Latifa 04

Latifa 4
Se srdcem bušícím někde v krku rozdýchávajíc předchozí akci….
No, už je na tobě hochu znát věk, ten ošidit nejde.
Samira, přitulená s hlavou na mých prsou také rozdýchávala svou jízdu.
„To je škoda, že tak brzy poletíš pryč. Chtěla bych si tě užít víc.“
„Určitě se vrátím, až nachystají stavbu, snad za tři čtyři měsíce.A kde máš děti?“
„Ve vesnici XY, asi čtyřicet kilometrů od Jasku. Platím si chůvu. Vydělám si jako lékařka dost pěkné peníze.“
„A co ten tvůj stihač, no myslím Ibrahima. Nepoznal nic?“
Povzdechla a začala vyprávět.
„Jakmile jsem porodila i druhého kluka, začal být milejší a vstřícnější, jenže pak se dočista zbláznil a utekl k islamistům. Loni, někdy v listopadu je syrská armáda, myslím celou tu bandu hrdlořezů i s ním zajala a postřílela jako prašivé psy. Tam se zajatci na žádné straně nebrali a neberou . Dozvěděla jsem se to náhodou z televize a viděla ve zprávách jeho mrtvolu mezi ostatními. Takže jsem se stala vdovou. No a v červnu se budu vdávat.“
„Zase za muslima?“
„Ano, už nemohu couvnout, když mě donutil Ibrahim konvertovat. Ale nastávající je pracovitý chlap a není nějaký zažraný muslim. Ani ramadán moc nedodržuje a klidně si dá i sklenku vína nebo rakije.“
„Tak proč ses milovala se mnou, když …“
„Ze dvou důvodů. Vnitřně tě miluji i když vím, že je to nesmysl a nikdy si mě nevezmeš, Ovšem sex s tebou mi přináší nejvyšší uspokojení. Tím druhým je to, že mu nemohu před svatbou „podlehnout“. Byla bych za děvku a tys mě naučil si sex užívat, nikoliv ho jen přetrpět a sloužit jako stroj na výrobu dětí.“
„No a jak víš, že ten tvůj nastávající tě nebude mít jen jako služku a matraci?“
„To samozřejmě nevím, ale snad to bude lepší než s Ibrahimem. Prostě musím doufat, nic jiného mi nezbude.“
Znovu se nenápadně pokoušela vzbudit mé druhé já…Bez výsledku.
Každý večer, patřičně okořeněný Zafirou …prostě nešlo to.
Pomalu jsme se oblékli.
„Počkej, musím ti nachystat kamufláž.“
„Cože?“
„No byl jsi na očkování, ne?“
Namočila vatovou tyčinku do jódové tinktury, natřela kousek předloktí a přelepila rychloobvazem.
„Tak, máš alibi a já také. A teď už běž,“ vystrčila mě z ordinace.

Na bazaru bylo pěkně živo, jaký to kontrast s tichým špitálem.
„No, v tomto mumraji Kurta nenajdu ani náhodou,“ pomyslel jsem si, když mi na rameno dopadla jeho medvědí pazoura.
„Fujtajbl, ty mě jednou zabiješ,“ lekl jsem se a díval do vyšklebeného ofajfkovaného obličeje.
„Neposer se pápěro. To jsi tak zesláblý? Mimochodem, vzals to pěkně rychle. Hodinku a něco…to ses moc nepředved, kamikadze.“
„Ty pitomče, já obdělávám dvě a není mi dvacet.“

Ve středu večer, při rozlučkovém posezení u bazénu, se domluvila montáž s tím, že jakmile bude vše připraveno, dostaneme echo a do čtrnácti dnů musíme přiletět zpět a začít makat. Vše bude zařizovat Mahmúd a my si vezmeme jen montážní vercajk a já k tomu i měřící přístroje. Vše pak zůstane po skončení v továrně pro potřeby údržby a bude nám to proplaceno. Jediná možnost, jak obejít embargo na Irán.
Hostesky se k nám v noci setsakra měly, takže jsme málem zaspali odlet letadla.
A jako vždy, doma v hospůdce, se promítaly fotky, pilo pivečko a vyprávelo, dlouho po závěrečné.