Vánoční hvězda 09

Idylka jak vyšitá.
 „Tati, fakt nebude problém s mámou?“ ozval se nejistě hlas Martiny mezi veřejemi do kuchyně.
„Nestarej se o to, po čem ti je pendrek!“ ne zcela věrohodně, na oko hrubě zavrčel tatík.
V tom samém okamžiku zarachotily klíče v zámku do domu.
„Tati, Jiřina bude mít asi konečně miminko,“ vlétla do kuchyně jako tropická bouře Zuzana.
Jiřina byla druhou dcerou tety Boženy. První prý umřela jako kojenec tři dny po porodu.
„A co s tím mám já společného?“
„No coby,“ slyším hlas Milady. „Konečně pískle v rodině. Božka se v Jiřce vidí, nezapomeň, Jíře táhne na dvaatřicet.Třepe se na mimčo. Vymodlené.“
„Pánbíček jí ho určitě neudělal, spíš se modlila k pořádnému ocasu,“ proběhlo mi hlavou.
„Neříkalas náhodou za hodinu?“
„ Raďo, to víš ženské, promiň.“

Nevídaná pokora zazněla z hlasu Milady.
„Je fůra hodin, jdem na kutě. Zítra máte strojit stromek. I ten na zahradě. A ty tady zůstaň,“ otočil se rázně k manželce. „Něco spolu proberem!“
„Ručníček pro Jiříčka, koupelnu máme tady,“ vtáhla mne do ní.
„Jak si to s tátou skoulel,“ zašeptala nervózně. „Byla jsem podělaná strachy a čekala řev a ono nic. Vůbec nic. Povídáte si, jako by se nechumelilo, jako by neviděl, že mi nakládáš co se do ní vleze. Viděl nás nebo ne. Mluv sakra…“
„Nic jsem nekoulel, táta je normální chlap. Vyříkali jsme si spolu co bylo potřeba. Jo viděl nás a slyšel tvůj jekot i přes zavřené okno, abys věděla.“
„Mě z tebe picne. Tak jekot, jo?“

Vymydlený vycházím z koupelny, ručník kolem pasu. Málem se na chodbě srazím s Miladou. Zrentgenovala mi figuru a  významně se usmála.
„Dobrou a pěknou noc.“
„Dobrou,“ Strčím hlavu do kuchyně:
„Dobrou Radku.“
„Nezdržuj a pojď,“ vtáhla mne do pokojíku.
Rozestlaná válenda, naducané peřiny. Zápolení dvou nažhavených těl. „Přitlač, víc, ještě…“ Přehazuji ji na ocase jako makovou panenku.
Vědomí, že může šukat doma zcela legálně z ní udělalo tuplovanou dračici. Šťáva z kundičky chladila stehna.
„Prostěradlo bude vypadat…“

Stahy a křeč. Ztratila pojem o čase i prostoru. Snažila se kontrolovat zvukové projevy… Marně. Orgasmus vyhrál na celé čáře. Spermoníci vlítli do tunýlku. Kondor skládal křídla a zvadl.
„To bylo něco. Takový šílený orgasmus,“ položila hlavu na mé rameno.
„Sex v přímém rozhlasovém přenosu.“
„Coo?“
„Řvalas a skučela jako Tarzan. Vaši mají ložnici za zdí, že?  Těší mne, když prožíváš sexík se vším všudy… Otázkou je, jak to prožívají vaši za zdí.“
„Nemůžu za to. Zacítím záškuby v podbřišku a ztrácím skoro vědomí.“
Hrábla po kondorovi. Kdepak, už si zpíval smutně El condor pasa.
„Musíme se vyspat, zítra bude fofr,“ brzdím tlapku v rozmachu.

Slunečné mrazivé ráno vítalo spáče v kuchyni. Milada pilně kmitala kolem plotny, zavoněla káva, na stole čerstvý chleba, domácí uzené, máslo a med.
„Dobré ráno,“ zdravíme.
„Dobré. Vy jste mi spáči. I Ježíška byste prochrněli,“ střelila po nás očima. Cukla koutky, záblesk kukadel říkal vše o večerním rozhlasovém přenosu, zračila se v něm zoufalá chuť po pořádném šoustu.
„Zuzo, zavolej tátu. Zápolí se stromkem a stojanem na dvoře.“
Dupání bot na chodbě, neklamná známka, že domácí pán přichází.
„Dobré ráno. Jak ses vyspal?“
„Dobré. Do růžova.“
Potutelný úsměv, pokývání hlavou.
„To je dobře. Někomu se v cizím prostředí spí špatně.“
Opět záhadný i chápavý úsměv, pokynutí hlavou.

Snídaně proběhla bez hovoru.
„Pomůžeš Radkovi pověsit garnýž? Pak tě provedu po baráku, abys nezabloudil. Jo a umíš zabít kapra? Můj ryby nerad zabíjí a kuchá?“
„Tak od čeho začneme. Asi od kapra aby řízky neskákaly na talíři.“

Vybírám nůž z dřevěného špalíku u sporáku, oči hledají štědrovečerní obětinu.
„Zabíjíme venku v kumbále, kapr je v neckách,“ podává mi Milada hrnec a pogumovanou zástěru.
Rána polínkem, zamrskání ocasem, rychlý řez. Exekuce provedena.
Oškrabanou a vykuchanou rybu ukládám do hrnce, žábra, oči i nejedlé vnitřnosti házím přes plotek slepicím. Vypukl tvrdý souboj o žvanec. Opláchnu zástěru, pověsím na hřebík u futer. Donáším hrnec Miladě, podržela své ruce na mých při přebírání déle a podívala zpříma do očí. Smutek a šílená touha po sexu.
 Garnýž věšíme v přistavěném pokoji vejminku.
Petry příjemně hřejí.

„Můžu si tady zapálit Radku?“
„Kouříš? Ale jistě, zapal si,“ přikládá do kamínek. „Topím v kamnech ať vyschnou omítky a beton v podlaze. Vyjde to levněji. Radiátory namontuji až příští rok.“
Potahuji slastně ze spartičky a odklepávám do popelníku v kamnech.
„Mohl bych s tebou Jirko mluvit o velmi vážné věci? Pro mne velmi vážné.“
„Určitě,“ vyfukuji rozšafně dým.
„Včera…“ Těžko se rozpovídával. „Včera večer… My vás slyšeli, Martina ječela, jako bys ji zabíjel. No a Milada se rozbrečela. Neměla pořádný sex přes rok. Vaše rodeo ji… Zítra ráno pojedu jen s holkama ke druhé švagrové, zdržíme se na oběd a kdyby … Mohl bys to pro mne udělat. Blbě se mi to říká, miluji svou ženu. Právě proto nechci ať se trápí, mohl bys to udělat?“

Těžce vzdychl. Cigareta vypadla z ruky. Musím vypadat jako tele na jatkách po první ráně palicí.
„Ty… jako já a Milada?“ koktám.
Kývl hlavou, napjatě sledoval co odpovím.
„Neboj, mluvili jsme o tom v noci.“
„A co Martina??“
„Nikdy se nedozví ani ň. Nevěra to ani nebude… v rodině,“ snažil se zažertovat. Polykám naprázdno žhavé uhlíky v krku. Úžasný člověk, tenhle Kovář. Který muž by obětoval tolik…
V kuchyni mezi hrnci a mísami tančí vánoční rej tři čarodějky v zástěrách. Koutkem oka zahlédnu, jak se Milada zkoumavě podívala na manžela. Lehce kývl. O poznání radostněji připravovala štědrovečerní krmi.

„Brachu, budeš muset našetřit něco v měchu. Dnes žádný šoust, ať matinku pořádně prošplouchneš,“ připomnělo se jedovatě druhé já. „Dovedeš si představit, co s tebou provede po ročním absťáku? Vycucne mozek, ušoustá péro. Z kondora budeš mít spařenou slepici.“