Kronika jednoho života 03

Toto je 3 díl z 7 v seriálu Kronika jednoho života

Z Dakaru ale Václav nejdřív doplul na Kanárské ostrovy a posléze na Madeiru, kde se teprve mohl nalodit na zaoceánský parník plující z Itálie do New Yorku.
Aby zbytečně neutrácel vydělané peníze, bydlel v malé kajutě ve třetí třídě, hluboko v podpalubí, spolu s dalšími, mnohdy podivnými, existencemi. Kajutu s ním sdílel Matěj Klicpera, taky Čech. Ten měl svou představu o své budoucnosti jasnou, rychle a snadno v Americe zbohatnout.
Václav, vzhledem ke svým zkušenostem, mu nic nevyvracel a dny trávil venku, zahleděn do dáli, hledaje tam svůj osud.
Na palubě se jednou dal do řeči s nápadně hezkou, ale prostě oblečenou ženou, takže hned ho napadlo, že zřejmě také cestuje nižší třídou.

Mladá žena se představila jako paní Helga Neuwirth a cestuje prý s manželem za jeho sestrou do Philadelphie.
Manžel přišel záhy a byl to urostlý muž hrubých rysů a hřmotného chování. Václav se mu představil, ale když viděl, že muž není zrovna hovorný a společenský typ, raději se rozloučil. Za zády pak slyšel počínající hádku.
„Chvíli jsi o samotě a už se s kdekým taháš! Tu máš, ty couro!“ a plesknutí.
Helgu pak potkal hned večer v chodbě podpalubí. Tvář a oko měla opuchlé a Václavovi hned vzkypěla krev nad manželovou neurvalostí.
„Ne..nech to být, prosím, Ludwig je už takový a zmrzačil by tě! A to by sis nezasloužil,“ pohladila ho po tváři a proklouzla do své kajuty.
Kromě chování byl pan Neuwirth i nechutný opilec, jak Václav zjistil ráno, když ho Helga požádala o pomoc. Muž ležel na stole, obklopen prázdnými lahvemi a chrápal, až okénka drnčela. Když jí ho pomohl přenést na postel, všiml si, že se i pomočil.
„Jak s ním můžeš být?“ udiveně se ji zeptal.
„Pojď ven. Já ti vše řeknu.“ Na palubě se zhluboka nadechla a spustila.
„Ludwig není můj manžel. Já jsem… jeho partnerka, ale ne žena…..Ludwig mě…totiž…koupil a teď mě veze prodat do Ameriky!“

Václav údivem otevřel ústa a žena pokračovala.
„Mí rodiče zemřeli a já jako malé děcko jsem skončila u strýce. Ten neznal nic jiného než křik a rány a často jsem měla hlad. Pak se jednou objevil Ludwig a od strýce mě prostě koupil. V jeho domě bylo vše nádherné. Měl všechno, jídla dost, šaty. Za to všechno ale chtěl mé tělo.“ Helga se na chvíli odmlčela.
„A dostal ho,“ dodala tiše a zahleděla se do dáli.
„Od toho dne se mnou líhal skoro pořád a brzy přivedl i další muže. Kamarády i cizí muže, co mu za mě zaplatili. Udělal ze mě prodejnou ženu. Za neposlušnost jsem byla bita, anebo po mě chtěl ohavné věci…“ skoro se rozplakala.
„Jelikož však časem prohrál všechny peníze, co měl a co jsem mu vydělala, rozhodl, že mě v Americe výhodně prodá. Tím se ho zbavím, ale tohle přece není život, ale otroctví,“ zahleděla se na Václava uslzenýma očima.
„Zbavím tě toho břímě,“ řekl Václav pevně. „Zůstaň tu!“
„Snad nechceš…. probůh!“ ulekla se Helga.
„Už toho bylo dost! Zůstaň tu a já to zařídím!“

Svázání opilého a spícího Ludwiga nebyl problém, zato cesta na záď a hození přes palubu byla náročná.
Ve dne naštěstí bylo podpalubí skoro prázdné, všichni si užívali čerstvého vzduchu, a tak ho táhl po zemi jak pytel až na záď nad strojovnou a na kontrolním můstku. Přímo nad šroubem, ho hodil do vířící vody.
Pak se vrátil na palubu a na Helgu jen kývl. Ta sklopila hlavu a odvrátila pohled.

Dva dny ji neviděl a ani na klepání nereagovala. Pak ji zase potkal na palubě. Tak jako prvního dne stála na přídi a hleděla na modravý obzor.
„Pozítří přistáváme, už víš, kam půjdeš?“ zeptal se.
„Vím, ale neodpovím,“ dál hleděla do dáli.
„Můžeš jít se…“
„Nepůjdu!“ nenechala Václava dopovědět otázku. „Večer přijď…a teď odejdi! Chci být sama!“ řekla ještě, aniž se pohnula.

***

Václav večer zaklepal na dveře kajuty.
„Dále!“ ozvalo se zevnitř a Václav vstoupil.
„Zamkni!“ zaznělo, ještě než se rozkoukal, a tak otočil klíčem.
Pohlédl na lože, kde ležela Helga, až po krk zakrytá přikrývkou.
„Pojď ke mně!“ řekla a odhrnula přikrývku, pod níž byla nahá.
„Je to má odměna, za pomoc… pak se naše cesty rozejdou a teď pojď a nech všechno na mě,“ a jala se ho svlékat. Přitom se líbali a Helga mu jeho ruce přiložila na prsa.
„Mačkej mi je…pořádně. Chci to cítit!“ táhle vzdychla, když tak učinil.
Lehli si a pokračovali ve vzájemném mazlení. Václav nevynechal žádný kousek těla bez polaskání. Plná prsa byla hebká a sváděla k prohnětení. Bradavky vyzývavě trčely vzhůru. V laskání a polibcích se pomalu blížil ke klínu.

„Pojď na mě obráceně, chci tě také okusit,“ vyzvala ho Helga, a když se tak natočil, pocítil, jak mu žena pojmula úd do pusy.
Byl to krásný pocit, vlhkost úst, teplý dech a pomalé pohyby sevřených rtů. Sklonil hlavu ke klínu a jazyk vnořil do houštiny černého ochlupení. Helga zasténala a cítil, jak se štěrbina otevírá pod dotyky jazyka a může pronikat dál a dál.
Slízával vlhkost klína, která se stále zvyšovala, jak jí stoupalo vzrušení. Také pohyby úst se zrychlovaly, až si Václav uvědomil, že: „Už…to…nevydržím!“ hlesl a už se lavina spermatu valila ven.
Helga pocítila záškuby a pevně sevřela rty. Do úst ji vytryskla bílá záplava, a tak polykala a polykala a z tuhého ocasu stále stříkaly další a další dávky.

„Bože, ten toho měl!“ pomyslela si a láskyplně mu jazykem rejdila po žaludu a ochabující úd mu čistila a připravovala k dalšímu číslu.
Penis se znovu ztopořil a Helga teď Václava položila na záda a jemně a pomalu na něj nasedla. Vlhká pochva ho přijala lehce. Když dosedla až na kořen, vydechla slastí.
„Ach bože…máš ho krásně pevnýho!“ usmála se a začala pomalu nadsedávat. Václav ležel volně a užíval si to. Mačkal ji aspoň prsa a Helga se občas sklonila a utkaly se jazyky. Pak z něho slezla.
„Můžeš, prosím, zezadu?“ řekla a poklekla na všechny čtyři.
Václav do ní vnikl snadno na jeden příraz a se ženou se stala proměna. Začala hlasitě sténat a prudce mu jít naproti.
„Drť mi prsa….chci to!“ skučela, a tak ji zezadu hnětl a mačkal prsa a prudce přirážel proti jejím pohybům. Pak ji uchopil v pase a narážel na svůj tvrdý ocas a Helga jen křičela a kňučela.
„Jo…to…je… ono… dělej… vystříkej to do mě…úúúž!“ kroutila se ve svém vrcholu a Václav ji poslušně plnil semenem, neboť sám už to nemohl zadržet. Pak padl vedle ní a usnul.

Vzbudilo ho šimrání. To mu Helga jemně mnula a líbala koule a vlasy ho lechtala na břiše. Když viděla, že je vzhůru, začala mu ho vášnivě kouřit. S očima upřenýma v jeho, ho lízala po v celé délce, vsála žalud a tepala ho jazykem a chvilku zas zpracovávala rukou.
Když mu stál, nasedla na něj a pomalu na něm jezdila. Vychutnávala si v sobě každý milimetr tuhého svalu. Václav jemně přirážel a Helga se po chvíli se zasténáním: „Už…už..úúúúž!“ odbavila.
Lehla si na záda a pozvedla si prsa. „Pojď mezi ně.“
Václav na ní obkročmo usedl a vsunul ho do štěrbiny mezi přitisknutými ňadry a přirážel jako při souloži. Špička údu mu vždy vepředu vyjela, a tak Helga zvedla hlavu, vyplázla jazyk a při každém přírazu mu ho olízla.
„Budu…stříkat!“ zachrčel po chvíli a v několika dávkách ji postříkal semenem obličej, bradu a hruď.

„Jsi úžasný milenec!“ ocenila Helga jeho výkon, pusou mu očistila úd, který ovšem se znovu začal stavět.
A tak si dali ještě jedno číslo.
Václav nalehl mezi její rozevřené nohy, Lehce do ní vnikl a pravidelnými pomalými přírazy ji projížděl.  Helga mu se slastným hekáním přirážela naproti, a tak začal zrychlovat a tvrdě ji plenil klín.
„Ano…ano…krásně to umíš..budu..na tebe…vzpomínat… nezapomenu …och…já..už…zas….úúúžž!“ vyrážela a v orgasmickém stažení klína ji Václav vystříkal dělohu zbytky spermatu, které v sobě ještě měl.

Když skončili, byl už bílý den. Helga mu dala velký zlatý prsten s drahokamem.
„Je to Ludwigův prsten. Prodej ho, ať ti pomůže do začátku. Jdi a už mě, prosím, nevyhledávej,“ a dala mu poslední polibek.

***

Celý den pak Václav prospal, až ho vzbudil spolunocležník Matěj Klicpera.
„Vstávej, ty vobšourníku, země na obzoru. Přistáváme!“

Po nezbytných formalitách je pohltilo velkoměsto. New York byl plný přistěhovalců, a tak, jako mnoho jiných, se jen bezcílně toulali městem a přemítali, co dál.
Na Manhattanu Václava náhle zaujala cedule, visící nad obchodem. „Jan Novacek – tailor.“ To nezní moc anglicky, řekli si a vkročili do obchodu.
„Dobrý den,“ pozdravili česky.
Mladá dívka za pultem překvapeně vzhlédla a zavolala. „Tatííí, máme tady krajany.“

Zezadu přišel starší muž a srdečně se s nimi přivítal.
„Pojďte dál, mládenci, jsem rád, že potkávám krajany. Stázi, uvař nám čaj,“ a odvedl je k sobě do bytu. V kuchyni pak vyslechl jejich představy a plány a mnul si v zamyšlení bradu.
„To máte tak! Ne všichni odtud táhnou na západ. New York je dnes přelidněn až běda a stále se rozrůstá. Já jsem za to rád, práce mám až nad hlavu, ale najít tu dnes práci není už tak jednoduché. Když jsme sem přišli, bylo to město, jako každé jiné, ale teď…,“ odmlčel se ve vzpomínkách a pokračoval. „No nic. Zkusím něco vymyslet. Máte peníze? Myslím, na bydlení někde ve městě? Pokud ne, buďte mými hosty. Mám vzadu volný pokojík.“
„Ale to snad…,“ zrozpačitěli oba nad jeho nabídkou.
„V pořádku. Pomoc krajanům v nouzi považuju za povinnost. A trochu té práce pro vás také mám, nebojte se,“ usmíval se pan Nováček.
Václav nepřiznal měšec zlatých egyptských denárů, které zde stejně neměly takovou cenu, pokud vůbec nějakou, a tak u Nováčků zůstali.

Jednoho dne byl Matěj někde venku, pan Nováček u zákazníka a Václav se Stázkou osaměli.
Václav věděl, že dívce není lhostejný, a tak to na ní začal zkoušet. Dívka se nechala svádět a po několika letmých polibcích ji pevně sevřel v náručí a začal líbat.
Stázka se lekla, začala ho odstrkovat, bušit do něj pěstičkami, až ustala a oplatila mu stejnou mincí. Rozevřela ústa a pevně ho objala kolem krku.
Dlouho se líbali, než ji Václav sjel rukou na hruď a přes šaty ji sáhl na prsa. Dívka jen vzdychla, když ji zajel pod blůzku a sevřel v dlani malá prsa, se vztyčenými tvrdými hroty bradavek. Teprve když ji nadzvedl sukni a chtěl ji sáhnout mezi nohy, Stázka ho odstrčila.
„Dost! Víc nemůžeš, jenom když si mě vezmeš!“
Václav v zásadě proti ženitbě nebyl, ale ještě se usazovat nehodlal a věděl, že s Matějem půjdou dál.  Naštvaně se odtáhl a Stázka si urovnala šaty.
„Zlobíš se?“
„Ani ne, chápu, že chceš býti pannou až do svatby.“
„No. Já…já bych se ti i ..to..oddala.. ale nesmíš na mě jít tak zhurta. Mám trochu strach. Prý to poprvé bolí,“ špitla zrudlá Stázka.

Než celou záležitost probrali, hlučně vešel do obchodu pan Nováček s nějakým mužem.
„To je pan Treskow, také krajan, od Trutnova, ale zde žije už deset let. Mám pravdu?“ Otočil se na muže.
„Nein. Uš jedenáct,“ usmál se.
„Zase Němec,“ projelo Václavovi hlavou.
Pan Treskow mu velmi připomínal Ludwiga Millera z Francie, budiž mu země lehká.
Sotva se domů navrátil Matěj, pan Treskow zavedl řeč: „Jsem Heinrich Treskow. Tady pan Novacek mi ržekl, že mate zajem o práci. Je to tak akorát pro takove siláky, jako jste vy. A stále na čerstvym vzduchu. Je to v Texasu, tak mam takovou malou živnost.“
„O co jde, pane?“ zajímal se opatrný Matěj.
„Nebojte se, je to dobrá živnost, jako kašdá jiná, dodbrže placená, ale víc až na místě,“ usmíval se dobromyslně, a tak si plácli.

Za dva dny vyrazili vlakem napříč Spojenými Státy. Během několikadenní cesty jim Heinrich sdělil, že v Americe se dobře uchytil a živnost mu prosperuje. V New Yorku si byl odpočinout a udělat nějaké obchody.
Konečná stanice byla na nejzápadnější výspě civilizace, v zapadlé díře jménem Brownwood. Dál už byla jen pustina a indiáni, na něž prý bylo třeba si dávat pozor.
Prošli městečkem a pak se zastavili u výkladu, kde byly vystaveny rakve!
„Tak jsme tu, chlapci,“ řekl.
„Vy jste?“ vydechl Matěj.
„Ja, ich bin chrobnik,“ kývl Treskow. „U nas nic moc, ale tady dobra práce. A dost dolars, to je chlavni!“

A tak se Václav s Matějem stali hrobníky. Práce bylo opravdu dost. Honáci, lovci kožešin, prospektoři a též i různé podivné existence se scházeli v saloonech a sotva jim pálenka stoupla do hlavy, v hádce hned tasili a málokdy se netrefili. Nebyl snad týden, aby se nekopal hrob.
Mladým mužům se život ustálil mezi prací, popíjením v baru a návštěvami nevěstince. Po pár měsících už se obstojně domluvili. Byli překvapeni, že doma tato „špinavá práce“, zde byla brána jako každá jiná a hrobník byl poměrně vážený občan, zvláště když Treskow byl paradoxně i místní ranhojič.
Chlapci byli vcelku spokojeni a práce jim nevoněla snad jen v zimě. Naučili se i zacházet se zbraněmi, neboť bez nich tu snad nikdo nevycházel z domu.
Po roce už se jim ale práce začala zajídat. Těch několik místních slušných děvčat jim při pokusu o námluvy dalo košem a Matěj začal reptat, že si nepřijel do Ameriky kopat vlastní hrob.

Navigace v seriálu<< Kronika jednoho života 02Kronika jednoho života 04 >>

Autor

4.8 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Králíček

Tahle série se mi opravdu líbí, prostředí a časové zasazení je neokoukaný. Neberte si to ostatní nijak zle, ale prostě to není desátý vztah rozvedené opuštěné matky nebo vdovy se synem atd. 🙂 Takže se těším na pokračování 🙂

Shock

Díky, tak to jsi asi jediná…. Ale co, stejně už to mám dopsaný, tak to přece nedám do šuplíku, ne?

Martin

Tak to by byla velká škoda 😉

Juli

To by byla škoda, ne? Za mne taky 👍🤗.

Martin

Erotiky je tu tak akorát na takovou ságu . Hodně se mi líbí neotřelé pojetí tohoto příběhu . S čím jsem sklaman , je nízký počet komentářů , který neodpovídá kvalitě tématu . Ale opravdu díky za velmi zajímavé čtení .

Kittikit

Hlavni hrdina je zrejme eroricky Hanzelka 😉

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x