Sestřenice Tereza 02 – svlékací karty

Autorova poznámka :
Zdravím vás všechny, zde přikládám druhý díl svého seriálu sestřenice Tereza. Jedná se nejen o druhý díl seriálu, ale zároveň o teprve druhou povídku v životě, co jsem napsal. Buďte proto, prosím, shovívaví. Začal jsem psát potom, co jsem narazil na tento web a povídky, které na tomto webu jsou, se mi moc líbí. Řekl jsem si proto, že bych to mohl zkusit také. Chci se vyvarovat zběsilému tempu, ale zpětné vidím, že moje povídky by možná mohly mít větší spád, doufám tedy, že vás neunudí hned v začátku a dáte jim šanci. Za zpětnou vazbu budu rád.

******

Následující dny se mezi mnou a Terezou nic mimořádného nedělo. Oba jsme si hleděli svého a každý se věnoval svým zálibám, i když u mě to nebyla tak úplně pravda. Já po Tereze pokukoval pokaždé, když byla příležitost.
Počasí mi během těchto dnů v tomto ohledu moc nepřálo. Jelikož bylo sychravo a často pršelo,
Tereza se nekoupala v bazénu a já jí tak nemohl z okna pozorovat. Počasí přizpůsobila i své oblečení, takže nejhezčí části jejího těla byly zakryté.

Doufal jsem, že se zase udělá hezky a já budu moci Terezu okukovat u bazénu, případně že se mi opět poštěstí a sestřenka mě požádá, abych jí namazal opalovacím krémem. Leč, počasí se neumoudřilo a blížil se víkend, což znamenalo, že doma budou rodiče a já tak nebudu mít s Terezou soukromí, takže i kdyby bylo hezky, žádné mazání Terezina zadečku se konat nebude…

V sobotu dopoledne bylo zase deštivo, proto jsem zůstal v soukromí svého pokoje a brouzdal po internetu.
Z kuchyně jsem slyšel hlasy, rodiče očividně popíjeli kávu a probírali něco nedůležitého. Terezin hlas jsem neslyšel, zřejmě byla zalezlá u sebe.

Bylo už půl jedenácté dopoledne, když mi telefon cinknutím oznámil příchozí SMS. Tato SMS započala následující konverzaci.

Tereza: „To z toho pokoje celej den nevylezeš?“

Říkal jsem si, že Tereza asi něco potřebuje, ale nevěděl jsem co.

Já: „Vylezu, proč se ptáš?“
Tereza: „Nudím se.“
Já: „A já tě mám nějak zabavit? Nevím, co můžeme dělat, venku je hnusně. Co si pustit nějakej film?“
Tereza: „Zahrajeme si třeba karty?“
Já: „Karty? No dobře, sejdeme se v obýváku?“
Tereza: „Ne, zahrajeme si online, pošlu ti do chatu odkaz na hru, když máme tak deštivo, tak si zahrajeme prší.“

Jak řekla, tak udělala, poslala mi odkaz a já se připojil do hry. Součástí hry byl i chat, ve kterém spolu protihráči mohli komunikovat. Odložil jsem tak telefon a psal do chatu.

Já: „Tak začneme, ne?“
Tereza: „Ne tak rychle, ještě nevíme o co budeme hrát.“
Já: „Chceš hrát o prachy? O nic jinýho se karty nehrajou.“
Tereza: „Ale hrajou…“

Když tohle napsala, došlo mi, vzpomněl jsem si, jak chlapi u nás v hospodě vždycky hrají mariáš o sirky, ale stejně tak mi došlo, že se dají hrát svlékací karty, proto jsem si řekl, že Terezu trochu popíchnu.

Já: „Tak si zahrajem svlíkací karty? Kdo prohraje, sundá kus oblečení“.

Bylo to jen takové popíchnutí, věděl jsem, že při online kartách se svlékací verze hraje těžko a v reálu jsme si spolu mohli těžko zahrát, když byli doma rodiče.

Tereza: „Beru, zahrajem si svlíkací :-D.“

Bral jsem to tak, že Tereza žertuje stejně jako já a zahájil jsem hru.
Padla mi karta, takže zatímco mně karty ubývaly, Tereza si díky mé sedmičce „lízla“ další.
Hru jsem zakončil kulovou desítkou a vítězoslavně jsem napsal do chatu.

Já: „Vítěz! To šlo rychle, ještě tě to baví?:-D“
Tereza: „Jasně, neboj, teprve se rozehřívám, i když teda teď mi bude trochu chladno.“
Já: „Jakto?“
Tereza: „No prohrála jsem ne? Musím něco sundat. Sundám ponožku.“
Já: „Jen jednu? To půjde pomalu Sundej obě!“
Tereza: „Ok, fajn.“

Bral jsem to jako srandu a chystal se zahájit další hru, místo toho mi ale na mobilu cinkl tón, oznamující zprávu s fotkou. Byla od Terezy. Vyfotila se, abych viděl, že si ponožky opravdu sundala. Měla na sobě už jen fialové triko a šedé domácí kalhoty. Co měla pod tím, jsem samozřejmě neviděl, ale zpráva mě zaujala a nevěděl jsem, zda to Tereza myslí vážně, nebo zda jsou ponožky to jediné co je ochotná sundat a následně do dokázat fotkou.

Já: „No hezký :-D. Tak hrajeme dál.“

Další hra šla ještě líp než ta první, zas mi padla karta a bylo rychle hotovo.
Byl jsem náramně zvědavý, co teď přijde, zda Tereza sundá tričko nebo kalhoty a ukáže tak kousek spodního prádla.
A sundá vůbec něco? Pošle fotku jako předtím?
Už jsem se jí chtěl ptát, co tedy sundá, když se ozval můj mobil. V něm byla zpráva, kterou jsem netrpělivě otevřel. Tereza sundala tričko a já tak měl na displeji fotku, na které byla Tereza, stojící ve vyzývavé pozici, v černé podprsence a širokým úsměvem na tváři. Zvětšil jsem si foto v místech, kde měla Tereza hrudník a detailně jsem ho zkoumal, i když většinu samozřejmě zakrývala podprsenka.

Byl jsem dychtivý po dalších fotkách, bylo to vzrušující a já chtěl vědět, kam až Tereza zajde, proto jsem jí chtěl porazit.
Možná právě přemíra snahy mohla za to, že další dvě hry jsem prohrál já. Sundal jsem tedy ponožky a tričko, následně jsem Tereze poslal jako důkaz fotografii.

Tereza: „Tohle není fér, proč posíláš fotku jen od pasu nahoru? Já ti posílám celou postavu. :-D“

Muselo jí být jasné, proč posilám fotku jen od pasu nahoru, situace a představa toho, co by mohlo přijít mě natolik vzrušila, že kdybych se jí vyfotil celý, musela by si toho nutně všimnout.
Tereza byla ve výhodě, na ní případné vzrušení na první pohled vidět nebylo. I tak by mi spíš vyhovovalo, kdyby důkaz o sundání trička poslala předtím ve formě fotky od pasu nahoru, protože by byla detailnější…To jsem ale Tereze samozřejmě neřekl, místo toho jsem zahájil další hru.

Už jsem měl na sobě jen kraťasy a trenky, proto jsem musel nutně vyhrát. Na další fotkách už bych erekci těžko skrýval. Podařilo se, Tereza musela sundat kalhoty. Věděl jsem, co bude následovat.
Tereza poslala tak fotku, kde na sobě měla jen spodní prádlo, černou podprsenku a černé kalhotky. Znovu byla ve vyzývavé pozici a znovu měla úsměv na tváři. Fotit se tedy opravdu uměla.

Ovládl jsem i další hru, a teď už šlo opravdu do tuhého.
Teď už by Tereza musela sundat něco ze spodního prádla, čekal jsem, že v tomhle bodě hra končí, čemuž nasvědčoval i fakt, že zpráva nepřicházela dlouhou dobu.

Já: „Tak co bude? J Prohrála si, copak sundáš teď?
Tereza: „Jsi nějakej netrpělivej, bratránku. Už to posílám.“

Hypnotizoval jsem mobil očima. Konečně zapípal a já netrpělivě otevřel zprávu.
Tereza na fotce stála bez podprsenky, jenže zády ke mně. Naskytl se mi tedy pohled na její nádherný zadeček, který byl skoro celý odhalen, protože na sobě sestřenka měla jen rajcovní tanga. Viděl jsem i její nádherná opálená záda, která jsem jí mazal krémem a opět jsem zatoužil se jich dotýkat. Viděl jsem i krásná stehna, která neměla chybu. Tohle všechno jsem ale viděl už i naživo, doufal jsem, že uvidím i prsa, což se nestalo. Byl jsem z toho zklamaný, ale splnila zadání, oblečení si sundala, jen neukázala to, co má pod ním.

Tereza: „Tak co? Spokojenej?“
Já: „No jsi chytrá horákyně, dobře jsi to vymyslela, že se fotíš zády ke mně.“

Znovu pípl mobil. Jestli jsem měl doteď bouli v kalhotách, teď už kalhoty přímo hrozily prasknutím. Tereza totiž poslala fotku, kde byla čelem k objektivu a já tak v plné parádě viděl její neskutečné kozy, které měla opravdu k zulíbání. Pevná, rozkošná kůzlátka mladé holky. Díky tomu, že se opalovala v plavkách, byla nádherně označena místa, která až do teď zůstávala mým očím skryta. Tereza znovu stála v rajcovní pozici, znovu se smála a její kozičky se smály s ní. Byl jsem v sedmém nebi.

Tereza: „Hrajeme dál.“

Další hra byla asi nejnapínavější, oba jsme toho druhého několikrát nutili, aby si lízl z balíčku další a další karty a stále tak nebylo jasné, kdo vyhraje.
Budu muset sundat kalhoty a Tereza uvidí mou erekci, nebo Tereza sundá kalhotky a já jí tak uvidím konečně celou nahou?

Nakonec vyhrála Tereza a já tak musel sundat kalhoty. Dlouho jsem se snažil uklidnit, aby erekce nebyla tak zřejmá. Trochu mi pomohla tréma, takže nakonec jsem mohl Tereze, která mě už mezitím dvakrát urgovala na chatu, poslat fotku, kde jsem na sobě měl jenom trenky a erekce nebyla, i díky správnému úhlu focení a černým trenkám, téměř vůbec viditelná.

V další hře už šlo doslova o vše, protože poražený by musel sundat vše, co na sobě aktuálně měl.
Tentokrát byla hra krátká a já vyhrál. Těšil jsem se na zlatý hřeb dnešního dopoledne, když v tom se ozvalo volání k obědu. Jaká smůla, oba jsme se museli rychle obléknout, protože nám bylo jasné, že pokud se nedostavíme ke stolu, matka si pro nás dojde do pokojů v domnění, že její volání neslyšíme třeba kvůli sluchátkům na uších.

U stolu jsme se tak sešli všichni čtyři a dusno mezi mnou a Terezou by se dalo krájet. Oči mi neustále sjížděly na Terezin hrudník, čehož si Tereza všimla a velmi se nad tím usmívala. Rodiče to naštěstí nezaregistrovali, jelikož se věnovali pouze a jenom máminým vynikajícím ovocným knedlíkům…

Těšil jsem se, jak Tereza pošle fotku, kterou mi dluží hned odpoledne. Jenže bohužel…
Tereza musela mé mamce pomoci víkendovým důkladným úklidem domu a já tátovi v garáži s autem, které připravoval na STK. Oba jsme tedy měli odpoledne dost práce a na foto nebyl čas.
Byl jsem zklamaný a nevěřil, že fotku vůbec někdy uvidím, Tereza určitě zapomene.

Večer jsem znovu ve svém pokoji brouzdal po internetu a těšil jsem, jak si, až se celý dům uloží ke spánku, otevřu v počítači Tereziny fotky a udělám si u nich dobře.

Bylo chvíli po půlnoci, když mi přišla SMS. Samozřejmě od Terezy.

Tereza: „Něco ti dlužím.“
Já: „No jo, něco mi dlužíš…Co s tím?“

V následující zprávě přišlo to, na co jsem se tolik těšil.
Tereza, stejně jako na předchozích fotografiích stála v sexy póze, v jedné ruce držela kalhotky a náležitě hrdě ukazovala objektivu všechny své přednosti. Na této fotce, na rozdíl od těch předchozích, se už ale nesmála. Tentokrát měla svůdný, takový ten „mrdavý“ výraz. Očividně fotku fotila už dopoledne.

Já: „Moc hezký, kdys to fotila? To jsi se stihla dopoledne vyfotit, než jsme šli k obědu? To jsi stihla rychle.“
Tereza: „Ano, to jsem fotila dopoledne, nafotila jsem to ještě před tou poslední hrou. Byla jsem rozhodnutá ti to poslat i v případě, že bych vyhrála. Hrál jsi dobře, tak sis to zasloužil.“
Já: „Proč jsi mi to tedy neposlala dřív? Víš jak jsem byl zklamaný celé odpoledne?“
Tereza: „Musela jsem tě nechat trochu napnutého ne?:-D A vůbec, co pošleš ty mně?“
Já: „Co by? Já vyhrál. Já ti nic posílat nemusím.“
Tereza: „To je pravda. Tak co udělat dohodu? Vyměníme fotky, kus za kus. A víš co? Vyfotíš si je sám. Za chvíli jsem u tebe…“

Noc ještě zdaleka nekončila…