Matěji, proč tě holky tak chtějí 06

Toto je 6 díl z 17 v seriálu Matěji, proč tě holky tak chtějí

Ráno se Matěj probudil, jak byl navyklý už v šest hodin. Nejprve si pomyslel, že se to bude muset odnaučit, ale zavčas mu došlo, že až bude chodit do práce, bude muset vstávat ještě o hodinu dřív.
Vylezl tedy z postele a jen ve spodním prádle zamířil do koupelny provést ranní hygienu. Poté se oblékl a vydal se do kuchyně najít něco k snědku. Otevřel ledničku a čekalo ho překvapení, velký talíř se třemi krajíci namazaného chleba, obloženými šunkovým salámem. Na vrchu byla cedulka „Pro Matěje“. Jenom vzdychl a umínil si, že si co nejdříve bude musit promluvit s maminkou a zakázat jí jakékoliv podstrojování. Přece se umí o sebe postarat sám.

Po snídani se vracel zpátky do svého pokoje. Cestou se málem srazil se sestrou, která, též jen ve spodním prádle, uháněla do koupelny.
„Čau bráško,“ zvolala, chytila ho, přitiskla se k němu svými pevnými ňadry a do ucha mu zašeptala: „Přeju ti krásný ráno.“
Pak ho letmo líbla a zmizela v koupelně dřív, než stačil jakkoli zareagovat.

Potvora jedna, ještě mě bude svádět, pomyslel si Matěj a přitom se potěšeně usmál nad její živočišnou bezprostředností.
S veselou myslí vešel do svého pokoje a zapřemýšlel, co by asi tak měl mít sebou, aby ukojil úředního šimla. Usoudil, že doklady a nějaký ten peníz budou stačit.
Oblékl si bundu a s myšlenkou ‚co se má stát ať se stane‘ se vydal do továrny.

Po necelé půlhodině stanul před fabrikou. Byla to rozsáhlá, šest pater vysoká budova s širokým průčelím, jimž se vcházelo dovnitř. Při pohledu na mohutnou stavbu mu proběhla hlavou vzpomínka na dobu, kdy zde nastupoval.
Zhluboka se nadechl a vstoupil. Byl překvapen, jak mu to prostředí ve kterém se ocitl, připadlo známé. Skoro, jako kdyby ty dva vojenské roky ani nebyly.
Po levé straně píchačky, po pravé vrátnice s velkým proskleným rámem, narušeným několika otvory pro dorozumívání.

Zaradoval se, když za sklem spatřil známou tvář.
„Teda dědo! Vy tady ještě fungujete?“ zahlaholil do dírek ve skle.
Vrátný, sedící za stolem skloněný zřejmě nad křížovkou, zvedl hlavu. Nejprve vytřeštil oči, aby se mu vzápětí roztáhla tvář do širokánského úsměvu.
„Kristova noho, Matěji! Seš to ty? Kde se tu bereš?“ vyjekl ohromeně svým charakteristickým chraplavým hlasem. „Dlouho jsem tě neviděl. Myslel jsem, žes šel za lepším.“
„No to jo. Byl jsem na vojně a teď se jdu optat, kdy mám nastoupit,“ sdělil Matěj vrátnému.
„Tak to musíš chodbou doleva a dveře číslo 5. Tam je osobní,“ informoval ho dědula a s úsměvem mu ukázal směr.

Matěj poděkoval a vydal se hledat zmíněné dveře. Samozřejmě je našel hned. Zaklepal a čekal, co se bude dít.
„Dále,“ ozval se jako ze studny.
Vešel dovnitř a pozdravil.
„Co si přejete?“ vypálil otázku muž, sedící za stolem. Byl hubený, s ulízanými vlasy a s ne zrovna přívětivým obličejem.
Matěj si ho prohlédl a usoudil, že to bude nejspíš nějaký vlezdoprdelka, vychutnávající si svou moc nad osudem lidí ve fabrice.
„Právě jsem se vrátil z vojny, tak jsem přišel zjistit, kdy mám nastoupit do práce,“ řekl stručně Matěj.

„Á, pan Štěrba!“ zvolal kádrovák. „Už tady mám tvůj spis, soudruhu. Od vojáků, víš? No, chválej si tě, takže určitě budeš přínosem pro náš závod. To by ses mohl zapojit do místního SSM. Abys to tam trochu pozvedl.“
„Na to zapomeňte. Na to sem už moc starej, za dva roky bych končil. Já chci jen vědět, kdy mám nastoupit. A kam.“
„Safra, to máš pravdu. Ale tak to by sis mohl dát přihlášku do strany. Potřebujeme mladý lidi jako sůl. Nová krev a tak, jistě mi rozumíš.“

„Koukněte, chodím na malou a na velkou, a žádnou další stranu k tomu nepotřebuju. A taky jsem jen vodmaturovanej seřizovač textilních strojů a ne marxista, leninista, stalinista či gottwaldista. To bych vám ďál akorát ostudu a nakonec byste mě vyhodili. Řek jsem to dost jasně?“ odpověděl Matěj podrážděně.
„My bysme tě vzdělali, soudruhu. Chodil bys na VUML.“
„Na to nemám buňky a na to vaše lákání říkám ne! Já prostě chci jen vědět, kdy a kam mám nastoupit.“
Matěj se měl co držet, aby ho neposlal rovnou do prdele.
„Budeš litovat, soudruhu, budeš litovat,“ prohlásil chladně kádrovák.
„A čeho?“
„Všeho. Nebude pro tebe existovat žádnej postup, prostě nic.“
„A co má jako bejt. Moje práce je jako každá jiná, tudíž potřebná. Zato vám práce asi pěkně smrdí a proto sedíte tady.“

Kádrovák ztuhl a pak ledově pronesl: „Příští tejden ve čvrtek prvního na šestým patře. Až budete nastupovat, zastavte se tady pro propustku.“
Jeho podlézavá přívětivost byla ta tam.

Matěj se otočil a bez pozdravu za sebou tiše zavřel dveře. Cestou ven se zastavil u vrátného Komínka, aby ulehčil blbé náladě po návštěvě kádrováka.
Když dědovi všecko vyoslil, děda se zachmuřil a řekl:
„Tak to sis zaďál na problém, Matěji. Ten po tobě pude jak vosa po flusu. Je to hajzl.“
„To už mě došlo taky. No, uvidíme, kdo z koho, já se jen tak nedám. Jsem rád, že jste mě vyslech, ale teď už musím mazat. Mám ještě po městě nějaký běhání. Tak se mějte a příští tejden na viděnou,“ rozloučil se Matěj se starým vrátným a vyšel ven z budovy.

Jakmile se ocitl venku, zastavil se a rozhlížel, jakoby se teprve rozmýšlel kam dál. Byla to však jen taková podvědomá finta, aby zmátl nepřítele, kdyby se náhodou koukal z okna. Věděl přesně, že než půjde domů na oběd, musí si nejprve obstarat ochranné prostředky.

Doporučenou drogerii našel snadno. Elektra i drogerie byly poměrně velké obchody a bylo prakticky nemožné je přehlédnout. Vešel dovnitř a začal se shánět po Milčině kamarádce. Prodejna však byla totálně prázdná, zákaznící žádní, jen u pokladny cosi kutil postarší prodavač.
Zamířil k němu.
„Dobrej den. Hledám Evu Káňovou, mám pro ni nějakej vzkaz,“ oslovil prodavače.
„Hmm,“ kývl hlavou muž a zařval: „Evkóó! Přišel za tebou ňákej frajer.“

Spoza závěsu se vynořila středně vysoká plnoštíhlá, prsatá blondýna s vlasy ke krku, úchvatnou ofinou a s pomněnkově modrýma očima, asi tak v Milčině věku, možná i o rok či dva starší.
Došla k Matějovi a upřela na něj tázavý pohled. Její kolega se mezitím někam ztratil.
„Ahoj. Já jsem Matěj a posílá mě Milča Lukešová.“

Na tváři Evy se okamžitě objevil nezbedný úsměv.
„Tak to seš ty?“ řekla vesele. „Milča mi povídala, že seš moc pěknej kluk, ale že tak hezkej, to jsem nečekala. Už to mám nachystaný. Hned ti to donesu, vydrž,“ řekla a odběhla.
V momentě byla zpátky s úhledně zabaleným balíčkem. „Tak tady to máš,“ oznámila a zamířila k pokladně, kde Matěj poctivě zaplatil požadovanou částku.
„Nechceš si to dřív vyzkoušet?“ zeptala se nevinně.
„Vyzkoušet?! To jde?“ vykulil se Matěj.
„No, opravdu jen hodně, hodně výjimečně. Ale jde.“
„A jak… jak to chceš udělat?“
„Jednoduše. Počkej na mě o půl třetí na rohu Šoustovy ulice a náměstí. Pak uvidíš.“
Usmála se na Matěje svým diblíkovským úsměvem a s pobavením se popásala na jeho udiveném obličeji.

„Jo, a já tam budu stát jak ztracenej vojcl a ty se budeš z dálky bavit, jakej jsem osel,“ odvětil nedůvěřivě Matěj.
„Bejvám sice někdy ukecaná ženská, ale teď zrovna nekecám. Prostě přiď a uvidíš,“ bránila se z nařčení.
„Dobrá. Budu tam, ale nečekám dýl jak pět minut.“
„Platí,“ řekla tiše, aby vzápětí spustila nahlas: „A vyřiď Milče, ať si to hodně užije.“
I Matěj zaregistroval, že se v blízkosti zničehonic objevil kolega. Skoro jako duch. Tak slušně poděkoval a vypadl z obchodu ven.

Domů došel tak akorát k obědu. Maminka sice trochu hartusila, že by taky mohl chodit domů trochu dřív, ale to jen tak na oko, aby se neřeklo.
Matěj si jen odskočil do svého pokoje uložit balíček, z něhož ovšem neopomněl vyndat jednu krabičku a strčit si ji do kapsy. Pak už honem spěchal usednout mezi ostatní. Maminka totiž ráda viděla, když je u stolu celá rodina pohromadě.

Po obědě se nezištně nabídl, že pomůže utřít nádobí. Jeho umytí bylo na Hance, neboť oba rodiče museli do práce. S povděkem se na něj usmála a pustila se do díla.
Rodiče mezitím odešli. Matěj beze slova utíral a vůbec nedbal na sestřino řečnění.
„Kruci, to se mnou nemluvíš, nebo co?“ vyjela na Matěje, když se nedočkala žádné odezvy.
„Ale jó, jenže teď se musím soustředit, abych to utřel do sucha a nic přitom neupustil. Na vojně jsme měli ešusy a tohle není moje parketa. Možná, že za rok se to naučím,“ plácl jen tak do větru, aby milovanou sestřičku popíchnul.
Úkosem se na něj koukla a nechala ho být.

Až když nádobí bylo i uklizeno, spustila vyzvídací výslech.
„Co máš teď v plánu?“ zajímalo ji.
„Nó, mám rande,“ odvětil popravdě Matěj.
„Tak tos teda sebou pěkně mrsknul. Chvilku ve městě a už máš rande. Tos teda fakt nezahálel,“ uznale pokyvovala hlavou.
„Ale za to já nemůžu. Já si byl jen v drogérii, kde dělá Milčina kámoška, koupit šprcky. Když mě zinkasovala, tak se zeptala, jestli je chci vyzkoušet. Řek sem ‚Vyzkoušet? To fakt de?‘ a ona mě řekla, že ve výjimečných případech jo. Tak jsem se jí zeptal, jak to chce udělat a ona odpověděla, kde mám na ni o půl třetí počkat, že mě s tím vyzkoušením pomůže. A to je všechno. Já si fakt nezačal,“ hájil se Matěj.
„Zní to jak docela pěkná pohádka, ale já ti to kupodivu věřím. Tak to abys pomalu šel, né? Bylo by blbý, kdyby na tebe musela čekat. A ne abys to vyzkoušení odbyl. Zprubni si to radši víckrát, ať máš jistotu, že je všechno v cajku,“ doporučila Matějovi dobromyslně.

„Teda ségra, netušil jsem, že máš o mně takovou péči. Co tak najednou?“ Matěj nechápavě vrtěl hlavou a přitom se chystal k odchodu.
„To… to ti nemůžu říct. Ale je to určitě pro tvoje dobro,“ zazněla odpověd.
„Ahá… No, je to od tebe hezký. Jen mě ještě řekni, než zmizím, co máš v plánu ty?“
„Ani ti nevím. Nejspíš si budu jen válet šunky a asi myslet na to, jak si užíváš,“ usoudila zasmušile.
„Tak to ti přeju šikovnou ruku,“ uchechtl se Matěj a honem zdrhal pryč, neboť Hanka se rozhlížela, co po něm má hodit.

Na ujednanou schůzku Matěj příliš nevěřil, ale znáte to, v podvědomí hlodá červíček, že si z něj možná vystřelila, ale co kdyby ne a přece jen přijde. Rázně si zakázal na to myslet. Vždyť jsou jen dvě možnosti, a která se naplní, pozná až na místě. Přece se nenechá nějakými pošetilými myšlenkami rozhodit.

Loudal se postranními ulicemi, avšak ne proto, že by se bál, že ho někdo kdo nemá, uvidí, ale proto, že jimi dlouhou dobu neprocházel a byl zvědav, co se v nich změnilo či zůstalo při starém. Každou chvíli si kontroloval čas. Z vojny byl zvyklý na přesnost a bylo by mu trapné přijít pozdě. Tedy v případě, že se ona Eva skutečně dostaví.
Když usoudil, že nastala doba aby zrychlil, přidal do kroku. Na rohu Šoustovy ulice se objevil minutu před půl třetí.

Stoupl si na roh chodníku a s rukama za zády pozoroval cvrkot na malém náměstíčku. Zhruba po minutě se podíval na hodinky. Když zbývala už jen jediná z těch pěti čekací doby, pomyslel si, že si z něj ta kočka přece jenom udělala srandu a že by vlastně mohl jít. Rozhodl se však poctivě vydržet do konce stanoveného času.
„Ahoj, tak jsem tady,“ ozvalo se mu najednou za zády, až sebou leknutím trhl.
Otočil se a neskrývajíc své překvapení, popatřil děvu z drogerie. Zpod krátké sukně čouhaly pěkně tvarované nožky a žlutou bundu napínala bohatá horní výbava.

„Tak přece jen jsi přišel,“ zatvářila se spokojeně.
„Svý sliby plním,“ ohradil se Matěj. „Po pravdě řečeno, nevěřil jsem, že přijdeš ty. Spíš jsem počítal s tím, že sis ze mě udělala prču a odněkud z dálky se budeš bavit tím, jak tady čučím.“
„Taky držím svý slovo,“ namítla. „Tak pojď, jdeme ke mně.“
Chytila Matěje v podpaží a společně se vydali k jejímu bydlišti.

„Poslyš, proč zrovna já? A vůbec, jak tě mohlo napadnout mě navrhnout to zboží vyzkoušet?“ zeptal se Matěj zvědavě.
„To máš tak. Já jsem tak trochu na kluky,“ uculila se, „A ty seš tak sexy, že to ve mně až zacukalo, když jsem tě spatřila. To byl moment, kdy jsem ti to prostě musela říct.“
„Já ti nevím. Abys pak nebyla zklamaná.“
„To si nemyslím. Nevypadáš jako nějakej ňouma, kterej neví co se ženskou. No, už jsme tady,“ oznámila mu konec cesty.

Před nimi stál osmipodlažní moderní činžák. Otevřela vchodové dveře, výtahem vyjeli do 6. patra, odemkla byt a už byli u ní doma. Hned za dveřmi se Matěj vyzul, aby nenašlapal.
„Jé, tos nemusel,“ domlouvala mu Eva, přestože se sama vyzula.
„Sem na to zvyklej,“ odvětil Matěj.
„No, když seš, tak seš,“ poznamenala a pokročila do jeho těsné blízkosti. Položila mu ruce na ramena, přitáhla k sobě a zlehka ho políbila, asi aby se nelekl.
Poté se k jeho rtům přisála tak intenzívně, že z toho vznikl francouzák snad větší než celá Francie.

„Tak abychom začli, ne?“ řekla po chvíli drtivého líbání a začala mu rozepínat bundu. Shodila ji na zem. „A teď ty,“ nařídila.
Zatímco jí Matěj svlékal bundu, už mu rozepínala knoflíky u košile. Vzájemné odstrojování trvalo jen pár desítek vteřin.
Jakmile byli nazí, popadla Matěje za ptáka a on jí vrazil ruku do houští mezi stehny. Do tohoto místa to šlo popaměti, oči mu však zíraly na pořádná prsiska.
„Teda ty ale máš velký kozy,“ poznamenal překvapeně. „V životě jsem takhle velký neviděl.“
„No, příroda mě obdařila a nejsem z toho zrovna nadšená. Radši bych měla menší,“ řekla s povzdechem. „Tak už na ně nečum a sáhni si,“ pobídla ho.

Matěj si tedy opatrně sáhl. Seznal přitom, že jsou nebývale pevná a jejich mírné prověšení způsobuje to, že jsou až překvapivě těžká.
„Zdá se, že oba máme to, co je potřeba. Tak pudem zkoušet,“ zavelela Eva usuzujíc, že toho osahávání už bylo dost. Matěj honem sáhl do kapsy u kalhot pro krabičku s prezervativy a už mašíroval za Evou do ložnice.

Matějovi ocas už pěkně stál, a tak mu přikázala, ať si pohodlně lehne, že pro tuhle chvíli všechno obstará sama. Učinil tedy, jak žádala. Jakmile byl ve vodorovné poloze, zručně mu nasadila gumu, popadla tuhý kolík a hbitě si ho zasunula do své nedočkavé hlubiny.
„Ááách, to je nádhera,“ zvolala nadšeně. „Myslím, že si ty naše zařízení budou náramně rozumnět,“ řekla a začala přirážet.

Pustila se do toho docela s vervou. Balóny jí začaly létat nahoru a dolů, až měl Matěj obavy, aby si při prudším pohybu s nimi nevyrazila zuby. Snažil se je rukama zachytit, ale vždycky se mu vyškubly a dopadly mu do dlaní zpátky jako dělová koule. Až když se do nich pořádně opřel, podařilo se mu je jakž takž udržet.
„Jo, jo, jo, jo,“ tiše se hecovala Eva a přidávala na razanci.
Asi se chce brzy udělat, pomyslel si Matěj a měl pravdu. Během jedné či dvou minut vyjekla a roztřásla se ve smyslné extázi. Matěje to dost vybudilo a výbuch byl na samém krajíčku, jak ale Evino sexuální napětí klesalo, uvolnil se i on a vyvrcholení odložil na pozdější chvíli.

„Myslela jsem, že se uděláš zároveň se mnou. Alespoň mě se to s jinejma poměrně často stává,“ prohodila udiveně, nepřestávajíc přitom poctivě klouzat po Matějově stožáru.
„Mně to v týhle poloze dýl trvá,“ objasnil Matěj.
„Aha…“ podotkla neurčitě. „Můžu si na tebe lehnout?“ optala se.
Na odpověď však nečekala. Plácla sebou na Matěje a obložila ho svými ňadry jako polštáři. „Neboj, brzy budeš taky,“ vyslovila tajemně a dala se do práce.
Už to nebylo jen hýbání nahoru a dolů, ale celá směsice nejroztodivnějších pohybů, jaké si jen dokázala vymyslet. Když po několika minutách ucítila, jak se ptáček ve hnízdě třepotá, vydechla si úlevou.
„Víš, co by mě zajímalo?“ zeptala se Eva Matěje, když se vrátil z očisty v koupelně. „Zajímalo by mě, proč jsi tak snadno na to vyzkoušení kejvnul.“
„Protože seš pěkná holka s velkejma kozama a já je chtěl vidět. Hlavně ale proto, že když má ženská chuť, tak ji prostě nejde odmítnout. To je snad jasný, ne?“
„Dík za upřímnou odpověď,“ zachichotala se. „Teď bysme ale měli udělat všechno pro to, abysme mohli co nejdřív pokračovat.“
„To souhlasím. Tak si ji běž pěkně vymydlit,“ naznačil Matěj, co do ní očekává.

Bez řečí vstala a zamířila do koupelny. Když se vrátila, zastavila se u postele, vyndala z krabičky další šprcku, a aniž by se jakkoliv domluvili, zaujala polohu 69.
„Kdyby něco, tak polykat to nechci,“ upozornila předem a lapla měkoučkého ptáčka do pusy.
Matěj se nenechal pobízet a zajel jazykem do škvíry mezi stehny. Oba se snažili, jak nejvíce mohli a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
Eva už tekla jak Dunaj a Matějův ohon nabýval stále větších a větších rozměrů.
Nebyl ještě v plné síle a už na něj Eva navlékala gumu.

„Prosím tě, poď už, určitě ti rychle doroste,“ žadonila netrpělivě.

Matěj se odkulil, aby jí udělal místo, počkal, až si lehne a pak se vrhl mezi roztažená stehna. Vklouzl dovnitř jedna báseň a hned se pustil do práce. Zvolil svůj osvědčený způsob rytmu, to je pomalu a furt. Současně s pravidelným fáráním dolů a nahoru, pohrával si s jejími balóny a přehazoval je ze strany na stranu, jako kdyby hrál ping pong.
Evě se to evidentně líbilo, protože slastně povzdychávala a ještě se snažila mu vycházet vstříc.
Matěj netušil, jak nesmírně ji to vzrušuje. Poznal to, až když se rozdrncala v návalu orgasmu. Nastala chvíle změnit způsob šoustání. Na jednu stranu, na druhou stranu, zakroužit, nahoru i dolů a v závěru pak dvakrát nakrátko a jednou tvrdě do hloubky.
Netrvalo dlouho a Eva v tom jela podruhé. To už Matěj poznal, že i jemu se blíží finále. Pevně sevřel Evina koziska a razantně přidal na tempu. Za pár minut mu zaškubalo ve slabinách a bylo hotovo.

Svalil se vedle Evy a ani nemohl mluvit, jak byl zadýchaný. Ani Eva v ten moment nebyla schopná slova. Až po chvíli se přitočila k Matějovi, opřela si o něj cecky a řekla: „Myslím, že až si příště přídeš koupit gumy, tak mě za odměnu budeš muset aspoň jednou vojet jako dneska. Budeš mít něco proti?“
„Ani ne. S takovou babou jako ty si rád hrknu. Zvlášť, když má takovýhle dýně, o tý důlní jámě ani nemluvě,“ zalichotil ji Matěj. „Ostatně, kdo ví, kolik měsíců uplyne, než to spotřebuju.“
„Já bych to spíš tipla na tejdny,“ zasmála se Eva a dodala: „Mám chuť ještě na jedno štrejchnutí. Co ty na to?“
„Já na to, že budu muset mazat domů. Máma nerada vidí, když přídu pozdě k večeři.“

Vstal a šel se dát do pucu. Když se vrátil, Eva stále ležela v pozici jako nějaká bohyně sexu, nebo možná i něčeho jiného.
„Vážně si nedáš ještě jednou říct?“ zaprosila se sepjatýma rukama.
„Fakt ne.“
„Tak pojď aspoň ještě poplácat ty moje dudy,“ lákala ho.
„Jo, to je akorát tak způsob, jak chlapa ukecat ke všemu,“ zazubil se Matěj a začal se oblékat. „No,“ začal, když byl v plné parádě, „moh bych ti aspoň nahnat kozy do chlívku, jestli budeš chtít.“
„Aspoň to,“ povzdechla si Eva a natáhla se pro podprsenku.

Sepnula si ji vpředu a pak natočila do patřičné pozice. Bylo už jen na Matějovi, jak kozy nažene do chlívků, což mu nedělalo žádný problém. Závěrem ještě bleskově sáhl Evě mezi nohy. „To abys neřekla, že jsem na něco zapomněl,“ vysvětlil bystře svůj náhlý čin a chystal se k odchodu.
„Tak to teda né, jen tak tě od sebe nepustím,“ zvolala Eva.
Vrhla se Matějovi kolem krku a začala ho divoce líbat. Matěj jí to trochu oplatil, ale pak ji od sebe odtrhl.

„Já už fakt musím jít. Jedno ti ale řeknu. S žádnou ženskou jsem si tak nezašoustal jako s tebou. Seš jednička.“
Suverénně lhal, protože Zuzanu a Simonu asi jen tak nějaká nenahradí. Nijak ho to však netrápilo. Ta malinkatá lež polichotí její ego a o to lepší to příště může být.
„Taky jsem neměla lepšího chlapa. Seš super. A vsadím na to hrb, že to nejlepší byl mrd,“ zakončila rýmem, že se oba rozesmáli.
„Tak se měj a opatruj,“ řekl pobavený Matěj, pohladil Evu po tváři a pomalu vycouval ze dveří ven.

Autor

Navigace v seriálu<< Matěji, proč tě holky tak chtějí 05Matěji, proč tě holky tak chtějí 07 >>
4.8 37 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Opět výborné pokračování. Začíná to vypadat, že nevošuká jen ty ženské, které si neřeknou. 🙂

harai

Začíná to být mírně stereotypní…

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x