Matěji, proč tě holky tak chtějí 15

Toto je 15 díl z 17 v seriálu Matěji, proč tě holky tak chtějí

Uteklo to jako voda a Matějovi nastal čas vyrovnat se s minulostí, nebo lépe řečeno ji uzavřít. Na jednu stranu se mu do toho moc nechtělo, na stranu druhou si připomínal všechny ty chvíle radovánek, které se ženskými prožil.
Musel si při těch vzpomínkách přiznat, že mu to asi bude dost chybět, byl však odhodlán všem pokušením, kvůli Jáje, odolat.
Alespoň doufal, že se mu to ve většině případů podaří.

Ženské z práce si sestavily pořadník. Prý se přitom ani moc nepohádaly.
Hned ráno se s tím Matějovi pochlubily, dokonce i s tím, že Brbla nabídla ostatním výpomoc s bytem, pokud toho bude potřeba. Také se hned dozvěděl, že odpoledne si ho jako první odvede domů právě ona.
Jak slíbil, tak i učinil.
Ojebal ji třikrát, takže byla spokojená jako tři blechy a moc se jí nechtělo ho pustit domů. Sám Matěj si přitom v duchu posteskl, že už nikdy nebude mít možnost si pohazovat s jejími melouny.

Ve středu se ho nemohla dočkat Manka. Pořád koukala na hodinky, kdy už bude konec směny, a když se konečně dočkala, hned ho popadla za křídlo, naložila do auta a odvezla na chatu, zapůjčenou od kamarádky.
I ji k její velké radosti obšťastnil třikrát a i ona ho jen nerada odvážela zpátky domů.

Páteční radovánky si vymohla Píchalka v bytě, který ji s radostí propůjčila Brbla. Když odcházela řekla, že se vrátí v osm hodin, a že kdyby náhodou skončili dřív, tak ať jen za sebou zabouchnou dveře.

Matěj s Píchlakou osaměli. Chvili na sebe s jakousi nostalgií jen tak hleděli.
„Víš, Dano, nějak sem nepředpokládal, že se spolu ještě někdy potěšíme,“ řekl Matěj.
„A já zase, že to bude naposledy.“
„To já vlastně taky. Proto sem si řek, že ti to dneska udělám trochu jinak. Jak by se ti zdálo, protahovat ti kundičku, tak fon vok, půl hodiny?“
„Půl hodiny? To bys dokázal?“ užasla Píchalka.
„Jo, Za určitejch podmínek. Jakmile bych přestal přirážet, nesměla by ses ani zachvět, natož pohnout, pak je naděje, že by to tu půlhodinu mohlo dát. Nebo jen o něco málo míň.
Už sem to sice dlouho nedělal, ale myslím, že by se mě to mohlo povýst. Jenom nevím, jestli ti to pak budu schopnej udělat třikrát.“
„Jestli se ti to povede, tak by mně to ani moc nevadilo. Bude mě stačit, když si tě pak budu moct vzít do parády já.“
„Tak na ten tvůj karnevalovej rej se už moc těším,“ usmál se Matěj. „Asi bysme se měli posunout, ne?“
Dana přikývla a zamířili do ložnice.

„Vzala sem sebou něco, abychom jí nezaneřádili postel. Pak to vyhodím někde do popelnice,“ řekla Dana a vytáhla z kabelky igelitovou a látkovou plenu a položila je na postel.
Pak se oba svlékli a zaujali pozice.

Matěj se nejdříve pomazlil s celým jejím tělem. Hlavně s kozičkami, a aby ji pořádně navnadil, ještě jí vylízal kundičku. Tak ji přitom rozparádil, že ho popoháněla, aby už byl v ní.
Byla perfektně připravená a tak do ní vplul lehce, jak lodička do přístavu. Rytmickými, přímočarými pohyby se spouštěl do jejího nitra a následně se vracel zpět, stimulujíc tím její erotické receptory.
Do pár minut tak Dana vyvrcholila v úžasné extázi.

Matěje to nesmírně potěšilo, ostatně jako vždy, když se mu podařilo přivést ženu do varu. S o to větším elánem pak pokračoval dál.
Trvalo několik dalších minut, než pocítil zvyšující se tlak. Od této chvíle se na zesilující tlak plně soustředil. Hranice mezi tím, zda bude či nebude stříkat, je velice tenká. Stačí o jeden nepatrný pohyb navíc, a všechna snaha přijde vniveč.
Ale Matěj to nedělal poprvé. V pravý okamžik ztuhnul, jakoby zamrzl. I Dana znehybněla, aby mu nepokazila jeho záměr. Neuspokojený ocas sebou párkrát zacukal, ale to bylo vše, co mu bylo povoleno. Matěj byl v docela nevýhodné pozici, tak někde v půli cesty ven, a musel své znehybnění vydržet téměř až do chvíle, kdy jeho bojovník začal ztrácet sílu.
Teprve poté se znovu pustil do přirážení, tentokrát však se všemi fintami, které znal. I tak trvalo hodně dlouho, než spustila stavidla a on svým semenem zaplavil Danino nitro. Jako kdyby na to čekala. Její kundička se silně sevřela a svými stahy vyždímala Matěje do poslední kapičky.

Matěj ležel vedle Píchalky a namáhavě oddychoval.
„Tak mám dojem, že nějak ztrácím kondici. Budu s tím muset něco udělat,“ postekl si.
„Že ztrácíš kondici? Nedovedu si představit, že by z těch pár chlapů, co sem kdy měla, některej dokázal co ty,“ oponovala mu Dana. „Třicet dva minut, kdybych to nezažila, neuvěřím,“ hlásala v úžasu.
„Jak to víš?“ podivil se Matěj.
„Koukla sem se na hodinky. Byla… byla sem zvědavá.“
„Aha. No, bude teď asi dost dlouho trvat, než zas budu k něčemu,“ povzdechl si Matěj.
„Třeba ne, když ti pomůžu,“ namítla a hned se ujala díla.
Jen díky svědomitému úsilí a umu se jí podařilo postavit Matějova ptáka do latě v rozumném čase. Závěrem si ho ještě polaskala v puse a pak na něj hbitě nasedla. Karnevalový rej mohl začít.

A také začal. Matěj si přitom v duchu představoval brazilské tanečnice, jak se v průvodu natřásají, nakrucují a i všelijak jinak vzbuzují pozdvižení v mužských poklopcích. On však již měl pozdviženo a silně vnímal dráždivost pohybů, které mu předváděla. Snažila se seč mohla, ale výdrž jako Matěj přece jenom neměla. Když už opravdu, ale opravdu nemohla, lehla si na Matěje a jen pohyby pánve pojížděla po jeho ocasu.
„Promiň, ale já už sem úplně odrovnaná,“ omlouvala se nešťastně, neboť jí hodně záleželo na tom, aby to vydržela až do chvíle, kdy se Matěj udělá.
„Není co promíjet. Byl to ten nejúžasnější zážitek, na kterej do smrti nezapomenu a nechám si o něm zdát,“ chlácholil ji Matěj.
„Když já sem chtěla to vydržet až do tý doby, kdy do mě budeš stříkat. A takhle to zpackám,“ zakňourala.
„Ale to je jednoduchý. Pokračuj, jak ti to pude, a až nastane moje chvíle, tak ti řeknu a dokončíš podle svý představy,“ navrhl Matěj.

Usmála se na něj a spokojeně přikývla. Pokračovala dál, a když to na Matěje začínalo jít, dal jí to na vědomí. V mžiku byla zpátky v Riu a zanedlouho z Matěje vytryskl bělostný gejzír doprostřed karnevalového reje.

Dlouho oba beze slov jen odpočívali a ukládali si do záložní paměti veškerou slast, kterou spolu právě prožili.
„Nejsem si jistej, jestli to zvládnu ještě jednou,“ prohlásil zničehonic Matěj a posadil se.
„Není třeba,“ odvětila Dana, posadila se a zezadu Matěje objala. „Nevím, jestli bych byla spokojenější, kdybys mě třeba i pětkrát udělal, Nejspíš ne. Tak si myslím, že bysme se měli osprchovat, trochu se pomuchlovat, oblíct a jít domů. Já bych se aspoň venku trochu vyvětrala, abych nevypadala tak spokojeně, až přídu domů.“
Jak řekla, tak se i stalo. Při odchodu podle pokynů jen zabouchli dveře, dali si poslední pusu a vydali se každý jiným směrem.

Zbývalo mu ještě se vyrovnat s Cimrou-Johanou a s Vendy. Oběma to udělal k naprosté spokojenosti. Nějak ale nepočítal s tím, že uniknou informace, a proto byl překvapen, když se přihlásila k rozloučení kádrovačka Pavla. Nezbývalo mu, než vyhovět i jí.
Naštěstí ostatní holky z fabriky, které kdy měl pod ocasem, se to nedomákly.

Ale ani tak nebyl všem dnům konec. Totéž požadovala i Eva z drogerie, vrchní dodavatelka prezervativů, a taktéž sousedovic Milča, která na něj co víkend naléhala a málokdy se mu podařilo jí nevyhovět.
Jenže to bylo vždycky v lese na stojáka a tak, když ji jako poslední seznámil se situací, dal si jako podmínku, že to musí být na posteli, pokud bude chtít poslední štych.
Chtěla. Půjčila si od nějaké kamarádky chatu a byla tak nadržená, že jí to nakonec musel udělat čtyřikrát. Pak už jenom doufal, že už se žádná polozapomenutá ženská neobjeví.

Matěj i Jája spolu spokojeně žili, jak jinak, než jako manželé, a to doslova i do písmene. Jen děti jaksi (zatím) neměli.
Na to si Matěj dával setsakra pozor, zvláště, když Jáje nepovolil používat chemické jedy coby ochranu. Ale aby jim to nebylo líto, tak Jájin brácha Karel vyžbryndal do Ivany dvojčata, kluka a holčičku, a rázem bylo o zábavu postaráno.
Jája se chodila zacvičovat s plínkami a podobnými záležitostmi, a oba pak docela rádi mrňata pohlídali, aby si jejich „domácí“ mohli při nějaké zábavě od nich odpočinout.

Čas zvolna ubíhal, až jednoho dne dospěl k Sametu, jak se později začalo říkat plánovanému převratu. Hodně lidí chodilo s cinkajícími klíči a jásalo, že nastane ráj na zemi.
Jen Matěj jaksi nesdílel všeobecné nadšení a své názory si nechával pro sebe.

„Co je s tebou, Maťo? Copak ty nemáš radost, že se těch komoňů konečně zbavíme?“ vyzvídaly holky v práci.
„Zbavíme!?“ odfrknul Matěj. „To ste holky tak naivní, že si to myslíte? Ty už maj nachystaný nový kabáty, a jak si je oblíknou, budou nám vládnout dál, ale o mnoho hůř než ti předtím.“
„Bože, ty seš ale škarohlíd,“ zabručely ženské nespokojeně.
„Povíme si to za rok, za dva,“ odsekl Matěj a šel pryč.

A tak přišla nová doba. Matějův švagr Karel byl chytrý, šikovný, sebevědomý. Když si něco usmyslel, šel za tím jako buldozer.
Rok po převratu koupil za poměrně malé peníze stavební firmičku, ve které dosud pracoval jako zaměstnanec a stal se šéfem. Všechno měl perfektně promyšlené a tak nebylo divu, že se už po roce začala firmička rozrůstat.
V té době také ukecal Matěje i sestru, aby si od něj nechali postavit domek, že je pro to nejvhodnější doba a už nikdy to nebude tak laciné, jak právě teď. Když jim vysvětlil, jak má všechno promyšlené a že všecko zařídí, nechali se přesvědčit a do roka bydleli ve svém.
Avšak než se tam nastěhovali, svolali nejužší rodinný kruh, před nímž se nechali oficiálně oddat, aby do nového vstoupili jako skuteční manželé.

Zato s textilkou, kde Matěj pracoval, to vypadalo všelijak. Nejprve se dočkali propouštění. Matěje se to sice nedotklo, ale štvalo ho to hodně.
Ředitel chtěl továrnu koupit. Nechal si vypracovat odhad, opatřil si předběžně úvěr, aby se po dvou letech dozvěděl, že mu ji stát prodat nemůže, protože pro továrnu vybrali strategického investora a ten má přednost. Prodali mu ji za poloviční částku, než ředitel nabízel.

Investor přijel převzít svůj majetek. Úsměvy na všechny strany, poplácávání po ramenou a sladké řečičky, jak se všichni budou mít líp.
Do roka všechny zaměstnance propustil, textilku zavřel, odvezl z ní co mohl a zmizel neznámo kam.

Tak se Matěj zničehonic ocitl bez práce stejně, jako dalších bezmála dvěstě spoluzaměstnaců. Bylo to pro něj jako rána palicí. Marně se snažil nějakou práci najít, hledalo ji totiž příliš mnoho lidí a tolik možností ve městě nebylo.
Když už ztrácel naději, vzal ho na milost jeden živnostník, který si zařídil autodopravu. Moc se mu do toho nechtělo, ale z nouze to vzal.
To ovšem netušil, jaká to bude řehole.
Začal jezdit s velkou dodávkou a šéf ho honil po celé republice. Vozil všelijaké náklady a občas dělal dokonce i stěhováka ještě s jedním kolegou. Brzy ráno vyjížděl a vracel se pozdě večer a někdy ani to ne. Pravda, bylo to dobře placené, přesto se neubránil myšlenkám, jestli to vůbec stojí za to.
Jája trpělivě snášela jeho cestování a nikdy proti tomu nic neřekla, i když jí mnohdy vadilo, že se vracel domů tak utahaný, že s ním v posteli mnoho nebylo.
Vydržel to lauzování po světě pět let. Pak dal výpověď, neboť po něm šéf začal požadovat cesty za hranice a do toho se mu opravdu nechtělo. Sliboval mu sice o dost peněz víc a ještě cestovné, Matěj se však nedal obměkčit a trval na svém.
A tak byl opět bez práce.

Když to sdělil Jáje, jen si povzdechla.
„Víš, mnohdy sem byla naštvaná, když si přišel domů bůhví kdy a byl si utahanej a bez nálady. Ale překousla sem to, protože sme mohli aspoň trochu žít. Teď se budem muset hodně uskrovnit a děkovat bráchovi, že nás tak podporuje při splácení dluhů. Přesto sem vlastně docela ráda, žes toho ježdění nechal.
Třeba se ti podaří sehnat něco ne tak časově náročnýho,“ řekla s nadějí v hlase. „No, aspoň budeš mít víc času na mně,“ dodala a přivinula se k němu. Matějovi bylo jasné, po čem touží a rád jí vyhověl.

Matěj pravidelně docházel na Úřad práce, odkud odcházel stále se stejnou odpovědí ‚Nic pro vás nemáme‘. Jednoho dopoledne se mu po takovém oznámení od ÚP ani nechtělo domů. Byl naštvaný a tak si řekl, že se půjde projít, aby se zklidnil.

Bloumal bez cíle městem, až si na náměstí všiml prázdné lavičky. Posadil se na ni a začal pozorovat lidi, procházející kolem. Tehdy si poprvé uvědomil, jak jsou lidé různí. Občas jej někdo zaujal, a tak za ním(ní) otočil hlavou a uvažoval, jak asi tito lidé prožili svůj dosavadní život. Samozřejmě, že nepřišel na nic skutečného a vše byla jen jeho fantazie a představivost.

Jednu chvíli kolem něj přešla vysoká, štíhlá žena v krátké sukni, se zdobnou blůzkou, přes kterou měla oblečenu jakousi kazajku, či co. Ohlédl se za ní jenom proto, že měla skvostné nohy.
Otočil hlavu zpátky a dál sledoval okolo jdoucí lidi. Najednou sebou trhl, když uslyšel hlas z místa mimo jeho zorný úhel.
„Dobrý den, Mohla bych se vás na něco zeptat?“

Obrátil se a spatřil u něho stojící majitelku oněch skvostných nohou. Byla to pohledná, dobře vypadající blondýnka tak kolem třicítky.
„Ptejte se. Snad to budu vědět,“ odpověděl Matěj.
„Víte, já si obyčejně lidí příliš nevšímám,“ začala opatrně, „ale když jsem prošla kolem vás, cosi mne donutilo se po vás ohlédnout. Chvíli jsem se na vás dívala a usoudila, že jste poněkud zachmuřený a já najednou věděla, že potřebujete pomoci. Takže se vás ptám, zda pro vás mohu něco udělat.“
„Myslím, že není co,“ odtušil Matěj.
„Mohu si přisednout?“ zeptala se znenadání.
„Jistě, místa je tu dost.“

Přisedla si a pokračovala ve vyptávání.
„Neříkáte mi pravdu. Určitě se vám něco nepříjemného přihodilo, je to na vás vidět. Co to je? Utekla vám snad žena?“
„To určitě ne.“
„Tak že by milenka?“
„Žádnou nemám.“
„Tak co je to? Svěřte se mi, třeba vám opravdu budu moci pomoct,“ vnucovala se, i když nutno podotknout, že milým a dokonce snad i neodolatelným způsobem.
„Přišel sem o práci,“ zamručel Matěj neochotně.

„Opravdu? To je ale vynikající,“ prohlásila nadšeně neznámá, div že u toho nezatleskala radostí. „Já zrovna hledám nějakého šikovného zahradníka na mou malou zahrádku.“
„No tak to ste vedle jak ta jedle. Absolutně nerozumím ničemu, co na zahradách roste. Ještě tak trávník bych možná poznal a stejně bych si přitom nebyl jistej, jestli to není bodláčí,“ prohlásil Matěj skepticky.
„Já bych to tak špatně neviděla,“ opáčila. „Mám tušení, že jste velice šikovný muž. Mám kousek odtud auto, tak bude nejrozumnější, když se mnou pojedete a u mne si zahrádku prohlédnete, uvážíte, na co si troufnete, a já doufám, že na vše, a rozhodnete se.“

Matěj se sice na oko zdráhal, ale byl zvědavý.
Auto měla zaparkované jen pár kroků odtud. Otevřela dveře spolujezdce evidentně nového Audi, jako kdyby měla vézt kdovíjakou celebritu. Sedla si k řízení a už svištěli napříč městem až na samý jeho kraj, kde měla postavenou malou vilku.
Zastavila, došla otevřít bránu a zajela dovnitř před garáž.

Matěj se zatím rozhlédl kolem. Zjistil, že alespoň před domem, je zahrádka opravdu malá a mimo trávy že na ní nic jiného neroste. ‚No posekat to sekačkou, to bych snad zvládnul‘, pomyslel si v duchu a odevzdaně následoval paní domu dovnitř vilky.
Zavedla ho do obývacího pokoje, vkusně a účelně zařízeného. Usadila Matěje na velkou pohovku a odskočila uvařit kávu, kterou v krátké chvilce donesla.
„Dejte si kafíčko a omluvte mne na pár minut. Musím se trochu osprchovat. Jsem celá ulepená a necítím se tak dobře,“ zašvitořila a ladným krokem se odporoučela.

Káva byla vynikající a tak Matěj jen pomaloučku usrkával, aby si ji co nejvíce vychutnal. Jenže ji dopil a panička stále nikde.
Podíval se na hodinky. ‚Páni, to už je snad víc jak deset minut. Já se snad seberu a pudu‘, pomyslel si, a sotvaže se tak stalo, otevřely se dveře a panička vstoupila jen v županu.

Postavila se kousek od Matěje a řekla: „Dobře si teď prohlédněte moji zahrádku a řekněte mi, jak se vám zdá,“ pravila svůdně a shodila župan na podlahu.
Matěj jediným pohledem přejel její postavu. Velice dobře si všiml pěkných prsou i zlatavého klínu.
Okamžitě pocítil nepokoj v rozkroku. Ovládl se však a ledabyle řekl: „Vypadá udržovaně.“
„No to bych řekla,“ ozvala se pyšně a vzápětí sklíčeně dodala: „Jenže teď zrovna nemám, kdo by ji udržoval. A vy, vy vypadáte jako hodně šikovný muž, který by byl schopen se toho příkladně zhostit. Mohl byste docházet denně a já bych vám za každý den vyplatila tisíc korun na ruku. Nezdaněných!“ zdůraznila a čekala, co on na to.

Nevinně na ni pohlédl. „Jak vy se vlastně jmenujete? Já sem Matěj,“ představil se.
„Já jsem Veronika,“ představila se i ona. „Takže byste s tím souhlasil?“ optala se s nadějí v hlase.
„Víte, drahá Veroniko,“ odtušil Matěj, „já nejsem žádnej gigolo. Když se miluju s ženou, tak proto, abych potěšil ji i sebe. Ta slast a pocit štěstí, když ji uspokojím, je penězi k nezaplacení. Takže z toho nic nebude. Jak už sem řek, nejsem gigolo.“
„Tak aspoň jednou za týden,“ zaprosila, jako kdyby neslyšela, co jí řekl a postoupila k němu o krok blíž.
„Ani za tejden, ani za měsíc, prostě nikdy,“ tvrdě odvětil Matěj.

Chvíli na něj koukala, jakoby přemýšlela, zda ho má zabít nebo nechat žít.
Zřejmě se rozhodla pro to druhé, protože se najednou sehnula, zpoza stolku vytáhla jakousi nízkou stoličku, kterou přišoupla ke pohovce, stoupla si na ni a přistrčila svou zlatavou nádheru Matějovi až pod nos.
„Prosím, tak alespoň teď, v tuhle chvíli, prozkoumejte mou zahrádku. Jednou jedinkrát, protože já… já přímo hořím.“
„No, to bych možná moh,“ usoudil Matěj, neboť vůně jejího klína ho úplně opanovala.

Vzhledem k tomu, že Veronika byla v příhodné pozici, pustil se bez prodlení do lízání její kundičky. V okamžiku, kdy se jí dotkl, vyrazila ze sebe táhlé „Óóóóóch“, popadla ho za hlavu a vtiskla si ji do klína tak silně, že skoro nemohl dýchat.
Když pak uchopil do rtů zduřelý poštěváček, přímo zaječela.
„Jejejejejejej, honem se svlékněte, já už chci mrdat!“

Matěje to trochu zarazilo, ale uvědomil si, že když je někdo nadržený jako ona, je jako beze smyslů a nekouká na to, jak právě mluví.
Vstal tedy, sesadil ji ze schůdku a jal si svlékat košili. Veronika však byla rychlejší. Než jí sundal, zbavila ho bot, kalhot i trenýrek, čímž ho proměnila na Adama.
Vykřikla „Jůů,“ a rozplácla se na koberci s nohama zdviženýma a roztaženýma do V.

Matěj se sehnul a vytáhl z kalhot krabičku s prezervativy.
„Né, to né,“ zaprotestovala. „Já chci postříkat.“
„Žádný takový,“ zavrtěl Matěj hlavou. „Buďto s tím nebo nic nebude,“ nedal jí na výběr. Jen velice neochotně souhlasila.

Zaplul do ní jako štika do rybníka. Její následné vzdychání dokonale harmonizovalo s tempem přirážení. Chvíli sebou zavrtěla jakoby nespokojeností, ale nebylo tomu tak. Chtěla jen, aby přidal na tempu. Vyhověl jí. Rozjel se tryskem jak švadrona kozáků, jen bez jejich útočného řevu. Nestačilo jí to. Začala sebou šít a všelijak se kroutit a svíjet, vzdychání se změnilo v hlasité sténání, zakončené temným zařváním pěkně nasrané šelmy. To proto, že ji zachvátil divoký orgasmus, jehož silné stahy se snažily slisovat Matějova ptáka do tvaru placky.

Ani poté, co vyvrcholení odeznělo, nepřestala sebou zmítat jako slepice před podříznutím. Matějovi to však nijak nevadilo. Zalehl ji, popadl za kozy a píchal ji dál co mu síly stačily, jen aby to měl už za sebou.
Jenže než se tak stalo, přišla na Veroniku druhá vlna. Stiskla mu ocas tak, že nedokázal vystříknout.
Teprve když povolila, začalo to z něj stříkat jako z požární hadice.

Chvilku si na Veronice poležel, aby si odpočinul, a pak hbitě vyskočil s tím, že se půjde omýt a potom odejde. Než stačila cokoliv říct, zmizel v koupelně.
„To snad nemyslíš vážně, že půjdeš domů,“ zatykala mu.
„Jasně že to myslím vážně. Vyhověl sem ti a je na čase vypadnout,“ zamítl její námitku.
„Bože, jestli já nemám pech,“ posteskla si. „Měla jsem zahradníka, chlapa jako horu, ale na nic. Mezi nohama měl trpaslíka, který se mi nehodil ani jako okrasa. Ten druhý byl tak akorát, jen nic nevydržel. Do minuty byl hotový. Další zase nezvládl mi vyhovět denně a utekl, ani nechtěl peníze.
A teď, když konečně narazím na dokonalého muže, tak mou nabídku odmítne. Jako kdybych byla prokletá.“ Afektovaně zdvihla ruce a zase je spustila.
Otočila se, došla k jedné ze skříněk a cosi z ní vyndala. Vrátila se k Matějovi a podávala mu to. Bylo to pět tisícovek.
„Na, vezmi si to. Byl jsi jediný, kdo mne dokázal plně uspokojit,“ řekla a nabídla mu bankovky.

Matěj se na ně podíval, pak na ni, znovu se koukl na peníze a opět na ni. Nevěděl, jestli má být na ni sprostý nebo ne, tak ho ta nabídka rozčílila. Nakonec úplně klidně řekl: „Podívej, jestli se chceš těch peněz mocí mermo zbavit, dej je na charitu a mě vynech. Víc nemám, co bych k tomu řek. Můžu ti jen povědět, že sem v životě neměl tak divokou ženskou jako ty, a že se mně to moc líbilo,“ zalichotil jí a začal se oblékat.

„No tak vidíš,“ okamžitě mu vpadla do řeči. „Když mě jednou za měsíc přijdeš uspokojit, zaplatím ti… padesát tisíc,“ vyhrkla v naději, že změní názor.
„Víš, Veroniko, mám krásný a šťastný manželství a ani všechny peníze světa ho nemůžou nahradit.“
„No, co nadělám,“ řekla posmutněle. „Obléknu se a dovezu tě domů.“
„To není třeba, ty čtyři kiláky v pohodě doběhnu,“ usmál se na ni, a aby neřekla, ještě jí před odchodem polaskal poprsí i zahrádku.

Navigace v seriálu<< Matěji, proč tě holky tak chtějí 14Matěji, proč tě holky tak chtějí 16 >>
4.6 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Norb

Nemám rád, když někdo strká politiku do jinak pěkného seriálu.

Shock

Už se to napětí nějak vytrácí….Chápu jeho zásadu, že podruhý už do stejný řeky nevstoupí, ale ty prachy bych si vzal a Veroniku bych ob měsíc vyšukával… V mým životě je taky pár milenek, tak vím, o čem mluvím 🙂

Junior

Pěkné pokračování. Jen se divím, že mu práci nenabídl švagr Karel. Ono shánět práci, když nezaměstnaných je dost je těžký znám to z vlastní zkušenosti. Co se týče té politiky tak ta je tam spíš pro naznačení vývoje.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x