Oslava 01

Toto je 1 díl z 4 v seriálu Oslava

Na Valentýna se vždycky moc těšila. Slavívali ho před léty i s manželem Petrem, ale to už byla dávná minulost. Rozvedli se ale až před několika roky. Nechtělo se jí vzpomínat, kdy přesně to bylo. Navíc bude mít pár dní po Valentýnovi narozeniny a padesátka také není zase až tak daleko.

„Šílenej věk! Proboha, v tomhle věku si hledat někde nějakýho slušnýho nezadanýho chlapa, co by nebyl hajzl a ještě by byl docela pěknej, žádnej tlusťoch… Hm, to je pěkná blbost,“ problesklo jí hlavou a spolu s tím i pomyšlení na to, že její přítel Arnošt, se kterým to příležitostně táhla snad dvacet let, se nadobro odstěhoval z Prahy.
I s ním Valentýna často slavívali někde na služební cestě, a to se ve zdejších končinách tenkrát moc nedodržoval, smutně si pomyslela. Jezdívali spolu služebně dost často. Bývalo to nádherné. Byl šéf inspektor a spoustu jí toho naučil. Byl o hodně let starší, ale měl úžasné charisma.

„Jo, milovala jsem ho, byl to miláček, ale nakonec se taky projevil jako sobeckej blb. Stejně to byla jen otázka času,“ zamračila se v duchu.
Teď už byla šéf inspektorkou také, ale on se před necelým rokem rozhodl jít do penze a podnikat na Moravě, odkud byla jeho rodina i rodina jeho ženy. Ani se jí už neozval.
Teprve pak zjistila, že mu vlastně stejně nejspíš celou dobu asi šlo jen o to, ukázat ostatním, že sbalil pěknou mladou ženskou, kterou by byl rád ošukal každý.
Ani jí to jejich další kolega nemusel tenkrát, když Arnošt odešel, říkat. Řadu let už to jasně cítila, ale hledat něco nového se jí nechtělo a on býval tak pozorný a něžný!
Na chlapy měla zkrátka pech. Vždycky byli buď ženatí nebo se jí akorát snažili využít. Koneckonců, bylo jí to jasné a snažila se tomu předcházet. Vždycky vypadala nejmíň o pět nebo deset let mladší, postavu jako proutek no a za prsa se rozhodně nemusela stydět. Plavky potřebovala nahoře XL, dole bohatě stačily S.
Snažili se jí balit všichni ještě i teď. O hodně starší i o hodně mladší, o vrstevnících ani nemluvě. Naučila se je elegantně odkázat do patřičných mezí. Jen tak někde si to s někým rozdat, to jí nebavilo. Potřebovala k tomu aspoň pocit lásky. Ještě, že měla svého miláčka, ale o tom nesměl nikdo nikdy vědět.

„Hmm, Petr. Pět nebo spíš deset let to bylo báječný, ale pak začal honit ženský a já kariéru a šlo to do háje. Chudák malej Péťa“, pomyslela si smutně a trochu jí zamrazilo.
Doma se akorát míjeli. Dokud byl Péťa ve škole, nějak se o něj starali společně, ale od jeho střední školy se na ně Petr už vykašlal úplně.
Domů chodil párkrát do týdne a ani se moc nenamáhal říct, kdy to bude. Nakonec to skončilo rozvodem. Jasně, že nebyla bez viny, ale kde se stala chyba, to už asi nikdo nevypátrá.
Všechno posledních deset nebo dvanáct let řešila rovnou se svým Peťulkou.

„Ještě, že byl tak rozumnej, byl vždycky tolik úžasnej. Vlastně jsem teď dlouhý roky měla jen práci a jeho, Arnošta už počítat nebudu,“ blesklo jí hlavou a probrala se ze svých chmurných myšlenek.
Stůl byl slavnostně prostřený, ryba byla připravená, jen jí bleskově ugrilovat. Pečená zelenina se dodělávala v troubě, na stole láhev skvělého moravského vína a další se chladila. Ještě na sebe pohlédla do zrcadla. Slavnostní šaty jí skvěle padly, nechala si elegantní lodičky na středním podpatku a pár krásných doplňků a šperků.
Dneska si schválně nevzala podprsenku, ale v těchhle šatech to bylo pořád ještě dobré. Postavu báječně zdůrazňovaly. Nebyla nijak vysoká, ale krásu její postavy zdůrazňovaly relativně dlouhé, štíhlé nohy, útlý pas a pořád ještě docela pěkná prsa. Byla se sebou spokojená.

„Kde se zdržel? Už tady měl být, pozdě přeci nechodívá,“ zamračila se v duchu, ale to už zaslechla šramot klíče v zámku.

Petr se prodíral svým novým autem pražskou večerní dopravní špičkou. Celý den se těšil na oslavu Valentýna se svojí mámou.
S Luckou se seznámil na studiích a vzali se hned po nich. Byla bezva, ale stejně jí oznámil, že mají něco nutného na Moravě a že dorazí až zítra. Nemohl si pomoci. Povedlo se mu chytit hned po škole skvělý džob a mohl si teď už s časem dělat, co chtěl a občas toho se svou milovanou Peťulkou využívali.
Čekali sice s Luckou prvního kluka dost brzy, měl jí doopravdy moc rád, ale tohle bylo něco jiného.
Petra byla jen jediná a nemohl se dočkat, až jí zase uvidí. Byla to jeho láska už dlouho, vlastně celý život. Od klukovských let.
Několik let mu trvalo, než se odhodlal jí to říct, ale těch posledních deset roků už byli spolu i jako milenci. Věděl, že to bylo trochu i díky tomu, že měla na chlapy pech a že táta na ně z vysoka kašlal.
Věděl i o jejím příteli z práce, ale tenkrát ho bral jako výzvu. Jako soka, kterého musí překonat. Byl od malička soutěživý a když si něco vzal do hlavy, nepřestal, dokud toho nedosáhl.
Teď si představoval, co asi bude mít na sobě a těšil se, až jí později bude pomalu všechno co nejsmyslněji svlékat. Obdivoval jí, že vypadá pořád tak neuvěřitelně mladě.

Jenže dneska měl i trochu jiný plán. Nikdy jí neřekl nic o tom, jak to tenkrát před lety bylo, jak sbíral odvahu udělat to, co udělal, jak se toho bál, co cítil, co prožíval.
Na oplátku chtěl slyšet od ní, jak se na to tenkrát dívala ona. Vždyť najednou se mu splnil jeho sen. Jakkoliv si to roky přál, vůbec to nečekal. Nikdy se o tom nebavili.
Prostě se to stalo a pak to pokračovalo a jeho Peťulka se odmítala „zabývat minulostí“, jak tomu říkávala, když přišla řeč na něco, co se týkalo starých časů a jí osobně.
Zaparkoval auto do jediného volného místa u chodníku a došel zbývajících asi padesát metrů pěšky. Najít parkování býval vždycky problém.
Věděl, že jde o pár minut pozdě, ale věřil, že kytice růží a dárkově zabalený parfém od Salvatore Ferragama to spraví.

Otevřel si dveře vlastním klíčem, vešel dovnitř a zůstal v údivu stát.
Byla nádherná. Nehádal by jí ani pětatřicet. Věkový rozdíl mezi nimi se skoro stíral. Jen zblízka byl vidět vějíř vrásek, který prozrazoval, že pětatřicet je už minulostí. Nový účes jejích polodlouhých vlasů jí náramně slušel. Jemné měděné odlesky prozrazovaly novou čerstvou barvu a nádherné, skvěle padnoucí šaty kousek nad kolena zdůrazňovaly její dokonalou postavu s plochým bříškem a výstavním poprsím.
Okamžitě si všiml, že její pořád ještě nádherně tvarovaná plná prsa nesvírá žádná podprsenka. Nepatrně vystupující špuntíčky jejích ňader dávaly tušit, že se schyluje k úžasnému večeru.
Pocítil při tom pohledu jasné zachvění v kalhotech. Nohy měla v punčochách přímo dokonalé. Na okamžik si představil, co se skrývá pod šaty.

„To je nádhera! Vypadáš tak báječně! Měla bys pózovat fotografům někde na červeným koberci jako opravdová super star a ne bejt tady v nějakým pražským bytě. Taková škoda! Škoda, že tě nemůžu brát všude s sebou a chlubit se, jakou mám nádhernou přítelkyni,“ vysekl Petr svou poklonu, ale věděl, že mohla být lepší. Zasloužila by si lepší. Byla prostě perfektní.

„Ale jdi ty, už jsem stará. Ale jsem tak ráda, že mám aspoň tebe. V saku a kravatě vypadáte vy mužský taky pěkně. Je to lepší než nějaký starý vytahaný džíny a tenisky. Ani nemůžu uvěřit tomu, že za mnou na rande přišel takovej mladej fešák. Ženský by zezelenaly závistí. Jenže taky se nemůžu pochlubit,“ zasmála se trochu smutně a své hebké paže ovinula kolem šíje svého milovaného Péti a dala mu nádherný polibek.

„Počkej, počkej, Peťulko, mám v ruce tuhle kytičku pro tebe a tady ještě malý dárek. Ani tě nemůžu obejmout, tak napřed si to vem, všechno nej k Valentýnovi a pak zase já,“ něžně jí od sebe odstrčil Petr a když si dárky odložila, objal jí pro změnu on a chvilku se s ní líbal.

Dárky si vyměnili, Petra rychle dodělala večeři, Petr nalil oběma sklenku vína, přiťukli si a za běžného klábosení a zamilovaných pohledů se pustili do slavnostní večeře u nádherně připraveného stolu, kde se vyjímala úžasná kytice růží, kterou donesl.

Večeře byla skvělá, říkával jí, že by se mohla živit i jako šéfkuchařka.
Jejich nálada gradovala a otevřeli si druhou láhev vynikajícího rýnského. Báječně se bavili, jenže celou tu dobu Petr někde uvnitř sbíral odvahu. Nevěděl, jak začít uskutečňovat svůj dnešní plán, ale pak najednou navrhl:

„Pojďme se k sobě přitulit na kanapíčko. Ale sundám si kravatu a sako, když dovolíš, i když máme tak slavnostní večer.“
Hned jak se uvelebili opřeli se o sebe otočil se k ní, upřel na ní svůj pohled a zeptal se: „Vzpomeneš si ještě někdy, jak to bylo, když jsme spolu byli poprvé? Ale vlastně spíš jak to bylo před tím? Proč jsi mi dovolila něco tak nádhernýho, když se to nesmí a musíme to přede všema skrejvat? Vždyť tys to mohla jednoduše nedovolit a dneska bysme tady neseděli. Neudělalas to. Proč? Tolik rád bych věděl, na cos tenkrát myslela. Cos prožívala, cos cítila? Dokázala bys to dneska upřímně říct? Moc bych to chtěl od tebe slyšet.“

„Peťulko, kolikrát tě budu prosit, ať minulost necháme minulostí. Vždyť máme to, co máme. Tobě to nestačí? Proč to chceš zrovna teď rozebírat a kazit nám tak krásnej večer?“

„Já to chci rozebírat celej život a kazit večer nechci v žádným případě. Nechceš mi dovolit se o tom bavit, ale dneska je zvláštní příležitost. Nejen že je Valentýn, ale je to skoro nachlup deset let, co tohle všechno vzniklo. Nikdy jsme se o tom nebavili, jen jsme věděli, že se milujeme. Nikdy jsem ti to neřek, ale stokrát jsem přemejšlel o tom, jak k tomu došlo a proč a vždycky mě to strašně moc vzrušovalo. Zajímalo. Přitahovalo. Přišlo mi to bejt takový hrozně divně krásný. Zvrhle krásný, když mám bejt upřímnej. Ale bylo to něco tak strašně nádhernýho docela jistě trochu i protože to bylo naprosto nepřípustný, zakázaný a já to věděl, ale i protože jsem tě odjakživa bláznivě miloval, víš?“

„Ty jsi blázínek. Proč o tom chceš mluvit? Jo, je to krásný a nesmí se to, ale snad právě proto není třeba to rozebírat.“

„Tak víš co? Já ti řeknu, jak jsem to měl já a když nebudeš chtít, tak nic neříkej a jenom poslouchej, když budeš cítit, že něco říct můžeš, tak to řekni. Platí? Já to nemám komu jinýmu říct a chci, abys věděla ode mne, jak jsem to měl a ne aby sis jen myslela, co jsem prožíval a co ty sis myslela, že jsem si myslel já. Můžu?“
Přivinul si jí k sobě a dal jí něžný, zamilovaný polibek na čelo.

„Tak povídej, ale radši mi k tomu napřed nalej plnou skleničku,“ zaznělo od Peťulky trochu rezignovaně, když naráz dopila svou polo plnou sklenku báječného rýnského ryzlinku.
Docela jí její Peťulka překvapil. Co, překvapil, naprosto, zaskočil, dostal. Něco takového nikdy nečekala. Sama v tom měla zmatek a vlastně si sama nedokázala nikdy upřímně odpovědět na otázky, které její Peťulka teď naznačil.
„Ale co, ať se vypovídá“, blesklo jí hlavou, když si řekla o další sklenku vína. Také se k němu přitiskla a dala mu něžný polibek.

„Abych pravdu řek, tak u mě to začalo, když jsme tenkrát byli na Korčule v Chorvatsku“, začal Petr. „To mi bylo možná dvanáct? Nebo snad třináct. Jezdili jsme malým parníčkem na ostrůvek, kde se část lidí koupala nahatá. Tenkrát jsem si tě začal poprvé prohlížet jako krásnou ženskou. Věřila bys tomu? Vzrušovalo mě to a nesměl jsem tě pozorovat, protože se mi začínal hned stavět. Takovej malej pindík, ale chtělo se mu trčet.
Koukal jsem i na jiný nahatý ženský o kus dál. Taky se mi stavěl. Ale tys byla hned vedle. Nádherná. Jiný ženský byly tlustý, škaredý, starý. Ne všechny, ale těch bylo víc. Jenže tebe jsem měl kousíček od sebe.
Nahou na sluníčku, když jsi měla zavřený oči, zblízka jsem si tě prohlížel a hned pak jsem musel skočit do vody. Tenkrát jsem začal závidět tátovi, ani jsem pořádně nevěděl proč. Když vylezl z vody, dal ti pusu, pohladil tě. Někdy i na ty tvoje nádherný prsa a zastřižený, kadeřavý, tmavý chloupky…“

Petr se napil vína, upřeně pozoroval svou matku a chvíli přemýšlel, jak dál.

„Najednou mi došlo, že doma jsi taky občas prošla jen ve spodním prádle nebo ze sprchy do ložnice i bez. Když jsme se vrátili, začal jsem ty chvilky hlídat a těšil se na ně. Šíleně mě vzrušovalo, když jsem tě viděl jen v kalhotkách, nebo v podprdě.
Protože jsi vždycky měla luxusní a průsvitný prádlo. To míváš dodnes. Vím, že teď vypadám jako úchyl, ale to jsem ještě snad ani nebyl v pubertě nebo spíš mi sotva začínala. Buď v klidu, všichni kluci jsou v tomhle stejný. Když vidí pěknou ženskou nahatou nebo málo oblečenou, tak se jim hned postaví. Tenkrát na tý pláži jsem viděl ty tvý nádherný prsa úplně zblízka a pohled na tu čárečku mezi těma chloupkama mě vždycky dostal tak, že jsem musel běžet do vody,“ zasnil se Petr. „Přitom mě šíleně přitahovala byl bych se na ní chtěl dívat furt, ale to nešlo, chápeš to? Asi by to tak měla většina kluků.“

Petra najednou ožila a skočila mu do řeči: „Ty, jo, tak to jsem si tenkrát na tý pláži nevšimla. Ale to, že ses mě pak snažil doma občas nenápadně pozorovat, to jsem věděla. Nedělala jsem to schválně nebo kvůli tobě. Dělávalo to dobře tvýmu tátovi. Jenže to už tenkrát honil jiný ženský a najednou jsi začal dospívat ty a já si všimla, že tě zajímám.
Vůbec nic mě nenapadlo, ale když už jsi byl potom v pubertě tak jsem si řekla „ale co, u moře jsme bývali nahatý úplně, tak ať si Peťulka zvykne na pohled na pěkný dámský prádlo. Vždyť víš, že s nahotou jsme nikdy doma problémy neměli. Nic jinýho za tím tenkrát nebylo. Já se zkrátka za svoje tělo nestyděla a myslela jsem si, že tobě to neuškodí.“

„Jo, možná tak někdy, když jsem už začal chodit na gympl, jsem si všimnul, že chodíváš v prádle a v župánku častějc. Víš ty, jak mě to vzrušovalo? Víš, jaký já měl sny? Samo, že já nevěděl, nic o tom, jak se to s holkama dělá. Představoval jsem si v noci, že tě hladím, nebo že ti stahuju kalhotky, ale to bylo tak asi všechno.
Nic podobnýho jsem neměl se žádnou holkou, já viděl před očima vždycky jen tebe. Pak se k těmhle představám přidávalo i líbání, ale šlo to pomalu.
Já to tak měl řadu let a snažil se to tajit.
Mě ani žádný holky ve škole nezajímaly, to přeci víš. Jenže to bylo jenom kvůli tobě. Vlastně snad až do maturity. To, že jsem se před nedávnem oženil, to je jiná věc, to oba víme, ale to sem teď nepatří. Lucka je báječná a to oba víme taky. O nás ona nemá ani tušení. Tedy aspoň doufám,“ zasmál se zvonivým upřímným smíchem.

„Vidíš, já o tvých snech nebo představách neměla ani tušení. V tý době, jak ses zmínil, už táta doma moc nebejval a já mívala těžký deprese a léčila je pohodou v župánku a s lahvinkou dobrýho vínka a cigárkem.
No a samozřejmě prací, vždyť víš, jak to mám. Jo, věděla jsem, že tě pohled na moje prádlo asi dost vzrušuje. Pořád jsem si říkala, že aspoň budeš připravenej na první rande, který by mohlo skončit milováním.
Mladý přeci dneska začínají se sexem hodně mladý.
Já byla ze starý školy, prvního kluka jsem měla až po gymplu, ale některý moje spolužačky už to zkusily v patnácti nebo v šestnácti. Je mi jasný, že kluky pohled na ženu v prádýlku musí trošku vzrušit. Proto ho taky nosíváme, ne?“ teď se zase zvesela zasmála ona a mrkla na něj s hlavou skloněnou malinko k rameni.

„Nojo, jenže já miloval tebe už od puberty. Víš, že nevím, jestli sis někdy všimla, že jsem se tě snažil nenápadně pohladit přes prdelku nebo se dotknout těch tvých úžasných prsou?“ přitiskl si jí k sobě, jeho ruka zabloudila k jejímu stále ještě nádherně pevnému ňadru.
Trochu je přes jemnou látku jejích večerních šatů stiskl a palcem přejížděl přes její zpevněnou bradavku. Dal jí další polibek.
Nechala se a pohladila ho po tváři se slovy: „Všimla. To si všimne každá. Napřed jsem si myslela, že to byla náhoda, ale nedalo mi to, a zkusila jsem kolem tebe těsně projít jen v prádle zas a zase, abych si byla jistá. Víš ty vůbec, co jsem si v tu chvíli myslela?“
„No to by mě teda zajímalo. Proto jsem o tom dneska začal mluvit.“

Petra se na chvíli zamyslela, dala si další pořádný doušek vína a poprosila o další dolití.
„Pochopila jsem tenkrát, že by ses se mnou klidně miloval, kdybych ti to byla dovolila. Pochopila jsem, že mě fakt asi miluješ a že bys mě chtěl dostat do postele, i když je to určitě jen první klukovská láska, co brzy přejde. Vůbec jsem se nezhrozila, jak by se ode mne mělo čekat. To bych musela ztropit cirkus. Úplně mě to samotnou šokovalo. Tedy to, že jsem ti nevynadala a že jsem dělala jakoby nic. Nevadilo mi, že ty bys chtěl mě.
To se klukům asi může stát, protože když jsou mladý, tak by asi chtěli každou ženskou, co je po ruce. To jsem si říkala. Vyděsilo mě, že to ale ani trochu nevadí mně. Musela jsem na to myslet. Něco mě na tom začalo už od tý chvíle přitahovat a když jsi ty tak upřímnej, tak já budu taky.
Když to bylo asi potřetí a ty ses ke mně nenápadně v kuchyňce nalepil, tak jsem se tenkrát docela vzrušila a napadlo mě, co by se asi stalo nebo jaký by to bylo, kdybych to s tebou zkusila. Věděla jsem, že nesmím.
Pak jsem na to myslela dost často. Víš, jak jsem se cítila divně? Připadal jsem si jako úplně úchyl.
Snad i proto jsem si řekla, že to musím ustát, že ti nic nenaznačím, abys třeba neměl nějaký výčitky nebo psychický problémy, nebo nedej bože, aby sis dokonce nemyslel, že tě chci nebo že tě svádím.“

Bylo vidět, že tohle přiznání zase zaskočilo Petra. Tentokrát dopil skleničku on a protože v lahvi už moc vína nezbývalo, zeptal se: „Máme ještě vínko? Ta debata začíná bejt zajímavá.“

„Jo, ještě tam je červený, tak ho otevři. Když už jsme to takhle nakousli, docela mě to taky začíná bavit, zajímat. Možná i vzrušovat, Peťulko. Přines i nový skleničky a povídej.“
Vůbec netušila, že by jí tyhle staré vzpomínky mohly najednou začít přitahovat.
Vždycky se bránila na to i jen myslet a teď najednou taková změna. Snad protože byl tak otevřený? Nevěděla, ale cítila, jak jí ta situace do sebe úplně magicky vtahuje a jak začíná být vzrušená. Jinak než z milování, ke kterému určitě ještě za chvíli dojde.

Petr donesl víno i skleničky, otevřel láhev a před každým teď stála nedopitá sklenka bílého a plná sklenka výběru z hroznů sametového cabernetu moravia barique. Přitáhla si ho na chvilinku k sobě, dala mu nádherný polibek a vyzvala ho ještě jednou: „Tak už povídej!“

Navigace v seriáluOslava 02 >>
4.4 53 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
věrný čtenář

Tak už povídej ,,,,,,,,, S napětím čekám na další díl.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x