Jindra

Svého času vycházely na eFenixu povídky pod souhrnným názvem Všechny moje lásky. Každá povídka byla věnována jedné z mých přítelkyň, nebo milenek.
Rád bych je znovu oprášil a mírně poupravené publikoval. Může se proto stát, že některým z vás, kteří jste našimi dlouholetými čtenáři, se budou zdát povědomé.

Porada u ředitele tentokrát končila nezvykle brzy. Byl pátek a ostatní se rozprchli domů, aby si užili nečekaně delší víkend. Já a moje kolegyně Jarka jsme ale nepospíchali. Nebylo kam.
Jako jedni z mála jsme byli tak zvaně přespolní a vlak nám jel až po půl třetí.

„Jaruš, já toho využiju a dojdu si vyřídit něco po odděleních. Kde se sejdeme?“
„Víš, co? Já budu nejspíš u holek na obchodním, tak si mě vyzvedni tam,“ dostalo se mi odpovědi.

Rozešli jsme se po kancelářích, abychom pozdravili své známé a referenty, s kterými jsme většinou jednali jen po telefonu.
Nakonec jsem zaklepal na dveře obchodního oddělení, abych si vyzvedl svou kolegyni.
„Dále,“ pozval mne se smíchem hlas referentky Jindry.

Jarka i Jindra seděly u psacího stolu, obráceny zády ke dveřím, smály se a něco schovávaly pod deskou.
„Co to tam máte?“ nedala mi zvědavost.
Jedna z nich vystrčila ruku ve které držela skleničku s nalitým vínem.
„Snad tady v pracovní době nepijete?“
Jarka si položila prst na ústa.
„Buď zticha a sežeň si taky někde něco do čeho ti můžeme nalít.“
„Na co se pije?“ nedala mi zvědavost.
„Jindra má dneska svátek,“ ukázala Jarka na mladičkou referentku.

„Všechno nejlepší,“ pogratuloval jsem Jindře od dveří a vydal jsem se shánět nějakou odlivku.
„Co s načatým dnem?“ dostalo se mi dotazu, když se Jarka podívala na hodinky.
„Ten vlak v půl třetí už asi nestihneme.“
„Je sice pátek a zítra do práce nemusíme, ale že by se mi chtělo jet domů nočním vlakem, to zrovna ne?“ zauvažoval jsem.
„Máš pravdu. Ani mne doma nikdo nečeká a tak není kam pospíchat,“ zapřemýšlela nahlas Jarka. „Akorát zavolám do hotelu a zajistím nocleh.“
Zahrabala v kabelce, po chvíli vytáhla notýsek, chvíli v něm listovala a pak zvedla telefon. Pak už jsme jen slyšeli: „Potřebuji na dnešek dva noclehy… Jasně… To se nedá nic dělat… Děkuji.“
Nakonec se k nám obrátila: Mají obsazeno. Co budeme dělat?“
„Tak přespíte u mne,“ rozhodla Jindra.
„Jsem pro,“ přidala se okamžitě Jarka. To byl důvod k tomu, otevřít další láhev.
Popíjet na pracovišti, a navíc v kancelářích podnikového ředitelství, nebylo moc rozumné a tak, jak Jindře skončila pracovní doba, jsme okamžitě změnili lokál.

Zbytek dne jsme proseděli ve své oblíbené kavárně „U korálků“, kde jsme byli kvůli svým častým návštěvám po poradách celkem známí.
Za okny se začalo pomalu stmívat a to byl impuls k tomu, abychom s konečnou platností rozhodli o tom, kde definitivně skončíme.
„Jedeme tedy ke mně,“ ukončila Jindra naše posezení v kavárně.

Vyšli jsme do podvečerních ulic města a po chvíli nasedli do jedné z přijíždějících tramvají, abychom po několika stanicích vystoupili na sídlišti, před dvěma panelákovými věžáky.
„Tak tady bydlím,“ ukázala Jindra na jeden z paneláků, do výšky, tak, že jsem se musel zaklonit.
„Doufám, že jezdí výtahy,“ ujišťoval jsem se, protože se mi nechtělo šlapat do desátého patra, kde měla Jindra byt, jak nás informovala dopředu.

„Nezouvejte se, až vevnitř,“ vyzvala nás Jindra, odemkla byt a strčila nás do chodby, abychom nebudili pozornost zvědavých sousedů.
„Prosím tě, kde tady máš záchod, nebo se počurám,“ byl můj první dotaz, když jsme vstoupili do bytu.
Měl jsem co dělat, abych to po cestě městskou dopravou vydržel.
Na toaletě jsem se ale zdržel neplánovaně trochu déle.

Nakoukl jsem do obývacího pokoje, ale tady bylo prázdno.
„Holky, kde jste?“ zavolal jsem do chodby.
„Tady, v koupelně,“ dostalo se mi odpovědi z vedlejších dveří.
„Co tam děláte?“
„Co bychom tu asi tak dělaly. Koupeme se. Pojď sem.“

Otevřel jsem dveře do koupelny a naskytl se mi nádherný pohled. Obě ženy, nahé ve vaně.
Jarku, tu jsem důvěrně znal a proto mne začalo více zajímat tělo Jindry.
Ta stála ve vaně s rukama zakrývajíc si prsa a klín. Měla krásnou postavu dvacetileté dívky, dosud nepoznamenanou porodem ani stářím. Nemohl jsem z ní spustit oči.
„Tak co koukáš? To jsi v životě neviděl nahatou ženskou? A ty se nestyď,“ šťouchla do Jindry. „On tě neukousne. Pojď k nám,“ vytrhla mne Jarka z údivu.
„Já?“ ukázal jsem na sebe.
„Jo, ty. Nebo tady ještě někoho vidíš?“

Chvíli jsem v sobě přemáhal stud před cizí dívkou, kterou byla Jindra a začal si rozepínat knoflíky košile.
„Snad si mi nebudou smát, že ho mám malého,“ napadlo mne ještě ve chvíli, kdy jsem si stahoval slipy. Na nějaké momentální vzrušení nebylo ani pomyšlení a tak jsem s klimbajícím údem mezi nohama, kráčel k vaně. Jarka ho důvěrně znala a Jindře asi připadal normální, nebo na sobě nedala nic znát.

„Tak mne pusťte mezi sebe,“ vkročil jsem jednou nohou do vany, k Jarce otočen zády. Byl jsem v tuto chvíli více zvědavý na Jindru.
„Ještě, než si pořádně sedneš, podej nám levandulovou sůl, ať si to tu provoníme,“ vyzvala mne Jarka.
„Kde je?“
„Ve skříňce za Jindrou.“

Vstal jsem a natáhl se přes Jindru ke skříňce, abych podal skleničku s koupelovou solí.
V okamžiku, kdy jsem hledal ve skříňce, dotkl jsem se penisem Jindřina obličeje. Ta zprvu uhnula, ale vzápětí se pohledem vrátila zpět, snad proto, aby si ho zblízka prohlédla. I když jen krátký dotyk s jejími rty, udělal své a mé kopí před jejími zraky začalo tvrdnout.

„Ne, prosím, ne,“ zaprosila Jindra.
„Co tam děláte?“ byla zvědavá Jarka a z boku se podívala na mé počínání.
Uchopila tvrdý úd a začala jím Jindře přejíždět po ústech.
Ta stiskla rty ještě více a zamítavě zavrtěla hlavou.
„No, tak,“ povzbuzovala ji Jarka a tiskla jí špičku žaludu mezi sevřené rty.
„Ne,“ ještě jednou se snažila Jindra o odmítnutí, ale pak sevření povolila a vpustila do úst kousek mého mužství.
Nakonec otevřela ústa tak, že jsem do ní vnikl v celé délce.
„Tak děti, do toho,“ tlačila Jarka můj zadek v rytmu pohybů v Jindřiných ústech.
„Chci z toho taky něco mít,“ uchopila alespoň jednou rukou má varlata.

I když mi to bylo velice příjemné a silně mne to vzrušovalo, nechtěl jsem hned vysemenit Jindře v ústech. Na chvíli jsem ho vytáhl, neboť jsem cítil, že by vyvrcholení přišlo v nejbližších chvílích.
„To stačí,“ prohlásila Jindra a rychle vylezla z vany.
Ještě chvíli jsem si prohlížel její tělo, než je skryla pod županem.
„Vrať se,“ lákala ji zpět Jarka. „To nejlepší teprve přijde.“
„Ne, děkuju a vy si tu ještě užívejte,“ volala na nás již z kuchyně. „Udělám něco na zub.“

„Nevadí ti to?“ obrátil jsem se na Jarku.
„To víš, že ne. Jen si užij s mladým masíčkem. Víš dobře, že tě budu mít vždycky, když budu chtít. Mně stačí, když mi dáš pusu.“
Vstal jsem a zvedl jí ve vaně. Přitiskl jsem k sobě tělo zralé čtyřicetileté ženy a dotkl se údem jejího rozkroku.
„Alespoň na krajíček,“ zaškemral jsem a snažil se rukou najít správný směr, abych zasunul své kopí.
„Nestříkej. Nech si to pro Jindru, beztak na to čeká,“ rozevřela Jarka stehna, aby mohla přijmout jí tak dobře známý kolík.
Nebyl jsem si v tu chvíli jistý, zda bych vydržel dneska dva výstřiky za sebou a tak jsem ho z Jarky po několika přírazech vytáhl.

„Půjčím si tvou košili,“ rozhlížela se Jarka po koupelně, když vylezla z vody.
„Co budu mít já?“ ohradil jsem se.
„Ty tu můžeš chodit jen tak.“
„Alespoň slipy,“ umluvil jsem jí nakonec a sebral jsem je z podlahy.

„Tak pojďte, je prostřeno,“ zvala nás Jindra ke stolu, kde již ležel talíř s narychlo udělanými obloženými chleby a láhví vína.
Posadili jsme se pohodlně kolem stolku.
Obě ženy na pohovce, já naproti do křesla, abych na obě dobře viděl. Bylo opravdu na co se dívat. Jedna i druhá, byť mnohdy nechtěně, ukázaly něco ze svých těl při odhrnutí různých částí sporého oblečení. Tu a tam jsem i zahlédl chloupky jejich kočiček.
Zatímco Jarka jí měla pěkně černou, Jindra se mohla pochlubit chloupky světlými.
Jarce se rýsovaly pod mou košilí byť trochu povislé, zato pěkně velké prsy s tmavými dvorci a vystouplými bradavkami.
Jindře občas ze županu vykoukly tvrdé kozičky, hodné jejího věku. Jaká pak musí být její jeskyňka?

A tak jsem porovnával těla čtyřicetileté ženy a mladé, dvacetileté dívky.
Jednu z nich, tu starší jsem znal velice důvěrně. Každý detail jejího těla, tvrdost jejích prsů, hloubku její vagíny i její neartikulované výkřiky, kdy jsem při společném orgasmu plnil její tělo horkým semenem.
O to více mne přitahovala ta mladší, o které jsem zatím věděl jen to, že mi docela obstojně ve vaně kouřila pero.

Večer ubíhal velice rychle.
„Kde nás uložíš?“ zeptala se nakonec Jarka.
„Mám tu jen letiště a gauč.“
„Na letiště se vejdeme určitě všichni tři,“ rozhodla nakonec Jarka, když zrakem poměřila jeho velikost. Nezapomněla na mne mrknout.

První byla v posteli Jarka. Shodila ze sebe mou košili a zachumlala se pod deku.
„Tak dělejte, potřebuju zahřát,“ lákala nás do postele.
Jindra svlékla župan a vklouzla na druhou stranu a stáhla na sebe volnou přikrývku.
Stál jsem chvíli před lůžkem a rozmýšlel se, kam se uložím.
„Hezky mezi nás,“ opět rozhodla Jarka a odsunula se ke kraji letiště.

Rychle jsem vlezl mezi ně, aby si to snad nerozmyslely. Natáhl jsem se na záda a chvíli se díval do stropu. Obě ženy se ke mně otočily zadečky, pevně rozhodnuté, že budou spát.
Alespoň ze strany, kde ležela Jarka, to bylo po chvíli jasné. Poslouchal jsem chvíli její pravidelné oddychování, abych se ujistil, že opravdu spí, a otočil jsem se k Jindře.
„Spíš?“
„Ne, nemůžu usnout. Je mi zima a trochu se mi točí hlava.“
„Hned tě zahřeju,“ přitiskl jsem se k ní.
„Ne, nedělej mi to,“ zaprosila, když v rýze svého zadečku ucítila tvrdé pero, které se okamžitě ztopořilo při doteku s její pokožkou.

Jako bych neslyšel její prosbu, začal jsem jí hladit záda a ruku pomalu přesunul pod její paží, až jsem se konečně dotkl tvrdých kopečků jejích ňader. Dlaní jsem jí hladil bradavky a cítil, jak pod mými dotyky tvrdnou.
Byl to neklamný důkaz toho, že to Jindru vzrušuje. Slyšel jsem i její, zrychlující se dech.
Neposedná ruka, když se dostatečně nabažila něžných balonků na její hrudi, začala po jejím bříšku hledat ono místo, které bylo cílem celého mého snažení.
Jindra se několikrát bezvýsledně snažila odtáhnout mou ruku, ale ta se nakonec dotkla její mušličky. Nechal jsem ležet chvíli dlaň na jejích chloupcích, očekávajíc další reakci.
To už intenzita jejího dechu dokazovala připravenost ke spojení. Abych ještě více umocnil její touhu, vložil jsem jí prst do rýhy mezi stydkými pysky a snažil jím vniknout do vagíny. Měla ji pěkně tuhou, tak jak jsem si ji u takto mladé ženy představoval. Bylo mi okamžitě jasné, že ho ještě tak často v sobě neměla.
O to více to stupňovalo mou touhu nemohl jsem se dočkat, až do ní vložím špičku svého žaludu.

Na Jindře bylo bylo znát, že překonává všechny zábrany, neboť od sebe začala roztahovat nohy, aby mi dala najevo, že mezi ně mohu vstoupit.
Nechal jsem ho ještě chvíli ležet na jejím stehně, a pak se na ni převrátil.
Roztáhla nohy zeširoka, co nejvíce a pokrčila je. S napětím pozorovala mého dobyvatele, jak se zprvu jen lehce dotkl pysků a pak se pomalu začal nořit do hlubin jejího ženství.
Stěny pochvy se pevně přimkly k mému údu a já si vychutnával teplo a vlhko, které z ní vycházelo.
Po několika něžných přírazech začala Jindra předvádět co taková mladá žena dokáže, když se napíchne na chlapský klacek. Museli jsme si dávat pozor, abychom se zmítajícími se těly nedotkli Jarky a nevzbudili ji.

„Já už to nevydržím, já už budu,“ vypjala se v křeči Jindra. Ucítil jsem silný stah vagíny.
Následovalo uvolnění, při kterém Jindra klesla na postel, rozhodila ruce a silně oddechovala.
Mrzelo mne, že jsme se současně nedodělali.
Vytáhl jsem ho z ní, a několika tahy uvolnil proud semene, který skončil na jejím bříšku a stehnech.

Utřel jsem stopy našeho milování několika papírovými kapesníčky, které jsem našel na nočním stolku. Jindra se schoulila do klubíčka a nechala přes sebe přehodit deku.
Natáhl jsem se na záda a zkontroloval, zda Jarka spí.
Ta spokojené oddechovala. Snad opravdu nic nevěděla o tom, co se před chvílí vedle ní odehrálo.

Z druhé strany se ozval slabý pláč. Obrátil jsem se k Jindře.
„Prosím tě, co se stalo? Proč pláčeš?“
„Mám vážnou známost s jedním klukem,“ svěřila se mi mezi vzlyky. „To se nemělo stát.“
„A líbilo se ti to?“
„Líbilo,“ utírala si slzy.
„Tak vidíš. I mně se to moc líbilo. Nemáme čeho litovat,“ pohladil jsem ji po vlasech.

Pláč pomalu utichal, až nakonec Jindra usnula. Ještě chvíli jsem vzpomínal na před chvílí prožité okamžiky, než se mi zavřely oči.

Následujícího dne jsem se vzbudil jako poslední. Obě ženy v kuchyni připravovaly snídani, nebo snad již oběd.

4.7 28 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Pěkná povídka. Proč jsi ji nezařadil do toho seriálu o kterém se zmiňuješ.

Clark

Tak tedy moc nevěřím že by Jarka šla jen tak spát ale na druhou stranu, i když je trojka pro většinu mužů lákavá věc, reálně se na dvě ženské nedá stačit.Za život jsem pár trojek zažil a nemohu říci že jsem z nich vyšel zrovna moc vítězně. D

dedek, Jeff

Clarku, nebudeš tomu věřit, ale tento příběh je do posledního řádku pravdivý. Opravdu se stal tak, jak to píšu. Musím to vědět. Byl jsem u toho osobně.

Mirador

Krásně napsané. Povídky se skutečným základem mají zvláštní kouzlo.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x