrcholení. Už to nešlo. Odtrhl jsem se od jejích úst, zaklonil hlavu a s úlevou vydechl. Klínem jsem vyrazil proti ní a nahromaděné semeno vyrazilo vstříc jejím útrobám. Zaléval jsem její kundičku dalšími a dalšími proudy spermatu. Hromadilo se v ní a brzy se tam nemohlo vejít. Já však stále nepřestával stříkat. Zdeňka jen užasle vyvalila oči, jak v ní narůstal tlak.
„Kolik toho v tobě bylo?“ divila se.
„Dost. Zásoba za celou dobu, cos byla pryč.“
„To jako, že sis to celou dobu střádal pro mě?“
„No jasně. Chtěl jsem tě potěšit.“
„To je milé,“ ocenila mě a znovu mě políbila.
Tentokrát jinak, bylo v tom víc lásky než chtíče.
Má erekce nijak neustávala a tak byla Zdeňka stále zašpuntovaná. Vzpamatovala se a začala se rozhlížet kolem sebe. Cítil jsem, jak trocha tekutin uniká kolem údu zaraženého do její prcinky.
„Co je?“ ptal jsem se.
„Přemýšlím, co s tou nadílkou.“
Upoutala jí prázdná miska odložená na stolku. Opatrně se pro ní natáhla. Zasunula ji pod sebe a nadzvedla se. Vytekl z ní pořádný potůček a zašplouchal v misce. Pohledem zhodnotila náplň. Chvíli přemýšlela a pak do toho namočila prst, aby mohla ochutnat. Chvíli to převalovala v puse.
„Hmmm, není to špatné…,“ řekla a jedním douškem vyprázdnila misku.
Se rty olepenými mým semenem, mě chtěla políbit. Ucukl jsem.
„Ale copak? Já bych to mohla a ty ne?“
Uchopila mě za hlavu, přitáhla si ji blíž a políbila mě. Nakonec to přeci jen nechutnalo tak špatně.
„Děkuju miláčku,“ řekl jsem, na nic jiného jsem se nezmohl.
„Není zač. Ale teď je řada na tobě, aby ses o mě postaral.“
„Já bych rád, ale takhle to nepůjde,“ poznamenal jsem.
„To máš pravdu,“ smála se.

Postavila se přede mne a ještě chvíli si užíval výhled na to, jak jsem bezmocný. Když se dostatečně vynadívala, obešla křeslo, odvázala mě a pásek zahodila k druhému křeslu.
„Tak co teď?“ ptala se, když si znovu stoupla přede mě s rukama v bok.
Chvíli jsem ji nechal být a v hlavě střádal plán na pokračování, i když teď v mé režii.

Pořád stála přede mnou. Prudce jsem se postavil a ona leknutím ustoupila dozadu. Využil jsem toho, že stála jen dva kroky od křesla, kde před tím seděla, a povalil ji tam. Rychle jsem ji uchopil za nohy a roztáhl je od sebe. Sklonil jsem hlavu a začal jsem opečovávat naplněnou studánku. Vylizoval jsem zbytky mé nadílky smíchané s tím, co sama vypouštěla. Vychutnával jsem si každou kapku. A ona si užívala rozkoš, kterou jsem ji poskytovala. Hlasitě hekala a vzdychala. Tekle čím dál víc. Rukama tiskla mou hlavu do svého klína a já hladil její zvednuté nohy od kotníků až po stehna. Vnímal jsem každý záchvěv Zdeňčina těla. Pomalu, ale jistě se jí zmocňovalo vyvrcholení. Vyrážela ze sebe neartikulované zvuky a vzdechy. Vzal jsem mezi rty její knoflíček. Silně jsem ho sál a lehce ho okusoval, dokud se nezačala zmítat v orgasmu a nezkropila můj obličej záplavou svých šťáv. Žíznivě jsem polykal vše, co mi poskytovala.

Sama si držela zvednuté a roztažené nohy za kotníky, aby mi usnadnila přístup. Všiml jsem si odhozeného opasku. Hbitě jsem po něm sáhl a svázal jí levou ruku a nohu, přehodil pásek za opěradlo křeslo a svázal i druhou ruku a nohu. Stoupl jsem si před ní a prohlížel si své dílo. Obě dírky měla vystrčené a pěkně přístupné. Znovu jsem před ní poklekl. Tentokrát to byla ona, kdo nemohl nic dělat. Lehce jsem se dotýkal nalitých a vzrušených genitálií. Hladil jsem ji po zadečku a roztahoval půlky. Jazýčkem jsem se proháněl mezi závojíčky a občas zakroužil i kolem zadní branky. Snažil jsem se stupňovat její vzrušení tak, aby jí nepřinášelo moc uspokojení. Prsty jsem dorážel na kakaovou dírku a jazýčkem se snažil proniknout do studánky rozkoše.
„Škoda, že nemůžu pořádně plenit obě její dírky najednou,“ pomyslel jsem si.
Pak jsem si vzpomněl na krabici ukrytou ve skříni. Zvedl jsem se a chtěl odběhnout.
„Kam jdeš?“ ptala se vzrušená Zdeňka.
„Uvidíš,“ řekl jsem a zmizel jsem do ložnice.
Během minuty jsem byl zpátky a schovával jsem skleněné dildo v ruce za zády.
„Co to máš?“ vyzvídala Zdeňka.
Vítězoslavně jsem ji předvedl svůj úlovek. Oči jí zasvítily vzrušením, tělo se zachvělo a v očekávání dalšího přívalu rozkoše se stahovala i její nadržená kundička. Naštěstí si nevšimla, že mám ještě něco v druhé ruce.

Fascinovaně hleděla na ten krásně tvarovaný kousek skla, já tak měl šanci nepozorovaně odložit krabičku s kondomy.
„Tak co? Kam to budeš chtít?“ zeptal jsem se.
Aniž bych čekal na odpověď, projel jsem úžlabinkou.
„Aaahhh…,“ zavzdychala.
„Copak?“ zeptal jsem se a zarazil do ní šidítko až na doraz.
Jen rozšířila oči a vyhekla:
„Ahhh… to studí… aaahhh…,“ hekala.
„Mám to tedy vyndat?“ zeptal jsem se pro jistotu a začal uměláka pozvolna vytahovat ven.
„Aaahhh… neeee… Ooohhh… to ať tě… aahhh… ani nenapadne…“
„Jak chceš,“ odpověděl jsem jí.
Opětovně jsem zasunul skleněnou hračku a pro jistotu s ní několikrát otočil. Výstupky na ní odvedly svou práci.
„OOooohhh…,“ hlasitě vzdychala a celá se třásla.
Dopřál jsem jí chvíli klidu a nechal šidítko volně. Sáhl jsem po krabičku a nasadil si kondom. Viděl jsem na Zdeňce snahu zadržet vyklouzávající dildo, čím víc se snažila a silněji ho svírala, tím rychleji lezlo ven.
„Pomoz mi prosím,“ žádala Zdeňka.
„A čímpak?“ škodolibě jsem se ptal.
„Vrať mi to zpátky…“
„Myslíš tohle?“ řekl jsem a zakroutil hračkou.
„Aaaannnooo…“ souhlasně zavzdychala.
To mi stačilo, zasunul jsem ten kousek skla znovu nadoraz. A aby toho nebylo málo, dotkl jsem se špičkou ocasu kakaové dírky. Cukla sebou. Chytil jsem ji za boky a zatlačil proti svěrači. Ten pod mým náporem povolil a vpustil mě dovnitř. Nebyl to žádný problém. To, co tak bohatě vytékalo z kundičky, zmáčelo i její druhý otvůrek a usnadnilo mi pronikání. Jelikož jsem už nedržel šidítko v ruce, vyjíždělo z ní ven. S každým přírazem jsem ho však zasouval dovnitř. Bylo to, jako bych ji synchronizovaně šukal dvěma ocasy. Maximálně si to užívala a já také. Těsné sevření její prdelky, umocněné umělákem, od kterého mě dělila jen tenká bariéra. Mohl jsem tak cítit výstupky, které Zdeňce poskytovaly tolik rozkoše a vzrušení.

Zdeňka už nemohla ani sténat, jen se pod náporem orgasmů celá třásla. Louže pod námi se neustále zvětšovala, jak s každým dalším vyvrcholením Zdeňčina kundička vypouštěla mazivo. Pohledem prosila o to, abych to ukončil, neměla sílu cokoli říct. Ani mě už moc k dokončení nezbývalo. Opustil jsem zadeček a z kundičky vytrhl dildo. Náhlé vyprázdnění obou dírek jí přivedlo k dalšímu vrcholu. Sundal jsem si šprcku a vzal tvrdolína do dlaně a začal ho honit. Roztažené dírky se pomaloučku zavíraly. Ty dva temné otvory jako by na mě zíraly, při pohledu na ně, jsem měl pocit, že se propadám do jejího těla. Stával jsem se její součástí. Moje ruka sama proháněla ocas se stále se zvyšující rychlostí. Ani jsem si neuvědomoval, že při tom hlasitě hekám. Ještě jsem zaregistroval, jak Zdeňka fascinovaně hledí do mého klína. Najednou se tmavé oči se zničehonic zalévaly bělostnou barvou. Právě jsem prožíval své nejintenzivnější vyvrcholení. Byl jsem v tranzu.

„…pusť mě,“ zaslechl jsem Zdeňku, „Co je s tebou? Slyšíš?“
„Co? Promiň,“ odpověděl jsem.
„Pusť mě prosím, musím na záchod.“
„Jasně, hned to bude.“
Vzpamatoval jsem se a s třesoucíma se rukama se snažil uvolnit pásek, který ji poutal. Konečně se mi to podařilo. Zdeňka vystřelila z křesla a málem upadla. Nohy ji nějak nechtěly poslouchat. Zvedla se a tentokráte už opatrněji se belhala na záchod. Já se zatím usadil v křesle a v hlavě si přehrával předchozí události.

Zdeňka se vrátila a stulila se mi na klíně. Opřela si hlavu o mé rameno a spokojeně oddychovala. Rukou mezi nohama si schovávala svou zprzněnou a vypleněnou svatyňku před možným dalším nájezdem mých tužeb. Netrvalo dlouho a oba jsme se propadli do říše snů.