Princezna a žába.

Toto je 2 díl z 4 v seriálu Pohádky pro dospělé

Byl horký, parný den.
Procházela se podél jezírka v zámeckém parku, občas sebrala kamínek z cestičky a hodila jej na hladinu. Sledovala, jak se dělají na hladině kola a ze všech stran se sjíždí zlaté rybičky zlákané vidinou potravy.
Cesta ji zavedla k okraji jezírka, kde pod starým dubem se krčil růžový altánek obrostlý růžemi rodu Rosa Canina. Usedla na lavičku, příhodně umístěnou v blízkosti velkého kamene, vyčnívajícího z vody, zavřela oči a v představě viděla před sebou stát statného, krásného prince, představovala si jak se skloní a políbí ji.
Dál už si raději nic nepředstavovala, protože se jí nechtělo do zámku měnit si spodní prádlo. Ještě chvíli seděla, oči zavřené a snažila se vrátit do reálu. Jakmile oči otevřela, málem leknutím vyskočila.

Na kameni, přímo před ní, seděla velká žába rodu Lithobates catesbeianus a upírala na ni své velké oči. Měla v očích takový stesk, takovou skrytou touhu, že neodolala, sklonila se k žábě a políbila ji mezi ty krásné žabí kukadla.
I když byla obloha bez mráčků, pojednou zahřmělo a oblohu proťal klikatý blesk. Leknutím zavřela oči.

Když je otevřela, stál před ní její vysněný hoch, díval se na ni žabíma očima a sladce se usmíval. Nezůstalo jen u blesku s hromem, spustil se takový liják, že stačila říci hochovi: „Pojď,“ a oba to vzali poklusem do altánku.
Přivinul ji mokrou od deště k sobě a chvějícím hlasem řekl: „Jsi víla, nebo přelud mé fantazie?“
Sklonil se nad ni a na čelo dal něžný, nesmělý polibek.
„Zachránila jsi mě a já ti za to mohu splnit tři přání,“ poznamenal tiše a jeho ruka začala šmátrat po mokrých oblinách ňader, které přes látku prosvítaly a nabízely svoje něžné, růžové pupeny.
„Kdo jsi?“ vydechla, zčásti zvědavostí a zčásti zvedajícím se vzrušením z hlazení.
„Princ z daleké země, kterého zlá macecha zaklela v žábu,“ řekl smutně.
Že jsem tě tady ještě neviděla?“ zvědavě se vyptávala a snažila se sundat tu dotěrnou ruku, která dráždila poupata na vrcholcích ňader.
„Ty tři přání,“ připomenul a stiskl jí jemně ňadro.
Nepoznaný pocit rozkoše vybuchl v nitru těla, zaúpěla, přitiskla se k princi a zápasila s přerývaným dechem.
Hlavou jí prolétla myšlenka: „Na výměnu spodního prádla je už pozdě.“
Přisála se princovi na ústa a když mu dovolila nadechnout, tiše hlesla: „Princi, já mám jenom jedno přání,“ podívala se na něj tázavě a pokračovala, „ale třikrát.“

Pochopil, vzdychl si, uchopil princeznu do náruče a přenesl na velkou lenošku pokrytou medvědí kůží. Přisál se na rty, pokračoval dolů, přes tenkou nalepenou látku mokrých letních šatů líbal obliny ňader a ruka se snažila stáhnout kalhotky, mokré zčásti deštěm a zčásti touhou po vyplnění přání.
Líbání ňader bylo jednoduší, kalhotky byly přilepené k tělu, proto přestal s líbáním, zvedl okraje šatů a přehodil přes vzdouvající se ňadra.
Opatrně uchopil lem kalhotek a jemně je stáhl dolů.

Hebké pohyby vzbudily v její mysli hluboko schované vzpomínky na erotické sny. Se sladkým vzdechem široce roztáhla nožky a napjatě čekala na další laskání.
Nebylo to hned, protože princ nad tou nádherou panenské lasturky zůstal ztvrdlý, pak povolil, ovšem jen ne zcela, palci rozevřel krásnou lasturku a přisál se rty na malinkatý hrášek v jejím vrcholu.
Líbal, lízal ten krásný bod dívčího těla a cítil, jak se jeho dobyvatel snaží utrhnou všechny knoflíky kalhot. Přestal na okamžik s líbáním a uvolnil mu cestu ven.
Znovu se obličejem přisál do zvlhlé, voňavé lasturky a prstem jemně vnikal na okraj mokré dírky. Z vášnivé práce ho vyrušilo prudké vzepnutí dívčího těla, sténání, přecházející do chroptění a on si uvědomil, že musí plnit první přání.
Zvedl roztoužené dívčí nožky, nasadil načínáček na okraj jeho pracovní cesty, nahnul se nad princeznu a vtlačil ho do jejího lůna.

Zaječela nečekanou bolestí, cítila ten strašný předmět, který způsobil bolest někde v hloubi břicha a slzičky se jí valily z očí jako dva vodopády. Líbal vodopády slziček, střídal to s polibky na ústa, utěšoval ji, že to na poprvé musí být vždycky, až se uklidnila a připomenula: „Ale toto se nebude do tří přání počítat, že?“
„Uvidíme,“ zašeptal a začal projíždět těsnou, vlhkou dírku.
Ještě to bolelo, viděl jak se tvář svírá bolestí, pomalu však dostávala blažený výraz a po chvíli, když zrychlil, už mu šla se sténáním naproti a prožívala si krásu těchto okamžiků.
Vyrušilo ji princovo zasténání a cítila prudký náraz výstřiku hluboko ve svém břiše.
Bylo to nečekané, ale krásné a tak se v rozkoši vzpínala klínem proti pokušitelovi a stále se nemohla nabažit toho pocitu, když klouzal v dírce.

Jak víme, vše končí, tak po chvíli s nelibostí pozorovala, jak splaskává a opouští útroby klína.
„Proč?“ vykřikla vášnivě. „Slíbils třikrát, tak proč utíkáš?“
Udýchán svalil se vedle ní, položil hlavu na ňadra ztvrdlé prožívanou rozkoší a zašeptal: „Dočkáš se, neboj, ale nech mě vydechnout, prosím.“
Hladila kučeravou hlavu prince, oči slastně přivřené a netrpělivě čekala na další pokračování.
Pak si vzpomněla na bolest při prvním milování a zaútočila: „Toto nebylo první přání, nemohlo, protože to bolelo, to do toho nesmíš počítat!“

Hladil kučeravé chloupky na pahorku nad klínem, chvílemi sklouzl dlaní na lasturku a hlazením ji pomalu připravoval na další kolo slíbených přání.
Ucítil ztvrdlé veličenstvo, které dotykem dlaně na lasturce ucítilo svoji příležitost, tak jemně uchopil princeznu, převrátil ji na kolena a vsunul ho do dírky přes vyšpulený zadeček.
Vyjekla milým překvapením a jakmile ucítila prudké přírazy, začala pomáhat s takovým elánem, že to nemohlo dopadnout jinak, než že s výkřiky a sténáním svírala dírku v křeči velkého orgasmu.
Veličenstvo se napodruhé nenechalo zlákat k vyvrcholení a tak k velké radosti princezny skotačili ještě dlouho, princezna nevydržela a vypěnila ještě jednou a princ přece jenom nakonec ukončil skotačení ohňostrojem své vláhy.
Na pokraji sil se princ převrátil vedle ní na záda, oddychoval a když se na něj vrhla a mezi polibky protestovala, že se přání nepočítají, zděšen vidinou dalšího milování zoufale zvolal: „Proboha, proč jsem nezůstal žábou.“
V tu ránu se opět zablesklo, zahřmělo a z kamene u lavičky něco velkého žbluňklo do vody.

Ležela na medvědí kožešině, nohy ještě rozevírala v naději na pokračování, když jí pomalu došlo, že je v altánku sama.
Zapřemýšlela: „Zdálo se mi to, nebyl to opět nějaký můj erotický sen?“
Posadila se, podívala na zašpiněnou medvědí kožešinu se skvrnami krve a zalkala: „Princi, proč? Proč jsi mě utekl?“

Navigace v seriálu<< Princ a čarodějnice.Růženka a princ. >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x