Toto je 4 díl z 13 v seriálu Matěji, proč tě holky tak chtějí

V pondělí si v kanceláři velitele vyzvedl peníze a vyrazil na nákup. Kde co koupit pro něj bylo do této chvíle tajemstvím. Nikdy to nepotřeboval a tak se rozhlížel a díval se do výloh, dokud nenarazil na obchod se spodním prádlem. Celý nesvůj vstoupil dovnitř.

„Co byste si přál?“ oslovila ho postarší prodavačka.
„Tílko, trenky a fusekle.“
„A jakou velikost,“ chtěla vědět ta paní.
„Tak to já nevím, v životě jsem nic takovýho nekupoval. Ale jdu do civilu a potřebuju něco na sebe,“ vymáčkl ze sebe Matěj.
„Tož poďte se mnou tady do kabinky a sundejte si sako a kalhoty. Já si vás změřím,“ pobídla ho ta milá žena a odvedla ho k plentě, za kterou se mohl schovat.
Odložil si a prodavačka s metrem v ruce ho změřila v bocích, v pase, přes prsa a délku chodidla. Poté mu nanosila čtvery tílka v různých barvách a šestero trenek, také různě barevné a se vzorem, nezapomněla ani na ponožky.
Aby se nemusel svlékat úplně, postupně mu přiložila k tělu tři různé velikosti. Naprosto neomylně určila, jaká velikost Matějovi padne a nechala si ho vybrat podle barvy či vzoru.

„A nebudete potřebovat i košili?“ zeptala se prodavačka s úsměvem.
„Jéžiš, no jó. Na tu bych bejval zapomněl,“ chytil se za hlavu. „Ještěže jsem zašel k vám.“
Zašli spolu k regálu s košilemi. Matějovi se líbila ta v béžové barvě.
Paní se probrala cedulkami a jednu z nich vytáhla. „Tahle vám určitě bude, ale pro jistotu si ji poďte vyzkoušet.“
Padla mu jako ulitá.
Matěj zaplatil, paní mu vše zabalila do papírové tašky a na jeho dotaz, kde by si mohl koupit nějakou tašku, mu přímo ukázala obchod, aby ho nemusel hledat a srdečně se s ním rozloučila.
Když si pořídil tašku a vložil do ní tu papírovou, usoudil, že na další nákup je skoro pozdě. Odložil to tedy na další den a zamířil si to zpátky do kasáren.

Zbývalo mu pořídit ještě kalhoty, nějakou bundu a samozřejmě boty. Když v úterý vyrazil za účelem pořízení těchto věcí, netušil, jaká to nakonec bude štrapáce.
Jako první navštívil poměrně velkou prodejnu „ODĚVY“ s obleky a dalším oblečením. V obchodě bylo pár lidí, ale jedna z prodavaček se uvolnila a hned za ním přispěchala s klasickým dotazem, co že si to bude přát.
„Potřeboval bych na sebe docela obyčejný gatě a nějakou lehkou bundu. Tu bych si vybral nejdřív, jestli je to možný.“
„Jistěže je,“ přikývla prodavačka, „pojďte se mnou.“

Dovedla ho do kouta s hromadou všelijakých bund. Matěj si vybral jednu tmavě modrou, hlavně proto, že měla povícero kapes a kapsiček.
„Kolik stojí?“ zeptal se.
Když mu ta úslužná paní řekla cenu, protočily se mu panenky.
„Tak na tohle já nemám. A s kalhotami by to bylo asi to samý co? Nevěděla byste o nějakým levnějším krámu?“ vyzvídal. „No asi ne, když je to konkurence.“

Prodavačka se k němu naklonila a do ucha mu tiše řekla: „Náhodou jo. Když pudete tímhle směrem na konec náměstí a dáte se ulici doprava, tak asi po padesáti, možná sto metrech najdete malý obchůdek. Tam byste moh pochodit. Je tam totiž moje sestra a já jí brnknu, aby se na vás nachystala.“ Oddálila se a nahlas řekla: „Moc mě mrzí, že jste si u nás nevybral,“ a chystala se pověsit bundu na místo.

Matěj ji chytil za paži.
„Jestli tam nakoupím,“ ozval se tiše, „tak se sem vrátím a dám vám velkou pusu.“
„Jéžišmarjá, to né. Ne, že bych byla proti, ale přišla bych o prémie,“ zarděla se prodavačka. „Ste opravdu vychovanej mladík. Řeknu sestře, aby se o vás patřičně postarala. Tak dobrej kup a nashle.“

Matěj krámek našel snadno. Jen vstoupil dovnitř, velice srdečně jako nějakého dobrého známého, ho přivítala usměvavá, asi tak třicetiletá, pěkně stavěná prodavačka.
„Vás určitě posílá ségra. Tak poďte, všechno vím a už jsem něco i nachystala. Ona ségra má fantastický voko na velikosti.“
„Jak to víte?“ podivil se Matěj.
„No, voják se přece nepřehlídne,“ zakřenila se. „Tajdlenc sem vytáhla pár bund. Stačí si jen vybrat.“

Dovedla Matěje k pultu, kde měla rozloženo pět bund, všechny ve tmavém odstínu. Opět sáhl po tmavomodré, i když neměla tolik kapes, jako ta v předchozím obchodě. Zkusil si ji a perfektně mu seděla. I cena byla přijatelná a tak usoudil, že si ji koupí.
„Ještě bych potřeboval úplně obyčejný kalhoty, nejlíp v šedý barvě. Najdou se tady takový?“ zeptal se, spokojený s prvním výběrem.
„Já myslím, že určitě. Jenom si vás pro jistotu změřím,“ naznačila Matějovi, co ho čeká.
Když ho změřila, poslala ho do kabinky, že za ním hned přijde. Matěj tam tedy zamířil, posadil se na stoličku a čekal.

Usměvavá paninka mezitím vybrala patery kalhoty, pak přešla ke dveřím, zamkla je a zavěsila cedulku „Přijdu za chvíli„.
Teprve potom se odebrala za Matějem.
„Tak sem tady,“ sdělila úplně zbytečně, jako kdyby to Matěj nezaregistroval. „Pověste si tady sako na háček a poďte se mnou do kanceláře. Mám tam koberec a nebudou vás tam zábst nohy, až si sundáte boty.“

Matějovi to přišlo přinejmenším zvláštní, protože v kabince stál na izolační podložce, nicméně sako si odložil a prodavačku následoval.
Zavřela za nimi dveře a odložila kalhoty na okraj stolu. Její štíhlá postava bylo trochu v kontrastu s Matějovým mužným tělem, které ji značně fascinovalo.
Matějovi samozřejmě neušlo, jak bedlivě si ho prohlíží, nedal to však nijak najevo. Sedl si na židli a zul si boty. Pak si jen v ponožkách stoupl poblíž stolu a chystal se svléknout kalhoty.
„Nenamáhejte se,“ chytla ho ta milá paní za ruce. „Já se o všecko postarám, když mě vás ségra tak doporučila.“
Usmála se a pustila se do díla.

Rozepnula mu kalhoty a pak je naráz stáhla až na zem, jenže i s trenkami. S Matějem to trhlo, ale jinak zůstal klidný.
„To asi nebude nešťastná náhoda nebo omyl, co?“ řekl klidně.
„To opravdu néni,“ odvětila vzrušeně a začala se svlékat. „Poněvadž vy ste chlap, ze kterých prostě některý ženský padnou na prdel. Když mě ségra volala, řekla mně, a že na to zrovna néni, že jak vás uviděla, tak ji tak zasvědilo mezi nohama, že měla co dělat, aby se udržela v normě. Já ani nemluvím, jak mně tam zaškubalo. Takže jestli proti tomu nebudete nic mít, tak bych vás ráda znásilnila.“
Ve chvíli, kdy domluvila, už stála před Matějem nahá.

„Já dávám radši přednost dohodě. Mám sice málo času, ale ste moc hezká ženská a navíc máte tak pěknýho bobříka, že odolat je fakt těžký,“ řekl Matěj a v hlavě mu vyvstalo Zuzanino důrazné doporučení, aby nevycházel ven, aniž by si sebou vzal balíček kondomů. Důsledně to dodržoval, ostatně jako všechny její rady a ponaučení. Zatím to ještě nepotřeboval, ale jak vidno, dneska se mu hodí, že si je neopomněl dát před odchodem do kapsy. Sehnull se pro kalhoty.

„Vy se chcete oblíct?“ neskrývala paninka své překvapení.
„Ne, ale mám tam něco důležitýho.“
„A co?“
„Takový to ony, co se natahuje na konec násady od vidlí,“ mlžil kolem.
„Cože!?“ nechápala, avšak vzápětí spatřila, co drží v ruce.
„Jo tak tohle,“ oddychla si. „To ste mě docela potěšil, protože kdybyste do mě ukáp, kde bych vás potom honila. Tak si bobříka pohlaďte. Já vám zatím svlíknu košili,“ vyjádřila se paninka a hned se měla k činu.
Jakmile ho zbavila košile, neprodleně ho popadla za pevně stojící péro, zahalené do pevně přiléhajícího oblečku.
„Ten bude do mě pasovat,“ vzdychla nadšeně a už si ho strkala mezi nohy.
„To budem dělat ve stoje?“ otázal se nespokojeně Matěj.
„A jak jinak? Na podlaze?“
„Taky, nebo na stole.“
„Na tom stole by to šlo,“ usoudila po chvilce váhání a hned se na něm uvelebila.
Roztáhla nohy, Matěj přistoupil a bez zaváhání zajel do roztoužené kundičky.

„To je paráda! Já věděla, že bude pasovat,“ vzkřikla nadšeně. „Ale do mě ne, někam vedle nebo i na mně,“ starostlivě ho upozorňovala, že nechce přijít do jináče. „Bože, co to plácám,“ zarazila se. „Dyť ste si ho přece voblík,“ dodala ulehčeně.
Už je tam, milostivá. Můžeme si tykat,“ pronesl Matěj vesele zprofanovanou průpovídku.
„No to je fakt. Já sem Majka,“ přispěchala s představením se.
„Já sem M-a-t-ě-j,“ odhláskoval Matěj a s každým písmenem hluboko zasunul.
Přitiskl ji jednou rukou k sobě, aby mohl cítit její pěkně tvarovaná prsa, a druhou rukou mohl zkoumat křivky jednoho z nich.

Majka vzdychala a sténala a Matěj pracoval jako robot. Tam a zpátky, tam a zpátky.
Po asi deseti minutách pocítil stoupající tlak.
„Stačilo, nebo mám pokračovat dál,“ zeptal se zadýchaně. Přirážet však nepřestal.
„Kdyby šlo jen o mě, tak klidně až do zavírací doby, i když už mám pořádně otlačenej zadek. Jestli to na tebe jde, tak se klidně udělej. I tak to bude moc hezký,“ odhekala Majka.

Matěj začal měnit rychlost postrku. Pár vteřin pomalu, pár vteřin rychle, protože měl zkušenost, že mu to někdy urychlí zakončení. Během chvíle se najednou nadechl a spustil příval semene, který zcela naplnil nasazený prezervativ.
Byl několik dní bez sexu a to bylo znát. Když pak ptáka opatrně vytáhl ven, Majka jen zírala.

„Panebože, doufám, že to nepřeteklo,“ vykřikla s obavami.
„Určitě né, neodbejvám bezpečnost při práci,“ uklidňoval ji Matěj.
„No dobře, věřím ti,“ poznamenala stručně, odebrala mu použitou šprcku, hodila ji do koše a poté mu omyla vercajk v umyvadle.
„Tak abysme odzkoušeli ty kalhoty, co?“ naznačila další vývoj.

Vyzkoušel si všechny, aby se nakonec vrátil k těm prvním, které mu sedly a cítil se v nich pohodlně. Poté si oblékl uniformu. Počkal, až mu Majka zabalí nákup a vloží ho do tašky.
Když platil, nemohla se Majka nezeptat, jestli by se nechtěl zdržet do zavíračky, že by si to potom rozdali ještě jednou.
Matěj se jen usmál.
„Musím říct, že ten tvůj bobřík je opravdu hodně přítulný a hravý zvířátko a nebyl bych proti si s ním ještě pohrát, jenže už teď mám zpoždění a musím jít. Blbý je to, že už se nikdy nepotkáme, protože za tři dny jdu do civilu a bydlím fakt hodně daleko. No, tak aspoň pozdravuj sestru, a že jí děkuju, že mě za tebou poslala.“
Pohladil ji po ňadrech a lehce políbil. „Tak ahoj,“ řekl tiše, popadl tašku, a aniž se ohlédl, vypochodoval z krámu.

Celou cestu do kasáren si v duchu nadával, jen nevěděl, co ho štve víc. Zda to, že se tolik zdržel a nestačil si koupit boty, anebo to, že nezůstal a nedal si s ní repete. Pak si řekl, že je to vlastně fuk, protože si docela pěkně zašoustal a i to jedno číslo se cení.

Následující den se vydal koupit boty a také se podívat, jak a čím se nejsnáze dostane domů. Měl trochu obavy, aby nedopadl jako včera, byť byl na tu eventualitu patřičně vybaven.
Snad i proto před prodejnou obuvi chvíli postál, než vstoupil dovnitř.

Nemohlo tomu být jinak, než že tam byly dvě mladé a hezké prodavačky, naštěstí doplněné ještě o dvě, staršího data výroby.
Jedna z těch starších byla Matějovi blíž a tak se ho hned ujala. Na její zeptání jí Matěj prozradil, jakouže má asi představu o botách.
Nato ho paní s úsměvem pozvala na slavnostní přehlídku vystavené obuvi. Vybral si troje, co se mu líbily, a další dvoje mu prodavačka doporučila. Pak mu změřila nohu, protože Matěj svou velikost samozřejmě neznal, načež se vypravila do skladu, aby vybrané na zkoušení přinesla.

„Pamatujte si, mladý muži, že noha se musí v botě cejtit jak v pokojíčku,“ poučovala ho prodavačka a postavila před něj patero bot.
Matěj si postupně všechny vyzkoušel a vybral si ty, které mu byly doporučeny. Zaplatil požadovanou částku, poděkoval za ochotu a při odchodu všem popřál hezký den.

Na vlakovém nádraží s notýskem v ruce roztáčel válce s nalepenými jízdními řády a snažil se najít vhodné spojení. Strávil s tím hodinu, během níž se mu podařilo najít jen dvě varianty, jak se dostat domů. Spokojen s tím však nebyl.
Vydal se tedy na autobusové nádraží. Tady ale hned zašel na informace a nechal pracovat zkušenější a zběhlejší paní ve hledání v jízdním řádu. Vyplatilo se mu to. Během půlhodiny našla tři vyhovující spoje i s přestupy, a všechny mu ochotně vypsala na papír.
Bylo rozhodnuto. Pojede autobusem. Slušně ochotné paní poděkoval a poslal jí vzdušnou pusu. Paní se zapýřila a přes dírky ve skle mu popřála šťastnou cestu.

Ve čtvrtek ráno se Matěj oblékl do civilu, sbalil mundůr a šel ho na rotu odevzdat spolu s ostatní vojenskou výstrojí, kterou na začátku vojny vyfasoval.
Ze stojánky si vyzvedl škorpiona, zálibně ho pohladil a nechal ho odepsat ze seznamu. Musel ještě počkat až na něj přijde řada a bude moci otevřít svou skříňku, vytáhnout z ní jednu věc po druhé a složit vše do velké krabice s jeho jménem. Výstrojní důstojník pečlivě odškrtával jednotlivé položky. Když se konečně veškerý obsah Matějovy skříňky přestěhoval do krabice a výstroják si odškrtl poslední položku, sdělil Matějovi, že ráno v osm je nástup, kde jim předají doklady a slavnostně se s nimi rozloučí.
Bylo kolem jedné, když byli hotovi. Oběd sice zmeškal, ale bylo mu to fuk.

Vzhledem k tomu, že byl vojákem už jen papírově a jen na pár hodin, vypadl z kasáren prakticky okamžitě.
Svižným krokem si to namířil přímo k Zuzaně. Ať už si to chtěl či nechtěl připustit, poháněla ho myšlenka, že k ní jde naposledy a nikdy ji už neuvidí, a tento fakt nějak nemohl strávit.

Když Zuzana Matějovi otevřela, zůstala ve dveřích úplně štajf.
„Teda, Matěji! Z tebe je úplně jinej mužskej!“ zvolala v údivu a otevřela dveře dokořán.
Matěj se nenechal pobízet. Vešel dovnitř a počkal, až Zuzana za ním zaklapne dveře. Odložil si bundu na věšák a nechal se dovést do obýváku, kde na stolku čekaly dvě skleničky a láhev koňaku. Udivenýma očima se podíval na Zuzanu, co že to na něj chystá.
„Tak mě napadlo, že bysme měli ten tvůj odchod do civilu trochu oslavit,“ osvětlila mu Zuzana důvod a nalila do skleniček zlatavou tekutinu.
Přiťukli si na zdraví a oba jen usrkli, neboť takováto vzácnost se nepije na ex.

Zuzana odložila skleničku na stolek a poodešla k oknu, kde se chvíli zádumčivě dívala ven.
„Víš, Matěji, nevím jak to říct, ale… no prostě… moc bych si přála, abych dnes pro tebe byla milenkou, protože pro mne jsi teď můj milenec, poněvadž bych si moc přála, abys jím byl napořád. Jenže to není možný, jen v tuhle chvíli jo.“

Odmlčela se a zůstala stát u okna, jako kdyby se bála otočit.
Matěj k ní potichu přistoupil, vzal ji za ramena a políbil na krk. Pomalu ji otočil tváří k sobě a jejich rty se spojily v dlouhém polibku.
„Taky by se mi to líbilo a budeš mě moc chybět,“ řekl posléze a pustil se do líbání jejích tváří, očí, krku kolem dokola, až Zuzana rozechvěle vzdychala. Začala si zdlouhavě rozepínat blůzku, a když se jí zbavila, pustila se do knoflíčků Matějovy košile.
Pak přidala na tempu a zanedlouho stáli proti sobě nazí.
„Půjdeme do ložnice, je tam pohodlná postel,“ prozradila, kam jít.
Matěj ji vzal do náruče a v ložnici ji zlehka položil na lůžko. Lehl si vedle ní a jemně hladil a masíroval celé její tělo, pěkně kousek po kousku, aby nevynechal nic, co jí dělalo dobře. Zuzana vrněla jako kotě a jako ono se samou slastí stočila do klubíčka.
Matěj se k ní přitiskl tak, až ji ztopořeným chalánem dloubal mezi půlkami. To už Zuzana nevydržela, přizdvihla nohu, popadla tvrdý kolík a snažila se ho zasunout.

„Počkej,“ zaprotestoval Matěj, „nejdřív ho musím oblíct.“
„Dneska ne. Udělala jsem opatření, abys mohl úplně všechno a já nebyla v tom,“ informovala ho Zuzana.
„Vážně?“ zeptal se Matěj překvapeně.
„Jo,“ odvětila stručně a už nezdráhající se ohon vsunula do pootevřené sluje. Matěj se přimáčkl ještě víc, a když pocítil, že je uvnitř téměř celý, dal se do pozvolného přirážení.
„Ježíš to je báječný,“ vydechla Zuzana. „Dělej mi to. Dělej, konej, páchej, čiň a nepřestávej.“

A tak se Matěj činil, jak mohl nejlépe. Trvalo dost dlouho, než přišla jeho chvíle.
„Opravdu můžu do konce?“ zeptal se pro jistotu.
„Dyť na to čekám jak na smilování boží,“ vypískla Zuzana a nedočkavostí zavrtěla prdelkou. To bylo asi tou poslední kapkou.
Vzápětí ucítila, jak v ní pulzuje stříkací hadice a plní její kundičku semenem. Začala křičet vzrušením, neboť se v ten okamžik udělala také.

Když odezněly jejich bouřlivé emoce a Matěj vyklouzl z útulného místečka, otočila se Zuzana k němu a začala ho hladit a líbat, kde se jen dalo.
„Bylo to moc krásný, Matějíčku. Moc!“ řekla téměř láskyplně. „Když si pomyslím, o co přicházím… No, nebudem z toho dělat drama. Půjdem se osprchovat a pak si dáme kafe,“ předestřela Matějovi další vývoj událostí.
„Pozdravuje tě Simona,“ spustila Zuzana při kafi.
„Děkuju. Jak se má?“
„Dobře. Moc na tebe vzpomíná. Bejvala by přišla, ale nechtěla mi to s tebou kazit. Prej, kdybys tady zůstal, měl bys v ní určitě druhou milenku.“
„To přeháníš.“
„Ale vůbec ne. Mám jí zavolat, aby ti to řekla sama? Na stopro by tady byla dřív, než bych stačila položit telefon.“
„No jo. Srandičky. Ale mám to rád,“ zasmál se Matěj.

Plkali ještě chvíli potom, co dopili kafe. Pak se Matěj zvedl, popadl Zuzanu do náruče a odnesl ji do postele. Uvelebil se vedle ní a počal se věnovat jejímu tělu.
„Pravda, jiný než tvoje a Simoniny prsiska jsem neviděl, ale ty je máš tak krásný, pěkně tvarovaný, tuhý a přitom poddajný… Kdybych moh, hned bych si je vzal sebou a celou cestu domů bych je hladil a hladil a hladil…“ což Matěj také prováděl.

Zuzana se začala smát. „Kdybys nekecal. Mám cecky jako každá jiná.“
„Ba ne. Ty je máš nejhezčí,“ oponoval Matěj, vzal do rtů nejbližší bradavku a začal ji cumlat.
Jakmile ztuhla, pustil se do druhé, a když obě stály jako dvě rozhledničky, vydal se na pouť přes břišní pustinu do údolí, pokrytého kobercem jemných chloupků. Zlehka tam vložil ruku.
„Máš chloupky hebký jako samet a kundičku lákající a vyzývající k prozkoumání. Bejt uvnitř je slast nad slasti. Je šťavnatá, horká a chvějící, když mne svírá ve svým objetí. Je…“
„Ježíši, Matěji, dělej už něco,“ přerušila Zuzana jeho monolog.

Matěj se přesunul, sklonil hlavu ke klínu a začal to vychvalované dílo přírody lízat. Okamžitě seznal, že už je Zuzana parádně načnutá, protože šťáva se z ní řinula jako rozvodněný potok.
Ani nestačil do hry zapojit prsty, když vykřikla, ať už ho do ní konečně zasune.

Bez meškání vyhověl jejímu přání a táhlými pohyby nastartoval pozvolný nárůst vzrušení. Trvalo poměrně dlouho, než byl postaven před otázku, zda to splynutí prodloužit či neprodloužit. Nakonec mu přišlo nepřijatelné kazit jí potěšení a ve správný okamžik zašlajfoval. Zuzana ztuhla, aby ani nejmenším zachvěním nenarušila proces prodloužení.
Vydechla si, až když Matěj zahájil druhou etapu postupného vnořování a vynořování se v jejím horkém doupěti.

Jenže tentokrát začal jinak. Velice pomalu ho povytáhl až k samému kraji a poté ho prudce vrazil dovnitř, až Zuzana překvapením hekla. Znovu ho pomaličku povytáhl a opět prudce přirazil. Vždy se přitom dostal až na samé dno.
Měl přitom jisté obavy, zda Zuzanu takový zásun třeba nebolí, ale ta ho jen pevněji sevřela a držela jak ta příslovečná helvetská víra. Přesto se po několika minutách vrátil na klasické tam a zpátky v loudavém rytmu.

Po delší chvíli přišla další změna. Snad se inspiroval rytmem bicích v písni We Will Rock You od Queenů, protože dvakrát na krajíčku jen na kousek lehce zasunul a napotřetí prudce přirazil do hloubky. Zuzana začala vzdychat čím dál hlasitěji.
„Jo, jo, takhle mě to dělej,“ ozvala se nečekaně. „A nepřestávej. Nepřestávej!“

Matěj se jí samozřejmě snažil vyhovět co nejvíc, jenže tento méně obvyklý rytmus ho začal zmáhat, jelikož to prováděl už dost dlouho.
Zuzana přičinlivě áchala a óchala, jemu to však nijak nepomáhalo. Už už se jí chystal říct, že si asi bude muset odpočinout, když tu Zuzana vykřikla a několika způsobnými stahy sevřela jeho bubeníka.
„Ach, Matějíčku, já… já jsem se…“ radostně vyjekla, strhla Matěje na sebe a pevně ho objala.

Matěj ještě v průběhu jejího orgasmu změnil pohyb na klasické šup se šup tam a začal zrychlovat. Zuzana mu snaživě vycházela vstříc, avšak brzy mu přestala stačit. Po pár minutách ucítila, jak mu škube ocas a plní její kundičku mazlavým potomstvem.

Zuzana tiše ležela, slastně si připomínajíc ten u ní vzácný okamžik vyvrcholení. Trpělivě snášela Matěje ležícího na ní s hlavou mezi ňadry a zhluboka oddechujícího.
„Tak na takovýhle měký postýlce se sakra dobře leží. To by jeden raz dva usnul,“ prohlásil najednou a skulil se vedle ní. „Šel bych se osprchovat, jestli mě vezmeš sebou.“
„To je krásně řečený,“ zasmála se Zuzana. „Tak poď a pak se půjdeš najíst, abys nabyl síly po takový námaze.“

Jak řekla, tak se i stalo. V kuchyni vytáhla z ledničky obrovský talíř, zaplněný šunkou, salámem, uzeným, klobásami, sýrem, rajčaty a kdoví čím ještě. K tomu přinesla ošatku s chlebem, rohlíky a houskami. Neopomněla ani na sklenici a láhev plzeňského.
„Neboj, já ti s tím pomůžu,“ ujistila Matěje, vidouce jeho vytřeštěný pohled.

Zda Matěje její ubezpečení uklidnilo, to těžko říct. Pustil se však do jídla bez dalšího otálení a snědl toho opravdu hodně. Když dopil pivo, podíval se vyčítavě na Zuzanu a prohlásil: „Budeš mě mít na svědomí. Do ložnice se možná doplazím, ale dalšího výkonu asi nebudu schopnej.“
„A kdo říká, že musíš bejt schopnej? Stačí, když budu já a ty budeš jen ležet,“ zasmála se Zuzana a postavila na kafe.

Po více jak hodinovém odpočinku usoudila Zuzana, že je to tak akorát, aby se přemístili do postele. Matěj vcelku čiperně vyskočil a následoval ji do ložnice, kde se podle jejích pokynů natáhl na lůžko.
Zuzana ho začala líbat a hladit a postupně se dostávala dolů do rozkroku. Když tam konečně dospěla, Matějovi už stál jak kostelní svíce. Pomalu si ho vsunula do pusy a jemně pokuřovat. Matěj se absolutně uvolnil a veškeré své vnímání soustředil na slastný požitek, jehož se mu dostávalo.

Najednou, z ničeho nic, Zuzana přestala.
„Ach, Matěji, promiň. Omlouvám se. Já… já… chtěla jsem tě potěšit až do konce. Připravovala jsem se na to od tý doby, cos odešel, jenže já… já prostě nemůžu. Nezvládnu to.“ Hleděla zkroušeně na Matěje a strašně se přitom styděla.
„Ale prosím tě, Zuzi,“ promluvil Matěj vlídně. „Když ti to nejde, tak to prostě nejde. Nikdo tě do toho nenutí a já kvůli tomu určitě neskočím pod rozběhnutou slepici. I tak to bylo moc krásný, a když si teď naskočíš a vyrazíš na derby, tak to bude to nejlepší, co budeš moct udělat.“

„Děkuju,“ usmála se, políbila ho a nato si ten středobod jeho těla zasunula do sebe.
Odstartovala dlouhými, vláčnými pohyby, jakoby se jen procházela po travnaté dráze.
Jakmile získala pocit, že je dostatečně připravená, zrychlila tempo, všelijak měnila směr jako by kličkovala před imaginárními soupeři, a dělala vše pro to, aby svou dovedností dospěla do cílové pásky. Ale trať byla dlouhá a nad její síly.
„Já už nemůžu,“ vydechla znaveně a dosedla Matějovi do klína.
„Tak tě vystřídám. Co takhle zezadu?“ nabídl Matěj východisko.
„Tak jo.“
Čupla vedle něj na všechny čtyři a nabídla co nejvstřícnější polohu. Matěj neváhal a hned ho do ní zasunul. Nijak ji nešetřil. Od počátku zvolil rychlé tempo prokládané různými úhly zásunu. Netrvalo dlouho a Zuzana vyjekla s propuknuvším orgasmem. Vzápětí nato Matěj zapumpoval, co se do ní vešlo.

Nastal čas loučení. Mohl se sice u Zuzany ještě zdržet, času bylo dost, jenže se chtěl na ten dlouho očekávaný den do růžova vyspat a to nešlo jinak, než jít brzy spát.
Již oblečený přistoupil k Zuzaně a políbil ji.
„Zuzanko, já absolutně netuším, co bych ti měl říct. Jsem tvým velkým dlužníkem a jsem ti zavázanej… takovým uzlem, že ho nikdo na světě nerozmotá. Tak aspoň to jedno jediný slovo, děkuju. A ať se ti dějou jen samý krásný věci.“
„Vůbec si nedovedeš představit, co pro mě znamená ta doba strávená s tebou,“ odvětila Zuzana a přitiskla se k němu, jako kdyby ho nechtěla pustit. „I já ti děkuju a přeji jen to hezký a taky šťastnou cestu. A pohlaď mě, než půjdeš.“

Přímo vroucně se políbili. Matěj polaskal dmoucí se ňadra i pošimral kožíšek, a pak se otočil a byl pryč.

Navigace v seriálu<< Matěji, proč tě holky tak chtějí 03Matěji, proč tě holky tak chtějí 05 >>
5 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Teď jde jen o to jestli na něj paní doktorka neušila boudu a jestli nechce mít jeho dítě. Tak uvidíme jak to bude pokračovat.
Jen se mi zdá, že je nějaká chyba v řazení seriálu (1,2,4,3) ? Nějak zmizela možnost na toto upozornit.

dedek.Jeff

Už jsem to taky zjistil. Systém si v záhlaví čísluje seriál automaticky a tady mohlo dojít k chybě. Orientuj se proto číslováním v titulku, to je směrodatné. K přehození dílů nedošlo. Chybu jsem snad odstranil.

Junior

Jo chápu, stane se. Jen škoda, že zmizela možnost to nahlásit mimo povídku.

Clark

Pardon že kritizuji ale přijde mě to takové dost nevěrohodné, autor asi nebyl na vojně, aby vojcl neznal číslo bot, košile a pod, za mě nebylo možné, potřeboval to každý týden při výměně prádla a svoje číslo kanad si musel hlídat jako oko v hlavě, pokud si nechtěl,( hlavně prvního půl roku) nohy zmrzačit, tahle čísla a číslo kvéru každý dokázal vysypat i půl vteřiny po probuzení. dd číslo své ,,kosy,, mám také dodnes vryté do paměti a navíc mám tu konkrétní kosu doma, zní to neuvěřitelně ale když jsem si mnoho let po vojně (po revoluci) šel koupit nějakou… Číst vice »