Když Arnold Willis udělal banku na Mohican Drive, nevěnoval by tomu nikdo větší pozornost.
Banka to byla malá a Willis byl zkušený kasař. Jenže oblast spadala do okruhu „ochrany“ bratrů Karamazových, členů zdejšího podsvětí a těm se vniknutí na jejich území nelíbilo. Bratři sami na vyloupení banky neměli dost intelektu, ale považovali za správné, aby jim Willis vyplatil podíl na zisku, za to, že tu mohl loupit. A usilovně hledali, jak mu přijít na stopu.


Arnold seděl na baru a pohazoval do vzduchu zelené bankovky s vyobrazením Abrahama Lincolna, čímž byl stále obletován více či méně oděnými dívkami, které ho hladily a šeptaly mu do ucha sladké přísliby, když s nimi odejde, že zažije fantastické chvíle.
Nebyl ale ještě tak opilý, aby se nechal zlákat kdejakou lehkou holkou a zrakem sjížděl po klubu, vyhledávaje upjatější dívky.
Nakonec zamířil k jednomu stolku, kde sama seděla mladá žena a nevzrušeně popíjela colu.
„Dobrý večer, slečno, mohu si přisednout? Jste tu tak sama…“ nadhodil.
Ta zvedla zrak, sjela ho pohledem a kývla.
„Prosím.“
Arnold se představil, dívka řekla, že se jmenuje Jelena a jelikož kamarádka už asi nedorazí, můžou si popovídat.

Arnold mluvil, Jelena se smála a o sobě prozradila, že studuje zdejší univerzitu a nyní má po zkouškách a tudíž trochu volna.
Podnik opouštěli ruku v ruce, pak si Jelena zavolala taxi a předala mu lístek s telefonem, aby se jí ozval. Nato mu mlaskla pusu na tvář a odjela. Arnold cítil, že se právě zamiloval.


Vztah se studentkou Jelenou se rozvíjel úspěšně. Volal jÍ hned druhý den a pátého dne ji rovnou z večeře zavedl k sobě do bytu, aby se spolu pomilovali.
Ve chvíli maximálního vzrušení se ale náhle v ložnici zjevili tři urostlí chlápci v kožených bundách.
Jelena vykřikla a nahé tělo si překryla šaty. Muži ale zájem směřovali na Arnolda.
„Jsem Jevgenij Karamazov a tys nám vlezl do rajónu, hošánku! A to se nám nelíbí! Naval prachy, cos ukradl, do rukou právoplatnejm majitelům!“ řekl jejich mluvčí a významně pokýval pistolí.
„Nevím o žádnejch penězích a ani netuším, že tohle je vaše území. Myslím, že se o vás zmíním Krysám… ti budou mít radost,“ nedal se Arnold zastrašit, jenže s muži to nehnulo.
„S Krysama máme dohodu. Tohle je prostě naše území a basta,“ rozvzteklil se druhý Karamazov, rtuťovitý holohlav, ale třetí muž ho zastavil.
„Klid, Igore. My tady pánovi předvedeme, jak se rozvazuje jazyk.“
Nato hmátl po Jeleně, vytrhl jí šaty z ruky a navalil se na její nahé tělo.
„Vy kurvy!“ vykřikl Arnold, ale Jevgenij ho pevně držel, aby viděl, jak mu bratři ojíždí holku.

Jelena se kupodivu příliš nebránila, asi si byla svou bezvýchodností vědoma. Igor vytasil tvrdého ptáka a prudce jí zajel mezi roztažené nohy.
„Ooooh… oooh… gmmm… fmm… gfmm,“ začala Jelena vzdychat, než ji ten třetí umlčel ptákem zasunutým do pusy.
Jelena sála tvrdé péro a třebaže se tvářila klidně, Arnold rezignoval.
„Budu mluvit,“ ale Jevgenij houkl: „Pozdě. Podívej, na Ivana už to jde, hehe,“ chechtal se, když viděl jak se jí Ivan vyprazdňuje do pusy a drží jí hlavu, aby nemohla ucuknout.
Jelena opravdu celou dávku spolykala a to už se do ní vysemenil divoce přirážející Igor.
„Jooo… seš… krásně… úzká… oooch,“ plnil jí svou dávkou do poslední kapky.
Pak z ní oba vstali a Jelena se obrátila na bok a schoulila do klubíčka.
„Tak. První kolo máme za sebou. Jestli nechceš, abychom jí protáhli zadek a Jevgenij ho má jak plemennej bejk, radši mluv!“ ušklíbl se Ivan.

Arnold jim vydal ukradený milion dolarů z dovedně zamaskované skrýše pod podlahou a pak ho prudká rána do obličeje uzemnila.
Když se probral, bolela ho hlava a Jelena také z bytu zmizela.
„Všechno se to posralo,“ prolétlo mu hlavou, znova se svalil na zem a usnul.


ÚKRYT KARAMAZOVÝCH
Místností rezonoval vysoký ženský rozezlený hlas.
„Tohle jsme si nedomluvili! Šukat jsi mě měl ty a ne ty prasata,“ ječela Jelena.
„Ale, kotě. Bráchové jsou z tebe hotoví… tak jsem jim to dopřál. Už se to nestane,“ omlouval se Jevgenij, ale v duchu mu to bylo jedno.
„Jasně! Příště mu totiž čuráka ukousnu! Takhle mě ponížit. Fakt se cejtím znásilněná,“ vztekala se dál Jelena, až Jevgenij vstal a jemně ji sevřel v náručí.
„Promiň, lásko. Víš, u nás žijeme všichni pospolu, celá rodina. Nic nepatří jen někomu. Už se to nestane, vážně.“
Jelena se přestala rozčilovat a v hlavě jí rašil plán pomsty celé té povedené rodince.
Svého přítele Jevgenije už má plný zuby a po té neplánované souloži s jeho bratry… Kvůli tomu to nedělala. Z prachů neuvidí nic a celej tejden se ještě cicmala s Arnoldem, než ho zmáčkli. No, ten ale aspoň uměl líbat.
Pak už jen vzdychala pod přirážejícím tělem Jevgenije, který ho opravdu měl velkýho jak bejk, ale pokud se choval něžně, přinášel Jeleně krásné orgasmy.

„Ano… ano… oooh… sem… krásně..plná,“ vzdychala nahlas své pocity, Jevgenij jí mlaskavě cumlal naběhlé bradavky na menších ale vzrušivých a pevných prsech a pomalu vyjížděl a vnikal do ní svojí tvrdou tyčí. Dívka ho objala kolem pasu štíhlýma nohama, jak byla na vrcholu blaha a hekala a vzdychala a stoupala na vrchol nejvyšší rozkoše.
Také Jevgenij cítil, že už bude stříkat, zrychlil přirážení, vzepřel se na pažích a teď ji sjížděl hluboko a prudce, ale oba už to měli na krajíčku a pak…
„Úúúúúhhh… uuááá,“ se zvířecím výkřikem se Jevgenij vzepjal, přirazil a stříkal do těla své dívky proudy semene.
Ta se jen zmítala ve svém orgasmu a vyrážela jen nesrozumitelné zvuky. Mocná dávka semene do pochvy ji vždy přivedla maximální prožitek se stavem, kdy byla lehce mimo.
Jevgenij vstal, otřel si ptáka do jejích šatů a houkl směrem ke dveřím.
„Je hezky rozjetá, kdo chce bejt druhej?“
Jelena zděšeně ztuhla, ale Jevgenij se otočil se smíchem.
„Dělám si srandu, kotě.“
Jelena mlčela s temnou myšlenkou, že tohle byla poslední kapka!


ZA NĚKOLIK TÝDNŮ
„Slečno Ostapenková, ve výkazech máte chybu. Takovou, že banku by to stálo několik set tisíc dolarů. Nestačí, že jsme při loupeži přišli o milion na hotovosti… co mi na to řeknete?“ promluvil Benkis Banks, ředitel banky Amente na Mohican Drive.
„Ee… pane řediteli… já se omlouvám… vynasnažím se… vše opravím,“ kňourala nešťastně Jelena Ostapenková, oděná ve slušivém kostýmku bankovní úřednice, nyní ale ještě elévky na zaučení.
„To předpokládám,“ zahromoval ředitel. „Navíc nechápu, co dělá Marion. Má nad vámi přece dozor… No, s tou si to vyřídím později. Nyní, co s vámi? Víte snad, jak nejlépe odčinit tuto neomluvitelnou chybu?“
Jelena věděla naprosto přesně, co má dělat, a tak přistoupila blíž, ředitel stiskl na stole tlačítko „Nevstupovat“ a sám si uvolnil z kalhot masitý sval, zatím ještě měkký.
Jelena k němu poklekla, vzala ho do ruky a jemně mnula. Cítila, jak je horký a ruční masáží pomalu nabývá na síle. Stáhla předkožku a odhalila fialový sametový žalud. Jemně ho olízla a pak ocas vsála do pusy, co nejvíc to šlo. Zatím to šlo, ale jak tuhnul a mohutněl, pokračovala jen v sání do půlky, jinak by se dávila. Benkis ho měl docela dlouhýho. Ne moc do šířky, takže kouřit ho nebyl problém, jen ta délka…
Když mu stál tvrdý a připravený, vyhrnula si sukni, stáhla kalhotky a pozvolna mu nasedala na klín. Pronik byl trochu nepříjemný, ale Jelena rychle vlhla a ocas do ní vklouzával jen pomalu, jak si to sama řídila.
„Oooch… pane řediteli… máte ho velkýho… ooohh,“ hrála mu divadlo, aby celou akci urychlila.
„Jooo… to ty ji máš… krásně úzkou… jako holčička… joooo,“ drmolil spokojeně Benkis a nadhazoval si její tělo na ocase jako hračku.
Po změně polohy Jelena stála, ohnutá břichem na stole a Benkis ji prudkými strojovými přírazy mrdal zezadu.
„Flop… flop,“ pleskal jí tělem o zadek a rukama hnětl její malá prsa.
„Ah… ah… ah… už… stříkejte… prosím,“ sténala Jelena, která byla už hotová a už ji to nebavilo.
Dlouhý čurák jí narážel do dna a docela to bolelo.
„Jen… drž… ty malá… čubko… jo… jooo,“ přirážel Benkis už skoro zběsile, než se i on udělal a naplnil ji semenem po okraj.
Když mu ho ještě olízala a očistila, byl blahem bez sebe a v duchu ji povýšil na první dámu ve svém harému povolných zaměstnankyň.


INTERMEZZO 1
„Tak co?“ zajímalo Jevgenije, sotva Jelena vstoupila do dveří.
Ta si svlékala kabát. „Ještě trpělivost. Už mám jeho důvěru…“
„To si umím představit,“ zachechtal se Igor a očima sjížděl její tvary.
Sice už ji šukal, ale jen jednou a rozhodně by si dal říct vícekrát. Žena ho probodla vražedným pohledem, ale Jevgenij souhlasně kývl.
„Jelena má pravdu. Chce to čas. Získala jeho důvěru a to už je cesta k sejfu. Byl to její nápad, udělat tu banku. Nic jiného nám nezbývá.“


DŮM BENKISE BANKSE
Temnotou místnosti se nesly slastné vzdechy a sténání a vrzání bytelné postele.
To Benkis se miloval s Jelenou a nemohl se jejího těla nabažit. Ta se také snažila poskytnout mu maximální zážitky, po nichž pak byl tvárnější a sdílnější.
Nechala se i šoustat do zadku, ač to nepatřilo zrovna k jejím vrcholným prožitkům, ale člověk pro něco musí zatnout zuby. Zde doslova.
Benkis se zrovna probojovával do jejího análu naběhlým žaludem a jen díky lubrikantu překonal tlak svěrače a vklouzl ji do střev. Okamžitě ucítil pevné sevření a to mu přinášelo slast. Kundu už měla celou zmáčenou a rozčvachtanou, ale tohle bylo super sevření. Rukama si ji podržel v pase a rozjel přírazy.
„Ah… ahh… pomaleji,“ sténala Jelena, ale věděla, že ji neposlechne. Vždy si dělá, co chce a jak to chce a ona mu jen drží.
Benkis ji rytmicky mrdal zadek a kochal se pohledem jak na šoustající ocas, tak na krásnou siluetu klečící dívky. Od té doby, co ji šoustal poprvé v kanceláři, ji měl jako milenku číslo 1 a vlastně nespal s žádnou jinou zaměstnankyní.
Jelena všechny ostatní hravě nahradila. Snad svou slovanskou krví, vášní, tvary… kdo ví.
„Hmmm… ještě kozy,“ zamumlal a sklonil se, aby jí v dlaních promnul její prsíčka s tvrdými hroty naběhlých bradavek. Taková měl rád.
„Oooch… úúúh,“ zavrtěla se Jelena blaženě, jak jí ta masáž dělala dobře a na pohyby v zadku si zvykla. Jinak už ji to ale nebavilo.
Šukali tu už od odpoledne, ale ten zmetek je snad neukojitelnej.
„Já… budu… lásko… stříkej… ooohh… chci to,“ začala mu hrát ukázkový orgasmus.
„Jo… dobře… už… to… bude,“ souhlasil Benkis, zrychlil rytmus přírazů a pak jí do střev vypustil dávku semene. Kde se to v něm bralo, sám netušil.
Jelena ječela tak, že by si zasloužila Oscara a pak mu ještě povadající ocas olízala a ulehli vedle sebe v něžném objetí.
„Můžu se tě na něco zeptat, lásko?“
„Jistě, zlato,“ odtušil Benkis spokojený a uspokojený.
„Ten milion, co byl ukraden, co s tím bude dělat pojišťovna?“
Benkis si ofrkl.
„Pchá… pojišťovna. Byli jsme sice pojištěný, ale znáš to… než se to vyšetří… a celej milion nám nedají. Bude to prostě odepsaná ztráta. Neboj, nejsme na tom tak zle, abys přišla o práci, jestli tě zajímá zrovna tohle.“
„To ne. Spíš jak jde tak snadno vyloupit banku, sebrat milion a zase zmizet?“
„No. Zas tak snadný to není, ale tohle udělal nějakej profík, co se vyzná. Obešel kódy a v hlavním sále už jen vypáčil schránky. Hlavní trezor nechal bejt.“
„A ty znáš ty kódy?“
„Hele, kotě, ty chceš vyloupit banku, nebo co? Na obyčejnou úřednici seš moc zvědavá. A že s tebou spím, neznamená, že ti všechno řeknu,“ Benkis zostražitěl a přestal se usmívat.
„Ale, lásko, já… jen tak… chrrrr… “ zalapala Jelena po dechu, jak jí silná ruka stiskla hrdlo.
„Tak poslouchej. Mám ty kódy tady v hlavě. Tak jestli to chceš udělat, budeš muset jít se mnou na půl,“ a Benkis povolil stisk.
Jelena si třela rukou krk a sledovala, jak Benkis jde k baru a nalévá oběma sklenky brandy.
„Vím, že nejsi obyčejná holka, ale volavka. Trošku jsem si tě proklepl. Jenže do trezoru se nedostanete. Já ti navrhnu obchod. Dovolím, abyste to udělali, ale dostanu podíl a tak si zařídím příjemný stáří. A teď poslouchej…“
A Jelena užasle poslouchala celý plán vyloupení banky Amente vlastním ředitelem.
Plán doplnila ještě vlastními osobními zájmy a dohodu stvrdili vášnivým sexem.

Jelena ho začala vášnivě kouřit. Mazlila se s jeho čurákem, olizovala ho, laskala mu citlivá místa pod uzdičkou, přejížděla žalud, líbala a masírovala koule a pak si ho, hezky tvrdýho, osedlala.
Hopsala na něm, až se jí zarážel o dno, prsa zatím dostávala slastnou masáž, až se sklonila, aby se mohli líbat s divokou výměnou jazyků.
Pak ji Benkis přetočil pod sebe, vzepřel se na rukou a prudkými hlubokými přírazy jí plenil tekoucí kundu až do slastného oboustranného orgasmu a vystříkání.
„Ano… ještě… lásko,“ Jelena se zalykala rozkoší a stahy pochvy vymačkávala z přirážejícího ocasu poslední kapky semene.
Pak oba hluboce usnuli.


INTERMEZZO 2
„Dobrá. Ten plán se mi líbí,“ prohlásil Jevgenij, když Jelena skončila.
„Takže, Ivane, sežeň ty mundúry údržbářů a já s Igorem obstarám vercajk. Ukaž ty kódy,“ otočil se na Jelenu. „Seš šikulka.“
Ta se jen ušklíbla. „Nebylo to zadarmo, abys věděl!“
„Já vím, lásko. Vynahradím ti to. Vyber si, kam pojedem… Bali, Bahamy, Novossibirsk, Kamčatka?“
„Třeba do pekla,“ řekla Jelena a Jevgenij se vtipu zasmál. Netušil, že to myslela vážně.


DRUHÉHO DNE – ÚKRYT KARAMAZOVÝCH
Radio hrálo na plný pecky a na stole se válela hromada bankovek v úhledných balíčcích.
Trojice mužů se napájela alkoholem, jen Jelena upíjela ze sklenky malými doušky.
Loupež klapla na výbornou. Dodávka s muži v oblecích elektromontérů zastavilo před bankou, otevřeli si kódem, stejně jako uvnitř, kde otevřeli hlavní trezor a vybrali hotovost. Šperky a cenné papíry nechali na místě.
Celá akce se dal počítat na minuty, než auto zase odjelo, aniž by kdo způsobil nějaký poplach. Bylo to až podezřele snadné.
„Tak si dej s náma,“ podával jí láhev vodky rozjásaný Igor, svlečený do půl těla.
Jelena si lokla, pak ještě a za chvíli už křepčila s muži kolem stolu s lupem. Dotyky mužů byly stále odvážnější a Jelena rozkuráženější, až, ani nevěděla jak, ležela zády na stole, a mezi jejíma roztaženýma nohama stál Jevgenij a soustředěnými přírazy ji mrdal. Nohy jí držel za kotníky, prudce přirážel a těšil se z jejích půvabů na odhalené hrudi.
Jeleně bylo krásně jen do chvíle, kdy ji nějaká ruka škubla hlavou a do pusy se jí ze strany cpal tlustý ocas.
„Ne… néé.. nechci,“ snažila se bránit, ale Igor jí ho vecpal mezi rty a tlačil do krku, že musela sát, aby ji neudusil a držel jí ruce vzpažené za hlavou.
„Kuř… mrcho… jooo… musíme to… přece… oslavit… hehe,“ chechtal se opile a ani mrdající Jevgenij nijak neprotestoval. Naopak, sotva se do ní vystříkal, nahradil ho čekající Ivan a hned ji začal šoustat prudkými přírazy.
Jelena tlumeně vzdychla přes ocas v puse a znovu cítila to ponížení, když si ji bratři takto vzali v bytě Willise.
„Dělej… taky ji chci protáhnout,“ funěl Igor na Ivana, který se ne a ne udělat.
Ten ji tahal za prsa a sjížděl rychlostí mrdajícího králíka, ale roztažená mokrá kunda ho nějak nedokázala přivést k výstřiku.
„Vystřídáme se,“ křikl na konec a ocas jí s mlasknutím zasunul do pusy a Igor ji chtivě nabodl na ocas.
„Jo… to je vono… chceš moje… mlíčko… jooo… řekni to…“ drmolil a mačkal jí prsa, až tam měla modřiny.
„Ano… vystříkej mě… svou ..hnusnou… mrdkou… ty prase,“ vyštěkla Jelena nenávistně a Igor se slastným chroptěním se do ní vyprazdňoval.
Ivan jí vzápětí semenem naplnil pusu a odpadl.

A tak se muži na dívce vystřídali a zrovna když chystali druhé kolo, vstoupil do děje muž s pistolí.
„Myslím, že to stačí,“ bylo to poslední, co zaskočení bratři Karamazovi slyšeli, než po trojím zasyčení výstřelů z tlumiče, padli mrtví k zemi.
„Kde jsi tak dlouho?“ plačtivě se Jelena dávala do pořádku.
„Promiň,“ odvětil Benkis. „Musel jsem po sobě zamést stopy. Tohle je všechno?“ pokynul na stůl.
„Jo, ale nikdo to ještě nepřepočítal.“
„V pohodě. Tak padáme,“ kývl muž a peníze začal hrnout na tašky.
Jelena zatím ohledávala věci mrtvých bratrů, až nahmatala v kapse bundy revolver.
„Tak pojď, ať jsme v bezpečí,“ zvedl hlavu Benkis a překvapeně hleděl na Jelenu s napřaženou zbraní. „Co… děláš?“
„Nikam s tebou nejedu. Nechci, abys mě pak někde taky zabil. Vypadni, zmizni z města a doufám, že se nikdy nepotkáme. Ty prachy si vem, nestojím o ně!“
„Otočím se a střelíš mě do zad?“ opáčil Benkis, zaskočený nečekaným vývojem situace.
„Ne. Prostě zmiz. Hned!“
Benkis opatrně couval ven až k autu, kde nasedl a Jelena ho opravdu nechala odjet.

Ani ona se v domě ale dlouho nezdržela. Sbalila, co potřebovala, zejména ten milion dolarů z předchozí loupeže a vydala se na dalekou cestu do míst, kde, jak doufala, ji nikdo nikdy nenalezne.


Arnold Willis ze schránky vytáhl silnou obálku, kde bylo napsáno jen „Milému Arnoldovi od studentky Jeleny,“ a doma u stolu ji opatrně začal otevírat. To, co na něj vykouklo, mu zastavilo dech. Obálka byla napěchovaná vyrovnanými balíčky dolarovek v různých hodnotách.
„Tak přece jen je spravedlnost na světě,“ pronesl a šťastně se rozesmál.

4.2 20 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
harai

Hentai místo fotky… Tady má někdo dobrý vkus 😉

Shock

U „tety“ ti to nevadilo….. Já fotky ke svým povídkám nevkládám a je plně na korektorovi, co tam vloží. Zatím nemám k tomu výhrady. Jen ty a asi proto, že jsi proti mě zaujatý. Promiň, ale já mám ten pocit (možná špatný).

harai

Tys to jenom špatně pochopil. Já to chválil, protože mám hentai rád.

Junior

Výborná povídka. Tvá volba jmen mne nepřestane překvapovat. Jen jsem čekal, že si to Willis vyřídí sám.