Matěji, proč tě holky tak chtějí 17

Toto je 17 díl z 17 v seriálu Matěji, proč tě holky tak chtějí

Ve své pozici vedoucího měl na starosti doručovatele a auta. Občas se stávalo, že chyběli lidi a bylo potřeba rozvést balíky. V takovém případě Matějovi nezbylo, než sednout za volant poštovní dodávky a vyrazit na rozvážku.

Copak v zimě to se ještě dá, ale čím je větší teplo, tím víc chodí otvírat ženy lehčeji oděny. Město neměl zrovna rád.
Nevěděl čím to je, ale kolikrát se v těch uličkách ztrácel.
V letních parnech ale platilo, že morálka je tu volnější a v rozpáleném paneláku není zas tak neobvyklé, když mladší holka dojde otevřít v tangách a nahoře bez. Chuť by někdy byla, ale času málo, tak těm pohledným holčinám aspoň pochválil, jaká mají pěkná prsíčka.

Mnohem raději Matěj jezdíval do okolních vesnic. Vesměs jsou doma osamělé babičky, co čekají na zásilku pro dceru či vnuka a jsou rády, že si mají s kým popovídat. S těmi je sranda.

V létě občas dojde panička jen v plavečkách nebo v lehkém župánku. Našla se dokonce jedna paní, kterou stabilně budil po noční. Ta otvírala jen v dlouhém tričku, a když se otočila, rýsovala se v něm krásná prdelka a on jen mohl hádat, zda má pod ním kalhotky nebo ne.

Jednou se Matějovi přihodilo něco, co naprosto nečekal.
To se vracel už na základnu, ale musel doručit ještě poslední balíček. Chvíli mu trvalo, než našel moderní činžák a v něm adresátku, jíž měl zásilku doručit.

Zazvonil a čekal u domovního telefonu, až se někdo ozve. Když se tak stalo, řekl kdo je a že má pro ni malý balíček.
„Jéminkote, to je paráda,“ ozvalo se nadšeně z mluvítka. „Ale, mohla bych vás poprosit… mohl byste mi to přivézt nahoru. Já jaksi nemůžu ven,“ vysvětlovala zkroušeně.
„Nó, to můžu. Řekněte mi kam,“ odpověděl ne zrovna ochotně Matěj.
„Ve výtahu zmáčkněte pětku a pak dveře vlevo. Stačí jen zaklepat,“ informovala ho ona paní.

Vyjel tedy do pátého patra a zaklepal na zmiňované dveře. Ty se bleskově otevřely a v nich se objevila odhadem čtyřicetiletá žena s ohnivě zrzavou nakrátko ostříhanou kšticí.
Na sobě neměla nic víc, než tanga. Matěj ji obhlédl hodnotícím pohledem a podal jí balíček.
Když mu podepsala příjem, automaticky podotkl, že má velice pěkná prsa.
„Opravdu?“ zašvitořila paninka a po tváři se jí rozlil blažený výraz. „Nechtěl byste jít dál,“ zeptala se polichoceně.
„Děkuju za pozvání, ale já toho mám za dnešek plný brejle a budu rád, až se dostanu do postele,“ odmítl Matěj a chystal se odejít.
„Jenže, kdybyste šel dál, moh byste si je prohlídnout zblízka a kdybyste třeba chtěl, moh byste se s nima i pomazlit,“ nedala se paní odbýt jen tak.

Matějovi zatrnulo ve slabinách. Vždyť si zakázal, a ne jednou, že už nikdy žádná taková dobrodružství. Začala v něm hlodat nejistota a jak jinak, a také ne jednou, jí opět podlehl a vešel dovnitř.

Ještě než se posunuli dál, představila se. „Já sem Otýlie. Opravdu se vám moje ňadra líběj?“
„Abych řek pravdu, tak tohle říkám každý, která se přede mnou takhle objeví. Ale ty vaše… ty vaše jsou fakt moc pěkný.“
„Tak dobře. Poďte.“
Vzala Matěje za ruku a odvedla ho do obýváku. Tam ho posadila na gauč a sama se uvelebila těsně vedle něj.
„A nemusíte se jenom dívat,“ usmála se, roztáhla ruce na opěradle a vypjala prsa.

Matěj očima pečlivě ohodnotil jejich tvar i velikost a v duchu vynesl zhodnocení; ‚ta baba má koziska fakt pěkný‘.
Vztáhl ruku a nepatrně se dotknul levého bochánku. Lehce jej prstem obkroužil, jen tak, aby se do něj přenesly první nesmělé jiskřičky vzrušení. Totéž zopakoval i na tom druhém.
„Och, och, to je tak krásně něžný,“ zavzdychala Otýlie a vypnula prsa ještě víc.

Matěj několikrát procestoval velké dvorce, dokud bradavky neztuhly vzrušením. Poté se celou dlaní pustil do zjišťování fyzikálních vlastností ňader, jako je velikost, pružnost atd., atd.
Začaly se mu zamlouvat čím dál víc, takže se nakonec sehnul a vzal do úst nejbližší bradavku. Jakmile ji začal sát, Otýliino vzdychání vzrostlo.
„Mám ještě jedno pěkný místečko,“ vyslovila namáhavě, neboť její vzrušení se stupňovalo. „Chtěl byste ho vidět?“
„Když už ste tak ochotná, proč ne,“ odtušil Matěj.
Vymrštila se z gauče a bleskově se zbavila toho miniaturního hadříku, jenž měla na sobě.
„To je moje Otylka,“ řekla pyšně a ukázala si do klína. „Právě mně říká, že u ní už dlouho nebyla žádná návštěva, jestli prej by bylo možný ji navštívit. Měla by prej moc velkou radost.“

Matěj jen povytáhl obočí nad tím projevem a hned nasměroval zrak na perfektně zastřižený trojúhelník mezi nohama a usoudil, že se o svůj poklad umí vzorně starat. Zároveň si v duchu blahořečil, že na své předsevzetí, že už sebou nebude tahat balíček s ochranou, soustavně zapomíná, a tudíž ho má jako obvykle v kapse.

„Nó, to bych možná moh, jenom nevím, jestli vaši Otylku ta návštěva dostatečně potěší,“ odvětil nejistě, ačkoliv věděl, že k tomu s určitostí dojde.
„Sem přesvědčená, že jo. Ale, mohla bych, tedy, jestli vám to nebude vadit, mohla bych se seznámit s vaším… éé… návštěvníkem?“
„Samozřejmě,“ souhlasil Matěj a už ji viděl, jak z něj serve kaťata.

Neservala, ale svlékla je až neskutečně rychle. Matějovi ocas už stál a tak na něj zírala jako u vytržení. Váhavě ho vzala do ruky a vzdychla.
„To je návštěvník, jakej má bejt. Rovnej jako svíce, tvrdej jako kalená ocel, a vypadá, že i dobře vychovanej. Příde k Otylce na návštěvu, viďte?“ otázala se žádostivě.
„Ale jistě, jen se dá trochu do gala, aby si neudělal ostudu, když pude do společnosti,“ řekl Matěj a navlékl si prezervativ.
„Ale… to snad nemusel bejt,“ namítla Otýlie překvapeně.
„No, znáte to, sichr je sichr, jak pravila jeptiška, když si na svíčku navlíkala už třetí šprcku. A já vám to tady nechci zaneřádit, takže ten sichr je oprávněnej. Jen bych si ještě dřív podal s Otylkou ruku,“ usmál se na ni a už bloudil rukou v klíně po zrzavém porostu.

Otýlile se prohnula ještě víc, a když se Matěj s prsty zatoulal do Otylky, začala se kácet dozadu. Rychle ji volnou rukou zachytil pod zády a pomohl jí sklánět, až skončila na koberci.
„Asi bych moh už zaklepat na Otylku, viďte?“ otázal se nevinně.
„Ale kdež,“ vykřikla Otýlie. „Už na vás netrpělivě čeká a nechala vrátka otevřený, abyste se nezdržoval a vlítnul tam jako drak,“ naznačila, jak by si to představovala.

Matěj, jako vždy, rád vyhověl. I když se jednalo o Otylčinu komůrku, vjel do ní jako Šinkansen do tunelu a tvrdě přirazil.
„A… áá… “ zaúpěla, „to je nádhera. Jen trochu zpomalte, a jestli bych mohla prosit, lehněte si na mě. Mám moc ráda, když na mně chlap leží a cejtím jeho váhu.“

No proč ne. Lehl si na ni, jak žádala, popadl ji za kozy a veškeré pohyby vykonával jen středem těla. Samozřejmě mnohem pomaleji, ale Otýlii se to i tak líbilo a slastně u toho vzdychala.
Hezkých pár minut se s ní takhle pošťuchoval, až se rozhodl, že v ní nepatrně zamíchá, aby to nebylo tak jednotvárné.
Její reakce byla okamžitá. Trhla sebou na jednu stranu, na druhou stranu, pak přirazila a nato se roztřásla jako v zimnici. Pevně sevřela návštěvníka v objetí a jako v transu masírovala jeho tělo silnými stahy.
Po pár vteřinách jí ale došly síly a bez pohybu nechala do sebe bušit jako do kovadliny. Matěj jel jak dráha a to ji nakonec probralo k životu. Dala se do divokého přirážení proti němu, a když pak spustil stříkačku, udělala se podruhé.

Sotva za návštěvníkem zapadla Otylčina dvířka a Matěj chtěl vstát, Otýlie mu to nedovolila.
„To nejde. Přece vás musím očistit,“ řekla a hned se pusou dala do díla. Dělala to přepečlivě a dlouho, až měl Matěj obavy, že se mu opět postaví.
„Už musím fakt jít. Zdržel sem se tady až až,“ řekl, aby přerušil její snahu o další pokračování.
„To je škoda,“ posteskla si upřímně. „Všichni pošťáci by měli bejt tak vstřícní jako vy, dovýzt a vyhovět. Doufám, že se nevidíme naposledy.“
„To asi jo. Já dneska jezdím mimořádně jen jako záskok,“ objasnil situaci a oblékl se.
Otýlie se však k tomu neměla. Nahá ho doprovodila ke dveřím a ještě než ho pustila, musel jí pořádně podrbat zrzavý kožíšek a promačkat prsiska. Byl rád, když se konečně bez další úhony dostal ven.

Zaparkoval auto v depu a šel pomalu domů. Cestou přemýšlel nad právě prožitým dobrodružstvím. Ne, že by se mu to nelíbilo, právě naopak, ale na druhou stranu ho štvalo, že nedokázal odolat, což ho činilo poněkud rozpolceným. Přece jenom už mu nějaký ten rok je a měl by působit usedlejším dojmem, a ne se vrhnout na první ženskou, která se mu nabídne. Přestože tak chtěl vypadat, stále ho to lákalo stejně jako dřív.

Pak ho napadlo, že je to možná tím, že se dosud nezbavil zvyku nosit sebou krabičku s ochranou a proto vždycky podlehne svůdnosti ženy. Impulsívně se rozhodl a zmiňovanou krabičku hodil do nejbližší popelnice. Tak a je to, pomyslel si a rázným krokem a s veselou myslí vyrazil k domovu.
Večer v posteli pak Jáje udělal prodloužený víkend, jak říkal svému nastavovanému šoustání.

Opět uběhlo několik let v klidu a dokonce bez erotických příhod. Sem tam se sice naskytla nějaká ta možnost, vždy ale odolal k velkému zármutku sexuchtivých žen.
Časem se začaly mezi těmito ženami šířit dohady, zda není nemocný, či dokonce impotentní. Když se to k němu doneslo, musel se tomu smát. Nechal je při tom a víc se tím nezabýval. Důležitější pro něj bylo, že v práci se mu dařilo, byl dobře hodnocen a také oblíben.

Jednoho dne mu na stole zazvonil telefon. Volala mu šéfová depa, kdyby prý byl od té dobroty a mohl za ní přijít do kanceláře. Znal se s ní už víc jak deset let, mnohokrát u ní byl s různými záležitostmi a po čase si začali i tykat, přesto v něm trochu hrklo, co že zas má na krku za problém, když ho volá ona. Ale jak slušnost a její postavení káže, vydal se za ní hned.

„Ahoj Stáňo, tak copak sem zase zkaňhal,“ zahlaholil Matěj hned ve dveřích.
„Vůbec nic. Copak si tě nemůžu zavolat na kobereček třeba jen proto, abych tě viděla?“
Usmála se a pokynula mu, aby se posadil.
Matěj zapadl do křesla pro hosty a zvědavě čekal, co ze Stáni vyleze.

„Bude se ti to zdát divný,“ spustila poněkud záhadně, „ale věř, že k tomu mám dobrý důvody. Potřebuju s tebou prodiskutovat pár důležitejch věcí. Ale ne tady a teď. Proto tě zvu k sobě domů na kafe, kde budeme moct všechno v klidu probrat. Předpokládám, že budeš souhlasit.“
Matěj na ni chvíli zaraženě koukal, než se odhodlal se k tomu vyjádřit.
„Tos mě teda pěkně převezla. Čekal sem spíš ňákej sprduňk, než tohle. Ale příkaz je příkaz, takže se nemám co rozmejšlet. To jako míníš dneska?“
„Tak zaprvý. Není to příkaz ale prosba,“ ohradila se šéfka. „Za druhý. Jo, myslím tím dnešek.“
„Příkaz nebo prosba, to je fuk. Víš dobře, že pro tebe udělám první poslední. Takže já teď brnknu ženě, že přídu domů pozdějc.“

Jak řekl, ta i udělal. Zavolal Jáje a informoval ji o svém pozdním příchodu, neboť se vyskytly nečekané zádrhele, které je třeba neodkladně vyřešit.
Vzala to s rozhledem jí vlastním a slíbila, že na něj počká s večeří. Pak zavěsila.
„Teda já zírám, jak si to s ní zaonačil.“ Šéfka uznale pokývla hlavou a dodala: „Bylo by dobrý vypadnout odtud dřív. Ve dvě u radhauzu,“ upřesnila, což byl barák hned vedle.

Sešli se podle domluvy. Stáňa bydlela jen o pár ulic dál, ještě ve staré zástavbě. Byteček tam měla malý, ale pěkný, dokonce s balkonem.
Zavedla Matěje, jako každá jiná, do obývacího pokoje, kde ho usadila do křesílka, a chvíli nato přinesla šálky s horkou kávou a posadila se proti němu.
Matěj mlčky čekal, až začne.
„Podívej, Matěji, sme tady v naprostým soukromí, takže budu mluvit naprosto upřímně a taky bez obalu.
Včera sme měli poradu vedoucích ohledně přepážek. Šéfová tam odchází do důchodu a tak se hledala náhrada. Kdosi se vyslovil pro tebe. Když to prej tak krásně zvládáš s balíkama, tak na přepážkách to určitě zvládneš taky.
Okamžitě se zvedla vlna odporu, že seš děvkař a holky by byly chudáci, a tak dále a tak podobně. Sice sem ledacos zaslechla, a byla bych docela zvědavá, jak to s tebou a těma ženskejma je, no, já si nepamatuju, že bys měl někdy něco s ňákou pošťačkou, protože kdyby jo, určitě bych se to dozvěděla. Tamtamy nelžou. Byla sem ale…“

„Můžu k tomu něco říct?“ přerušil Matěj její monolog.
„Samozřejmě,“ odvětila trochu rozpačitě.
„Tak dobře, a jako ty budu mluvit bez obalu. Nevím sice, co všecko jsi o mně slyšela, ale pro klid tvý duše ti povím, jak to s těma ženskejma a mnou je, nebo spíš bylo.
Věř tomu nebo ne, ale v životě sem žádnou ženskou nepozval na rande, dokonce ani svou vlastní ženu. Vždycky to byly ony, kdo mě zval na kafíčko, na vínečko, samozřejmě že domů, nebo na chatu či jinam. A tam mě potom sváděly.
Některý nesměle, ale našly se i takový, co si řekly přímo, že si chtěj zaprcat. Jasně, že sem vyhověl každý, byl bych blázen, kdybych je nechal bejt a neužil si s nima. Měl sem jich fakt spousty. Dlouhý, krátký, tlustý, tenký, mladý i postarší.
Ale jak už sem řek, vždycky to chtěly ony po mně, ne já po nich. Kolikrát sem si říkal ‚Matěji, Matěji, proč tě holky tak chtějí?‘ a nikdy sem si nedokázal odpovědět. Náhradou za tu nezodpovězenou otázku sem si pak říkal ‚Protože máš ptáka, ptáka Loskutáka.‘ a bylo.“

Stáňa se dala do smíchu, až se zajíkala. „Prosím tě, takovej pták snad ani žádnej není.“
„Právě že je. Já to taky nevěděl, ale na vojně byl s náma kluk, v civilu ornitolog. Když přišli nováčci, nechal si je nastoupit a měl k nim vážnej projev. »Tak mě pěkně poslouchejte a dávejte velkej pozor. Vod týhle chvíle ste pro nás jen ptáci, ptáci Loskutáci. Co to pro vás znamená? Znamená to, že…« a mlel pak ještě asi půl hodiny hromadu hovadin.
Mně to nedalo a šel se ho zeptat, co to ten Loskuták je vlastně zač. Tak sem se dozvěděl, že žije obvykle v Indii a v jihovýchodní Asii, že je ho několik druhů a nejznámější je Loskuták velký. Prej umí fantasticky napodobovat různý zvuky a lidskou řeč se naučí líp než papoušek. Prej se dá i chovat doma v kleci, ale je děsnej bordelář, protože z klece všechno vyhazuje ven. To je asi tak všechno, co o něm vím.“

„No vida, tak sem zas o něco chytřejší,“ potěšila se Stáňa. „Úplně jsi změnil téma našeho setkání. Ale když už sme u toho, tak se pokusím odpovědět na tu otázku, proč tě holky tak chtějí.
Každej chlap má nějaký charisma. Někdo větší, někdo menší, někdo žádný. Někdo má charisma řečnický, někdo pěvecký, jinej třeba politický.
Ty máš charisma sexuální, který přitahuje holky. S tím prostě nic nenaděláš. Navíc u tebe je tak obrovsky silný, že každou přímo zasvrbí mezi nohama jen tě uvidí a musí tě mít, kdyby na chleba nebylo. Je to prostě něco, za co nemůžeš a musíš to brát jak to je.“

„No jo, když sem byl mladej, lepily se na mě holky skoro každej den a všem sem vyhověl. Byl bych přece blbej, kdyby ne, zvlášť když to bylo tak příjemný. Až po svatbě sem se snažil krotit, ale ne vždycky se mi to povedlo. Fakt si myslíš, že to bylo tím, že to každou svrbělo?“ zeptal se Matěj nedůvěřivě.
„Hele, normálně sem slušná ženská, ale dneska nebudu, protože mně to není zapotřebí. Jasně že to vím. Vím to podle sebe.
Celou dobu co se známe, jakmile ses objevil, vždycky mě tam zasvrbělo a měla sem co dělat, abych to ustála. Abys věděl. tak dneska mě svrbí celou dobu, co seš tady.“

Nechala Matěje s otevřenou pusou a čekala, co udělá.
„To jako chceš říct, že bys stála vo takovýho starocha, jako sem já? Dyť je mi pětapadesát!“
„No a? Mně je o dva roky míň, ale v myšlenkách sem tak o třicet let mladší. Chceš snad říct, že už seš na tom tak zle, že už nemůžeš?“
„No to né, v tomhle směru ještě zvládnu dost. Ale pohled na mě už není, co bejvalo. Svaly slábnou, pomalu už ani nebudou vidět. Nedávno sem ze srandy zašel do fitka a zjistil sem, že nad hlavu už nezdvihnu víc jak metrák a když si du zaběhat, tak mě stačí pět, šest kilásků oproti deseti, patnácti za mlada. Asi se už brzy začnu za sebe stydět.“
„Bože, Matěji, a co má bejt? Já už taky nemám ladný obliny jako dřív. Prsa mně padaj dolů a kolem břicha se rýsuje pneumatika. A to nám má vadit? Sme jaký sme, důležitý je jenom to, co nám dělá potěšení. Nebo snad ne?“
„Jó, šéfová má vždycky pravdu,“ zasmál se. „Asi sem správně pochopil, že chceš, abysme si spolu to… no…“
„Tys byl vždycky chápavej. Nebo to ty snad nechceš?“
„To víš, že chci. Jen je tady malej problém. Vždycky sem sebou nosil krabičku s ochranou, ale teď už ji několik let nenosím. Tak nevím, jestli ti to nebude vadit.“
„Proč by mělo? Už deset let v mojí zahrádce nevzklíčí žádný semeno. To je přece výhoda, ne?“
„Jistě. A jak by sis to představovala?“
„To nechám na tobě, Matějíčku.“ Potutelně se usmála a vstala z křesla.

Matěj vstal také a přešel k ní. Vzal ji za ramena a pomalu, pomalu, pomalu se přibližoval hlavou, až ji políbil. Přisála se k němu jako pijavice a zaútočila jazykem.
Kdyby je v ten moment sledovali Francouzi, jistě by pukli závistí.
Když se konečně od sebe odtrhli, začal jí Matěj rozepínat blůzku, kterou vbrzku svlékl a hned poté ji zbavil podprsenky. Sukně i kalhotky šly dolů ještě rychleji. Nato zbavil oblečení i sebe. Také velice svižně.
Stáli proti sobě a prohlíželi si jeden druhého.

„Myslím, že se dost podceňuješ, Stáni. Prsa máš lepší než mnohá dvacítka a kolem břicha taky nevidím žádnou pneumatiku. Možná snad, při troše dobrý vůle, jakejsi náznak slabej galusky. Měl sem ženský skoro v tvejch letech, ale žádná nebyla tak zachovalá, jako ty,“ lichotil jí Matěj.
Stáňa mírně zčervenala a řekla: „Ty vypadáš líp, než můj starej ve třiceti.“
Teď málem zčervenal i Matěj.

Přistoupil těsně k ní a chopil se jejích ňader. Hned nato ucítil, jak se dotkla jeho zvednutého sebevědomí.
„Sme jací sme,“ řekl. „A oba stejně krásní. Kdyby sis svou krásku vymydlila, potěšil bych ji svým jazykem.“
Jen to dořekl, zmizela Stáňa v mžiku v koupelně.
Když odtamtud po chvíli vyšla, zavedla Matěje do ložnice a ulehla na postel. Matěj se vměstnal mezi roztažené nohy a sklonil hlavu k voňavé kundičce.
Nejprve rukou pohladil heboučkou louku, pak jazykem jemně protáhl růžovou mezírku a dal se do lízání, jak nejlépe uměl. Už teď ochutnal pramínek její šťávy, rychle se zvětšující v potůček a nakonec v docela pořádný potok.
Její poštěváček vzrušením nabyl na objemu, a když se ho Matěj dotkl jazykem, byl ohromen jeho velikostí. Opatrně ho vzal mezi rty a začal ho mnout a masírovat, přičemž vsunul prsty do rozvodněné kundičky.
Po celou dobu Stáňa mlčela, teprve teď táhle vzdychla. Kdyby jí Matěj mohl vidět, spatřil by, jak její obličej září neskonalým štěstím. Matěj se snažil svým činěním ji působit co největší rozkoš a zřejmě se mu to dokonale dařilo, protože po chvíli snažení jeho prsty pocítily nastupující Stánin orgasmus.

„Honem poď do mě,“ vydechla a vystřelila nohy do výšky, aby ho jimi obemkla, jakmile byl v ní.
Matěj spustil svou rutinní sestavu, tj. začal pomalu a dost dlouho toto tempo držel.
Stáňa se stále beze slova usmívala jako sluníčko. Posléze ho však stáhla na sebe a naznačila mu, aby se věnoval i jejím melounkům.
„Takhle se mně to líbí, takhle mě to dělej, dokud budeš moct,“ zašeptala Matějovi do ucha v jakési nepopsatelné eufórii.

Matěj plnil její přání do posledního písmene, až do chvíle, kdy to na něj začalo jít.
V posledním zlomku vteřiny se zastavil a Stáňa, jakoby to vytušila, se ani nepohnula. Po uplynutí čekací lhůty pokračoval dál. Tentokrát však už zvyšoval tempo a začal používat různé fígle na povzbuzení sexuálního rozechvění, hlavně u Stáni.
Podařilo se mu to naprosto příkladně, protože když to na ni přišlo, zaječela a mohutnými stahy mu dávala najevo svou sílu. Snad si myslela, že ho donutí také k závěru, ale Matěj k tomu měl ještě čas.
Když nastal a pulzujícími výstřiky plnil její komůrku, udělala se ještě jednou.

„Teda Matěji,“ ozvala se Stáňa po chvilce odpočinku. „to… to byl přímo koncert. Kam se hrabe Česká filharmonie,“ uchechtla se.
„No jo, to byl,“ přitakal Matěj. „Byla si skvělá. Jen mi po tom koncertě nějak chyběly bouřlivý ovace obecenstva a dirigent se taky neměl komu uklonit.“
Stáňa se rozřehtala jako nějaká puberťačka. „Tak tohle bylo nejlepší, co sem kdy slyšela,“ prohlásila a smála se dál.
Když ji to přešlo, naprosto vážně řekla: „Vůbec sem netušila, že se moje pozvání kvůli jedný záležitosti takhle zvrtne. Ale nestěžuju si. Sem ráda, že se to stalo.“
„Vážně?“ podivil se Matěj. „To tě ani nezasvrbělo, když sem přišel?“
„Ale to víš že jo, ale chtěla sem před tebou zůstat slušnou ženskou. Až když si o tom začal mluvit, ta spořádaná baba byla najednou pryč a já tě musela mít stůj co stůj. Ale tu záležitost je potřeba dotáhnout do konce, takže bych navrhovala, abysme se šli spolu ospršit a pak to dokončili.“

„To je dobrej nápad, ale ne pro mě. Já si jenom vomeju vercajk, protože jinak bych moc voněl po mejdle a to by moje žena poznala,“ vykrucoval se Matěj.
„To nevadí. Vysprchuju se pozdějc, ale toho tvýho šikulu volížu. Sice sem to v životě nedělala, ale snad to budu umět,“ řekla Stáňa a pomalu se chystala k činu.

Bylo na ní vidět, že se toho trochu štítí, když s tím neměla zkušenost. Pustila se však do toho s takovou umíněností, že ji Matěj musel obdivovat. Zdálo se, že se jí to zalíbilo, protože se neměla k tomu přestat. Nakonec přece jenom zvedla hlavu a zeptala se, zda to bude stačit.
„Nemyslím, že by to někdo dokázal líp,“ ujistil ji Matěj. „Ještě chvíli a málem si mně ho postavila. To bych ti pak nastříkal do pusy.“
„Takže na poslední chvíli,“ ulehčeně si vydechla Stáňa.
„Tak nějak.“
„Tak poď. Voblíknem se, ať to domluvíme jak se sluší a patří,“ vyzvala Matěje a sama šla příkladem.

Sesedli se na gauč a Stáňa pokračovala, v čem původně začala.
„Víš, Matěji, původně jsem ti toho chtěla říct mnohem víc, ale vzhledem k naší příjemný kulturní vsuvce se omezím jen na to nejnutnější. Ostatně, všechno je už stejně rozhodnutý.
Nebudu se zabejvat přepážkama, protože se našlo jiný řešení. Chci ti oznámit, že od pondělka budeš chodit pracovat ke mně jako můj asistent a po měsíci nastoupíš na moje místo jako vedoucí depa.
Máš zkušenosti z provozu a z dosavadních poznatků tvý práce sme přesvědčeni, že máš i dobrý řídící a organizační schopnosti. Budeš mít o dost vyšší plat, ale i odpovědnost. Já se tě vlastně jen mám zeptat, jestli to bereš.“

„Proboha Stáňo, co to meleš? Proč bych měl jít na tvý místo? To tě povýšili?“
„To zrovna ne.“
„Snad tě nevyhodili?“
„To taky ne, jenom du prostě pryč.“
„Kam a proč?“ ptal se Matěj dál.
„Odcházím do důchodu. Do invalidního důchodu.“
„Proboha,“ vyděsil se Matěj. „Co… ne, nebudu se tě ptát, co ti je. Nic mě do toho není. Jedinou obavu, kterou budu mít, je, jestli se mě podaří bejt tak dobrým šéfem, jako si byla ty.“
„Určitě lepším,“ ujistila ho Stáňa a vstala. „Myslím, že už chceš odejít,“ řekla a začala se svlékat. „Proto bych si moc přála, abys mne naposledy všude pohladil.“

Nu, takovému přání se nedá nevyhovět. Matěj se k ní postavil a pustil se do laskání celého těla, zejména však hebkého kožíšku a ještě více pak jejích poddajných ňader.
Vydržela by to neskonale dlouho, ale najednou mu dala rychlou pusu a řekla: „Běž, běž už. A nezapomeň za sebou zaklapnout dveře.“
Vrátil jí polibek a šel. A zaklapnul za sebou dveře.

Co napsat dál? Snad jen to, že Stáňa byla Matějova poslední bokovka. Ve funkci vedoucího depa se velice osvědčil a zdá se, že tam vydrží až do důchodu.
V mládí se vybouřil, jak jen mohl, a teď pomalu a jistě míří k usedlému seniorství. Je tedy načase přestat psát a nechat jeho příběh volně plynout dál. Což tímto činím.

Navigace v seriálu<< Matěji, proč tě holky tak chtějí 16
4.9 32 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
dedek.Jeff

Je nám až skoro líto, že seriál končí v tom nejlepším. MB, díky za to hezké počtení a věříme, že se s tvými povídkami budeme setkávat i nadále. Tvé příběhy jsou jak z reálného života, až se chce věřit, že se opravdu staly. Ještě jednou, dík.

Juli

Pěkná práce ze života 👍. I bylo toho dost. Děkuju 😢

Junior

Tak nám skončil seriál mapující cca 35 let Matějova života. Jen z děje nevíme jestli vůbec měl s Jájou nějaké děti. Těším se na nějaké další povídky nebo seriály od tohoto autora.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x