Rošťák 13

Toto je 13 díl z 18 v seriálu Rošťák

Zatím, co úklidová četa doma zametala stopy po náročném sexu, Markéta se potloukala po vesnici.
Jen tak se procházela uličkami, prohlížela místní stavení, natahovala se pro zralé ovoce za plotem a drze nahlížela do oken. Hledala si další kořist, která by jí zkrátila dlouhé chvíle, které v budoucnu cítila.
Věděla moc dobře, že tatík se tu chce usadit a protože tím by přišla o všechny bodáky z města, chtěla si založit místní kartotéku.
Bohužel ve slunný den se nikdo venku nepohyboval a kdo mohl, vyvaloval se u vody, takže přidrzlé pihandě nezbývalo znuděné kopání do kamínků a doufání, že se přeci jen namane někdo, kdo bude ochotný přistoupit na její pravidla.

Na druhé straně vísky se ve dvojici odebírali k lesu Anita s Vláďou. Mlčenlivá dvojice se dala na delší procházku.
Vláďa měl oči na šťopkách, protože se snažil zahlédnout Markétinu postavu. Bál se ostudy, jelikož moc dobře věděl, co umí být zač.
Anita se šourala prachem s hlavou sklopenou a doufala, že se celá trapná procházka něčím oživí. Přemýšlela, čím by trapné ticho rozproudila, ale zatím se zmohla pouze na tajnou sledovačku.
Koutkem oka pozorovala zralého muže, který se prapodivně choval. Ohlížel se a vypadal jako by šel loupit, namísto odpočinkové procházky.
„Děje se něco?“ nedalo Anitě jeho chování.
„Ne… to ne, já jen… no dívám se jestli náhodou nezahlídnu Markétu. Že by se přeci jen připojila,“ zalekl se Vláďa.
„Nech ji, ať si to obejde sama,“ odfrkla Anita.
„Vy jste si nepadly moc do oka, že?“ pronesl skoro otčím.
Dívčina jen překvapeně zvedla obočí.
Nepřišlo jí, že by svou nevůli z vetřelkyně dávala tolik najevo. Byla přesvědčená, že o vnitřním boji o prvenství věděla pouze ona s Benem a také samotnou Markétou, která si z toho ale pranic nedělala.
Zaskřípala tiše zoubky a nakonec dala Vladimírovi za pravdu. Byli kousek od lesíku, když se náctka rozhořeně i nesmyslně pohoršovala nad skorosestřiným chováním.
Brblala na adresu sokyně, čímž zralence docela bavila.
Musel se v duchu smát, jak si dvě křepeličky dokážou vjet do vlasů jen proto, že cítí jakési ohrožení. Dokonce si prozrazenou hádku tiše představoval. Dobře věděl, čeho je Makyna schopná a tak jasně viděl jak krčí nosík a arogantně odfrkává přidrzlé hlášky a Anita s vrozenou jemností jen vraští obočí a hledá pravá slova, kterými by vetřelkyni smetla.

Sledoval užalovanou dívku a pobaveně se usmíval.
„Co je? Ti jsem jako taky k smíchu, jo?“ zastavila krok a vyštěkla Anita.
„Neblázni, mě do vašich hádek netahej. Já Markétě domluvím, ale ve mně nepřátele vidět nemusíš. Jsem tu z úplně jiného důvodu, než abych dělal rozbroje,“ snažil se s mírem uklidnit Vláďa.
Dívčina okamžitě pochopila, že by měla svoji výbušnost krotit. Nechtěla se dostat do křížku s mužem, který ji při troše fantazie i přitahoval.
Od prvního setkání, kdy se mu musela věnovat ve chvíli, kterou mamina prošukala v kuchyni, se jí zalíbil. Měl příjemný hlas, klidné vystupování a podle letmých doteků při seznamování či společném obědě, bylo jasné, že bude něžný.
Včerejší noc ji ujistila, že se v ničem nespletla. Její slídivá chvilka za zábradlím byla životním zážitkem, protože svědčila neskutečně vzrušující chvilce. Neodvážila si jej srovnávat s nevyřáděným bráchou a tak k Vláďovi cítila veliký respekt.

Nasadila tudíž úsměv, rozzářila očka a po zbytek procházky se proměnila v nejlepší dívku, jakou kdy tohle okolí poznalo.
Odskakovala k lučnímu kvítí, splétala si věneček, žvýkala stonky trávy a poskakovala okolo zralého doprovodu. Dokonce i vtipkovala, protože Vladimír se mladým fórkům krásně a přirozeně smál. Takže společná procházka byla nakonec pro oba dva to nejlepší. Našli k sobě cestu a Anita mu během chvíle začala neskutečně důvěřovat.
Nechtěla si připustit, že by zrovna tenhle muž byl podvodníček nebo skrytý agresor, takže poslušně odpovídala na všechny jeho dotazy.

„A chlapce nějakého máš?“ pokračoval ledabyle v hovoru Vláďa.
„Ne. Nějaký pokusy jsem měla, ale nic nevyšlo. Kluci jsou ucha. Sama mamka říkala, že bych si měla hledat staršího,“ odhodila potrhané stonky trávy Anita a zašklebila se do slunce.
„Proč staršího?“ podivil se otčím.
„Kvůli rozumu, zkušenostem a tak,“ usmívala se k nebi Anita.
Vladimír se na chvíli odmlčel.
Nikdy ho nenapadlo, že by mladé křepelky toužily po starších kusech. Věděl a i z vlastní zkušenosti znal pocit, že zralí pánové si rádi odbočí z manželského stereotypu a vyhledávají jednorázové milenky mladšího vydání. On sám měl tohle nutkání, když se rozváděl s první manželkou.
Docela dobře si pamatoval na hebkou pleť čerstvého poupěte, které si utrhl na jedné ze zábav. Nebo naopak se nechal utrhnout, protože dívčina byla na plech, vrávorala a potřebovala pomoct. Zavěsila se na něj, svedla ho a už ho nepustila.
Když tehdejší nevěra praskla, rozvod se zdál jediným řešením a mladá milenka ho opustila vzápětí kvůli spolužákovi. Takže věděl, že tyhle křehotinky jsou sice nejrajcovnější, ale zároveň i docela nebezpečné.
Jenže z Anity necítil nic, v co by se měla posnídaňová procházka zvrtnout, takže s klidem následoval její kroky a pozoroval jak se jí prdelka krásně rýsuje v těsných pidišortkách.

Pár kroků mu ovšem stačilo k tomu, aby pustil fantazii ještě víc na špacír. Potajmu si ji svlékl a sledoval jak si to krásně nestydatě špacíruje okolo lesa.
„Projdeme to tudy?“ ukázala si prstem kamsi mezi stromy.
„Můžeme. Když nezabloudíme,“ pobavil ji Vláďa strachem.
„Ne, neboj. Tady je krásně. Chodívala jsem sem skoro pořád. Teď není s kým a samotnou by mě tam nikdo nedostal, tak využiju toho, že seš tu se mnou,“ usmála se sladce Anita a odbočila z cesty na lesní parkety ze spadaného jehličí.
„Tak to se rád kouknu,“ souhlasně následoval její kroky Vladimír.

Oba se rázem stali součástí tichého lesa. Jen suché větývky pod nimi občas zakřupaly, jehličí zašustilo a prosvítající sluneční paprsky přestřihl sem tam přelétající ptáček. Oba nasávali čerstvou vůni přírody a Vladimír poctivě následoval kroky mladých nožek.
Za pár statnými smrky a keři se před nimi vydloubla mýtinka. Malé místo s pár vykácenými jehličnany, obklopené travou, pařezy a pár srovnanými kládami. Bylo jasné, že mladou dívku sem lákalo to nebeské ticho a klid.
„Pokud to teda nebyl rovnou nějaký místní obšoust. Kdoví, jak to tu dělali. To musela mít prdelku plnou třísek,“ pomyslel si Vladimír a usmíval se na Anetinu zádelku v bleděmodrých šortkách.
„Tak tady to je. Sem jsem chodila často. Moc často,“ posteskla si dívka.
„Tak tos musela být docela čiperná. A beztak pokaždé s jiným, no páni. Kdoví jestli to ví tvoje máti,“ ušklíbl se pod fousy Vladimír a dívence věnoval pouze chápavý úsměv.
„Tady byl vždycky klid,“ pokračovala Anita.
„By mě zajímalo k čemu. K čemu! Řekni to, nebo se sám zeptám!“ pouštěl v duchu úvahy na špacír Vláďa a začal se lehce potit, protože cítil, jak se přestává pomalu kontrolovat.

Oklepal se strachy, že ho brzo přepadne touha svést tuhle křehotinku a ukázat jí, že máma opravdu nelhala, protože starší jí bude v pipině dokonale slušet.
Myslel na Magdu a na budoucnost. Bylo jasné, že kdyby se spustil a neodolal Anitimu tělíčku, jeho pokus o konečně spořádaný a plnohodnotný život by byl nadobro ztracen.
Usadil se tedy na jednu z klád, hleděl mezi stromy a myslel na svoji buclandu a noční dovádění.
Anita se držela zkrátka. Byla tiše, nerušila a meditovala na druhé straně pokáceného stromu. Užívala si naprosté uvolnění a možnost chvíli nad ničím nepřemýšlet. Vnímala lesní zvuky, opírala se do kůry pod sebou a jen na okamžik jí myslí problesklo matčino spokojené noční vzdychání. Okamžitě se jí do myšlenek vedral i Vláďa a Anita si uvědomila, jak by se ráda pošimrala na bradavkách.

V duchu srovnávala zbrklého bratra a na druhou stranu si vybavovala krásně táhlé Vláďovy zásuny.
Jeho pevný zadek se přeci jen krásně vlnil, když do maminy projížděl, zatím co bráchova prdelka tepala. Přála si zažít to co matka a chtíč v ní rostl rychlostí světla. Už nejen bradavky se hlásily o slovo. Dokonce číča se malinko rozpouštěla ne zrovna parným dnem. Pysky se promašťovaly a mysl přestala fungovat podle osnov slušného chování.
Navíc jí dokola zněla matčina věta o zralém muži, což v této chvíli chápala jako rozkaz.

Po očku se podívala na mlčícího Vladimíra a v šelmí tichosti slezla z posedu.
„Na co myslíš?“ pokusila se o další dialog když si tiše přisedla na těsno.
„Na nic. Jen se mi zamlouvá ten klid,“ pronesl Vláďa.
„Ty seš hodně klidnej člověk. Všimla jsem si. Při všem a vždy, že?“ nadhodila dívčina.
„Snažím se o to. Nemám rád hektiku,“ souhlasně přikývl zralenec.
„Já vím. V noci ti to šlo,“ opovážila se konečně Anita a s husí kůží čekala na jeho reakci.

Otčím se jí upřímně zadíval dlouze do očí. Sice přesně nevěděl, o čem to mladá dívka mluví, ale svým způsobem tušil, na co naráží. V jejích očích žhnuly plamínky, které prozrazovaly jasnou touhu. Ani nedutal. Chtěl se promlčet až domů, protože netušil jak pokračovat.
Sám se velice ovládal, ale s útokem této slečny nepočítal.
Takže přimrznul na kládě a evidentně potřeboval pomoct.
Anita si všimla jeho nervozity. Přitiskla se ještě víc a položila mu ruku na koleno. Cítila na dlani lehké vibráto, které jí dodávalo ještě víc síly.
Vláďova nervozita na ni působila jako rudý prapor na býka, takže neměla na co dál čekat. Vyjížděla ručkou nahoru až ke tříslům, objela prsty důkladně prošitý poklopec a položila mu hlavu na rameno.
Mužík nehnul ani brvou. Jen dal nepatrně stehna od sebe, kdyby se dívenka chtěla přeci jen dotýkat až u koulí.
Štíhlé prsty zkoumaly vyboulený rozkrok a když měla jasně více místa, zajela až kam mužná stehna dovolila. Nervozita u obou byla znát, ale jen Anita se zmohla na něco víc.

„Myslíš, že tohle je v pořádku? Může se to?“ zakoktal Vláďa opatrně, aby jemné prstíky nevyplašil.
„Já nevím,“ pokrčila Anita rameny, ale dál si zkoumala pánskou bouli.
„Já taky ne,“ zašeptal už zpocený otčím.
Dodal tím kuřeti víc odvahy. Anita vstala, stoupla si před něj a svlékla si tílko. Odmítala se mu podívat do očí. Stále jen hypnotizovala naběhlé bodlo pod kalhotami a odhazovala svršky, dokud před ním nezůstala pouze v kalhotkách.
Vladimír zbělel.
Byl jako stěna a tupě zíral na mladinká prsíčka, naběhlé bradavky a ploché bříško. Jinak hubená postava najednou vypadala strašně žensky a přitažlivě.
Natáhl ruku, dotkl se konečky prstů pupíku a pomalu sjel až k trojúhelníčku bavlněných gatěk. Prsty na něm vypadaly hrozivě a obrovsky. Celá pipina by se mu vlezla třikrát do dlaně a ten kontrast oba dva ještě víc vzrušil.
Dívčina se shrbila, vzala gumu kalhotek a odtáhla. Dala mu tak nahlédnout do zágumčí k oholené voňavce.

„Vypadá, že bude malá. Těsná,“ utřel si pot z čela Vláda.
„Je přizpůsobivá,“ špitla holčina, protože se bála, že by mrdák strachem couvl.
Do akce se probojovával pouze velký Vláďův ukazovák. Zajížděl až k pyskům a lehce narážel do zvídavého poštěváčku.
Pokaždé, když přejel kožený hrbolek, zajel až k těsnému žlábku a vytáhl na svět průhlednou nitku kundí mrdky. V uších mu hučelo, ve spáncích tepalo a Anita dál nabízela rozkrok k prozkoumání.
Prsty jí hladily miniaturní kachničku a zatím co jí bradavky tvrdly,
Vláďa sám rozepínal řemen na kalhotech. Bylo jasné, že se brzo ukáže ten unikátní lofas, který v noci tolikrát udělal mamině dobře.
Anita skoro nedýchala a jen nahlížela, aby nepřišla ani o kousek z téhle podívané.
„Bála by ses ho?“ pronesl otčím, když už v dlani pevně svíral podstatně mužnější hrot než měl Ben.
„Ne,“ zalhala dívčina, i když se trochu otřásla.
Přeci jen byla zvyklá na bráchův mečík, který se nejen dobře kouřil, ale i zasunul bez bolesti kam si jen umanul.
Tohle bodlo vypadalo oproti jemu hrozivě a přitom tak sexy, že sama musela natáhnout ručku. Chytila ho v mírném předklonu za žaludem, pokusila se přetáhnout těsnou předkožku. Když ji srolovala až k bříšku, Vláďa už slastně povzdychával.
Dál se na sebe ani jeden nepodívali.
Pouze si očumovali genitálie a víc je snad ani nezajímalo.
Když Anita udělala malý krůček kupředu, Vláďa se už ztrácel a přestal ovládat. Mokré prsty začal oslintávat a znovu nořil do pysků, aby se osvěžil pičkovou zavařeninou. Srkal z prstů a tahal ji víc k sobě, dívčina leštila mužské kopí a oba se dostávali do naprostého tranzu.

„Strč mi ho tam,“ zašeptala rudá nadrženka.
„Já nevím. Holka, ty seš jak sen. Ale já jsem tu kvůli tvé mámě. Netrap mě,“ vzdychal jí do ucha.
„Strč mi ho tam!“ zopakovala toužebné přání znovu Anita.
„S takovouhle za chvíli budem oba. Nechej to takhle. Já přidám do tempa a bude to fajn i bez zásunu, uvidíš,“ kňučel Vláďa a rozhonil frajtříka zkušenými prsty.
„Strč mi ho tam!!!“ kvílela nešťastně křepelička.
„Pane Bože! Otoč se!“ vystřelil z klády Vláďa, našteloval se za hebkou dívčí prdelku a pomalounku stáhl jí kalhotky až ke kolenům.

Zahleděl se na bělounkou alabastrovou pleť, roztáhl je jemně od sebe a namířil uslintaným žaludem k vypouklé číče.
Párkrát zaťukal na bránu, prsty odtáhl laplíky od sebe a velice jemně se cpal dovnitř. Musel velmi pomalu, protože úzká škvíra evidentně zvyklá na takhle zdatné nabíječe. Ale díky šťávě byla potřebně promazaná a kluzká, takže se během chvíle dostal skoro až na dno.
Když na žaludu ucítil, že dál to už nepůjde, zkusil se projet stejnou trasou zpátky na světlo. Žalud si nechal pořád v zákundí, takže když mu letní vánek zastuděl na mokrém ocasu, honem se zase krásně táhle schovával dovnitř.
„To je paráda!“ cedila Anita mezi zuby a zarývala nehty do vyschlé kůry padlého stromu.
„Jo? Líbí se ti to? Vy ženy to musíte mít hezky pomalu, to je jasné,“ držel se při životě Vláďa i když koule se potřebovaly už vyprázdnit.
„Jo to je ono. Pomaloučku, krásně ho cítím. Přiraz. Zkus to,“ kvílela blahem hravá Anita.
„Hlavně drž holka,“ dýchal zhluboka nadrženec.

Povytáhl lofaso, chytil se pevně štíhlých boků a prudce zajel.
Ucítil těsný zákluz, svěrákoidní sevření a nebezpečnou chvíli vysemenění na spadnutí. Prosil v duchu všechny svaté, aby si tohle Anita nepřála zopakovat, ale bohužel pro něj, si křepelinda zajela ručkou do pysků, přidržela se naběhlého frajtříka a zaškemrala o repete.
Další zákluz už byl poněkud uvolněnější, ale stále nebezpečný pro Vláďovu výdrž. Anita se ke všemu rozhulákala opravdu na lesy a její ještě, ještě, dokázalo Vladimíra skoro připravit o rozum.
Tepal zezadu, mlaskal v čičině, narážel o roztřepaný zadeček a když zahlédl jak dívčí ručka na myšce doslova lítá, šilhal napětím a potřebou vystříknout.
„Proboha, udělej se!“ zaklonil hlavu, zaťal zuby a protahoval zběsile rýhu dál, dokud se mu Anita skoro nezbláznila pod rukama.

Roztřepala se, trhala hlavou, křížila nohy, čímž ohonisko ještě víc utáhla a vydýchávala uhekaný orgasmus. Pizdí cukání mu ptáka ždímalo tak slastně, že ho chtě nechtě musel vytáhnout, trošku pohonit a konečně z něj vyplivat všechno sperma.
Chrčel a volal k nebi Anitino jméno. Ohlazoval použitou pipinu, roztíral sperma a nemohl zastavit tenhle prožitek.

Holčina se skoro lekla. Už dávno byla zklidněná i upravená, ale Vláďa stále stál na stejném místě v předklonu, opíral se o kolena, pot mu z čela kapal do spadaného jehličí a nebyl schopný slova, protože pusa byla dokořán a natahovala co nejvíc čerstvého vzduchu.
Ohůnek se mu zcvrkával a sám se klidil za gumu trenek. Stačilo jen zapnout zip, utáhnout opasek a mohl podepřený vyjít z lesa směrem domů.
Povedlo se až za hodnou chvíli.
Až když Anita starostlivě navrhla, že přivolá pomoc, se konečně zralenec vzchopil, narovnal, upravil, setřel pot z obličeje kapesníkem, protřel si oči a dlouze se zadíval na malou nezbednici.
„Tys mi dala. Je ti jasný, že tohle musí zůstat mezi náma? Tohle nikdy nikomu neříkej. Nechtěl bych o tvoji maminku přijít. Takže naše tajemství, ruku na to,“ natáhl dlaň k dohodě.
„Neboj. Jasný, je to mezi náma. Za opáčko, se to nikdy nikdo nedozví, ruku na to,“ drze se ušklíbla Anita a postavila tak Vladimíra doprostřed úzké uličky na jejímž konci stála ona a naproti sama matka.
„Platí,“ usmál se spokojeně vystříkanec, protože vidina mladé se starou se mu vždy zamlouvala.

Cestou domů se probírala dosavadní rodinná situace, zájmy všech, potřeby druhých a tu a tam každý uklouzl po dvojsmyslu, aniž by sám chtěl.
Oba dva to pokaždé pobavilo, takže se domů vrátili notně rozchechtaní, což značilo dobrou cestu ke smíru.

Magda je vítala s otevřenou náručí i dozlatova upečenou kachnou, Ben se spokojeně ščuřil do sluníčka a Markéta zvláštně nikomu nechyběla.

Autor

Navigace v seriálu<< Rošťák 12Rošťák 14 >>
4.7 42 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Dobré pokračování. Tak Vláďa už zkusil Anitu, tak uvidíme jak se to bude dál vyvíjet. Jen aby taky Markéta někoho ulovila a mohla si užívat.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x