Povídka vskutku kriminální

„Pojď na plac,“ postavil se před Moniku kymácející se známý výtržník Kamil.
„Co prosím?“ ohradila se dívka. „Říká se to snad jinak… a stejně nikam nejdu!“

Kamil ji neposlouchal a znovu zabrblal cosi jako prosbu o tanec.
Monika se usmála, vstala a než se Kamil nadál, solidním hmatem ho složila k zemi.
„Ty svině,“ sbíral se Kamil ze země a hned se na ní vrhl s touhou ukázat jí, kdo je tu pánem.
Pánem situace byla ale Monika. Opět ho skolila k zemi a nyní mu držela ruku tak, že ještě kousek a zlomí mu ji v lokti.
„Jaúúú… pusť ty… mrcho… aúúúú… vyhrála si,“ zafuněl ponížený Kamil a sotva ho pustila, opustil sál.

„Super… seš třída… bravo… skvělý… gratuluju,“ ozývalo se ze všech stran.
Monika sklízela svůj úspěch v pokoření vyhlášeného hrubiána a rváče, se kterým se každý obával pustit se do křížku.
Kamil neznal míru a rvačka pak skončila ublížením na zdraví protivníka. Holky tahal na parket i před zraky jejich chlapců a oplzle je pak osahával.
Ty bez partnera mu mnohdy raději samy daly v koutě za sokolovnou, jen aby už od něj měly klid. A Kamil nenašel ve svých eskapádách přemožitele.
Až nyní narazil… na zdatnou judistku Moniku. Byla to nová tvář na zábavě, kde trávila čas se svými kamarádkami, které právě tančily, Monika popíjela colu a podroušenému Kamilovi se zalíbila.

Nějak po jedné se Monika rozloučila a šla domů. Spala u kamarádky v sousední vesnici a pěšky po silnici to byl slabý kilometr. Šla sama. Co by se jí taky mohlo stát, když se umí prát…

***

Mrtvé tělo Moniky Kolínské našel ranní běžec. Leželo na kraji pole, stranou silnice a již prvotní pohled mnohé napověděl. Dívka ležela na zádech, šaty měla vykasané nad pas, od pasu dolů byla nahá a kalhotky měla stažené ke kotníkům.

„Byla nepochybně znásilněna… a příčinou smrti bylo uškrcení,“ zněla první zpráva policejní patoložky při ohledání místa činu. „Pachatel použil nějaký šátek, nebo něco takového. Asi ji překvapil, protože se zjevně moc nebránila.“
„Možná mu dávala najevo, že se mu raději podvolí,“ soudila kapitánka Mourková, která případ dostala na starost.
„Možná,“ kývla patoložka. „Více ti řeknu po pitvě.“

***

Dřív než přišla zpráva z pitevny, seděl Kamil ve vyšetřovací vazbě. Všichni svědci ze zábavy se shodovali nad jeho násilnou povahou a zjevnou touhou se pomstít Monice za své ponížení. Řada dívek přiznala i podvolení se jeho choutkám v obavě před dalším násilím. Zkrátka tohle sedělo přesně na něj. I to, že se oběť nebránila, ač byla zkušenou judistkou.

Zpráva z patologie byla zvláštní. Dívka měla před smrtí pohlavní styk, ale sperma nebylo nikde nalezeno. Nebylo v pochvě ani nikde na těle
„Co to má znamenat?“ divila se kapitánka.
„Napadá mě jediné. Pokud se ten někdo vůbec udělal, tak měl nasazenou šprcku,“ řekla patoložka. „Mám doma to samý. Manžel mě jede přes gumu. Já prášky brát nemůžu a on se bojí, že by to nevydržel a na čtvrtý dítě se fakt už necejtíme…“
„Přepadne ji, stihne si nasadit gumu, znásilní ji a pak uškrtí?“ divila se kapitánka.
„Třeba to pořadí bylo jiný,“ broukla patoložka a kapitánka se ošila.
„Bože, to snad ne!“

***

Kamil Škvor se odmítal přiznat.
„Nic jsem neudělal, takže se nemám k čemu přiznávat!“ ječel stále dokola.
„Tak já vám to převyprávím! Ponížený od poškozené jste čekal venku a přemítal, jak se jí pomstít. Shodou okolností pak ona vyšla ven a sama se vydala na cestu domů. Toho jste využil, přepadl ji, znásilnil a…“
„Ne!“ vykřikl Kamil hystericky. „Ta holka mě dvakrát zpacifikovala. Myslíte, že sem toužil se s ní znova prát. Byl jsem… šel jsem… vomrdat…“
„Slušně, prosím!“
„Vošoustat..“
„Ehm!“
„Vošukat… Janu… Janu Kerekešovou… sousedku kousek od nás,“ svěsil Kamil hlavu.

„Takže jak to tedy bylo?“ otázala se trpělivě kapitánka.
„No… měl jsem na tu děvku… pardon… vztek. Jenže už bych si na ni znova netroufl. Chlapi v výčepu se mi smáli, tak jsem vypadl ven. Vzpomněl jsem si na Janu… že vlastně na zábavu nešla, zatímco její muž Franta tam byl. Lepil se tam na nějakou svou macatou sestřenici, nevím, kdoví kdo byla skutečně zač, a tak jsem měl volné pole. Jana už spala, ale pustila mě dál, a pak jsme spolu… no a mezitím Franta přišel domů…“
„Moment. On vás u ní nepřistihl?“ podivila se kapitánka.
„Oni spolu nespí. Franta prej strašně chrápe a navíc se Jana zamkla, protože když je nalitej, je moc chtivej… no prostě jsme se jen museli víc ztišit a pak už sem šel domů. To je všechno.“

„Podívejte se, pane Škvor. Ve svém bydlišti máte tu nejhorší pověst. Hodně věcí mluví proti vám. Stačí, aby pár lidí promluvilo a půjdete sedět tak jako tak. Zatím si vás tu necháme a ověříme si, co jste mi navykládal. Vy zatím přemejšlejte nad svým dosavadním životem,“ uzavřela výslech kapitánka.

***

Promluva s paní Kerekešovou, zachovalou pětačtyřicítkou, byla rychlá.
„Jó, Kamílek… ten tu byl a odvedl pěknou práci. Ano… dělali jsme to spolu celou noc. On je takovej dominantní a já to mám ráda, když mě muž plácá po zadku a taky trochu škrtí. A ten jeho ocásek…“
„Děkuju, to stačí,“ rozloučila se kapitánka se ženou prostého důmyslu a již věřila Kamilově verzi události v osudné noci.

***

Kapitánka Mourková, dorazila domů a když zjistila, že je doma sama, shodila ze sebe oděv hned v předsíni a nahá vklouzla do koupelny.
Ze slasti sprchy ji vytrhlo klapnutí dveří. Než stačila zareagovat, přimklo se k ní nahé mužské tělo a oba splynuli ve vášnivém líbání.
„Věruško, tolik jsem se na tebe těšil, když máme to výročí,“ ševelil její muž Pavel, když se konečně po hodné době od sebe odtáhli.
Věru těšilo, že muž si stále pamatuje důležitá data, kam patřilo i datum jejich seznámení a tělem jí projel záblesk touhy. Cítila pevné chlapské objetí, tvrdý ocas ji tlačil do stehna a Pavel ji rukama hladil po těle a laskal prsa.

Vylezli ze sprchy, rychle se otřeli a pak ji Pavel v náručí přenesl do ložnice, kde pokračovali v milostném zápolení.
Sevřela mu ptáka v ruce a začala honit.
„Úúúhhh… počkej… nebo budu… stříkat,“ úpěl Pavel a posunul se jí hlavou mezi nohy a ochlupením se dostal k rozevřené štěrbině a hned jí lízal po pyscích a klitorisu. Věra vzdychala a sama si přejížděla prsa a trčící bradavky.
„Oh… oh… už… budu,“ sténala slastí, kterou už dlouho nezažila.

Než stačila vyvrcholit, jazyk nahradil tvrdý ocas, který do ní prudce vnikl až po kořen a Pavel hned rytmicky mrdal tělo své ženy a užíval si sevření pochvy.
Vzepřel se na loktech a sledoval její rozkoší stažený obličej.
„Ohh… nekoukej… tak… na mě,“ zašeptala.
„Jsi… krásná…. miluju tě,“ odvětil Pavel což se Věře krásně poslouchalo.

Po delší chvíli přírazů oba cítili blížící se vrchol a Pavel zrychlil přírazy.
„Ano… už… už… úúúúh,“ projela jí tělem silná rozkoš a vzápětí jí dávka semene zalila útroby a pochva nasávala celou dávku do dělohy. Možnost otěhotnění Věra řešila antikoncepcí. Dvě děti jim docela stačily.
Oba se znovu začali líbat a po divoké výměně jazyků jí Pavel v polibcích přešel na prsa, se kterými se mazlil, mnul je a mačkal a jazykem objížděl dvorce a sál tvrdé bradavky.
„Teď zase já,“ špitla Věra, svezla se mu do klína a pak už cítil teplý dech a dotyk ruky i úst na ocase. Jazykem mu polaskala žalud a uzdičku a volnou rukou mu mnula koule, které i líbala a mnula mezi rty. Druhou rukou ho střídavě honila a sála sevřenými rty. Za chvíli byl ocas připraven v pevném postoji.
„Můžeš si kleknout a otočit?“ zeptal se Pavel a Věra hned s radostí poslechla.
Přiklekl za ní, roztáhl půlky a prsty jí promnul pysky a naběhlý klitoris.
„Ááách,“ vydechla slastně, jak pocítila prudký pronik do pochvy.
Pysky se roztáhly, poševní svaly ho sevřely, ocas v ní začal jezdit jako píst. Byl v ní zaražený až po kořen a hned začal přirážet.

Věra vyrážela steny a vzdechy a byla celá bez sebe prožívanou rozkoší. A když jí Pavel ještě zezadu mačkal prsa a brkal prsty o bradavky, zvyšovalo to její slast do maxima.
„Já… už zase…“ sténala a dál vnímala neúnavné bušení a pohyby ocasu v pochvě.
„Já… taky,“ hekal Pavel a chvíli před výronem z ní vyjel.

Změnili polohu a Věra ho do sebe přijala s doširoka roztaženýma nohama. Bylo to slastné spojení. Tření a masáž ocasu v překrvené kundě byla velmi intenzivní.
„Božeee… už… budůůů,“ sténala a konečně dosáhla vrcholu.
Stahy pochvy Pavel raději nevnímal, dál ji mrdal rytmickými přírazy a přirážel stále rychleji.
Když ji pak vkleče držel za stehna a narážel na ocas, byla Věra už zcela hotová. Prožila několik orgasmů za sebou a to ji docela vyřídilo. Napuštění kundy semenem už přijala s naprostou apatií.

Poté si zdřímli a probudil je až příchod dětí.

***

Zpráva o dalším napadení a pokusu o znásilnění se dostala na stůl kapitánky Mourkové se zpožděním několika dnů. Poté stanula tváří v tvář samotné oběti, hezké černovlásce Editě, která si svou čerstvou maturitu užívala na diskotéce a málem dopadla tragicky.
„Tak povídejte,“ pobídla ji a dívka začala se svou výpovědí.
„Byli jsme na diskotéce s partou. Pak jsme s Jirkou, to je můj přítel, šli ven a… normálně jsme se líbali, on mi pak začal vyhrnovat sukni…“
„Detaily vynechte,“ přerušila ji kapitánka.
„Já nechtěla a pohádali jsme se. Tak jsem se naštvala a šla domů. Už jsem byla skoro u vesnice, když mi někdo zezadu hodil kolem krku šálu, nebo šátek, já nevím a začal škrtit. Bránila sem se, ale byl silnější, svalil mě na zem a dál škrtil, tak mě napadlo dělat mrtvou. Sotva jsem rozhodila ruce a znehybněla, přestal a já se mohla nadechnout. Musela jsem to udělat opatrně a on mě pak odtáhl stranou od silnice a začal si stahovat kalhoty.“
„Jak jste ho viděla?“
„Přimhouřenýma očima. Čekala jsem, jestli se mi nepodaří nějak utýct.“
„Pokračujte.“
„No a on se pak naklonil nade mnou, vyhrnul mi sukni a chtěl stáhnout kalhotky… a v tu chvíli jsem ho kolenem nabrala přímo do koulí. Zaječel a odpadl, já vyskočila a rychle běžela do vesnice, ale on mě už nepronásledoval. Jak měl ty kalhoty stažený, tak mu asi nešlo a ty koule nakopnutý…“
„Víte kdo to byl?“
„Jo. Viděla jsem ho na diskotéce. Už tam mě fixoval očima. Takovej vytáhlej hubeňour, dlouhý hnědý vlasy, docela sympaťák, řekla bych… teda až na to, co chtěl dělat.“
„Znáte jméno?“
„Ne… jak říkám, byli jsme tam s partou a se svým klukem,“ a kapitánka poznala, že víc už se nedozví.

„Přesto je vaše svědectví velmi důležité a jistě přispěje k odhalení pachatele. Teď už to nechte na nás i kdybyste ho třeba znovu viděla na příští diskotéce, ano?“
Dívka přikývla a mohla jít.
Kapitánka zatím přemítala o dalším postupu. Pak na to kápla. Potřebuje volavku.

***

„Smím prosit?“ oslovil hezkou dlouhovlásku vytáhlý mladík.
„Ráda,“ povstala dívka, též vysoká, zjevně potěšena mírami partnera.

Hudba hrála ploužák, dívka se do chlapce zavěsila a nevadilo jí ani silnější držení a nalepení se těla na tělo.
„Jsem Tonda,“ představil se mladík, „A ty?“
„Miriam,“ odvětila dívka.
Dál se nenuceně bavili, ovšem mladíkovi i tak nastoupila erekce a dívka cítila jeho ocas třoucí se jí o stehno. Přešla to s úsměvem a poslouchala Tondovo tlachání a po tanci i pozvání na panáka.
Vypila s ním dva, ale pak se omluvila, že už musí jít domů. Tonda se k doprovodu kupodivu neměl, i když mu vyslala jasný signál, že jí je sympatický a kamsi se ztratil.

Miriam kráčela po silnici k blízké vesnici. Byla tu již počtvrté a přemítala, zda na diskotéce Tonda byl minule i předminule… Asi ne, to by si ho všimla.
Klapot podpatků přehlušil měkké došlapy tenisek, které se k ní blížily zezadu a vtom se Miriam kolem krku obtočil šátek a silou ji kdosi začal škrtit.
„Jen pojď….“ syčel hlas a neznámý ji povalil zem a dál stahoval smrtící sevření.
Miriam bleskově vyhodnotila své možnosti a rychle udělala jediné, přestala se hýbat.

Muž okamžitě ukončil škrcení a jal se nehybné tělo odsunout se silnice do trávy. Miriam táhnutím ztratila botu a muž se pro ní vracel a Miriam s úžasem spatřila, že neznámým násilníkem je Tonda. Rychle stiskla nějaké tlačítko na hodinkách a dál hrála nehybnou postavu.
Tonda se vrátil a zálibně jí rukou přejel po těle. Přes triko jí prohmatal prsa a zálibně zafuněl. Miriam měla přírodní trojky a naschvál neměla podprsenku, což nyní Tonda kvitoval.
Pak jí začal kasat sukni, která sama by se dala naznat miniminisukní. Miriam byla dost hezká na to, aby skrývala, co může ukázat a dlouhé štíhlé nohy za pokoukání rozhodně stály.

Pod sukni se objevily sexy kalhotky. Přesně takové jaké si holky berou, když předpokládají, že je ukážou na božím světle (a pochopitelně posléze svléknou). Nad tou vší nádherou už Tondovi péro tvrdě stálo, tak Miriam zbavil kalhotek a na ptáka si začal navlékat kondom.
Dívka zvažovala, jestli se nezačít bránit, ale plán byl jasně daný, a tak dál hrála svou roli. Tonda jí vyhrnul triko, na neštěstí tak, že jí ho přehrnul přes obličej, takže nic neviděla. Zato cítila jeho kmitající jazyk na bradavkách, pak jeho chtivé ruce, jak jí prsa mačká a mne a náhle… pronik ocasu do klína.

Do stažené pochvy se nasucho dral poměrně velký ocas a dost to bolelo. Miriam stiskla rty a snažila se nevydat ani hlásek, ale stálo ji to dost přemáhání.
Konečně se ozvalo úlevné „Policie…..ruce nahoru,“ a další výkřiky a Miriam byla osvobozena a zachráněna.

„Dobrá práce,“ řekla jí později kapitánka Mourková. „Bohužel, i přes váš signál jsme museli počkat, až vykoná zásun, protože tak to bude jasné každému blbému soudci. Zatčený ještě neví, že žijete, tak ho zatím necháme v nevědomosti, že… promiňte… souložil s mrtvou obětí… a snad bude hezky zpívat. Tak ještě jednou děkuji. A pozdravujte Radima na ústředí.“

To kapitánka netušila, že její bývalý milenec Radim je nyní milencem Miriam alias Adély Mráčkové, členky policejní zásahové jednotky, kde Věra kdysi působila.
Dívka kývla a pak už si kapitánky nevšímala. Pro ni byl případ uzavřen.

***

Antonín Dobenín byl neprůbojný tichý mládenec a svoji frustraci si vybíjel na nevinných dívkách, které přepadl, zabil a znásilnil. Jen tak mohl dosáhnout kýženého sexu, když „normální“ cestou mu to nešlo.
„Viděl jsem, jak to nandala tomu blbci Kamilovi. Když jsem pak venku pozoroval dvojice, jak tam… různě souloží, zahlédl jsem, jak jde sama domů. Nedal jsem ji šanci, aby se nijak nestihla bránit. Nechtěl jsem zanechal stopy, tak jsem ji… to… souložil s gumou.“
„S mrtvým tělem?“
„No jo. Živá by se bránila a mě holky nechtějí, tak co, do prdele, mám dělat? Ta Monika byla moc hezká… na tu bych normálně neměl nárok, stejně tak ta druhá, ta tam byla s klukem, ale ten vůl ji nutil, aby mu ho kouřila, že se naprdla a šla domů. To já bych na ni byl jemný, hodný, ale ta kráva se bránila a nakopla mi koule. Tu třetí jsem si ani neužil a to byla ze všech nejhezčí.“

„Miriam naštěstí žije, ale trestný čin znásilnění jste na ni vykonal, to nepopřete. Nu, koneckonců brzy to celé uzavřeme. Služba? Odveďte obviněného.“

***

Případ „Nesmělého vraha,“ jak bylo nadepsáno na policejní složce, každý uzavřel po svém.
Věra divokým sexem se svým manželem, Edita se usmířila s Jirkou a dokonce mu i vykouřila péro, Kamil po propuštění z vazby skončil v náruči sousedky Kerekešové a žárlivá Adéla se pohádala s přítelem Radimem, ohledně jeho bývalého vztahu s kapitánkou Mourkovou.

Autor

4.3 34 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Laděk

Teda pane Shocku, vy mne SHOCKUJETE, takový téma – a žádný děsivý překvápko až SHOCK na konec!!!! 😀 😀 😀

Tyhlety případy obdobnejch NEMRCOUCHŮ, co vraždili z důvodu neschopnosti se normálně sexuálně uplatnit ve svým okolí a nemožnosti vybít se nad tehdá striktně zakazovaným až kriminalizovaným pornem, to bylo snad v každý paperbackový knížce „soudniček“ v éře edice Magnet/Signál a jeden by si myslel, že k takovým věcem už nebude docházet ani ve fantazii autorů 😀 😀 😀 …

Ale jen houšť a větší kapky, slečna volavka si to ještě před samotným zásahem taky mohla užít někde jinde, že …

Kamil Fosil

Škoda Moniky.
Škoda i Tondy.
Možná, že by stačilo jen málo, a nemuselo to takto skončit.
Možná, že by stačilo, aby Tonda vyzval Moniku k tanci.
Možná, že by neodmítla.
Možná, že by stačilo, aby ji potom pozval na skleničku.
Možná, že by neodmítla
Možná, že by stačilo, aby ji nabídl doprovod domů.
Možná, že by neodmítla.
A mohl to být úplně jiný příběh a my bychom nepoznali kapitánku Morkovou.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x