Kronika jednoho života 04

Toto je 4 díl z 7 v seriálu Kronika jednoho života

Byl nádherný jarní den, když se u nich zastavil mohutný osmahlý muž. Chvíli je pozoroval a pak se představil.
„Jsem Ted Manson a sháním pár honáků. Líbíte se mi. Nechcete si vydělat?“
„Kolik to hodí?“ bylo první, co Matěje zajímalo.
„No. Řekněme pár babek tejdně, nebo až rozdělení zisku v Austinu na jatkách na konci sezóny,“ hodil nabídku rančer.
„Berem!“ zaznělo dvojhlasně z hrobu.
„Tak za tři tejdny na mým ranči „Three horseshoes.“ Je to 250 mil směrem na Abilene. Jede tam dostavník,“ pokynul jim, sedl na koně a odcválal v oblacích prachu.

Za čtrnáct dní ho chlapci následovali. V dostavníku s nimi cestovala sympatická, asi čtyřicetiletá žena a podmračený tlustý, dobře oblečený muž, který za cestu utrousil dvě tři slova. To žena byla hovornější. Představila se jako Jeanne Streep a sdělila chlapcům, že cestuje jen 70 mil do stanice Meriwell, kde mají malý ranč. Muž je doma s dcerami a ona se vrací z návštěvy bratra a jeho rodiny.

Cesta ubíhala celkem svižně, když náhle, v malé úžlabině mezi osamělými skalisky, třeskly dva výstřely a dostavník zastavil.
„Kruci!“ zabručel zamračený muž. „To už je třetí přepadení za půl roku! No, co koukáte? To byly varovné výstřely, jsme přepadeni!“ pohlédl na vyděšené spolucestující.
„Dáte jim, co chtějí a pojedeme dál!“ vytáhl z kapsy svazky bankovek a dal si je pod klobouk. „Tak! Tam nikdy lupiči nelezou!“ a narazil si ho na hlavu. K dostavníku se blížily hlasy.

Muž vystoupil, dal ruce nad hlavu a ostatní tak učinili po něm. Kočí již taky stál s rukama nahoře. Ze skal přišli tři muži. Byli zarostlí, špinaví, oblečení v kdovíjakých hadrech a kusech uniforem, zato ozbrojení až po zuby. Měli pušky, přes prsa nábojové pásy a po dvojici koltů u pasu.
„Hej, vy tam, všechno z kapes ven …a hezky pomalu!“ zaskřehotal jeden, když přišli blíž. Muž a kočí se zbavili všeho ochotně a rychle, neboť měli s přepady své zkušenosti, Václav s Matějem se šacovali jen pomalu a muži výhružně hučeli. Jeden popošel k ženě, chvíli ji probodával očima a pak řekl:„A co ty? Kapsy nemáš, neschováváš něco pod hadry?“ a hrubě jí hmátl pod šaty.
Žena zděšeně vykřikla, ale muž ji popadl a odtáhl za dostavník, odkud se dál ozýval křik a trhavé zvuky párané látky. Ostatní sebou trhli, ale zbylí dva lupiči pozvedli zbraně.
Po chvíli se zpoza dostavníku ozvalo: „Billy, pojď mi s ní pomoct! Je to divoká kočka!“
Oslovený muž odešel za ním a Václav mrkl na Matěje a česky procedil mezi zuby.
„Mám za pasem nůž. Padni a dělej mrtvýho…“
Matěj pochopil, kývl a pak se náhle s povzdechem zhroutil.
Lupič na něj překvapeně pohlédl, hlaveň pušky sklonil a Václav bleskurychle sáhl za pas a vrhl nožem. Zásah! Muž jen vzdechl a pomalu se kácel k zemi. Nůž mu pevně vězel v hrudi.
Matěj rychle vstal, sebral mu z pouzdra kolt a oběhl dostavník.

Žena v rozervaných šatech, s odhalenými prsy a rozevřenýma nohama se zuřivě zmítala pod mužem, který na ni ležel se staženými kalhotami, zatímco druhý ji držel vzpažené ruce.
„Končíme!“ křikl Matěj.
Prvním výstřelem zabil muže, co ženu držel a druhým toho, co se jí pokoušel zhanobit. Ten stihl jenom překvapeně vzhlédnout, než mu zásah do tváře rozbil obličej na kaši. Odpadl stranou a kroutil se ve smrtelné křeči. Matěj k němu popošel a chladnokrevně mu prostřelil hlavu.
Václav a kočí konejšili ženu a Matěj s druhým cestujícím zatím odklidili mrtvoly a sebrali jim zbraně.
„O další chátru míň!“ odplivl si tlusťoch a poté pokračovali v cestě.
Žena se převlékla do jiných šatů, které měla v zavazadle a v Meriwellu je pozvala na ranč, že se jim musí odvděčit za záchranu života.
Chlapci měli pár dní času, a tak pozvání přijali.

***

Malý ranč „Red Rase“ byl hned za městečkem. Žena je představila rodině a sdělila jim, co se jim po cestě událo. Rančer John Streep byl urostlý muž, přísného vzezření, dcery Roselynn a Anne byly hezké a veselé mladé dívky, podobné své matce.
Na počest zachránců byla uspořádána hostina. John byl hovorný a jeho přísnost byla tatam, dívky zajímal život ve světě a byl to příjemný večer.

Ráno se chlapci šli projít po okolí. Náhle je zaujal výskot od řeky. Došli ke břehu a spatřili koupající se Streepova děvčata.
„Mám nápad,“ řekl Matěj a rychle se nepozorovaně dostal k místu, kde dívky měly šaty. Sebral je a zmizel v blízkém křoví. Odtud je chlapci pozorovali, kochali se nahými těly a těšili se, až vylezou ven.
Když se tak stalo a dívky se vyděšeně začaly rozhlížet po okolí, vylezl Matěj z houští a řekl: „Něco za něco, a mával v ruce živůtkem.
„Ty mizero!“ vykřikla Anne. „Dej to sem!“
„Něco za něco…za hubičku,“ smál se Matěj.
Totéž provedl Václav s Roselynn. Slíbených hubiček přibývalo a kusů šatů v náručí chlapců ubývalo.
„Je čas na odměnu,“ usmála se Anne na Matěje a nevypadalo, že by jí to bylo proti mysli. Vzala ho za ruku a odvedla stranou.

„My zůstaneme tady, ne?“ řekla Roselynn a usedla na zem.
Václav si přisedl a zadíval se dívce do očí. „Byl to jen žert, jestli nechceš, tak nemusíš Já to…,“ nedořekl, neboť dívka se na něj doslova přisála a jazykem mu zajela do pusy.
Divoce mu strhávala košili a rukou i vjela do kalhot, kde zkušeně nahmátla penis. Zaskočený Václav se vzpamatoval a pomohl ji z šatů a pak sklonil hlavu k dívčiným pevným prsům, které líbal a jazykem dráždil bradavky. Dívka vzdychala a říkala: „Víš ty vůbec… jaká je.. tady.. nouze o chlapy…. oooch…. ou… ještě … honáky táta propustil… a …ach ano!“ a tlačila mu hlavu níž a níž.
Václav pochopil a brzy už mu jazyk kmital v zarostlém klíně. Dívka doširoka rozevírala nohy, kroutila se a slastně vzdychala a sténala.
„Pojď už…pojď!“ tahala ho za vlasy k sobě.
Václav nasadil špičku údu mezi pysky a hladce zajel dovnitř. Vzepřel se na loktech a rytmicky ji projížděl po celé délce ocasu. Cítil slast se sevření úzké pochvy a Roselynn mu přirážela a vzdychala.
„Ano…to je…ono…ještě..ještě!“ pak ho popadla za zadek a ve vyvrcholení si ho na sebe tlačila, že se Václav do ní vystříkal.
Když se z ní svezl a oddychoval slastný zážitek, dívka na něj obráceně nalehla a sála mu povadlý ocas a sama mu nastavovala klín, z kterého vytékal pramínek spermatu smíchaným s jejími šťávami. Václav to slízl. Nechutnalo to zle. Taková sladkokyselá hmota. A tak ji vylízal celý rozevřený klín, zatímco dívka mu ho kouřením uvedla do patřičné tvrdosti a mohla na něj nasednout zády k němu.
Náhle uslyšel kroky a než stačil pohnout hlavou, před obličejem se mu objevil černý, hustě zarostlý klín a hlas Anne.

„Lízej mě!“  Poslušně vysunul jazyk a ponořil ho do té houštiny a pocítil podobnou chuť semene a šťáv. Anne vzdychala a rukama si hnětla prsa, ale kde je Matěj?
Vyklonil hlavu a spatřil Matěje, jak si ho nechává od Roselynn kouřit. Když si všiml Václava, usmál se.
„Anne řekla, že společně to bude ještě lepší, viď Rose?“ a souložil jí přírazy do pusy. Roselynn jen chrčela, ale poslušně ho sála, nadzvedávala se na ocase a Matěj jí ještě mačkal prsa.
Dívky se pak vyměnily. Matěj stáhl Roselynn na všechny čtyři a zarazil ho tam zezadu, Václav dál vleže vychutnával jízdu blonďaté Anne. Ta slastně jezdila na ocasu a Václav ji zálibně prohmatával prsa, která měla ještě větší než sestra.
„Už…budu!“ upozornil dívku, když cítil záškuby, ale ta se jen usmála, sáhla za sebe a jemně mu v dlani mnula koule.
„Úuuch!“ zafuněl Václav a plnil ji útroby svou dávkou. Anne pokračovala v jízdě a to už jí před obličejem bimbal svou kládou neúnavný Matěj. Anne sesedla z Václava a nastavila se Matějovi zezadu, který ji hned začal zpracovávat tvrdými přírazy.

Znavená Roselynn si lehla vedle Václava a splynuli v líbání. Vzdychání opodál zrychlovalo a netrvalo dlouho a táhlé zaúpění vyneslo Anne na vrchol a to už k Roselynn Matěj zezadu přilehl, pozvedl ji stehno a zarazil do ní trčící ocas.
„Ty seš bejk!“ vzdychla dívka a odevzdaně mu držela, dokud se neudělal. Pak se odvalil a Václav viděl bílou záplavu, jak dívce vytéká z klína.
„No teda, jestli jste mi tu nechali památku!“ naoko se rozčilovala, ale bylo vidět, že se tím netrápí. Anne se taky zvonivě smála a řekla, že má v sexu na rok vystaráno.
Tím dovádění skončilo a chlapci se druhý den rozloučili a pokračovali za svým cílem.

***

Když dorazili na ranč „Three horseshoes“, Ted Manson se rozesmál.
„Tak přeci jste dorazili. Hej Same, máš tu dva greenhorny, tak si je vem do parády!“
Ze stáje vyšel starší muž drsného vzezření, tvář ošlehaná větry prérií a skoro opovržlivě na ně pohlédl.
„Fííí,“ zahvízdal „to bude práce! Ale spolehni se, Tede, já z nich honáky udělám!“

A měl pravdu. Naučil je všechno, co správný honák musí umět. Pořádně jezdit na koni, házet lasem, ošetřit poraněnou krávu, zvládnout porod i porážku a střílet z pušky i pistole v rychlosti z koně i v pádu na zem.
„Vod tý doby, co mají Indiáni pušky, je potřeba střílet rychlejc než oni. To je zákon divočiny,“ suše jim sděloval, když je stavěl na deku, tu podtrhl a chlapci v pádu museli tasit a trefit cíl. Po čase je mohl předvést před Teda a říct.
„Tak hoši jsou sice ještě pořád zelenáči, ale můžem je vypustit ven, hahaha,“ chraplavě se zasmál.

Společně s dalšími honáky je čekala cesta do Austinu, kde byla obrovská jatka. Během týdne už si zvykli na denní vedro a noční mráz, věčné hovězí steaky a fazole k jídlu a další strasti kovbojského života.

Náhle však byli v Austinu a Ted jim vyplatil peníze.
„Sejdem se za tři dny, tak si hoši užijte vejplatu!“
Muži se s úsměvem rozešli po městě. Václav s Matějem zašli do parních lázní, pořádně se vykoupat.
Večer v saloonu, po řádném zapití úspěšné cesty se potěšili s tělem místních krasavic. Díky relativní blízkosti mexických hranic, zde byla převaha snědých, černovlasých dívek. Holky byly levné a nadržení chlapci jim dali pěkně do těla.

Sotva si vybraná dívka dovedla Václava do pokojíku, ten ji povalil na postel, jen ji vyhrnul šaty a nadržený ocas ji na jeden příraz vrazil do klína.
Dívka vyjekla, chtěla ho shodit, protože takhle neurvalý přístup ji zaskočil, ale rozdychtěného mladíka nepřeprala. Naopak ji ještě chytil ruce za zápěstí, rozpažil je a dál ji tvrdými přírazy mrdal. Dívka už jen vzdychala a mlaskavé zvuky soulože naplnily pokoj. Dívka sténala stále hlasitěji a i z druhého pokoje zněly výkřiky vášně a postel v pravidelných rytmech narážela do stěny.
Václav jí ještě laskal malá prsa a prsty promnul tvrdé hroty bradavek. Pak se do ní se slastným výdechem vyprázdnil a chtěl, aby ho pusou očistila. Dívka však chtěla příplatek, že to běžně nedělá.
„Tak jo!“ nakonec kývl, a tak mu ho začala kouřit a lízat tak vášnivě, že se mu znovu postavil.
„Tak ty to nesnášíš, ty potvoro,“ naštvalo ho, když viděl zručnost jejích úst.
„No počkej!“ vyskočil, dívku stlačil na všechny čtyři a zarazil ho do ní zezadu.
Dívka něco španělsky křičela, ale dočkala se jen ještě prudších přírazů do úzkého klína. Vždy z ní vyjel v celé délce a zas do ní vnikl až po kořen.
Šťávami ji pak pomazal otvor zadečku a poté nečekaně sekretem pokrytý žalud jí zatlačil do zadečku a šlo to celkem snadno. Než se dívka vzpamatovala, už v ní byl napůl zaražený.
Bolestně vyjekla a zoufale se zazmítala, ale Václav si ji pevně uchopil v pase a zarazil ho do ní celý. Dívka křičela, posléze už jen kňučela a snad se i uvolnila. Pohled na pohybující se penis mezi pevnými půlkami krásného zadečku Mexičanky ho tak vzrušil, že explodoval a dávkou jí vyplnil střeva. Pak uvolněně padl na lůžko vedle totálně usouložené dívky.
„Ach, to jsem ještě nezažila!“ dávala se pomalu do pořádku.

Václav mlčky zaplatil dohodnutý obnos a zbytek noci strávil s Matějem u karet a whisky. Do odjezdu navštívil malou Mexičanku ještě dvakrát, ale už se mu oddala ochotněji s vědomím, že ví, co ji čeká.

***

Třetí den se parta honáků sešla na smluveném místě a nastoupila návratovou cestu se stádem nakoupených telat.
Cesta rychle ubíhala, avšak šok zažili na konci. Ranč byl vypálený!
V troskách budov našli těla mužů, kteří na ranči zůstali. Ženy tam nebyly a bylo nasnadě, že je útočníci unesli.

Muži vyčetli ze stop, že ranč nepřepadli indiáni, jak nejdříve předpokládali, ale jezdci na okovaných koních. Brzy našli i hrob padlých útočníků.
„Mexičani?!“ překvapeně zírali na mrtvoly, když rozkopali měkkou hlínu.
„Co, ksakru, dělají až tady?“ odplivl si Ted a muži hned začali chladnokrevně kout pomstu. V městečku se mnohé vysvětlilo.
„Jedná se o bandu jakéhosi Eli Wallacha. Drancují ranče od Texasu po Nový Mexiko. Jsou však moc pohybliví a armáda je nemůže dostat,“ sdělil jim místní šerif.
„A co výprava z místních lidí?“ otázal se Ted. „Vždyť mi vypálili ranč, unesli ženu, jsem úplně na dně!“
„Lidi, neblbněte! To je věc armády a ne pomstychtivých civilistů!“ zamítl návrh šerif, ale pak na Teda zamrkal. „Nemůžu vám však nijak bránit, dostat zpátky svůj majetek a proto půjdu s vámi! Ale oficiálně jsem nic neřekl!“

Muži zorganizovali trestnou výpravou složenou převážně z lidí, co už s lupiči přišli do styku a měli jim co vracet.
Jakýsi Tom Cruise pokřikoval: „Prvnímu, kterýho potkám, uříznu koule a dám mu je sežrat! Ženu mi znásilnili a pak podřízli jako ovci, všechno vyrabovali a spálili!“
Výprava jezdců pod velením šerifa Yulla Brynnera s pronásledováním začala u vypáleného ranče. Stopy se záhy stáčely na jih k hranici.
Muži usoudili, že tlupa se napakovala a potřebuje se dostat do bezpečí Mexika.

Za čtyři dny skupina přejela hranici a v první osadě jim vesničané sdělili, že jezdci s mnoha kusy dobytka tu před několika dny projížděli a mířili do pevnosti Huerte Chella.
„Ale není radno si s nimi začínat. Oni moc zlí,“ neumělou angličtinou je varoval starší Mexičan.

Zmíněná pevnost byla kdysi nedobytná stavba s jednou bránou a řetězem hradeb a věžiček s mnoha střílnami. Nyní to byla opuštěna, polorozpadlá ruina. Kolem pevnosti byla rozložena malá vesnička.
Po dvou dnech pozorování Američané zjistili, že pevnost obývá jen Wallachova banda.
Skutečnost, že s nimi nezatočí pravidelná mexická armáda, je jen utvrdila v domněnce, že banda s ní asi čile obchoduje a naloupené zboží s ní směňuje za střelivo a zbraně.
Obyvatelstvo z okolí z toho taky těžilo, takže spokojenost byla oboustranná a Eli Wallach byl v podstatě neomezený vládce tohoto koutu Mexika, kam nedosahovala moc z hlavního města.

Třetího dne brzy zrána se Američané dírami v hradbě dostali dovnitř. Pevnost spala, ale náhle třeskl výstřel a jeden z mužů s výkřikem padl. Hlídka na hradbě byla následnou salvou výstřelů zlikvidována, ale moment překvapení byl pryč.
„K čertu, je to v háji!“ klel Brynner a mávl na muže. „Hlídat všechny dveře, jinak se na nás v tomhle bludišti sesypou!“
Muži se rozprchli se snahou zablokovat všechny východy z budov na hlavním nádvoří a poukryli se za každou zídkou a rohem. Matěj se vydrápal na hradbu a mohl postřelovat nádvoří z nadhledu.

Z budov se vyrojily spousty mužů, polooblečení, jak byli střelbou probuzeni. A hned začali padat v dešti střel. Avšak náhle se rozštěkal kulomet umístěný na ochozu jedné z hradebních věžiček, palba sjela rojem střel obvod nádvoří a donutila Američany se krýt.
Tím se boj vyrovnal a Američané měli první ztráty.
Matěj se opatrně plazil po hradbě ve snaze dostat se pod věž, ale střelec ho zpozoroval a smrští střel ho doslova z hradby smetl.
Muži ho hned zatáhli do úkrytu, ale Matěji už nebylo pomoci, byl doslova rozstřílen.
Václav zaťal pěsti, až mu klouby zbělely.
„Ten kulomet musíme umlčet! Kryjte mě!“ rozhodl se k akci společně s Dickem a Philem.
Američané spustili palebnou přehradu a tři muži přeběhli napříč nádvořím k nejbližším dveřím. Z věže byli mimo dostřel.
Phil vykopl dveře a vskočil první dovnitř. Ocitli se v jakémsi skladišti. Všude plno beden a zboží. Nejvíce je ale zaujaly bedny s nápisem Explosive. Byl to dynamit!
Bleskově svazovali patrony po třech a přidávali doutnáky.
„Jdem!“ zastrkali si spoustu náloží za opasky, Dick zapálil první nálož a vyhodil ji ven. Zazněl výbuch a muži vyběhli ven. V kouři přebíhali nádvoří a v běhu házeli zapálené nálože směrem k pozicím Mexičanů. Konečně byli v bezpečí a nádvořím se rozléhala série detonací.

Konečně dorazili pod věž a další náloží si otevřeli dveře. Střelec se odmlčel, ale dolů pod věž neviděl a navíc hned salva střel Američanů začala kropit jeho pozice, takže musel dál opanovat palbou prostor.
Václav s Philem tak nerušeně vystoupili až na ochoz a dvěma výstřely ukončili životy kulometníka a jeho pomocníka.
Pak Václav popadl kulomet, Phil se ověsil nábojovými pásy a seběhli dolů ke svým kamarádům. Nyní už bylo vše snadnější.
Kulomet probíjel dřevěné dveře a osekával ostění oken, takže bandité neměli šanci se nějak bránit. Američané se tak v palebném krytí dostali ke vchodům do ubikací, stříleli dovnitř a házeli tam dynamitové patrony ze skladiště.
Odpor se posléze izoloval na dvě budovy a nakonec se hlouček banditů včetně Wallachovy milenky Lourdes, vzdal. Samotný Wallach ležel mrtvý na zemi. Sám se zastřelil.

Ve sklepení pevnosti byly nalezeny ženy a dívky z přepadených rančů a usedlostí, které teď s pláčem objímaly své osvoboditele a děkovaly bohu za záchranu.
Venku se pak s křikem vrhly na Lourdes a jen taktak je muži zastavili. Ženy jim vyprávěly, že ona je vždycky bičovala za neposlušnost, což znamenalo nebýt ochotně a dobrovolně po vůli komukoliv z bandy nebo vojáků z armády, kteří sem občas zavítali za obchodem.
„Některé bičování nebo mnohonásobné..no…to…nepřežily!“ s pláčem sdělovala jedna z žen.

Američané spočítali vlastní ztráty. Padlo 10 mužů a 6 bylo zraněno. Večerní porada byla nemilosrdná. Mužské zajatce postavili ke zdi a postříleli. Lourdes hlídali a o jejím osudu zatím neměli jasno.
Byla to opravdu krásná žena. Černé dlouhé vlasy měla spletené v copy, černé oči a plné rty v jemné tváři přímo zvaly k políbení. Na štíhlou postavu měla větší, ale pevné prsy. Dlouhé, krásně tvarované nohy jen doplňovaly dokonalou souměrnost jejího těla. Teď měla pykat za své hříchy.

Bylo ještě šero, když se Václav probudil. Stále měl před očima Matěje a přemítal, má-li se vrátit do Čech a sdělit smutnou novinu jeho rodině, nebo je ponechat v nevědomosti, když zvenku zaslechl tlumený hovor. Zvědavě vykoukl ven a spatřil Lourdes, jak láká opodál hlídkujícího Toma k hrátkám.
„Pojď si trochu zašpásovat. Já tě nekousnu. Pojď si mě pořádně užít,“ svůdně se usmívala a smyslně se kroutila a Tom neodolal.
Přišel k ní a nastavil ji ocas k vykouření. Lourdes ho pojmula a vášnivě sála, ale pak zaprosila.
„Uvolnil bys mi ruku, prosím? Je krásný… veliký…potřebuju si pomoci rukou.“
Tom ji uvolnil řemen a Lourdes ho teď střídavě sála a honila rukou. Tom se zavřenýma očima jen blaženě vzdychal, když vtom mu žena bleskově sáhla do pouzdra u opasku, tasila kolt a střelila ho do břicha.
Tom padl a to už několika skoky byl Václav u ní a prudkou ránou ji zasáhl pěstí do obličeje. Lourdes vykřikla a omdlela.
„Ta děvka..mě střelila!“ sípal Tom, drže se za břicho. Seběhli se ostatní muži, Toma obvázali a rozhodli se k okamžitému odjezdu.
„A co s ní?“ ukázal Václav na Lourdes s krvavým obličejem z rozbitého nosu.
„Prodejte ji někde do nevěstince,“ navrhla jedna z žen.
Bylo rozhodnuto. Ponechali ji v prvním podniku za hranicí, kde o ní projevili zájem a slíbili, že se o ni dobře postarají.

***

Když se vrátili domů, Václav se rozloučil a vyrazil zase dál.
Doputoval do San Francisca a po seznámení s jistým Jackem Londonem a zprávou o nalezení zlata na Aljašce, vyrazil s ním do těchto neprobádaných míst.
Po roce marného hledání se s Jackem rozešel ve zlém. V Dawson City se Václav nalodil na ruskou bárku „Car Petr“ a přeplul Beringovu úžinu do Ruska.
Bylo léto, když vkročil na ruskou půdu a se skupinou lovců zmizel v nekonečných dálavách Sibiře.

Autor

Navigace v seriálu<< Kronika jednoho života 03Kronika jednoho života 05 >>
5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Mirek

I když je to taková slátanina všeho možného tak dobře se to čte. Mě se to líbí. Škoda že už odjel z Ameriky. Mohl se dostat třeba na Tajuplný ostrov a potkat tam kapitána Nema. Ale ten tam asi moc ženských neměl.😀

Shock

Slovo „slátanina“ se mi moc nelíbí 🙂 Jinak není se čeho bát, přesun do Ruska přinese nové objevy.

Mirek

Sorry za ten výraz. Ale mě v tu chvíli nic jiného nenapadlo. Ale jak říkám, dobře se to čte, tak v tom pokračuj ve stejném stylu. Přece tu píšeme pro zábavu.

Martin

Pro mě super pokračování . Sice je mi také líto , že už opustil Ameriku , ale Rusko je místo neomezených možnosti . Je to takové vyprávění Z Čech až na konec světa . Třeba někde najde ženu svého života . Jsem zvědav jak to bude pokračovat 😉

childe

Příběh je vynikajícím. Pokud to někomu přijde jako slátanina tak to asi proto, že tam jsou známá jména tak se pod nimi představí konkrétní postavy. Slátanina je ovšem něco jiného a toto to jistě není.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x