kronika jednoho života 06

Toto je 06 díl z 7 v seriálu Kronika jednoho života

Na okraji masivu Uralského pohoří, za městečkem Dalmatovo narazil na zámeček. Před ním se pohyboval zahradník, a tak se s ním dal do řeči. Zahradník mu sdělil, že je to sídlo knížete Igora Budilova a jeho neteře Nikoly Vasilijevny a jako cizinec jistě bude pánem srdečně vítán.
Dveřník v zámku však mluvil jen francouzsky. Přesto byl Václav posunky uveden do přijímacího salónu, jehož vybavení se vyznačovalo značným nevkusem majitele, který si zřejmě liboval v přecpání místností nábytkem různého typu, barev a stáří. Na zemi ležely koberce přes koberce a jen tu a tam prosvítala krásně vykládaná parketová podlaha. Václav se ušklíbl, když vtom klaply dveře.
„Bonjour, monsieur!“ ozval se zvučný hlas a do salónu vešel statný starší muž s pečlivě zastřiženým knírem a prošedivělými vlasy.
Václav se uklonil a schválně zkusil angličtinu
„Děkuji pěkně. Mluvíte, prosím, anglicky?“
„Oh, yes, yes,“ zašveholil kníže a plynně do ní přešel. „Pán je Američan?“
„Ne. Jsem Čech, nyní na cestách. Přicházím sice z Americké Unie, ale nyní mířím do rodné země,“ vysvětlil Václav a s úsměvem pokračoval dál rusky. „Ale také již pár let žiji zde, takže můžu hovořit též vaším rodným jazykem.“
Kníže se usmál.
„Tak světoběžník? Inu, rád si poslechnu celou vaši historii, ale to až při večeři. I má neteř vás jistě ráda vyposlechne. Nyní se ubytujte a večer se uvidíme. Simone?“ rozloučil se kníže a povolal komorníka, aby se o hosta postaral.

Komorník ho odvedl do levého křídla zámečku a předal mladičké pokojské, která hosta zavedla do pokoje a jala se mu připravit a ustlat lože. Václav si odložil tlumok a zbraně.
Při pozorování dívky najednou pocítil tlak v klíně. Ta svěží dívka, krev a mlíko, její ladné pohyby, ho vzrušovaly.
„Jak se jmenuješ?“
Dívka se na něj usmála.
„Naděžda,“ a dál se věnovala loži a uklonila se, jak rovnala prostěradlo. Václav k ní zezadu přistoupil a přitiskl se jí na zadeček.
„Co…to?“ ztuhla a chtěla se narovnat.
„Pšššš, buď tiše,“ tišil ji Václav a pomalu ji vyhrnoval sukni.
„Ne! Pusťte mě… vzácný pane…já…nechci!“ protestovala dívka a chtěla vyklouznout, ale Václav ji povalil břichem na lože a obkročmo na ni sedl.

„Já chci!“ řekl rázně, vyhrnul jí sukni vysoko nad pas. Uvolnil si kalhoty a ven vyskočil už pevně ztopořený penis. Nalehl na ni, nohama se vklínil mezi její a už ho směroval mezi půlky pevného zadečku.
Ocas neomylně našel štěrbinu klínu a už si razil cestu dovnitř. Dívka vyjekla nad rozměrem a snažila se uhnout tělem, ale jak na ní ležel, neměla nejmenší šanci. Když dosáhl dna, dívka bolestně vykřikla.
„Dobrý Bože, spas mou duši!“
Václav začal přirážet a rytmické pohyby úzkým klínem ho brzy přivedly k vrcholu.
Naplnil jí dělohu semenem a z dívky se sesunul stranou. Ta chvíli zůstala bez vlády, ale pak vrávoravě vstala, urovnala si sukni, pohlédla na jeho povadlý penis a se slovy: „étot kolos meňjá abalóstno rejtal va pjervij raz,“ v místním nářečí, opustila komnatu.

***

Večeře na počest hosta byla vskutku opulentní. Zatímco kníže hýřil vtipem, jeho neteř Nikola mlčela.
Jen při seznámení se představila a podala Václavovi ruku k políbení. Jinak seděla u stolu, tvářila se upjatě a jen po očku pozorovala hosta.
Také Václav ji pokradmu pozoroval, neboť se mu líbila. Byla to urostlá rusovláska, tak dvacetiletá, s plnějšími tvary. Oválný obličej byl poset drobnými pihami, což nebylo na škodu, spíše to dodávalo vzhledu jisté dětské rozvernosti či rozpustilosti, což dokonaly i vlasy spletené do dvou copů. Oblečena byla do prostých šatů s vyšitými ozdobami a vzory, zdůrazňujícími její vyšší původ.
Večer v hovoru pomalu plynul, až se k desáté hodině kníže omluvil a odešel spát. Václav dopíjel pohár vína, když Nikola promluvila.
„Říkal jste, že jste byl v Americe. I já umím anglicky,“ dodala s jistou pýchou a pokračovala. „Nechci ale, aby to strýc věděl. Učila jsem se sama a aspoň vím, o čem je řeč při jeho různých obchodních jednáních. Prosím, nechte si toto i vy pro sebe.“
Nato vstala a s lehkou úklonou odešla do svých komnat.

Václav otevřel dveře svého pokoje a na loži spatřil ležící postavu. „Kdo je to?“
„Naděžda,“ ozvalo ze tmy.
„Co ty tu?“ přistoupil k ní.
„Tvůj… nástroj …je opravdu úžasný. Takových zde není,“ zašeptala, rukou mu vjela do kalhot a uvolněný ocas hned obemkla pevně rty a začala mazlivě kouřit. Brzy se mu vztyčil a vyplnil ji celou pusu. Dívka však pokračovala, olizovala mu žalud a rukou ho dál honila.
Václav byl na vrcholu blaha, ale pak dívku položil na záda, zasunul ji ho mezi rozevřené nohy a klín ho nyní přijal velmi ochotně. Při rytmických přírazech se ozývaly mlaskavé zvuky a při vzdychání a sténání obou milenců zcela zaniklo tiché klapnutí dveří.
Z chodby dovnitř nahlédla Nikola a fascinovaně pozorovala milující se pár. Bezděčně si tiskla ruku do klína a při hlasitém vyvrcholení Naděždy pokoj v tichosti zase opustila.

***

Václav trávil dny na zámku a v okolí. S knížetem chodil na lov, s Nikolou na procházky parkem a s Naděždou se noc co noc miloval.
Dívka byla k neutahání, až ho to začínalo zmáhat. Jednoho dne, místo do parku, ho Nikola pozvala na víno. Byla to veliká tmavá, vlhká, klenutá místnost ve sklepení s pohodlným posezením u krbu hned v sousední místnosti. V krbu hořel oheň a v místnosti bylo příjemné teplo.
„Sem chodí jen nejbližší přátelé, moji i strýčka,“ řekla, když usedli na širokou pohovku se sklenkami v rukou.
„No…můj strýček…vlastně ani strýček není. Já pocházím z Krasnodarského kraje a můj otec se těžce rozstonal. Potřeboval lékaře, ale neměli jsme dost peněz. I objevil se kníže Budilov. Zaručil otci léčbu, mé opatrovnictví a jistý finanční obnos za příslib, že v den mým dvacátých druhých narozenin mě zbaví…..zkrátka budu mu po vůli a on mě později výhodně provdá. Otec po jistém zdráhání souhlasil, kníže splnil své sliby, ale otec i tak zemřel a já se ocitla zde. To bylo před šesti lety. Den mých narozenin se blíží,“ dopověděla Nikola svůj pohnutý příběh.

„Já….to..je,“ nevěděl Václav co říci, ale Nikola pokračovala. „Já chci svou první…velkou chvíli prožít s někým jiným, mně milým a ne s kým je mi určeno. Jenže, zde je jen samá chátra…dokud jste se neobjevil vy. Milý cizinec, který jak přišel, zase odejde. Já to chci od vás! Naděžda, na můj příkaz, se s vámi stýkala a vše mi dopodrobna vyprávěla, abych věděla, co mohu od vás očekávat i jak s vámi dosáhnout slastným prožitků a teď je ta chvíle.“

Odložila sklenku a pohlédla Václavovi do očí.
Ten s úžasem vyslechl řeč a rozhodl se nabídnutou šanci využít. Vzal dívku za ruku a přitiskl k ní rty. Pak si přisedl těsně k ní, objal ji a políbil. Její ústa se otevřela a nastala hra jazyků. Mezitím se oba vzájemně zbavovali šatů.
Byli už téměř nazí, když Nikola sklonila se k jeho pasu a ztopořený ocas vzala do úst. Nejdřív nevěděla, co s ním počít, ale pak ho sevřela rty a zasouvala do pusy, co to nejvíce šlo a zase pomalu vytlačovala jazykem. Když se ocas ztopořil, zrychlila pohyby hlavou a Václav cítil blížící se vyvrcholení.
Skoro násilím se vymanil z jejího sevření, položil ji naznak a nyní začal s drážděním jejího klína. Prsty rozhrnul porost narezlých chlupů a jazyk vnikl mezi závojíčky a pokračoval dál. Dívka začala slastně táhle sténat a rozevírala nohy co nejvíc od sebe. Její poštěváček reagoval na dráždění a Václav ho jemně vzal mezi rty a jemně skousl. Nikola vykřikla, házela sebou v záchvěvech slasti a uvolňovala šťávy.
Václav jazykem prozkoumal celý klín a rukama jí hnětl velká pevná prsa. Nikola hekala, sténala a mrskala sebou sem a tam.
To už Václav nevydržel a vnikl do ní. Pysky se pomalu roztáhly pod tlakem žaludu a pak přirazil a na jeden příraz překonal i panenskou blánu. Nikola jen lehce vyjekla, ale hned mu výpadem pánve šla naproti. Její pochva byla tak vlhká, že i přes svou velikost si v ní Václav připadal jako ztracený.
Přirážel jak zběsilý a nic na něj nepřicházelo. Nikola byla hotová nejméně třikrát a stále něco vykřikovala. Václav si ji otočil na břicho, potřel zadeček jejími šťávami a zatlačil ji ho mezi půlky. Dívka se snažila ho setřást, ale Václav na ni nalehl a svěrač se pomalu podvoloval tlaku penisu.
„Ne, ne!“ vykřikovala Nikola, ale Václav si ji zespoda pozvedl v pase a přirazil na sebe. Ocas tak v ní zmizel celý.
“Áááhhh!“ zasténala dívka bolestně a Václav začal pomalu přirážet. Držel si ji v pase, aby mu neutekla a drsně se do ní tlačil, dokud ho nezalila horkost vyvrcholení a nevyplnil ji střeva semenem. Pak odpadl a vydýchával svůj orgasmus.
„Způsobil si mi bolest!“ zašeptala Nikola. „Ale jen chvilku. O tom mi Naděžda nic nepovídala, že zadeček je pro muže tak lákavý.“
„Ne vždycky. Pro mě však jsi lákavá celá,“ pousmál se Václav a k dívce se přivinul. V objetí pak znaveni, usnuli.

Později ho vzbudil příjemný pocit v klíně. Pozvedl hlavu a spatřil dívku, jak se laská s jeho penisem. Líbala ho, mazlila se s ním a o poznání zkušeněji kouřila, až narostl do celé své velikosti.
Nikola se pousmála a nasedla na něj. Václav jen hleděl, jak ocas pozvolna mizí v porostu jejího klína, zatímco dívka začala tiše sténat.
Když v ní zmizel celý a jejich spojení tvořil jen porost jejich ochlupení, dívka vydechla a pak se začala pozvolna nadzvedávat.
Náhle Václav prudce vyrazil pánví nahoru, dívka ztratila balanc a to už ji dostal pod sebe a stále nabodnutou na jeho klacek ji začal tvrdě a drsně souložit.
„Neee….aahhh….oohh….jsi….moc…hluboko…ty…muchar!“ vyrážela se sebe zlostně, ale držela mu a ve chvíli, kdy z ní vyjel, a stříkance spermatu dopadaly na zem, se i ona hlasitě odbavila.

***

Václavovi nastaly zlaté časy. Miloval se s Nikolou, ovšem i Naděžda se dožadovala svých práv a musel tedy zvládat i ji.
A tak začal přemýšlet o odchodu. Nikola to vycítila a po jednom z milování mu řekla.
„Nemysli si, že odejdeš jen tak. Půjdu s tebou, ať půjdeš kamkoliv. Miluji tě a už se mě nezbavíš!“

A tak se i stalo. Když kníže oznámil, že na několik dní odjíždí navštívit svého přítele Rasputina, hned druhého dne tajně opustili zámek i Václav s Nikolou a Naděždou, která svou paní oddaně následovala.
Po strastiplné cestě-necestě dorazili až do Krasnodarského kraje, kde se Nikola ohlásila u knížete Džerdžinského. Stařičký kníže otcovsky rozpřáhl náruč, když Nikolu spatřil.
„Ach…má zlatá děvenko. Pojď mě obejmout. Tolik let jsem tě neviděl!“
Nikola ho políbila na tvář.
„Je to už šest let Nikolaji Ivanoviči. Nyní se vracím zde se svým..ehm.. průvodcem a komornou.“
„Tak vítejte,“ přivítal je kníže. „Vítejte v mém skromném domě a buďte mými hosty. Nyní si odpočiňte a pak vás zvu k čaji. O páté,“ dodal významně, Nikole políbil ruku a opustil halu.

Při čaji vedl kníže s Nikolou přátelský rozhovor a Václav se vytratil, neboť se bavili většinou o minulosti a on se nudil. Volný čas raději využil k rychlému milování s nadrženou Naděždou ve své komnatě.
Sotva vstoupil do dveří, už dívka klečela na zemi, chtivě mu vjela do kalhot a hned mu ho začala kouřit. Václav se jí pak zmocnil vestoje, kdy si ji pozvedl v pase a přirazil ke zdi. Dívka mu nohama obemkla boky a sama šla naproti jeho tvrdým přírazům. Jazyky jim vzájemně kmitaly v ústech a Václav ji strhl i halenku a líbal a sál vztyčené hroty bradavek.
„Miluji tě… rozumíš..mi…lu..ju!“ vzdychala mu do ucha mezi přírazy. Václav rozuměl, neboť přesně to slyšel od Nikoly, když ji stejně, jako teď Naděždu, tvrdě šoustal.

***

Bylo před večeří, když s knížetem vešel do sálu ještě někdo.
Vysoký, urostlý štíhlý muž, snědý, s černými vlasy, s ostrými rysy obličeje, ale jinak pohledný, pronikavého pohledu a v perfektně padnoucím oděvu.
„To je můj syn, Jefim Nikolajevič,“ představil ho kníže a mladý muž přistoupil k Nikole, vybraně se uklonil a políbil ruku. Poté pevně stiskl ruku Václavovi.
Při jídle se Nikola a Jefim po očku sledovali, což Václavovi neušlo. Nikola byla jako omámená a mladý muž jí přímo učaroval. Nedokázala mu pohledět do očí, aniž by se jí srdce divoce nerozbušilo. Ten jeho pohled, chování. Přímo vzor aristokrata, kterých v Rusku aby člověk pohledal.
Nikola se na první pohled zamilovala. Ona Jefima také nenechala chladným. Právě se vrátil ze studií na pařížské Sorbonně a měl dost všech těch Francouzek, který byly příliš sebevědomé a samostatné, než jeho ruská duše dokázala strávit.
On potřeboval poddajnou ženu, ochotnou mu poskytnout vše potřebné. A takové byly jen ruské ženy. Nikola potřebovala klid vše strávit a poprvé odmítla Václava na noční hrátky. Tomu to nevadilo a Naděžda byla přímo nadšena jeho pozváním na noc.

Další dny kníže Václava záměrně zval na různé vyjížďky po panství, aby Jefim mohl o samotě mluvit s Nikolou.
Dívka byla sice zamilovaná, ale v srdci stále ještě nosila i Václava. Jeden ale musel ustoupit.
Jefim pochopitelně kul železo, dokud bylo žhavé a to se mu dařilo.
Za týden se již s Nikolou poprvé líbali, ale sblížení nejintimnější prozatím dívka odmítala. Nechala se ohmatávat, byla ochotna ho i rukou uspokojit, ale to bylo vše.
„Nemohu to Václavovi udělat!“ vždy rezolutně prohlásila.

Po nějaké době byl vztah Jefima a Nikoly již natolik patrný, že nešel skrýt a Václav se rozhodl ustoupit a pokračovat v cestě na západ.
Naděžda mu v posteli plačky sdělila, že ho velmi miluje, ale svou paní nemůže a nesmí opustit, protože by porušila svou věrnost, kterou ji před bohem slíbila.
„Miluju tě, ale nemohu s tebou jít. Nikdy na tebe nezapomenu a ty nezapomeň na mě. Budu ti již navždy věrná!“ svou řeč stvrdila polibkem a opustila komnatu.

Noc před odjezdem se Václav ještě rozhodl rozloučit se s Nikolou, se kterou se už jen málo vídal, a ona už svůj vztah k Jefimovi příliš neskrývala.
Dveře lehce cvakly, a když Václav tiše vklouzl dovnitř, ze tmy se ozval tichý hlas.
„Tos ty, Jefime? Řekli jsme si přece, že tady ne.“
Václav pokročil do místnosti, uvolnil si ocas z kalhot a ve tmě přistoupil k loži, kde se Nikola pozvedla na loktech.
„Jefime?“ znovu se zeptala a to už ji před očima bimbal polotuhý úd a zamířil jí ke rtům. Nikola otevřela ústa a po chvíli ho vyplivla s výkřikem. „ To není Jefim!“
Václav zasyčel. „Ty proradná mrcho, jak si mi to mohla udělat, dokud tady jsem?! Zahýbat mi s tím uhlazeným zmetkem! Tady máš na rozloučenou!“

A s těmito slovy se na ní navalil, strhl noční košili, kolenem jí roztáhl nohy a na jeden příraz do ní vnikl.
„Nééé..nechci..nemůžu…nedělej to!“ bránila se divoce Nikola, kopala nohama a bila ho rukama.
Václav ji hravě zkrotil, ruce chytil za zápěstí a rozpažil a na těle jí ležel celou svojí vahou. Pronik byl bolestivý a Nikola bolestně sténala.
Pak ji však délka ocasu dráždila hluboko uvnitř, a tak se chtě nechtě uvolňovala, vlhla, bolest se měnila ve slast a pohyb v ní vydával mlaskavé zvuky vzrůstající rozkoše, kterou uvolňovala společně se slastným sténáním.
Dvakrát se odbavila, než se do ní Václav s heknutím vysemenil. To však nebyl konec.
Hned jí ho vecpal do pusy a sotva se mu postavil, otočil dívku na břicho a zarazil ji ho do zadečku.
Ta vyjekla, neboť na to nebyla připravena, začala ječet a cukat tělem, ale Václav na ni ležel a nekompromisně do ní vnikl.
Takto ji tvrdě osouložil, vycákal ji střeva, pak vstal a se slovy: „Teď aspoň víš, co pro mě jsi! Jen nástroj k uspokojení, obyčejná kolducha!“ řekl ruský výraz pro děvku a odešel.

Ráno, už s připraveným koněm, se loučil se stařičkým knížetem Džerdžinským, když se náhle v chodbě objevila Nikola. Kníže taktně poodešel a Václav rozpačitě zůstal stát.
„Já vím, jsem vinna, ale srdci se nedá poručit. Přesto na tebe nezapomenu. Opatruj se tam ve své zemi a tady…vezmi si vzpomínku na mě.“
Sňala velký zlatý náhrdelník s pravými rubíny a nasadila mu ho na krk.
„Když ti bude nejhůře, můžeš ho prodat a mít něco do začátku. Jinak ti děkuju za vše, opravdu za vše,“ a políbila ho na tvář.
Václav se pousmál, naskočil na koně a zmizel v paprscích ranního slunce.

Navigace v seriálu<< Kronika jednoho života 05Kronika jednoho života 07 >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Další povedené pokračování . Vidno , že Václav je zdatný milovník a jeho pouť po ruském carství zatím probíhá celkem bez problémů . Uvidíme co mu osud přivane do cesty .

childe

Ještě nebyl v Austrálii a Jižní Americe, jinak už má kontinenty splněny. Zatím vynechal exotiku Japonska kde by byl jistě také oblíben.

Shock

Ty jsi nenapravitelný Childe. Už pro tebe mám v hlavě další nějakou tu povídku z Japonska 🙂

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x