Kontrola

Odpolední slunce svítilo skrz zašpiněná okna nad vchodovými dveřmi a vytvářelo na zemi oranžové obdélníky, které se posouvaly s postupujícím odpolednem po podlaze směrem ke schodům a pak až na stanoviště kontroly.
Jeden ze dvou strážných seděl za monitorem u skeneru zavazadel, důkladně schovaný aby nebylo vidět, že brouzdá v telefonu po netu.
Druhý z páru to vůbec neřešil, seděl rozvalený na židli vedle bezpečnostního rámu a brouzdal naprosto otevřeně.
Odpolední se vždy táhla, do třetí hodiny ještě chodilo spousta lidí, jak dovnitř, do budovy Okresního soudu, tak i ven. Teď kolem čtvrté začínala opravdu nuda a táhla se až do sedmé, kdy se soud zavíral a služba končila.

Vchodové dveře se otevřely a slunce nasvítilo vlasy příchozí ženy tak, že se zdály ještě zrzavější než normálně. Žena vystoupala po pěti schodech a netrpělivě se zastavila před bezpečnostním rámem. Strážný se líně zvedl, a začal odříkávat svojí formulku: „Svlékněte si kabát, sundejte si pásek a všechny kovové předměty a vše položte na pás,…“ když si všiml, že zatímco se zvedal, žena už vše potřebné provedla a teď čekala před rámem na pokyn, že může projít.
Pokynul jí a rám se samozřejmě rozblikal. Vytáhl z opasku ruční skener, pokynul ženě, aby roztáhla ruce a nohy a začal ji kontrolovat.
„Co kdyby jste u mě našel pistoli?“ zeptala se žena, ochotná si povídat, přesto že zjevně pospíchala.
„Musel bych Vám ji zadržet. Napsal bych vám potvrzení a při odchodu byste si ji vyzvedla.“
„A stává se vám to často? Že někdo přijde k soudu se zbraní?“
Ženina tvář opravdu vyzařovala zvědavost, snad ji to vážně zajímalo.
„To by jste se divila,“ odbyl ji strážný a pokračoval v kontrole.
Skener zrovna zablikal na ženině knoflíku u džínů.
„A co nůžky na nehty? Nůžky na nehty by jste mě taky sebral? Víte co bych s nimi dokázala za paseku?“ zasmála se žena vlastnímu vtipu.
Strážný, který byl zrovna před ní skloněný a projížděl skenerem kolem jejích kotníků se zastavil a pátravě se na ni zadíval.
„Kamile,“ řekl najednou, aniž se narovnal. „Co slečnina kabelka?“
Jeho kolega u monitoru se otočil.
„V pohodě, běžný bor…“ zbytek slova polkl, když viděl, že se na něj žena dívá. „Žádná rizika,“ opravil se a mírně zčervenal.
„Tak mi ji přines na stůl.“

Strážný u monitoru jen zvedl překvapeně obočí ale udělal, co jeho kolega chtěl. Ten dokončil kontrolu ženiných nohou, odložil skener a přešel zvolna ke stolu. Pozoroval ženiny křivky, když si oblékala bundu a motala si okolo krku šál.
„Můžu jít?“ otočila se na něj najednou a střetla se s jeho hodnotícím pohledem.
„Bohužel ne, ještě Vám musím zkontrolovat tu kabelku.“
„Proč proboha?“
Strážný neodpověděl a natahoval si latexové rukavice.
Poté otevřel kabelu, nehlédl do ní a začal pomalu vytahovat její obsah vedle na stůl. Objevil se napůl prázdný balíček papírových kapesníků a pak ještě jeden. Řasenka byla následována rtěnkou a malým zrcátkem. Žena začala pozvolna červenat a na tváři se jí objevil rozhořčený výraz. Strážný zabořil ruku hlouběji a vytáhl jednu vložku a tři tampóny.
„Hmm, zjevně jste názorově nevyhraněná!“ posměšně utrousil, když pokládal tampóny vedle vložky.
„Jak to… aha. Řekla bych že tomu vůbec nerozumíte. Nemohl by jste prosím zrychlit, docela totiž spěchám.“
Strážný se na ni opět pátravě zadíval a pak obrátil její kabelku dnem vzhůru. V nepořádku, který vypadl na stůl, byly dva nebo tři posmrkané kapesníky, několik sponek, bezpočet parkovacích lístků a pouzdro s manikúrou.
„A! Tady to máme!“ zaradoval se strážný a popadl pouzdro.
Vytáhl z něj nůžky a vítězoslavně je zdvihl ženě před obličej.
„Bohužel Vám je musím po dobu vaší návštěvy Okresního soudu zabavit. Vystavím vám potvrzení. Zbytek věcí si můžete uklidit.“
Žena jedním pohybem shrnula hromádku pokladů zpět do kabelky a postavila se vzdorovitě před strážníka, který teprve teď usedal ke stolu a začal hledat formuláře a propisku.
„Pane já vážně spěchám, mám děti ve školce, nemohl by jste prosím, prosím, trochu přidat?“
„Dělám co můžu slečno!“
Poker-face strážníka nenapovídal tomu, že by to dělal schválně, ale žena tušila pravdu. Než strážník vypsal potvrzení, slunce, které prosvětlovalo okna nade dveřmi, zapadlo za protější dům a chodba ztmavla.

„Cos blbnul, vole?“ zeptal se strážník za monitorem, když žena zmizela na schodech do prvního patra.
„Zábava ne?“ uculil se jeho kolega a opět vytáhl mobil z kapsy uniformy.

O tři dny později slunce nesvítilo tak pěkně, takže chodba byla celkem tmavá. Nad stanovištěm kontroly museli dokonce rozsvítit stropní světla.
Když žena otevřela dveře a vstoupila do chodby, nejdříve si jí ani nevšimli, protože se pohybovala v lehkém přítmí mimo kužel světla.
Proto tedy oba strážní téměř nadskočili, když se zjevila před bezpečnostním rámem a významně zakašlala.
Dnes měla na sobě jiný kabát a tak ji hned nepoznali, přestože její vlasy s černou barvou jejího kabátu pěkně kontrastovaly. Mohla mít na hlavě klidně masku Fantomase a oba strážní by se toho během těch pár chvilek, co svlékala kabát ani nevšimli.
Oba se totiž věnovali jejím křivkám v černé kožené sukni do půlky stehen a obtaženém svetříku a až po hodné chvíli zvedli zrak a zjistili, že jde o „Nůžky na nehty“ jak jí mezi sebou přezdívali.
Strážný u skeneru v duchu uznale hvízdl a pokynul návštěvnici, aby prošla rámem.

Rám se rozblikal jako barevná hudba v devadesátkách, měrná stupnice z boku rámu vylétla až do červených hodnot, což znamenalo závažné narušení bezpečnosti.
Strážný za monitorem se právě věnoval ženině kabelce na zavazadlovém pásu. Byla tentokrát tak mrňavá, že by se do ní ani to pouzdro s manikúrou nevešlo, takže si poplašného signálu ani nevšiml.
Zato strážník u skeneru se dost vyděsil, protože v červené škále byl rám naposled během kalibračních testů před šesti měsíci a v reálném provozu se s tím ještě nesetkal.
„Odložila jste všechny kovové předměty?“
Když žena suverénně přikývla, poprosil ji, aby se vrátila před rám a prošla tentokrát bez bot. Žena tedy sundala lodičky s nízkým podpatkem, dala je na zavazadlový pás a prošla po terasové podlaze pouze v punčochách. Na špičkách jí prosvítal červený lak na palci u nohy.
Rám se opět rozblikal, že měl strážník strach, že se rozbil. Poprosil ženu, aby si stoupla vedle rámu a rozpažila.
Žena se postavila jak strážník požadoval a na rtech se jí objevil malý, nenápadný úsměv. Nohy roztáhla jen co jí její kožená sukně dovolila, ruce vzorově rozpažila a vypjala svoji hruď, které si nešlo nevšimnout.
Strážník ji začal projíždět ručním skenerem. Nejdříve ruce, záda, pak boky a nakonec nohy. V prostoru jejího klína se skener rozhoukal jako zblázněný.
„Slečno, prosím, odevzdala jste všechny kovové předměty? Máte u sebe něco potenciálně nebezpečného a já vás nemůžu pustit dál…“
Strážník byl poněkud nesvůj. Byl zvyklý na ledacos, ale aby riziko představovala zrzka metr šedesát vysoká, to se mu ještě nestalo.
„Samozřejmě že jsem odevzdala vše, vypadá to, že bych snad něco mohla skrývat? “
Žena se otočila kolem dokola a opět přitáhla zraky obou ke své postavě.
„Já… “ strážník byl čím dál tím víc nervózní a nevěděl si co počít.
„Slečno, já vás dál pustit nemůžu. Pokud máte u sebe něco kovového, prosím odložte to do přepravky na pás.“
„Vy jste jako kolovrátek. Nic nemám a potřebuju jít nahoru. Pusťte mě dál, vidíte, že nic mít u sebe nemůžu.“
„Obávám se, že tedy budete muset podstoupit osobní prohlídku. Prosím pojďte se mnou:“
„A můžu se alespoň obout?“
Žena vykročila za strážníkem a začínala se dobře bavit. Zatím šlo vše, jak předpokládala.

Místnost, do které vešli, byla vybavená pouze umakartovým stolem a jednou židlí. Stěny byly natřeny do výše ramen příšerným zeleným emailem a u stropu byla průmyslová kamera, umístěná tak, aby zabírala celou místnost.
Strážník ženě přidržel dveře, vstoupil za ní a zavřel. Žena se zastavila vedle stolu a vzdorovitě založila ruce na prsou.
„Co se bude dít?“
“ Slečno, prosím, jestli máte něco kovového, dejte mi to. Opravdu vás nemůžu pustit dál.“
„Bla bla bla. Když už, tak mladá paní, mladíku. Pokud nic nemám, nic vám nemůžu dát. A ani odevzdat.“
Poslední větu dodala po chvilce a v duchu se usmála.
„Nemáte náhodou kloubní náhradu? Nebo ocelové dlahy?“
Strážník se chytal stébla, přesto že věděl, že předevčírem žena v rámu téměř ani neblikla.
„Ne nemám. Zas tak stará bohudík nejsem.“
Ženě šlo předstírání naštvaného a povýšeného výrazu čím dál tím lépe.
Strážník zčervenal a bylo vidět, že další větu opravdu nechce říct.
„A nemáte třeba,… no … nějakou sexuální pomůcku? Kovovou?“
„No dovolte?“ Kdyby v místnosti byly okna, pravděpodobně by se jim zatřásly tabulky, jak žena zakřičela.
Strážníka ženin křik trochu popudil ale nedal na sobě nic znát. Ale pomohlo mu to nasadit opět úřední tón a pokračovat víceméně profesionálně. Na tuhle situaci přece jen trénoval, i když ji za svoji kariéru ještě nikdy v reálu nepotřeboval.
„Mladá paní, kolegyně, která má na starosti osobní prohlídky u žen pracuje pouze do tří hodin. V tomto případě budete tedy muset absolvovat osobní prohlídku se mnou. Pro Vaši bezpečnost, je celá prohlídka nahrávána a v případě, že by z mé strany došlo k nějakému nepatřičnému chování, budou z toho vyvozeny důsledky. Vzhledem k tomu, že na návštěvě budovy Okresního soudu trváte a při prohlídce pomocí elektronického zařízení byl u Vás zjištěn potenciálně nebezpečný předmět, nezbývá vám nic jiného, než se podrobit osobní prohlídce. Odložte si prosím vaše oblečení na tento stůl.“
„Snad se alespoň otočíte, ne?“

Strážník se otočil čelem ke dveřím a poslouchal šustot oblečení za sebou. Když utichl, otočil se a spatřil ženu v pěkně padnoucím prádle. V nějaké prastaré reklamě slyšel slogan, že „Barevný obal je přitažlivější.“ V tomto případě to platilo stoprocentně. Ženino prádlo bylo modré a žena v něm byla tak neuvěřitelně sexy, že strážníkovi vyschlo v krku a začaly se mu třást ruce.
„Snad by to mohlo stačit, ne?“
Strážník neodpověděl. Snažil se na ženu moc nezírat a přešel ke stolu, kde prohlédl ženino svršky. Samozřejmě nenašel vůbec nic. Znovu ji požádal o rozpažení a opět ji důkladně prohlédl skenerem. A opět skener začal houkat u ženina klína.
„Já už se víc svlíkat nebudu! To ani náhodou!“ reagovala žena na houkání a strážník se začal potit.
„Tak se alespoň otočte a předkloňte se.“
„Prosím?“
Žena si opět založila ruce na prsou. To však mělo ten efekt, že se její prsa ještě víc vydula z podprsenky a strážník se nemohl nepodívat. Žena s potěšením pozorovala bouli na jeho kalhotech. Hmm, levák, pomyslela si a opět se vzdorovitě podívala zpříma do jeho očí. Strážník začal ztěžka dýchat, jako by právě vyběhl do pátého patra po schodech.
„Otočit a ruce na kotníky, sakra!“ vyštěkl na ni a žena se otočila tak rychle, že ani nevěděla jak.
Strážník se sehl a zblízka si prohlížel její rozkrok v tenkých tangách. Nad okrajem samodržících punčoch se zablýskl oblý kus kovu a strážník musel zamrkat, jestli nemá vidiny.
Žena měla za lemem punčoch na vnitřní straně stehna zastrčenou polévkovou lžíci.
„No to si snad děláte jen pr…“ poslední slovo spolkl a nepokračoval, protože nemohl přijít na žádnou slušnější variantu. „Koukejte mi dát tu lžíci!“
Žena ho pozorovala v hlubokém předklonu mezi svými koleny. Bavila se, ale teď přišel poslední akt a ona ho nesměla pokazit.
„Chcete mi sebrat jídelní lžící?“ řekla rozhořčeně, když se opět narovnala. „Děláte si ze mě srandu? A co na mě tak civíte? Ještě jste neviděl ženskou?“
Posměšně se na děj podívala a založila si ruce v bok.

Když jí strážník chytil za loket a smýkl s ní na stůl, bylo to vlastně poprvé, co se jí dotkl. Žena klopýtla a upadla břichem na desku stolu, stehna si bolestivě narazila o její hranu. V příštím okamžiku ji strážník přimáčkl dlaní ke stolu, tlačil na její páteř mezi lopatkami tak, že si připadala jako exponát ve sbírce motýlů.
Strážník ji jedním pohybem odhrnul kalhotky a divoce do ní vstoupil.
Žena věděla (nebo spíše doufala), že to takhle skončí. Jen nevěděla, že to bude takhle hrr. Chtěla ho vyprovokovat a taky se jí to povedlo! Sama ale byla proti své vůli hodně, hodně vzrušená. Už to, že proti němu stála skoro nahá a to jak na ni reagoval. Sice se předevčírem ukázal jako naprosté hovado, ale v té uniformě mu to setsakramensky slušelo. A teď to jeho běsnění?
To ona, sama samotinká, ho dokázala takhle vyprovokovat a vzrušit, že se choval jako zvíře. Bylo to pro ni jako zlatá medaile z olympiády. A navíc byl zatraceně šikovný! Myšlenky se jí začaly zamotávat a ustupovat do pozadí současně s tím, jak se zintenzivňovala slast, kterou jí působil.

Ani si nevšimla, kdy přestal. Najednou ležela na stole sama a jen slyšela jeho rychlý dech, odrážející se od holých stěn. Měla problém s tím, že jí zmítal orgasmus, který ne a ne odeznít. Když se pokusila postavit, rozklepaly se jí tak stehna, že se raději posadila na stůl. Třásla se celá a čím víc se snažila, aby to nebylo vidět, tím víc se třásla. Nemohla uvěřit že se to děje, protože nic podobně intenzivního nezažila.
„Je ti něco?“
Jeho hlas zněl najednou hrubě, chraplavě a cize, změněný námahou.
„Co by, právě jsi mě znásilnil, ty blbečku!“ snažila se znovu najít svůj suverénní tón ale netrefila ho.
Sakra, potřebovala by cigaretu, ale kouřit přestala už v osmnácti.
Vítězoslavně si prohlížela jeho zhroucenou postavu na židli u protější stěny. Ano, byl opravdu řádně pocuchaný! Jeho vlasy byly sice stále jako by právě přišel od kadeřníka, ale ten zbytek! Kravata nastranu, košile od uniformy napůl vystrčená z kalhot a z otevřeného poklopce mu trčel penis, stále ještě v moc dobré kondici. Pásek se zbraní si rozepnul a položil vedle sebe na zem. Dýchal stále jako lokomotiva.
Aby si ho neprohlížela tak nápadně, pokoušela se svůj pohled zakrýt tím, že si upravovala vlasy. Měla je v pramenech rozházené tak, jako by se nikdy nečesala a prsty je učesat moc nezvládala, jak byly jemné.
„Tak teď už mě snad můžeš pustit dovnitř, ne?“ zaútočila s opět nalezenou suverenitou.
„Tu lžíci,“ ukázal bradou na její stehno strážník.
Všimla si, když si ho prohlížela přes hradbu svých vlasů, že jí opět zírá na prsa a stehna. Že by ještě nebyl konec?
„Na lžíci zapomeň, tu ti nedám. Koukej mě pustit dovnitř, chlapečku!“
Opět ten posměšný tón a asi to bylo to, co na něj zabíralo.
Zvedl se tak prudce, že židle s řachotem odlétla a jedním skokem byl u ní. Chytil jí za krk a povalil jí na záda na stůl. Ona chtěla ještě poznamenat, že tam, co má prsty, ta lžíce opravdu není, ale to už byl zase uvnitř a ještě zběsilejší, než před chvilkou.
Žena byla tak soustředěná na to, co se s ní dole děje, že si uvědomila, že nemůže dýchat až v té chvíli, kdy se začala opravdu dusit.
Z posledních sil se zavěsila oběma rukama na jeho zápěstí aby ho odtáhla od své průdušnice a naštěstí to zabralo. Lačně se nadýchla, až se jí zatočila hlava. On si však ničeho nevšiml, jen jí brutálně chytil za jinou část těla a opět si jí rytmicky přirážel na sebe, jako by ji chtěl roztrhat.

Tentokrát neodešel, ale zhroutil se přímo na ní. Sice byl těžký, ve tváři zpocený, ale přesto docela pěkně voněl, santalové dřevo s drobným tónem skořice. Jemná vůně v ostrém kontrastu s tím, co s ní ještě před chvilkou prováděl.
Ona, pokud měla problém s tím, aby při prvním čísle předstírala, jak moc jí ten hrubý sex vadí, při druhém už nic předstírat nešlo. Momentálně měla nohy zkřížené za jeho bedry a majetnicky si toho divocha k sobě tiskla. To byl také jeden z důvodů, proč byl stále uvnitř. Jeho rychlý dech ji šimral na rameni, zatímco ji jeho váha téměř připravovala o dech vlastní. Stále ještě ji projížděly slastné křeče celým tělem a ona je vychutnávala do posledního okamžiku.
Jen co se trochu vzpamatovala, opanovala se, strážníka hrubě odstrčila a on se opět zhroutil na židli u stěny. Pohled byl na něj ještě žalostnější než posledně. Košile s několika utrženými knoflíky, kravata otočená na zádech a už ani vlasy nevypadaly jako od kadeřníka. Seděl, dýchal a pozoroval ji, stejně jako pozorovala ona jeho.

Namáhavě se zdvihla do sedu, uklidila prsa zpět do podprsenky a narovnala si kalhotky. Narozdíl od něj neměla nikde nic roztržené, jen jí zůstaly rudé podlitiny na krku, prsou i zápěstích. Nebyl něžný.
„Připravilas mě o práci,“ konstatoval, zatímco pozoroval, jak si obléká sukni.
„Jak to?“
On jen ukázal bradou na kameru u stropu, na které vesele svítilo červené světýlko.
„Aha, no to je mi tě vážně líto!“
Ženin sarkasmus by byl schopný rozleptat podlahu, kdyby nebyla betonová.
„A to si ještě půjdeš sednout za znásilnění a možná i pokus o vraždu,“ dodala, když si prsty přejela přes podlitiny na krku.
„Neměl jsi mě v úterý tak prudit. Školka mi zavřela a děti museli počkat u uklízečky, která je novodobý Herodes! Víš jak brečely? Ta kráva jim celou dobu říkala, že se na ně maminka vykašlala!“
„A dneska jako v pohodě, jo?“ zmohl se na odpověď strážník.
„Dneska je byl vyzvednout manžel. Naštěstí.“
Žena si oblékla svetřík a plášť si přehodila přes ruku. Už téměř otevřela dveře do chodby, když se zarazila, jak si na něco vzpomněla. Volnou ruku si vsunula pod sukni.
„Tady máš, blbečku!“ a do jeho klína přistála lesklá nerezová lžíce, ještě teplá od jejího těla.

Autor

4.3 34 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Super povídka. Jen doufejme, že mu to stálo za to že možná skončí za katrem kvůli znásilnění.

dedek.Jeff

Juniore, podle mne o znásilnění nešlo. Žena muže z ostrahy svým provokativním jednáním donutila k sexu. Alespoň já to tak chápal.
Ctím pravidla webu a klasické znásilněn bych určitě na sklo nepustil.

Harai

Můj názor je, že se jedná o znásilnění. Jinak mi to hodně připomíná Shockovu tvorbu (bohužel).

Shock

myslím, že znásilnění to není. Sama ho vyprovokovala a v sex doufala, jak je psáno… Není to přímo košer a spíše mi přišlo, že měla radost, že strážníka vyhodí… A tobě, Harai, děkuji za stálý zájem o mou tvorbu. Ještě to budeš muset nějaký čas se mnou vydržet (bohužel).

Harai

Neber si to tak osobně. Ale uznej sám, že tahle povídka je psaná hodně v Tvém stylu. Jinak znásilnění je prostě znásilnění. Jestli je vyprovokované nehraje roli, tenhle argument není relevantní. To by mohl každý násilník říct, že ho ženská vyprovokovala tím, že nemá pod tričkem podprsenku.

Tomáš

Jestli v tom rozdíl nevidíš, je to smutné. Ona ten sex chtěla. S tím do toho šla a to je velký rozdíl o proti tvému příkladu.

Harai

Hele, ta povídka je napsaná dobře, o tom žádná. Jen bych tam příště víc zakomponoval to, že to opravdu chce. Takhle to vypadá jako klasické znásilnění.

Tomáš

Ne nevypadá.

Tomáš

Můj názor je, že strážník sice pochybil, ale zde mladá paní si šla rovnou pro sex. O znasilneni se nejedná protože tohle přesně chtěla, aby pak strážníka mohla že znásilnění nařknout. Takže ten, kdo spáchal přečin, je ona.

Nesmíme to fakt srovnávat se situaci, kdy někdo donuti k sexu ženu jen proto, že nemá pod tričkem podprsenku. To opravdu není to samé.

10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x