Matěji, proč tě holky tak chtějí 09

Toto je 9 díl z 17 v seriálu Matěji, proč tě holky tak chtějí

Hostinský se přihnal jako vítr a v závěsu za ním i šéfka.
„Tak prej byste se chtěly rozdovádět,“ zahulákal a hrnul se ke skříni (něco jako registračka) stojící naprosto nenápadně v koutě. Sehnul se, aby ji odemkl, a vytáhl roletu nahoru. Odkryl tak magnetofon s velkými kotouči, zesilovač a docela slušnou repro bednu.
„Tedy, dámy a pánové, mám tady několik pásků. Na jednom je samá dechna, na druhým samý cajdáky, na třetím divočina pro mladý, na čtvrtým mix cajdáků s divočinou a na pátým směska úplně všeho. Co si vyberete?“

Ženské se chvíli radily. Mlaďošky nechtěly dechnu a starší generace zase rokenrol. Nakonec se dohodly a zeptaly se, jestli by to mohly být slaďáky a pak ten mix.
„Jo, proč ne?“ přikývl hospodský. „Umíte s tím někdo zacházet?“
„Já jo,“ přihlásil se Matěj.
„Bezva. Na krabičkách je napsaný co na pásku je,“ informoval hostinský. „Tak se dobře bavte a hlavně hodně pijte,“ zachechtal se a zmizel.
„Tak co chcete dřív,“ zeptal se Matěj.
„Jasně ty ploužáky, to druhý si pustíme, až se trochu rozjedem,“ rozhodla za všechny Růžovka.

Matěj nasadil požadovanou pásku, zapnul zesilovač a pustil magnetofon. Jen se ozvala hudba, otočil se a málem vrazil do šéfové, která mu stála za zády.
„Smím prosit?“ řekla sladce a vysekla komické pukrle.
„Už?!“ vydechl Matěj překvapeně.
„Snad si nemyslíš, že tady budeš jen tak stát? Dneska s tebou vymeteme podlahu,“ dobrácky pronesla Brbla a začala se s ostatními smát.

Matějovi nezbylo, než se začít ploužit. Ačkoliv šéfka byla paní v letech, přivinula se k němu jako nějaká dvacítka. I další děvčata, v hierarchickém pořadí, se k němu tiskla svými ňadry, jako kdyby do něj chtěly vymačkat důlky pro hraní kuliček.

Matěj šel z náruče do náruče. Ne, že by přitom zapomněly na starého Koubu. Vehementně ho lákaly do kola, čemuž se zpočátku vzpíral. Když si ale uvědomil, kolik koz se na něj bude lepit, dal si říct a rozhodně nebyl zklamaný. Holky z toho měly srandu a tiskly se k němu skoro jako na Matěje.
Všichni, až na Matěje, statečně popíjeli a tak brzy měli náladu dost veselou. Díky tomu si brzy potykal jak se šéfovou, tak i s ostatními staršími ženskými.

Po víc jak hodině smyslného pohupování si holky poručily mix. Rychlý rytmus rokenrolu je rozdivočil ještě víc. Tančily a svíjely se sólově i ve dvojicích, ale jedna z nich vždycky musela mít v parádě Matěje.
Ten už toho začínal mít dost a tak požádal o čtvrthodinovou pauzu, aby se aspoň trochu vzpamatoval. Byla mu dopřána, avšak jakmile uplynula, zrovna spustila pomalá skladba a k němu se přiřítila kvalitářka Brbla a vyzvala ho k tanci. Nezbylo mu, než jí vyhovět.

Přitiskla se k němu jako klíště. Už po pár vteřinách líného ploužení se o něj začala třít svými macatými vnadami. Matějovi bylo rázem jasné, že je nadržená jako přehrada, což mu vzápětí potvrdila pošeptáním do ucha.
„Co kdyby sme se na chvilku ztratili,“ zakňourala toužebně.
„Blázníš!“ ohradil se Matěj. „Hned by si toho všimli a já nestojím o žádný řeči. Jestli to mocí mermo chceš, tak jindy a jinde.“
„Jo, to chápu. A beru tě za slovo. Doprovodíš mě domů, hm?“ řekla tiše, nepolevujíc ve své snaze ho rozmáčknout.

Matějovi se do toho moc nechtělo, když mu však vsunula nohu mezi stehna, aby seznala jestli mu stojí, poznal, že se z toho již nevykroutí. Navíc se o tom nenápadně přesvědčila i rukou.
„Tak jo. Jen nevím, jestli z toho budeš něco mít. Jsem utahanej jako čokl,“ povzdechl si. Opáčila však, že si nemá dělat starosti.

Po desáté prohlásila šéfová, že už je dost unavená a že půjde domů. Pro ostatní to bylo signálem, že trachtace končí.
Matěj dal do původního stavu elektroniku, ženské z kasičky vyrovnaly útratu, a když chtěl Matěj přispět s penězi, osopily se na něj, že pozvaly ony jeho a ne on je.

Pomalu se začali rozcházet. Brbla Irena v rychlosti pošeptala Matějovi, že až vyjde ven, ať se dá dvakrát doprava, že tam na něj bude čekat.
Matěj při odchodu každou jednotlivě políbil na dobrou noc a poděkoval za krásný večer, jen starému Koubovi potřásl rukou a tím pádem odcházel jako poslední.

Kvalitářka Irena Brajglová na Matěje opravdu čekala, jak slíbila. Když se objevil, celá se chvěla nedočkavostí. Popadla ho za křídlo a rychlým krokem zamířila k domovu. Nejraději by byla běžela, avšak vzhledem k jistému stupni ovínění to raději neriskovala.

Sotva za nimi zapadly dveře jejího malého dvoupokojového bytu, už se začala cestou do ložnice zbavovat oblečení.
„Honem, honem,“ popoháněla Matěje, který se i tak snažil držet s ní krok. Zastavili se až u postele.
To už na sobě měla jen spodní prádlo. Rozepnula si podprsenku a její poctivé čtyřky se rázem propadly o poschodí níž. I tak si však zachovaly vcelku pěkný tvar.
Matějovi se při pohledu na tu mohutnost v patřičném místě rychle zvedl tlak.
„No ták, dělej, už ať seš nahatej,“ pobízela ho dychtivě, zatímco si stahovala kalhotky. Měla je dole dřív, než si stačil rozepnout poklopec.
Dál se nedostal, protože uznale zíral na hustě zarostlou krajinu mezi jejími stehny. Pomalu hrábl do kapsy pro balíček ochran, a to už Brbla nevydržela. Přiskočila k němu a jediným pohybem mu svlékla kalhoty i s trenkami.
Tak tak se jich stačil zbavit úplně a už ho, pevně svírajíc v ruce jeho tuhý klenot, táhla k posteli. Lehla si na ni a do široka roztáhla nohy, netrpělivě očekávajíc rychlý zásun.
„Víš, jsem děsně ráda, že jsem první, kterou vopícháš. A neboj se, holky jsou do tebe celý paf, takže postupně určitě vojedeš všechny. Jen to možná bude chvíli trvat. Bojej se, aby před tebou nevypadaly jako ňáký štětky. A protože mně je to fuk, tak jsem si tě vzala jako první.“
Spokojeně se usmála nad tím, jak všechny předběhla a smyslně si protáhla mezírku mezi nohama. Vtom si všimla, že si Matěj natáhl prezervativ.

„Hele, sundej si ten krám! Do mě můžeš stříkat horem dolem a vždycky to bude v cajku,“ ozvala se mrzutě nad jeho výbavou.
„Tak to ne. Buďto s tím nebo nic,“ ohradil se Matěj, a ačkoliv by ho nejraději do ní co nejdříve vrazil, čekal na její odpověď.
„To myslíš jako vážně?“ nechtěla věřit.
„Jo.“
„To nebude vono. Ale radši s tím, než nic,“ odvětila odevzdaně.
V tu chvíli ho do ní Matěj vrazil.

Brbla jen hekla a v mžiku začala kontrovat. V krátké chvíli sladili své pohyby. Vehementně přirážela proti němu, až to Matěje překvapilo.
„Ty to chceš hodně rychle, co?“ zeptal se.
„Se divíš? Dva měsíce jsem neměla chlapa,“ vyfuněla namáhavě a přirážela dál jako o život. Do pár minut se udělala.
Když pominula orgastická bouře, zůstala klidně ležet a nechala Matěje dělat si s ní co chce. Ten zvolnil a vrhl se na její obří cecky. A stalo se, co nečekala. Důkladná prsní masáž a hluboká sondáž v její studni ji nečekaně přivedla k druhému vyvrcholení, ještě silnějšímu než to první.
Ždímala Matějovo péro tak silně, že ho donutila vystříknout. Pulzace výstřiků ji prodloužila slast o pěkných pár vteřin.

„Kruci, to byl ale uragán,“ ocenila Brbla právě prožité okamžiky, když už vedle sebe jen tak leželi.
„Myslíš?“ zapochyboval Matěj.
„A né? Ještě nikdy jsem se neuďála dvakrát. Vždycky jen jednou a někdy ani to ne. Vo takovýhle šoustačce jsem si mohla akorát tak zdát, než jsem na sebe pustila tebe. To bylo víc než extra super špičkový,“ pronesla slastně.
„Jó? A to říkáš jako kvalitářka, nebo jako ty za sebe,“ neodpustil si Matěj malé rýpnutí.
„Já tě snad praštím, ty mizero jeden. Za trest mi to uděláš ještě jednou,“ rozezlila se naoko Brbla.
„Tak to určitě ne. Budu rád, když dojdu domů a zařádit si s tebou ještě jednou, tak nevím, kdo by mě vodnes. Ty určitě ne.“
„No, to je fakt,“ nerada souhlasila.
Matěj se šel dát do pucu a pak se začal oblékat.

„Víš, že jsem měla obavu, že mě vodmítneš?“ překvapila Brbla Matěje otázkou.
„Prosím tě proč?“
„No, myslela sem si, že pro tebe budu stará škatule.“
Matěj se pousmál.
„Jedna moudrá paní mi řekla ponaučení. ‚Nezáleží na tom, kolik tý ženský je let, ale na tom, jak má svou frndu chtivou. Rozhodně si víc užiješ třeba s šedesátiletou, která ji chtivou má, než se sebekrásnější dvacítkou, která ji chtivou nemá.‘
A měla pravdu, už jsem se s jednou takovou dvackou potkal. Dřevěný poleno bylo živější než ona, i když jsem ďál co jsem moh. Takže nevím, proč bych ti nemoh vyhovět, když ji máš chtivou.“

„Je dobrý vědět, že na to takhle nahlížíš. Nechtěl by sis to rozmyslet a ještě si to zvopakovat?“
„Dyť už jsem ti to řek. Děláš, jako kdyby to bylo naposledy. Nebo snad bylo?“
„To ani náhodou,“ rozhorlila se, „takovýho šukálistu aby jeden pohledal. Neměj péči, že se ti neozvu.“
„Tak dobře. Ale nepřeháněj to,“ zdůraznil Matěj, naposledy prohrábl palouk, potěžkal vemena a vypravil se domů.

Jen se ocitl venku, roztřásl jím chlad. Dal se do běhu, aby se trochu zahřál. ‚Sychravej podzim je ta nejhnusnější část roku,‘ zamudroval v myšlenkách a těšil se, až bude doma pod duchnou.

Po podzimu, tak jako každý rok, přišla zima.
Napadlo méně sněhu než v jiných letech a ani mrazivo nebylo tolik co předtím. Sněhové hrátky ho přestaly bavit. Lyžovat pomalu nebylo kde a na těch pár kopečcích okolo by se nevyzpytatelným mrňatům akorát tak pletl. Jezdit do vzdáleného zimního stadionu aby si zabruslil a do blba se honil kolem dokola, ho také nelákalo.
To si raději doma v teplíčku četl. Ale neležel jen v knížkách. Občas si i lehl do klína lačných žen. Ojediněle ho uhnala sousedovic Milča, to když rodiče náhodou někam vyrazili na celý den, několikrát ho pozvala kvalitářka Brbla, o kádrovačce Pavle nemluvě. Neopomněl na pozvání párkrát navštívit i drogistku Evu, a když náhodou nebylo do čeho píchnout, zašel do hospody za kamarády, kde si ho sem tam povšimla nějaká nadržená rozvedená panička, případně i ojedinělá slečna.

Ženské v práci však byly zdrženlivější, pomine-li se ovšem Brbla.
Při odpolední směně, kdy byla atmosféra uvolněnější, za ním chodívaly do kumbálu si zakouřit, či jen tak na kus drbu, anebo si zavolat, když měly tu potřebu.
Na ranní to nešlo. To se Matěj zdržoval ponejvíce na sále, aby šéfová měla dojem, že stále něco dělá. Určitě však věděla své a dobře znala, jak to doopravdy chodí. Rozhodně to ale působilo lepším dojmem, než kdyby seděl v kamrlíku.

Jaro se ohlásilo najednou a v plné síle. Ženské odložily zimní brnění a začaly vystavovat na odiv svá prsa i baculaté prdelky. V jejich chování bylo rázem znát, jak jarní atmosféra významně povzbudila jejich sexuální choutky.

Jednoho dne kolem půl páté odpoledne přišla za Matějem do kamrlíku Johana, jestli by si prý mohla zavolat. Měla na vojně kluka a zachtělo se jí s ním trochu pokecat.
Matěj jí to samozřejmě umožnil a tak vytáhla z kapsy papírek, kde měla napsané telefonní číslo. Protějšek zvedl telefon po prvním zazvonění. Požádala slušně o zavolání jejího milého, čemuž bylo vyhověno. I tak musela čekat delší dobu, než toho jejího hošana sehnali.
Rozložila se v otevřeném okně a dala se do cvrlikání.

Matějovi to přišlo komické, jak vzdychá a na dálku mu dělá pomyšlení, ale když Johanu uslyšel říkat, jak se těší až přijede na opušťák a vrazí jí ptáka do kundy, ulpěl jeho pohled na jejím vystrčeném pozadí.
Najednou, aniž sám věděl jak, k ní přistoupil a začal ji po vábícím zadečku hladit. Dokonce povytáhl šatovku a zajel rukou mezi stehna. Johana nic nenamítala, jen se trochu zavrtěla.
Dostal se až ke kalhotkám přes které hladil její políčko. Během chvíle zjistil, že pořádně zvlhla. Napadlo ho, že by se měl dostat pod tu překážející látku, když Johana se slovy ‚Jéžišmarjá, já už musím jít. Tak pa.‘ ukončila hovor a zavěsila.
„Dneska to nejde, Maťo,“ řekla a urovnala si šatovku. „Ale neboj, já určitě přídu,“ zakřenila se, líbla Matěje za ucho a v dobré náladě vyplula z kamrlíku.

Určitě přišla hned za týden. Došla a povídá: „Seš tu sám?“
„Jasně, celej boží tejden. To snad vidíš, ne?“
„No jo. A myslíš, že bych si zase mohla zavolat?“
„To víš, že jo.“

Opět se vystavila do okna s telefonem v ruce. Byla ale změna. Ta mrška se na to připravovala, neměla kalhotky. Vrkala s tím svým a bylo to samé „to víš, že jo lásko, už se na tebe těším“ a vrtěla prdelkou.
Matěj jí jemně hladil bobříka a vjížděl prsty do horkého tunýlku. Chvílemi jí ujel sten a to hned říkala, „né lásko jsem tu sama a tak se na tebe těším, že si hraji s mojí frndou“.
Nakonec řekla: „Jé lásko, už musím letět, je moc pozdě.“
Položila telefon, zavřela okno a vrhla se na Matěje.

„Jéžiši, Maťo, už mě ho tam vraž. Dyť teču jak Dunaj,“ zaúpěla a rychle mu rozepínala poklopec.
To už Matěj držel v ruce neodmyslitelnou krabičku, a když mu vysvobodila ptáka, navlékl na něj ochranu. Jen se opřela se o zeď, Matěj zahájil útok. Bylo mu jasné, že to musí být rychle, proto se do toho pustil svižným tempem.
Johana přirážela jako mašina a táhle vyla. Do několika málo minut se roztřásla a pulzujícími stahy svírala Matějův ocas, jakoby mu z něj chtěla udělat placičku. Matěj však ještě chvíli vydržel. Teprve po dalších pár minutách to pořádně zacukalo i v něm. Normálně by mu ti trvalo o něco déle, ale snad díky jejímu masívnímu přirážení se udělal tak brzy.

„Kruci, to byla jízda,“ zhodnotila Johana uznale společné dílo.
Urovnala si oblečení a s vyzývavým pohledem jukla Matějovi do očí. „Myslím, že se ještě objevím.“
„Nebudu proti, ale někde jinde, smím-li prosit. Tady to není vono a taky může někdo přijít,“ připustil s výhradami Matěj.
„No jo, to máš asi pravdu. Zkusím něco vymyslet,“ řekla Johana, dala Matějovi obrovskou pusu a na vlnách sexuálního uspokojení odplula z kumbálu.

Všechno se událo tak rychle, že si Matěj nebyl jistý, zda se mu to jen nezdálo. Zaplněný prezervativ však hovořil jasně a nesmlouvavě. Zabalil ho do použitého sáčku od svačiny a šel to vyhodit do záchodu.
Když pak procházel po sále, zdálo se mu, že všechny ženské vědí, že ošukal Cimru Johanu a přemýšlejí o tom, v jakém pořadí za ním zajdou, aby jim udělal totéž. Raději zapadl zpátky do kumbálu a zůstal tam až do konce směny.

Další překvapení čekalo Matěje o dva týdny později, opět na odpolední. To k němu vtrhla Vendy a jen za sebou zavřela dveře, už se pídila, jestli je sám.
„Jasně že jsem,“ udiveně odpověděl Matěj. „Proč se ptáš?“
„No, víš, je se mnou něco divnýho. Vždycky když tě vidím začnu vlhnout a je to čím dál horší. Já už to nemůžu vydržet. Dneska už teču jak Vltava, Labe a Dunaj dohromady. Že mě to taky hezky uděláš, že jo…“ brebentila a rozepínala si přitom šatovku.
Když ji pak roztáhla a nabídla Matějovým očím svou nahou postavu, Matěj jen zamžikal a ocas mu vmžiku zcepeněl.
„Tý, Vendy, já ti nevím. Je to takový vošajstlý, kdyby sem někdo strčil hubu, tak je průser jak Brno,“ zdráhal se váhavě Matěj.

Vendy k němu popošla, vzala ho za ruce a položila si je na prsa. „Tak vo to neměj péči. Řekla jsem holkám, ať za mnou nechoděj, že si jdu s tebou důvěrně a intimně popovídat,“ uklidňovala ho.
„Nó, tak to je fakt pěkný,“ odfrknul si. „Takže si jim vlastně řekla, že si deš zašukat.“
„No a. Stejně se na tebe všechny chystaj, tak je to fuk.“
„Jóó. Drbalka taky?“
„No, ta asi né, ale jistá si tím nejsem,“ uculila se a sáhla mu do kalhot. Překvapením vyjekla: „Páni, máš ho jak ukovanej hřídel. Tak honem, dělej, přece mě nenecháš čekat,“ drndala nedočkavě.
Vydolovala mu ptáka z montérek, pak se posadila na kraj stolu a roztáhla nohy.

Matějovi nezbylo, než sáhnout do kapsy pro nezbytnou ochranu a pak, už s nasazenou gumou, vběhnout do nastražené pasti. Okamžitě se dostal až ke dnu. Jednou rukou přidržel Vendy, druhou popadl nejbližší ňadro a teprve potom začal pravidelně přirážet.
„No konečně! To je paráda… ach… ááá…“ pustila se do sténání a snažila se při tom aspoň nějak kroutit, když už nemohla přirážet.
„Prosím tě, ne tak nahlas. Holky za dveřma určitě špicujou uši,“ nabádal Vendy k tišším projevům.
„Jen ať slyšej, jak si užívám,“ nedala se odradit a Matějovi naschvál ještě nějaký ten decibel na hlasitosti přidala.

Matěj to vzal na vědomí a pucoval její díru dál jako naprogramovaná mašina. Sem tam změnil úhel zásunu, sem tam v ní zamíchal neexistující těsto a Vendy se po pár minutách s vítězným pokřikem parádně udělala.
„Takhle rychle jsem ještě nikdy nebyla hotová,“ pochvalovala si. „Seš fakt dobrej. A jak seš na tom ty?“ vyzvídala.
„Copak, zdá se ti to dlouhý?“ opáčil Matěj posměšně.
„Ale vůbec ne. Pro mě bys to moh dělat až do konce směny.“
„To by asi nešlo. Tvý kámošky stojej určitě přede dveřma ve frontě a byly by na tebe pěkně naštvaný,“ řekl Matěj a spustil stříkačku.
Vendy se začala řehonit.
„To by byla prča, kdyby tam fakt stály,“ řekla a slastně vnímala pulzující ocas.
Když bylo dokonáno, seskočila ze stolu, zapnula si šatovku a celá rozzářená vypochodovala z kumbálu. Fronta za dveřmi se naštěstí nekonala.

Nekonal se ani nájezd chtivých dívčin, který Matějovi Vendy prorokovala. Do konce týdne se v tomto směru neudálo vůbec nic.
Až další týden ve středu na ranní, za ním přišla Růžovka.

Posadila se u něj v kumbálu a neohlížejíc se na přítomnost jeho kolegy spustila.
„Poslyš, Maťo, co děláš v sobotu a v neděli?“ zeptala se přímo.
„Většinou pomáhám tátovi na zahradě a kolem baráku. Proč? Něco potřebuješ?“
„No, já ani ne, ale brácha by potřeboval píchnout. Staví barák a na ty dny se chystá dělat strop. Tak by se mu hodil silnej chlap, kterej by pomoh usadit traverzy a vůbec ten strop poskládat dohromady. No, a jeden silák mu do party chybí,“ vysvětlovala Matějovi o, co kráčí.
„No, asi by to šlo,“ zamyslel se Matěj. „Když tátovi povím o co jde, určitě se beze mě dokáže obejít. Zejtra ti dám vědět na tuty.“
„Jak tak na tebe koukám, tak to nabeton dopadne,“ uculila se. „Neboj se, nebudeš škodnej,“ dodala.
K jejímu překvapení Matěj vylítnul jak čert z elektriky: „Tak hele, já mu pudu pomoct, že to potřebuje, ne proto, že bych chtěl prachy. Na barák potřebuje každou korunu, tak ať si je šetří. Jestli jen zaslechnu něco vo penězích nebo vo něčem podobným, tak nenávratně zdrhám. Je ti to jasný!?“

Růžovka zůstala s pusou otevřenou.
„Ty bys dokázal jednoho vyděsit,“ řekla, když se konečně zmohla na slovo. „Upozorním ho na to, i když nechápu, proč tě to tak vytočilo.“
„Protože pomoct bráchovi svý dobrý kamarádky se dycinky chodí gratis.“
„Aha, to jsem nevěděla. Takže s tím může počítat?“
„Řek bych, že jo, ale radši počkej na zejtřek. Pro jistotu.“
„Tak jo. Seš bezvadnej kluk,“ usmála se a honem Matějovi vlepila parádní pusu.
Pak zamávala a odešla za svými povinnostmi.

Obešel na sále všechny ženské, aby zjistil situaci, která z nich bude měnit šarži.
„Dál už nechoď. Co chvíli budu měnit,“ houkla na něj Píchalka, když ji míjel. Okamžitě přibrzdil a zůstal vedle ní.
„Hele,“ spustila medově, „neměl bys chuť ke mně v sobotu přijít? Budu sama doma.“
„Neříkej. A co bych jako u tebe ďál?“ optal se Matěj nevinně.
„Neboj, mejt nádobí tě určitě nutit nebudu. Ale možná bych ti nechala vylízat můj kastrůlek, co ty na to?“
„To zní fakt lákavě a určitě bych na to kejvnul, ale slíbil jsem Růžovce, že v sobotu i v neděli přídu pomoct jejímu bráchovi na stavbu. Ale když se ti naskytne zase příležitost, můžeš se mnou počítat, pokud budu volnej. V tomhle směru já rád dávám a rád dostávám,“ usmál se na ni a nápadně nenápadně ji pohladil po prdelce.
„No jo,“ zakabonila se Píchalka, „ale co já vím, kdy to bude?“
„Však ty na něco přídeš,“ ujišťoval ji Matěj.
V té chvíli se stroj zastavil a na další řeči už nebyl čas.

Všechny ženské se jako obvykle seběhly k Píchalce a pustily se do čištění. Matěj jim vydatně pomáhal a v závěru ještě udělal rychlou kontrolu, zda je mašina správně nastavená. Svou kontrolu provedla i Brbla, a když neshledala žádnou závadu, spokojeně odkráčela do své kukaně.

Po práci, když předaly mašiny odpolední směně a po převléknutí se do civilu vyběhly před fabriku, přitočil se Matěj nenápadně k Píchalce a tiše jí řekl: „Dej vědět.“

Navigace v seriálu<< Matěji, proč tě holky tak chtějí 08Matěji, proč tě holky tak chtějí 10 >>
4.6 36 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Galaxis

Tahle série je moc fajn!

Junior

Skvělé pokračování. Jen si nejsem jistej jak dlouho takovýto provoz vydrží. Těším se na další pokračování.

shock

Seriál už mi připadá trochu jednotvárný. Mladý kluk obletován ženami všeho věku, kdy každá je sama (možná rozvedená), vždy má volný byt a je vždy patřičně nadržená. Jsme sice v povídkách, kde jde o fikci, v reálu je tohle prakticky nemožné. Zvlášť v části, kdy mu říkají, že se o něj budou postupně „dělit“. Ano, je to čtivé, je to žádané než jiné druhy povídek, ale na x-dílný seriál mi to přijde dlouhé. Tímto ale neshazuji autora, ani již vydané povídky, aby bylo jasno! (Jelikož já toto nepíšu, tak možná to vypadá, že si stále stěžuji na jiné autory) 🙂

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x