Snídaně

Pokračování povídky „Večeře.“

Ležel jsem v obýváku na pohovce a chvíli trvalo, než mozek naskočil do provozních parametrů. Probudil mě divný pocit. Najednou se mi začaly vybavovat vzpomínky na včerejší večer a noc.

„Alena! Kde je? Kam zmizela?“ prolítlo mi hlavou.
Rychle jsem se posadil a rozhlížel se po pokoji. V tom jsem zaslechl cákání vody z koupelny. Zvedl jsem se a zamířil tím směrem. Potichu jsem otevřel dveře a za zástěnou sprchového koutu spatřil Alenu.
Stála zády ke mně a neměla tušení, že se dívám. Přes hluk vody mě nemohla zaslechnout. Stejně tiše jsem dveře opět zavřel a vklouzl k ní.

Zezadu jsem se k ní přitiskl. Ňadra jako by mi sama vklouzla do dlaní a měkký ocas se uvelebil mezi půlkami. Chvilku jsem ty poklady hnětl, než jedna ruka zamířila dolů, do klína. Alča se proti mně tiskla zadkem, což vyvolalo patřičnou odezvu.
Prsty sklouzly do rozevírající se mušličky. Alena zavzdychala, prohnutá v zádech s hlavou zakloněnou a opřenou o mé rameno. Rty jsem se přisál k odhalenému krku a ani na ušní boltec jsem nezapomněl. Po pár okamžicích otočila hlavu stranou a nabídla mi k polibku své rty. V nepříliš pohodlné pozici jsem pokračoval v dráždění i líbání.
„Přišel si mě umýt nebo zneužít?“ ptala se mezi vzdechy.
„Obojí. Nejdřív zneužít a pak umýt,“ odpověděl jsem.
„Hm, tak pokračuj,“ souhlasila, zastavila vodu, mírně se rozkročila a předklonila.

Přejel jsem prsty po její páteři, oběma rukama sevřel půlky a roztáhl je. Klekl jsem si za ní a mazlil se s těmi polokoulemi.
Ještě víc se prohnula, abych měl lepší přístup. Nezaváhal jsem a lízal jsem i do pičky až k zadní dírce a zpátky. Alena se opírala o stěnu jen jednou rukou, druhou si zpracovávala ňadra.

Ocas už byl v bojové pohotovosti připravený k dalšímu dobývání.
Postavil jsem se a nasměroval špičku dobyvatele do patřičných míst. Rozhodnutý ji i sebe trochu potrápit, pevně jsem držel její boky a co nejpomaleji pronikal dovnitř. Jakmile jsem byl uvnitř, stejně mučivým tempem jsem se vydal na zpáteční cestu.
Byl jsem jen na krajíčku, jen abych ji vydráždil, kousíček dovnitř a hned zase ven, ale nikdy ne úplně. Vzdychala touhou, vrtěla boky, snažila se tlačit proti mně. Ale nepodvolil jsem se. Ještě několikrát jsem ji takhle potrápil, než jsem se rozhodl k tvrdému rychlému výpadu. Jedním prudkým pohybem, až na dno.
Hlasitě vyhekla, roztřásla se a málem se jí podlomila kolena, překvapením i rozkoší. Bral jsem si ji divoce, téměř surově a ona mi ochotně vycházela vstříc. Hekali jsme ve stejném rytmu, jako o sebe pleskala naše nahá mokrá těla. Kozy jí divoce poletovaly a kdyby si je jednou rukou nepřidržovala, určitě by to nebylo nic příjemného.
„Ještě… ooohhh…“ povzbuzovala mě, k mému překvapení.
Svědomitě jsem plnil její přání i s vědomím, že to dlouho nevydržím. Určitě to vycítila. Poslední výpad. Klacek zaražený hluboko uvnitř jejího těla ještě trochu zmohutněl.
„Aaahh…“ vykřikl jsem.
Lůno jí v několika proudech zalilo semeno a zbytky mých šťáv.

Zůstali jsme spojení, dokud nástroj rozkoše samovolně neopustil její hnízdečko. Nakonec jsem se vzájemně namydlili, opláchli a osušili. Galantně jsem jí nabídl svůj župan a sám opustil koupelnu s ručníkem kolem pasu.
„Asi by to chtělo něco na sebe, viď,“ konstatoval jsem, když zůstala nerozhodně stát na chodbě.
Neurčitě pokrčila rameny.
„Počítala jsem jen s večeří, a ne ještě se snídaní,“ řekla jakoby omluvně.
„A to vadí?“
„Mohlo by.“
„Mohlo, ale mě to nevadí. Tak pojď, něco najdeme.“
„Aha, takže teď ložnice,“ zhodnotila směr, kterým jsme zamířili.
„Jo.“

Chvíli jsem se přehraboval ve skříni.
„Tohle by možná šlo, měl jsem je na spaní, ale mohly by ti být,“ řekl jsem s hlavou ve skříni a rukou svírající trenýrky nataženou kamsi za sebe.
Žádná odpověď, jen trenky zmizely.
Dál jsem se přehraboval v oblečení, bylo mi jasné, že moje trika, i volnější, by jí nebyly.
Dostal jsem spásný nápad. Ponořil jsem se hlouběji a vytáhl dávno zapomenutou košili. Tenkrát, když jsem ji objednával, tak jsem se trochu ukliknul a objednal si poněkud větší. Vracet se mi ji nechtělo, protože její cena by odpovídala poštovnému, a byl jsem líný to řešit.
„A tohle bys mohla taky obléknout, aspoň doufám.“

I přes lákavé šustění látky za mnou, jsem ještě pár okamžiků doloval ze skříně oblečení pro sebe.
Natáhl jsem na sebe boxerky, přes hlavu přetáhl triko a otočil se.
Alena stála před zrcadlem a urovnávala si rukávy košile.
„Dobrý,“ zhodnotil jsem to.
Košile jí byla delší, sahala jí až pod zadek. Pár horních knoflíčků nechala rozepnutých, rukávy musela trochu ohrnout, ale i tak jí to slušelo.
„A co ty trenýrky? Jsou ti?“
Zvedla cípy košile a ukázala se mi. Velikostí jí byly dobře, jen na ten vzor jsem nějak zapomněl. Vyloudil mi úsměv na tváři.
„Čemu se směješ?“ řekla téměř uraženě.
„Promiň. To jen, že jsem si neuvědomil, co je na nich.“
„Hmm.“
„Já měl jen na spaní, a to mi bylo jedno, co na nich je. Takhle můžu říct, že máš klín plný spermií…“

To už vyprskla smíchy i Alena.
„A kdo za to může?“ dobírala si mě, „Jsou to tvoje spermie.“
„Mám se podívat po něčem jiném?“
„Nemusíš,“ odpověděla smířlivě. „Stejně to pod tou košilí není vidět. A co ta snídaně,“ změnila najednou téma.
„A co by sis dala?“
„Co nabízíš?“

Chvíli jsem přemýšlel, co kde mám.
„Dala by sis kafe, čaj, nebo kakao?“
„To záleží, co k tomu bude.“
„Nech se překvapit.“
„Tak v tom případě asi čaj.“
„Fajn, tak jdeme do kuchyně.“

Místo, aby si sedla na židli, opět se provokativně opřela o linku. Najednou se stala příprava snídaně nadlidským úkolem, který testoval mé sebeovládání a soustředění až na samou hranici.

Příprava čaje do konvičky ještě jakžtakž šla, protože jsem sladil medem, ale chystání francouzských toustů, byl skoro horor.
Málem jsem místo cukru solil, místo sáčku s mletou skořicí jsem měl v ruce grilovací koření, o vajíčkách ani nemluvě. Kdyby se jich Alena nechopila, asi bych rozbil misku, nebo vyhodil vajíčko a nechal si skořápky.
Nechápal jsem, jak jsem vůbec včera zvládl něco uvařit.

Konečně jsme se usadili u stolu, s talířem toustíků. Seděli jsme naproti sobě. Alča si trochu nezpůsobně opřela nohu o svou židli. Košile se vyhrnula, saténové trenky sjely po stehně a mě se naskytl výhled pod ně. A když se trochu předklonila, aby si vzala další toust, poprsí se jí nádherně zhouplo a napnulo zbytek knoflíčků k prasknutí.
Zůstal jsem bez hnutí s otevřenou pusou a jídlem na půli cesty.
„A nebylo by to lepší takhle?“ vytrhla mě z tranzu. Stála vedle mě a sundávala trenky.
Pak si mi sedla na klín a rozepla ještě dva knoflíčky na košili.

V hlavě jsem měl naprosto prázdno, za to neuvěřitelný přetlak mezi nohama. Se smíchem si přitáhla mou hlavu k hrudníku a druhou rukou lovila tvrdolína.
„Ooohhh,“ vyheknul jsem, když ho sevřela v dlani.
Napodobil jsem její počínání a ruku jí zajel mezi nožky. Společně jsme odsunuli stůl.
Alena upravila svůj posez a já jen doufal, že se pod námi nerozpadne židle. Seděla na mně obkročmo. Musel jsem se o maličko posunout. Židle nebezpečně zavrzala, ale já tak získal možnost opět proniknout v ta nejúžasnější místa ženské anatomie. Přidržoval jsem Alenu za zadek.
Už jen ta slast být uvnitř ní byla neskutečná. K tomu před obličejem její výstavní poklady. Zabořil jsem mezi ně obličej a bez hnutí si to užíval. Alča mě pevně objímala a jednou rukou čechrala mé vlasy. Jen jsme si to všechno vychutnávali.

Alena seděla bez hnutí, přesto jsem vnímal zvláštní pocit na ocasu. Zvedl jsem hlavu a podíval se jí do tváře. Usmála se a bylo vidět, jak se soustředí. Střídavě zatínala a povolovala poševní svaly.
„Báječná masáž,“ přerušil jsem tichou pochvalou, přitáhl si ji blíž a splynuli jsme v dlouhém polibku.
„Promiň,“ špitl jsem a zklamaně dodal „už z toho asi nic nebude.“
Věděl jsem dobře, že teď se neudělám. Včerejší noc a dnešní ráno byly naprosto vyčerpávající.
„Když ne teď, tak třeba později, to přece nevadí,“ odpověděla Alena a už ze mě chtěla slézt.
„Nevadí,“ zadržel jsem ji, „tohle je taky naprosto úžasný.“
„To jsem ráda.“
Provokativně zatínala svaly a pohupovala se v bocích se slovy: „Co kdyby v tobě pár kapek ještě zbylo…“
„Ty potvůrko… neprovokuj…“
„Ale mně se to líbí,“ a pokračovala dál.

Rychle jsem se rozhlédl kolem sebe a v duchu zvažoval, co je blíž, jestli ložnice nebo obývák. Pevně jsem ji chytil a postavil se.
„Co blbneš?“ vyjekla překvapením.
Bez odpovědi jsem i s ní udělal těch několik kroků směrem k ložnici, kde jsme padli na postel.
„Co by? Jdu otestovat, jestli ve mně ještě něco zbylo.“
„Aha… aaahhhh…“ její odpověď splynula v jedno s projevem rozkoše.

V pravidelném rytmu jsem protahoval její kundičku, až to mlaskalo a pleskalo. Narovnal jsem se a obě její nohy si opřel o jedno rameno.
Změna úhlu i těsnosti u ní vyvolala další příval blaha. Nenechával jsem jí vydechnout. I přes všechny předchozí hrátky jsem cítil, že se doberu kýženého výsledku.
Chytil jsem ji za stehna a přiměl ji pokrčit nohy a přitisknout si kolena k hrudníku. Zbožňuju, když vidím, jak můj olepený uslintaný klacek mizí v pičce, aby se vzápětí objevil. Střídal jsem hloubku i tempo. Chvíli pomalu a krátce, chvíli rychle a dlouze.
Její orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat. Ani při tom ani po tom jsem ji nenechal vydechnout. Sám jsem cítil, že se blížím ke konci. Už jen pár okamžiků, pár přírazů.

Hlavou mi proudila myšlenka nerudovská otázka kam s tím? Viděl jsem před sebou postříkané bříško, zacákaná ňadra, i semeno tekoucí po lapličkách.
Než jsem si vybral, tělo rozhodlo za mě. Vzrušující představy se staly spouštěčem mého vyvrcholení a já vypustil posledních několik kapek do Alenina lůna.

Naprosto vyčerpaný jsem se svalil vedle ní. Oba jsme byli celí zpocení a snažili se popadnout dech.
„Tak vidíš, že v tobě ještě něco bylo…“
„Jo, ale teď už tam nic není…“ odpověděl jsem.
„Proč tak smutně?“
„Protože jsem to… no…“
„Co? Klidně to řekni.“
„No… chtěl jsem tě postříkat… udělat se ti na břicho, nebo na prsa,“ na chvíli jsem se zasnil, „nebo mezi ně…“
„A co ti v tom brání?“
Stočil jsem pohled mezi své nohy na ulepeného ochablíka.
„No dobře, tak kromě toho? Není přece všem dnům konec…“
Její tvrzení vyvolalo úsměv na mé tváři.
„To jako, že budeme pokračovat?“
„Nebo ty snad nechceš?“ podivovala se.
„Jasně, že chci. Takovou úžasnou, báječnou, neskutečnou milenku si nenechám utéct.“

Rozesmála se nádherným zvonivým smíchem.

Autor

4.8 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Yarda

A bude i oběd nebo před ním ještě i svačinka?

Gourmet

Moc pěkné. Tu bezstarostnost mohu v dnešních dnech jen závidět. 5*

Junior

Výborné pokračování. Sice by to mohlo pokračovat, ale už by to bylo asi najedno brdo. Tedy sex a hele další jídlo atd. Je pravda, že se říká, že chlap je spokojený když má plný žaludek a prázdný pytlík, ale napsat na toto téma delší sérii než dvě povídky si nedovedu představit. Tohle pokračování tak nějak vyplynulo, přece jí ráno nevyhodí bez snídaně. 😀

5
0
Would love your thoughts, please comment.x