Stopy v písku

Ležím na pláži a naslouchám šumění vln. Směsice hlasů mluvících jazykem, jemuž nerozumím, mě podivným způsobem uklidňuje. Těch pár dětí dovádějících nedaleko neubírá nic na klidu tohoto místa. Naprosto bezmyšlenkovitě a bez jakéhokoli úmyslu se mé prsty prohrabují pískem. Čechrají ta teplá zrnka jako by to byl kožíšek nějaké ženy.

V písku přede mnou je nespočetné množství šlápot různých tvarů i velikostí, některé bosé, jiné se vzorkem po podrážce. Hlavou mi líně táhnou myšlenky:

Kolik lidí tu asi bylo přede mnou? Kolik milostných dobrodružství tady začalo? Kolik milenců se tu sešlo? Kolik dětí tu bylo počato? Kolik dětí si tu stavělo hrady z písku, po nichž už není ani památky?

Opatrně se dotýkám zbylých šlépějí, prsty zlehka klouzají po jejich povrchu. Přede mnou postupně defilují zástupy lidí, kterým ty stopy patřily, i ty, jejichž stopy jsou dávno překryté. Mladí i staří, muži i ženy. Zástupy neutuchají ani neřídnou, ba právě naopak. Jako bych se nořil do minulosti. Přemýšlím o sobě i o ostatních, které vynesla na světlo světa má fantazie.

Zůstane po mě víc než jen stopa v písku, kterou vítr rozfouká, voda odplaví a ti, co přijdou po mně, je rozšlapou a rozdupou?

Pohroužen do svých myšlenek přestávám vnímat okolí. Lidé přichází a odchází, nové stopy překrývají ty staré. Mou pozornost znenadání upoutá nová šlápota. Něco na ní je, něčím je zajímavá, stále přitahuje můj pohled. Je krásná, dobře tvarovaná, drobnější, evidentně ženská, nebo dívčí.

Kdepak má asi své dvojče? Je taky tak dokonalé?

Aha, už ji vidím, támhle je. A tam je další. Jejich celá řada. Stejné vzdálenosti mezi nimi prozrazují rovnoměrný krok.

Kdepak asi je jejich majitelka? A jak vypadá?

Zvedám hlavu a rozhlížím se kolem sebe. Doufám, že ji někde objevím. Nevidím nikoho, komu by mohly patřit. Stopy se ztrácejí mezi lidmi, jejich ručníky a slunečníky. Zvedám se plně rozhodnutý je následovat. Beru do ruky tašku a ručník. Stává se ze mě stopař, který se žene za svou kořistí. Proplétám se bludištěm a překážkovou dráhou, přeskakuji osušky, vyhýbám se lidem a snažím se nerozšlápnout výtvory pracně budované dětskými ručkami.
Stopy se ztrácí, zmateně se rozhlížím a snažím se zahlédnout alespoň nějaké jejich pozůstatky. Konečně je vidím, dvě stopy kousek od sebe. Tady určitě stála. Postavím se vedle nich a rozhlížím se.

Na copak asi myslela? Co se jí asi honilo hlavou?

Stopy pokračují dál a míří přímo k vodě. Vzdálenost mezi nimi se zvětšuje.

Určitě utíkala. Za přítelem? Za kamarádkou? Nebo jen tak z radosti ze života?

Nevidím nikoho, komu by stopy patřily. Žádná mladá dívčina.

Že bych se zmýlil?

Sedám si kousek od čáry přílivu a pozoruji přicházející vlny. Opatrně se dotýkám stopy, jež mě sem přivedla. Fantazie mi poskytuje obraz dívky, které patřily. Beru do ruky tužku a papír, které mám v tašce pro všechny případy. Obkresluji si ten otisk. Odlitek by byl lepší, ale sádru s sebou nenosím.

Hotovo. A proč vlastně jen obkreslit otisk?

Tužka sama začne svou další pouť, črtá a škrábe po papíru a zanechává za sebou čáru. Místy tenkou a slabou, sotva viditelnou, jinde silnou a výraznější. Aniž bych měl nějaké umělecké nadání nebo sklony, linky se k sobě slévají a vytvářejí postavu dívky, nebo spíš ženy. Jsem plně zabrán do svého díla, jen občas zvednu hlavu, abych nabral trochu inspirace. Nepřestávám, tužka se míhá po papíru. Otáčím list a znovu kreslím. Stejná žena, jen jiný obrázek. Stránky v bloku ubývají, stejně jako lidé kolem, které ani nevnímám.

Mořská voda mi začíná omývat nohy, nejprve jen pár kapek z vln, které se rozstříkly o pobřeží. S každou další vlnou je vody víc a víc. Zadívám se na stopu, která mi přinesla tolik inspirace. Pomalu mizí, jak ji voda omývá.

Opravdu skončíme všichni jako tahle stopa? To po nás nic nezůstane?

Listuji právě pokresleným blokem, otáčím jednu stránku za druhou tak rychle, až se jednotlivé obrázky slévají a vytvářejí animaci. Znovu a znovu ožívá můj výtvor s tím, jak opakovaně listuji stránkami.

„To jsem já,“ ozývá se vedle mě překvapený a nadšený hlas.
Letmo otáčím hlavu a rychle si prohlížím původce té poznámky.
„Vypadá to tak,“ souhlasně přikyvuji.

Jako by tam ani nebyla, vytrhávám stránku ze sešitu a opět kreslím. Tentokrát už nekráčí po pláži, už to nebude pohyblivý obrázek. Teď to má blíž k aktu. Kreslím, jak stojí na pláži a svádivě si svléká plavky. Rozepnutá podprsenka visí zpoza rukou stydlivě zakrývajících téměř odhalená ňadra.

S úsměvem zvedám hlavu a zjišťuji, že se sama snaží napodobit pózu na obrázku.
„To je nádhera.“
„To je pro vás,“ odpovídám a podávám jí pokreslený list papíru.
„Vážně můžu?“ ptá se.

A aniž by si to uvědomila, bere papír do obou rukou. Díky tomu končí podprsenka na zemi a já tak mám možnost prohlédnout si její dokonalá ňadra. Vytrhávám další list papíru a znovu začínám kreslit. Pláž už se téměř vylidnila, i slunce se sklonilo blíž k obzoru. Na obrázku, který tvořím, stojí otočená zády ke mně, rukama objímá samu sebe a přes rameno hází svůdný pohled.

„To takhle balíte každou holku?“ zeptala se, když uviděla nový obrázek, „A kde jsou plavky?“
„Ne, Vy jste jediná. K čemu plavky? Stejně by jen kazily výsledný dojem.“
„Víte, že mě ještě nikdy nikdo takhle nenamaloval ani nenafotil?“
„Nevím,“ odpověděl jsem popravdě.
„Já o to vlastně ani nestála. Nikdy jsem si nepřipadala krásná.“

Odložil jsem blok a tužku do tašky a znovu se na ni podíval.
„V tom s Vámi souhlasím,“ poznamenal jsem.
„A v čem?“ zarazila se.
„V tom, že nejste krásná.“

Pravděpodobně čekala nějaké ujištění, že krásná je a ne potvrzení toho, co si myslí.
„Jak to myslíte?“ spustila. „Malujete mě tady nahou a nelíbím se vám?“
„To jsem neřekl,“ odporoval jsem, „Řekl jsem, že nejste krásná a na tom trvám…“
„To je snad to samé, ne?“ skočila mi do řeči.
„Není. Nejste krásná, jste totiž nádherná, téměř božsky dokonalá.“
Jen se začervenala a otočila se čelem k moři. Zapadající slunce doslova kouzlilo s její opálenou pokožkou.

Ani nevím, jak se to přihodilo, ale najednou stojím za ní a hladím ji po ramenou. Rukama přejíždím po pažích a směřuji k jejímu zadečku. Otáčí se. Dlouhý pohled z očí do očí.
V ústech mi dovádí její jazýček, o mou hruď se třou její ňadra s bradavkami tvrdými jako malé oříšky. S naprostou samozřejmostí sáhne do tašky a už rozkládá deku. Pohled na její vyšpulenou prdelku a lasturku lesknoucí se mezi stehny je k nezaplacení vzrušující.

Ležíme vedle sebe nazí na dece. Ruce bloudí po našich tělech a zkoumají každý záhyb. Skláním hlavu níž a beru mezi rty vztyčené bradavky. Opravdu tvrdostí připomínají oříšky. Lehce je stisknu. Jsou vzrušením tak nalité, že kvůli tomu sykne bolestí. Chytá mě za bradu a přitahuje si mě ke svým hladovým ústům.

Milujeme se při šumění vln a občasném křiku racků. Něžně do ní pronikám a ona mi ochotně vychází vstříc. Objímá mě nohama i rukama, jako by se mnou chtěla naprosto splynout. Naše sténání tlumí vášnivé polibky.
Ocitám se pod ní. Osedlává si mě a přebírá kontrolu. Lehce se zaklání a já si tak užívám božský výhled. Tvrdý penis mizející v nenasytné mušličce, dvě poskakující polokoule prsou. Jednou rukou se opírá za zády, druhou si pohrává v místě našeho spojení. Hbité prstíky třou její knoflíček slasti. Občas se dotýkají i mého ocasu. Jistí se tak, abych z ní náhodou nevyklouzl. Předklání se. Beru do dlaní její poprsí. Hraju si s ním, mačkám ho, bradavky svírám mezi prsty.
Hlasité vzdechy se nesou nad mořem i opuštěnou pláží. Je na ní vidět, že už není daleko od svého cíle. S jistotou zkušené jezdkyně zrychluje své pohyby a žene se do finiše.
„Ještě, ještě,“ křičí v extázi.

Jsou to první slova, která zazní během našeho milování. Kundičkou mi masíruje penis a mě to přivádí k šílenství a hlavně k vrcholu. Snažím se ji upozornit, že dlouho nevydržím. Vůbec mě nevnímá. Veze se na vlně naprosté rozkoše a nevnímá, co se děje kolem. Už to nevydržím a stříkám a stříkám. Plním její dírku, už je toho tolik, že se to samo dere ven. Výstřiky ji přivádí k dalšímu vrcholu.
Ruce se pod ní únavou podlamují a ona končí na mé hrudi. Leží a hlavu si opírá o mé rameno. Hladím ji ve vlasech i po zádech. Nosem nasávám její vůni. Vůni právě uspokojené ženy. Je to směsice slaného vzduchu, potu, pohlavních sekretů a ještě něčeho nepopsatelného. Vůně štěstí, extáze a uspokojení.

Po chvíli se zvedáme, oblékáme se a balíme věci. Bere si kresby, které jsem jí dal.
„Můžu si to nechat?“
Nechápu, na co se ptá, na obrázky, nebo na možného potomka, ale nechci se ptát.
„To je přeci na Vás, já už s tím nic neudělám.“

Odcházíme ruku v ruce přesně po hranici moře. Zastavím se a ohlížím se.
„Co je?“
„Jen přemýšlím.“
„A o čem?“
„Jestli tu po nás něco zůstane. Naše stopy už smývá moře a místo, kde byla deka, za chvíli rozfouká vítr.“
„Třeba jo,“ říká a hladí si bříško.
„A co když ne?“
„A nestačí, že jste udělal někoho šťastným?“

Dívám se na ni a pak znovu na naše mizející stopy. Když ji chci znovu uchopit za ruku, už tam není. Rozhlížím se, ale nikde ji nevidím, ani žádné stopy mi nenapovídají, kam se ztratila.
Ležím na dece a pozoruji stopy v písku.

Byl to jen sen, nebo se to opravdu stalo?

Rychle se natahuji do tašky pro blok. Listuji jím a nacházím své kresby.

Nebyl to sen.

Zničehonic zafouká vítr. Poryv větru mi vytrhává blok z ruky. Jednotlivé papíry se vznášejí ve vzduchu, aby o chvíli později spadly do moře. Vrhám se za nimi a snažím se zachránit alespoň něco.

Opravdu tak všechno skončí? Skončíme všichni jako rozpité linky na papíře, jako stopy v písku, které vítr rozfouká? Vzpomínky vyblednou a nezůstane nic…

Autor

5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
18 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Tak toto je nádherná letní povídka . Fantazie se prolínají s reálným prožitkem . Zároveň to i nutí k zamyšlení o smyslu života .Krásné a osvěžující čtení .

Gut

Velice příjemné čtení.
Ten krásný zážitek úpně sálá jako slunce u moře.
Díky.

bigbizz

Tahle povídka mi dost připomínala povídku Jezero od Raye Bradburyho. Bylo to krásné, tajemné a navíc se mi líbila i ta zamyšlení, která v povídce byla. Super

Venidet

Moc hezká povídka, po tom všem nezřízeném prznění a incestu krásně osvěžující.
Přesně jak už bylo řečeno, fantazie a realita vnášejí do tohoto dílka jistou dávku smyslnosti a lákají k zamyšlení. Moc hezky se mi četlo děkuji.

Wolf

Něco takového se tu jen tak nevidí asi ani nepamatuji kdy sem něco podobného četl. Je ro velice povedená povídka vzrušující a zároveň nutící k zamyšlení. Bravo moc povedené a děkuji.

Bob Romil

Ano, tohle je tu mezi těmi všemi incesty a borci s neuvěřitelnou výdrží jako zjevení. Lehké erotično! Moje pokusy o sepsání čehokoli, vypadají vedle této perličky, jako zápis klínovým písmem.

Fred

Chtěl bych tady poděkovat. Na prvním místě autorovi, za jeho odvahu napsat tento experiment a na druhém místě všem, kteří komentovali. Je vidět, že na náš portál nechodí jen primitivní honiči, ale i lidé, kterým to myslí a nestydí se pochválit i příběh, ve kterém netečou litry semene.

Frank

Nemohu nesouhlasit s ostatními, opravdu netradiční příběh, který osvěžil stereotyp, většiny zde vyskytujících se povídek. Je zde jen málo povídek které si přečtu několikrát za sebou, ale tahle k nim rozhodně patří. Tvoje povídky jsou téměř vždy romantické a erotika/sex pouze podkresluje atmosféru celého děje.
Frank

childe

Něco takového jsem zde opravdu nečekal (v kladném smyslu).

18
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x