Markéta 03

Toto je 4 díl z 4 v seriálu Markéta

Ahoj,

říká se do třetice všeho dobrého a všeho zlého a i já jsem si řekla, že by tedy toto celé mohlo mít tři části.
Ono je to s těmi představami tak složité. Určitě ta představa se sukýnkou mi připadá nejzajímavější. Je to takové originální a neotřelé. Víte, ono to z toho prvního dopisu je něco, čeho jsou plné seznamky a chaty. Je to voda v moři a písek na souši.
Připadá mi smutné, když přijdu na chat a tam vidím to samé. Říkám si, jak krásné by bylo, kdyby tam bylo něco jiného. Každý má své koníčky a zájmy.
Jen dvakrát jsem tam viděla takové hezké věci, jako že třeba kluk hledal holku se zájmem o historii s detektorem kovů, anebo na akci s grilováním. Vím, že jistě tohle není ojedinělé, ale je to ve výsledku jen zlomek.
A přitom když si člověk představí, že by všechno bylo takové, tak jak by to bylo krásné. Hledět do těch vět a něco v nich vidět. Ne, jen ubíhající pobledlou řadu slov, ze kterých občas něco zazáří.
Jistě bych mohla napsat do třetice něco jiného, jenže to by tolik nezaujalo. Myslím do oné třetí a poslední části. Když už tedy, tak ať se to týká tématu. Ono by to jinak ani nemohlo být, protože by to sem nezapadalo.
Když jsem nad tím přemýšlela, tak mě nenapadá nic jiného než ta představa z minula. Připadá mi originální a je zbytečné vymýšlet v tomto směru něco jiného. Myslím ve směru sexu a toho zažít opravdu něco originálního a jedinečného. A proto jsem se tedy rozhodla dovyprávět tuto představu znovu, jen z jiného úhlu. Myslím v jiném pojetí. Obšírněji. Myslím v podobě příběhu sobotního rána a tramvaje číslo 5.

Pondělní den utíkal v duchu slunce a jeho paprsků, dopadajících do trávy a žlutých pampelišek, které se v té zeleni rozprostíraly a když jsem se do nich zahleděla, byly najednou všechny nad tím vším a zářily jak hvězdy. Myšlenkami jsem se ubírala k netu a klukům.
Těžké no. Co říct?
Pořád to samé a samé a člověk si říká, kam to všechno spěje, jenže zase ta svoboda a přeci jenom času je pořád spousta, tak proč si toho života neužívat plnými doušky.
Přiznám se. Nejsem panna. Tedy nemyslím tím znamením a ono vlastně ani tím druhým vyzněním, jenže co mám vyprávět?
O panictví jsem přišla svým přičiněním už dávno. A taky, proč bych měla něco takového nechávat klukům, že.
Nojo, jenže to je všechno tak těžké a tady se začala rodit ona myšlenka. Jak to celé vymyslet a promyslet tak, aby z toho nebyl problém.


Představ by bylo, jenže se mi tam vždy počalo podsouvat něco nechtěného, co by se mi třeba nelíbilo a pak mě napadla originální věc. Prostě a jednoduše víc kluků. Ono ani ne proto, že by mě to bralo nebo tak.

Kdybych si měla vybrat, tak raději jen jednoho, jenže to bychom se vrátili zase na začátek.
Napadl mě tehdy příběh se sobotou a tramvají číslo pět.
Dnes je pondělí a již si toho tolik po onom víkendu nepamatuji.
První tedy bylo promyšlení celé akce. Jen tak vypustit mezi kluky informaci a neurčit konkrétní místo a ani čas, jen linku.
Nojo, jenže zase jak se tam potom hledat a tak mě napadlo to s oblečením. Čtyři barvy. Červená, modrá, zelená a oranžová. Hezké a nápadné barvy, které nikdo nemůže přehlédnout a tedy je potom jasné, že jsem to já ta holka z internetu, která klukům napsala.
Sponku, ponožky i tričko jsem měla. Horší to bylo se sukýnkou. Ne že bych sukni neměla, ale nebyla tak krátká a to byl problém.
Zase mi bylo jasné, že s dlouhou by to šlo zrealizovat špatně, ale hlavně byl problém v tom ji na sebe vůbec vzít. To bylo nejhorší.
Nebyla jsem holt zvyklá, ale na druhou stranu, spousty holek chodí s krátkou sukní a tak je to jedno.
To byla ta má stydlivost, jenže člověk si říká vždyť je to jedno. O nic nejde. Normální oblečení.
Byl čtvrtek a já si konečně došla do jednoho obchodu pro sukni. Nemohla jsem vybrat takovou, která by se mi líbila, ale nakonec se mi to všechno podařilo.


Měla jsem tedy vše připravené a byla čím dál nervóznější. Ale na druhou stranu mě uklidňovalo to, že se nemůže nic stát. Tak v tramvaji mezi lidmi. Ono to bylo všechno nakonec jednoduché.
V sobotu ráno jsem se probudila a byla jsem z toho doopravdy hodně nervózní, ale zase jsem začínala být vzrušená. Přeci jenom o co jde, že? Oblečená jsem byla během chvíle a jen ty kalhotky jsem nechala doma.

Cestou na tramvaj se počasí naštěstí vydařilo. Svítilo slunce a já si říkala, že si asi stoupnu v tramvaji dozadu a budu se jen dívat ven přes clonu slunečních brýlí a ono se to již nějak odehraje. Anebo si pak sednu a někdo by si mohl sednout vedle mě.
No nic. Tramvaj dorazila poměrně za krátkou dobu a to už jsem byla vevnitř, jenže místo dozadu jsem se vrhla na sedadlo a myslím, že by mě odtamtud jen tak nikdo nedostal.
Tramvaj se rozjela a já se dívala ven na projíždějící auta.
Mám pocit, že to byla třetí zastávka, ale už nejsem jistá, co si někdo přisedl. Nervózně ve mně hrklo a v momentě, kdy jsem ucítila jeho ruku na straně mého stehna, mi bylo jasné, že se stalo to, co jsem očekávala třeba za hodinu nebo dvě, nebo vůbec.
Jeho ruka mi odhrnula sukni až nahoru, což mě zarazilo ještě víc do sedadla.
Pohled na můj odhalený klín v prostředí tramvaje ve mně zarazil veškeré pokusy o iniciativu a v momentě, kdy jsem se už chtěla ohlédnout jestli za mnou někdo není, mi někdo položil na ramena ruce.
Ruka spolusedícího mi něžně zajela mezi kolena a já vycítila jeho nervozitu, což mě trochu uklidnilo.
Chvíli mu trvalo, než se dostal až ke klínu a v ten moment jsem už rudá jak rak, nabyla přesvědčení, že je vše v pořádku.
Bylo zřejmě že onen kluk anebo muž se stydí víc než já, což bylo zřejmé z jeho pohybů. No co? Stejně jsem si to tak nějak představovala.
Ten další kluk dal za chvíli ruce pryč a já pochopila, že hlídá, aby se nikdo nenachomýtl oné podívané.
Pozorovala jsem venku dění a po chvíli dala nohy od sebe. Začínala jsem být vzrušená a myšlenkami se začala ubírat k tomu, že by se mohlo odehrát i něco víc.
S tím jsem nepočítala. Neměla jsem ochranu a tak jsem se spoléhala na to, že by ji měl on.
Myšlenky mi uháněly sem a tam, jenže jak to celé udělat.


Když jsme se rozjeli z další stanice, podívala jsem se a vedle mě seděl úplně normální kluk a já byla ráda, že mám ony sluneční brýle. Tramvaj ujížděla dál a dál.
Nikde nikdo nebyl a já byla čím dál tím víc vzrušená. Ani už nevím, která stanice to byla, kdy se dovnitř nahrnula spousta kluků.
Později mi bylo jasné, že jeden za mnou dal zřejmě echo těmhle skrze mobil. To jsem ale ještě nevěděla.
Sukně byla u kolenou a hrklo ve mně, když ji ten kluk vedle mě vytáhl nahoru.
Okamžitě jsem ji chtěla shrnout dolů, ale v tom jsem pochopila jak to je. Chvíli jsem byla nervózní a rukama si zakrývala klín.
Ale na další stanici mi bylo jasné, že tam už nikdo další nastoupit nemůže a venku to nikdo nevidí a tak jsem roztáhla nohy a i si trochu poposedla dál.
Ostatní se na mě dívali a takhle jsme jeli, asi pět stanic. Po chvíli to bylo doopravdy úžasné.
Byla jsem vlhká a to mě onen kluk vzal za ruku, ať si stoupnu. Nejdříve jsem moc nechápala, ale pak mi došlo, že je to tak lepší, než kdyby se ostatní střídali na místě vedle mě.
U prostředních dveří bylo na plácku pro kočárky dostatečné místo a kluci kolem mě utvořili dostatečnou clonu, aby na mě nebylo vidět.


Nejdříve mi jeden z kluků vytáhl sukni nahoru a ostatní na mě začali sahat a hladit mě. Zajížděli rukama mezi nohy a já byla čím dál tím víc vzrušená. Problém nastal, když mi začali sahat na zadek, jenže po tom co jsem ucukla pochopili, že mi to není až tak moc příjemné.
Tedy já byla dokonale umytá, ale přeci jenom… To oni ale asi pochopili a tak mě jen tak hladili, což mi po chvíli na těchto místech přestalo být nepříjemné a tak co.
Za chvíli jsem se udělala. Bylo to takové zvláštní. Co mám psát? Byla jsem jen celá šťastná, že mám ony sluneční brýle. Asi to ani žádný z nich nezaregistroval.
Jejich prsty začínaly být čím dál tím dotěrnější a já najednou uviděla, že jeden z nich drží kondom.
Jak jsem byla vzrušená, tak mě jen napadlo, že rukou zkontroluji, jestli to takhle doopravdy je a nechala se.
Zjistila jsem, že ostatní jsou na tom jako ten první a nervozita pomalu opadla.
Po chvíli mě kdosi vzal mezi ostatní a svlékl mě. Bez okolků jsem se nechala. Dál už to bylo hodně legrační. Kluci vůbec nic nevymýšleli a jak tramvaj ujížděla tak jsme se tam kymáceli.
Myslím tím nevymýšlením to, že by je napadalo něco jiného než můj předklon a tak já se dvou držela a nakonec sama špulila zadek, že to někdy bylo legrační.
Myslím, třeba když se jeden střídal s dalším a já věděla, že mě udrží, jsem naschvál šla do předklonu a bylo to vzrušující a přiznám se, že jsem si s nimi pak takhle hrála, no.
Že jsem dělala to, že tramvaj sebou cuká a tak to měli prostě složitější na tom začátku a mě vzrušovalo to, že se ostatní dívají, jak jsem předkloněná. Ti kolem, jako kdyby si mysleli, že je to složité či co, mě přidržovali a prostě to bylo legrační.
A na závěr musím napsat, že to bylo super.
Byla to sobota, na kterou do konce života nezapomenu, a má myšlenka došla k tomu dobrému konci.

A na závěr to přepošlete, ať je legrace.

Samozřejmě, že jsem to opět nikomu nepřeposlal. Nestačil jsem kroutit hlavou, nad představou některých dívek o sexu.

Navigace v seriálu<< Markéta 04
3 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x