LDT story 04 – 2.část

Karel se podíval na Brigitu a stáhl si kalhoty. Nebylo to úplně ono, protože jeho červené plavky z větší části zakrývala košile. Všiml si jejího nefalšovaného zklamání, proto ji nadzvedl a začal se točit na místě.

„Mělas pravdu, Kačko. Ty plavky jsou fakt moc pěkný… Ty jste si pánové nechali šít, že jo?“
„Ano.“
„Šikovná krejčová…“ Podívala se na Karla. „A teď se pochlub, co se mnou plánuješ?“

Karel pravou rukou ukázal bratrovi i Alžbětě číslo čtyři a oba mu kývli na souhlas. „Čtyřka o den později. Souhlasíš?“
„A nebudu jen paběrkovat?“
„Buď bez obav. Kvůli tobě se klidně nadopuju Viagrou, když nebudeš spokojená,“ odpověděl jí s úsměvem George Clooneyho.

Brigita se zbavila pantoflíčků a vstala ze židle.
„Rozepneš mi prosím, Karle, vzadu šaty?“
Po těch slovech se k němu otočila zády. Karel k ní přistoupil a zkušeně vykonal, co se po něm chtělo. Nechala je spadnout na podlahu. Její černé celkové plavky oba pány vzadu zklamaly, protože toho moc zakrývaly. Nebyla jako její dcera, která ráda předváděla své pozadí, ale když se otočila, museli uznat, že ta je teda má. Od ramínek šel velký obdélníkový výstřih skoro až k pupíku. Krásné přírodní čtyřky v nich šly obdivovat, jak zpředu, tak i ze strany.
Zatímco jí Karel zíral na prsa, ona sklouzla pohledem k jeho plávkám. Byl tam pohyb! Ne nijak závratný, ale byl.
„Děkuji, tvůj penis je velký lichotník… A než se do sebe pustíme, tak si nejprve nastavíme mantinely,“ promluvila za ni léta praxe. „Takže milá dámo a vážení pánové, otázka první,“ odmlčela se, aby se přesvědčila, že ji všichni poslouchají. „Souhlasíte s tím, že vám v žádném případě nebudeme lízat zadky?“

Alžběta si stáhla bílou halenku, pod kterou měla ty samé plavky, jako včera na koupališti.
„Nebudete nás bít, ani mučit… A doufám, že neujíždíte na kaviáru, protože jinak se okamžitě zvedáme a odcházíme.“

Karel si sundal šedou značkovou košili s krátkým rukávem. Po celou dobu měl tazatelčiny oči přilepené na své postavě.

„Ještě něco?“ zeptal se Vašek.
„Jo. Omlouvám se…“ přešla od kochání se Karlem zpátky k vymezování mantinelů. „Jestli ujíždíte na dvojitej anál, tak ten mi vopravdu neděláme. Obejdete se bez něj?“

Václav se zbavil košile.

„A poslední věc. Dva ptáky najednou nepouštím ani do tý správný díry… Na rozdíl od dcery. Rozumíme si?“
Bratři se beze slova vysvětlení podívali na Alžbětu.

„Tomu říkám výzva, pánové…“ poťouchle okomentovala Brigitin mantinel, když vstávala ze židle, aby se v plavkách předvedla i ona.
Čtveřice u bazénu popíjela a mlčela. Najednou nevěděli, o čem by si spolu povídali. Rozsekla to Brigita: „Já nevím jak vy, ale já bych ten bazén ráda vyzkoušela, protože se sem asi už v životě nedostanu.“
„Rád tě doprovodím,“ nabídl se Karel, „má to ale háček…“
„Jakej?“
„Nedokážu ti zaručit, že tě nebudu ve vodě osahávat…“
„To zní zajímavě…“ Vzala Karla za ruku a zeptala se: „Odvedeš si mě do bazénu?“
„Ale jistě.“
„A co já,“ ozvala se Káťa, „mě nikdo osahávat nechce?“

Václav po ní skočil jak nadržený studentík. Alžběta nechápavě pokývala hlavou, obrátila do sebe zbytek Jacka a šla do vody taky.

„Musím poděkovat tvýmu krasavci za to, že se mu líbila moje prsa,“ zašeptala Brigita do ucha Karlovi, když ho přitiskla po úvodních vodních hrátkách ke stěně bazénu. „A jak to tak vypadá, líbí se mu i tohle…“ prsty levé ruky přejížděla po plavkách v místě, kde tak krásně inzerovaly jeho mužství. Prokládala to lehkými stisky, kterými se informovala o postupujícím vzrušení.

„Asi ti tvoje ctitelky hodněkrát řekly, že se směješ jako George Clooney…“
„Budeš se divit ale ne, protože ta mláďata, které bratr tahá do postele, mají jiné idoly…“
„V tom případě se divím tomu, že necháš takovou stařenu, jako sem já, aby se mazlila s tvým přítelem…“
„Nemáš důvod se divit. Pro ty holčičky je to velké, a pro většinu z nich rodiči dosud zakazované dobrodružství. Ony si nechají mnoho věcí líbit, protože si myslí, že tohle dospělí spolu běžně dělají, ale takhle krásně hladit penis neumí…“
„Tak proč nelovíš ve zkušenějších vodách?“
„Protože je to pro mě pohodlnější. Jednak nemám tolik času jako bratr, ale hlavně trpím, když musím hrát ty namlouvací tanečky.“
„Nemusíš. Můžeš si je přece koupit…“
„Prostitutky nejsou řešení. Udělají neosobně jen to, co si zaplatíš. A jistě uznáš, že krásných žen, které od prvního okamžiku vědí, že za nimi půjdu jako pejsek do postele, mnoho není.“
„Takže pro tebe jsem vlastně jen takový zpestření…“
„To bych nerad…“
„Opravdu…?“
„Opravdu.“

Brigita mu dala pusu.
„Víš co? Zahrajeme si na pravdu… Co bude jako fant, když ten druhý nebude chtít odpovědět?“
„Já se můžu z otázky vykoupit penězi, a co ty?“
„Nejsem spolumajitel hotelu, jako ty, takže jedině tím, že něco udělám… Co máš při sexu nejradši a cácorky to nechtěj dělat?“
Pokrčil nos a zavrtěl nesouhlasně hlavou: „Odpověď se ti nebude líbit…“
„Ale no tak… Jsme přece dospělí. Tak ven s tím…“
„Jak si přeješ…“ zvedl přitom ruce v odmítavém gestu. „Jde o to, že máme takovou rodinnou…“ chvíli hledal příhodné slovo, „úchylku. Osedláš si bratra a necháš si od něho vykropit svatyni. Pak se přesuneš nad můj penis, tu bílou nadílku necháš na něj vytéct a rukama ji po něm rozetřeš. Následuje krátká šedesát devítka, po které si lehneš na záda, abych tě mohl opíchat. Až skončíme, necháš bratra, aby z tebe prsty vybral moje vytékající sperma, které z jeho prstů slízneš a spolkneš. Nakonec přivedeš Alžbětu orálně k orgasmu s tím, že pokud se bratrovi, nebo mě znovu postaví, tak ti lízání zpestříme zasunutím.“
„A to je všechno?“
„Ano.“
„S touhle ÚCHYLKOU, jak říkáš, mají vaše cácorky problém?“
„Když slyší, co všechno musí podstoupit, tak o tom, až na výjimky, nechtějí ani slyšet.“
„Hm… Zní to šíleně, ale není to nic, co by se nedalo přežít… Zkus teda vymyslet otázku, která mě donutí ti tenhle fant dát…“
„Ty se živíš jako prostitutka?“
„Ne. Normálně chodím do práce. Ale nezapírám, že občas nezpestřím sexuální život pánům jako si ty, když z toho něco mám… Stačí?“
Odpovědí jí bylo kývnutí hlavy.
„A teď já. Šukáte s bráchou Alžbětu?“
„Ne.“
„A proč? Vždyť to je krásná ženská a ještě k tomu zrzka…“
Usmál se.
„Jak je vidět RODINNÁ úchylka ti nenapověděla, že to je naše sestra…“

Ty vole, to je hustý, projelo Brigitě hlavou a kula železo, dokud bylo tvárné. „A ty sis nikdy nepředstavoval, že bys ji opíchal?“
„Představoval.“
„A ona byla proti?“
„Jak to mám vědět…?“
„Třeba mohla někdy vykřiknout vaše jména, když byla v nejlepším…“
„Pokud vím, tak ne.“
„A když vidíš, jak ségru líže cizí holka, nemáš chuť si to s ní vyměnit?“
„Mám.“
„Tak proč jsi to ještě neudělal? Když se ženská blíží k vrcholu, moc toho okolo sebe nevnímá…“
„A ty jsi svou dceru lízala?“
„Jo.“
„A ona tebe?“
„Jo.“
„A líbali jste se už někdy?“
„Jo.“
„A to ti to nepřišlo divný?“
„Přiznám se, že jsme o tom ani jedna nemohly špekulovat, protože jsme kejvly na lukrativní nabídku jednoho chlápka, že se na víkend staneme jeho sexuálníma otrokyněma, tak jsme musely poslouchat… Ale to bylo jen jednou.“
„Udělala bys to znovu?“
„Jo,“ překvapila Karla svou bezprostřední odpovědí. „Ale je důležitý, aby to všechny přítomný vzrušovalo a ne vodpuzovalo. A pak bys ty nebo brácha musel na oplátku dělat s Alžbětou to, co já s Káčou…“
Podívala se mu do očí.
„Nebo víc…“ a mrkla.
Tvrdost penisu jí potvrdila, že mu sestra není po sexuální stránce lhostejná. Jak moc? Dá se to nějak využít?
„Musím se ti přiznat, že i mě tyhle řeči vzrušujou… Co s tím provedem…?“
„Vím jen o jedné věci, která náš problém vyřeší.“
„Opravdu? A která to je?“ hrála si na naivní holčičku.
„Sex. Takhle nadrženej jsem nebyl už hodně dlouho!“
„Tolik komplimentů za jeden den mi ještě žádnej chlap nesložil. Fakt,“ políbila ho, čímž odstartovala hašení chtíče, který je spaloval…

Konečně byli z lesa venku. Nyní je čekala cesta jen o něco delší, než z koupaliště. Seřadili tábor, zjistili, že žádné nepovolené ztráty nejsou a vyrazili k „domovu“.
Kamila konečně dosáhla svého. Tonda šel asi deset metrů za ní. Konec její prdelky na něj nepřetržitě vysílal „To jsem hezká. Chceš si sáhnout?“
Musel, ač nerad, dát Romanovi za pravdu, že jí to dneska fakt sluší. Mohl za to tříbarevný kostkovaný Crop top s výstřihem a prdelka v bílých trenkách. Včera si ji mohl prohlížet na koupališti bez omezení. Dnes z ní viděl jen kousek. Nedokázal pochopit, proč se mu takhle líbí víc…

Najednou se Kamila ohnula, aby ze země sebrala brýle, které spadly jedné holčičce před ní. Slušné děvče by si sedlo na bobek. Neslušné by mělo natažené nohy a ukázalo dost ze svého pozadí. To, co viděl, rozhodně nevyhodnotil jako něco nemravného. Naopak. Byl rád, že byl u toho…
Nikola šla vedle Romana v první třetině táborového špalíru. Ten nevěděl, o čem s ní tlachat, když před nimi a za nimi šlapou desetiletí caparti s ušima napnutýma na zachycení jakkoli zajímavých slov. Připadal si trapně a nepatřičně. Proboha o čem ostatní kluci s holkama mluví, když jsou s nimi sami. Těch pár pokusů, ke kterým se dosud v životě dopracoval, skončilo pokaždé fiaskem. Ani teď to nevypadalo o mnoho lépe. Podstatný rozdíl spočíval v tom, že tohle nebylo milostné dostaveníčko.

„Tak co, kluci, jak se zejtra těšíte do ZOO?“ konečně ze sebe něco vydřel.
„Nuda. Já tam byl loni z našima,“ ozval se okamžitě jeden otrávený hlas.
„Co je zajímavýho na tom, koukat se na zvířata zavřený v klecích. To v Africe by bylo jiný vzrůšo…“
„No jo, jenže tady nejsme v Africe,“ chopila se odpovědi Nikola, „ale i v Liberci se klidně může stát, že jim uteče bílý tygr a sežere tě…“
„To je blbost. Ze ZOO žádný zvíře neuteče. Tučňáky z Madagaskaru, který to dokážou, tam nemaj…“
„To máš pravdu. Tak jim to zítra zkusíme navrhnout.“
„A návštěvníci,“ vložil se do toho Roman, „by mohli uzavírat sázky na to, kdy se jim povede vzít roha.“
„A co by se stalo pak, až by utekli?“
„Do ZOO by zavolali detektiva, kterej pátrá po uprchlejch, nebo unesenejch zvířatech. Vystopoval by je a přivez zpátky.“
„Blbost. Na to by zologická neměla peníze.“
„No vidíš,“ přišla s nápadem Nikola, „tak by návštěvníkům mohla jako atrakci nabízet hlídání těch tučňáků. Každý člověk by si mohl zaplatit nějakou tu hodinu, kdy je bude hlídat. A takhle vydělaný peníze by uložila v bance pro případ, že by tučňáci opravdu zdrhli.“
„Ty brďo, z tebe je úplná managerka…“ vysekl Roman Nikole teatrálně uznání.
„Proč říkáš, že je Nikča negerka…?“ zeptala se výhružně holčička ze čtvrté dvojice před nimi.

Všichni vedoucí doufali, že dnešní výšlap děti utahal a oni rychle usnou. Když došli zpátky do „tábora“, tak to tak i vypadalo. Jenže byla večeře, krátký večerní program a dětem se během toho dobily baterky na úroveň, při které šlo zlobení samo.
Blížila se večerka, ale ještě před ní neodmyslitelné sprchování těch nejmladších. Kamila si na to oblékla spodek od béžových plavek s květinami a bílé, u prsou nařasené, triko s úzkými ramínky končící jí skoro pod zadkem. Zbytek jejího plánu spočíval v načasování. Ona i Tonda měli děti rozmístěné ve dvou pokojích. Jeden byl v přízemí, druhý v patře. Šlo o to být o pověstný chlup rychlejší a dostat se na schody dřív než Tonda. Natahovala uši, zda svého kolegu uslyší na chodbě vyřvávat, že druhý oddíl má nástup do koupelny.

„Co je?“ obrátila se na ni Sibyla. „Ty dneska koupeš děti tady…?“
„Jasně, že ne. Už jdu.“

Vyšla na chodbu a rozhodla se, že nejprve půjde vyhnat svoje cácorky z patra. Byla na třetím schodu, když se rozletěly dveře po její pravé ruce. To znamenalo jediné. Někdo vycházel z pokoje kolegů vedoucích. Bleskově položila ruce na zábradlí, kam až dosáhla, čímž odhalila malou část svého pozadí.

„Děkuju,“ prošel okolo schodů Roman a zamířil na záchod.
„Sakra,“ ulevila si potichu a zklamaně si opřela hlavu o levou rukou.
„Fakt je to moc hezkej pohled. Vydržel bych se dívat hodiny, kdybych nemusel jít koupat kluky…“

Úlek ji okamžitě narovnal. Otočila se na Tondu, který stál pod schody: „Promiň, už se to víckrát nestane.“
Chtěla se otočit a vyběhnout nahoru, ale to, co jí odpověděl, dalo jejímu snažení naději: „Mně se nemáš za co omlouvat. Já se nebudu bránit opáčku… Jen to musí bejt v nějakým lepším čase,“ svoje slova doprovodil grimasou, která se dala vyložit jako škoda, chtělo to lepší načasování, snad příště…

Omluvně se usmála a schody opravdu vyběhla. Už první den pobytu si vytvořila zvyk, že když se dostala na třetí schod odshora, tak položila ruce na zábradlí, vzepřela se a poslední schod „přelétla“. Neuvědomila si, že tím Tondovi znovu nabídla ke krátkému prohlédnutí to, co vlastně bylo pro jeho zrak určeno… Ten danou věc nekomentoval. Bral to jako náhodný bonus.

„Večerka,“ ohlásil Roman v pokoji holek prvního oddílu. Počkal, až se přikryjí, pak zhasnul a rozloučil se: „Dobrou noc.“
Ještě to musel zopakovat sedmkrát. Dostal za úkol, aby ohlídal dodržování večerky, a až usnou, může se i on odebrat do hajan. Ještě než se svého úkolu ujal, přitočila se k němu Nikola a strčila mu do ruky klíč od marodky, aniž by si o něj stačil říct. Asi jí bylo jasné, že se bez peřiny a polštáře moc nevyspí.

„Hlavně je nepozabíjej. Pochop, že já ti buchty do vězení nosit nebudu… Dobrou.“
„Dobrou,“ houknul na její záda, aniž by chápal, co tím mixem rozvernosti a dvojsmyslu v hlase chtěla vlastně říct…