Odvážný plán

Toto je 1 díl z 4 v seriálu Odvážný plán

Karel přišel toho dne domů v mizerné náladě. Chodil na osmileté gymnázium a češtinářka ho příšerně naštvala. Bylo jí kolem třiceti, septima se pomalu chýlila ke konci a jemu se docela líbila. Občas si představoval, jaké by to s ní bylo, jenže se nějak nad tou otázkou víc zamyslel, zíral na ní a vůbec netušil, na co se ho zeptala. Měla blbý kecy, snad právě protože bydlí ve stejném domě a myslí si, že se do něj může navážet a vyhrožovat mu, že si popovídá s jeho mámou. Kráva…

Svojí mámu miloval odmalička. Byla pro něj vším. Chodil se k ní pomazlit odjakživa. Dokud to šlo, chodíval třeba v noci k ní a k tátovi do postele. Cítil se tam úžasně. Hlavně u ní, když se k ní mohl přitulit. Táta ho pak vyháněl a nechtěl to už dovolit.
To už ale dávno chodil do školy. Pak se mohl k mámě přitulit, jen když byl táta někde služebně pryč, což bylo tak jednou do měsíce, ale nejméně jednou do roka býval pryč dlouhodobě.
Máma mu vždycky všechno dovolila, byl její miláček, milovaný Kája, její všechno. Chodíval se k ní takhle pomazlit, i když začal chodit na osmileté gymnázium. Věděl, že to jiní kluci nedělají, ale on si nemohl pomoct. Pořád pro něj byla vším. Jenom si teď uvědomoval, že už je větší a že se to nesmí nikdo dovědět. Rád vzpomínal si na ty hezké chvilky, kdy býval ještě jako menší kluk stulený u mámy v náručí.

Byl už chvíli doma a najednou zaslechl něco, co neladilo: „Tak platí, Jířo, sme domluvený, víkend dáme spolu, nějak to zařídím. Markétě vysvětlím, že jedeme na kontrolní testy a že se protáhnou.“
„Tak už to zase zkouší,“ pomyslel si Kája, potichu zavřel za sebou dveře do svého pokoje a ponořil se znovu do svých vzpomínek:

„Neboj, Kájo, mám tě moc ráda a můžeš ke mně přijít kdykoliv. Na kluky se vykašli. Ale tátovi to říkat nebudeme, protože by se na nás zlobil. Víš, že to nemá rád, protože si myslí, že už jsi velkej kluk. Měj rozum a buď vopatrnej, miláčku. Mám tě moc ráda,“ zopakovala ještě jednou.
To mu bylo si deset a od té doby uběhlo už dost let. Byl její miláček odjakživa.

Jenže začínal na ní postupně myslet jako na krásnou holku a věděl to moc dobře. Tátovi jí záviděl. Byla opravdu nádherná.
Bylo jí sotva dvacet, když se narodil a když jí porovnával s máma spolužáků, tak vyhrávala na celé čáře. Byla prostě úplně jiná třída a vůbec nevypadala jako jeho máma ale spíš jako starší sestra.
Pak už byl zase trochu větší a začal šíleně tátovi závidět, že se s ní může milovat. Už pár let taky chtěl, ale věděl, že to nejde.
Pořád ještě se k ní po tom rozhovoru chodíval přitulit pod peřinu. Věděl, že je to úchylka. Věděl, že to ví i ona, ale trpěla mu to.

Jenže její blízkost ho potom začínala vzrušovat a bylo mu jasné, že si toho nemohla nevšimnout.
Nakonec se odhodlala: „Kájo, už začínáš bejt pomalu dospělej mužskej, myslím, že je načase, abys ke mně přestal pod peřinu chodit. Podívej, co ti to tady trčí. Všimla jsem si, už před časem, že tě vzrušuju, ale to se nesmí, blázínku. To přeci víš. Už jsem ti tenkrát říkala, že kdyby to viděl táta, tak nás snad oba zabije. Dneska už běž k sobě a ke mně už radši ne. Musíš si najít nějakou slečnu a hotovo. Já jsem tvoje máma, mě milovat nemůžeš, Kájo! To je ti snad jasný. A teď běž hezky k sobě.“

Puberta byla tenkrát v plném proudu, jemu se stavěl div ne každou noc a teď vzpomínal na tehdejší rozhovory. Najednou si vzpomněl, že češtinářka si na něj bude stěžovat. Vrátil se ale zase ke svým vzpomínkám. To dělával rád a bylo mu u toho tak nějak dobře.

„Já vím, mami“, hlesl tenkrát před pár lety nešťastně Karlík, ale ještě si troufnul dodat: „Ty mě nemiluješ? Myslel jsem si, že mě máš radši než tátu. Von je stejně furt někde pryč a určitě tam má nějaký ženský. Jestli jo, tak by přeci nemoh nic říkat, že ne?“
Věděl, že to byla jen taková skoro ještě dětská zkouška, puberta s ním už cvičila naplno, ale už měl dost rozumu na to, aby také věděl, že semínko pochybností je třeba zasévat pořád. Tátu tolik nemusel.

„Tátu nech na pokoji, má hodně práce a dělá ve velký firmě a dozoruje výrobu a taky stavby ve světě. Jezdí je kontrolovat, víš. No a, Kájo, ke mně fakt už nesmíš chodit, to myslím vážně.“

Zase o pár měsíců později žaloval: „Mami, víš, že já ho slyšel telefonovat s nějakou Dášou a taky s nějakou Monikou a domlouval se s nima, že někam pojedou. Kdo ví, jak to s ním je,“ mydlil už tenkrát Karlík schody svému tatíkovi.
„To jsou jeho kolegyně z práce. Vždycky na ty kontroly musí jezdit nejmíň dva, víš?“
Ale tak jistá si tím Markéta nebyla. Říkala si, že si bude muset nějak šikovně zjistit, co ten její vlastně vyvádí.

To už bylo před dost dlouhou dobou. Karlík nepřestával a při každé příležitosti svému tátovi trochu zaškodil. Freud by byl měl radost, oidipovská záležitost jako z učebnice.

Nedávno se mu poštěstilo, že zaslechl svého otce, jak se s někým baví po telefonu a říká: „Hele, vole, co já vím, tak vona taky není bez hříchu. Určitě tam u nich prej někoho má a není první. Takže kdyby náhodou na Jířu kápla, tak jsme vyrovnaný. Já jí nebudu kritizovat a vona mě taky ne. Kdybys věděl, jak úžasně šuká, jak to má ráda a jakou má fantazii, tak bys to pochopil. Furt je nádherná. Takovou neseženeš, vole. Nejlepší by bylo, kdybych je dal vobě dohromady, ale to by asi neprošlo,“ zasmál se tatík do telefonu.
Kájovi to stačilo a radši se zdekoval. Měl trumfové eso v rukávu. Uplynulo pár týdnů a dneska se mu to potvrdilo. Táta si vůbec nedával pozor. Evidentně mizí s tou svojí Jiřinou na víkend a ani si nevšiml, že synek už je doma.

Jenže měl také zmatek v hlavě: „Tak vona si takhle užívá!“
Píchlo ho tenkrát u srdce, protože jeho máma byla opravdu nádherná ženská, za kterou se všichni otáčeli a on jí už od dětství miloval, jenže říct jí to už pár let nemohl. Zakázala mu to, co tolik miloval.
Zkoušel sice leccos s některýma holkama ze školy, ale nic moc mu to neříkalo.
Jo, nechaly si líbit, prakticky cokoliv, protože byl vždycky jednička ve třídě, to zase jo, ale byly to v jeho očích tuctovky. Žádná ho nijak nebrala, zato on byl Number One, jak se doma mámě rád chlubíval.
Holky to cítily, nadbíhaly mu, ale s ním to nic moc nedělalo. Věděl, že by toho mohl využít, asi by mu leckterá dala sama od sebe i víckrát, ale nechtělo se mu.
Nejvíc se mu líbila češtinářka. Uvědomoval si, že má nejspíš úchylku na trochu starší ročníky. Raději si pouštěl na počítači každou chvíli porno.
Pěkně se mu u toho topořil, bylo to příjemné, ale stejně ho nejvíc přitahovala jeho milovaná, úžasná Markéta. Představoval si jí při tom. Co na tom, že to byla jeho máma. Šmíroval jí, jak jen to šlo. Přepadl jí pod nejrůznějšími záminkami v koupelně nebo když se převlékala, zkoušel si jí nahrát i na mobil, ale to za nic nestálo. Raději to hned smazal. O žádné jiné už ani nepřemýšlel. Upnul se v poslední době jen na to, jak to navléct, aby mu dala. Věděl, že to nebude jednoduché, ale po tom, co nedávno zaslechl, se mu v hlavě začal rodit plán a dneska dozrál úplně.

„Vona je teda na chlapy, hmmm, tak to jsem nevěděl. No a jestli fotr o nějakým chlapovi ví, tak kdo ví, kolik jich ve skutečnosti bylo?“ Bodlo ho při té představě znovu u srdce. Žárlil.
Jeho láska má jiný chlapy! Představil si jí smyslně rozloženou nahou na posteli, s rukama za hlavou, polodlouhé blond vlasy rozhozené na polštáři a blonďatou chlupatinkou uprostřed.
„Hmmm, prasklej ježek“, vzpomněl si na siláckou hlášku kluků z fotbalu a na tváři se mu rozlil úsměv. Postaršili ho a už hrál rok za áčko. Okamžitě se mu tenkrát z té představy postavil a teď se tomu zasmál.

Ale pak se vzpamatoval a začal uvažovat.
„Třeba to ňák pude. Jestli je fakt na chlapy, jak fotřík říkal, tak jí třeba nějak ukecám? Že bych zkusil ufňukánka a nechal se od ní uklidňovat? Nebo mám zkusit přímej tah na bránu? Možná by to už šlo? Nebo vymyslím nějakej trik? Třeba s koupelnou? Nebo jí rozlítostním a pak začnu uklidňovat já jí? Ví ona vůbec, co von vo ní všechno ví? To by pak mohlo klapnout. No a když, tak to nějak zkusím vykombinovat. Teď máš šanci, vole!“ zavelel Karlík sám sobě a hned navázal na tehdejší myšlenky: „Až von zase někam vypadne, tak to na Markí nějak vybalím a ta z toho bude úplně hotová. Uvidíme, počkám, až pojede koncem měsíce na tu služebku do Iráku, tam bude tvrdnout dlouho, něco tam stavěj,“ a s tím si spokojeně pustil počítač.

Uplynulo těch nekonečných pár týdnů a Karel zůstal s Markétou sám. Zrovna musela ta češtinářka pár dnů před tím mámě vykecat, že na ní během vyučování zírá, nedává pozor a že on si jí snad představuje svlečenou a ať mu domluví.
Když byl táta pryč, tak mu pěkně vynadala. Cítil se trapně, protože stejně by byl chtěl jenom jí. Trochu se bál, že mu to naruší jeho plány. Vrátila se k tomu před pár dny ještě jednou, to zrovna táta odjížděl a ona měla blbou náladu, tak mu znovu vynadala. Ať už si té češtinářky nevšímá a najde si nějakou holku třeba ze školy.

Jenže teď byli sami, táta před pár dny odjel a tak neotálel a když se v pátek naskytla vhodná možnost, zkusil dloubnout: „Mami, víš, že táta má ty ženský dovopravdy?“ navázal na dávnou debatu.
Už to věděla nějakou dobu také, ale zahrála překvapenou: „Ale jdi ty Kájo, co to jsou za řeči?“
Věděla, že manžel ví o jednom jejím románku také. Nemluvili o tom, ale tolerovali si to. Kamil byl super chlap a v posteli se mu ti další sotva mohli rovnat. Kdyby tolik neblbnul, taky by byla víc v klidu a ten románek by si byla odpustila. Stejně to za to nestálo.

„No fakt, já ho nedávno slyšel, jak se baví s nějakým kolegou. Říkal, že ty taky máš nějaký chlapy, takže je to vyrovnaný, ale že nejlepší by bylo, aby tě dal s nějakou Jiřinou dohromady, ale že to prej asi nepůjde,“ vypálil Kája nejtěžší kalibr hned na začátku.
Zůstala stát úplně v šoku, pak se ale vzpamatovala.
„Kájo, prosím tě, co to meleš, já žádný chlapy nemám a táta žádnou Jiřinu taky ne, to jsi asi něco špatně pochopil. Pusť to z tý tvý chytrý hlavinky!“
„Mami, já tak malej a blbej zase nejsem. Co jsem slyšel, to jsem slyšel. Vy se budete s tátou rozvádět? Řekni mi to rovnou a nevymejšlej si.“

Takový útok nečekala. Chvíli přemýšlela, ale pak pomalu opověděla.
„Kájo, v životě se může stát cokoliv, ale jestli má táta nějakou ženskou, tak já si to s ním vyříkám, ale to ještě nemusí bejt důvod k rozvodu. Nechme toho. Radši mi řekni, co by sis dal k večeři.“
O milence věděla a teď aspoň zjistila, jak se jmenuje, ale chápala, že když mu jí dovolí, bude to s ním doma o to lepší a sama úplně svatá také nebyla. Tak co.
„Když už jsme tohle začali, tak mi ještě řekni, jestli ty máš nějakýho chlapa nebo spíš chlapy, jak říkal táta. Jestli von má nějakou ženskou a měl jich asi víc, tak bych se tomu nedivil. Na tvým místě bych to udělal taky, víš,“ připravoval si Kája pozice k dalšímu postupu za svým cílem. Viděl, že ťal do živého.

Zůstala na něj zase chvíli nevěřícně koukat. Takové téma rozhovoru se svým synem nikdy nečekala.
„Hele, Kájo, já se ti tady nebudu zpovídat. S tátou si to vyříkáme a hotovo. A už dost. Sám si dej příště pozor na sebe, abych zase nemusela poslouchat nějaký řeči tý vaší češtinářky, že jsi nějakej divnej a že jí vočumuješ jako nějakej sexuální objekt, jestli prej nemáš úchylku na starší ročníky a vůbec. Ještě tady bude dělat v baráku vostudu nejen Tobě, ale nám všem.“
Otočila se a vztekle zabouchla za sebou dveře do obýváku.

Byl z toho trochu pryč, protože si uvědomil, že oba rodiče se evidentně už dlouho podvádí, ale zas až tolik jim to nevadí, ale na to teď myslet nechtěl.
„Ty vole, běž za ní a zkus jí uklidnit, máš teď šanci, jaká se už nebude opakovat! A za tu češtinářku se jí omluv. Tím bys moh začít!“ Jasně si uvědomil, že vzniklá situace nahrává jeho plánům a že je třeba se jich držet.
Ještě chvíli přemýšlel a pak potichu otevřel dveře a přes kuchyň vešel do obýváku.

Markéta stála u okna a v ruce držela lampu Zacapy. Láhev stála na stole. Když ho zaslechla, trhla sebou trochu vyděšeně: „Kájo, to je hrůza, co musíš snášet, ale bude to dobrý, nějak to s tátou zvládneme,“ snažila se hned zachovat pozici, ale moc jistě nevypadala.
Hlas se jí docela zřetelně třásl a raději se otočila zpět k oknu a předstírala, že tam něco sleduje.
Karlík na nic nečekal, došel až k ní, objal jí zezadu, zabořil obličej do jejích polodlouhých blond vlasů a šeptal: „Jo, to bude dobrý mami, mrzí mě, že ti ta češtinářka ještě přidělala starosti, já už si dám bacha. A spolu to všechno zvládneme, neboj. Nádherně voníš. Mám tě moc rád, jsi úžasná! Já tě nedám. Vím, že fotr je děvkař a klidně dosvědčím, že tě i bil a třeba že tě znásilnil, kdyby ses chtěla rozvést. Zůstala bys mi jen ty. Já ho slyšel, jak si v poslední době klidně z domova volával s nějakýma ženskýma. Naposledy s tou Jiřinou. Je hnusnej!“ kul Karlík dál železo, dokud to ještě šlo.
„Fakt, jo?“ hrála trochu překvapenou. „Ale takhle o něm nemluv, je to tvůj táta a všechno se dá vyřídit v klidu, neboj, já to zvládnu, lásko!“ nechala se od něj objímat a dívala se ven z okna.
Přemýšlela o tom, jak to tedy bude s manželem dál, ale objetí jejího syna jí dělalo dobře.
Z poloviny vypitá lampa Zacapy jí začala po těle rozlévat příjemné teplo a vztek na Káju a jeho řeči jí pomalu přecházel. Ještě se trochu chvěla a Karel to cítil. Upila další velký doušek.
„Lásko mi ještě nikdy neřekla,“ pomyslel si, ale nahlas nenápadně trochu vyčítavě zaútočil: „Mami, já ho taky slyšel, jak do telefonu nějakýmu svýmu kámošovi vykládá, že paroháče ze sebe už nenechá dělat, že jsi měla kdo ví kolik chlapů a že on to tak nenechá a že se s tebou klidně rozvede. Je to pravda?“ přeháněl Karlík, protože si říkal, že tohle si Markéta zjišťovat nebude.

Trochu strnula. Došlo, jí, že její manžel před Kájou mluvil s někým o jejím románku a udělal z ní záletnici. Nechtěla lhát ani se vymlouvat.
Vyvinula se z jeho objetí, usrkla skvělého rumu a podívala se Karlíkovi do očí a pohotově hrozbu odrazila: „Vždyť přeci víš, že nám to už pár let neklape úplně na sto procent, ale s tátou se máme rádi. Vím, že von je na ženský, ale je hrozně hodnej a udělal by pro nás dva cokoliv. Má nás rád, víš? Já jeho taky a jsem s ním taky trochu kvůli tobě, Kájo. Jo, když jsem to zjistila, tak jsem zkoušela najít nějakýho jinýho mužskýho, kterýmu by nevadilo, že mám syna a kterej by zase třeba nevadil tobě.
Vždyť mi ještě není ani čtyřicet a nechtěla bych bejt zbytek života sama, kdyby táta za nějakou tou ženskou odešel. Ale to už je taky dost dávno. Nemělo to smysl, miláčku, neboj. Snad to chápeš, přeci už jsi velkej kluk, Kájo! A s tátou to bude dobrý. Já si s ním popovídám. Vyřešíme to. Neboj, slibuju.“
„Jo, chápu to, jasně, že jo. Mám tě moc rád a chci abys to věděla, mami! Máš přeci mě a já tě nevopustím, to přeci víš,“ přivinul jí znovu k sobě Karlík a sevřel jí ve svém náručí.
Přemýšlel, co by ještě řekl, ale tak, aby to nepřehnal. Její těsná blízkost a vůně ho začaly vzrušovat.

Jeho objetí jí dělalo dobře. Uklidňovalo jí to. Nechala se chvilku objímat, ale skleničku pořád držela v ruce. Hlavu si položila na jeho rameno. Byl už větší než ona. Po chvilce si všimla tlaku, který začal působit jeho topořící se úd. Trochu se lekla, ale nedala na sobě nic znát. Snažila se z jeho objetí vyvinout.

Bylo mu jasné, že si musela všimnout jeho Macíka, jak mu sám říkal, ale pustit jí nechtěl. To vzrušení mu dělalo náramně dobře. Takhle jí ještě nikdy neobjímal. Bylo to něco jiného než přitulení se v posteli a to poslední se odehrálo už před řadou let.
Přitiskl si jí k sobě ještě víc, dal jí polibek na vlasy a pak druhý na čelo a zašeptal: „Moc tě miluju, mami, máme teď jen my dva sebe, ale jinýho mužskýho kvůli mně hledat nemusíš. Já bych taky jinou holku nehledal. Táta ať si dělá, co chce.“
Ani nevěděl, kde se v něm vzala odvaha něco takového říct, ale bylo to venku a čekal, jak si jeho slova vyloží a co to s Markétou provede. Doufal, že si to vyloží správně a najednou se v něm rozlil pocit uspokojení. Cítil, jak v jeho náručí ztuhla. Pochopila to správně.

Podařilo se jí odtáhnout, zapřela se volnou rukou o jeho hruď, znovu se mu podívala do očí a nevěřícně šeptala: „Co to povídáš? Já tě přeci nesmím vzrušovat, vždyť jsem tvoje máma, to přeci nejde! To už jsme si přeci dávno vysvětlili! Ty jsi takovej blázínek! Taky tě mám moc ráda, ale jsi můj syn, měj rozum, přeci nemůžeme být my dva spolu. Honem takový myšlenky pusť z hlavy. To by teda fakt nešlo, vždyť táta přeci nikam neutíká, ale i kdyby, tak to nejde, popleto,“ usmála se na něj trochu vylekaně, trochu konejšivě, ale zahlédl v tom pohledu i něco dalšího.
Byl to spíš trochu provinilý a trochu nejistý úsměv. Vyvinula se z jeho náručí úplně. Celá v rozpacích nad jeho slovy upila, další velikou dávku Zacapy a sklenička byla prázdná. Zatoužila po další. Karlík jí tou napůl otevřenou nabídkou vyrazil dech. Uvědomila si jeho vzrušení a teď najednou ucítila, že ta přímočarost jí trochu vzrušila také.
Dole na chvilku ucítila slabé pulzování. Vyděsilo jí, že se takový pocit dostavil, ale pak si uvědomila, že chlapa už neměla dost dlouho, protože právě prodělala velmi nepříjemný zánět močového měchýře a po něm se rozvinul zánět vaječníků a vypadalo to dokonce na nemocnici.
No a teď manžel odjel pryč nejmíň na dva měsíce dozorovat stavbu někam do Iráku. To jí uklidnilo.
„Ježíši, holka, to je jasný, to je tím. Měla by sis fakt snad někoho najít, když to doma teď zrovna za moc nestojí. Když s tebou Kája někoho uvidí, tak ho to snad přejde. Jasně, to bude to nejlepší řešení. Chudáček malej, takhle se trápí.“
Trochu se jí po té myšlence ulevilo, že našla rozumné řešení a nalila si ještě jednu pořádnou lampu.

„Víš co, radši se seber a skoč do Lidlu nakoupit. Napíšu ti seznam. Uděláme si něco dobrýho k večeři a ať tady máme nějakou mňamku i na sobotu a neděli. Snad přijdeš na jiný myšlenky, Kájo a ten tvůj pinďa se uklidní. Jsi hodnej, ale tohle fakt nejde,“ usmála se na něj ještě jednou, teď už zase se znovu získanou jistotou ho pohladila po tváři a mrkla směrem k výrazné bouli na jeho džínách.
V hlavě jí ale ještě dozníval předchozí kolotoč myšlenek. Kájovo přiznání jí vyrazilo dech. Ještě pořád si to uvědomovala.

„Tak jo, napiš mi to, dej mi nějaký peníze a já tam skočím,“ přivítal Kája její nápad.
Měl radost, že jeho první atak neskončil fiaskem. Nečekal, že by mu jeho milovaná Markéta dala hned to, po čem tak toužil, ale říkal si, že jako začátek to nebylo špatné a že bude pokračovat v tvrdém nátlaku.
Trochu se bál, že spustí cirkus i kvůli té češtinářce, protože tak vynadáno, jako když si na něj tuhle stěžovala, ještě nikdy nedostal, ale sázel i na to, že je to jeho máma a že bude mít pro jeho city a touhy trochu pochopení. Sázka zatím vycházela.
Věděl, že když máma hned něco tvrdě neodmítne, tak se o tom dá debatovat a také věděl, že jí v takovém případě obvykle dokáže ukecat skoro na cokoliv.
„Ovšem tohle teda lehký nebude, to bude pěknej vořech, ale jestli jí ukecám, tak jsem mistr světa,“ zasmál se sám pro sebe.
Byl přeci u všech holek Nuber One, ne? Těšil se na pokračování a představoval si své další kroky cestou na nákup.
„Snad to klapne, dala si ještě panáka, třeba bude povolnější,“ zase se spokojeně zasmál.

Markéta si zatím dala sprchu a snažila se ze sebe smýt to překvapení, které jí její Kája uchystal. Nemohla ale z hlavy vytěsnit Kájovo přiznání. Věděla, že jí má hodně rád, ale tohle nečekala.
Nechtěla ho ranit, milovala ho, ale myšlenka na sex s ním jí nikdy ani vzdáleně nenapadla. A on si o to teď dost otevřeně řekl. Jasně, že to z jeho strany byla nabídka a prosba, aby už nezkoušela žádné další chlapy, když má jeho. Na svůj věk byl vyspělý, věděla, že nějaké pokusy s holkami už má za sebou, ale tohle si prostě nedokázala představit.
„Je to můj malej miláček, ale tohle přeci nemůžeme,“ zakončila své úvahy pod proudem horké vody, která odplavovala dnešní chaos pryč.
Těšila se ještě na třetí velký rumík. Potřebovala dneska koňskou dávku. Měla pro něj v poslední době slabost.
„Ale Kájovi tu jeho šílenost musím vyhnat z hlavy, to by fakt nešlo, on z toho snad ještě nemá rozum, i když by už mít měl,“ vylezla ze sprchy s jasnou definitivou.
Vysušila si navlhlé vlasy, oblekla si domácí šaty, trochu se nalíčila, nalila si další lampu skvělého rumu a Kája byl se dvěma taškami zpátky.

„Uděláme si něco dobrýho, brouku, když už se to všechno takhle zvrtlo, co ty na to? Třeba ten stejk, co jsi přinesl, s hranolkama a nějakou pečenou zeleninou? A trochu červenýho vína na zapití?“
„Jo, ty jsi tak úžasná, Markétko! Že ti tak teď smím říkat, když jsme tady zůstali sami? Ale jen když budeme sami doma, neboj! Prosím! A můžu ti s něčím pomoct?“
„Tedy Kájo, já tě nepoznávám, ale díky, to já zvládnu sama, jen nám můžeš zatím hezky prostřít. A říkat mi jménem? No, je to divný, ale když tedy chceš.“
Po chvilce dodala: „Ale fakt radši ne před jinýma lidma, ani před babičkou ne. Před nikým. Ale na ty svý další nápady zapomeň, brouku. Tos vážně přehnal.“
Sama pro sebe si pak pomyslela: „Holka, on tě fakt bude balit, pozor na něj, na zbojníka. Je to takovej miláček malej, já vím, je mi ho tak líto, že musí tohle zažívat, ale musíš mu to nějak opatrně vyhnat z hlavy.“

Karlík prostřel, jak nejlépe uměl, a zatímco se hranolky a zelenina dopékaly v troubě a stejk syčel na těžké litinové pánvi.
Potichu vešel do kuchyně a zase zezadu objal svou milovanou Markétu a než stačila jakkoliv zareagovat, pošeptal jí do ucha: „Tolik jsi báječná a krásná, Markétko! Jsem tak šťastnej, že tě mám! Ani netušíš, jak moc tě miluju!“ a vtiskl jí ze strany polibek na tvář.

Úplně jí zamrazilo z toho, jak nepokrytě její Kája pokračuje v dobývání.
Jasně si to uvědomovala, ale chvilku se nechala objímat, aby snad nějakou ostrou reakcí nepokazila večer. Přiznávala si, že je to hrozně fajn a byla by kdo ví co dala, za to, kdyby to byl někdo jiný, kdo jí teď objímá. Chtěla mít hlavně klid a mít se o koho v tu chvíli opřít. Opatrně otočila stejk a pak se vymanila z jeho objetí, obrátila se k němu a vážně odpovídala: „Kájo, to přeci nejde. Už jsem ti to odpoledne snad dost jasně vysvětlila. Prosím, pusť to z hlavy! Něco takovýho je zakázaný a to se prostě nesmí.
Já si vážně nepřeju, abys myslel na to, že můžeme být spolu jen my dva. Dáme si dobrou večeři, uděláme si pohodovej večer a zejtra třeba někam vyrazíme na vejlet, ale to je všechno. Nic víc. Je ti to jasný? A ten stejk už bude. Medium, jako vždycky, jo?“

Zůstal stát těsně u ní a zatímco nakládala skvostnou večeři na talíře, které nechal předehřát v troubě s pečenou zeleninou, nenechával se odradit a hrál svou hru dál.
Věděl, že nejmíň dvě poctivé lampy rumu už měla. Víc jak půl lahve bylo pryč. Nevěděl, jak moc byla plná. Na stole byla nalitá ve sklenicích silná argentinská carmenera a tak s radostí usoudil, že alkoholu je na malou ženskou docela dost, že teď určitě půjde vést další debatu tím správným směrem a pokračoval.
„Jasně, Markí, neboj, já vím, ale říkat, že tě miluju, to snad smím. Na tom přeci není nic špatnýho. Jsi prostě ta nejkrásnější, nejhodnější a nejúžasnější ženská. Je mi jasný, že by to bylo špatný, ale já stejně jinou nechci. Ale netrap se tím, já se s tím nějak vyrovnám. Ono to snad třeba někdy přejde.“
„Můj malej, jako by nám nestačilo to trápení, co máme teď trochu s tvým tátou!“ pohladila ho rukou po tváři a pokračovala: „Jo, jsi můj miláček, je moc hezký, cos mi tady teď říkal, já ti za to děkuju a jsem ráda, že máš rozum a že to bereš takhle. Pojď, vem ten jeden talíř a jdeme vedle,“ ale cítila, jak se jí po těch slovech trochu zamotala hlava a nahrnula se jí krev do tváří.
Také věděla, že to není jenom tou super Zacapou.

„Snad to Káju proboha přejde,“ pomyslela si. „To fakt nevím, co by bylo, kdyby si něco začal. To bych ho snad zabila. Chudák malej, brouček,“ litovala svého miláčka v duchu a najednou se jí vybavilo, jak cítila odpoledne to jeho vzrušení.
Ruměnec v jejích tvářích ještě zesílil.
„Ne, to by teda nešlo, vzpamatuj se, Markéto!“ poručila si, zatímco se usazovala s milým úsměvem se ke stolu.

Kája hned pozvedl sklenici vína a připíjel: „Tak hlavně na to, ať to spolu zvládneme, mami a ať je nám spolu bez toho chlapa dobře aspoň dokud se nevrátí. Ať se už ničím nemusíš trápit. Ve všem ti budu pomáhat, vždyť teď už to víš!“
Jasně si uvědomila ten dvojsmysl v jeho slovech, cítila, že jí zase malinko zapulzovalo tam dole, ale odpověděla: „Moc děkuju za všechno, Kájo a tak tedy na to, ať to spolu nějak zvládneme. Jsi můj úžasnej kluk!“ a zářivě se na něho usmála, ale hned jí napadlo, jestli to nepřehnala. Měla být přísnější.

Chvíli klábosili, večeře pomalu zmizela, Kája se staral, aby sklenice byly plné, až ho Markéta musela mírnit: „Kájo, víš, že máme dohodu, že alkohol smíš, až doděláš gympl. Na to máš dost času!“
„Jasně, já vím, já jen trošku, přeci by se nehodilo, abys celou láhev vypila sama,“ ale poctivě se o to snažil.
Sobě dolil jen trochu, jí poctivou sklenici. Viděl, jak má tváře pěkně červené a říkal si, že třeba po rumíku a vínku budou jeho cíle docela reálně dosažitelné.

Nádobí sklidili do myčky, víno Kája přenesl ke stolku u televize a poprosil: „Máme tam nějaký zobání, Markí?“
„To víš, že něco najdeme,“ otočila se Markéta ve dveřích a vracela se do kuchyně pro nějaké pochutiny.
Šel po chvilince za ní a jakoby náhodou se s ní ve dveřích srazil. Možná to trochu přehnal, protože se malinko zapotácela, ale hned ji zachytil do svého náručí: „Promiň, jsem hroznej nešika, promiň,“ přitiskl ji k sobě dal jí rychlý polibek. „Já fakt nechtěl, nebolí tě něco?“ ale nepouštěl jí.
„Počkej blázínku pusť mě, to je dobrý, ale objímat mě nemusíš a pusinky už vůbec. Vždyť jsem ti to už říkala dneska nejmíň dvakrát,“ zamračila se na něj, ale překvapilo jí, jak to bylo nádherně příjemné.
„Dávej pozor, mám tady mističku s oříškama a mandličky, ať to nerozsypu,“ zase jasně ucítila jeho vzrušení a trochu se jí rozbušilo srdce.
„On to fakt myslí ten můj blázínek doopravdy, proboha, jak mu to mám vysvětlit?“ ptala se sama sebe, ale zároveň cítila, jak jí jeho neskrývaná touha začíná nefalšovaně vzrušovat. Ta pusa od něj jí úplně pálila. Dlouhá absence sexu se hlásila a teď si jí jasně uvědomila.

„Tolik jsi nádherná, Markí!“ šeptal jí teď Kája zblízka do ucha, ale neměl se k tomu, aby jí pustil. „Tolik bych chtěl bejt s tebou! Nikoho bysme už nepotřebovali. Víš jak by nám spolu mohlo bejt krásně! Tolik tě miluju!“
„Kájo, to přeci nejde, to nesmíme! Pusť mě, prosím! Víš, co by to mohlo být za malér, to fakt nejde, vždyť jsem tvoje máma, tak měj proboha rozum!“ vyvinula se plná rozpaků a celá rozechvělá z jeho náručí, zamířila ke stolku a mandličky vysypala na talířek.
„Skoč ještě zahodit ten pytlík!“ posadila se na kanape a horečně přemýšlela. „Ne, tohle mu prostě nesmím dovolit, je to sice miláček, ale to by fakt nešlo. Jo, něco na tý jeho teorii je, ale to fakt ne, to nedám. Ani náhodou. Ne, prostě to nejde,“ rázně přesvědčovala samu sebe.

Kája se přišoural ke kanapi, posadil se vedle a omlouval se.
„Promiň, mami, já ti nechtěl ublížit. Jen chci, abys věděla, že tě fakt miluju a nejen jako mámu. Ale to už teď přeci víš. Pustíme si telku a už na to nebudeme myslet. Platí?“
Věděl, že vstřícným krokem jí uklidní. Kdyby dál tlačil na pilu, mohla by se zatvrdit a to nechtěl dopustit.

„Jo, už zase jsi můj úžasnej Kája, miláček. Taky tě mám moc ráda, víš, ale jinak,“ natáhla se k němu, pohladila ho a dala mu polibek na tvář. „Teď už ale ani slovo o tom, platí?“
„Jasně, platí, neboj,“ usmál se na ní svým zářivým úsměvem, který vždycky na všechny působil svou upřímností, ale věděl, že pokračování stejně přijde o něco později. Musí být trpělivý.

Bylo jedenáct, když film plný reklam skončil.
Markéta se šla do koupelny odlíčit. Když se zrovna nekoupala, nezavírala za sebou dveře a když si brala noční košilku, Karel vklouzl za ní se slovy: „Nevadí, když se trochu osprchuju, mami?“
Koutkem oka zahlédl, jak její skvostná postava mizí pod noční košilkou.
Všimla si toho a neodpustila si komentář: „Kájo, víš co jme si slíbili! Nemusíš za mnou lízt do koupelny, když se převlíkám,“ docela nazlobeně mu odsekla. „Koukal jsi na mě teď jako mlsnej kocour. Zapomeň, že bys něco zkusil. Já teď lezu do pelíšku, tak dobrou noc a nenech tady po sobě nalito. Radši promysli, kam ráno vyrazíme.“
„Neboj, dám rychlou sprchu a jdu se taky zavrtat,“ měl ale trochu jiný plán.

Když se utíral do velké osušky, představil si Markétu v jemné noční košilce ke kolenům, kterou na sebe právě navlékla a z té představy se mu zase jeho macík parádně zvednul. Pár vteřin si s ním pohrál a trčel jako svíce.
Oblékl si jen vršek od pyžama a vyrazil k ložnici. Byla tam tma a to jeho plánům vyhovovalo.

„Jen se na chvilku stulím u tebe a pak půjdu,“ zašeptal, když vklouzl pod její peřinu jako za starých časů a přitiskl se zase zezadu k ní.

Byla úplně v šoku. Na vnitřní straně stehna cítila tlak, který mohl mít jenom jedinou příčinu. Kájovi jeho kopí neskutečně trčelo. Zamrazilo jí až po konečky vlasů.
„Kájo, proboha, co tady děláš! Koukej, ať už jsi ve svým pokoji! Tohle fakt nejde, to se nesmí!“ otáčela se k němu a snažila se ho od sebe odstrčit.
Podržel jí ruce a v šeru se snažil zachytit její pohled.
Věděl, že teď je za hranou, ale rozhodl se to zkusit. „Jenom jednu malou pusinku a půjdu, lásko,“ zašeptal a vtiskl polibek na její ústa. Nečekala to.
Cítila zděšení, ale nepřestával jí líbat. Bylo to příjemné, nešika nebyl. Polibek mu po chvilce váhání vrátila tak nějak automaticky, jak nejlíp uměla, ale hned si to uvědomila: „Tak a dost, koukej ho vypakovat, chlípníka jednoho, nebo se stane malér, neblázni a nenech se, holka, zblbnout“.

Kája si jasně uvědomil nádheru toho polibku, ale hned také slyšel: „Tak, Kájo, pusinka byla fajn, děkuju ti za ní, jsi můj miláček, ale to, co bys chtěl, přeci nejde, koukej mazat k sobě. Šup! Alou! Tohle teda bylo už za hranou,“ nesmlouvavým tónem ho odbyla, vyprostila svou ruku z jeho a snažila se ho vystrčit ven z postele.
„Tak ještě jenom jednu, poslední, prosím!“ na nic nečekal a znovu se přisál k jejím rtům. Prsty jedné ruky měl propletené s jejími.
Její druhá ruka se ho snažila mírně odstrkovat, ale sama polibek opětovala. Přejel svou volnou rukou po jejím skvostném ňadru a ke svému překvapení ucítil, jak její prsty najednou stiskly ty jeho.

„Tedy, že by to šlo?“ blesklo mu hlavou a jeho ruka se vrátila zpátky a ňadro začal jemně hladit a tisknout. Cítil, jak hrot pod jeho prsty zpevnil.
„Bože, co to dělám, já mu snad všechno dovolím! To přeci ne! Dělej něco, holka!“ blesklo hlavou Markétě, když jí začal podruhé líbat a ona se skoro vůbec nebránila.
V okamžiku, kdy ucítila jemné hlazení jeho pravé ruky na svém prsu, věděla, že je ztracená. Ať si Kamil myslel, co chtěl, žádného chlapa už pěkných pár měsíců neměla a to, že jela služebně s kolegou párkrát na dva dny do Bratislavy, nic neznamenalo, pak měla všechno zakázané od doktorů a manžel je teď pryč…

Ten polibek byl tak vzrušující! A to, že jí její syn právě začal hladit její ňadro naprosto vymazalo v tom okamžiku jakékoliv zábrany. Dotyk mužských prstů na jejích bradavkách na ní vždycky působil jako elektrický impulz, kterým se otevírá všechno. Nemohla si pomoct. Najednou bylo všechno pryč a ona chtěla teď už jen to jediné.

Autor

Navigace v seriáluProcitnutí – pokračování povídky Odvážný plán >>
4.7 66 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
kekso

Výborná povídka, hodně se mi líbila, skvost umění :D, nic uspěchaného, jemné tak se mi to líbí.
Bude pokračování a když jo, tak kolik dílů je na pláně?

dedek, Jeff

Tento příběh je myslím čtyřdílný. Další díl už čeká na zveřejnění.

věrný čtenář

Opravdu malý klenot. Ta atmosféra je skoro hmatatelná.

Junior

Zajímavé zahájení série. Jsem zvědav jak se bude vztah s matkou vyvíjet.

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x