vystříkaná v posteli

Bizarní náhody 04

Toto je 4 díl z 4 v seriálu Bizarní náhody

BIZARNÍ NÁHODY 4/4

Znovu dýchat začala, až když nastal odliv a v konečné fázi vypudil můj koráb z přístavu. Otočila ke mně hlavu, a i když byla tma a její siluetu jen matně ozařovalo slabé světlo proudící oknem, poznal jsem, že se usmívá.

Děkuji ti,“ řekla skoro neslyšně. „Neumím vypovědět, jak moc mi to bylo příjemné. Měla bych se jít umýt, ale bojím se, že přijdu o tu slast, která mnou prostupuje.“
Pohladil jsem ji po vlasech.
„A kdo říká, že musíš? Takhle se ti bude krásně spát.“
Ano, to bude.“ Stočila se do klubíčka a přitáhla si mou ruku tak, abych ji objal. Než jsem stačil říci ‚švec‘, usnula.

Když jsem se ráno probudil, Luisa již byla vzhůru. Ležela na boku podepřená o loket a prohlížela si mě se svým fascinujícím úsměvem.
Dobré ráno,“ řekla prostě, ale její oči byly mnohem sdílnější. „Měli bychom vstávat, je deset pryč,“ oznámila mi zjevně nerada, protože na ní bylo vidět, že by si ráda zopakovala noční zážitek. To jsem, i když neochotně, nehodlal připustit.
Tak to už je fakt skoro pozdě. Mám se jít osprchovat první já, nebo půjdeš ty?“
Běž ty,“ odvětila s úsměvem a slastně se přitom protáhla. Nepochybně se jí ještě nechtělo z měkoučké válendy. Nedivil jsem se jí.

Když jsem se osprchovaný vrátil ještě ležela, vstala však hned jakmile jsem se objevil. S neskrývaným zaujetím jsem si prohlížel její nahou postavu. Obdivoval jsem ty malé, pružné kozičky, útlé boky i černým kožíškem přikrytou vstřícnou kočičku. Měl jsem co dělat, abych potlačil narůstající tlak.
Nedívej se tak na mě,“ zakabonila se.
Proč? Ty se na mě taky koukáš.“
To sice ano, ale ne tak, jako ty na mě. Já se pak stydím.“
To nechápu. Seš krásná ženská a máš bejt na co pyšná.“
Ty tedy umíš lichotit,“ usmála se. „Jdu se dát do pořádku,“ řekla a zmizela v koupelně.
Já se zatím oblékl a zašel alespoň nachystat vodu na kafe. Přišla pak za mnou do kuchyně a opět mi poskytla potěchu podívání na svou nahotu.

Ty chceš vážně už jít domů?“ zeptala se smutně.
Naprosto vážně,“ stvrdil jsem svůj záměr.
Ale naobědváme se ještě spolu?“
Chtěla se ubezpečit v naději, že to nebude hned teď. Potěšil jsem ji souhlasným přikývnutím. Hned se ale začala omlouvat.
Víš, bude to ale jen něco lehkého. Původně jsem počítala s tím, že odejdeš až zítra, že dnes nakoupím a zítra uvařím slavnostní oběd na rozloučenou. Ale když ty si nedáš říct,“ dodala vyčítavě.
Luiso, mrzí mě, že ti zřejmě kazím radost, ale už jsem se rozhod. Udělala jsi pro mě první poslední a dál už by to bylo jen zneužívání tvý dobroty. Omlouvám se a promiň mi to, ale po obědě budu opravdu rád, když mne odvezeš domů.“

Bylo vidět, že ji má neústupnost přišla líto. Přijala to však. Po obědě se na cestu oblékla, jak jsem ji ještě neviděl. Tenkou bílou blůzku s perleťovými knoflíky a tmavou sukni po kolena opatřenou úzkým páskem. Úplně jsem zíral, jak jí to slušelo. Pak jsme posbírali moje věci, zanesli do auta a vyjeli.
Ani jsem jí nemusel říkat kudy kam, cestu ke mně si zapamatovala dobře. Zastavila před barákem a zůstala sedět v autě, zatímco já už pobral svoje věci.

No tak už poď. Zvu tě na kafe. Přece mi nedáš košem,“ vyzval jsem ji k návštěvě.
Když já…“
Žádný když já. Hele, nebudu moct spát,“ pohrozil jsem ji v žertu. Usmála se tomu. Vystoupila, zamkla vůz a následovala mě.
Zavedl jsem ji do obývacího pokoje a šel uvařit slíbenou kávu. Tak si zatím prohlížela místnost. Sice už v ní byla, ale neměla tehdy čas a ani úmysl si ji podrobněji prozkoumat. Když jsem se vrátil s hrnečky kávy, stála u knihovny. Otočila se ke mně.
Vůbec to tu nevypadá jako obývák malíře pokojů. Spíš bych si tipla na pokoj knihomola,“ řekla s mírným obdivem.
Jo, čtu rád,“ potvrdil jsem její mínění.
Neprohlédla jsem si všechno, ale asi se nejvíc zaměřuješ na detektivky a sci-fi, že?“
No jó, to víš, takový odpočinkový čtení.“
Všimla jsem si ale, že máš kompletní Dunu od Franka Herberta. To je poměrně náročné čtení.“
Jo, to je. Párkrát jsem se v ní zasek, ale jinak dobrý čtení.“
A tak jsme se bavili o knížkách, až jsme to kafe dopili.
Asi bych už měla jít,“ řekla Luisa a vstala. K odchodu se však nijak neměla. Dívala se na mně a já na ni. V očích se jí dalo číst jako v otevřené knize.
Udělej to, Luiso.“ řekl jsem po chvíli mlčení. „Neváhej, udělej to.“
Já ale nechci, aby sis o mně myslel…“
Nic si nebudu myslet,“ přerušil jsem ji. „Prostě udělej to, co chceš udělat.“
Mlčky si rozepnula blůzku a svlékla ji. Pak sukni i ostatní propriety. Nahá přistoupila a začala mne odstrojovat. Objala mé nahé tělo a přimkla se k němu s nečekanou dychtivostí.

Máš pravdu. Tohle bude nejlepší rozloučení,“ řekla s přesvědčením a rukou zašmátrala po mém tuhnoucím kořenu. „Kde máš ložnici?“ zeptala se věcně.
Vzal jsem ji za ruku a dovedl k posteli. Odhodil jsem přikrývku a něžně položil na lůžko. Byla vláčná, povolná, až jsem měl dojem, že by si nechala líbit snad i to, kdybych s ní na postel drsně mrskl. Její úsměv a oči, zářící jako dva démanty, mi však říkaly, že by to sice přežila, leč něžnostem dává absolutní přednost.
Vklouzl jsem mezi roztažené nohy, položil se na ni a pustil se do olizování ušního lalůčku.
„Ano, ano,“ schvalovala můj postup, zároveň se však zmocnila mého životadárce a nedočkavě ho směřovala ke své svatyni. Překvapilo mě to, neboť jsem měl za to, že na předehru se bude těšit nejvíc. Udivilo mě i to, jak byla vlhká a plně připravená, když jsem ze zvědavosti ještě stačil projet prsty mezírku. Nechal jsem ji tedy  ať sama dovede mého hříšníka do zpovědnice a zasune ho dovnitř. No vida, napadlo mne, příjemná proměna v chování.
Ach, ááách, Leošku, to je nádhera…, já… já se tak těším…,“ zasténala slastně, když hluboko v sobě pocítila tuhost a sílu mého zaslíbence.

Pohleděl jsem na ni. Byla v tuto chvíli tak hezká, že mi hlavou probleskla myšlenka, že by snad měla chodit s trvale zasunutým ptákem, aby z ní byla pořád pěkná ženská. Fuj, až jsem se za to pomyšlení zastyděl.Usmál jsem se.
„To mě těší, že tě těší, že můj pěší tě utěší,“ plácl jsem nesmysl, který se mi zničehonic v hlavě urodil.
Rozesmála se, až se celá třásla.
„Leoši, ty jsi ten nejúžasnější mužský, jakého jsem mohla poznat.“
Teď jsem se zase rozesmál i já.
„Dobře, dobře. Pro tentokrát ti to budu věřit,“ pochechtával jsem se. „Ale jednu věc si prosím zapamatuj. Až přestanu, nedělej vůbec nic a jen odpočívej. Ano?“

Přikývla a já se pustil do pomalého protahování jejího lůna. Chtěl jsem, aby si náležitě vychutnala každý milimetr pohybu, aby se naučila vnímat a užívat si rozkoš z toho plynoucí, a samozřejmě, abych ani já nebyl škodný. Šlo nám to spolu náramně. Luisa už dokonce vyjadřovala své pocity blaženým sténáním a mě pozvolna, ale jistě, začal narůstat tlak. Po pár minutách už jsem věděl, že nadchází rozhodující okamžik.

Nechal jsem zvyšovat své vzrušení skoro do maxima. Zlomek vteřiny před tím, než došlo k vyvrcholení, jsem přestal přirážet. S napětím jsem čekal, zda jsem svůj pokus urejdoval nebo ne. I kdyby ne, nic by se vlastně nestalo, prostě by byl konec. Ale kdyby ano, mohl jsem ještě hodně dlouhou dobu vydržet.
V ocasu mi párkrát zaškubalo a – to bylo vše. Do krajnosti vybuzené vzrušení jen zvolna ustupovalo. Teprve po víc jak minutě jsem byl schopen postoupit dál.

Luisa přijala nástup dalších příjemných chvilek s uspokojením. Snažila se mi vycházet vstříc a dařilo se jít čím dál líp. Zanedlouho jsme proti sobě přiráželi v dokonalé harmonii. Milovali jsme se v souznění, o jakém se mi ani nesnilo. Neuvěřitelné. I mé vzrušení stoupalo uvážlivě, jakoby si samo vychutnávalo naše spojení. Ovšem jen do chvíle, kdy  bez jakéhokoliv předchozího náznaku ztuhla.

Leo… Leoši… co to… co… ach, ááách.“ V tom výkřiku byly obsaženy snad všechny dojmy a pocity, které v sobě v tu chvíli měla. Až do této chvíle v ní probíhaly erotické vzruchy, až ji celičkou naplnily. V ten okamžik na zlomek vteřiny znehybněla a pak se v ní rozlilo teplo až po konečky prstů a celého těla se zmocnila tak nesmírná slast, že si přála aby nikdy neskončila.
Konečně!

Uvědomil jsem si, jak pevně sevřela mého dobyvatele a po chvíli ještě několikrát slaběji. Konečně. Konečně se mi podařilo ji dovést do vrcholného konce. To blažené vědomí mne rychle nabudilo, a jelikož jsem nepřestal přirážet, vystříkal jsem kapličku co se do ní vešlo ještě než její orgasmus dozněl.
Ležela vedle mne a pozvolna se vzpamatovávala ze svého prožitku. Chápal jsem ji, potřebovala čas, aby vstřebala všechno, co ji v tu chvíli ovládlo .Otočila se ke mně a podepřela o loket.

Leoši, já… já nevím, jak ti říct, jaká to byla nádhera. Bylo to tak krásné, že bych teď nejraději ležela a čekala na další zázrak.“
Proč ne? Klidně tady přespi.“
Zavrtěla hlavou. „Ne, to nejde.“
Proč?“
To ti povím až za chvíli,“ řekla tiše, vstala a začala se oblékat.
Jestli se chceš umejt, tak koupelnu mám a v ní plnej bojler horký vody.“
Děkuju, ale… no, asi se ti to bude zdát divné, ale nechám to, až budu doma.“

Následoval jsem jejího příkladu a oblékl se také. Sotva jsem byl hotov, přistoupila ke mně, vzala mi hlavu do dlaní a upřela své doširoka otevřené oči do těch mých.
Víš, Leoši, přemýšlela jsem o tom všem, co se událo. Bylo to až pohádkově krásné a do konce života na to nezapomenu, ale mohla bych si rychle přivyknout, tak bude lepší, budu-li pokračovat dál ve svém dosavadním způsobu života. Ty určitě chápeš proč. Moc ti děkuju za rozšíření mého vzdělání, mých zkušeností, které ti neumím nijak oplatit. Nezlob se prosím na mě, ale tohle je poslední chvilka, kdy jsme spolu. Už nikdy se neuvidíme.“
Domluvila a dlouze mne políbila. Pak se otočila a odešla. Já se nezmohl ani na slovo. No, co se dá dělat. Život prostě takový je.

Uplynul rok a já zrovna maloval pokoj u jedné nepříjemné nóbl paničky. Strašlivě brblala, jak si dovoluji ji budit už v sedm ráno, když ona vstává v deset. Podotkl jsem, že jsem ji na to upozorňoval a nemá mi tedy co lát. Navíc si vymyslela, že chce všechno udělat štětkou a ještě v poledne kolem mne pobíhala jen v nedbalkách. Skoro to vypadalo, že má na mne zálusk, což jsem v duchu předem zamítl, i když vypadala docela slibně. Na jakékoliv náznaky jsem prostě nereagoval a to její výbojnost jen navyšovalo. Nakonec jsem jí řekl na plnou hubu, že se zákaznicemi ze zásady nešukám. Údivem otevřela pusu, ale od té doby mi dala pokoj.

Už jsem skoro končil, když mi zazvonil telefon. Ohlásil jsem se jménem a povoláním.
Ahoj, tady Luisa,“ ozvalo se mi do ucha. Překvapením jsem se málem zakoktal.
Ahoj. Co pro tebe můžu udělat?“ zeptal jsem se.
Potřebovala bych vymalovat,“ zazněla stručná odpověď.
Dobře. Tak za dvě hodinky bych se u tebe zastavil a změřil si plochu, abych věděl, kolik mám čeho nakoupit. Pak bys mi řekla jaký barvy a kdy by se ti to hodilo,“ vzal jsem to čistě po profesionální stránce.
To asi nebude nutné. Víš, potřebovala bych vymalovat jen takovou malou komůrku, stejnou, jakou jsi vymaloval před rokem. I tak si myslím, že ti to potrvá celý víkend. Bylo by to možné?“
Mohlo mě to napadnout, ale nenapadlo. Teď však bylo naprosto jasné, o jaké malování půjde.
Dobře. Vyhovovalo by to v pátek odpoledne, nebo možná spíš v podvečer?“
Mluvil jsem s Luisou jako se zákazníkem, protože ta otravná panička měla určitě našpicované uši.
Vyhoví mi cokoliv, hlavně když přijdeš.“
Tak domluveno. Ale teď mě omluv, musím ještě dodělat rozdělanou práci. Zatím ahoj.“

Ukončil jsem hovor a honem dodělal posledních pár metrů, abych měl tu nánu konečně z krku. Naštěstí jsem po malování nemusel uklízet, neboť měla objednanou úklidovou službu. Vyčistil jsem a sbalil vercajk, vyinkasoval peníze a honem mazal domů, než si stačí ještě něco na mně vymyslet.

V pátek jsem se vydal splnit slib daný Luise. Netušil jsem však, že se tak spustí každoroční konání Usměvavých víkendů, jak jsme to pojmenovali, které přetrvaly dvacet let.

Navigace v seriálu<< Bizarní náhody 03
5 6 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
childe

Hezké zakončeni skvělého příběhu. Osobně se přiznám, že jsem čekal „větší“ happy end 🙂

bert9k

Hezký příběh s nečekaným koncem. Ale lepší než verze svatba, láska a jestli neumřeli žijí dodnes.

Martin

Od začátku jsem byl zvědavý jak to celé dopadne . A upřímně tento happy end je ten nejlepší . V manželství by se mohli za chvíli nenávidět a takto získal důvěrnou přítelkyni . A to bývá v životě to nejvzácnější . Díky a těším se na další skvělé povídky 😀

Luis

Lépe by to ani Dick Francis nenapsal

Junior

Skvělé zakončení a zajímavý HappyEnd. Těším se na Tvé další povídky.

8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x