Porada

Do funkce vedoucího velkoprodejny jsem byl jmenován teprve nedávno. V mých třiceti osmi letech to byl velký úspěch a zároveň veliká zodpovědnost. K prodejně patřily ještě menší provozovny, které dohromady tvořily středisko a za to jsem byl zodpovědný.

Byl jsem z toho všeho, jak se říká vykulený. Náhle jsem byl hozený do společnosti těch, kteří byli do té doby pro mne nedosažitelnými, ke kterým jsem choval úctu podřízeného a najednou jsem byl jeden z nich.
K prvotním problémům patřilo to, jak se k nich chovat, jak s nimi jednat.

Hned jednou z prvních zatěžkávacích zkoušek v nové pozici, byla porada vedoucích pracovníků u ředitele oblastního závodu.
Tréma mne provázela od samého rána, kdy jsem nasedl do rychlíku, jedoucího do místa sídla našeho ředitelství.

Čekalo mne nejen osobní setkání s lidmi, se kterými jsem se znal většinou pouze z telefonických hovorů, ale zároveň i mé první vystoupení před nimi, kdy jsem se měl zpovídat z výsledku hospodaření střediska, které jsem vedl teprve několik týdnů.

Tréma dosahovala svého vrcholu, když jsem vystupoval po schodech do prvního patra budovy, ve kterém sídlilo naše ředitelství.
Stál jsem ještě chvíli nerozhodně přede dveřmi, označenými nápisem sekretariát ředitele, než jsem se odvážil zaklepat.
„Vstupte,“ ozvalo se z druhé strany.
Nadechl jsem se a vzal za kliku.
Můj prvotní strach se rozplynul v okamžiku, kdy jsem vstoupil do místnosti.

Přivítala mne s hezkým úsměvem mladší velice příjemná sekretářka.
„Vy jste určitě ten nový vedoucí, co nastoupil po soudruhu Kačerovi. Už jsem o vás hodně slyšela. Já jsem Alena,“ začala švitořit a podala mi pěstěnou ruku.
„Víte, že jsem si vás takhle nějak představovala,“ začala si mne prohlížet od hlavy až k patě. „Pan Kačer byl taky štramák, ale na mne už trochu starý. Za to vy, vy jste podle mých představ. Ale co tady plácám. Jděte dál,“ a ukázala na dveře ředitelny.
„Pfuj, pfuj,“ ještě mne symbolicky poplivala. „Dáte si kávičku? Donesu vám ji dovnitř,“ a strčila mne do dveří.

„Dobrý den,“ zmohl jsem se na tichý pozdrav a pohledem jsem přejel po přítomných, sedících u dlouhého konferenčního stolu.
V čele seděl ředitel, elegantně oblečený pán, s mírně prošedivělými skráněmi.
Jakmile mne spatřil povstal a šel mi naproti.
„Vítám tě mezi námi,“ podal mi ruku, „ a vezmi místo.“

Stál jsem nerozhodně a díval se na dvě prázdné židle, nevědouc, kam si sednout.
„Tady je židle po Kačerovi, ta je teď vaše,“ řekla jedna z žen a poodstrčila volnou židli vedle ní.
„Děkuji,“ odpověděl jsem zdvořile a stále ještě plný ostychu před ostatními, jsem se posadil.
„Tak ještě počkáme na kolegu Karáska a jsme komplet a můžeme začít,“ pronesl ředitel, když tu se otevřely dveře a vstoupil poslední účastník porady.
„Jsme všichni a můžeme začít,“ ujal se znovu slova ředitel. „Všechny vás tu srdečně vítám na dnešní poradě a zároveň mezi námi vítám našeho nového kolegu, soudruha Kalinu.“
Povstal jsem a mírně se uklonil.
„Mezi námi,“ pokračoval ředitel, „všichni si tu tykáme, buď jako soudruzi, nebo proto, že se už dlouho známe. To jenom, abys byl v obraze Josefe,“ řekl na mou adresu.
V tom se ale otevřely dveře a sekretářka Alena přede mne položila šálek kávy.
„Hele,“ prohodil ředitel. „Pán je tady nový, a už má takovou protekci. Alenko samozřejmě, že kávu všem.“
„Hned to bude, soudruhu řediteli,“ odpoklonkovala se sekretářka.

Porada začala. Hezky z levé strany, jak určil ředitel, začali jednotliví vedoucí hodnotit úspěchy i neúspěchy svých středisek, až přišla konečně řada i na mne.
„Tak se pochlub Josefe,“ pobídl mne ředitel.
Pomalu a zprvu i nesměle jsem začal prodávat své poznatky z několikatýdenního působení v této docela vysoké funkci.
Z desek jsem vytáhl několik tabulek a grafů, se kterými jsem si dal večer před tím práci a názorně na nich ukazoval výsledky svého působení.
Nakonec jsem si oddechl, že jsem vše zvládl a spokojeně zaklapl desky.

V té chvíli jsem na své noze ucítil nohu své sousedky. Lýtkem mi přejela po hřbetu nohy.
Otočil jsem se k ní. Usmála se na mne, zakryla si levou rukou tvář a tiše prohlásila: „Dobrý.“
Teprve nyní jsem si jí pořádně prohlédl zblízka. Vrátil jsem jí úsměv a podíval se jí do očí. Byly šedomodré s mírnými vráskami na vnější straně koutků. Pleť jemná a udržovaná, rty trochu větší a smyslné, krk hladký. Sjel jsem zrakem níže a spočinul na jejích prsech, dmoucích se v těsné podprsence. Bradavky se jí přes tenkou látkou halenky a svetříku jasně rýsovaly a přitahovaly mou pozornost.
„Kolik jí tak může být let?“ napadlo mne. „Může být tak o deset let starší než já,“ došel jsem nakonec k závěru.
„To je všechno?“ vytrhl mne z rozjímání ředitel.
Přikývl jsem.
Následovalo z jeho strany shrnutí všech poznatků z porady.
„Ještě než se rozejdeme, chci vás upozornit na to, abyste nezapomněli na zítřejší seminář. Začíná přesně v deset. Pro ty vzdálenější,“ ukázal na mne, sousedku a ještě dva další, „zajistila Alenka ubytování v Imperialu. Takže žádné ponocování, ať jste zítra fit.“
„Neuteč mi,“ požádala mne Blanka, jak se jmenovala moje kolegyně z porady. „Já si tady ještě něco oběhnu po kancelářích a půjdeme na hotel spolu.“

Zdržel jsem se chvíli u sekretářky.
„Tak co, jak to šlo?“ zeptala se zvědavě Alena.
„Ale jo, v pohodě,“ odpověděl jsem.
„Co budeš dělat dneska večer?“ vyzvídala dál.
„Proč se ptáš?“ zprvu jsem nechápal.
„Napadlo mne, že bychom si mohli večer někam vyrazit, když už tady přespáváš.“
Nabídka byla lákavá. Pak jsem si ale vzpomněl na slib, který jsem dal ještě před skončením porady.
„Alenko, moc mne to mrzí, ale já už slíbil kolegům, že si půjdeme chvíli sednout do vinárny. Leda, že by jsi šla s námi.“
„To je blbý, když nejsem pozvaná. Necháme to na jindy. Nejsi tu naposled.“

Po chvilce se objevila ve dveřích sekretariátu Blanka.
„Tak jsem to vyřídila. Můžeme.“
„Ahoj, musím jít. A díky za nabídku. Určitě nezapomenu,“ rozloučil jsem se s Alenou.
„Jakou nabídku?“ vyzvídala Blanka ještě mezi dveřmi.
„Ale takovou obchodní,“ odbyl jsem jí strohou odpovědí.

Ještě než jsme došli do hotelu, dali jsme si svačinku v bufetu po cestě.
„Jak jsme se dohodli s ostatními?“ zeptala se mne ještě Blanka na hotelové chodbě.
„Chlapi říkali, že v osm dole ve vinárně,“ vzpomněl jsem si.
„Tak se prosím tě pro mne před osmou stav,“ požádala mne Blanka mezi dveřmi.
„Hele, máme pokoje pomalu vedle sebe,“ došlo mi, když jsem zastrkával klíč do zámku, ob dveře dál.

Na pokoji jsem sebou práskl na nerozestlanou postel a dlouze se zahleděl do bílého stropu.
Bylo toho pro mne za tento den až dost, a to ještě byl dlouhý večer přede mnou. Vysoukal jsem se z oblečení a nahý jsem se došoural do koupelny. Je to výhoda mít jednolůžkový pokoj s příslušenstvím.
Pustil jsem na sebe sprchu a vychutnával si stékající proud vody po těle. Aniž bych nad tím přemýšlel, obnažil jsem si žalud a i po něm nechal stéci pramen vody.
Nahý, jen zabalený v osušce jsem se opět svalil na lůžko a snad jsem i na chvíli usnul.

Když jsem se probudil, v hotelovém pokoji bylo již šero.
„Proboha, kolik je hodin?“ doslova jsem vykřikl.
Pohled na hodinky mne ale ujistil, že to není zase tak hrozné. Bylo teprve půl osmé.
Rychle jsem se oblékl a během několika minut jsem stál u dveří Blančina pokoje.
Nesměle jsem zaklepal na dveře.

„Pojď dál,“ ozvalo se z druhé strany a tak jsem vstoupil dovnitř.
„Posaď se, hned přijdu,“ ozval se ženský hlas z koupelny.
„Jak víš, že jsem to já? Co kdyby sem přišel někdo jiný?“ vznesl jsem dotaz k pootevřeným dveřím.
„Kdo by to asi byl, když jsme domluveni spolu?“ zazněla odpověď z druhé strany.
„Nevím, třeba zloděj,“ napadlo mne.
„Co by tady dělal? Že by mi přišel něco ukrást? Třeba panenství?“ ozval se smích z koupelny.

Pak se otevřely dveře úplně a mezi nimi stála Blanka, napůl oblečená.
Měla sice sukni, ale horní polovinu těla, konkrétně prsa, jí zakrývala jen podprsenka.
Tam spočinul můj zrak. Na poradě jsem si nemohl nevšimnout jejího bujného poprsí, ale teď jsem ho viděl doslova v plné kráse, jen zakryté titěrnou podprsenkou, napůl obnažující tmavé dvorce bradavek.
„Co na mne tak zíráš?“ To jsi ještě nikdy neviděl ženskou v podprsence?“ divila se mému vytřeštěnému pohledu Blanka. „Raději mi poraď, jaký si mám vzít svetřík,“ sehnula se nad otevřeným kufříkem a nabídla zblízka pohled do žlábku mezi ňadry.
„Asi ten fialový,“ polkl jsem naprázdno a pozoroval Blanku, jak se navléká do svetříku, který ještě více zdůraznil její vnady.
Stála ještě chvíli přede mnou ve vyzývavém postoji s očekáváním, co se bude dít.
Když jsem se k ničemu neměl, rezolutně prohlásila: „Já už jsem, můžeme jít.“

V přítmí taneční vinárny u rezervovaného stolku, nás už čekali naši dva kolegové.
„Kde jste tak dlouho? Už jsme se báli, že nepřijdete?“
„Ještě jsme se museli pomazlit,“ zavtipkovala naše kolegyně a přijala nabízené místo u stolku.
„Co budeme pít?“ vznesl dotaz jeden z našich kolegů.
„Záleží na dámě,“ odpověděl jsem a podíval se na Blanku.
„Nechám to na tobě,“ odpověděla vzápětí a podívala se mi do očí. „Nedal jsi zápisné, tak to teď můžeš napravit.“
„No jo,“ poklepal jsem si na čelo a objednal jsem snad to nejlepší, co bylo ve vinárně v nabídce.

Povídání našich spolusedících se po chvíli zvrtlo v řešení pracovních problémů a Blanka se začala nudit.
„Nepůjdeme si zatančit?“ obrátila ke mně prosebný pohled v okamžiku, kdy začala hrát kapela velice pomalou skladbu.
Přikývl jsem a v dalších okamžicích jsme se k sobě tiskli na parketu.
Blanka se ke mně tiskla celým tělem a já v tu chvíli ucítil její velké a tvrdé prsy na své hrudi. Nejraději bych si na ně sáhl, ale tady to nešlo. O to více jsem se ke své tanečnici přitiskl.
Blanka si kontakt našich těl vysvětlila podobně a určitě jí to i vzrušovalo. Vsunula stehno mezi mé nohy a přitiskla mi ho do rozkroku.
Nejen těsný kontakt našich těl, ale i její noha mezi mými, dělala s mým přirozením doslova divy. V okamžiku bylo na kost tvrdé a ona to určitě musela na svém stehně cítit.
Podívala se mi do očí a takovým zvláštním, vilným pohledem mi dala najevo, že dnešní večer neskončí jen ve vinárně.

Představa, že bych zbytek noci mohl skončit mezi Blančinými stehny, prodlužovala večer u stolu do nekonečna. Značnou měrou k tomu přispívalo neustálé řešení pracovních problémů našich kolegů.
S povděkem jsem proto přijal prohlášení Blanky. „Nic pánové. Večer s vámi byl hezký, ale cítím se už dost unavená. Když mne omluvíte, půjdu spát,“ a zvedla se od stolu.
„Počkej, doprovodím tě,“ vstal jsem také.
„Dobrou,“ sborově odpověděli naši spolusedící a pokračovali v pracovním hovoru.
Ještě cestou jsem zaplatil vrchnímu útratu a pak už jsme s Blankou kráčeli po schodech k hotelovým pokojům.

„Dobrou noc,“ řekl jsem Blance přede dveřmi jejího pokoje a udělal několik kroků ke svému.
„Počkej, ty nepůjdeš na chvíli ke mně?“ zeptala se s údivem Blanka. Tuto reakci zřejmě nečekala.
„Ale jen na chvíli,“ zastavil jsem se a obrátil se k ní. Samozřejmě, že z mé strany to byla taktika.
Vstoupil jsem do jejího pokoje.

„Posaď se, za chvíli jsem u tebe,“ ukázala mi Blanka na pohodlné křeslo a zmizela v koupelně.
„Proč nic neříkáš?“ ozvalo se.
„Co mám říkat?“ zvolal jsem směrem ke koupelně, abych přehlušil zvuk tekoucí vody.
„Já nevím. Hlavně, abys mi neusnul. Za chvíli jsem u tebe.“
Natáhl jsem si pohodlně nohy a čekal.

Zvuk vody utichl a Blanka stála mezi dveřmi, oblečena v bílém županu.
„Moc ti to sluší a hezky voníš, i na dálku.“
„Děkuju,“ udělala Blanka pukrle. „Proč tu sedíš takhle oblečený. Říkala jsem ti, aby sis udělal pohodlí.“
„Mám přece natažené nohy.“
„To jsem zrovna nemyslela,“ pokračovala dál. „Sundej si ty kalhoty.“
Postoupila několik kroků ke mně a shodila ze sebe župánek.
Stála přede mnou skoro nahá, pouze v podprsence, podvazkovém pásu a tmavých punčochách.
Ten kus nahé kůže stehen mezi nimi mi vehnal okamžitě krev do intimních míst, že nebylo možné si toho nevšimnout.
V době punčocháčů ty bylo tak něco erotického, že by to snad nevzrušilo jen impotenta.

„Tak šup s nimi dolů,“ vyzvala mne znovu.
Uchopil jsem přezku opasku a začal jej pomalu rozepínat. Přitom jsem jí hleděl střídavě do mezery mezi stehny, na hrbolek, který zakrývala látka a kalhotek a prsy, které se dmuly v těsné podprsence.
„Ty trenýrky taky,“ přikázala mi, když jsem měl kalhoty stažené ke kolenům.
Vrátil jsem se rukama ke gumičce trenýrek a zatáhl za ni.

Nejprve se objevil chomáček chlupů a po chvíli doslova vyletěl, na kost tvrdý úd.
Blanka udělala ještě dva krůčky a s roztaženýma nohama zůstala stát, mezi mými.
„Hoň si ho,“ řekla nečekaně.
Podíval jsem se nevěřícně směrem k jejím očím, jestli to myslí vážně.
„Udělej mi radost a pohoň si ho,“ znovu žadonila Blanka a sehnula se ke mně ještě více.

V tu chvíli její ruce již šmátraly na zádech a zřejmě hledaly knoflíčky podprsenky.
Stále jí hledíc do očí, uchopil jsem úd do dlaně.
Sevření podprsenky povolilo a její pevné prsy se mi začaly houpat doslova před očima.
„Tak už dělej,“ fascinovaně pozorovala mé kopí.
Zprvu pomalu, a pak stále rychleji jsem přetahoval kůžičku přes žalud.
Blanka mírně pokrčila nohy a látkou kalhotek se občas dotkla špičky údu.

Měl jsem v životě řadu žen, ale toto bylo pro mne zase něco úplně jiného a nového.
V jednu chvíli se zdálo, že tlak ve svém těle již neudržím a vystříkám se jí na kalhotky.
Stačil jen stisk zubů a zmírnění tempa pohybů ruky a přetlak po chvíli zmizel, ne však změknutí mého kopí.
Pták mi stále jako kamenný sloup trčel před jejími kalhotkami.

V ten okamžik si Blanka zajela prstem za gumičku kalhotek a mírně je odhrnula.
Na špičce žaludu jsem ucítil dotek režných chloupků jejího pohlaví. Zrak jsem okamžitě sklopil do těchto míst.
A bylo se na co dívat. Před očima se mi rozevírala velká, jak jí jinak nazvat, než kunda.

Blanka uchopila můj úd a nasměrovala si ho mezi masité pysky a pomalu na mne začala nasedat.
Úd hladce vnikal do hlubin jejího pohlaví, až narazil na samé dno.
Chvíli tak zůstala, snad aby si ho v sobě vychutnala v plné délce a pak se opět začala nadzvedávat, až do chvíle, kdy jsem ho cílil až na samém krajíčku.
Opět na mne plně nasedla a zvedla se a tempo stále zrychlovala. Prsy jí lítaly ze strany na stranu a občas se mi otřely o obličej, do chvíle, než na mne padla a doslova mne jimi udusila.
V té chvíli jsem také na údu cítil silné stahy její vagíny.

Konečně se Blanka svalila vedle mne na koberec a vydýchávala svůj bouřlivý orgasmus.
„Ty ses nedodělal, viď,“ zeptala se po chvíli, kdy opět nabyla vědomí. „Ukaž, já ti ho dohoním,“ sehnula se nad ním a několika zručnými tahy ho donutila k vystříknutí.
„Dojdi se umýt,“ strčila do mne.

Vracel jsem se z koupelny s představami dalšího bouřlivého milování.
Blanka ležela v posteli nahá, s vystrčeným zadkem a zhluboka oddychovala.
Nebudu ji budit, rozhodl jsem se a lehl si vedle ní. Určitě to nebyla poslední noc.

Autor

4.4 45 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Téma porad, aktivů a zasedání a následných akcí tady bylo zpracováno víckrát. Toto je opět „nový“ pohled. Pěkné, ale jelikož není označeno číslem, nedá se očekávat pokračování.

Junior

Pěkně zpracované téma. Pokračování by se určitě hodilo. Rozhodně sekretářka o něj měla taky zájem, takže by to bylo zajímavé jak by se to dále vyvíjelo.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x