pár na gauči

Bizarní náhody 02

Toto je 2 díl z 4 v seriálu Bizarní náhody

BIZARNÍ NÁHODY 2/4

Vrátila se za necelou hodinu. Mimo požadovaných věcí přivezla i čisté oblečení a pyžamo.
Omlouvám se, že jsem to u vás prošmejdila trochu víc, ale napadlo mě, že by vám něco čistého na sebe mohlo přijít vhod,“ zkroušeně ospravedlňovala svůj počin.

Já… já nevím, co na to říct. Jste prostě úžasná…“ Zaraženě jsem zmlknul, protože jsem nedokázal popsat, jakou úctu k ní cítím. Honem jsem se vzpamatoval. „Jen doufám, že neřeknete, že jste tam ještě poklidila.“
Ne, to opravdu ne,“ odlehčeně se usmála. „Na samotného mužského tam máte docela čisto a pořádek.“
Tak to děkuju za pochvalu.“
Za málo.“ Opět se usmála tím svým zářivým úsměvem, při čemž mi sdělila, že půjde navařit oběd a odpoledne se pustí do mých zašpiněných věcí, načež se odebrala do kuchyně.

Zapnul jsem notebook a podle objednávek jsem volal asi dvaceti zákazníkům, že se malování odsouvá asi o dva týdny kvůli nemoci. Radost sice neměli, ale naštěstí ani ti nejžhavější ještě nezačali vyklízet. Aspoň že tak.
Po obědě a poté, co Luisa dala do pořádku mé zašpiněné oblečení, jsme se sesedli v obýváku nad šálky horké kávy.
Vy se za svou práci stydíte?“ zeptala se zničehonic Luisa.
To určitě ne. Proč?“
Já jen, že jste to řekl tak… tak zvláštně.“
No, možná. Je to jen obyčejná práce, nad kterou mnozí ohrnujou nos.“
A vy jste si myslel, že já taky?“ Údivem se jí rozšířily panenky. „Jak jste si tohle o mně mohl myslet? Každá práce je důležitá, to ví snad každý,“ řekla rozhorleně.
Každej ne. Byl jsem jednou malovat byt u jedný paničky, která mě to dávala setsakramentsky najevo a navíc byla přesvědčená, že tomu rozumí víc než já. Nakonec jsem se vším praštil a řek’, ať si tedy ten kvartýr vymaluje sama.“
To se vám vážně stalo?“ nechtěla Luisa uvěřit.
Jo.“
Pak jste tedy dobře udělal,“ schválila můj někdejší počin. „A máte i jiné příběhy nebo zážitky?“
To ani ne. Pořád to je kolem dokola. Přijít, vymalovat, odejít.“
No vidíte, a já si myslela, kdovíjaké dobrodružství u toho můžete zažít.“ Opět se usmála a já cítil, jak mě z toho půvabného úsměvu mravenčí po těle. „Mezi lidma se povídá… ale na to bych se vás asi neměla ptát, nerada bych se vás nějak dotkla.“ Zarazila se, jako kdyby mi tím, co chtěla vědět, mohla ublížit.
Jen se ptejte, mě jen tak něco nerozhodí,“ povzbudil jsem ji.
No, povídá se, že prý malíři pokojů, když je s nimi v bytě žena samotná, že toho vždycky využijí pro svý vlastní potěšení. Je na tom něco pravdy?“
Rozesmál jsem se.
To jsou tak leda starý pověsti český, Luiso. Kdybych se tak měl chovat, byl bych brzy bez práce. Vždycky se musím chovat tak, aby si mě zákazník zapamatoval a znovu pozval a myslím, že to tak dělaj všichni od fochu.“
Ano, to je logické,“ poznamenala a dál už se tématem malířů pokojů nezabývala.

Povídali jsme si celé odpoledne. Po večeři jsme se společně dívali na televizi, přesněji řečeno na film z její bohaté sbírky DVD, a po desáté se odebrali na kutě. Přes její odpor jsem si vybojoval místo na válendě v obýváku.
„Budu si teď připadat jako špatná hostitelka,“ řekla mi vyčítavě, když se mi ji podařilo umluvit.
Když jsem se konečně uložil ke spánku, nemohl jsem usnout. V mysli se mi promítaly odpolední hovory „L“ a já si čím dál víc uvědomoval, že Luisa svými obratnými otázkami ze mne vytáhla co se dalo, a přitom o sobě neřekla vůbec nic. O tom, že to musí být inteligentní, vyrovnaná žena s obrovským smyslem pro zodpovědnost jsem nepochyboval. Ale to ostatní, co bych se třeba rád dozvěděl, mi zůstávalo skryto. Už jen ten její úsměv! V duchu jsem si ho vybavil, a rázem se ve mně zrodila touha se s ní pomilovat. Začal jsem přemýšlet nad tím, jak toho dosáhnout, ale nakonec jsem rozumně usoudil, že bych byť jen náznakem takového úmyslu nejspíš značně pošramotil obraz, který si o mně udělala. Ne, to nesmím dopustit. Musím se chovat lidsky, jako se chová ona ke mně. Honem jsem zahnal představy, které si mi vkrádaly do myšlenek, a snažil se zaměřit na povinnosti, které mne čekají poté, co budu konečně vypadat k světu. Pak jsem usnul ani nevím jak.
Po několika dnech jsem v zrcadle zjistil, že můj obličej má téměř pleťovou barvu a i modřiny na rukou a nohách takřka vymizely. Bylo načase se odebrat domů.

V pátek, když se v poledne vrátila Luisa z nákupní pochůzky, jsem se odhodlal jí sdělit rozhodnutí o návratu. Počkal jsem, až vyndá z tašky nákup a osmělil jsem se.
Můžu vás poprosit o velkou laskavost, Luiso?“
A proč byste nemohl?“
No, víte… myslím si, že už vypadám docela k světu a tak bych vás chtěl poprosit, jestli byste byla od tý dobroty a dovezla mne domů.“
Ohromena na mně nevěřícně koukala.
Nejdřív se najíme, přinesla jsem pizzu,“ řekla bezbarvě a hned začala chystat talíře.

Jedli jsme mlčky. Příjemná atmosféra, která zde vládla po celou dobu mého pobytu, jakoby se vytratila. Zahlédl jsem v jejích očích smutek, který jsem si nedovedl vysvětlit. I poté, co jsme společně umyli a poklidili nádobí, se tvářila snad ještě nepřístupněji, než u ní bylo obvyklé. Uvařila kávu a pokynem mi dala najevo, abychom se přemístili do obýváku. Teprve když jsme se usadili v křeslech proti sobě se zeptala:
S tím odvozem domů to opravdu myslíte vážně?“
Myslím.“
Ale mě nepřipadá, že byste byl stoprocentně v pořádku. Přemluvím vás, abyste ještě zůstal?
Říká se, že ryba a host třetí den smrdí, a já už jsem u vás tejden. Není správný, abych vás dál využíval.“
Dívala se na mne a mlčela. A pak…

Mohl byste se se mnou vyspat?“
Výbuch granátu by mě překvapil míň. Zůstal jsem na ni civět s otevřenou pusou.
Proč?“ vyhrknul jsem a okamžitě zalitoval, jak nemístnou otázku jsem vlastně položil.
Hmm. Zapomeňte na to, jako bych nic neřekla,“ pronesla tiše, sklopila oči a odvrátila hlavu.
Ale ne ne. Řekla jste to, protože jste na to myslela. Protože…“ Zkoumavě jsem se na ni zadíval a dopověděl. „…protože vy to doopravdy chcete.“
Podívala se mi přímo do očí.
Ano, máte pravdu. Nejspíš tomu nebudete věřit, ale já jsem ve svých čtyřiceti do teď s žádným mužem nespala.“
Vážně? V dnešní době uvolněných mravů?“
To s tím nemá nic společného. Už jako malá holka jsem byla ošklivá, hubená a kostnatá. Spolužačky se mi smály, ale já se to naučila nevnímat. Kluci o mě nezavadili ani pohledem, ale to mi také nevadilo. Vlastně jsem ani nestála o ty povrchní individua. Ani na univerzitě, kde jsem vystudovala psychologii a sociologii, jsem se nepokoušela o nějaký vztah. Prostě jsem se zabrala do studia a na ostatní zkrátka nebyl čas. A… taky mi to nechybělo.“
To jste na to nikdy ani na vteřinu nepomyslela?“
Ale ano… v poslední době. Kvůli některým okolnostem.“
Jakým okolnostem?“
Když jsem začala vlastní praxi, hodně brzy jsem zjistila, že v tom nebudu mít úspěch. Kvůli svému vzhledu jsem pro lidi nebyla důvěryhodná. Tak jsem hledala jiné uplatnění a nakonec jsem zakotvila v jednom dívčím internátu nejdřív jako vychovatelka a teď ředitelka. Není to sice moc placené místo, ale stačí mi to. Hlavně proto, že jsem si získala důvěru děvčat, i když vlastně ani nevím jak. Mnohým je už osmnáct a chodí za mnou s intimnostmi, na které někdy nevím jak odpovědět, protože nemám tu zkušenost. Proto mám podvědomou potřebu si v tomhle směru doplnit znalosti, něco málo si rozšířit vzdělání, mám-li to tak říct. A upřímně řečeno, také jsem trochu zvědavá. Pravda také je, že jsem se svým dosavadním životem spokojená a nemám zájem ho nějak měnit, přesto jsem odhodlaná tyto neznalosti doplnit.“

Hlavou se mi honily myšlenky jako honící psi. Chce jenom vědět jaké to je, nebo pod vlivem slečen z internátu po tom poznání, možná nevědomky, začala toužit. Bylo by určitě snažší, kdyby si to přála.
Přiznávám, že tak trochu nevím, co na to říct,“ připustil jsem otevřeně. „A taky přiznávám, že vás v tomhle směru dovzdělám opravdu rád. Chci však, abyste věděla, že to není proto, že jste se o mně tak nezištně a obětavě starala, ale proto, že mně moc těší dělat druhýmu radost a potěšení, a tak se pokusím je poskytnout i vám. Jen mě udivuje, že jste si vybrala zrovna mně. To jste na to myslela celou dobu co jsem u vás?“
Ne, to určitě ne. Teprve ve chvíli, kdy jste mi oznámil, že odtud chcete odejít, jsem si uvědomila, jaký jste slušný, zdvořilý a spořádaný muž. Ihned mi bylo jasné, že jedině vás o to mohu požádat, aniž bych se ztrapnila. Řekla jsem to dřív, než jsem se stačila rozmyslet a hned jsem toho litovala.“
I teď toho litujete?“ přerušil jsem ji otázkou.
Ne, nelituju. Potvrdilo se mi to, co si o vás myslím.“
No, raděj se nebudu ptát co. Ten gauč je rozkládací?“ zeptal jsem se úplně od věci, i když ne tak docela. Překvapeně se na mě podívala.

To není gauč, ale pohovka a je rozkládací. Je to důležité?“
Jistě, protože když ji rozložíme a dáme na ni několikrát přeložený prostěradlo aby se neušpinila, budeme mít k dispozici víc místa než v posteli,“ vysvětloval jsem.
Máte pravdu. Jste praktický,“ ocenila věcně můj návrh a hned přešla k pohovce, aby ji rozložila. Pomohl jsem jí. Pak přinesla prostěradlo a úhledně ho poskládala tak, aby pokryla nejvíc ohrožené místo. Zadívala se na mne s nevyslovenou otázkou, co bude dál.

Ano, toť otázka – co bude dál? Notnou chvíli jsem již nad tím přemýšlel, avšak zatím bez valného výsledku. Kdybych aspoň s jistotou věděl, jaký je její vztah k mužům, jak na ně nahlíží. Jestli ji jenom nezajímají, nebo z nich má obavy, či se jich přímo hnusí a má k nim odpor. Ale to poslední asi ne, to by tahle situace nikdy nenastala. Ani ty obavy to nejspíš nebudou. Takže zbývá to první. Jenže mi to nějak nesedí, protože jsem nezpozoroval nic, co by naznačovalo, že by byla lesba. Ne. Ten nezájem vznikl tím, že se vzhledem k dřívějším situacím naučila a naprosto si zvykla nepotřebovat sex. Takže, abych na ni vlítl jako gorilí samec určitě nepůjde. Budu na ni muset hezky zvolna, pomaloučku ji připravit a teprve až bude chtít ji toho panenství zbavit. Seděli jsme na té rozložené pohovce těsně vedle sebe a já cítil, jak se chvěje ostychem.

Také nevíte, jak do toho?“ zeptala se, když už se jí moje mlčení zdálo dlouhé.
No, skoro. Nejdřív bych měl ale říct, nebudete-li proti tomu nic mít, že bychom si měli tykat. Je to takový intimnější a myslím si, že nám všechno půjde snáz.“
Jsem pro, Leoši,“ zdůraznila mé jméno a usmála se. „A co dál?“
No, možností je několik. Můžeme si zahrát na milence, nebo si navzájem předvedeme striptýz, případně můžeme jeden druhýho kousek po kousku svlíkat, nebo se rovnou svlíknout sami a pak už se jen mazlit, abysme se nachystali na to nejdůležitější.“
Já nevím. Nic z toho jsem nikdy neprováděla, takže si to ani nedovedu pořádně představit. Ať tak nebo tak, budu se stydět. Přesto se do tvých rukou svěřím beze zbytku.“
To je od tebe hezký, ale proč stydět? Vypadáme tak, jak vypadáme. Proč si nad tím lámat hlavu? Já vždycky pomyslím na to, že je na tom hodně lidí podstatně hůř a hned se mi zdvihne sebevědomí. Každýho beru takovýho jakej je a tím mám všechno vyřešený. Myslíš, že bys to takhle nezvládla?“
Pokusím se o to,“ špitla a čekala, s čím přijdu dál.
Ještě jednu záležitost musím říct. Protože seš pro mě jako žena velká neznámá, okamžitě mi řekneš, jestliže se ti nebude něco líbit nebo ti něco nebude příjemný, nebo nedej bože tě bude něco bolet, a já okamžitě přestanu. Na druhou stranu mi povíš o všem, co se ti bude líbit a jestli v tom mám pokračovat, a vůbec mi budeš říkat všechny svoje pocity. Souhlasíš?“

Podívala se na mne tak zvláštním pohledem, který mohl znamenat všechno možné. Touhu, stejně jako odevzdanost osudu.
Souhlasím,“ řekla prostě a dodala: „Ty bys měl také něco vědět. Už tři roky jsem neplodná, takže si nemusíš dělat starosti s ukončením.“
Tentokrát jsem se zase já usmál na ni.
„To je dobrá zpráva,“ poznamenal jsem a stoupl si vedle pohovky. Vzal jsem ji za ruku a pomohl ji postavit vedle sebe. Měla na sobě pohodlné domácí oblečení, tj. kvítkované kalhoty a červenou blůzku s krátkým rukávem, visící volně podél těla. Předpokládal jsem, že pod tím má už jen podprsenku a kalhotky, tedy čtyři kousky oblečení, stejně jako já.

Co kdybys mi teď svlíkla košili?“ vybídl jsem ji k prvnímu kroku. Začala rozepínat knoflíčky a já zatím promlouval dál.
Asi se ti bude zdát, že mluvím sprostě, ale já to jinak neumím. Myslím, že na to nejseš zvyklá, tak to jenom abys nebyla překvapená,“ zmínil jsem se o svém způsobu vyjadřování.
Luisa právě odhodila svlečenou košili na podlahu.
„Aby ses nedivil,“ usmála se potutelně. „A teď ty, nebo mám pokračovat?“ zeptala se.
Budem se střídat,“ rozhodl jsem a chopil se knoflíků její halenky. Byla dole nato šup.

Stejně rychle jsme se zbavili i kalhot a obdobně snadno mi bylo svlečeno i tílko. Jen s její podprsenkou jsem měl trochu problémy s rozepnutím. Otočil jsem ji k sobě zády a teprve když jsem na sponu viděl, bylo lehké ji rozpojit. Vsunul jsem jí ruce v podpaží a pomohl choulostivý kousek shodit na podlahu. Zároveň jsem schoval do dlaní její malá prsa. Cítil jsem, jak se zachvěla. Statečně však snášela pro ni nezvyklé hlazení ňader, kterých se ještě, mimo ni, nikdo nedotkl. Otočil jsem ji k sobě.
„Tak ještě ten poslední kousek,“ vybídl jsem Luisu k pokračování svlékacího rituálu.
Musím?“ zeptala se nešťastně, jakoby se bála toho, co uvidí.
Jo jo,“ přikývl jsem. Tak trochu jsem ji chápal. Zřejmě ještě neviděla nahého chlapa a na mých boxerkách již bylo znát, že se mi ocas probouzí.

Váhavě mi je začala stahovat dolů. Když odkryla mou intimní výbavu, upřela pohled na ono místo a rozšířenýma očima vstřebávala vystavené detaily. Chvilku to trvalo, a když si to uvědomila, rychle stáhla boxerky až na podlahu a vzpřímila se se.
Budu se moc stydět,“ řekla a chvějíc se vyčkávala.
Víš, že nemáš proč. Vždyť jen odhalím to, co bejvá potěšením nebo zbraní.“
Jak to myslíš – zbraní?“ nechápala.
Zbraň je to tehdy, když to ženská úmyslně použije k obohacení nebo k vydírání. Jako třeba – ‚Když nevyneseš ten koš, tak ti večer nepodržím‚.“
To já bych nikdy neudělala.“
Já vím!“ Klekl jsem si před ni. „Klečím tu před tebou jako pokornej služebník, kterej s tvým dovolením odhalí tvůj nejdražší šperk a o kterej se postarám s patřičnou péčí a oddaností, jakou si zasloužíš. Mohu, má paní?“

Napětí, jaké Luisa cítila, povolilo. Začala se smát.
„Nevěřila bych, že dokážeš být takový komediant,“ pochechtávala se. Vzápětí však zvážněla a řekla: „Můj milý poddaný. Budu ti vděčná když svým slovům učiníš zadost. Tedy… můžeš.“

Pomalu, centimetr po centimetru, jsem odhaloval poslední kousek jejího překvapivě pěkného těla. Nejprve vykouklo jen pár černých chloupků, avšak netrvalo mi dlouho a odkryl jsem celou černou planinu. Jen o něco rychleji jsem stáhl kalhotky až úplně dolů. Ponořil jsem nos do vábících kudrlinek, ale Luisa podvědomě ucukla. Rychle se však narovnala a já nasál vzrušující aróma jejího klínu. Postavil jsem se.
„Krásně voníš, víš to?“ zašeptal jsem jí do ucha a sáhl rukou do rozkroku. Neucukla, ale začervenala se. Byla to sice jen lichotka, ale ženské jí rády věří. Stejně tak i Luisa. Jednou rukou jsem jí hladil prso, druhou černé kudrlinky.
Mohu… si také sáhnout?“ zeptala se ostýchavě.
Neptej se a udělej to. Pohraj si s ním trochu!“ dal jsem jí na vědomí, jak má postupovat. „Ale jemně,“ dodal jsem ještě.

Opatrně začala prozkoumávat mé probouzející se náčiní. Stačilo pár doteků a byl v plné síle.
Páni,“ vydechla v údivu, „netušila jsem, že může být tak tvrdý.“
No, s měkkým bych asi moc nepořídil,“ pousmál jsem se. „Pěkně ho sevři v dlani a zahejbej s ním.“
Zkusila to.
„Takhle?“ Podívala se mě do očí, chtějíce se ujistit, že to dělá správně.
Docela jo. Když to budeš dál trénovat, určitě budeš dokonalá,“ povzbuzoval jsem ji. „Jestli chceš poznat jak vypadá co ze mě vylítne, dělej tak dál až do konce. Řeknu ti, až příde čas.“
No, já nevím,“ zamyslela se nad tou možností, ale honit mi péro nepřestávala. „Ale k rozšíření vědomostí to asi patří, že?“ usoudila a zaměřila pohled na svou pracující ruku.

Navigace v seriálu<< Bizarní náhody 01Bizarní náhody 03 >>
5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Janek

Je to mooc hezké, rozverné a slibující

childe

Stejně jako první díl vynikající. Líbí se mi hlavně to, že to má příběh.

Petr

Krásný příběh, děkuji. Těším se na pokračování.

tramp

Povídka s duší, tak bych nazval tento seriálek. A jak je u mb zvykem, tak i s milým humorem. Pěkné 5*.

Martin

Naprosto báječné , jemné a vzrušující pokračování . Moc jsem se těšil na pokračování příběhu . Je to ještě krásnější než jsem očekával . Umíš ten příběh nádherně napsat . Ty jemně napsané první pocity a zkušenosti . Klobouk dolů . Opakuji se , ale moc se těším na další vývoj příběhu . 1* 😀

Fred

Martin je taková dobrá duše našeho portálu. Vyjadřuje pocity za všechny čtenáře a vytváří tak potřebnou zpětnou vazbu, Martine, díky. Kéž by takových bylo víc.

Junior

Krásné pokračování. Umíš skvěle popsat pocity jaké může mít žena při svém poprvé i když je to pro ni trochu pozdě, ale jak říkala potřebuje si doplnit vzdělání.

12
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x