Latifa 03

Toto je 3 díl z 6 v seriálu Latifa

Latifa 03

„Nevím, co ti na to říct. Kluci jako by si navzájem vypadli z oka. A podobní jsou mi velmi málo. Naštěstí.“ Usmála se a fotografii uložila do stolu. „Jak dlouho budeš v Iránu?“
„Dnes je pátek čtrnáctého března, takže do příštího čtvrtka. Odlétáme odsud ve čtyři ráno.“
„Víš, já bych si tě ráda užila, ovšem zde si musíme oba dávat velmi velký pozor. Ale nějak to vymyslím. A teď už běž, jen doufám, že ten tvůj kolega nikde nebude vykecávat, čeho byl svědkem. Já se nemohla udržet,“ vystrčila mne ze dveří ordinace.

„Právě přemýšlím, zda jsi takový dobrodruh, nebo sebevrah,“ ozval se Kurt sedící před špitálem s fajfkou v oblaku voňavého dýmu.
Zapálil jsem si cigaretu a posadil se k němu.
„Asi obojí, půl na půl. Doufám, že to, čeho jsi byl svědkem, si necháš pro sebe.“
„Máš mě za debila? Jen ti trochu závidím, jak to s těmi ženskými umíš. Já bych do takové kamikadze akce nešel ani náhodou. Měl bych ti tak říkat, kamaráde. Kamikadze. Jak se ti povedlo ji tenkrát ošoustat, když jsi byl věčně na stavbě a ještě ji hlídal ten její magor, to je pro mě záhadou. A vsadím svou fajfku, žes ji vzal šponu několikrát. No nic, popojedeme. Mám hlad a to vedro je ubíjející,“ vyklepával dýmku.
„Znáš to přísloví, že pod svícnem je největší tma? Kdyby nechtěla, tak si nevrznu. Pojď jedeme. Řidič je už nervózní.“
„Jó kamaráde a to netušíš, že má ode mne dvě památky na celý život,“ pomyslel jsem si.

Oběd byl vynikající a skopové, ač ho moc nemusím, bylo lahodně měkké a voňavé s výbornou bylinkovou omáčkou. Nezbytná kávička po obědě a pak oba, ponoření v chladné vodě bazénu, plány na jeho okraji, jsme studovali rozvody, zapojení strojů a řídící systémy. Holčiny nás obsluhovaly a nenápadně naznačovaly, že bychom mohli vzít za vděk i jinou „prací“.
Další tři dny nám zabralo prolézání stavebních zákoutí a řešení drobných nedostatků v projektu. Přidělené hostesky nám také dávaly zabrat.

V úterý, v den našeho volna, mi ráno u snídaně pípl mobil.
„Přijeď prosím ve tři odpoledne ke klinice. Vezmi si pas a očkovací průkaz. S.“
Hmm. A jak se do špitálu dostanu nenápadně, tak to netuším. Určitě chce, abych jí provětral pekáč, čemuž se samozřejmě bránit nebudu, ale přece nepůjdu s mapou v ruce jako idiot v příšerném vedru přes půl Jasku.
Kurt pobaveně sledoval můj zamračený obličej a neodpustil si poznámku.

„Copak, už ji svrbí?“ Pochopil,že SMSka mi určitě nepřišla z Evropy.
„Tak nějak, jenže jak se mám dostat nenápadně ke špitálu? Nic mě nenapadá.“
„Mě jo,“ culil se.
„No tak ven s tím děde Vševěde.“„Vedle nemocnice, jestli sis nevšiml, je velký obchodňák, bazar nebo co to je za ratejnu. Tam necháš zavézt, jako na nákup suvenýrů a těch pár metrů už ujdeš. Klidně ti budu dělat křoví, protože potřebuji pár hovadin nakoupit. Pošleme šoféra domů, po akci mi zavoláš, sejdeme se u toho baráku no a necháme se odvézt zpět. Suvenýry budou a alibi také. Jen se nedostaň do průseru, kamikadze,“ zašklebil se.

Přesně ve tři čtvrtě na tři nás auto vyklopilo u tříposchoďové omšelé barabizny s honosným nápisem v arabštině. Byl to opravdu v podstatě arabský bazar pod střechou. Tam jsme se rozloučili a já se vydal parkem k bráně špitálu. SMSkou jsem se zeptal Samiry, zda mě ozbrojená stráž pustí k ní a odpověď přišla obratem.
„Mají napsáno tvé jméno, vědí, že jsi technik od Mahmúda a že jdeš na odběr krve a přeočkování. Neboj vše je v pořádku. Druhé patro, dveře 22.“

Arabské číslice jsem si celkem pamatoval, ochranka mne zkontrolovala a pustila do téměř prázdné budovy.
Už mě čekala ve dveřích ordinace a jen se za námi zavřely, vrhla se mě jako sup na kořist. Rvala mi dolů kalhoty i košili, až praskaly ve švech pod tím náporem. Nadržená saň mě shodila na divan, určený zřejmě pro noční služby, nesmlouvavě rafla do rukou budící se mužství, párkrát prohrábla pytel a po zjištění, že už je patřičně nabuzeno, se pomalu s jemným skučením napíchla na koníčka. Rozjela velkou Pardubickou, ve které Taxisův příkop překonala s patřičným zvukovým doprovodem za tři, čtyři minuty a rozjela se do druhého kola. V roli naprostého statisty jsem jen držel a nechal se ramlovat a když zaskučela po druhé, převrátil ji pod sebe a převzal otěže.
„Nesmíš….nesmíš do mě,“ ozvala se zadýchaným hlasem, když se důraz přírazů znásobil a právě včas, když už trnulo ve slabinách. Přiznám se bez mučení, že bych do ní vše nejradši práskl stylem po mě potopa, ale pak zabral odkrvený mozek a vše skončilo na jejích ňadrech. V hlavě mi hučelo, mžitky před očima…Holt, padesátka dávno pryč. Snažila se probrat zvadlinu…marně. Pohled na hodiny v ordinaci signalizoval, že celá akce trvala sotva dvacet minut a já si připadal, jako havíř po šichtě.

Navigace v seriálu<< Latifa 02Latifa 04 >>
5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
FranK

Moc pěkné pokračování. Jen tak dál.
P. S. To s těmi arabskými číslicemi mě pobavilo.

Stefan

Ono sa sice „nase“ cislice volaju arabske, ale zasa az tak podobne nie su, co som bol sam prekvapeny pri mojej prvej ceste do arabskych krajin.

Tomáš

Ono je to tím, že jde o systém a ne o to, jak se píší. Neumím si prostě představit, že bych počítal zlomky a desetinná čísla pomocí římských číslic 😀

Dáda

Sakra, ať mu to dovolí jí na památku zase napustit! 😀

bert9k

Pěkná povídka, Vaše seriály mají se kouzlo. Povídky ze života.

Dáda

Sakra, ať se zase nechá vystrikat na památku! 😀

Martin

Moc hezké pokračování . Krásná ukázka toho, jak si ženy dokáží poradit , když svrbi .😀

Kittikit

A kdyz svrbi, pres to nejede vlak 😁

Junior

Výtečné pokračování. Taková rychlovka se Samirou, naštěstí ho Kurt kryje. Tak uvidíme až se vrátí jak to bude pokračovat, ale vypadá to že by Samira mohla chtít 3 dítě od něj.

9
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x