matka syn pohovor
Toto je 2 díl z 11 v seriálu Rošťák

Mamina se zavrtala do postele a snažila se vydýchat zážitek, který jí právě synek dopřál. Cítit zase po dlouhé době dotyk živého kopí na těle ji zbavovalo všech chmurů. Tváře jí rudly, hrudník se zvedal rychlým dýcháním a v těle od bradavek k poštěváku létal sem a tam poslíček se smotanou urgencí a prosbou o pořádný mrd.
Ovšem hlava ji bolela. Ve spánkách jí tepalo a ozývaly se hlasy, které jí vyčítaly hříšné myšlenky. Celá situace jí připadala dost bezvýchodná. Najednou si nevěděla rady se životem a tak jen čekala na okamžik, až sklapne víčka a celý zvrtnutý výchovný element zaspí.
Jen dvojí prásknutí dveří ji probralo z klidného usínání. To když Anita rozzuřeně vyběhla z baráku a cosi vyštěkávala do zad bratrovi, který vyběhl těsně před ní.

„Už ho zase vyhnala,“ povzdechla si Majda, vyvrátila oči a přetáhla duchnu přes hlavu.
„Mami! Ale teď už fakt vstávej. Jako tohle už je neúnosný. Jsem v koupelně, Ben tam vlítne jak vítr do bubnu a ukazuje mi toho svýho mrňouse,“ vztekle znovu po chvíli vpadla do máminy ložnice Anita.
„Pane bože,“ zaskučela v duchu Magda a bojovala sama se sebou, zda má zakročit nebo předstírat spánek.
„Mami. Maminečko, já vím, že to máš s náma těžký,“ obrátila najednou dcerka a přiskočila k mamině, aby ji objala.
Tiskla se k ní, hladila ji po vlasech a proklínala sama sebe, že s každou svojí pubertální prkotinou obtěžuje ženu, která se stále ještě vyrovnává se ztrátou manžela a má tím pádem svého dost.

Magda se přetočila, nechala si dcerku jezdit dlaněmi po tváři a mlčky sledovala dvě obrovské řasaté oči, které Anita zdědila po otci. Slzy se znovu draly na povrch, ale díky dívčím prstíkům nestekly dál než k nosu.
Dcerka je pečlivě stírala a tiše uklidňovala mámu, že vše bude dobré a brzo se to změní.
Obě si nakonec padly do náruče, spustily léčivý pláč a když vyhnaly bolavé napětí z těla, šlo jim konečně lépe dýchat.
„Bude dobře,“ zvedala se do sedu mamina a hledala pod polštářem zmuchlaný kapesník, aby se mohla vysmrkat.
„Já vím mami. A taky ti to slibuju,“ uvědomila si dívčina občas zbytečné výpadky, za které se v tu chvíli zastyděla.

„Co ty a kluci?“ pohladila dcerku po vlasech a čekala na zpověď číslo dvě.
„Nic. Každej chce jenom sex. Pořád. Žádnýmu nestačí pusa, chození za ruku, kino… A já bych tak ráda. Furt lepší, než ty směšný pohyby. A když někomu dám, tak…“ usekla svoji výpověď najednou Anita, protože si teprve teď s červenými líčky uvědomila, že sedící žena naproti není kamarádka, ale vlastní máma.
„No? Tak co? Co je?“ dodávala jí odvahy k dokončení věty Magda.
„Tak to, no… si užije a zmizí, no…“ posmutněla Anita.
„Objeví se ale další, ne? Nesmíš se holka hned zamilovávat. Na mužský se musí jinak,“ radila ji matinka a sledovala jak dychtivě ji dcerka poslouchá.
Spustila chytré rady a fígle, kterými si může omotat kolem prstu každého, koho si jen umane. Přesvědčovala ji, když Anita nevěřícně kroutila hlavou a ujišťovala ji ve zralých pravdách a osobních zkušenostech.
Nakonec se rozhovor dostal do stejných kolejí jako s Benem, což tentokrát matinka brala naopak přirozeně a beze studu. Obě přestaly chodit kolem horké kaše a zatím co se mladá vyptávala, zralá otevřeně na všechno reagovala.

„Si to i dělám sama,“ zrudla nakonec dívka, když tichým přiznáním naťukla hluboce zakopané téma.
„To je v pořádku,“ uklidňovala ji mamina.
„Ale jde mi to jen to… no… nejde mi to uvnitř,“ kouskovala ze sebe další vlnu zpovědi Anita.
„To ti půjde později. Až k tomu dozraješ, tak bude spousta věcí jinak. A nebo taky ne. To už nech na té své kačence a chlapovi, kterého si vybereš,“ rozdávala další rozumy mamina.
„Mě to v dírce baví, ale neudělám se. Ale když si kroutím s poštěváčkem, umím se udělat skoro hned. Mám tam takový místečko, který mě dokáže úplně odbourat, víš. Je kousek od něj. Takový citlivý místo, kde když sjíždím prstem, tak jsem v sedmým nebi. Ale nesmí mě nic vyrušit. Jak mě něco vyruší, tak to už potom nenastartuju,“ posmutněle koukala na mámu Anita a vyloženě čekala na povzbuzující slova.

„Já se dřív nechávala rušit ráda. Mně se to s tátou líbilo. Zalezli jsme si někam, kde se courali lidé a nepřestali jsme dokud nás někdo nesledoval nebo nevyhnal,“ vyhrkla ze sebe najednou Magda.
„Cože?“ spadla Anitě čelist, protože tohle opravdu nečekala.
„Někdo zvoní, ne?“ odfrkla si mamina u drnčení zvonku a byla šťastná za každou návštěvu, která se momentálně docela hlučně dobývala do domu.
Zvonek nepřestával, Anita si už netroufala prudit a konsternovaně zmizela zpět do pokoje. Magda si cestou ke dveřím rychle oblékala domácí župan, aby nebylo vidět, že se přes den válí ještě posteli. Otevřela ještě pořád červená a zírala na příchozí.

Na rohožce stála skorosousedka Káťa, rodinná kamarádka, která bydlela o pár domů dál. Dost chvil se s její rodinou trávilo společných.
Grilovačky, trable, oslavy, svatby a veškeré svátky či obyčejné spříznění duší probíhalo mezi oběma klany.
Stála tam s rukou v bok a zamračená jako kakabus. Druhou rukou držela Bena za předloktí, který se sice tvářil všelijak, jen ne provinile.
„Co se děje?“ reagovala životem znavená Magda.
„Poslouchej. Vím, že to teď máš těžký. Je mi jasný, že to nějakou dobu potrvá a určitě na tebe se nezlobím. Ale tady tomu svýmu klackovi už dej za uši, protože se právě ukájel pod mým oknem když jsem se převlíkala a ještě drze vyplazoval jazyk. Bejt doma můj starej, tak mu zpřeláme kosti, to ti říkám,“ střihla Benovi Káťa naposledy za ušiska takovou, že vpadl do domu a bez vysvětlení nebo dalších slov utekl k sobě do pokoje.

„Katko, já nevím co na to říct, prosím tě promiň,“ rozplakala se Magda a schovala tvář do dlaní.
„Prosím tě, hlavně to neber jako útok na tebe. Já mu chtěla udělat jen trošku scénu, aby dostal za vyučenou. Je mi jasný, že ten chlap u vás doma chybí a vidím, jak by Ben potřeboval tvrdou ruku. Magdi, neber to na sebe. Já ho ještě masírovala cestou, tak snad dá pokoj a ty neplač. Potřebuješ se asi vyspat, že?“ utírala kamarádce slzy Kateřina a sledovala znavenou tvář.
Kruhy pod očima a propadlé tváře značily několikadenní půst a spánkový deficit.
Kamarádce bylo hned jasné, že haranti místo výpomoci matku ještě víc ubíjí a tak ji honem ujišťovala, že se nemusí ničeho bát. Nebude z toho incidentu dělat ostudu. Manželovi také nic neřekne, protože si myslí, že tenhle trapas bude mlaďasovi stačit a tím lze považovat věc za uzavřenou.

Magda přikyvovala a opírala se o dveře. Chtělo se jí strašně spát a tak slušně poděkovala za upozornění, slíbila nápravu a v duchu děkovala Bohu, že Katka je žena chápavá.
Zavřela dveře, zhluboka si vzdychla a mátožně se šourala chodbou k ložnici, kde ji už ode dveří vítala široká manželská postel. Prázdné letiště se shrnutým prostěradlem, zbytečným nadbytkem polštářů a velké francouzské přikrývky, schumlané do obrovského kopce.
Práskla nasupěně dveřmi, pantoflíky odkopla pod okno a rozzuřeně zaplula pod deku.
Byla si jistá, že pokud bude další vyrvál, nápor už nevydrží a začne ječet a lítat po bytě jako zběsilá. Byla těsně před výbuchem, ale když se zaposlouchala do klidného ticha, oční roletky samy od sebe začaly padat a dávat tak prostor k usnutí.

„Mami, maminečko, prosím tě. Naposledy. Promiň. Schov mě,“ probral ji vysmátý synek a skočil přímo pod haldu zmuchlané deky.
„Kde je? To je takovej prasák!!! Kde je, mami? Honil se mi za zádama, prasák, fuj!“ zuřila od prahu Anita a držela v ruce svůj vyzutý pantofel.
„Co? Kdo? Kde? Do prdele!!! Vypadni! Anito, vypadni!!! Nechtě mě na chvíli být. Sobci sobecký!“ prskala na všechny strany Magda, kterou právě nezbedná a bezohledná dvojčata probrala z krátkého polospánku.
„No bezva. Zmetek jeden. Jdu ven a přijdu večer,“ uraženě odfrkla dcerka, přivřela a vztek dala najevo až u vchodu, kde s dveřmi práskla tak silně, až to Magdou znovu trhlo.

Konečně nastal klid. Zkusila se znovu zavrtat a přenést se do tupého spánku, ale škubla sebou ve chvíli, kdy z pod deky vystrčil hlavu Ben.
„Mami, ticho. Nekřič. Já ti všechno vysvětlím. Přísahám. Jenom nekřič ani neplakej. Jo? Pšt,“ tulil se k mámě, objímal ji a klidným hlasem se pustil do jakéhosi koktání, které považoval za omluvu toho, co se na něj zase provalilo.
„Proboha Bene. To se neumíš ovládat? Je to sice lidský, ale to s tím nemůžeš někam zalézt?“ snažila se matka chápat jeho nerozvážné akce.
„Však jsem zalezl,“ uchichtl se synek a pohlédl na mámu takovýma očima, že se Magda celá zachvěla.
„A teď budeš hodnej kluk. Tak fajn, vyříkali jsme si to, tak jdi do pokoje a nech mě spát. Nebo zajdi za klukama. Hlavně mě už chvíli nechte,“ snažila se mamina obhájit své právo na vytoužený spánek.
„Já budu s tebou. Je mi tu teplo a příjemně,“ přitiskl se k matince klučina ještě víc a nasával její vůni z pod ruky.

Rukou ji hladil po vlasech a doslova se vpíjel do matčina těla. Lísal se obličejem a narážel do prsu, který měl zlehka položený na čele.
Nenápadně se po chvílích přivrtěl zadečkem blíž k mámině noze. V duchu skučel. Kouličky ho bolely od toho, jak se mu od rána ani jednou nepodařilo pohonit. Kdyby se považoval za „normálního“ zalezl by do koupelny nebo k sobě do pokoje a tam se ukojil ve vší tichosti.
Ale zrovna on se musel narodit s touhou po dobrodružství a tak schválně vyhledával různé oběti svých choutek, nebo všemožně na sebe upozorňoval.

I teď cítil nutnou potřebu se vysemenit a navíc v blízkosti krásně voňavé mámy. Přehodil stehno zlehka přes matčiny nohy, natiskl se tykadýlkem k jejím stehnům a chvíli strnule čekal. Když se matinka nehýbala a nijak neprotestovala, znovu nabral holou kůži vytrčenými teplákami.
Předkožka se mu pohnula, žalud tekl a na teplákách se objevila první mapka. Benovy prsty se samy od sebe roztancovaly. Nenechavě sjely k prsům, něžně je prohmátly a aby se lulda mohl znovu krásně otřít, přidržel si maminu za bříško.

„Co to děláš,“ dostala ze sebe s velkým donucením Magda.
„Mami, nic. To nic není. Jen spinkej. Seš unavená,“ přestal Ben rychle přirážet a ruce vyjely zpět k matčině tváři, aby ji děkovně pohladily.
Ovšem i tenhle dotek mu stačil k tomu, aby tvrdé bodlo znovu zapřel do měkkého matčina stehna.
„Co děláš, se tě ptám?“ zkusila víc nahlas Magda, ale odpovědi se nedočkala.
Ben se už rozjel naplno. Bořil tvář a schovával se pod mámin cecík, pevně ji držel, aby se nehýbala a ojížděl jí nožku jako psisko. Magda cítila každý škrtanec po holé kůži.
Mokrá stopa, která po každém přírazu na noze zůstala, ji chladila.
Ležela jak prkno, sledovala nadzvedvající se pokrývku a když se odhodlala ji nadzvednout, kousla se do rtu. Už jasně viděla, že Benův mrskající zadeček se má čile k světu.

Klučík se jí ze všech sil držel a třel se jen malý kousek od chundelatých pysků, kterými kdysi přišel na svět. Objímal ji, rudnul, potil se a chrčel prosby o prominutí. Magda držela a ani se nepohnula. Už ne ze strachu, ale z lítosti nad nevyskákaným klukem.
V tuhle chvíli pochopila všechny jeho avantýry a ostudy. Hladila ho po vlasech, kousala se do rtů a tichým hlasem ho uklidňovala, aby věděl, že se nic neděje. Posloužila mu jako masturbátor, aniž by si přiznala, že nejradši by na něj naskočila a sama odpomohla od přetlaku jemu a zároveň i sobě. Maskovala své očekávání, kdy se nemohla dočkat výstřiku. Ben jel jako králík a díval se Magdě přímo do očí.
Třepotal se jí u stehýnka a funěl. Beze slova se hnal do cíle až konečně zkoprněl, roztřásl se a s táhlým vzdechem se vysemenil do tepláků.
Poté ihned zvadl. Najednou se stal zranitelným chlapečkem bez předešlé drzosti. Najednou byl maminčin mazánek, který stále dokola děkoval a tulil se k ženským křivkám.

„Tohle musí zůstat mezi námi, Bene!“ řekla důrazně Magda a pohrozila mu prstem.
„Můžu tady u tebe ještě chvíli zůstat?“ přešel synátor bez povšimnutí máminu poznámku.
„Posloucháš mě vůbec?“ snažila se z něj dostat slib matinka.
„Jo slyším a zůstane, tak můžu?“ na půl pusy přislíbil synek.
„Můžeš, ale pamatuj na to, že potřebuju spát. Od zítra začneme nanovo, slibuju. Všichni i s Anitou. Jen mě nech vyspat a načerpat sílu,“ plánovala si Majda a těsně předtím ucítila zezadu na micce mokrou mapu plnou spermatu, která se jí lepila přímo na srstnaté pysky, protože Ben si přilehl zezadu, aby ji pevně držel.

Jen nenápadně zavrtěla zadečkem a usínala s pocitem nečeho, co si neuměla ani vysvětlit. Věděla, že každá druhá by vyletěla a vrazila drzounovi facku. Věděla, že i kdyby to u jiných přesně takhle proběhlo, tak místo potřebného spánku by se už probíralo odporné synovo chování.

Místo toho cítila jen porozumění a nakonec si připustila i silný chtíč. Myslela na Benovu kmitající prdelku a dalo ji zabrat, než mohla nerušeně konečně usnout, protože spodek se jí pomalu rozpouštěl.

Navigace v seriálu<< Rošťák 01Rošťák 03 >>
4 40 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Těším se na pokračování a to jak to v této rodince dopadne.