Matěji, proč tě holky tak chtějí 07

Toto je 7 díl z 17 v seriálu Matěji, proč tě holky tak chtějí

Do nástupu do práce mu zbývalo deset dní. Mohla to být dlouhá a zároveň i krátká doba. To podle toho, jak ty dny stráví, co bude dělat a čím se zabývat.

Na druhý den musel s mamkou nakupovat oblečení i obutí, a to především s ohledem na blížící se zimu. Domníval se, že do oběda budou hotovi, ale mýlil se. Maminka dbala hlavně na kvalitu a nějaké šunty, které se mu třeba líbily, rezolutně odmítla nakoupit. A tak se nakupovalo ještě další den. Později za to mamince chvalořečil.

Další dny dopoledne většinou strávil Matěj doma, co kdyby bylo třeba s něčím pomoci, čehož otecko občas využil.
Odpoledne pak trávil většinou procházkami po městě, sem tam s návštěvou občerstvovací stanice. Jinak si četl nebo koukal na televizi, pokud tam bylo co ke koukání.

Jedno odpoledne si po obědě jen tak lehl, že si zcela výjimečně dá dvacet. Probral se po hodině a celý zpitomělý se rozhlížel, co se děje.
Když mu vše došlo, usoudil, že nejlepší bude, jít se opláchnout studenou vodou. Nic netuše zamířil do koupelny. Otevřel dveře a v tu ránu se mu zastavil dech. Ve vaně stála úplně nahá Hanka a umývala se.
„Do prdele, to se nemůžeš zamknout!“ zařval vztekle a práskl dveřmi.

„Matěji,“ ozvalo se z koupelny.
„Co je?“
„Ráda bych věděla, proč tak divočíš? Sem přeci tvoje ségra, tak o nic nejde, proboha.“
„No, právě.“
„Hele, přestaň se žinýrovat a poď dovnitř. Něco bych potřebovala.“
„A co?“
„Prostě bych potřebovala umejt záda. Já sama to dost dobře nezvládnu a ty mě je můžeš důkladně vydrhnout, protože by to už nutně potřebovaly. Přece nenecháš ségru ve štychu,“ zahrála na jeho sourozenecké city.

Matěj chvíli přemýšlel a pak opatrně pootevřel dveře.
„Jenom ty záda?“ zeptal se obezřetně.
„Jo.“
„Tak dobře. Ale jenom proto, že seš moje ségra,“ řekl s povzdechem a vstoupil dovnitř. „Opři se rukama o zeď ať nespadneš, až tě začnu pořádně drhnout. To aby sis nestěžovala, že jsem to odbyl,“ nařídil Hance a převzal od ní namydlenou drsnou mycí houbu.
Počkal, až se rukama zapře a pak se do toho opravdu důkladně pustil.

„No to je paráda. Přesně takhle jsem to potřebovala,“ libovala si Hanka a držela se jak veš v kožichu.
Matěj dostál svému slovu a za chvíli měla Hanka od drhnutí záda celá rudá. Jeden by skoro řekl, že by jí to mohlo dostačovat, ale ne.
„Ještě trochu přidej,“ vyzvala ho, ač se pod tlakem jeho rukou doslova prohýbala. „Táák… ták… to je vono. Jo jo jo…“
„Hele, nechceš to náhodou odrhnout až na kost?“ zeptal se Matěj kousavě.
„Né, to né. Možná už by to mohlo bejt dobrý. Jo, asi jo, to stačí,“ řekla nakonec, a když jí Matěj přestal drbat záda, narovnala se. Vrazil jí do ruky houbu a otevřel dveře, aby vypadl.

„Počkej! Kam deš,“ zavolala na něj. „Ještě z druhý strany!“
Zarazil se a obrátil zpátky k ní. „Jak z druhý strany?“ zeptal se nechápavě.
„Takhle,“ řekla a otočila se k němu čelem.
Matěj jen zalapal po dechu. „Proboha Hani, neblázni. To přeci nejde,“ zablekotal bezradně.
„A proč by to nešlo? Není to ani zakázaný ani trestný a svý milovaný sestřičce přece uděláš, co jí na očích uvidíš. A moje oči teď prosej, abys udělal i tu druhou stranu, protože jí tím způsobíš velkou radost a potěšení. Tak se do toho pusť, ale bez houbičky, jen holejma rukama,“ přesvědčovala ho úpěnlivě.

Matěj z ní byl úplně štauf. Hanka se mu moc líbila a nebýt jeho sestrou, určitě by si s ní dal říct. Jenže jeho sestrou byla a to byl pro něj problém, se kterým si díky jejímu loudění nevěděl rady. Ale třeba má pravdu, že když se jí bude jen dotýkat, ničeho nezákonného se přece nedopustí.
Ještě chvíli uvažoval a pak se rozhodl.
„Ty bys dokázala ukecat stoletýho dědka, aby si koupil šprcky. Tak dobře, umeju tě i z tý druhý strany,“ uvolil se a sáhl po lahvičce se šamponem, kterou však vzápětí předal Hance.
„Já věděla, že seš ten nejbáječnější bráška, jakýho můžu mít,“ rozplývala se nad jeho volbou a vypjala hruď.

Matěj si nechal na ruce nalít trochu šamponu a začal jej roztírat od krku dolů až k pupíku. Samozřejmě se nejvíc věnoval ňadrům. Měla je přesně podle jeho gusta a tak mu dělalo zvlášť potěšení poznávat jejich tvar i laskat vztyčené bradavky.
Povšiml si, že kolem nich má docela velké dvorce a ihned si připomněl Simonino sexuální školení. Začal po nich kroužit prstem jedním i druhým směrem a jen jemně na ně tlačil.
„Ježíš, ty mě vzrušuješ,“ vydechla Hanka, vzala ho za ruce a přitiskla si je k prsům.
„Radši jenom takhle, nebo se zblázním. Anebo víš ty co? Umej mně ty záda ještě zespodu. A klidně mě umej prstem i uvnitř,“ rozmyslila se a stáhla mu ruce k bohatě chundelatému porostu mezi stehny.

Matěj se nezmohl ani na slovo. Jako v tranzu namydlil černou čupřinu a jeden prst vnořil do umně skryté mezírky, kterou začal pomalými pohyby zkoumat.
„Dělej mi to tak chvíli, prosím,“ zaškemrala Hanka.
Jejím psím očím se nedalo odolat. Matěj tedy pokračoval dál, ale bylo to pro něj velice kruté.
Péro mu stálo pevně jak svatého pomník a hrozilo protržení kalhot. Navíc začínal mít pocit, že pod narůstajícím tlakem co nevidět vybuchne do trenek.

Obdobné potíže měla i Hanka, což dala brzy najevo.
„Prosím tě, bráško, je to boží, ale raděj už dost. Nebo tam budu chtít vrazit něco jinýho a to nemůžem,“ řekla zakřiknutě, jakoby se styděla za to, co říká.
„Aspoň si můžu jít ulevit,“ vyjádřil se Matěj a už se hrnul ke dveřím.
„Ty potřebuješ čůrat?“ udiveně se zeptala.
„Ne, ručně,“ upřesnil v běhu.
„Já ti…“ nedořekla Hanka, protože už byl pryč.

Vylezla z vany a pustila se do osušení svého těla. V okamžiku, kdy byla hotová a natáhla se pro kalhotky, vrazil do koupelny Matěj.
„Můžu si umejt ruce a tamto taky, ne?“ položil řečnickou otázku, aniž na ni pohlédl.
Bez skrupulí stáhl kalhoty i s trenkami a nad umyvadlem si omyl nářadí i ruce. Pak si oboje v klidu natáhl a teprve poté se na Hanku podíval.
„Co tak na mně civíš? Tys mě tak vybudila, že jsem myslel, že se udělám do kalhot,“ řekl vyčítavě.
„Kdybys neletěl jak splašenej, byla bych ti ráda pomohla,“ odvětila, mávajíc přitom kalhotkami v ruce. „Beztak jsem ti chtěla říct, že ti to umytí ráda oplatím. Stačilo se jen svlíknout, vlízt do vany a měl bys to i s tím uspokojením. Jenže tys vystartoval jak rachejtle a měla jsem po žížalkách,“ vyčítala Matějovi i Hanka a konečně se oblékla.

Když vyšli z koupelny, Matěj zamířil k sobě do pokoje a Hanka se vydala do kuchyně uvařit kafe, které pak donesla k Matějovi.
Sedla si vedle něj na gauč a byla přímo posedlá vědět jeho mínění na to, co se událo.
„Řekni, že se ti to líbilo,“ zatoužila po uznání.
„Já radši nebudu říkat nic.“
„Proč?“
„Protože se mně to líbilo a nesmí se mně to líbit. Mít takovou kočku za ségru je za trest, protože s ní nic nemůžu mít.“
„Ale brácho! Nebuď labuť. Jasně, že spolu nemůžem nic mít, ale mazlit se a dělat si jinak dobře, to přeci můžem. Podle mě na tom nic není, za co bysme se museli stydět. Jasně, že o tom nikomu nebudem vykládat, to je přece pochopitelný,“ horlila Hanka, chtějíc Matěje přesvědčit o své pravdě.
Jenže Matěj se nedal. Tvrdošíjně odmítal přijmout a uskutečňovat její představy.
Je pravdou, že měl značné cukání souhlasně přikývnout, avšak obavy, kam až by to mohlo zajít, mu to nedovolily. Prostě, sestra je sestra a tím to hasne, a musí být pro něj tabu.

Hanka ovšem byla neodbytná. Jako posedlá snad hodinu vandrovala do Matěje doufajíc, že ho nakonec zlomí a bude po jejím. Nebylo. Tedy, skoro nebylo.
Nakonec jí Matěj přece jenom udělal maličkatý ústupek.
„Poslyš, Hani,“ řekl, „uděláme to takhle. Když už nikdy o tom nebudeš mluvit a už nikdy nic takovýho po mně nebudeš chtít, tak se od tebe nechám teď hned jednou umejt. Poprvé a naposled. Je to na tobě.“
„Nó, na to, jak do tebe hučím, je to sakra hubenej výsledek,“ ozvala se zaraženě. „A navíc mám dilema, co bude lepší. Jestli aspoň jednou nebo radši vůbec ne,“ zamyslila se a rozhodla. „Já tě tak moc chci, že radši aspoň jednou než vůbec, a slibuju, že už se o tom nikdy nezmíním. Ale ještě něco ti povím. Když si budeš chtít sáhnout na mý prsa či jinam, tak kdykoliv můžeš. Samozřejmě, že když u toho nebude mamka s taťkou.“
„Uvidíme,“ poznamenal Matěj neurčitě. „Tak poď, ať to máme za sebou.“

Odebrali se do koupelny. Matěj se svlékl a vlezl do vany.
Hanka ho pomocí sprchy namočila a poté neméně pečlivě, jak předtím on, ho vydrhla hrubou houbou. Odložila ji, až když se dopracovala k té nejcitlivější části mužského těla.
Namydlenýma rukama několikrát jemně pohladila vaječný vak, potom lehce sevřela ztopořence a začala se důkladně seznamovat s jeho velikostí a tvarem.
Matěj stál čelem k ní a tak fascinovaně hleděla, jak jí z dlaně vykukuje hlavička a zase se schovává.
Napadlo ji, jestli si ho má vzít do pusy, ale protože to ještě nikdy neudělala, raději od toho nápadu upustila. Podvědomě se jí to ošklivilo a nebyla si jistá, co by to s ní udělalo a tak dál poctivě masírovala tuhý sval střídavě jednou či druhou rukou, neboť jejího snažení nebralo konce.
Už, už si myslela, že toho nechá a Matějovi sdělí, že už nemůže, když tu Matěj prohlásil, že zanedlouho bude a otočil se k ní bokem, aby neschytala nápor jeho dětí.
Briskně přehmátla a v naději, že brzy dokoná své dílo ještě zrychlila pohyb.

O pár vteřin později ucítila v dlani silné záškuby Matějova ptáka a spatřila, jak se záplava jeho semene rozprskla po stěně vany.
„Ty máš ale výdrž,“ prohlásila uznale, zatímco mu omývala klesající péro. „Mám štígro, že jsem mohla potěšit a udělat to nejlepšímu sexy klukovi, kterej je navíc můj brácha. Kdyby sis to rozmyslel, stačí říct,“ neodpustila si podotknout.
„Jo, já vím, ale nejde to,“ usmál se Matěj na sestru. „A nemělo se to stát. Mám teď ve svým svědomí pěknej zmatek se kterým se budu muset vypořádat. Nicméně, snad tě potěší, když ti řeknu, že snad jen dvě ženský to uměly tak dobře jako ty.“
„To mě fakt mrzí,“ nasadila Hanka provinilý ksichtík a pokračovala: „Když ale tobě nejde odolat,“ omlouvala své přemlouvání.
„Víš co, poď na pivo,“ ukončil Matěj rozpravu a tak šli.

V pátek navečer přijela Milča ze školy a hned se vydala za Matějem, jestli počítá s tím, že v sobotu jdou na ty houby. Kývl, že ano, jenže ráno lilo jako z konve, tak zaskočil za Milčou, že z hub tentokrát nic nebude.
„A proč by nebylo?“ podivila se. „Vezmem si pláštěnky a já vím o perfektním převisu, pod kterým si můžem dělat co chcem,“ ponoukala ho k činu.
Avšak Matěj byl neústupný. V tom slejváku prostě nikam nepůjde a basta.
„A já se na tebe tak těšila,“ lítostivě se snažila s Matějem pohnout. Nepohnula. Tak z něj alespoň vymámila příslib, že při nejbližší příležitosti jí to vynahradí.

Až do nastoupení do práce pobýval Matěj většinu času doma. Denně však vyrážel na obchůzky, kdy hledal, jakým sportovním aktivitám by se mohl věnovat, aby si udržel kondičku. Rodiče měli ranní, takže jim odpoledne sem tam s něčím pomohl, hlavně tátovi.

Konečně nastal den D. Budík ho vzbudil přesně v pět hodin, ani mu maminka nemusela pomáhat. Oblékl se, došel se dolů nasnídat a společně s rodiči se vypravil do zaměstnání, byť každý jiným směrem.

K textilce dorazil deset minut před zahájením směny. Na vrátnici si všiml, že už má na píchačkách kartu, tak si odpíchl a zamířil přímo ke kádrovákovi pro propustku a případné další chytré rady.

Když vstoupil do jeho kanceláře, nezmohl se v první chvíli překvapením na slovo. Místo podlézavého budižkničemu seděla za stolem vcelku půvabná blondýnka, která by se sice nedostala ani do výběru na královnu krásy, avšak její vnady byly natolik přitažlivé, aby je vzal na vědomí.
„Jdu za kádrovákem,“ oznámil Matěj stručně důvod své přítomnosti.
„Ten už tady není. Táta ho vyhodil a já jsem tu místo něj,“ zazněla překvapující odpověď.
„Táta?“
„Jo, on je tady ředitelem.“
„Aha. Takže to má bejt zároveň varováním, abych se s vámi nepokoušel něco začínat,“ pokýval hlavou. „No. Měl bych dostat nějakou propustku a informace co, kdy a kde mám dělat.“

„Když tak s tebou, nemám ráda vykání. Já jsem Pavla Lechnerová a s tím nepokoušením… no, možná.“
Vstala, aby mu podala ruku na přivítanou. Matěj ji přijal a představil se.
„Já vím. Právě ses vrátil z vojny, takže bys asi rád věděl co s tebou. Myslím, že tě potěším, když ti řeknu, že budeš dělat tam, co před vojnou. To je na šestce na přípravě příze.“
Vrátila se zpátky za stůl, otevřela šuplík a vyndala z něj kartičku. „Tady máš propustku. Cestu jistě znáš, tak hodně štěstí a doufám, že se ještě uvidíme,“ dodala a vypoklonkovala Matěje ze dveří.

Textilka měla šest pater a na jednom patře bylo osm sálů. Přípravna na šestce byly dva sály po čtyřech strojích. Připravovala se zde příze pro přádelnu, odkud to šlo do skárny, kde se dělala konečná příze pro stavy na tkaní látek. Za přípravnou byly ještě další haly s větším počtem strojů, ty však už nepatřily do Matějova revíru.

Matěj vyjel výtahem nahoru a ze všeho nejdříve navštívil kancelář nadřízené.
„Dobrej den, paní vedoucí,“ pozdravil, když vstoupil dovnitř.
Korpulentní šéfová Jitka Mašlová zvaná Mašle, o dva roky blíže k důchodu než v době, kdy nedobrovolně odcházel bojovat, se na něj bedlivě podívala.
„Co si přejete?“ zeptala se zostra.
„Ale paní šéfová, já jsem přece Matěj Štěrba a dneska tady nastupuju,“ odvětil trochu zaraženě.
„Prokrindapána, Matěji!“ vykřikla a údivem se jí rozšířily zorničky jako kočce. „Co se pamatuju, tak’s byl poněkud vyzáblej než šel’s na tu vojnu, a teď… teď…“ nemohla najít vhodná slova. „No, prostě jsem tě nepoznala,“ dodala omluvně a její obličej se rázem změnil z jedubaby na normální ženskou.
„To nic, trošku jsem tam přibral, to jo,“ mávl nad její omluvou rukou. „Rád bych věděl, co se mnou zamejšlíte,“ řekl přímo.
„To je jednoduchý, Matěji,“ poprvé se na něj usmála. „Dneska a zejtra to tady okoukneš, jestli jsi něco nezapomněl a od pondělka nastoupíš na ranní. Bude tam s tebou ještě starej Kouba, ale za měsíc jde do důchodu a pak na to budeš sám. A teď poď. Zajdem dolů do skladu ať vyfasuješ všecko potřebný.“
Rázně vstala a pokynula mu, ať ji následuje.

Ze skladu se Matěj vracel s plnou náručí. Montérkami počínaje, rukavicemi, obuví, mycími prostředky a kdoví čím ještě konče.
Šéfová odemkla místnost sousedící s její kanceláří a předala mu klíč. S trochou nostalgie po letech opět vstoupil do údržbářské cimry, jež se měla na dlouhou dobu stát jeho královstvím.
Šéfka počkala, až si všecko poskládá do skříňky a zamkne, a zavedla ho do sálu.

Matěje ovanulo horko udržované klimatizací na stálé teplotě i vlhkosti vzduchu.
Ženské byly podle toho také oblečeny. Nosily na sobě krátkou šatovku, zapnutou tak na tři knoflíky a pod ní měly jen to nejnutnější oblečení, a některé možná ani to ne.
V doprovodu vedoucí obešel všechny mašiny a nechal se seznámit s jejich obsluhou, což velice rád udělal, i když věděl, že zrovna s touhle partou pracovat nebude. Věkový rozdíl přítomných byl od do, tedy mladé i starší. Neušlo mu, že jedna paninka středního věku po něm nezakrytě a mlsně pokukovala.

Najednou se od jednoho stroje ozvalo volání, že se bude měnit šarže (barva).
Všechny ženské se jako na povel seběhly, počkaly, až mašina dojede a vrhly se do práce. Přidal se k nim i kolega seřizovač. Ten vytáhl hřebínky, holky vyčistily hlavu a vnitřek stroje a už to parťák dával dohromady. Netrvalo to déle, jak patnáct minut.
„Poslyš,“ oslovil Matěj kolegu, „nebudou dneska ještě nějakou šarži měnit? Já že bych si to rád zvopák, pod tvým dohledem samozřejmě.“
Kolega usoudil, že asi jo a že není problém, a tak se Matěj šel převléct do montérek.

Šéfová mezitím zmizela, zato se objevila mistrová s kvalitářkou. Když se jim Matěj představil, prohlásily, že je mrzí, že se nemohly zúčastnit uvítacího ceremoniálu, neboť si byly zabáňat v kuřárně.

Za dvě hodiny se Matěj dočkal. Vrhnul se do práce a ke kolegovu překvapení rozdělal ještě finišer, aby se pocvičil, když už se do toho dal. To trvalo podstatně déle, víc jak půl hodiny, ale nezkazil nic a tak byl sám se sebou spokojen.
„To teda nevím, jestli bych si tohle ještě pamatoval po dvou letech,“ prohlásil kolega a pozval ho na kafe.
Probrali pak v kamrlíku spoustu věcí, aby se Matěj dostal do obrazu, jak to teď ve fabrice chodí.

Směna skončila a Matěj se spolu s ostatními vybatolil ze závodu ven. Jen se ocitl na ulici, uslyšel volat své jméno. Otočil se za hlasem a uviděl kádrovačku, jak na něj mává, aby šel k ní. Co ta může chtít, pomyslel si otráveně, ale jejímu přání vyhověl.
„Máš čas?“ zeptala se, sotva k ní dorazil.
„Podle toho na co,“ odvětil nepřívětivě.
„Třeba na kafe,“ opáčila vesele, nedbajíc jeho ne zrovna vstřícného postoje.
„Kafe můžu vždycky, ale to je beztak jenom záminka, že jo?“
„No, je,“ přiznala barvu. „Chtěla bych se to o tobě dozvědět to, co v papírech není. Prostě co nejvíc.“
„A je to nutný?“
„Je, protože konstelace hvězd je k tomu dneska mimořádně příznivá,“ prohlásila rozmarně.
„Ach jo. Co s tebou mám dělat?“ povzdechl si.
„Jít se mnou,“ rozhodla za něj.

A tak ji Matěj mlčky následoval, až došli k modernímu činžáku. Vyjeli do 4. patra a vstoupili do jejich bytu.
„Usaď se zatím v obýváku (ukázala mu kam), já zatím udělám to kafe,“ vydala příslušnou směrnici a zmizela v kuchyni.
Matěj si sedl na pohovku a rozhlížel se kolem. K jeho překvapení působila místnost útulně. Nebyla přeplácaná nábytkem ani luxusními zbytečnostmi, byla v ní jen pohovka na které seděl, stolek, dvě křesílka, nábytková stěna s televizorem a hi-fi soupravou, knihovna a pár stolečků s kytkami. Na stěnách visely dva obrazy, zřejmě kopie starých mistrů. Hezky to vypadalo.

Otevřely se dveře a v nich se objevila hostitelka, nesoucí tácek s kouřícími šálky kávy. Evidentně se při vaření stačila převléct, protože na sobě měla krátký župánek, přepásaný ozdobným páskem.
„Přistrč, prosím tě, k sobě ten stolek, ať to na něj můžu položit,“ požádala Matěje, což on učinil. Položila tácek na stolek a posadila se vedle něj.
„Tys byl dneska poprvé v práci a já vlastně taky,“ obeznámila Matěje se skutečností, o které neměl ani páru.
„Nevypadalo to na to,“ podotkl Matěj a pokračoval: „Co se vlastně stalo s tím páprdou, co tam byl před tebou?“
„No, ten tátovi pěkně lezl krkem. Když za ním přišel s tím, že jsi odmít pracovat v SSM a navíc i vstoupit do partaje, tak mu ještě doporučil, ať si na tebe dává majzla. To byla poslední kapka. Během dvou dnů mu táta sehnal práci jinde a řek mu, že končí. Mně vytáhnul ze školy, kde jsem učila, a dosadil mě na jeho místo, kde prej budu užitečnější, protože mám vystudovanou psychologii. No, a tak dělám kádrovačku,“ ukončila předehru a upila ze šálku.

„To jsou zajímavý zvraty,“ poznamenal neutrálně Matěj a také usrknul trochu kafe. „Jestli se dobře pamatuju, tak se jmenuješ Pavla, že jo? Nebo ti říkaj i jinak?“
„Jo, a pro někoho jsem Pája, třeba i pro tebe.“
„Fajn. Tak už konečně spusť, co v těch papírech nemáš,“ popostrčil ji k tématu, kvůli kterému s ní šel.
„Dobře. Otázka první: máš holku?“
„Ne. Proč?“
„Protože to v papírech není,“ uchichtla se a hned položila otázku další.
„Kolik jsi měl holek?“
„Po tom je ti prdlajs. Proč mě dáváš takový blbý otázky?“ zeptal se Matěj podrážděně.
„Víš,“ začala Pavla vysvětlovat, „já jsem poměrně hodně empatická a dá se říct, že na první pohled poznám, co je kdo zač a moc málokdy se mejlím. Jenže ty seš absolutní výjimka. Seš nesmírně charismatickej, že bys moh ovládat masy. Jako politik bys to dotáh vysoko.“

„Dej mě pokoj s politikou,“ přerušil ji Matěj. „Tu mám akorát tak u zádele.“
„Myslela jsem si to. Ale z tebe navíc vyzařuje takovej sexappeal, že ti holky musej lízt samy do postele. Tak jsem se rozhodla si to ověřit.“
„To jako, že mě položíš do postele a vlezeš tam za mnou?“
„Trefa.“
„To nepůjde.“
„Proč by to nešlo?“
„Zapomnělas na to varování dneska ráno?“
Pavla se rozsmála. „Snad si to nebral vážně?“
„Bral.“
„Tak na to honem rychle zapomeň.“
Vstala, chytla Matěje za ruku a řekla: „Poď se mnou.“

Navigace v seriálu<< Matěji, proč tě holky tak chtějí 06Matěji, proč tě holky tak chtějí 08 >>
4.8 40 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Zajímavé pokračování. Už po něm jede i jeho vlastní sestra. Jen s tou fabrikou a kádrovákem mi to nějak neštimuje. Pokud si pamatuju tak strana by tohle asi nedovolila, aby se nějaký ředitel jen tak zbavil kádrováka jen proto, že ho upozorňoval na zaměstnance, který se nechce zapojit do SSM a později i do strany. A jak se dalo čekat nová kádrovačka už po něm jede. Tak se těším na další pokračování.

Vasek

No s tím kadrovakem to muze byt v pořádku. Reditel takové textilky musel být členem minimálně okresního výboru KSC. Spise krajskeho vyboru. A je otázka, co na něj jeste meli, třeba neplnil plán naboru nových členů a proto ho soupli jinam.

Denis86

Tady sice nemohu přijít jestli se on se svou sestrou ještě vyspí nebo jak to bude dál pokračovat ale povídka se líbí víc než minulé .

Nef

Mno já bych spíš řekl že sousedka má konkurence dost ;)))

Galaxis

Nejde načíst nová povídka :/ asi jsem závislý 😀

Junior

Povídka Porada opravdu nejde načíst. Škoda, že byl zrušen formulář pro podporu a není možno mimo komentář k jiné povídce takovouto situaci hlásit.

Tomáš

Opraveno… chybně vygenerovaný odkaz při zakládání povídky.

7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x