Stalo se o Vánocích II

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Stalo se o Vánocích

Ráno jsem přemýšlel, jestli to náhodou nebyl jen krásný sen. Důkaz, že to byla skutečnost, jsem žádný neměl. Nezbývalo mi jen doufat, že se příští pátek ukáže.

Celý týden jsem na Andy myslel a snažil se přijít na originální rande. Napadaly mě samé nesmysly, jako sauna, plavečák, vířivka a podobně. Sice to bylo originální, ale museli bychom se na tom domluvit předem. A takové to obligátní kino, večeře a podobně, bylo moc ohrané.
Nakonec se mi přeci jen poštěstilo.
Ve městě jsem objevil program vánočních trhů a náhodou to bylo i divadlo. Většinou hráli pohádky pro děti, ale zrovna v pátek tam byla Vánoční koleda od Dickense, a to jako loutkové divadlo.
Honem jsem nám přes známého zajistil lístky, bohužel už jen na stání, a těšil se na pátek a doufal, že Andy se mi jen nezdála a že opravdu přijde.

Konečně nadešel pátek. Byl jsem nervózní a natěšený. A málem jsem to nestihl.
Na radnici zrovna odbíjeli hodiny pátou, když jsem přišel ke stolku, kde jsem se před týdnem rozloučili. Stolek byl obsazený a Andy nikde.

„Ahoj, už jsem si myslela, žes na mě zapomněl a že nedorazíš,“ ozvalo se od vedlejšího stolku.
„Ahoj. To já měl strach. Celý týden jsem si myslel, že ses mi jen zdála. A navíc, na tebe se zapomenout nedá.“
„To jsem ráda. A kam půjdeme?“
„No, abych pravdu řekl, byla docela fuška něco vymyslet.“
„A vymyslel si něco?“
„Jo. Nakonec jo. Teď si tady dáme svařák, projdeme stánky,“ začal jsem.
„Ale to není moc originální…“ poznamenala.
„Já vím, ale od šesti nás čeká loutkové divadlo.“
„Co? Loutkové divadlo? Tak tam mě opravdu ještě nikdo nepozval. A co to bude?“
„Vánoční koleda.“
„Tys na to sehnal lístky?“
„Sehnal, sice jen na stání, ale mám je.“
„To je fajn. Já tam chtěla, ale lístky už nebyly.“
„Tak to jsem rád, že jsem se trefil.“

Vyrazili jsme na toulky mezi stánky, každý s hrnkem svařáku v ruce. Čas ubíhal a my se přesunuli na divadlo.
Stáli jsme vzadu. Já se opíral o zeď, Andy o mě.
Z představení jsem toho moc neměl, protože jsem si spíš vychutnával Andreinu přítomnost. Uvědomil jsem si, že když si vzala kozačky na podpatku, byla skoro tak vysoká jako já.
Objímal jsem ji kolem pasu a v hlavě si pohrával s myšlenkou na něco víc, ale počasí tomu moc nepřálo. Tiskla se zadečkem proti mému klínu a zaručeně musela cítit, co to se mnou dělá. Občas se i naschvál zavrtěla. Bunda, kterou měla na sobě, skrývala zbytek postavy.
Z nemravných myšlenek mě vytrhl potlesk, představení skončilo.

„Co teď?“ zeptala se Andrea.
„Nevím.“
„Docela bych se někde zahřála.“
„Fajn, tak tady kousek má kamarád takovou malou kavárničku s výborným svařákem a vynikajícími zákusky.“
„A bude tam místo?“ strachovala se.
„On nám určitě nějaké místečko najde,“ uklidňoval jsem ji.

Dopadlo to tak, že kavárna byla do posledního místečka obsazená.
Kamarád tedy rychle vytáhl dvě barové stoličky schované vzadu pro všechny případy a usadil nás k sobě na bar. Andy si sundala rukavice a čepici. V tu chvíli jsem zůstal zírat na záplavu rusých vlasů. Vzpamatoval jsem se a pomohl jí i z bundy a vše pověsil na nejbližší věšák.
Kamarád chvíli kmital jako splašený a pak před nás postavil dva svařáky.
S Andy jsme jen tiše koukali na ten blázinec. Samozřejmě, že všichni, co byli venku na divadle, se teď snažili někde zahřát. Po pár locích horké tekutiny ním začínalo být teplo.

Přestal jsem koukat po okolí a prohlížel si Andy. Bez bundy jsem měl alespoň nějakou možnost ocenit její křivky. Hrudník se jí pod svetrem příjemně nadouval.
Všimla si mého pohledu a trochu zchladila mé nadšení.
„To, na co koukáš, není tak úplně dílem přírody.“
Trochu zvědavě a trochu nejistě jsem se na ni podíval.
„To jako že… jsou to… umělé?“
„Ale ne… do toho bych nešla, alespoň ne teď… Já jen, že je to spíš dílo podprsenky.“
„Aha, promiň. V tom případě máš opravdu dobrou podprsenku,“ rozesmál jsem se.
„Jo to víš, když nenadělí příroda, musí pomoct módní průmysl.“
„Nemyslím, že by to bylo tak hrozné. Podprsenka sice dokáže občas divy, ale u tebe tomu moc nevěřím.“
„Proč ne?“
„Nevím, prostě instinkt.“
„Víš, co by mě zajímalo?“
„To teda nevím.“
„Proč vy chlapy jste tak posedlý prsama?“
„Asi proto, že je nemáme. Každej chce to co nemá.“
„Na tom něco bude.“
„U holek je to stejný. Ta, co má rovný vlasy si je natáčí, ta, co má kudrnatý si je rovná, a s barvou vlasů je to stejný. Můžu se na něco zeptat?“
„Hmm. Klidně.“
„Je pravda, že rusovlásky si víc užívají?“
„To nevím. Já to mám teprve chvíli. Soudit podle mě, tak ne.“
„Aha.“
„Hele, a to sis vážně myslel, že jsem se ti jen zdála?“
„Chvílema jo…“
„To musela být asi pořádná noční můra.“
„Vůbec ne. Byl by to nádherný sen. Líbat se s neznámou holkou, která je navíc krásná a vtipná, evidentně jí není cizí trocha dobírání a pošťuchování…“
„Aha, a kde tu holku máš?“
„Vedle sebe.“
„Vždyť tam nikdo nesedí.“
„Hmm, tak to se mi asi opravdu jen zdála. Na druhou stranu, jestli je jen můj sen, tak si s ní můžu dělat cokoli se mi zachce.“

Než stihla něco říct, přitáhl jsem si ji k sobě blíž a políbil ji.
„To se dělá? Líbat holku, o které nic nevíš?“ naoko protestovala.
„To jsem nedělal. Já jsem líbal jen svůj sen. A to se může.“
„Asi mám štěstí, že jsi nechtěl ten svůj sen tady znásilnit.“
„Znásilnit? Tak to teda ne.“
„To jsem ráda.“
„Kdybys řekla pomilovat, to by byla jiná.“
„Aha.“

„Nepřesuneme se támhle do rohu ke stolku? Právě se tam uvolnilo místo.“
„Mně se líbí tady. Tady jsme aspoň všem na očích a nic mi nehrozí od takového násilníka, co líbá neznámé holky.“
„A co se teda víc seznámit? Vždyť já vím je, že se jmenuješ Andrea, a že máš dobrou podprsenku, zrzavá není tvoje původní barva, že máš za sebou nevydařený vztah, podle toho, co jsem zaslechl minulý týden, tak nejsi panna, a to je asi tak všechno.“
„No vidíš. To není tak špatný. A co by tě ještě zajímalo?“
„Kolik ti je, co děláš, co máš ráda, co tě baví…“
„To je jak výslech. A co kdybych to zkusila zase pro změnu já?“
„Tak to zkus.“

Přejela mě zkoumavým pohledem a spustila.
„Je ti pětadvacet, panic nejsi, ale moc zkušeností nemáš, studuješ tady na univerzitě, jsi v posledním ročníku, chodíš na brigády a bydlíš tady na privátu. Baví tě počítače a rád chodíš na procházky do přírody.“
Jen jsem na ní zůstal koukat s otevřenou pusou.
„Tak to máš nade mnou informační náskok.“
„Jo to víš, dobré informační zdroje…“
„To tedy koukám.“

Pro jistotu jsem objednal ještě dva svařáky.
„Stejně by mě zajímalo, kdo mě naprášil.“
„Zkus hádat.“
„Asi ani nemusím. Řekl bych, že Petra a ta tvoje kamarádka se znají, takže informace unikly tímto směrem.“
„Správně.“
Před námi zase přistály plné hrnečky.

Horký nápoj a příjemné teplé prostředí kavárny způsobilo, že nám začínalo být horko, nebo to možná bylo od toho lehce nemravného rozhovoru.
Andy uchopila dolní okraj svetru a přetáhla si ho přes hlavu. Nechtíc si přitom vyhrnula i tričko a mně se naskytl výhled na její bříško.
A co víc, ve chvíli, kdy měla ruce nad hlavou jsem mohl ocenit i kvality její podprsenky. Mé zírání jí neuniklo.
„Ty tomu pořád nevěříš, viď? Že by to bylo dílo podprsenky.“
„Nevěřím.“
„No jo, nevěřící Tomáš.“
„Co naděláš, dokud si to sám neověřím, tak neuvěřím. Stejně nechápu, jak se s tebou někdo mohl rozejít.“
„A kdo říká, že se rozešel on se mnou? Třeba jsem ho nechala já.“
„I tak, musel to být pořádnej blb, že tě nechal jít, nebo dopustil abys odešla.“
„Proč myslíš?“
„Hezká, milá, vtipná, co víc si přát?“
„Třeba nejsem dobrá v posteli…“
„Tomu už vůbec nevěřím.“
„Že ty by sis to chtěl ověřit?“
„To je nabídka?“
„Uvidíme.“
„Tak fajn, alespoň, že to není striktní NE. Takhle mám ještě naději.“
„Ty seš fakt hroznej.“

„A můžu se zeptat proč jste se rozešli?“
„Kvůli sexu.“
„Fakt?“
„Jo.“
„Tys chtěla víc a on ne? Nebo v tom bylo něco jiného?“
„Opravdu chceš rozebírat, jak jsme to měla s bejvalým?“
„To ne, jen mě zajímá, čeho bych se měl vyvarovat, abych nedopadl jako on.“
„Jak to myslíš?“
„Abys mi taky nedala kopačky.“
„Aha. A my spolu chodíme, abych ti mohla dát kopačky?“
„No jasně, tohle je přece druhé rande.“
„Aha, já myslela, že je to kamarádská schůzka…“
„Pokud vím, tak minulý týden si říkala, že když tě někam pozvu, tak budeš mít rande.“
„To jo, ale co když už jsem dneska rande měla?“
„Tak v tom případě máš teď druhé rande. Takže i tak by to bylo druhé rande.“
„Ty bys ukecal snad i mrtvolu…“

Vzal jsem ji za ruku a snažil se nahmatat tep.
„Co to děláš?“
„Zkouším, jaké mám šance. Když bych ukecal i mrtvolu, tak zjišťuju, jak seš na tom ty.“
„To abych si u tebe dávala pozor na to, co řeknu, co?“
„Už to tak bude.“
„Vydrž tu chvilku,“ řekla a zvedla se ze stoličky, „hned jsem zpátky.“

Díval jsem se za ní, jak odchází. Konečně jsem mohl docenit křivky, které schovávala pod svetrem a pod bundou. Užíval jsem si pohled na to, čím mě na divadle tak dráždila.
Kamarád za barem zkontroloval naše opět poloprázdné hrnky a zeptal se, jestli si dáme ještě. Konečně polevil ten nápor a měl trochu volněji, mohli jsme si trochu povídat.
„Už se ti vrací,“ kývl kamarád směrem kudy Andy odešla.
Otočil jsem se.

Andrea přišla a usadila se zpět na stoličce.
„Tak co? Bylo to dílo podprsenky nebo ne?“ zeptala se.
Vzpamatoval jsem se a rychle hledal vhodnou odpověď.
„Možná trochu, ale myslím, že je škody takové poklady schovávat,“ ohodnotil jsem to, co se rýsovalo pod tričkem.
„Tak děkuju. Ale ono to většinou bez toho nejde.“
„Ono je pak na mně hned všechno vidět.“
„Tak to mě zajímá…“

Hovor se nám víc a víc stáčel k intimnějším tématům. Přeci jen ty svařáky na lačno docela působily.
Dopili jsme, já zaplatil a vyrazili jsme vstříc chladnému nočnímu městu. Procházeli jsme se městem. S postupujícím časem bylo na Andy vidět, že by si potřebovala odskočit, ale v té zimě nebylo kam.
„Kousek odtud bydlím,“ navrhl jsem Andy, když jsem viděl, co ji tíží.
„To je mi ale náhoda,“ rýpla si, „kdybych vážně nutně nepotřebovala, tak o tom ani neuvažuju, ale vystrkovat někde v téhle zimě nahý zadek se mi fakt nechce.“
„Fajn, tak pojď.“

Dovedl jsem ji ke dveřím svého pronajatého království.
„Tak tady přebývám,“ uvítal jsem ji u sebe, „Koupelna se záchodem je hned tady vedle.“
„Díky,“ řekla, a aniž by se zdržovala svlékáním bundy, nebo zouváním bot, zmizela v oné místnosti.

Zavřel jsem dveře, sundal boty a bundu a zaplul do kuchyňky. Chvíli jsem štrachal v lednici, až se mi konečně podařilo vylovit kousek salámu, sýr a nějakou zeleninu. Rychle jsem to nachystal na talíř a nakrájel k tomu kousek chleba.
To už jsem slyšel, jak Andy opouští koupelnu.

Do kuchyně za mnou přišla už bez bot a bez bundy.
Koukala, co chystám.
„Dáš si?“ nabídl jsem jí malé improvizované občerstvení.
„Ráda, ale nemysli si, že tady zůstanu s takovým nemravou.“
„Já a nemrava?“
„Jo.“
„Tak to mě tedy podceňuješ. Sprosťák a prasák klidně, ale nemrava? To ani náhodou.“

Sedli jsme si na pohovku. Zapnul jsem počítač a pustil nějaké písničky.
„Tak jak to bylo s tím bejvalým?“ zkusil jsem znovu vyzvídat.
„Fajn, já ti to teda řeknu.“
„Povídej.“

„No, jak myslíš. Bejvalej chtěl pořád s něčím experimentovat. To, že kupoval všelijaké hračky, jak mně, tak sobě bylo to nejmenší.“
„Na tom nic není.“
„To je pravda. Že na mě zkoušel různé hračky na dálkové ovládání, to mi taky nevadilo.“

Jen jsem seděl a poslouchal a čekal, co z ní ještě vypadne.
„Že měl doma i nafukovací pannu, to jsem taky nějak překousla. I když jsem nechápala, co na tom má. Na dotek to nebylo nic moc. A dokonce mi chtěl i předvést, jak to s ní dělá, to už bylo na hraně.“
„Ach jo. Holt není panna jako panna…“
„To není, navíc já už panna nejsem. Neměl bys něco k pití?“
„Co si dáš? Víno, vodu, šťávu, pivo, něco ostřejšího? Nebo udělám ještě svařák.“
„Klidně to víno.“

Došel jsem pro láhev, dvě skleničky a sedl si k ní zpátky.
„Tak povídej,“ vyzval jsem ji, když se napila.
„Nakonec to dopadlo tak, že jsme neměli ani normální sex, vždycky si k tomu musel vzít nějakou hračku. A když ne hračku, tak si vymýšlel všelijaké krkolomné polohy.“
„Hmm, tak to pak chápu, žes ho nechala.“
„Počkej, to ještě není všechno. Koupil i sadu análních kolíků. To, že je měl spíš pro sebe, než pro mě jsem zjistila až později.“
„Kecáš.“
„Nekecám. Náhodou jsem k němu přišla dřív, než jsme se domluvili, a když jsme spolu skončili v posteli, zjistila jsem, že ho má v sobě. A rovnou ten největší.“
„Ach jo. A jak to vysvětlil?“
„Říkal, že když to chce po mě, tak je fér, aby to sám zkusil.“
„No nevím.“
„Počkej, poslední kapkou bylo, když koupil připínáka.“
„Na co?“
„No právě. Nejdřív prý, aby mě mohl ojet do obou dírek najednou. Vzal si ho na sebe, uměláka mi vrazil do pičky a sám mi ojížděl zadek.“

Jen jsem zavrtěl hlavou.
„A to nebylo to nejhorší. Když skončil, tak to chtěl otočit.“
„To jako, že umělákem do zadku?“
„Jo, ale ne do mýho, ale do svýho. Normálně po mně chtěl, abych si ho nasadila a vošukala mu prdel.“
„Tak to fakt musel bejt teplej, normálního chlapa by tohle ani nenapadlo.“
„Tak teď to víš.“
„Ode mě se toho bát nemusíš,“ řekl jsem a objal ji.

Podívala se na mě a najednou jsme se líbali. Vstali jsme z pohovky a beze slov došli k posteli. Chtěl jsem jí sundat tričko.
„Já sama, prosím,“ špitla.
Otočila se ke mně zády a pomalu přetahovala tričko přes hlavu. Já už seděl na posteli jen v nadouvajících se boxerkách.
„Mohl bys prosím zhasnout?“ zeptala se a stydlivě si držela zmuchlané tričko před prsy.
„Mohl, ale proč? Ty se stydíš?“
Jen přikývla.

Vstal jsem z postele a šel k ní. Něžně jsem ji uchopil za ramena a otočil.
„Nemáš proč?“ uklidňoval jsem ji.
Pohled z očí do očí a rty nastavené k polibku, kdo by odolal.
Ruce spustila dolů a tričko spadlo na zem. Rozepnula si kalhoty a nechala je sklouznout.
Vratkým krokem jsme se společně dopotáceli k posteli. Hladil jsem ji po zádech i zadečku a rukama se dobýval pod kalhotky.

Objetí se uvolnilo. Přesunul jsem se mezi její nohy, prsty zahákl za lem kalhotek, Andy se maličko nadzvedla a já jí je začal stahovat.
Postupně se objevoval udržovaný porost světlounce hnědých chloupků, zastřižený na patřičnou délku a tvořící krásný trojúhelníček.
Okamžitě jsem do těch míst zabořil nos. Než jsem stihl ochutnat, posadila se, chytila mě za bradu a přitáhla si mě k polibku. Zašátrala v mých boxerkách a v dlani sevřela tuhého plenitele.
Já zatím čechral její chloupky a prozkoumával okolí její štěrbinky.
Přitom všem se jí povedlo mě vysvléknout.

Nasměrovala utěšitele do své nadrženky. Cítil jsem teplo a vlhko jejího klínu. Pomalu jsem se nořil do hlubin dívčího těla.
„Budeš opatrný a dáš si pozor, viď?“ ujišťovala se.

Usazený hluboko uvnitř, jsem ji skoro ani nevnímal. Snažil jsem se kontrolovat svou touhu a chtíč a milovat ji pomalými pohyby. Chtěl jsem si užít každou sekundu toho spojení.
Ochotně mi vycházela vstříc a tichými vzdechy dávala najevo své uspokojení. Silně se ke mně tiskla a její bradavky mě tlačily do hrudníku. Bylo to hrozně vzrušující.
Chtěl jsem se ty poklady vidět, sáhnout si na ně, ale jakmile jsem se pokusil trochu oddálit, opětovně mě přitiskla k sobě.
Dlouhé hluboké průniky střídaly okamžiky, kdy jsem málem opouštěl hnízdečko lásky a dráždil její poševní vchod špičkou průzkumníka.
Vzdychání náhle ustalo. Celá zničehonic strnula. Neustával jsem v pohybech.
Prudce proti mně vyrazila klínem a celá se roztřásla. Přišlo její tiché vyvrcholení.

Když se vzpamatovala, jako by do ní vjela nová síla a spadl z ní veškerý stud a ostych. Ocitl jsem se pod ní. Najednou se narovnala a poskytla mi výhled na svůj hrudník.
Konečně jsem se mohl kochat pohledem na její poprsí. Něco takového jsem ještě neviděl. Naprosto mě tím odrovnala. Nebylo nijak velké, tipoval jsem to na menší dvojky, ale ty velké tmavé naprosto dokonalé kruhy kolem bradavek zabíraly skoro polovinu prsou, byly vystouplé a zvětšené, a to docela dost. Bradavky o velikosti lískových oříšků celou scenérii nádherně dokreslovaly.

Zaujatý tím, co se přede mnou pohupovalo, jsem zapomněl na všechno kolem. Andy si toho nemohla nevšimnout. Všeho nechala, dlaněmi si zakryla prsa a v očích se jí zaleskly slzy.
„A já myslela, že si jinej?“ vykřikla nahněvaně.
„Počkej, tak to není,“ snažil jsem se jí to vysvětlit.
Ruce jsem jí odsunul stranou.
„Nemusíš je schovávat. Vždyť jsou nádherný, úžasný a vzrušující. Zbožňuju je.“
„Opravdu se ti líbí?“
„Co blbneš? Něco tak úžasného jsem neviděl.“

Vzal jsem je do dlaní a pohrával si s nimi. Mnul jsem je, hladil, tiskl, přejížděl po nich prstem, kroužil kolem bradavek i po hranici té tmavé oblasti. Pozoroval jsem, jak se vzrušením ještě víc nalévají.
„To je…“ hledal jsem ta správná slova, „fascinující.“
Měl jsem z nich radost jako malé dítě.
„Myslím, že když si říkala, že to, co jsem obdivoval, je dílo dobré podprsenky, tak si pěkně kecala. Podle mě to podprsenka jedině kazila.“
Už se na mě usmívala a opět se začala vlnit v bocích a nadzvedávat.
„Tak to asi dokončíme, ne?“

Hrdě vystavovala ňadra mému chtivému pohledu i mým nenechavým rukám. Nemohl jsem se těch pokladů nabažit. Nadmíru vzrušující pohled a velice příjemné pohyby, mě i navzdory přerušení neomylně hnalo k vrcholu.
I Andy tentokráte sténala trochu hlasitěji. Cítil jsem stoupající tlak v koulích. Ocas ve štěrbince mohutněl, což Andrea kvitovala s nadšením.
„Zlato, už budu…“ snažil jsem se ji varovat.
„Joo… oohhh…“ hekala místo odpovědi.
„Aaah… budu… stří… aaahh… kat.“
Stále nic, spíš ještě zvýšila své úsilí.
„Boo… oohhh… žeee…“ vzdychal jsem.

Dosedla, zavrtěla se v bocích a já to nevydržel, začal jsem do ní napumpovat nastřádanou dávku.
„Tak to vypadá, že se ti to líbilo,“ řekla sebevědomě.
Stáhl jsem ji pod sebe.
„Ty se mi líbíš,“ odpověděl jsem a vrazil jí prsty do vystříkané kundičky rozhodnutý přivodit jí alespoň ještě jeden orgasmus.

Spokojení a uspokojení jsme leželi vedle sebe a já si nemohl odpustit, abych si nehrál s jejím poprsím.
„Opravdu je škoda tyhle poklady schovávat.“
„Myslíš?“
„Přede mnou určitě. Víš, že jsi můj nejhezčí a nejlepší vánoční dárek, co jsem kdy dostal?“ řekl jsem jí.
„Děkuju.“

Navigace v seriálu<< Stalo se o Vánocích I
4.9 51 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné a čtivé pokračování. Jen si nejsem jist jak je reálný sex na prvním rande (beru to jako zkratku v povídce), ale jinak super pokračování. Těším se na něco dalšího od Tebe, třeba Kristýnku 🙂

Junior

Asi máš pravdu, že když to oba chtějí tak proč kolem toho dělat nějaké tanečky. Těším se na cokoliv nového od Tebe. Je mi jasné, že u Kristýnky je při tom počtu dílů už trochu problém najít něco čím by jsi děj posunul. Tak mi nezbývá než čekat a věřit, že se ti to podaří.

Tomáš

pokus komentář

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x