Matěji, proč tě holky tak chtějí 11

Toto je 11 díl z 17 v seriálu Matěji, proč tě holky tak chtějí

Přišel podzim. Matěj nadále pomáhal bráchovi Růžovky na stavbě, dokud neměl barák pod střechou. Tím se samozřejmě nemohl vyhnout Jarmile, která ho vždy umluvila k nějakému tomu doprovodu a nejenom do kina. Jednou ho dokonce uhnala do divadla, ve kterém předtím nikdy v životě nebyl. Přetrpěl to, ale po skončení ji požádal, že do ‚díívadla‘ už ne, že se tam mezi těmi snoby necítí dobře. Respektovala to.

Nastala zima, pak jaro, léto a přešla ještě další čtyři roční období. Během té doby Matěj výrazně pomohl Karlovi dostavět dům, nenechal se udolat neustálým doprovázením Jarmily a nejméně jednou týdně dopřál potěšení některé ze sexu chtivých žen a dívek, které ho o to požádaly. Prostě neměl to srdce jim nevyhovět.

Jednoho dne o prázdninách na něj Jarmila čekala před fabrikou a vytáhla ho na procházku, Přesvědčila ho tím, že potřebuje přijít na jiné myšlenky, neboť je jí jaksi smutno. To samozřejmě na Matěje platilo a nemohl jí to odmítnout.

Vyšli si daleko za město do polí a luk. Jarmila mlčela a Matěj ji nechal přehrabovat se ve vlastních myšlenkách. Nijak jí do toho nezasahoval a čekal, kdy se sama rozpovídá. Trvalo dost dlouho, než se k tomu odhodlala.
„Matěji,“ ozvala se tiše.
„Hmm.“
„Chtěla… chtěla bych něco říct, ale bojím se, že se budeš zlobit.“
„Nó, když to neřekneš, tak se nedozvíš, jestli se budu zlobit nebo ne.“
„Jo, to je pravda,“ podívala se na Matěje úkosem. „Víš, mám v poslední době pocit, že to doprovázení, no, že je ti to možná zatěžko. Jestli už to nechceš dělat, tak řekni. Smířím se s tím.“

„Co to meleš?“ málem se na ni Matěj utrhl. „Kdybych s tebou nechtěl jít, tak bych ti to řek rovnou.“
„Tak proč mě teda doprovázíš?“
„Protože seš milá, příjemná a chytrá holka, se kterou se cejtím fajn. Působíš na mě jako balzám, kterej mě pokaždý zklidní jako ta nejlepší relaxace, že se pak cejtím uvolněnej a odpočatej.“
„No, možná. Ještě kdybych byla aspoň trochu hezká,“ posteskla si.

„Už zase plácáš nesmysly. Máš tady zrcátko?“
„Ne.“
„Tak se sebe podívej doma. Seš moc pěkná holka s nádherným úsměvem, která se mně líbí. Ty, když se usměješ, je to jakoby se rozsvítilo sluníčko. Nechápu, proč máš takovýhle blbý řeči.“
„To myslíš vážně?“ otázala se opatrně.
„Samozřejmě,“ potvrdil Matěj svoje slova.

Chvíli vedle sebe opět kráčeli mlčky. Matějovi to připadalo, jakoby Jarmila nad něčím přemýšlela a tak ji nechtěl rušit v rozjímání.
Najednou se zastavila, otočila se k Matějovi a podívala se mu zpříma do očí.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ oslovila ho tiše.
„Na cokoliv. Když nebudu znát odpověď nebo ti to nebudu chtět říct, povím ti to.“

Zhluboka se nadechla a s čistou myšlenkou řekla: „Vzal by sis mě za ženu?“
Rána do palice by na Matěje dopadla menší silou než tato otázka.
Nevěřícně se na ni podíval a chvíli trvalo, než ze sebe vydoloval: „To nemyslíš vážně, že ne?“
„To tedy myslím,“ odvětila pevně.
„Proboha, Jarmilo, ty si zasloužíš nějakýho slušnýho kluka, ne jako sem já. Víš ty, co se o mně povídá?“ a aniž čekal na odpověď, pokračoval: „Že sem děvkař! Protože se vyspím třeba i s třema různýma ženskejma za tejden. Jenže ani ne tak proto, že bych to chtěl, ale ony mě prostě svedou.
Když na mě vybalej ty svoje řečičky a psí kukuče, tak jim prostě nedokážu odolat. Nemám ponětí, co na mně viděj, ale je to tak. A takovýho kluka, kterej by tě trvale podváděl, ty by sis chtěla vzít za muže? Tomu nevěřím.“

Odfoukl si námahou, avšak dívat se Jarmole přímo do očí nepřestal. Ani ona neodvrátila zrak.
„Měla jsem dva kluky,“ rozhovořila se zvolna. „Ten první ze mě udělal ženu a začal mě považovat za svůj majetek. Skončila jsem s ním dřív, než si na to zvyknul.
Ten druhej byl zpočátku fajn, ale brzy se ukázalo, že je mu hospoda milejší než já a tak to byl taky brzy konec.
No, a pak jsem se potkala s tebou. Povím ti upřímně, že vzhledem k tvý pověsti jsem se toho prvního doprovodu trochu bála. Ale ty ses zachoval jako pravej gentleman. A choval ses tak pokaždý, když si se mnou byl. Proto tě znám mnohem vic, než kterákoliv ženská, se kterou jsi kdy byl.
K těm doprovodům jsem se ti vlastně vnutila, protože na mě působíš úplně stejně jako na ty ostatní, jen jsem nechtěla bejt jako ony a čekala jsem, kdy se to nějak vyvrbí a dojde k tomu. Jenže tys mě nepozval ani na kafe, natož pak na rande. Proč vlastně? To se ti fakt nelíbím?“

Matěj měl nepříjemný pocit, že vypadá jako čerstvě vyoraná myš.
Po chvíli tiše hlesnul: „Když já sem se bál.“
Jarmila překvapením zalapala po dechu. „A prosím tě, čeho!?“
„No, měl jsem strach, že když ti něco takovýho navrhnu, tak to budeš vnímat podle mý pověsti a podle toho se zachováš.
Víš, jednu přes držku bych vydržel, ale kdyby ses na mě jen podívala a pak se otočila a beze slova odešla, tak to bych ustál jen těžko. Seš děsně fajn, líbíš se mi a mám tě rád, ale protože jsem v životě nikdy žádnou holku na rande nepozval, bál sem se, abych to pozvání nějakým nepředloženým způsobem nezvoral. Tyhle mý obavy…“

Nedořekl, protože jej Jarmila objala a svými rty přerušila jeho promluvu. Nečekal to, ale bylo mu hned jasné, že netřeba dalších slov. Objal ji jako ona jeho a s dychtivostí, jakou by u sebe sám nečekal, jí vracel polibky.

Po chvíli se mu Jarmila vymanila z objetí a tiše řekla: „Myslím, že je nejvyšší čas, začít dohánět, co jsme si doteď odpírali. Tak poďme.“
„A kam?“ vyzvídal Matěj.
„Tam, kam už tě zavedla ségra,“ usmála se Jarmila a vzala ho za ruku.

Matěj se rozhlédl kolem, a teprve nyní si uvědomil, že se nacházejí poblíž zahrádkářské kolonie, kam se dostali opravdu velkou oklikou.
„Ona ti snad něco říkala?“ zeptal se udiveně.
„Ale vůbec ne. Jen Růženu znám a vím, jak je sexuchtivá, takže je vyloučený, že by tě nechala bez povšimnutí.“
Na to Matěj neměl odpověď, jen poznamenal, že by mohla dělat i policie.
„Ale dyť já ti nic nevyčítám,“ usmála se Jarmila. „Možná je i dobře, žes ji takhle poznal. A neloudej se, už se nemůžu dočkat,“ dodala a přidala trochu do kroku.

Jakmile vstoupili do chatky, zamkla za nimi dveře a stoupla si před Matěje.
„Svlíkneš mě?“ zaprosila.
Matěj neodpověděl.
Místo toho řekl: „Nejdřív ze všeho bych ti měl odpovědět na tvou otázku.“
„A na jakou?“
„Jestli si tě vezmu za ženu.“
„Aha. A vezmeš?“
„Ne. Mimo jiný i proto, že určitě budeš chtít mimčo a já s dětma vůbec neumím. Dalo by se říct, že se jich i bojím, protože jim nerozumím. Ale můžeme zkusit žít spolu jako bysme byli svoji, a když nám to bude klapat i po pár letech, tak se na tom třeba i domluvíme. Říkám ti to proto teď, aby sis nemyslela, že si chci s tebou nejdřív užít a povědět ti to až potom.“
„Já věděla, že seš ten nejúžasnější kluk, jakýho sem kdy poznala. Sem plně pro. Ale teď už mě svlíkni, prosím.“
„Tak jo,“ přikývl.

Nedalo mu to moc práce. Měla na sobě jen lehké šatičky ke kolenům, přepásané úzkým ozdobným páskem. Nebyl problém je rozepnout a odložit na židli.
Pak už stačilo jen shrnout ramínka šatů do stran a pomalu je stáhnout až dolů tak, aby z nich mohla pohodlně vykročit ven. Zůstala před ním jen v podprsence a kalhotkách.
Objal ji a úspěšně se pokusil rozepnout pásky útulku, skrývající její prsa. Přitisknut k ní, shrnul pásky dopředu, až se dotkl košíčků. Ty pak zvolna stáhl dolů, až se před ním objevily dva pěkné půlkulaté balónky.
Uložil podprsenku a zlehka se jich dotkl. Byly nádherně tuhé a přitom pružné, jaké snad dosud v rukách neměl. Měl sto chutí se s nimi mazlit, ale věděl, že příležitostí ještě bude mít ažaž. Teď se přece musí pustit do odkrytí té nejsvatější svatyně jejího těla.
Zaklesl prsty za vršek kalhotek a začal je pomalu stahovat dolů. Sedl si na bobek, a když se před ním zjevil černý trojúhelník, přitiskl k němu nos, aby nasál vůni jejího ženství. Zdržel se jen na okamžik a postupoval níž a níž, dokud Jarmila z kalhotek nevystoupila ven. I je odložil na židli.
„A teď ty,“ vyzval Jarmilu.

Ani ona to neměla těžké. Stačilo Matějovi svléknout přes hlavu tričko, rozepnout kraťasy a i s trenkami je stáhnout dolů.
Jakmile tak učinila, přitiskla se k němu, aby pocítil horečnaté dmutí její hrudi. Rukou zabloudila dolů a dychtivě se zmocnila ztopořeného údu. V ten samý okamžik poznala, jak Matějova ruka pohladila jemný kožíšek její kundičky, párkrát se protáhla údolíčkem, až se nakonec do v něm ukryté rokle, zanořily prsty.

Oba se kochali svými jedinečnými erotickými skvosty a pozvolna se přitom přemisťovali k čekající válendě.
Jakmile se k ní dostali, Jarmila si na ni celá natěšená lehla. Trpělivě počkala, až si Matěj natáhne gumu, a pak vstřícně roztáhla nohy.
Rychle mezi ně vklouzl, našel cíl a pomalu, velice pomalu, pronikl do žádostivě čekajícího lůna.

Když už nemohl dál, na moment se zastavil, neboť si nemohl odpustit poznámku: „Ani ve snu sem si nedoved představit, že… že…“
„Já taky ne,“ skočila mu do řeči Jarmila. „Ale konečně tě cejtím uvnitř a je to strašně krásnej pocit,“ vzdychla slastně a maličko se přizdvihla, aby zjistila, jestli by to nešlo ještě hlouběji.
„Chci si tě vychutnat co nejdýl,“ zašeptal Matěj. Položil se na ni, zmocnil se jejích kůzlat a začal zvolna přirážet. Užíval si každý milimetr pohybu dovnitř i ven.
Jarmila zaklesla nohy za jeho záda a silně ho k sobě tiskla. V pomalém Matějově rytmu mu nepatrně vycházela vstříc a možná i díky tomu se dočkala rozkoše nejvyšší.

Matěj nejprve ucítil jen jakési zachvění, po kterém následovalo jemné stažení protahované kundičky. Poté přišlo několik stále silnějších sevření a po tom nejsilnějším pokračovalo se stále klesající intenzitou, až odeznělo úplně. Poslední zachvění Matěje totálně vybudilo a silnou pulzací vystříkal všechny své zásoby do elastické jímky.

„Nemůžu uvěřit tomu, že už je konec,“ posteskla si Jarmila tiše. „To… to bylo něco… něco tak úžasnýho, že bych to snad vydržela celý odpoledne. A když si stříkal, to bylo tak dráždivý, že se mě ta slast, kdy sem byla snad v sedmdesátým sedmým nebi, ještě slabě zvopakovala.
Nevím jak to říct slušně, ale bylo to přímo nebeský pošoustání. Promiň, že sem byla sprostá,“ koukla na Matěje zahanbeně.

Matěj ji pohladil po vlasech a usmál se.
„Souhlasím s tebou, že to bylo přímo nebeský, a kdybych to v kuse vydržel celý odpoledne, rád bych ti vyhověl. Ale když už to nejde v kuse, dá se to zvopakovat i víckrát, když je možnost a příležitost. A klidně vždycky řekni, co ti slina na jazyk přinese, ať už je to šoustání, jebání, šukání, vocas, péro, kunda nebo píča, všecko se do tohodle hodí. Za sebe můžu ještě dodat, že ta tvoje kundička je tak krásná, že si ji rád při vhodný příležitosti prohlídnu podrobnějc.“
„To sem ráda, že na to takhle nahlížíš,“ odvětila Jarmila. „Víš, já mám někdy neskonalou touhu přestat bejt za slušňačku, a bejt sprostá jako dlaždič. Přišla jsem totiž na to, že když se takovou stanu aspoň v duchu, že to strašlivě pomáhá, když mám příšernou náladu. Před tebou se aspoň už nebudu stydět občas taková bejt.“
„Tak to mně odlehlo. Už jsem se bál, že budeš ta nejcudnější holka pod sluncem, která nedokáže říct třeba do prdele.“
„A to zase jó, ale jen v nejužším kruhu.“
„To je v nejlepším pořádku. Poslyš, Jarmilko…“ chtěl Matěj předestřít další myšlenku, ale Jarmila ho přerušila.
„Hele, nech si tu Jarmilku i Jarmilu. Proč mě neříkáš Jájo, jako mě říkaj doma. Mně se to docela líbí.“
„Ale to vůbec není problém, Jájo. Mě zase můžeš říkat Maťo, jak si mě holky v práci pojmenovaly. Jo, a teď mě zrovna napadlo, ty tvý kundičce bysme mohli říkat Jájinka, když je tak roztomilá. Co ty na to?“
„No to je krásný! Já mám Jájinku! Tak to si ji budu pro tebe šlechtit a opatrovat. No jo, ale jak budem říkat tvýmu ocasu?“
„Tak to nevím,“ zavrtěl hlavou Matěj.
„Budu o tom přemejšlet, však na něco přídu,“ ubezpečila ho Jája a jala se ho líbat.

Po nějaké době vzájemného olizování a osahávání se Matěj posadil a prohlásil: „Říkám to nerad, ale měli bysme se oblíct a jít. Naši na mě vždycky vyčítavě koukaj, když nepřídu na večeři. My bysme řekli, že jsou trochu staromódní, ale já je beru jaký jsou. Tak se nezlob.“
Vlastně těmi slovy Jarmile zalhal, ale měl v úmyslu si v hlavě přehrát co se mezi ním a jí přihodilo, a srovnat si myšlenky. Nechtěl to však říkat přímo, aby si to špatně nevyložila či se neurazila.

„No to je fakt. Taky bude lepší, když přídu domů tak nějak normálně,“ souhlasila Jarmila. „Co kdybys na mě zejtra o půl třetí počkal u krámu, pak bysme zašli na kolchoz, poměli se a pak probrali všechno, na co dneska nezbyl čas. Co ty na to?“ navrhla.
„Nó… víš…“ začal se Matěj značně rozpačitě ošívat, „…to nejde. Hele, nebudu ti lhát. Já… já mám zejtra rande a postupně ještě s několika dalšíma, a když něco slíbím, tak to splním. Ale pozejtří bych moh.“
Zatvářil se tak provinile, až se Jarmila začala smát.
„Prosím tě, proč se tak šklebíš, dyť o nic nejde. Tak prostě budeš uspokojovat jinou Jájinku. Když si to slíbil, je to přímo tvoje povinnost, dostát slovu.“
„A to tedy ne!“ vzepřel se rezolutně Matěj. „Jájinku máš jenom ty. Ty ostatní maj kundičku, putičku, jeskyňku a vůbec spoustu jiných roztodivných věcí, ale Jájinku ne!“
Řekl to tak vážným hlasem, že se Jarmila opět rozesmála.
„Tak dobře. Uznávám, že Jájinku mám jen a jen já a žádná jiná. Tak ji trochu pohlaď a poď se už konečně oblíknout, nebo to nestihnem.“

Matěj musel uznat, že na tom něco je. Třikrát něžně pohladil její Jájinku, poté pomohl Jarmile vstát a snaživě se pokoušel ji obléct s odůvodněním, že když to z ní svlékl, musí to na ni opět navléknout.
Vzala to jako srandu a za neskrývaného veselí a rozjařenosti oblékli jeden druhého. Pak se konečně mohli vydat k domovu.

Na druhý den měl Matěj z Jarmily hlavu jako škopek. Neustále se mu v myšlenkách honilo vše, co s ní prožil i to, jak k tomu vlastně došlo. Postupně mu docházelo, že to všechno měla pečlivě naplánované, protože nechtěla vypadat jako lehká holka a přitom si zachovat tvář.
Ať chtěl nebo ne, musel uznat, že je to velice chytrá, inteligentní holka, která ho navíc pěkně prohlédla, ačkoliv se velice snažil nedávat své pocity najevo. Ačkoliv se tomu stále ještě bránil, měl čím dál větší tušení, že právě ona je tou, kterou by chtěl mít. Jenže tady byl jeden velký problém, ženské, které ho nenechaly na pokoji. Ne, že by po něm chtěly hodit chomout, to ne, jen si s ním chtěly užít v posteli. Občas mu přišlo, že ho mají jako hračku. Prostě jen řeknou „přiď“, on přijde, ojebe je a zase jde domů.
S tím budu muset něco udělat, umínil si, jen zatím nevěděl co.

Seděl v kumbále, čuměl do blba a myšlenkami byl bůhvíkde. Úplně to s ním trhlo, když se otevřely dveře a dovnitř vplula Píchalka.
„Hele, co je s tebou? Sedíš tady zalezlej jak sysel a vůbec si s náma nepovídáš jako jindy,“ spustila hned z kraje.
„To bych taky rád věděl. Asi ňákej splín, či co, já nevím. Vlastně čekám, kdy mě to přejde,“ odpověděl Matěj, snažíce se probrat do reality.
„Tak nečekej a něco s tím dělej. Nejlíp mezi náma holkama,“ prohlásila starostlivě Píchalka a dodala: „To odpoledne, to platí?“
„Jasně. Co slíbím, to splním.“
„Fajn, tak už poď mezi nás,“ řekla a ladně se vlníc odkráčela.

Až teď Matějovi došlo, o čem spolu mluvili. No jo, mám pravdu, pomyslel si. Zároveň mu došlo, že s ní má odpoledne rande.
To, co ho v tu chvíli napadlo, vyvolalo na jeho tváři úsměv. Pomyslel si totiž, jak to zní srandovně, že bude píchat Píchalku. Zvedl se a s o něco lepší náladou zamířil na sál.

Když Matěj po skončení směny vyšel před fabriku, Píchalka už na něj čekala.
Zamířil si to přímo k ní. „Tak pudem?“ zeptal se.
Přikývla a vyšla rytmickým krokem vpřed. Nebydlela daleko, snad jen čtvrthodinku cesty od textilky ve starším činžáku.
Vyfuněli po schodech do třetího patra a to už odemykala dveře od bytu.

Když vešli dovnitř, Píchalka odložila kabelku a Matěj si ze zvyku zul botasky. „Tos nemusel,“ řekla a zavedla ho do obýváku, kde ho posadila na gauč. Přisedla si k němu a po dvou vteřinách ticha se ho zeptala: „Nebylo ti divný, že sem se k tobě přihlásila jako mnohem mladší holky?“
„To ani ne, spíš mě to překvapilo. Vím, že seš vdaná a tak sem počítal s tím, že nechceš bejt nevěrná. Co se stalo, žes tak najednou změnila názor. Tedy jestli o tom chceš mluvit.“

„Nestalo se nic. Jen se naskytla příležitost, kterou chci využít. Víš, můj muž je o deset let starší, a tak už to není jako za mlada. Už dlouho mě zanedbává. Asi na něj ten sexuální konec přichází dřív, než u jinejch chlapů.
Prostě na mě jednou za čas vleze, udělá se a tím to pro něj končí. Vůbec na mě nebere ohled, až si připadám, že mu snad sloužím místo nafukovací panny.
Momentálně je ve špitále a zejtra de pod kudlu, takže snad nehrozí, že by ho dneska honem honem pustili domů, protože na něj nemaj čas. Tak sem si řekla, že neuškodí, když si příležitostně, bude-li možnost, pozvu chlapa, aby mě uspokojil. A tak sem se obrátila na tebe. Nevadí ti, že ti tohle všechno vykládám?“ zeptala se nejistě.

„Vůbec ne,“ ujistil ji Matěj. „Naopak si vážím toho, že máš ke mně takovou důvěru. O to víc se budu snažit tě nezklamat.“
„Přiznám se, že sem se trochu obávala, jak přijmeš moje pozvání a jak to potom proběhne. Ale vidím, že můj pocit, že ti nejde jen o to šup sem šup tam, ale že ti jde o ženskou, se naplňuje, tak bysme snad měli začít.
Byla bych ráda, kdybysme se spolu nejdřív osprchovali. Já se z toho vedra celá propocená a ty jistě taky, tedy, jestli ti to nevadí. Ale budu se asi chvíli stydět.“
„Tak dem do tý sprchy, né?“ uzavřel to Matěj a začal se svlékat. „Můžu jít takhle?“ zeptal se, když stál před ní nahý.

„Jo,“ odvětila Píchalka se smíchem. „Myslím, že to je vhodný oblečení pod sprchu. Teď ještě, abych se do toho samýho převlíkla já.“
„A můžu se dívat?“ otázal se Matěj rozmarně.
Píchalka se rozchechtala.
„Netušila sem, že seš takovej srandista. To je přeci jasný, né? Akorát, že to nebude tak pěknej pohled jako na tebe. To víš, v pětačtyřiceti už nic nevypadá jako ve dvaceti.“
„Cožéé!“ vyjekl Matěj. „Já bych ti hádal tak o deset míň!“ nechtěl uvěřit.
„Díky za poklonu,“ začervenala se Píchalka, „ale moje roky nemůžeš vošidit. Je načase, abych i já uďála striptýz.“
Vstala a postavila se před Matěje, aby na ni dobře viděl.

A Matěj se díval a žasnul. Však bylo proč.
Píchalka byla statná ženská, v tom dobrém slova smyslu, a dalo se tak tušit, že celé tělo tomu bude odpovídat. Nejprve si rozpustila své dlouhé černé vlasy, které jinak nosila zapletené v drdolu. Sahaly jí až na záda.
Poté si svlékla halenku a dala tak nahlédnout na svá prsa, zamaskovaná bílou podprsenkou. Sundáním kalhot odhalila světu krásná pevná stehna, která každému muži, při pohledu na ně, musela zdvihnout tlak. Podprsenku odstranila jako profesionálka v sexy baru.
Kalhotky pak stahovala pomalu, centimetr po centimetru. Matějovi zabrala hydraulická soustava, a než kalhotky obloukem odletěly na zem, postavila jeho stožár do maximální pozice.

„Teda Pích… teda, ty seš ale pěkná ženská. Nechápu, jak ten tvůj na tebe nemá chuť.“
„Asi sem už vokoukaná a jestli to na něj přišlo dřív, tak se s tím holt budu muset smířit,“ vzdychla smutně.
„No, nebudem tyhle věci rozpitvávat,“ usoudil Matěj. „My tady sme proto, abysme se nejdřív vospršili a pak si co nejlíp zašoustali. Mimochodem, jak ty se vlastně jmenuješ. Sice je to vědomí, že budu píchat Píchalku, docela srandovní, ale já bych ti radši říkal jménem.“
„Ježišmarjá, já si na tu přezdívku tak zvykla, že se snad budu muset podívat do občanky,“ zdvihla ruce ve hraném zděšení, a pak zcela vážně dodala: „Já sem Dana.“
„Tak fajn, Dani,“ řekl Matěj, vstal a vzal ji za ruku. „Tak dem, ne?“

Vlezli si spolu do vany, Dana nastavila teplotu sprchy a obstříkla Matěje. Namočila žínku, nalila na ni trochu sprchového gelu a začala ho omývat. Nejprve zezadu od shora dolů, pak zepředu. Odbyla to rychle, jen u trčícího stožáru se zdržela o trochu déle.
Pak si ji ve stejném stylu vzal do parády Matěj. Poté, co ji v závěru dokonale vydrhnul kundičku, usoudila, že by to mohlo stačit a měli by se navzájem utřít do sucha. Když tak učinili, Vzala Dana Matěje za ruku a zamířila si to rovnou do ložnice.

Autor

Navigace v seriálu<< Matěji, proč tě holky tak chtějí 10Matěji, proč tě holky tak chtějí 12 >>
4.8 35 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Tak jsem zvědav jak to dopadne s Jájinkou. Jen se asi bude muset naučit odmítat holky tak uvidíme.

Clark

Začátek byl fajn ale na mě už to začíná být moc dlouhé a nic nového tam nenacházím, chtělo by to nějak opepřit.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x