Oslava 4

Toto je 4 díl z 4 v seriálu Oslava

Oba se celou tu dobu jen mírně společně kolébali, dokonale propletení a vychutnávali si nádheru jejich hlubokého spojení.
Po posledních Peťulčiných slovech ale Petr přidal na tempu a nechával svůj úd vyjíždět téměř ven a pak ho čím dál tím rychleji vracel zpět do nejhlubší hlubiny Peťulčiny těsné jeskyňky. Ta mu odpovídala stejnou měrou, ale upozorňovala ho: „Jo, to je úžasný, dělej mi to takhle, ale dál už to nejde! Jsi úplně na konci!“
Když jí Petr začal zpracovávat navíc i její nádherná ňadra a pokoušel se z nich vysát aspoň trochu šťávy, začala se blížit k orgasmu.

„Jo, jsi úžasná, nádherná, ještě chci víc, ale teď zase takhle,“ a vyklouzl z ní ven pevně jí uchopil za vnitřní stranu stehen, palci roztáhl její štěrbinku a začal jazykem dokončovat započaté dílo.
Vysával její teď už bohaté šťávičky, cucal nádherně zvětšený poštěváček, jazyk nechával klouzat od hrázičky až nahoru k venušinu pahorku a palci pevně masíroval okolí její jeskyňky.
Za pár chvil uslyšel její vzlyky a cítil, jak se pod jeho rukama vzpíná a brání, ale sevřel jí pevně a pokračoval dál. Jen o chvilku později začal přicházet druhý orgasmus.
Přisunula chodidla trochu blíž pod sebe a prohnula se do nádherného mostu. Kolena se snažila dát ještě víc do stran. Jednou rukou jí podepřel zadeček a prsty druhé ruky zajely do hlubiny její mokré kundičky. Nepřestával dál vysávat její poštěváček a prsty se snažil najít její bod G.
Za pár okamžiků tady ten orgasmus byl, zdaleka nejbouřlivější, doprovázený spoustou nektaru, který skrápěl mezi jeho prsty prostěradlo pod ní. Při něm se jeho ruka přesunula k jejím ňadrům a hrála si s bradavkami. Ty byly teď vzrušené až do bolesti.

„Já už nemůžu, prosím, přestaň na chvilku,“ prosila, ale když jí vyhověl a posunul se trochu výš k ní, najednou ještě malinko ožila. Bylo sice patrné, že je stále ještě mimo, ale nechtěla být sobecká a tak jen zašeptala: „Kde je ta tvoje smetánka, lásko, pojď teď taky ty, honem, než budu úplně zpátky!“

Nenechal se dvakrát pobízet. Jeho stále ještě dokonale pevný pyj vklouzl hladce dovnitř.
Věděl, že teď už to nebude dlouho trvat a tak jí nešetřil. Vrážel svůj úd do té nádherné, hladké, lesknoucí se hlubiny s veškerou energií, která mu zbývala.
Ještě se narovnal, přisunul svá kolena trochu pod ní, usadil se na své paty, nadzvedl si jí rukama a začal do ní vnikat prudce zdola nahoru. Jeho pevné ruce si přitahovaly její boky a rozevřenou jeskyňku proti jeho pevnému, zduřelému kopí. Bod G teď dostával pocítit plné dávky jeho divokých přírazů.
Peťulka se asi po minutě nebo dvou té nespoutané divočiny, kdy si jednou rukou svírala svá ňadra, druhou měla rozhozenou na polštáři společně se svými vlnitými vlasy, blížila k dalšímu orgasmu. Konečně i on ucítil tlak svých spermií deroucích se ven. Počkal ještě pár okamžiků na její poslední hlasité vzdechy a řadou dlouhých výstřiků plnil její lůno.
Potom se oba zhroutili do vzájemného obětí a dlouhou chvíli zůstali schoulení jeden druhému v náručí bez hnutí.

První se ozvala Peťulka.
„Tedy, tys mě úplně zničil. Ale bylo to úžasný. Stokrát lepší než poprvé, jak jsme si o tom teď povídali. To protože je to pořád ještě něco šílenýho, protože se tolik milujeme a protože mě z toho pocitu tý zakázanosti pořád ještě mrazí a vzrušuje mě to. Když se to takhle povede, tak je to neuvěřitelný. S nikým jiným jsem něco tak krásnýho nikdy nezažívala. Jenom s tebou. Ale teď už honem do koupelny, začíná to všechno nějak utíkat,“ snažila se rukou chytit, co se dalo a vyběhla do sprchy.

Petr šel pomalu za ní, v ruce svíral svůj ochablý nástroj a dlaň měl také plnou rychle se roztékajícího semene.
„Zase jsi byla dokonalá, ale tolik tvých orgasmů snad nepamatuju. Dopijeme vínko a stulíme se podruhý?“
„Vínko jo, stulíme jo, ale podruhý ne, vždyť bys mě zabil, lásko! Ty chceš, aby mě kleplo?“

Vylezli ze sprchy, ona jen ve svém lehkém župánku a on si vzal ten starý, který tam kdysi nechal jeho otec viset na věšáku.
Ve sprše dostal nápad, proto si sedl tentokrát do křesla naproti své Peťulce, uchopil skleničku, připili si a Petr začal kout železo, dokud bylo žhavé: „Víš, že jsi před chvílí na tom kanapi řekla, že sice nejsi žádná exhibicionistka, ale že pro ten pocit, že tě vzrušuje, když vidíš, že vzrušuješ ty mě, že bys udělala cokoliv a kdekoliv?“
„Miláčku, co to zase zkoušíš, nech mě žít, určitě jsem nic takovýho nemohla říct,“ odporovala Peťulka.
„Ale jo, jen si vzpomeň,“ a přesně jí zopakoval celou tu situaci.
„Co kdyby ses teď pohodlně usadila, hezky se opřela, nechala župánek pootevřenej, aby bylo vidět i špuntíčky na těch tvých nádherných kozičkách, nebo aspoň na jedný, dala jedno kolínko na stranu a patu pěkně pod sebe a já tak měl dokonalej výhled i na tu tvojí nádherně růžovou jeskyňku? Víš, že jsem teď ve sprše měl chuť přimáčknout tě ke zdi a tak trošku tě znásilnit? Jsi totiž pořád neskutečně nádherná.“

„Ty jsi ale nenasyta a perverza k tomu. Takhle přeci dáma sedět nemůže a nesmí, to se nehodí,“ nech toho, pohoršovala se Peťulka, ovšem zda to bylo skutečně, to nedokázal v tu chvíli odhadnout.
„Ale jdi, jsi prostě nádherná a já bych tě chtěl někdy pozorovat, takhle svůdnou, nechat se od tebe svést. Nemusíme nic dotahovat do konce, ale prosím, zkus to! Nikdy jsi mi to neudělala a když už máme dneska takovej den! Moc prosím!“ tlačil Petr.

„Jsi fakt šílenej, ale pro jednou tedy jo, ať má dušinka pokoj,“ zasmála se trochu zamračeně Peťulka, ale snažila se vyhovět Petrovu přání.
„Paráda! Supr, ještě župánenk malinko takhle a je to,“ nelenil její Peťulka a sám provedl poslední úpravy. „Jsi úplně boží! Takhle bys mě měla přivítat častějc.“
„Hmm, jenže nám přeci jde hlavně o to být spolu a ne jen o nějakej prázdnej sex nebo ne?“ odporovala Peťulka.
„Jasně, že jo, ale proč si to někdy nezpestřit, neudělat nějakou změnu? Já kdybych věděl, že tě to bude vzrušovat, tak přijdu někdy rovnou nahej. Ale teď chci připít na tvojí krásu. Jsi úžasná.“

Petr se při těch slovech zvedl a se skleničkou v ruce přišel k Peťulce opřené na gauči, ťukl si s ní a políbil na rty. „Všechno na tobě je úžasný,“ přejel jí něžně prstem po bradavce a zároveň jí dal další polibek. Cítil, že se okamžitě zpevnila.
„Jsi můj miláček, víš to?“ zašeptala na oplátku ona snažila se mu dát další polibek.
Oba drželi v jedné ruce skleničku a chvilku se líbali.
Petrovy prsty zatím sklouzly pootevřeným župánkem úplně dolů a něžně pohladily okolí její rozevřené růžové štěrbinky. Zachvěla se.
Přestali se na okamžik líbat a ona zahlédla, jak z jeho županu vystřelil zase už dokonale stojící kůl. Pomyšlení na další milování ji trochu vyděsilo, protože jí měla malinko naběhlou a bolavou od toho posledního, které skončilo před slabou půl hodinkou, ale vzrušení jí zase začalo přemáhat.

Petr si odešel sednout do svého křesla, ale nechal své kopí trčet ven ze županu.
„Vidíš, jak na mě působíš, lásko? Jen se tě dotknu a hele,“ župan pootevřel tak, aby celé jeho zařízení vyniklo ve své kráse.
Vzrušoval jí pohled na ty nádherné kuličky a ten kyj, který jí přinášel tolik radosti.
Napila se vína a opatrně odpověděla: „Jo, taky mě vzrušuje tvoje blízkost, ale vždyť to už stačilo ne? Nesmíme to tolik přehánět, necháme si to na příště, ju?“
„Ale příště může bejt hned teď. Cítil jsem, jak ta tvoje třešnička narostla a tvoje jeskyňka je pořád úplně mokrá, čím to je, když vůbec nejsi vzrušená?“ škádlil jí Petr.

„Ty jsi tak pitomej, lásko, to víš že jsem taky trošku vzrušená, když se mě dotkneš a ještě o malinko víc, když vidím tu tvojí krásu,“ zasmála se Peťulka a kývla sklenkou směrem k Petrově úžasné zbrani, „ale už jsem stará a víckrát už to nezvládnu. Měj rozum!“
„Třeba by si zasloužil aspoň pusinku za tu svojí práci, když se ti to tolik líbilo, co ty na to?“ vyzývavě tlačil dál Petr.
„Opravdu máš na mysli jen pusinku pro toho tvýho chlapíka?“ teď už koketně na něj mrkla Petra.
Bylo jí jasné, že pusinkou všechno začne nanovo. Bylo to před chvílí neskutečné, takže jí to trochu přitahovalo a trochu se bála, protože už jí doopravdy všechno dost bolelo. Byla to přeci neskutečná smršť.

Pak jí napadla spásná myšlenka. Hbitě se zvedla z kanapíčka, přesunula se ke svému synovi, rozhrnula jeho župan a vzala jeho kopí do úst. Začala ho smyslně kouřit, olizovat jeho špičku, dráždit uzdičku, její hbité prsty rozehrály dokonalý tanec po celé délce jeho napruženého údu. Vzápětí přidala jemnou masáž jeho kuliček a po chvilce již cítila na jazyku chuť jeho prvních kapiček. Nebo spíš zbytky té předchozí ohromné dávky jeho smetánky. Přivírala oči a užívala si jeho vzrušení.

Petr byl chvíli její nečekanou aktivitou zaskočený, ale nebránil se. Tohle nebývalo příliš časté a tak si každý ten sladký okamžik užíval. Najednou přišel její zvláštní dotyk obzvlášť citlivého místa a on ucítil, že při dalším už by neovladatelně znovu vystříkl. To rozhodně nechtěl.
Zareagoval okamžitě: „Počkej, tohle byl šílenej dotyk. Chvilinku pauza!“
Vyprostil se z jejího něžné sevření a rozhodl se překvapit tentokrát pro změnu ji.
Sklouzl k ní na podlahu a položil jí na vysoký perský koberec. To stačilo na to, aby se jeho tvrdý úd zklidnil. Jednu nohu jí pokrčil, odtáhl stranou, nalehl na ní a nechal své kopí vklouznout do ní trochu ze strany až nadoraz.

„Teď zase chvíli takhle, miláčku. Nebudu se chvilku hejbat, budu si jen vychutnávat ten neskutečnej pocit, že jsem zase v tobě. Tomu se nic na světě nemůže vyrovnat a ty mi zatím pověz, kdy přesně ses rozhodla, že se budeme spolu jednou milovat. Já to chtěl už od začátku puberty ještě na devítce a přestavoval jsem si to vždycky před spaním, sice neuměle, ale to už jsem dneska říkal. Proč jsi to pořád odkládala, když jsi to vlastně věděla?“
„Ty jsi fakt někdy pitomej, Peťulko, proč to chceš pořád slyšet? Vždyť už jsem ti to před chvíli všechno řekla,“ podívala se mu prosebně do očí.
„Říkala jsi, že jsi to nikdy nechtěla, ale najednou jsi to udělala. Tomu já moc nevěřím. Určitě jsi to tedy taky musela chtít už dřív. Povídej. Odkdy?“

Chvíli nic neříkala, soustředila se na ten úžasný pocit, že se úžasný kůl jejího syna zabořený úplně celý do jejího lůna dotýká její dělohy, nepatrně se proti němu několikrát pohnula, aby ten pocit byl ještě výraznější a tak jak byl nad ní vzepřený na svých silných rukou, dívala se mu přitom do očí.
Pak pomalu začala.

„Víš co, není to lehký a já nad tím nikdy takhle nepřemejšlela. Vlastně nevím. Mysli si o mně, že jsem třeba úplnej úchyl, ale když se mně takhle ptáš, tak už jsem ti před chvílí řekla, že mě strašně přitahoval ten pocit, že bych se jednou třeba s tebou mohla milovat. Se svým synem, abys rozuměl!
Když jsi mi třeba tenkrát utíral záda, věděla jsem, že to nejde ani náhodou. Vždyť jsi byl hrozně mladej, ale já viděla, že ty bys to byl chtěl, kdybych jen něco malinko naznačila.
Budeš si myslet, že jsem zvrhlá, ale byla bych to přesně jako ty tenkrát chtěla taky, jo a moc, jenže jsem si poručila, že to neexistuje. Pak jsem si časem, když jsem pořád viděla, jak moc tě přitahuju, řekla, že třeba uvidíme někdy pozdějc.
Když ti to vydrží pořád a mně to taky nepřestane přitahovat, tak se to možná někdy stane samo. Věděla jsem, že jsi žádnou holku nikdy před tím neměl a tak, když jsem tenkrát přišla z tý oslavy, ale naštvaná na celej svět, tak jsem si řekla, že když něco naznačím a ty se toho chytneš, tak už ti v ničem bránit nebudu.
Ale od toho prvního okamžiku, kdy jsem si řekla, že bych to chtěla, uběhlo moře času. A možná, že jsem si to tenkrát řekla právě protože jsi můj syn a já vždycky měla slabost pro zakázaný věci. Ty mě prostě přitahovaly. Holt jsem asi zvrhlá a zrůda, ale jsem jaká jsem.“

„Ty jsi vážně pitomá, Peťulino! Víš, jak jsi byla úžasná? Víš, jak jsem byl tenkrát strašně šťastnej? A víš, jak jsem strašně moc šťastnej, že se máme tak moc rádi i teď po deseti letech?
A že si spolu můžeme udělat takovouhle nádhernou chvilku, kdykoliv nám to okolnosti dovolí a oba to chceme a můžeme? A víš ty, jak je pro mě neskutečný cítit, že jsem v tobě teď úplně tak hluboko, jak to jde nejvíc a kdy cítím ty tvoje nepatrný pohyby, jak si to vychutnáváš úplně stejně?
A k tomu ještě vědět, že se milujeme ne jako máma a syn ale jako dva skutečný milenci? Taky to mám tak, že to že, jsi moje máma, mě ještě víc vzrušuje. S Luckou ani se žádnou jinou tohle necítím a ani nemůžu. Je to prostě jedinečný. Neskutečný. Dokonalý.“

„My jsme oba tak pitomí, Peťulko můj milovanej! Víš ty, co by bylo, kdyby na to někdo přišel? Že já se miluju úplně bez zábran se svým synem? Už tolik let ještě ke všemu? Víš, co by lidi říkali o mně a co o tobě? Víš, jak by to dopadlo s Luckou? Ale teď je to jedno. Jen musíme bejt hrozně moc opatrný,“ usmála se na něj svým dokonalým zářivým úsměvem a přidala k tomu odzbrojující pohled. „Hlavně už teď pojď ke mně, když už jsi takhle začal.“

Nenechal se dvakrát pobízet, pevně jí objal a spustil úžasný tanec, při kterém jeho pyj hravě vycházel ven, kroužil jemnými dotyky kolem a zase celý mizel uvnitř její dokonale hladké, růžové, už zase úplně mokré štěrbinky.
Když podložil ruku pod její zadeček, aby si s ní mohl hrát svými prsty, cítil, jak už zase její šťávičky tu její nádherně tvarovanou prdelku úplně smáčejí. Jeho prst něžně kroužil kolem jejího zadečku a malinko zajížděl úplně hladce kousíček dovnitř.
Cítil, jak jí to vzrušuje, ale bránila se: „Dovnitř ne, víš, že to nemám ráda, ale takhle na krajíčku je to úžasný,“ šeptala.

Ani ona nechtěla nezůstávat pozadu. Vycházela mu pohyby své pánve vstříc v dokonalé souhře. Oba přesně věděli, co tomu druhému dělá dobře. Byli za ta léta skvěle sehraní. Věděla, že on teď vydrží dlouho. Podruhé vždycky vydržel déle.
Postupně se posouvali v té divoké hře po koberci stále dál.
Petr ze sebe strhnul župan a pokračoval chvílemi zběsile, chvílemi co nejněžněji, chvílemi zůstával v ní skoro bez pohybu a soustředil se jen na její nádherná ňadra s těmi nejcitlivějšími špuntíky, jaké kdy poznal.
Mrazilo jí z toho a vzdychala rozkoší. Občas něžně upravila intenzitu jeho hravých prstíků i smyslného jazyka, kterým laskal jak její dvorce, tak i tvrdé třešničky.
I ona se vymanila ze svého župánku, který teď už byl nepohodlný a na oplátku zase mačkala jeho bradavky veškerou svou silou. Chtěla, aby ho to také bolelo. Cítila, že by dosáhla orgasmu jen díky té jeho hře s jejími ňadry, ale chtěla všechno naráz.
„Pojď už do mě, už chci aby to skončilo, už nemůžu, prosím, ať cítím, jak je to zase úžasný, když jsi ve mně a když do mě nastříkáš všechnu tu svojí úžasnou smetánku, miláčku! Pojď!“

Nenechal se dvakrát pobízet, ale věděl, že to bude tentokrát trvat dlouho. Vzepřel se na rukou a pozoroval svou Peťulku.
Viděl její soustředěný pohled a uvolněné rysy jejího nádherného obličeje. Byla krásná, jak se mu vzrušeně a plná očekávání podívala se svým tak okouzlujícím úsměvem do očí.
Pak ty své zavřela a v její tváři se postupně začínalo odrážet to obrovské vzrušení a blížící se orgasmus. Její počínající vzlyky to potvrzovaly.

Jeho tempo teď bylo téměř smrtící. Polévalo ho horko a viděl, že i jí se začínají pramínky jejích vlasů lepit na čelo. Snažil se svůj konec urychlit, protože viděl, že jeho lásce už moc energie nezbývá.
Konečně cítil, že i jeho orgasmus je tady. Přišel jen pár chvil po jejím a jejich výkřiky splývaly a potom slábly a měnily se ve slastné dlouhé vzdechy s jeho povolujícími přírazy.

Utichli oba a zůstali úplně zbrocení potem ležet zase v tichém, něžném objetí.
Po několika minutách ticho přerušil Petr: „Jsi neuvěřitelná. Zase jsi byla tak báječná, úžasná, žádnou jinou bych nechtěl, kdybych nemusel, ale to víme oba. Žádná se ti nevyrovná, ale Lucka je taky moc fajn. Víš, že s někým bejt musím a jí mám fakt taky moc rád. Nevadí ti to?“

Po pár vteřinách bez odpovědi se smíchem dodal: „Ten koberec byl blbej nápad. Obávám se, že mám tak trošku spálený kolena. Myslím, že mi naskočí stroupky a budou se blbě vysvětlovat.“
„Ty jsi byl neskutečnej. Nikdo takhle dlouho a tak nádherně nikdy nevydržel. S tím kobercem máš asi pravdu. Už teď cítím, že jsem si asi trošku spálila záda. Mám výhodu, že takový stroupky nemusím nikomu vysvětlovat, ale asi bude pěknej,“ smála se docela pobaveně Peťulka a snažila se nahmatat rozsah škod u své bederní páteře svými prstíky.
„Ale hajdy do sprchy, pak to tady musíme uklidit. Myslím, že jsme tady nechali pěkně zapatlanej koberec,“ dodala a pomalu se do sprchy začala celá rozlámaná sbírat. „Mám nohy jako z gumy. Tys mi tedy dal. Měl bys radši jet domů, žádný další kolo rozhodně nebude. Zapomeň na takový myšlenky,“ ale věděla, že teď se už jen spolu stulí do její postele a že bude zase jednou usínat v náručí se svým milovaným synem.

„Bylo to boží, už se těším na další výročí, ale klidně si ho můžeme udělat každej měsíc, co ty na to? Ale po sprše dopijeme vínko, ještě se stulíme u telky a pak klidně můžeme do postýlky. A dneska už stačilo. Takhle to bylo supr a něco navíc by bylo zkrátka navíc.“

„Jo, supr! Každej měsíc třeba patnáctýho nebo jak to vyjde, lásko, ale nemusíme vždycky u mě. Bude mi stačit třeba i jen nějaký setkání, bejt chvilku s tebou, vzít tě za ruku, můžeme si třeba dát jen někde kafíčko. A taky se nemusíme vždycky milovat.“
„Jo, ty jsi fakt skvělá! Už teď se těším, ale milování s tebou je třešinka na dortu, bez třešinky ten dort není ono. Teď už ale hybaj do tý sprchy, ty sluníčko moje!“

Těšili se oba, jaký program kdo z nich vymyslí už v březnu.

Navigace v seriálu<< Oslava 03
4 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x