Matěji, proč tě holky tak chtějí 14

Toto je 14 díl z 17 v seriálu Matěji, proč tě holky tak chtějí

V sobotu se u Štěrbů konalo podle plánu další seznamovací klání. Maminku málem trefil šlak, když jí Matěj ráno oznámil, že odpoledne přivede domů svou slečnu.
Hance málem zaskočilo v krku, neboť zrovna snídala, a otci se jen protočily panenky.
Když Matěj uviděl to pozdvižení, které svým oznámením vyvolal, hned všechny upokojoval, že není třeba z toho dělat cirkus, že je to normální obyčejná, prostá holka, která nemá žádné přehnané nároky.
Ubezpečil maminku, že se spokojí s kafem, případně limonádou a když k tomu nabídne třeba sušenky, bude nadmíru spokojená.
Když pak Matěj odcházel zařídit si jakousi drobnost, přitočila se k němu sestra a do ucha mu zasyčela: „Jak to, že vo tom nic nevím, prevíte.“
Pokrčil rameny a nedbajíc Hančina rozhořčení, odešel.
Na oběd se vrátil včas a hned po něm opět zmizel s tím, že ve tři hodiny tady budou jako na koni.

Jak slíbil, tak i splnil.
Úderem tři hodiny se objevil ve dveřích.
„Vážení a milí, dovolte mě, abych vám představil svou blízkou přítelkyni Jarmilu Růžovou,“ pronesl vzletně a udělal Jáje místo, aby mohla vejít.
„Dobrý den přeju,“ řekla tiše, červenajíc se přitom.

Paní Štěrbová na ni hleděla jako na svatý obrázek, ale rychle se vzpamatovala a s milým úsměvem odpověděla: „I já vám přeju dobrý den za nás za všechny. Vítejte u nás a posaďte se prosím,“ pokynula rukou ke gauči.
Jája obešla všechny členy Štěrbovic rodiny, představila se a potřásla rukou.
Pak teprve se usadila na vyhrazené čestné místo. Otec projevil náležitou pozornost, Hanka si Jáju kriticky prohlížela a paní domu šla postavit na kafe.
Když ho donesla, ujal se slova Matěj.
Sdělil rodičům i sestře podrobnosti o jeho vztahu s Jájou, seznámil je s jejich rozhodnutím spolu žít jako by byli manželé, a vysvětlil jim proč.
Jája závěrem uvedla, kde budou bydlet a jak se k tomu dostali.

„Jestli tomu dobře rozumím, vy se jako nebudete brát?“ otázala se maminka udiveně.
„Ne. Nebudeme. Nějakej čas s tím počkáme.“
„Ale to se přece nehodí, bejt spolu jen takhle,“ namítla nešťastně maminka, až to na Matějově tváři vyvolalo úsměv.
„Víš, mami, vždycky to bude stejný. Sice si neřekla ‚za nás by se to nemohlo stát‘, ale určitě něco takovýho povídala i tvoje maminka tobě a její maminka zase jí. A určitě si něco podobnýho aspoň pomyslíme, až nám bude tolik, co vám. Ber to jak to je a netrap se tím, spíš nám drž palce, ať nám všechno dobře dopadne.“
„A kdy se odstěhuješ?“ vznesla maminka nesmělou otázku.
„Co nejdřív to pude, i kdyby to mělo bejt zejtra,“ odvětil nesmlouvavě Matěj a dodal: „Myslím, že sme si řekli dost. Teď bysme si potřebovali s Jájou něco vybavit. Tak nás omluvte, ale už pudem.“
„Tak hele, synu,“ ozval se zničehonic otec, který do této chvíle neřekl ani slovo.
„Většinou má poslední slovo ženská, ale tentokrát ho budu mít já. Budu stručnej. Sme rádi, že ste přišli a řekli nám co a jak. Tak vám k tomu dáváme naše požehnání a přejem vám to nejlepší. Doufám, že takový milý holčině nedáš košem, protože to bych tě potom seřezal jak žito,“ řekl s širokým úsměvem a oběma podával ruku na rozloučenou. Mamka i sestra se přidaly.
Jájina poděkovala za vlídné přijetí.

Při odchodu se k Matějovi přitočila Hanka a zašeptala mu do ucha: „Teda brácho, ty máš ale kliku.“
„Já? Já ne. Ty máš kliku.“
„Prosím tě, a jakou?“
„Že máš takovýho prima brášku,“ zakřenil se a hbitě uhnul před herdou, kterou mu chtěla dát.

Venku automaticky zamířili směrem k zahrádkářské kolonii, než si uvědomili, že o víkendu tam kraluje Jájin otec, a tudíž by nebylo vhodné se mu plést pod nohy. Na Matějovo přání zamířili kousek vedle do přírody.
„Copak tě trápí,“ zeptala se Jája, protože nezvykle už několik minut nepromluvil. „Je to něco vážnýho?“
„No, nějak si nevím rady.“
„Tak povídej, třeba ti s tím pomůžu.“
„Já nevím,“ potřásl Matěj hlavou. „Víš o mně snad všechno. O spoustě ženskejch, který sem měl. Víš o tom, že po mně jedou jak vosa po flusu ač nevím proč. A já jako blbec jim sednu na lep a vyspím se s nima.“
„Blbec bys byl, kdybys jim nevyhověl, když se tak nabízej,“ poznamenala Jája.
„No, možná. Jenže moje svědomí mi nedovoluje v tom pokračovat, když teď budu s tebou, a tak s tím chci skončit. Zdá se ale, že to zřejmě nebude tak jednoduchý. Růža si v práci na mou prosbu holkám postěžovala, že spolu chodíme a chceme žít a že tudíž maj po žížalkách a ať se mě ani nenamáhaj oslovit.
Jako kdyby mezi ně hodila granát. V úterý se na mě sesypaly, a jestli je pravda tohleto a támhleto, a jak si to představuju to znenadání utnout, když se na mě pořád tak těšej. Že mě chápou a budou to respektovat, ale jedině tehdy, když se s každou naposledy vyspím a třikrát ji přefiknu.
Chtěli na mně hned odpověď, ale řek sem jim, že si to promyslím a v pondělí řeknu co a jak. Odešly celý nafrněný, ale jinak mi daly pokoj. A já teď nevím, co mám dělat. Co jim mám říct a jak se zachovat,“ dopověděl Matěj svoje trápení.

„No, sice nejsem jako ty holky,“ odtušila Jája, „ale myslím, že je celkem chápu. Prostě si zvykly na potěšení s tebou a to jim teď chceš odepřít. Jo, vynucujou si to způsobem, kterej jim připadá spravedlivej, ale jinak se zdaj rozumný, když to pak chtěj respektovat. Tak jim to udělej, jak chtěj. Šplhneš si u nich a budou tě mít za férovýho kluka.“
„No jo, Jájo, jenomže to není jenom těch pět ženskejch z práce. Je jich víc, a když se to domáknou, tak to budou chtět taky.“
„No a co? Tak jim vyhovíš stejně, jako těm od vás. Já to nebudu brát, jako že mě podvádíš, ale že se vyrovnáváš s minulostí.“
„Stejně budu mít blbej pocit,“ povzdechl si Matěj.
„Ale nebudeš,“ nesouhlasila Jája. „Podívej, došli sme až k lesíku. Co kdyby sme se tam podívali?“
„Proboha proč?“ vykulil se Matěj.
„Protože sem při těch řečech na tebe dostala šílenou chuť. Jen doufám, že se na mě tvoje předsevzetí s tím skončit nevztahuje.“
„To určitě né. Ale dyť si tam není kde lehnout,“ poznamenal.
„Ve stoje to taky de,“ zasmála se Jája, popadla ho za ruku a už ho táhla do lesa.

Lesík to nebyl velký. Stačilo však jen pár desítek metrů, aby byli mezi stromy dostatečně skryti při pohledu z venku.
Jája si sundala kalhotky, rozepnula Matějovi poklopec a vydolovala z něj probouzejícího se záletníka.
Jakmile ztuhl, oblékla mu nezbytný obleček, objala Matěje kolem krku a začala ho líbat.
Matěj volnou rukou zajel pod sukni a šátral po vhodném otvoru, kam by záletníka zasunul. Netrvalo dlouho a už si hověl v teploučku natěšené Jájinky. Chytil Jáju za boky a začal zvolna přirážet.
„Je to úžasnej pocit, cejtit tě v sobě, víš to?“ zavzdychala Jája.
„To nevím, ale taky se mně to líbí,“ odpověděl Matěj a zvýšil pracovní úsilí.

Oba podlehli kouzlu nepříliš časté pozice. Šoustací pohyby a stálé udržování rovnováhy je docela vzrušovalo. Vnímali jen to, nekoukali doprava ani doleva, zcela pohlceni jeden druhým. Naštěstí se nikdo v blízkosti neobjevil.
Trochu je vyrušilo jen slabé zapraskání větviček, způsobené zřejmě nějakým lesním živočichem. Ani se po něm neohlédli. Matěj se snažil, aby Jáju brzy dovedl k vrcholu, ale nějak se mu to nedařilo. Jestli to bylo polohou, nebo byl momentálně méně šikovný, nevěděl.
Zato brzy poznal, že jemu se čas naplňuje. Zakrátko jeho kamarád sebou zaškubal a bylo hotovo.
„Áách, snad se někdy dočkám, že to jednou všechno naleješ do mě,“ tesklivě řekla Jája a tiskla se k Matějovi, dokud z ní záletník nevyklouzl.

Dali se v rámci možností do pucu. Jájina oblékla kalhotky, Matěj schoval vercajk. Bylo na čase vypadnout z lesa.
V lehkém objetí šli dál, dokud se nesetmělo. Pak se otočili a vraceli se domů.
„Nezapomeň, že zejtra ve dvě se sejdem u Karla, abysme domluvili co a jak,“ připomněla Jája Matějovi než se rozešli.

Matěj samozřejmě nezapomněl. Dopoledne sice pomáhal tátovi, ale ve dvě byl u Karla jako na koni. Jája už na něj čekala, tak zazvonili.
Přišli jim otevřít oba, Karel i Ivana. Karel oba objal, jako kdyby se neviděli deset let a Ivana se na Matěje přitiskla tak, aby poznal kvalitu jejích ňader. Poté jim šli ukázat jejich budoucí byteček.
„Páni, tady je úplně všechno,“ hlesla v údivu Jája. „Snad ste to nepořizovali kvůli nám?“
„Ale kdepak. Vybavili sme to pro strejčka příhodu, a že se to zrovna hodí vám, to je čirá náhoda,“ odpověděl Karel s úsměvem, potěšen nepředstíraným úžasem své sestry.

Prolezli všechno. Pokojíky byly sice malé, byly však vybaveny jednoduše a účelně vším potřebným. Chyběla snad jen televize.
Jája ještě postrádala pračku, a tak se brášky optala, jestli jim umožní prát prádlo v jejich, než si našetří na svou vlastní. Ten jen mávl rukou, že si žádnou pořizovat nemusí, že se vždycky dohodnou. Ještě Jáju upozornil, že kuchyň je sice vybavená ledničkou i sporákem, ale z nádobí tam není ani hrnek na jedno kafe.
„To snad nebude tak velkej problém dovybavit, i když asi postupně,“ řekl Matěj. „Takže se oba ptáme, kdy se budeme moct nastěhovat?“

Karel jen sprásknul ruce. „Propánajána, třeba hned teď. Jestli si chcete vyzkoušet postel, tak my se zdejchnem a vy pak za náma přídete dolů,“ zazubil se vesele.
„No, to zkoušet nebudem, protože já ještě musím pomoct doma tátovi,“ posteskl si Matěj. „Ale jestli bysme si od zejtřka mohli ňáký ty drobnosti začít donášet, bylo by to fajn. Do konce tejdne bysme mohli bejt nastěhovaný, možná i dřív. Konečně,“ blesklo mu hlavou. „Mohli bysme tady od zejtřka i spát, abysme nemuseli lítat sem a tam. Šlo by to?“
Karel přikývl, jako že to bere na vědomí a hned šel zapnout bojler a ledničku než na to zapomene.
Všichni sešli dolů, kde jim dal klíče od baráku, aby nemuseli trpět strachem, že náhodou nebude nikdo doma. Pak se rozloučili. Karel políbíl sestru, Ivana Matěje a šli.

Když Matěj v pondělí přišel do práce a po převlečení se objevil na sále, všechny ženské se k němu naráz otočily majíce v obličejích obrovské otazníky. Matěj dělal jakoby nic.
Všechny je postupně obešel, prohodil s nimi pár nezávazných slov a vrátil se ke kutlochu. U dveří se otočil a mávl rukou, ať přijdou za ním.
V mžiku se za ním nahrnulo pět ženských. Obklopily ho v půlkruhu, napjaté v dychtivém očekávání, co jim řekne.
„Vypadáte, jako kdybyste chtěly něco slyšet,“ řekl Matěj nedbale.
„To si piš, že jo, dyť si to slíbil,“ vyjekla Vendy, až jí hlas přeskakoval.
„No jo, vlastně, teď si vzpomínám,“ plácl se Matěj do hlavy.
„Hele, neutahuj si z nás, jó, a koukej spustit,“ přidala se Manka.
„Tak dobře. Měly ste pravdu. Bylo by ode mě nefér nechat vás jen tak bejt. S určitejma změnama, který vám teď řeknu, splním vaši představu.
Tak zaprvé. Tenhle tejden ne, to se budem stěhovat. Do další ranní se domluvte na pořadí, protože bych vás rád potěšil během toho tejdne.
Zadruhý. Obšťastním každou jenom dvakrát, protože bych rád, aby mi zůstala nějaká síla i na doma. To snad pochopíte.“

„No jo, jenže třikrát je třikrát a bez toho to nebude žádná pohádka. A my bysme nerady o tu pohádku přišly,“ ozvala se Cimra-Johana a v tu chvíli bylo vidět, že s ní všechny ženské souhlasí.
Koukaly se na Matěje takovýma nevinnýma očima, že mu bylo jasné, že jim to nemůže odepřít.
„Tak dobře, baby jedny zatracený, ať je po vašem. Akorát to tedy rozdělíme na dva tejdny. Pondělí, středa, pátek ten první a pondělí, středa ten druhej. Spokojený?“

Odpovědí mu bylo, že jedna po druhé k němu přistoupily, vzaly ho za ruku, kterou si přiložily na srdce a vášnivě ho políbily.
„Seš ten nejsprávnější chlap,“ shrnula to za všechny Píchalka.
Pak se všechny pokorně vrátily ke svým strojům.

Po směně Matěj zamířil přímo k sámošce, kde Jája pracovala, a čekal na ni.
Po necelé půlhodince vyšla ven s naplněnou taškou, aby večer a ráno měli co jíst a pít. Matěj džentlmensky převzal náklad a s batohem na zádech, který si ráno prozřetelně vzal, vyrazili na nákup.
Nejdříve však do Spořitelny vybrat peníze z vkladní knížky, teprve pak domácí potřeby, drogerie, bytový textil a podobné obchody, neboť bylo nutné nakoupit takové potřebnosti, jako ručníky, mýdlo a vůbec spoustu dalších drobností, které byly potřeba hned teď. Však se kvůli tomu vraceli do centra ještě dvakrát.

Po posledním nákupu jsme jakž takž dali věci, jak by asi měly být, a pak se šli podívat, jestli je doma Karel a Ivana.
Byli doma a hned se začali vyptávat, co celé odpoledne dělali, že je nebylo vidět ani slyšet. Tak jim to povyprávěli. Nakonec Matěj řekl: „No, sme docela ucaprtaný, tak se pudem najíst, vomejt a pak hned vlezem vyzkoušet ty vaše postele.“

Karel se rozchechtal. „No tak to vám budem zezdola sekundovat, abyste v tom nebyli sami,“ rozjařeně prohlásil a přitáhl Ivanu k sobě, aby jí potřásl s ňadrem. Ivana nejprve mírně znachověla a pak mu hbitě sáhla do rozkroku.
„S tímhle?“ řekla pohrdavě.
„Však má ještě čas,“ odpálkoval ji Karel.

M+J se rozloučili a šli k sobě nahoru.
Udělali si studenou večeři a po ní se šli osprchovat. Samozřejmě se při tom mazlili a drobet i dráždili, takže se zanedlouho Matějovi tyčil jak stožár na plachetnici.
Rychle se otřeli aby se neřeklo, a šupajdili do ložnice. Matěj si rovnou navlékl ochrannou nezbytnost a hupsnul k Jáje do postele.
Začal ji líbat na rty, pak po krku, na ucho i za ním, a postupně se sunul dolů až Jáje roztáhl nohy a jako kočka počal lízat její Jájinku.
„Och… óóóch… to je… to je…“ zakňučela Jája a vtiskla si Matějovu hlavu víc do klína. Za kratičký moment už z ní vytékal pramének slastné šťávy.

Matěj nezaváhal a zapojil do činnosti i prsty. Strčil je dovnitř a pohyboval jimi v klasickém rytmu. Palcem přitom ještě stačil masírovat poštěváček.
To už se Jája dala přímo do skučení.
Posunul se výš a dumláním a sáním střídavě dráždil bradavky. To už Jája nemohla vydržet.
„Tak už mě ho tam vraž!“ vyjekla a kroucením se chtěla zbavit zaklesnutých prstů. Nepodařilo se jí to.
Matěj ji vzrušoval dál, až z toho málem třeštila.
Pak najednou zatuhla a vzápětí s ní otřásl orgasmus, jaký snad ještě nezažila.

Matěj okamžitě přestal a v mžiku do ní vsunul nabušeného tvrdolína. Několik rychlých přírazů v souladu s jejím vyvrcholením brzy změnil na loudavé pohyby, něžně klouzající v ukojené kundičce.
Otevřela oči dokořán, přitáhla si ho a položila na sebe. Do ucha mu šeptala horká slovíčka.
„Maťo, ach Maťo, já… já myslela, že z toho snad zešílím. Takhle mě vybudit až k zbláznění.“
„Jak to? Dyť se v tobě jen houpu jak na vlnkách rybníka.“
„Jo, na vlnkách rybníka. Já sem úplně hotová,“ postěžovala si tiše.
„Tak mám přestat, aby ses mohla vyspat?“
„Chraň tě ruka páně. I tohle mě pořád dělá dobře a ty se taky musíš udělat,“ zaprotestovala vášnivě a začala mu zespoda přirážet.
Přesto Matějovi trvalo ještě hodnou chvíli, než vyprázdnil svůj rezervoár.

Ještě další tři dny se po troškách dovybavovali, aby jim nic nechybělo.
Také se sešla válečná porada rodin, aby se dohodli, s čím „mladým“ mohou pomoct. Jednomyslně se shodli, že jim pořídí několikero povlečení, polštáře a prošívané deky, které jim Růža dovezla v trabantu až domů, aby se s tím nemuseli vláčet přivázané na zádech.
Také jim vyřídila vzkaz od otce Růžového, že se mají v sobotu ve dvanáct hodin dostavit na slavnostní oběd a to přesně. Vzkaz byl formulován tak, že nepřipouštěl diskuzi, a tak Matějovi i Jáje nezbylo, než se v sobotu na ten oběd dostavit.

Maminka Růžová je očekávala už před domem. Dovedla je do obývacího pokoje, v jehož středu postával slavnostně oblečený otec. Opodál stáli Matějovi rodiče.
„Tady se postavte,“ řekl a ukázal na místo asi metr a půl před ním. Prohlédl se oba od hlavy až k patě a rozvážně prohlásil: „Protože oběma rodinám zrovna neštymuje, abyste spolu bydleli jen tak, rozhodli sme se, že vám uspořádáme vlastní svatební obřad.“

Matěj i Jája na něj hleděli celí zkoprnělí.
„Družičky nástup,“ zvolal otecko.
Klaply dveře a oba „snoubenci“ se po zvuku otočili a rázem vyprskli smíchy. Dovnitř vstoupily Růžena a Hanka, obě oblečené jako holčičky z počátku století, s květinovým věnečkem ve vlasech a kytičkou v ruce. S vážnou tváří si za ně stouply.

„Vážení snoubenci,“ zahřměl otcův hlas. „Ptám se vás! Vážně do toho chcete praštit, udělat tu blbost a vzít se?“
Matěj s cukajícími se koutky úst co nejvážněji prohlásil „Ano.“
Jája jenom cosi kníkla, bylo to však všeobecně bráno jako souhlas.
„Tak dobře,“ pokračoval otec. „Ptám se tě, Matěji Štěrbo, bereš si dobrovolně a z vlastního rozhodnutí zde přítomnou figuru Jarmilu Růžovou za manželku, ve zlým i dobrým, dokud tě to nevomrzí?“
„Ano.“
„A ty, Jarmilo Růžová, bereš si dobrovolně a z vlastního rozhodnutí zde přítomnou figuru Matěje Štěrbu za manžela, ve zlým i dobrým, dokud tě to nevomrzí?“
„Ano.“
„Tímto prohlašuji, v rámci našich dvou rodin, vaše manželství za právoplatně uzavřené,“ řekl slavnostně a o mnoho klidněji dodal: „A teď si můžete dát přes hubu… é, pardon, můžete si dát pusu.“

Ještě, než k tomu došlo, předstoupily před ně družičky, předaly jim kytičky a nastavily tvář k polibku.
Obě jim přitom do ucha souhlasně zašeptaly: „Ne, abyste si večer zapomněli zašukat,“ a s veselým smíchem se odběhly převléknout.

Teprve teď mohlo dojít k manželskému polibku. A aby nekazili srandu, Matěj zavrčel jako tygr, Jája zavyla jako vlčice, a pak se na sebe vrhli a splynuli v jednom divokém políbení, což vyvolalo bouřlivé veselí, juchání a všeobecné projevy radosti.
Následovalo hromadné potřásání rukou a upřímných přání toho nejlepšího. Pak „novomanželé“ zasedli na vyhrazená místa ke dvěma k sobě sraženým stolům a Růžová maminka začala nosit na stůl.

„Svatební hostina“ se protáhla až do večera. Všichni se dobře bavili a dokonce i Matěj často přispíval k zábavě, i když jindy se snažil být spíše v pozadí.
Otcové i „družičky“ se docela lízli, jen maminky na tom byly o poznání lépe.
Večer při odchodu sebou dostali „novomanželé“ pořádnou výslužku jídla, takže měli vystaráno nejen na neděli. Rychle se se všemi rozloučili a spěchali domů prožít svou „svatební noc „.

Autor

Navigace v seriálu<< Matěji, proč tě holky tak chtějí 13Matěji, proč tě holky tak chtějí 15 >>
4.5 37 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Nádherné pokračování. Těším se na další pokračování abych se dozvěděl jak se vyrovná s ženskými na dílně.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x