S Mirkem a Martinou se známe už dlouho, jsme kamarády ještě za svobodna. Občas se setkáme, pokecáme, byli jsme i na společné dovolené. Aspoň se děti mezi sebou zabavily.
Mirek jezdívá na dlouhé, většinou tříměsíční, stáže do zahraničí. Asi mu to vynáší, ale nechápu, jak to tak dlouho může vydržet on, nebo jeho Martina.

Letos zase odjel, i když Martina, co vím od ženy, moc nadšená nebyla. Jak, tak spolu občas žena s Martinou klábosily přes mobil a Viber, měl se Mirek vracet minulý pátek.
Další den ženě přišla od Martiny SMSka:
„Neřeš to, neptej se, jen mi odpověz: jsou plodné dny hned po menzes?“

Ukázala mi ji a oběma nám to bylo jasné. Mirek zase přijel ze stáže nadržený jak plemenný hřebec, vrhl se na ženu, neudržel se a napumpoval do ní všechno, co měl v koulích.
Oba jsme vyprskli smíchy při představě rozdivočeného Mirka a zděšené Martiny. Utrousili jsme se ještě pár vtípků a poznámek na toto téma, ale tím to skončilo. Žena jí samozřejmě, cosi odpověděla, ale dál jsme to nerozebírali. Stejně je to něco, o čem se nedá mluvit nahlas.

Po nějaké době šla žena na pokec s kamarádkami.
„Nu dobrá, budu mít aspoň volný večer a podívám se v klidu na Ligu mistrů,“ řekl jsem si.

Vrátila se v mírně pokročilou hodinu v lehce povznesené náladě. Asi si k tomu povídání daly vínečko, místo kávičky.
Žena byla tak trochu rozverná a upovídaná. Přisedla si a začala mi líčit, jaké to bylo, co si daly a hlavně, co si povídaly.
„Nakonec tam byla vlastně jen Martina,“ sdělovala mi do ouška. „Jarka se stavila jen na chvilku, Jana se omluvila a Pavle onemocněl Jiříček.“
Odkýval jsem tyto zcela zásadní úvodní informace a těšil se z přítulné, a jak jsem doufal, i povolné ženy a její blízkosti.
Vykládala mi, jak se dlouho neviděly, jak probíraly všechno možné a nakonec Martina objednala víno, že musí oslavit Mirkův návrat.

Mluvila a mluvila, ale cítil jsem, že mi chce něco říct a nemůže se odhodlat.
Tak jsem nadhodil udičku: „A probíraly jste jen takové ty ženské plky, nebo zaznělo i něco významného?“
Žena evidentně čekala jen na to, aby mohla spustit. Taktak jsem ucukl, abych nepřišel s návnadou a navijákem také o ruku.
„No jo!“ vybafla, „ale já Ti to nemůžu říct. Já jsem slíbila, že to nikomu nepovím,“ tajemně zašeptala.
„Neboj, víš, že to nikde nikomu říkat nebudu,“ uklidňoval jsem ji.

A tak mi začala líčit, o čem si to s Martinou povídaly. Samozřejmě, že jsem odpřisáhl mlčenlivost, jak jinak. Počítám, že stejně jí to odpřisáhla i ona.
Ale ženské jsou, holt, takové, potřebují se prostě svěřit. A stejně, jako se Martina musela někomu svěřit a povykládala to ženě, tak se zase žena potřebovala svěřit a vyklopila to mně. Ještě, že jsem mlčenlivý jako hrob. Nikomu jsem se s tím nesvěřil, …jen jsem to zapsal.

„No znáš Martinu, tři měsíce vedla rodinu sama a starala se o děti i domácnost,“ prezentovala mi její nesnadnou situaci.
„Nemá to, holka, jednoduché. A Mirek je zatím na druhém konci světa a po telefonu jí moc nepomůže,“ pokračovala v transkripci jejich rozhovoru.
„No a Mirek se letos ještě nějak o pár dní zdržel a přijel konečně, až v ten pátek.“
„No a stalo se něco?“ prohodil jsem aspoň větičku.
„No, stalo, vždyť víš, jak mi pak Martina poslala tu SMSku, ne?“ tázala se mě žena.
„Vím, pamatuji se, jak jsme se nasmáli. Mirek na to určitě vlítl jak utržený vagón,“ zakřenil jsem se znovu při vzpomínce na tu památnou větu v mobilu.
„Ty taky myslíš jen na to jedno, prasáku!“ rýpla do mě žena v žertu.
„Ale vy chlapi jste všichni takoví,“ pokračovala. „Mirek taky. Martina mi vyprávěla, jak přijel a vrhl se na ni hned mezi dveřma, rovnou před dětma ji objímal, ohmatával a líbal. Až ho musela okřikovat a odhánět.“
„No bodejť,“ pomyslel jsem si, „po takové době bez ženské.“

„„ Jenže já ho, Jitko, chápu, já sama měla mokro v kalhotkách a musela jsem se hodně ovládat, abych po něm neskočila,“ řekla mi pak Martina a mě málem zaskočilo víno v krku,“ pokračovala žena. „Tohle jsem od Martiny nečekala. Šokovalo mě, že takhle otevřeně a navíc v kavárně mluví o takových intimnostech,“ říkala mi žena s očkama na vrch hlavy.
„Hned jsem se nenápadně rozhlédla po kavárně, ale snad nás nikdo neposlouchal,“ pokračovala v líčení.
„U několika stolků seděly páry nebo dámské kroužky, pikolík znuděně opřený o pult jen občas prošel po place, ale nic nenasvědčovalo nějaké nežádoucí pozornosti. Tak jsem se trochu uklidnila, ale i tak. Martina mě zaskočila,“ vykládala žena dála očka jí svítily jako lucerničky.
„A představ si, že ona normálně pokračovala dál a líčila mi, jak se s Mirkem vzájemně rajcovali pohledy a letmými dotyky a jak se strašně moc těšili, až děti usnou.“
„Tak jsem jí potichu řekla, jestli to nepřehání a že by neměla tolik pít.“

Pomyslel jsem si, že se tak trochu rozjely nejspíš obě. A nemýlil jsem se.

„Ale Martina mě odbyla, že prý ať ji nechám být, že jsem hrozná puritánka a vůbec, že vůbec nevím, jaké to je. No věřil bys tomu?“ obrátila se na mě s řečnickou otázkou.

Než jsem se vzmohl aspoň na symbolickou odpověď, žena už mluvila dál.

„A pak si zase přihnula ze skleničky a brebentila dál, jakoby se nechumelilo. No, já jsem se na to musela také trochu napít. Byla to vážně síla.“

„Hmm, vážnou sílu muselo mít spíš to víno,“ pousmál jsem se v duchu.

„No, pak se ke mě spiklenecky nahnula,“ pokračovala žena v popisu jejich babského dýchánku.

„No, spíš se začínala motat a padala jí už hlava,“ rýpl jsem si aspoň pro sebe.

„A vyprávěla mi, jak děti nahnali do postelí a jak se na ni Mirek vrhnul, jen co zavřeli dveře.“

„„ Já Ti, holka, ani nestihla vykřiknout. Dal mi takového francouzáka, že mi málem vypadly oči. A než jsem se vzpamatovala, už mi strhal oblečení a vrazil mi ho tam, až jsem vykřikla.“ Řekla mi to právě takhle, já jsem nevěřila vlastním uším. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, teda kromě Tebe, jasně. A ona mi to Martina říkala rovnou do očí. A ani se u toho nezačervenala!“

Když mi to vykládala, začal jsem se trochu ošívat, protože představivost se mi rozběhla, jak splašení koně a já začínal Mirkovi trochu závidět. Tedy, ne, že by moje Jitka byla nějaká šereda nebo frigidka, ale, přece jenom, jsme sex mívali i bouřlivější.

„Mno, možná na těch stážích něco bude,“ připustil jsem, jasně, že ne nahlas.
„Vidíš! Já se taky začala ošívat, když mi to vyprávěla,“ rozvykládala se zase.
„Já teda na porno nekoukám, ale tohle bylo jako porno. No úplně jsem si to představila, jak na to ti dva vlítli. Musela jsem se aspoň napít, abych zachovala dekorum. Ale začala mě pěkně svrbět.“
Mrkla na mě a našpulila trochu pusu. Nebo mi to tak aspoň přišlo. Víno jsem v sobě sice neměl, ale taky jsem začínal být nějaký rozhicovaný, stejně jako Jitka.
Pohnul jsem se, abych ji objal a pomuchloval, ale touha se vypovídat byla stále ještě příliš silná. Nedala mi šanci a hned zase spustila.

„No, představ si, že to spolu dělali rovnou v kuchyni na lince,“ vyvalila na mě oči.
„Představuji, však jsme to také zkoušeli, pamatuješ?“ odpověděl jsem.
„No jo, ale hrozně mě to tlačilo,“ nakrčila nos při vzpomínce na milostné nepohodlí.
„Přesně na tohle jsem se jí taky ptala,“ hned přehodila výhybku zpět na příhody své kamarádky, které byly evidentně příliš živé na to, aby se od nich dokázala odtrhnout. Zkrátka se z toho musela vykecat. Tak jsem ji nechal mluvit a prozatím se spokojil s posloucháním a představami.

„Jenže ona se nedala odbýt ani zastavit,“ pokračovala žena ve svém monologu.
„Stejně, jako Ty, miláčku,“ odtušil jsem v duchu.
„A povídala mi dál, co spolu dělali a jak do ní bušil jak do kovadliny,“ jela žena jako kolovrátek.

„„ No, holka, mě se Ti najednou protočily panenky, svět se mnou zavířil a pak už nic. To byl orgáč jako hrom! Pak si pamatuji až, jak mě tlačila deska linky do zadku,“ řekla mi a napila se. No, já se musela také napít, protože jsem na ní civěla skoro s otevřenou pusou. No, jako Ty teď,“ vyprskla smíchy.

Honem jsem zapolykal a probral se z toho vytržení.

„Já bych taková slova vůbec nevypustila z pusy,“ dušovala se žena, div nezdvihala dva prsty.
„A představ si, že Martina pokračovala dál. Ještě jsem ani nepoložila skleničku a už povídala, že Mirek na ni nepřestal dorážet. Pořád byl prý při chuti, až ho musela tišit, že vzbudí děti.“
„A víš, co jí na to řekl?“ položila řečnickou otázku.
Jenže na nic nečekala a brebentila dál: „ „No, když ne tady, tak, holt, venku.“ A vytáhl ji ven na lodžii. Vidět do ní sice prý moc není, ale já bych se hanbou propadla vylézt ven nahá.“

Jitka rudla už jen při té představě, ale dál ze sebe sypala popis Martininy one-woman show.

„„ Jen co za námi přivřel dveře, hned mě ohnul a šoupl mi ho tam až na dno.“ Tohle mi řekla už skoro nahlas. Já jsem ji musela tišit, protože se mi zdálo, že už se někteří otáčejí. Jenže Martina už byla tak rozjetá, že se nedala zastavit. Tak jsem jí aspoň pobídla, ať se napije. No, byla ticho, ale jen chvilku. Jen, co polkla, brebentila dál. A čím dál tím větší prasárničky.“

Tiše jsem se bavil představou napité slovně exhibující Martiny a zoufalé manželky snažící se udržet dekorum.
Podle manželčina líčení Martinina vyprávění je slyšela nejmíň půlka sídliště a udělali se oba asi stokrát. Ale dost možná, že během té tiché pošty mezi skutečností a mnou došlo k mírnému zkreslení. Přece jenom kvalita přenosových linek byla nejspíš ovlivněna vypitým vínem.

„No, ale Mirek prý nebyl k zastavení a Martina prý měla mozek úplně vyšukaný z hlavy, tak mi to doslova řekla, no, věřil bys tomu?“ rozrušeně mi žena šeptala do ucha, div jsem neohluchl.
„Tedy, jestli si takhle šeptaly ty dvě v kavárně, tak to byl živý přenos pro půlku města,“ pomyslel jsem si a zadoufal, že to nebyla pravda.

„ Jenže tomu jeho čuráku se prý nedalo odolat, povídala mi dál, jakoby se nechumelilo. Pořád prý mu stál jako obušek a já z něj tekla, jen jsem se na něj podívala, dodala ještě,“ referovala mi dál žena.

„Áááh, řekla jsem čuráku?“ zarazila se na okamžik.
„No, ale Martina to řekla taky tak,“ pokračovala hned dál. „Fíha, ta teda byla sprostá! To já bych nikdy neřekla,“ přesvědčovala se.
„Co se stalo jí prý došlo až druhý den ráno. Řekla mi: „Já se hrozně lekla, že se do mě udělal, ani nevím kolikrát, a já nic neberu. A na kondom jsme oba zapomněli. Popadla mě panika a já si vzpomněla jen na Tebe, tak jsem Ti napsala.“ „ Jo, v poho. Neboj se, tak brzy po menzes otěhotnět nemůžeš,“ uklidňovala jsem ji,“ líčila mi žena.
A pokračovala: „Tak jsem si oddechla, že je to za námi, napila se vínka, ale v tom za mnou zaznělo:  „Budou si dámy něco přát? „
„Z čista jasna se za mnou zjevil číšník a jeho hlas z hůry mě málem přivodil infarkt,“ zesinala žena ještě i teď při té vzpomínce.
„ No, éé, ještě dvě dvojky bílého,“ vykoktala jsem ze sebe. Lekly jsme se obě a i Martina pak vydržela chvíli ticho a potom jen šeptala,“ uzavřela žena tuhle kapitolu.

Zaradoval jsem se, že je vyprávění konec a přejdeme od teorie k praxi, ale předčasně. Jitka se stále ještě nevypovídala dost na to, aby dokázala skončit. Ten zážitek s kamarádkou byl pořád příliš živý. Chápavě jsem vydechl a dál poslouchal.

„ „Víš, on je Mirek opravdu kanec jako bejk,“ zpovídala se mi pak Martina s dalšími intimnostmi,“ referovala dál manželka.
„Já se červenala pomalu až na zádech, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Martinu prostě chytla povídavá.“
„Evidentně nejenom Martinu,“ pomyslel jsem si sarkasticky.

„Představ si to,“ živě mi zagestikulovala před obličejem: „Oni si s Mirkem dávají erotické úkoly. Třeba Martina musela nahá vyjít na lodžii, Mirek si ho před ní vyhonil nahý v předsíni, i když děti doma spaly. A nebo musela Martina jít na nákup bez kalhotek a podprdy. Já tomu prostě nemohla uvěřit.“
Zastříhal jsem ušima, protože tohle znělo velice zajímavě. Tohle s Jitkou také musíme zkusit. „Aspoň bude sranda,“ napadlo mě.

„Já jsem na ni koukala celá zkoprnělá, když mi vykládala o tom, že spolu šoustají i venku, třeba v podzemních garážích,“ poulila na mě oči.
„No vážně!“ zareagovala na můj pochybovačný obličej.

„Prý jeli nakupovat do jakéhosi nákupního centra a v těch garážích ji Mirek zatáhl na kraj vedle nějaké dodávky a Martina mu ho tam kouřila. A pak si ji obrátil zády, předklonil a ošukal jako prodejnou děvku opřenou o kapotu nějakého auta. Šla se prý pak upravit na záchod a semeno jí stékalo pod sukní po stehnech. Prý se styděla a trnula hrůzou, aby si toho někdo nevšiml. Ale současně ji to děsně vzrušovalo. Jako, že se stalo něco, co ostatní neví a že to tajemství mají tak blízko a nikdo o něm neví,“ líčila mi to sama uzarděná až po kořínky vlasů.

Nevím, jestli se tak styděla nebo jestli ji to tak vzrušovalo a rajcovalo jako mě.
„Teda, nevím, jestli se k tomu odhodláme a hlavně, jestli k tomu přemluvím Jitku, ale nápad je to zatraceně interesantní,“ proběhlo mi hlavou.

„Když se mě pak zeptala, co je můj největší odvaz, jen jsem zrudla a zalapala po dechu. A když jsem se napila, zakuckala jsem se a málem se tím hltem udusila. Pak jsem si vzpomněla na svatební noc a naše milování, kdy jsem byla vykloněná z okna,“ přiznávala se.
„Jo, jo, pamatuji si to,“ přimhouřil jsem oči.

„Jí jenom zasvítily oči, řekla „dobrý“ a pokračovala líčením dovolené bez dětí, kterou prý celou prošoustali. V chatě, na terase, v lese, u rybníka. Prý je asi i párkrát někdo možná viděl, ale byli tak zabraní sami do sebe, že jim to vlastně ani nevadilo. A prý naopak, trošku je to i nabudilo. No, já si to ani nedovedu představit, lítat někde nahá po lese a dělat to před lidma. Strašně bych se styděla,“ přesvědčovala mě.

„Jenže pak nedaleko hrkla židle a jakýsi pán sbíral lžičku ze země. My se lekly, Martina se podívala na hodinky a zalamentovala, kolik je hodin a že už musí domů. Naštěstí nám číšník zavolal taxi, tak jsme v pořádku dojely,“ oddechla si při té vzpomínce.
„No, já byla z toho jejího povídání celá pryč. Ještě teď se z toho nějak nemůžu vzpamatovat,“ odmlčela se konečně na chvilku.
Buďto už toto téma vyčerpala nebo to téma vyčerpalo ji. Každopádně se rozhostilo ticho.

„Tak. A teď přišla moje chvíle!“ zaradoval jsem se.
Jitce začala klesat hlava i víčka, jenže já byl z jejího vyprávění rozpumpovaný jako býk. A nemínil jsem dopustit, aby mi tu teď usnula a nechala mě s tvrdým ptákem v kalhotách.
„Mmmm!“ zamručela náhle probraná nedostatkem kyslíku, když jsem jí vtiskl dlouhého francouzáka.
„Co blbneš?“ rozčilovala se.
„Vstávej, miláčku!“ budil jsem ji, „já už stojím, mě už stojí a Ty se teď postavíš a pak mi pěkně podržíš,“ líčil jsem jí svou vizi nadcházejících chvil.
„A vyzkoušíme si nějakou divočinu, abys příště měla zase Ty o čem vyprávět!“

4 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
18 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Knight Rider

Musím říct že tahle povídka je teda pikantní .
Prostě parádní povídka vřele všem ji doporučuji .

Niron

Obsahu není moc co vytknout, ale ta forma, přátelé…. To dvojí vyprávění zašroubované do sebe je málo používané a řekl bych, že na téhle povídce je dobře vidět proč. Skákání z přítomnosti do minulosti mi bylo spíš na obtíž, než aby mě napínalo. Dvojí uvozovky mi daly taky zabrat a dorazila mě ta složená metafora kanec jako bejk.

Tenhle text orazítkoval korektor?

Tomáš

Vše orazítkoval korektor a věř, že na tom kolikrát tráví víc času, než by bylo zdrávo. To že se ti nějaký styl nelíbí ještě neznamená, že je to chyba korektora.

Niron

Čteš mezi řádky něco, co tam nemá být. Všimni si, prosím, že jsem ani jednou nepoužil slovní spojení „chyba korektora“ nebo podobné. Bylo mi jasné, že z té otázky se někdo naježí, ale nenapadl mě způsob, jak ji položit jemněji. Ale přesto si dovolím parafrázi: to, že se ti nějaký komentář nelíbí ještě neznamená, že útočí na tebe nebo jednoho z tvých lidí. Teď „chybu korektora“ jednou použiju (když vím, že korektorovou rukou ten text prošel a tudíž bude fér k němu tu výtku směřovat), a tím případem jsou ony uvozovky v uvozovkách. Možná je nějaký okrajový případ, kdy se… Číst vice »

dedek.Jeff

Korektor se snažil děj co nejvíce zpřehlednit. Ony uvozovky v uvozovkách jsou vždycky problém. Autoři i my korektoři se snažíme toto řešit třeba odlišným typem písma. Toto jsme už zkusili u jednoho autora, který vypráví děj hned tří aktérů v jednom. Tady to prošlo bez komentářů, což asi avizovalo to, že je vše v pořádku.
Budeme se příště snažit s autorem hledat takové řešení, aby byl děj co nejvíce srozumitelný.

Tomáš

Nebyl jsem naježený, jen jsem se postavil za práci korektorů. Věř, že oni bojují i s autory, kterým se nemusí líbit úpravy, co provedou. Ale opravdu si myslím, že poslední otázka byla z tvé strany zbytečná. Kritiku vnímáme a vítáme, ale nemusí být ukončena tak provokativně, jak jsi to udělal ty. Korektoři komentáře čtou a jak se tu objeví upozornění na chyby, tak je dost rychle opravují. Na to, že to děláme všichni ve volném čase.

dedek.Jeff

Musím přiznat, že text je oříšek i pro korektora. Bylo by možná nejlepší, požádat autora, aby povídku přepsal. Ale zkusili jsme, a já věřím tomu, že se autor poučí z kritiky a příští příspěvek bude již napsán v přehlednější formě.

Martin

Příběh je obsahově velmi dobře napsaný , jen mí vadí forma vyprávění . Při čtení je to dost složité udržet pozornost a sledovat děj . Jinak , ale je zde spousta nápadů k vyzkoušení .

Trysky

Příběh originální a vzrušující.
Jen ten způsob psaní je zvláštní, dvojité vyprávění a ještě komentáře od posluchače, je docela náročné se v tom vyznat.

childe

Povídka psaná velmi zajímavým stylem. Netradiční styl mě tak zaujal, že mi na poprvé ani nedošlo, že sex se tam objevuje jen v náznacích, což ale v tomto případě tolik nevadí.

Shock

Příběh dobrý, ale také jsem se v textu bohužel ztrácel, kdo a co komu povídá.

Niron

Nezlob se, že do toho pořád rejpu, ale můžeš mě ohledně těch uvozovek odkázat na zdroj? Mně přijde, že to, co vypráví manželka je normální přímá řeč (vnější uvozovky), a když manželka vypráví co říkala Martina je už nepřímá řeč (tj. bez uvozovek)…

Niron

cc Tomáš a dedek.Jeff

Přiznávám chybu a doufám, že přijmete mou omluvu. Člověk se pořád učí…

Bob Romil

Zajímavé a vzrušující čtení. Četl jsem komentáře dřív než příběh měl jsem trošku obavu, že se budu ztrácet. Nestalo se a četlo se mi to v pohodě. Možná by ještě pomohlo měnit styl písma pro jednotlivé postavy. Nedávno jsem to tu viděl v nějaké jiné povídce

Fred

Předpokládám, že ne všichni čtenáři jsou jazykoví puristi. Většinou sem jdou, aby si přečetli hezkou povídku s dějem a zažili tu příjemný relax. Budiž to pro autory doporučením, aby psali stravitelně, takže konzument to prostě přečte a pochopí. Aby to musel číst několikrát a mohutně nad tím přemýšlet, kdo s kým a jak, to svádí spíš k nedočtení.