Nebezpečný obchod 02

IV:ČÁST – DON MUTTIANO

V pracovně Dona Muttiana postávali tři muži a zvědavě pozorovali a poslouchali elegantní dámu, která si vyžádala tuto schůzku a mluvila se silným ruským přízvukem.
„Pana Muzikyčenka informace o potížích s dodáním zboží rozhodně nepotěšily. Samozřejmě žádá dodávku dle dohody. Dále. Paní Taťána alias Yasmina byla nalezena mrtvá včetně celé posádky, když čekala na vaše zboží. Sama vyjádřila uspokojení nad jeho kvalitou a před několika dny byla loď přepadena. Záhadné, že? Co o tom víte?“

Don Muttiano zesinal.
„O této… ehm… věci..nic nevím. Rozhodně jsme paní Yasmině nijak neublížili. Nebyl důvod. Ona je spolupracovnicí pana Muziikyčenka a… nemám s tím nic společného! O dodání zboží se postarám, jen vás žádám ještě o chvíli strpení.“
„Jeho trpělivost má své meze. Pokud je nespokojený, poznal byste sám a osobně. Raději to nezkoušejte,“ pousmála se dáma.
„Vyhrožujete mi?“
„Nikoliv. Jen varuji. Znám Michaila velmi dobře a vím, o čem mluvím. Ta záležitost s Yasminou je velmi nepříjemná. Taťánu měl ve velké oblibě a její smrt ho ranila. Na místě byla nalezena žena, která s největší pravděpodobností onen masakr provedla. Ne sama, pochopitelně, ale ostatní pachatelé po činu uprchli. Je to celé zvláštní. Ta žena byla polonahá a v kajutě se našel její oděv, stará vojenská uniforma, kde měla s někým pohlavní styk… Kým byla zastřelena se nezjistilo, Taťána byla střelena zbaběle do zad a poté z bezprostřední blízkosti do hlavy. Vrah chtěl mít jistotu. Ostatní posádka byla postřílena takříkajíc nahrubo. Jak padli, tak zůstali a nikdo se nezdržoval je dorážet. Proto i dva muži přežili. Tedy snad přežijí a jsou v kritickém stavu v nemocnici.“
Žena povstala.
„Doufám, že další má návštěva již nebude třeba a vy jistě víte, co učinit.“
„Zajisté, madam… madam,“ blekotal zaskočený Muttiano, ale žena jen pronesla.
„Nechme to na madam… přeji vám příjemný den.“

Když dáma odešla, svolal všechny své spolupracovníky a řval, až se okna otřásala.
„Přineste mi hlavu Bobbyho Jacksona, ten má ve všem prsty a živé ty dvě děvky. Nechci válčit s Rusy, kvůli nějakým blbým obchodům. Jackson se tak sám odsoudil, ale nehodlám to s ním odesrat i já. Muzikyčenko je pěknej prevít a ta jeho Yasmina… tu nám taky byl čert dlužnej. Zjistěte něco o její vraždě. Třeba nás to někam navede.“

***

V.ČÁST – DAČA YASMINA

Dáma prošla kolem nemluvným mužů hrubého vzezření až do soukromých prostor Michaila Michajloviče Muzikyčenka, nevelkého, ovšem energicky vystupujícího asi padesátiletého muže, jednoho z mocných mužů podsvětí bývalé sovětské říše.

„Valjo?“ ozvalo se z křesla.
Žena se otočila.
Michail seděl se sklenku whisky v jedné ruce a s doutníkem v druhé. Oblečen byl ležérně v bleděmodrém županu.
„Úkol splněn. Má naděláno v kalhotách a zboží dodá co nejdříve,“ ujistila ho a začala si z tváře snímat falešné řasy, pihy, vrásky a když sundala i paruku, stála před ním mladá, krásná dívka, úplná dvojnice nešťastné Yasminy.
Michail mávnul rukou.
„Ty ženy už mě nezajímají, vlastně nic z toho. Ten obchod s Jacksonem už je za námi, jeho ať si klidně Muttiano nahání, ale ty chceš spíš pomstít sestru, ne?“
„Přesně. Dokud z nás ale bude mít strach, dostaneme se přes něj k tomu, kdo to udělal. A proč,“ mínila Valja.
Michail se pousmál.
„Když ti řeknu kdo to udělal, dostanu pak odměnu?“
„Sladkou odměnu,“ usmála se Valja.
„Nebo jinak. Můžeš si mě připravit a já ti přitom budu vyprávět, co vím,“ uvolnil si Michail uzel a na světle se objevil zatím změklý ocásek.

Valja mu poklekla k nohám a začala ho zpracovávat ručně a posléze i ústy a Michail se dal do vyprávění.
„Celou loď vystřílela jistá Dora Brownová, bývalá příslušnice námořní pěchoty, nyní nájemný zabiják. Pravděpodobně ji najal ten Jackson, když hledal svou ženu a dceru. Když je nenašel, pomstil se na Yasmině, promiň,“ pohladil Valju po vlasech, když v této chvíli ustala v kouření. „Jen dál… joo… děláš to moc dobře.“
Sevřené rty se znovu rytmicky rozjely po tvrdém ocase a Michail pokračoval.
„Nevím jak, ale ty ženy nějak Muttianovi utekly, postřílely pár jeho chlápků a prostě zmizely. Yasmina je viděla, prohlídla, ale k předávce už nedošlo. Jak říkám, na nich mi už nesejde, pomstíš jen smrt sestry, ano?“
„Gmmm… fgmmm… ale tak to udělal ten Jackson?“ zvedla k němu pohled.
„Zdá se. Muttiano ho chytne, my si ho převezmeme a ty mu vlastnoručně vyřízneš srdce z těla… oooh… už… už… stříkááám,“ hekl Michail a pumpoval svou dávku do dívčiných úst.

Ta s plnou pusou vstala a odešla vše vyplivnout a ústa si vypláchnout. Semeno nepolkne nikomu, ani všemocnému Michailovi.

***

Během večeře měl Michail zajímavý telefonát.
„Máme zprávy od informátorů. Ty ženský jsou někde v oblasti Modrého jezera. Na jednom parkovišti policajti našli odstavenej vůz zastřeleného taxikáře, kterým prej přijely a ňákej obchodník tvrdil, že jim pak prodával jídlo a oni něco říkaly o 30 mílích pochodu. Udělaly jsme kruh a vytipovaly možná místa. Máme jít do toho?“ hlásil mu velitel pátrací skupiny.
„Ale opatrně, chci je živé! Možná, že s nima bude i Jackson a budou se bránit. V tom případě je obkličte, ale nezabíjejte! Za to mi ručíš hlavou!“
„Dobré zprávy?“ zeptala se Valja.
„Dobré… pro nás oba,“ pousmál se Michail a dolil si skvělé červené víno Marauli Shavi Jikhvi z Gruzie.

***

Po večeři si Valja šla lehnout a Michail si k sobě povolal jednu z mladých kočiček, které měl na dače ke stálé dispozici. Na dívky nesměl nikdo ani sáhnout. Aby se nenudily, částečně tvořily personál, ale vykonávaly jen nenáročné práce. Jinak se vesměs zdržovaly u bazénu a v přilehlých prostorách a byly k dispozici svému pánu v kteroukoliv dobu.
Nyní si vybral většími vnadami obdařenou Annu. Byla to plnoštíhlá dívka, ale takové měl rád. Žádná hubeňoura u něj neuspěla a vlastně ani nepracovala.

Anna přišla, svlékla se donaha a hned si začala hrát s povadlým ptákem. Jemně ho hladila rukou a něžně cumlala v puse. Olizovala žalud, tepala uzdičku a celý si ho hezky pusou a jazykem přivlastnila. Poté, co mu ztuhl začala ho důkladně sát v ustáleném rytmu.
Když Michail cítil, že brzo bude, povalil Annu na záda a hned do ní prudce pronikl. Ta jen doširoka roztáhla nohy, aby do ní pronikl co nejhlouběji. Tvrdý ocas do ní zajel hladce až po kořen.
„Jooo… ještě… rychle… přirážej,“ sténala slastně a Michail se rozjel jak šicí stroj.
Dívce po hrudi pluly velké rozlité prsy, ale Michail se soustředil jen na vlastní uspokojení. Nic jiného ho nezajímalo.
„Ah… aah… jooooo,“ uvolnil do ní proud semene a cítil nepopsatelnou rozkoš.
Vstal aby se občerstvil v baru a sklenku koňaku podal i Anně.

Poté pokračovali v hrátkách. Tentokrát sebe i ji potěšil laskáním prsou a dlouho se vášnivě líbali, než mu ocas zase povstal a Anna ho ústy dovedla do potřebné tvrdosti a dle jeho přání se mu nastavila zadkem.
Michail hned s ním zarejdoval mezi její macaté půlky.
„Ach… jo… úúúhhh,“ vrněla Anna a sama se na něj víc nabodávala.
On ji prohmatával visící balóny prsou, mačkal je a potěžkával a pomalu začal přirážet.
„Anooo… pojď… pojď… přitlač,“ ječela rozjetá Anna a jak cítila ptáka hluboko v sobě, blížila se k vlastnímu vyvrcholení.
„Ah… ah… ty… děvko… joooo,“ zavzdychal Michail a silné stahy pochvy ho přivedly k výstřiku. semene.

Oba uspokojeně vydýchávali svůj vrchol, pak Anna vstala, posbírala si své svršky a s přáním dobré noci ložnici opustila. Poctu spát s Michailem v jedné posteli až do rána měla jen Yasmina.

***

VI.ČÁST – BOJ O SRUB

Na rozdíl od žen si Bobby nemyslel, že tu jsou v naprostém bezpečí. Srub u jezera nebyl jediný a třebaže k nejbližšímu obydlí to bylo pár mil, úplně liduprázdno tu nebylo. Rangeři parku tu projížděli celkem pravidelně a až jim dojdou zásoby, cesta do civilizace bude nevyhnutelná.
Proto provedl různá opatření, aby srub nebylo tak snadno vzít útokem a bylo třeba při pohybu venku být stále ve střehu.

Dny plynuly, ženy ztrácely ostražitost a všeobecná frustrace se zvyšovala. Ellen obvinila Bobbyho, ze za všechno může on a odstěhovala se z ložnice ke Clare.
Bobby mlčel, přiznával svou vinu, ale teď už se nedalo nic dělat. Plánoval přesun do jiné skrýše, ale Rusové byli rychlejší než jeho myšlenky.

***

Jedné noci zahřměl v blízkosti srubu výbuch. Ve srubu všichni vyskočili z postelí a chopili se zbraní. Bobby totiž v okolí srubu rozmístil několik nástražných náloží, které mohl aktivovat jedině člověk. A to se také stalo.
Na zemi se kroutil bolestí muž a držel si zkrvavělou nohu roztrženou výbuchem.
„Smirijsa pered bogom, Ivan,“ přišel k němu další muž a střelil ho do hlavy.
„Němožno zamedljáť,“ vysvětlil ostatním a v duchu zaklel, že nyní je vše stejně v čudu, když jsou prozrazeni.

Skupina vzala srub útokem, jenže po krátké přestřelce zjistili, že vše je proti podobnému nájezdu zabezpečeno.
„Vykouříme je?“ zeptal se muž velitele.
„Šéf je chce živé… ručím mu hlavou,“ nesouhlasil velitel. „Musím mu dát zprávu, ať rozhodne, co dál.“

***

Obyvatelé srubu si nedělali marné naděje. Ať už zaútočil kdokoliv, chce je zlikvidovat a živí se ven už pravděpodobně nedostanou.
Cítili to všichni, ale nahlas to nevyslovil nikdo.
„Nebudou třeba chtít vyjednávat?“ plačtivě se ptala Clare, která se s tím nedokázala smířit.
„Jo. Mě zabijou a vás dvě odtáhnou někam do harému… to chceš? Být bílou děvkou pro bohatý Araby?“ vztekal se Bobby.
„A kdo to podle tebe je?“ ptala se Ellen.
„Netuším. Možná Muttiano… dluží vás přece Rusům.“
Ellen se otřásla. Ona se stát děvkou rozhodně nehodlala a s pohledem na Clare, která ještě byla panna, ji utvrdilo v přesvědčení, že živé je nedostanou.

***

Uběhly dva dny a nic moc se nedělo. Tu a tam padla rána, aby se vědělo, že srub je obklíčen a osud obležených zpečetěn.
Nakonec Bobby ven vystrčil bílé plátno.
„Chci vyjednávat,“ křikl do prázdna.

Po chvíli se před srubem objevil muž a zvedl ruce nad hlavu.
„Nemám zbraň. Pojďte ven.“
Bobby vyšel před srub, ale jen na pár kroků a muže před sebe pustil na pět metrů.
„Tak co chcete?“ zeptal se muž s převahou.
„Kdo jste a co chcete?“
„Nono… nejste nějak moc hrr? Pozdravuje vás pan Muzikyčenko a zve do svého sídla.“
„Proto jste stříleli?“
„No… vyskytly se jisté potíže, ale to vám nemusím vysvětlovat. Zkusme se raději nějak dohodnout,“ pousmál se muž. „Vy se vzdáte a bude vám zaručen život. Nechceme nikoho zbytečně zabíjet. Pojedete s námi k panu Muzikyčenkovi, kde váš spor vyřešíte. Jistě k oboustranné spokojenosti.“
„Záruky?“
„Žádné. Jen mé slovo,“ pronesl muž již bez úsměvu. „Vězte, že máme prostředky vás dostat, živé či mrtvé, ale to není naším úkolem. Jak říkám, lepší je pohovořit si s naším pánem. A nikomu přitom nebude zkřiven ani vlas.“

Bobby zašel do srubu pohovořit si s rodinou a ještě toho dne se Jacksonovi vzdali.

***

VII.ČÁST – ZA VŠECHNO SE PLATÍ (BOBBY)

Setkání s panem Muzikyčenkem bylo zpočátku v přátelském tónu. I spor s donem Muttianem Michail považoval za nehodný, aby se jím zabývali, zato měl jiné otázky. Hlavně o Yasmině.
Bobby se v odpovědi kroutil, ale nevykroutil.
Přiznal, že s Dorou přepadli jachtu, ona postřílela posádku, ale k Yasminině smrti neměl co říct.
„Málem mě udusila. Když jsem se probral, byli všichni mrtví, i ona. Naštěstí mi předtím řekla, že ženy jsou u Muttiana ve vile Cristina…“
„Jak dusila?“ nechápal Michail.
„No… mezi stehny… měl jsem… ehm… tam hlavu..“
„To stačí!“ pochopil Michail. „Tak poslouchej! Jsi šmejd a červ, kterýho je třeba zašlápnout. Nyní dostaneš co zasloužíš, aby sis to zapamatoval. Tvoje dceruška a žena zůstanou u mě jako záruka, že se nebudeš dál pokoušet o nějaký levoty proti mně. Vasile, ujmi se pána!“

Do místnosti přišel hromotluk a hodil na Bobbyho hrozivý škleb.
„Tak pojď… s tebou nebude těžká práce,“ jako pírko ho popadl za paži a vláčel pryč.

***

K ženám se Muzikyčenko choval vybraněji. V podstatě proti nim nic osobně neměl. Byly to jen dárečky za nepovedený kšeft. Že si je nakonec našel sám, Muttianovi ještě vyřídí po svém a nyní přemítal, jak s nimi naloží. V arabským zemích byly bílé ženy žádaným zbožím a panna se skoro vyvažovala zlatem.
Clare byla přesně ta zlatá trofej a Ellen, když se hodí do gala, taky půjde celkem na dračku… Má už sice svůj věk, ale i zkušenost bývá k nezaplacení.
„Je smutné, že nepodařené obchody vašeho muže musíte odčinit vy,“ říkal zaraženým ženám. „Teď nemluvím jen o drahé Yasmině, ale o sporu, který kvůli němu mám s donem Muttianem. Ten je tak neodbytný se svými požadavky, až mi to leze krkem. A to já nemám rád. A proto nemám rád nikoho, kdo je toho příčinou. Chápete?“
„Chápu, ale to neznamená, že nás odvezete někam do bordelu!“ vykřikla Ellen vztekle.
„Ale, ale. To jsou silná slova. Kdo tu mluví o bordelu? Budete pracovat v některém mém podniku a v případě zájmu budete plnit přání vážených klientů.“
„Umím si to představit!“ ušklíbla se Ellen. „Ale Clare…“
„O dceru se nestrachujte. Nejsme zvířata. Není plnoletá a dostane se jí ochrany a výchovy až do své dospělosti a pak se s ní zase setkáte. A nyní už mě omluvte, zůstaňte, prosím, ve svém pokoji a nezkoušejte bdělost stráží. Je to zbytečné…“
„A táta?“ vykřikla Clare.
„Jistě se s ním brzy setkáte,“ pousmál se Michail a pak za ním zapadly dveře a zacvakl zámek.

„Hele, mami, okna nemají mříže,“ běžela se Clare podívat, ale výška nad zemí jí vzala úsměv z tváře.

***

Bezvládné zakrvácené tělo viselo na stěně a strážný ho omýval proudem vody z hadice. Za stolem seděl Vasil a zavdával si vodku přímo z láhve. Přání pána splnil a měl volno. Bobby mu sice posloužil jako boxovací pytel, ale neměl ho zabít. Ani neúmyslně a musel si dával pozor. Rány proto rozdával s rozvahou a o to byly bolestivější. Bobbyho křik brzy umlkl a pak už místností zněly jen mlaskavé zvuky pěstních zásahů.

Do sklepení náhle přišla Valja.
„Žije?“
„Jo… ale moc si s ním nepopovídáte, he, he… nemá zuby,“ zasmál se Vasil.
„Posaďte ho na židli… no, ten je zřízený,“ politovala dívka hroudu zkrvaveného masa.

Muži odešli a Valja ručníkem mu otírala obličej. Ten naštěstí Vasil jakžtakž ušetřil.
„Vidíš mě, můj milý?“
Bobby zareagoval a zaostřil okem na rozmazanou šmouhu před sebou.
„Yasmino? Ty žiješ?“ rozpoznal tu tvář.
„Nejsem Yasmina, ale Valja, její sestra. Proto jsi tu, abys zaplatil za její smrt. Bůh nám však káže odpustit, a tak tvé utrpení skončí. Teď se tě ujme doktor, aby ses zase mohl vidět se svými ženami.“
„Ellen… Clare… kde jsou?“ zasípal Bobby
„Brzy je uvidíš. Sbohem,“ pohladila ho Valja po tváři a ve dveřích se setkala s mužem v bílém plášti a kufříkem v ruce.

„Teda vy vypadáte… ale to bude v pořádku,“ řekl muž a otevřel kufřík.
Vyndal injekci a z ampule natáhl čirou tekutinu.
„To je na snížení bolesti,“ vetknul mu jehlu do ramene a Bobby cítil příjemné teplo rozlévající se mu celým tělem. Jak sladce se mu usíná…

***

„Hotovo?“ vešel dovnitř strážný.
„Jo. Právě jsem konstatoval zástavu srdce.“ konstatoval muž a sejmul si bílý plášť. „Tak ukaž. Pomůžu ti ho naložit.“
A oba muži mrtvé tělo naložili do auta, které ho odvezlo k bezpečné likvidaci do spalovny v majetku dobrého přítele pana Muzikyčenka.

***

VIII.ČÁST – ZA VŠECHNO SE PLATÍ (ELLEN)

„Za všechno se platí…“ mumlal si Michail spíše pro sebe a sledoval rytmicky se mu pohybující hlavu dlouhovlasé Iriny v klíně. Dívka mu zkušeně kouřila ptáka a právě se blížila k úspěšnému završení této činnosti.
„Počkej,“ zadržel ji. „Pojď si na mě sednout.“

Irina se usmála, zpod sukénky si stáhla kalhotky a pak usedala na ztopořené péro. To do ní pomalu zajíždělo, což dívka doprovázela tichým sykáním, jak ještě nebyla dostatečně vlhká.
Pro Michaila bylo proniknutí do pochvy slastné. Vlhko, teplo a pevné sevření. Irina začala pomalu odsedat a nechala si mnout a mačkat svá pevná, krásně kulatá prsa.
Odsedávání zrychlovalo až Michail vydechl a napustil ji dávkou semene.
Irina sesedla, začala ho kouřit a celého jazykem očistila.
„Dík,“ řekl Michail, když bylo hotovo a pokynem ruky ji propustil.

***

Po večeři, ke které pozval obě ženy, nechal Clare odvést a hovořil o samotě jen s Ellen.
„Tak si říkám, že práce v nějaké restauraci je pro vás škoda. Propustím vás obě pod jednou podmínkou,“ zadíval se na ženu.
„A to?“ tušila Ellen kam směřuje a chtěla aby to vyslovil.
„Budete mi dělat společnost.“
„Dnes večer?“
„Večer a celou noc,“ pousmál se Michail.
„Proč neřeknete rovnou, že chcete se mou spát?“ divila se Ellen. „Je to tak těžké vyslovit?“
„A kdo říká, že vás chci do postele? Chci jen společnost. V kině si pustíme film, popijeme šampaňské… budu rád za dámskou společnost.“
„ Za to získáme svobodu? I Bobby?“ zapochybovala Ellen.
„Dobrá. Tak tedy noc bez nabídek vám bude vyhovovat lépe?“
„Mám snad na výběr?“
„Ne. Ale přece jen jste hezká žena a nechci se k vám chovat hrubě. I když jste… řekněme rukojmí… proč k sobě nechovat hezky, ne?“

***

Večer skutečně pokračoval v kinosále, kde seděli jen oni dva. Vždy dvě křesla a malý stolek tvořily takový jakýsi soukromý poloostrůvek. Bylo jich tak asi deset a celá jedna řada sedadel těsně u zdi.
Film vlastně ani neviděli. Při prvních záběrech ji Michail objal a začal líbat, Ellen se mu poddala a za chvíli již nahá, bez šatů, ležela na zádech na polohovatelném křesle s pokrčenýma a roztaženýma nohama. Mezi nimi vězela hlava Michaila, který se jazykem věnoval její kundičce. Ta již byla celá mokrá vzrušením a muž srkavě vylizoval sladkou šťávu a Ellen jen slastně vzdychala a rukama si sama přejížděla a mnula prsa.
„Anooo… to… je… skvělý… jooo.“

Když jí Michail promnul mezi rty naběhlý klitoris, stiskla mu hlavu jak do svěráku.
„Panebožeeee!“
Sotva stisk uvolnila, Michail do ní vnikl jak po másle, až po koule.
Ellen jen vydechla a nohama ho objala kolem pasu.
„Jooo… chci tooo… máš… ho… krásně… tvrdýho…“ úpěla slastí.
Opravdu si užívala jeho ocas, který jako by byl stvořený pro ni. Michail strojově přirážel do čvachtající kundy a Ellen ječela a vzdychala narůstající rozkoší a jejich společný vrchol se blížil.
„Ty radjúka!“ funěl Michail ve své mateřštině a cítil, že už bude stříkat.

Nohy jí nyní držel za kotníky roztažené a bral si ji tvrdě a nekompromisně. Ellen jen hekala a sténala a jeho přirážení ji zaplavovalo vlnami slasti a omamné rozkoše.
První se orgasmus dostavil u ní, která silnými poševními stahy přivedla k vrcholu i Michaila a ten jí vyplnil pochvu svou dávkou.

Když se vydýchali a znovu dali do pořádku, popili šampaňské a pak Michail tleskl, rozsvítila se světla a film se vypnul.
„Rád bych pokračoval v ložnici,“ políbil Ellen ruku.
Vstali a otevřeli se dveře, kde stál usměvavý strážný.

Sotva prošli kolem něj, muž vytáhl za pasem zasunutou pistoli s tlumičem, namířil Ellen zezadu na hlavu a …“puf“, žena padla mrtvá na zem.
„Co s tou druhou?“ zeptal se strážný.
„Ještě nevím, rozhodnu se zítra,“ kývl Michail a šel spát.

***

V ložnici ho čekalo překvapení. Na posteli ležela Valja ve svůdném spodním prádle červené barvy, v ruce láhev šampaňského, vedle mísu jahod se šlehačkou.
„Co tu děláš?“ zeptal se Michail ne zrovna laskavě. Byl unaven a chtěl spát.
„Vidím, žes neztrácel čas. Co chceš dělat s tou… Clare se jmenuje?“ vyjela na něj také hněvivě.
„Co je ti do toho?“
„Všechno! Yasmina byla moje sestra! Já chci vykonat spravedlnost… já! A ty je likviduješ jednoho po druhým. A ještě s ní chrápeš. S tou mladou si taky pohraješ? Je panna, to bude něco pro tvůj ocas, co?“ otázala se posměšně.
„Tak potrestání Jacksona ti nestačilo? Co chceš dělat s tou holkou ty?“ zajímalo Michaila.
„Vodkrouhnu ji. Ale jen já sama. Chci se jí dívat do očí, až bude umírat. Tak jako umírala Yasmina.“
„Chceš ji taky střelit do zad?“
„Ne. Vykuchám ji nožem. Mám kurs od Al-Smeida. Vím, jak ji udržet při životě a přitom aby zažívala bolest…“ Valja se úplně rozjela.
„Tak dobře je tvoje. Teď ale už chci mít klid,“ děl Michail a ulehl do postele.

Kupodivu, že vedle něj Valja zůstala ležet, neřekl ani slovo protestu.

***

IX.ČÁST – ZA VŠECHNO SE PLATÍ (CLARE)

Když se matka v noci nevrátila do pokoje, propadla Clare panice. Obávala se nejhoršího a čekala, kdy se na ni sesypou strážní a hromadně ji znásilní. Nic se ale nedělo, jen matka stále nepřicházela a nepřišla ani ráno.

Když jí nemluvný strážný donesl snídani, pochopila, že matka už nepřijde. A ani otec. Nakonec opravdu skončí v harému nějakýho hnusnýho tlustýho šejka co ji bude šukat až do smrti.

Místo toho ale do pokoje vstoupila mladá hezká žena.
„Jsem Valja,“ usmála se. „A přišla jsem tě zabít.“
Clare ztuhla.
“Tvůj otec mi zabil sestru, takže na to doplatí celá rodina. Takto to u nás chodí. Smiř se s tím a tvá duše najde pokoje. Semjone, připrav mi ji.“

Strážný u dveří šel ke Clare a v ruce držel klubko provazu. Zjevně ji měl svázat a znehybnit.
Clare bleskově zhodnotila situaci a udělala, co nikdo nečekal!
Prudce vyrazila proti muži, sáhla mu k pasu a tasila pistoli. Naučeným pohybem zbraň natáhla a „prásk, prásk“, dva výstřely ukončily život Valji i strážce. Nato si Clare přiložila zbraň pod bradu a stiskla spoušť.

***

X.ČÁST – EPILOG

Michail Muzikyčenko netruchlil pro Valju dlouho. Vlastně skoro vůbec. Na výběr nových pracovnic do svých podniků si najde jinou krasavici, která mu bude i zahřívat lože.

S donem Muttianem se dohodl po ruském způsobu „parního válce,“ kdy jeho muži vyloupili a vypálili jeho podniky, zlikvidovali spoustu jeho mužů a pronikli skoro až k němu samému.

Vyplašený mafián ustoupil Muzikyčenkovi ve všem, co požadoval, hlavně, že když ho nechá být. Dokonce mu podstoupil i oběť nejvyšší, vlastní manželku.

***

„Vidíš, vše co se tady leskne je pravé zlato,“ šeptal Michail Sereně, donedávna ženě Dona Muttiana.
Nyní sdílela lože s Michailem a přijímala jeho lichotky a zahrnování zlatem a drahokamy. Manžel se jí vzdát musel, byla to jedna z podmínek ukončení války a uchránění života. Muzikyčenko si tento bod vymínil a čekal, kam až Muttiano zajde. Protože to byl zbabělec, vzdal se vlastní ženy, aby uchránil sebe a u Michaila ztratil veškeré sympatie, které nyní věnoval svému dárku, krásné Sereně.

Serena Muttiano byla dvaačtyřicetiletá zrzka, štíhlejší než Michailovovy ruské krásky, ale díky vysoké postavě byla její silueta velmi svůdná a nepřehlédnutelná. Dlouhé pěstěné nohy dávala na odiv nošením krátkých sukní. Boty na vysokém podpatku byly samozřejmostí. Menší prsa řešila vhodnou podprsenkou, takže její celková vizáž byla vynikající.
Vedle staršího, prošedivělého Enrica Muttiana vypadala spíše jako jeho dcera než manželka, ale to jí nevadilo. Jejich manželství bylo spíše obchodní dohodou. Brali se ze všeho možného, jen ne z lásky.
Osobně ji velmi zklamalo, když byla jako nějaká věc předána k dispozici ruskému mafiánovi. Enrico jí řekl, že nemá jinou možnost a to bylo naposled, co ho viděla.

Její „nový majitel“ jí naštěstí byl sympatický a po strávení společné noci se stala jeho první konkubínou, jakousi „skoromanželkou.“

Časem dokonce převzala funkci po zastřelené Yasmině a plně se začlenila do obchodních aktivit svého milence a nového „skoromanžela.“.