Rošťák 16

Toto je 16 díl z 18 v seriálu Rošťák

V den odjezdu se ráno probudili všichni docela plní síly. Anita už v kuchyni připravovala čerstvou kávu a zapékala housky v troubě jako pravá hospodyňka. Když mezi dveřmi natáhl nosem skvostnou vůni Vladimír a hodil po ní očkem, celá zčervenala a zrychlila tempo, aby už mohla sedět naproti němu u stolu a svádět ho pubertálními pohledy.

Magda se tvářila celkem normálně, když zrovna nemyslela na noční extempóre s Benem a tvrdě spícím Vláďou.
Pička byla uspokojená jen tak napůl a tak po synkovi šlehala vyčítavé pohledy a zdviženým prstem nenápadně vyhrožovala.
Markéta se líně protahovala a cinkala lžičkou o talířek, dokud ji tatík nenapomenul nervózním mlasknutím. Později už jen křupaly plněné houstičky, cinkalo se lžičkami ve svátečních šálcích s černou kávou a všem nesmírně chutnalo.

„V kolik vám to jede?“ posmutněla Magda i když v duchu doufala v brzký klid a nerušenou šoustačku u synka v pokoji.
„Víš Majdi, já si říkal, že když je před námi celý dlouhý týden odloučení, že bychom se mohli déle navzájem užít a že odjedeme až večerním vlakem. Pokud to teda nevadí. Moc rád bych si zopakoval tu včerejší procházku s Anitkou. Jestli teda nebudeš proti ty ani ona. Ale budeme spěchat domů,“ spustil své plány naplno Vláďa.
„Ne, mně to vadit nebude! Půjdeme,“ vyhrkla ze sebe dívčina a okamžitě se znovu nahrbila, aby sklopila hlavu a zahnala veřejné nadšení.
„No, nevadí. Projděte se. Alespoň se lépe poznáte,“ usmívala se nebesky Magda při čemž jí spadl kámen ze srdce.
„No o mě si nedělejte starosti, já mám kam jít,“ prohlásila Markéta, nechala zbytek nedojezené snídaně a rovnou vstala od stolu, aby znovu zmizela jako přízrak.

Jen pár pohledů se jí zahledělo do zad, když mizela z domu a jen pár otazníků proletělo hlavami, kam se to drzá pihatka asi vydala.
Jenže sexuální chtíč zbývajících přítomných byl silnější než zvědavost, proto na ni za chviličku nikdo dál ani nepomyslel.
Vladimír vstal od stolu, zadíval se na žvýkající Anitu a když přiložila šálek s kávou ke rtům, zeptal se na společný odchod.
Puberťačka se rozkašlala, utřela si koutky do ubrousku, vstala od stolu a mamině s bratrem zamávala, aby mohla následovat vážné kroky zralého zkušence.

„To je vzrůšo,“ hlesla tiše Anita i když rodný dům byl už daleko za nimi.
„Tady nemusíš šeptat. Máš tu něco bližšího než je ten lesík nebo jdeme rovnou na palouček?“ usmíval se i očima Vláďa.
„To zase příště. Ale já to mám nejraději tam,“ poskočila si radostí mladinká nadrženka a nechala si pro jistotu možnost dalšího pokračování.

Vladimír se usmíval. Už docela nestydatě si Anitu prohlížel zezadu, pak zase nahlížel k poskakujícím kozlatům a když prošli silnicí až k lesíku, už si ji docela hambatě tiskl k sobě. Rukou si ji podepřel v pase, přitáhl a hezky dopodrobna ji vyšeptával do ouška, jak se na ni od včerejška těší. Magda jakoby najednou neexistovala. Dokonale poblázněný ochotnou rádodajkou si to štrádoval okolo lesíku, než oba zapluli mezi stromy. Tentokrát ani jeden nevnímal to, co včera.
Už se oba řítili přímo ke kládám, kde rozpoutali vzájemný souboj o nejširší úsměv.

„Pane bože, Anitko, ty seš nádherná. Dneska všechno doženeme, ano?“ hopsal na jedné noze s polo vysvlečenými kalhotami okolo štíhlého proutku.
„A budeme mít na to čas? Sliboval jsi ještě máme, že…“ strachovala se dívčina, když se soukala ze sukýnky.
„To já jen tak, aby neprotestovala, víš? To víš, že na ni si čas taky musím udělat, ale neboj se. Zvládnu vás obě,“ prsil se geroj i když včerejší únavu z lesního dovádění raději zamlčel.
„Co mi dneska ukážeš? Chci se něčemu přiučit,“ skoro zatleskala nedočkavostí nahulatá nadrženka a prdelkou se už tiskla na jednu ze srovnaných klád.
„Kouřilas už někdy? Mělas semínko v puse?“ vypustil ze sebe Vláďa, který se doslova vžil do role učitele.
„Málo. Dá se říct, že vůbec. A semeno jsem ještě nikdy neměla. Zaučíš mě?“ zalhala Anita a nevinně zamrkala, že se Vladimír musel opřít o kmen, aby štěstím neomdlel.

Byl z ní na vrcholu blaha. Najednou měl před sebou zhmotněný sen. Mladou, krásnou, ochotnou a ještě navíc nezkušenou.
Díky jejím lžím ani netušil, jak ráda si na semenu pochutnává a ta představa, že ji právě zajede a přiučí, jej dostávala do tranzu. V duchu si slíbil opatrné zacházení s tímto křehkým zbožíčkem a tak se mravenčím krokem pomalinku blížil k nahaté krasavici.
Bimbas se mu pohupoval mezi stehny a Anitu doslova hypnotizoval.
Nemohla se sama dočkat až se o ni třeba jen otře. Chtěla ho mít pro sebe a nebýt rušena. Ale musela hrát trošku cudnou už jen proto, že před chvílí díky svým polopravdám udělala bodákovi nesmírnou radost.
Vžila se do role žačky a tak, když si k ní přisedl, musela se dál nechat navigovat.

„Ty seš vážně rozkošná. Tak si dřepni a zkus si ho hezky prohlídnout. Máme čas. Nikam nespěchej. Zkoumej si ho, hlaď ho a zkus ho políbit,“ zašeptal.
Holčina okamžitě uposlechla.
Skočila do podřepu, nožky hezky roztáhla a nechala letní vánek profukovat kunďabí mezírkou.
Přitom brala Vláďovi koule do rukou, prohlížela je, ohýbala mu nástroj a kódovala si do mozku jeho barvu i tvar. Nosem se přiblížila k žaludu a zhluboka natáhla šulínčí parfém.
Byl cítit po dospělácku. Krásně silná a vyzrálá vůně hebkého háděte, poddajného tak, že se jí zatím celý vlezl do dlaně.

Masírovala ho, jemně žmoulala v ručce a zkoušela si dovolovat čím dál víc. Mazlila se s ním nosem, rty, tváří a když pohledem nahoru zkontrolovala Vladimírovy reakce, skoro se až lekla.
Zralenec stál, pevně se podpíral, rozkoší syčel a se zavřenýma očima vrtěl nevěřícně hlavou.
„Dej mu pusu. Nebo dvě. Zlíbej ho,“ promlouval bezmyšlenkovitě do prázdna.
„Takhle?“ hrála svou roli nezkušenky dokonale Anita a posázela mu pomalu nabíhající jahodu něžnými pusinkami.
„Přesně! Zkus ho olíznout, zlato!“ skoro nedýchal Vláďa.
„Tady?“ pobaveně mu obtáhla uzdu jazykem Anita.
„Ještě!“ rudnul nedýchající Vladimír a stále se zavřenýma očima zakláněl hlavu.

Anita se pustila do práce. Už pevněji si přidržela rostoucí ohon u kořene, masírovala ho dlaňkou a polotuhouna zasouvala do pusinky jako nanuk. Pochutnávala si na kokotí dobrotě a přitom krásně cítila jak jí tuhne na jazyku.
Když už se vyrýsovala poslední čuráčí žíla, přestala se kontrolovat. Dávila se žaludem za mandlemi a když jí přeci jen došlo, že asi kouří jako zkušená profina, přidala malou omluvu za své slintání.
„Nic se neděje, to je přesně ono, neblázni. Tohle žádná nechce a každá se bojí. Seš nejlepší, jen pojď. Zopakuj to. Ještě. Ať vím, že jsem tě to hezky naučil,“ zablábolil nesmysl učitel, ale nebylo divu.

Rozkouřená hubička uměla to, co mu zatím žádná nedopřála i když huliček mu životem prošlo spousta. Proto si raději Anitu přidržoval za vlasy a radostně se usmíval, protože ho tahle podívaná vzrušovala do nepříčetna. Překusoval naprázdno sanicí, držel jí hlavičku pod ušima a přirážel i přes tekoucí čubčí slinty.
„Ty mě uděláš,“ kroutil hlavou Vláďa, aniž by přestal.
Anita se zalekla, zaryla nehty do jeho chlupatých stehen a snažila se mu dát najevo, že je třeba přestávky.

Toužila po naládované kačce a momentálně hrozil pouhý orál. Nebylo jí to ovšem co platné.
Hlubokým kouřem jí slzely oči, sliny se natahovaly a Vláďa se odmítal ovládat. Cenil zuby, zíral kuřičce do očí a pochvalně pokyvoval hlavou, protože si její chtivou pusinku napichoval na svého obra.
„Uděláš mě. To je jasný. Tohle mě dostává, kočičko. Hlavně nesmíme přestat, víš? Pojď až ke kořeni, pojď. Ták a zůstaň tam chviličku, no ty seš šikulka. Rajcuje mě, jak se ti to líbí, víš? Cucej, ještě cucej, ták, bude semínko, víš?“ chrochtal blahem zralenec.
„Ne!“ mumlavě vyhekla Anita nesouhlas když zrovna měla vteřinu na nádych.
„Nedá se nic dělat, víš. Když to takhle hezky umíš, tak to dýl už neudržím, víš. Neboj. Vyteče to do krku, pochutnáš si. Je to dobrota!“ dál pomalu napichoval Anitinu hlavu, protože špatně pochopil její protest.

Nedošlo mu, že dívka chce pokračovat nabijákem v micině. Měl dojem, že mu protestuje proto, že chce ještě dlouho kouřit jeho kožený meč.
Takže provinile kroutil hlavou a ujišťoval ji, že delší kuřbička bude někdy příště, protože déle už opravdu nevydrží. Nedal jí ani šanci se projevit. Byl najednou silný, neoblomný a jako smyslů zbavený.
„Drž! Už! Už to teče! Stříká to, cítíš to? Polkni to, všechno spapej. Chutná ti?“ hučel Vladimír, protože už dokonale procintával útlý krček.

Anita jen valila oči, šilhala zblízka na huňatý kotrč u bodákova kořene a snažila se ze všech sil polykat sladkou smetanu.
Nebyla schopná vnímat jeho chuť, ani konzistenci. Měla hlavu ve svěrákoidních tlapách a žaludem byla přidušená hluboko v krku, takže chuťové pohárky doslova utřely.
Až když jí vystříkanec pomalu vytáhl ocas z pusy, mohla se konečně svobodně nadechnout.

Zalapala po dechu a padla na kolena, protože se jí zatočila hlava. Kyslík jí opravdu chyběl, což si bodák přetlakem ani neuvědomoval.
Znovu nebyl schopný slova, chrčel na kládách a šeptal jednu chválu za druhou k nahaté Anitě, která měla co dělat sama se sebou.

Byla dokonale použitá, nadržená a vysílená zároveň. Nemohla mluvit, ale bylo jí všechno jedno. Radostně nasávala chybějící vzduch a v kleku na čtyřech si jazykem proháněla pusinu, aby z téhle divoké kuřby měla aspoň něco víc, než jen super pocit. Zírala na Vláďův prožitek a odmítala se postavit, protože přeci jen byla právě teď řada na ní…

Navigace v seriálu<< Rošťák 15Rošťák 17 >>
4.4 36 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Pěkné pokračování. Tak jsem zvědav jak si to ve stejnou dobu užívala matka s Benem a co dělala Markéta?

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x