Ve stínu hvězdy, srpu a kladiva 02

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Ve stínu hvězdy, srpu a kladiva

Týden uběhl jak voda a oba se osvědčili, a tak je sedlák přijal. I Vendula byla ráda, že je na statku živo, jako tomu bývalo, když ještě žila sedlákova žena. Po její smrtí se muž uzavřel do sebe, pustnul a teprve Vendula mu otevřela oči, že se dal jakž takž do pořádku a vedl statek dál sám, bez stálé čeledě.

Jednou se Vasil vrátil na statek dřív.
Koni upadla podkova a šel to oznámit hospodáři. V kuchyni nikdo nebyl, zato slyšel nějaké zvuky ze zadního pokoje. Tam měl sedlák svoji ložnici. Když tam Vasil nakoukl pootevřenými dveřmi spatřil v posteli Vendulu a sedláka ve velmi družné zábavě.

Sedlák jí mnul velký pevný vnady, což Vendula kvitovala slastným vzdycháním. Rukama jí pak přejížděl na zadek a všude se měl za co chytit. Vendula nebyla tlustá, ale přece jen byla už starší, což zase neladilo s jejím mladistvým vzhledem, ale ten asi byl důvodem, že ji hospodář šuká.

Když do ní vnikl, prohnula se jako luk a vyjekla slastným výkřikem.
„Ooááách… anoooo,“ a sedlák v ní začal jezdit v celé délce ocasu, ven a zase dovnitř, hezky až po kořen.
Vendula funěla, hekala, sténala, kroutila se a tlačila ho za zadek co nejvíc do sebe.
„Můžeš… rychleji… oh… oh,“ a sedlák poslechl a rozjel rychlou jízdu s mlaskajícími hlubokými proniky.
Prsy jí pluly po hrudi v rytmu přírazů a oči měla zavřené a jen sténala slastí, zmocňující se celého jejího těla.
„Božeeee… áááh… ano… ano… ooohhh,“ vřeštěla a muž do ní pumpoval svou dávku.

Dál už je Vasil nesledoval a rychle běžel do kadibudky na hnojišti vyhonit si stojící péro.

***

„Anatolo, ty mě zanedbáváš,“ řekl jednou Vasil, když spolu osaměli.
Vasil už kolikátý den zkoušel s ní být chvíli o samotě, aby se oddali milování. Jenže Anatola jako by se mu vyhýbala. Stále měla nějaké výmluvy na ženské obtíže, ale do očí mu přímo nepohlédla. Něco se dělo, ale co?
„Já… já… mám moc práce,“ hledala slova další výmluvy.
„I v noci? Vím, že se zamykáš a na zaklepání nereaguješ, proč?“
„Nezlob se, Vasile, možná jindy, ale… nech mě prosím být,“ otočila se a utekla.
Tuhle záhadu hodlal Vasil vyřešit.

Noc co noc hlídkoval na dvoře, až se přecejen dočkal. Z domu vyšel stín a kráčel přes dvůr k její komoře.
„Buch, buch..otevři, hrome, jak dlouho budu čekat!“ zahartusil sedlák a pak vstoupil dovnitř.

Vasil se tak odvážil přiblížit blíž a opatrně nakoukl oknem dovnitř. Naštěstí tam svítila svíčka… tohle ale nechtěl spatřit!

Anatola ležícímu muži stáhla spodky, rukou se chopila jeho ocasu, přetáhla předkožku, oblízla žalud a začala ho kouřit. Její snaha slavila úspěch a náhle mu stál pevný jak věž.
Anatola hned na něj nasedla.
„Ááách… uuhhh,“ zasténala, když ho v sobě měla zaražený až po kořen.
Sedlák jí zmáčkl prsa, začal je mnout a Anatola odsedávala. Nejdřív pomalu, pak stále rychleji, jak se pochva přizpůsobila jeho velikosti. I tak bylo sevření a tření silné a oboustranně je zalévaly záblesky slasti a rozkoše.
„Úúúh… ooááách… už… budu,“ poskakovala Anatola na ocase a muž ji silou svíral prsa a prsty „ladil“ tvrdé bradavky.
„Budu..stříkat!“ funěl muž v extázi, semenem jí zalil pochvu.
V tu chvíli se i Anatola udělala a slast vyvrcholení jí naplnila tělo.
Po chvíli se mu unaveně svezla z těla a z pochvy jí vytékal čůrek semene, jak jím byla doslova přeplněná.

Sedlák něco zabručel, asi že je spokojený, nebylo mu rozumět, oblékl se a odešel.
Anatola si utřela vytékající semeno, ulehla, sfoukla svíčku a usnula.

Nyní Vasil pochopil, proč Anatola nestojí o milování s ním. Anatola to všechno dělá pro ně, aby měli kde být a žít. Kdyby sedlákovi nepodržela, asi by je vyhnal. Tak to nejspíše bylo. Jenže ona patří k němu, ne k sedlákovi. Swiniewski není jediný u koho mohli sloužit.

***

Anatola zbledla, kdy ji řekl, že všechno viděl. Svěsila hlavu a přiznala, že to dělat musí, aby tu mohli zůstat.
„To jsem pochopil a proto odejdem pryč. Nyní budeš má žena a nikdo si už k tobě nic nedovolí,“ rozhodl Vasil, a tak jednoho rána sedlák hledal své pomocníky marně.

***

Cesta zavedla oba poutníky do vsi Isczezatka, což byla pár domků na konci světa. Dál byly neprostupné lesy a lidé zde žili a hospodařili poklidně ve vzájemné pospolitosti. Světodějné události je míjely a skoro nic nevěděli o vnějším světě. Také nikdo z druhé strany včetně úřadů o ně nejevil zájem a jako by se tu čas zastavil.

Uprchlíkům k bydlení přidělili prázdnou chalupu po zemřelém sedlákovi. Starosta jim řekl.
„Máte štěstí, že zavřel oči teprve nedávno. Vesnická rada,ještě nezačala jednat o rozdělení jeho majetku. Jacek žil sám, neměl děti, takže celé to teď dostanete vy. Zvládnete to?“
Zvládli.

***

Když se konečně vzmohli a stali se majetnými, dosáhla komunistická moc i na tuto ztracenou končinu. Vasil byl zatčen a jako kulak skončil ve vězení. Anatole se kupodivu nic nestalo, hospodářství jí ponechali, jen na výpomoc jí přidělili dva pomocníky, Miklóse a Joszka. Jeden uměl spíše maďarsky než polsky, druýj byl takový udělaný blonďák, ale zemědělství moc nerozuměl.
Vskutku kvalitní pomoc.

Anatola byla sice starší než oba mladíci, ale věk na ní zatím nebyl nijak znát. Fyzická práce jí jakoby spíše prospívala, než naopak. Netušila, že oba mladíci na ni pohlížejí i jinak. Jako na ženu, Ženu která má ty správné tvary a jistě i příjemný klín…
Žila tu sama, bez muže, jistě má své potřeby, ale netroufli si na ni jít přes násilí, ač mnozí hospodáři se tak chovali i k vlastním manželkám.

Nakonec se první osmělil Joszka a jak po ní oba touží, jí řekl na vesnické tancovačce na slavnosti sklizně.
Anatola již měla trochu v hlavě, usmála se a zabodla pohled na ty dva pomocníčky. Už se zlepšili, práci zastali, ale měli vůbec už nějakou ženskou, anebo jim má dělat snad učitelku milování?

„Jak si to vůbec představujete?“ zeptala se a chlapce trochu vykolejila.
Nečekali její souhlas, alespoň ne hned.
„Řekněme párkrát do měsíce že bysme… to…“ navrhl první Joszka.
„A už jste někdy měli holku?“
„Jo… už je to docela dlouho a voba už nejsme panici,“ kasal se Miklós.

Anatola se rozhodla. Vasila ji odvedli už dávno a její tělo rozhodně ještě nepatří do starého železa. Vždyť jí bylo jen pár let přes třicet a to už má žít jako jeptiška? Tihle samečci by mohli mít slušnou výdrž i když ve zkušenostech to asi nebude valné.

Přesunuli se na statek do seníku, kde si rozepnula šaty a kluci mohli jen vydechnout nad její postavou ve spodním prádle. Podprsenka sice zakrývala prsa, ale v chladivém večeru jí i tak bradavky hezky stály a ve spodních kalhotkách se docela hezky rýsovala čára štěrbiny.
Kluci jen nasucho polkli a napjatě sledovali, jak si Anatola rozepíná podprsenku a pouští svá kůzlátka na pastvu.
„Ukaž… můžu si šáhnout?“ natáhl Miklós ruku, aniž čekal na svolení.

Nakonec tam Anatola seděla s prsy v rukou nadržených mladíků, kteří je omakávali, mačkali, tahali a hnětli. Nebylo jí to nepříjemné, ač tušila, že je asi bude mít samou modřinu. Měla prsa docela velká, ale stále docela pevná, nepříliš povislá s napnutými špunty bradavek, které teď Joszka cumlal jak hladový kojenec.

Když se chlapci nabažili prsou, stáhli si kalhoty, vytasili ven napružené ocasy a fascinovaně hleděli na černý drn v ženině klíně.
Anatola sjela pohledem jejich výbavu a čekala, až něco začnou.
Oba chlapci si zatím honili brka, než se Joszka osmělil.
„Vykouříš mi ho?“
Anatola kývla, klekla si, vzala ho do ruky a po chvíli pohonění ho začala sát. Miklós hned přispěchal z druhý strany, a tak je kouřila na střídačku a oba funěli blahem. Jejich ocasy neměla problém pojmout hluboko do pusy a snaživě je sála, cumlala a mnula jim v dlaních visící kulky a mládenci brzy vytekli.
Semeno vycákali do sena a začali se na oplátku zaobírat jejím tělem.

Přes laskání prsou přešli k líbání a pak se střídali v lízání klína, no prostě jí hmatali, hladili a líbali všude po těle. Byli jejími plnými tvary doslova nadšeni. Zralou a tak krásnou ženskou ještě nešoustali.
Anatola jim aspoň hladila a honila povstávající ptáky a docela se těšila, až jí protáhnou kundičku.

První jí mezi nohy nalehl Joszka. Anatola mu sama pomohla se zavedením a pak jen vzdechla, jak se pysky roztáhly a pochva přijala ocas do svých útrob. Pronik pokračoval až skoro na dno a Joszka hned začal prudce přirážet.
„Pomaaaluu… seš… rychleej,“ snažila se ho Anatola zpomalit, ale marně.
Mladík vnímal jen teplé lůno, tření a krásné tělo pod sebou a hekal jí do tváře svou nadrženost.
„Jo… jo… vystříkám tě…“ drmolil a Anatola se mu snažila jít naproti, aby se udělali spolu.
„Ještě… chvilku… vydrž… prosím… úúúh,“ sténala a měla to na krajíčku.
Vyplnění pochvy semenem ji naštěstí přivedlo na vrchol. Ale nestačila se ani vydýchat a už jí pusu zaplnil Miklósův ocas, který si ho celou dobu honil a teď už chtěl stříkat. Sevřela rty a po pár pohybech cukající ocas jen tak tak vyplivla, aby se jí neudělal do pusy.

Mládenci s povadlými ocasy přemítali, co dál. Oba měli sílu na třetí číslo a ani Anatola se nebránila. Tentokrát šel do ní první Miklós a Joszka ji zatím utěsnil pusu ptákem.

Miklós si ji vzal z boku, rukou jí pozvedl stehno a zarazil se do ní s razancí divokého hřebce. Anatola vykřikla slastí, protože tohle byl ocas dle jejího gusta a se vzrůstající rozkoší cítila jeho velikost a intenzitu tření.
„Fmgg… gfmmm… hmfmm,“ funěla přes ocas v puse, který snaživě sála a cítila, že brzy se zase udělá, jak jí celé tělo vibrovalo.

Miklós však vyvrcholil dřív, než čekala, ale sotva z ní vyjel, Joszka jí zvedl nohy, zapřel si je o ramena a nalehl na ní celou svojí vahou.
„Ach… božééé… seš… hlubokooo,“ vykřikla bolestně.
Joszka ji však rychlými přírazy mrdal a Anatola se mu po chvíli přizpůsobila a sténala do rytmu přírazů.
„Hezky… držíš… jo… teď… tě… vystříkám,“ funěl mezi čvachtavými přírazy a jakmile se v Anatole vzedmula vlna vyvrcholení, pustil do ní poslední dávku semene co v sobě měl.

Trojice znaveným těl ležela vedle sebe, každý pohroužen ve svých myšlenkách.

Mládenci byli spokojení, dostali statkářku a předpokládali, že odteď ji budou hezky pravidelně obdělávat.
Anatola nevěděla, co si o tom všem myslet. Sex si užila, to ano, jen se jí příčilo, že ji šoustali dva mladí usmrkanci, kteří by jinak neměli nárok. Navíc byli její podřízení. Sice ji těšil jejich zájem, ale uvědomovala si, že spíše využili situace, aby ji dostali na záda. Tohle nikam nepovede a navíc si určitě myslí, že jim tu odteď bude dělat děvku! To určitě!

Její rozhodnutí jí ale vydrželo jen pár týdnů. Pak se vyspala s Miklósem, následně podržela Joszkovi, a tak to šlo dál v celkem pravidelných odstupech.

***

Uplynuly dva roky. Anatola chovala děcko a další čekala. Mládenci se u ní v posteli střídali po měsíci a bylo jim jedno, které dítě je koho. I Anatola si nebyla jistá, ale s farářem se dohodla a ten zapsal jako otce Miklóse.

Vesnice tento bezbožný vztah přijala celkem poklidně. Chápali, jak to Anatola má těžké. Žena kulaka, velké hospodářství a dva mladí pomocníci…
Anatola vše přijala pragmaticky. Kdyby se jim bránila, vzali by si ji stejně a znásilnili někde přivázanou k trámu… takhle ji sice už dvakrát oplodnili, ale aspoň vše probíhá v poklidu.

***

Po dalších třech letech už měla Anatola tři děti a zapřísahala chlapce, aby do ní nevypouštěli sémě, že další už nechce.

***

Byl podzimní večer. Branka vedle vrat jen lehce vrzla a dovnitř vklouzla temná postava. Starý pes u boudy zareagoval a radostně zakňučel.
„Pššš… ticho, Lypyne,“ šeptla postava a pes poslušně ztichl.
Muž se rozhlédl ztemnělým dvorem.
„Konečně doma,“ vydechl, když se zdálo, že vše je jako tenkrát, když ho odsud odváděli.
Byl to Vasil, propuštěný z výkonu trestu.
Z pracovního lágru bylo zakázáno psát a Anatola sama nevěděla, kde vlastně je. Úřady mlčely a pár sdílnějších úředníků ji varovalo, ať raději ve vlastním zájmu po ničem nepátrá…
Šest let odloučení je dlouhá doba, ale moc se na Anatolu těšil. Stále ji miloval a v nejtěžších chvílích na ni myslel a to mu dávalo sílu přežít muka, silnější než snad byla v německých koncentrácích.

Otevřel dveře do chodby a všude bylo tma a ticho. Pomalu kráčel k ložnici a dumal, jak ji probudit, aby se nepolekala. Musel také věřit, že i ona se na něj těší a že ho čeká.
Přede dveřmi se zarazil. Zvuky zevnitř byly nezaměnitelné. Postel vrzala v pravidelných rytmech a vše doplňovalo hekání, sténání a milostné vzdechy.

„Co tu chceš, chlape?“ ozvalo se náhle za ním.
Prudce se otočil a vtom ho něco udeřilo do hlavy a on ztratil vědomí.

***

Byl to Joszka, který se probudil a slyšel z chodby šátravé zvuky. V ložnici šoustající pár byl zaujat sám sebou a těžko mohli něco slyšet, a tak se šel podívat.

Nyní se nad ležícím tělem skláněl on, Miklós a Anatola, která hned vykřikla.
„Probůh, to je Vasil, můj muž!“
„Ty seš vdaná?“ opáčil Joszka překvapeně. „Nikdy si o tom nemluvila.“
„Nemluvila, protože se nikdo neptal. Ani jsem nevěděla, jestli žije. Zavřeli ho před šesti lety a až pak vás úřad přidělil ke mně.“
„Hm… jak vidno, pustili ho, nebo utekl z touhy po rodný hroudě,“ podotkl Miklós. „Co s ním uděláme?“
„Je to můj muž!“ vykřikla Anatola, ale Miklós byl jiného názoru.
Uměl si spočítat, že mají s Anatolou utrum a budou opět jen obyčejnými čeledíny a co jejich děcka? Bude je vychovávat nějakej přivandrovalej trestanec?

„Teď seš naše žena a ne týhletý trosky, rozumíš! Hezky se vrať do postele a my tady s Joszkou to zařídíme, viď?“ pohlédl Miklós na parťáka, který kývl.

Vlekli ho ven a Joszka zajímalo, co s ním chce dělat.
Ve stodole mu useknem hlavu a tělo pak hodíme do lesíka. Divočáci se o něj postarají.“
„Ty idiote, copak seš nějakej kat? A co krev? Uděláš akorát všude svinčík. Oběsíme ho na trámu a pak zakopeme,“ mínil uvážlivější Joszka.

***

Anatola byla v šoku. Její Vasil se vrátil, ale mládenci se rozhodli se ho zbavit. Kvůli ní. Aby s nimi dál spala, rodila jim děti… bože, co si má počít? Tolik let na něj čekala, pravda, skoro na něj zapomněla, ale teď, když se vrátil… jistě na ni myslel… a ona… nechá ho zmizet, jako by nikdy nebyl.

Chodbou zazněly kroky, dveře se rozletěly a v nich stál… Vasil!
Oblečení měl potřísněné krví, ale stál pevně, takže nebyla jeho. Pohled na Anatolu byl tvrdý.
„Nečekala si mě, že? Pelešíš se tu s těmi smrady a já… přežíval jsem jen s myšlenkou na tebe a ty tu přitom rodíš cizí pancharty!“
„A cos čekal? Že tu budu žít jako jeptiška? Dodnes nemám od tebe ani řádek, nic, nikdo mi nechtěl nic říct. Ani jsem nevěděla, jestli vůbec žiješ! A pak si přijdeš a myslíš, že tě čekám s otevřenou náručí. Je to už šest let, Vasile, šest let!“
Anatola se rozplakala zoufalým pláčem a probudila děti, které ji ihned napodobily.

Vasil se otočil na patě a odešel a Anatola, když uklidnila děti, se vydala za ním. Našla ho v sednici nad láhví pálenky. Sedla si na volnou židli a Vasil sám začal.
„Oba ležej ve stodole. Chtěli mě oběsit, jenže jakmile jsem se probral… vzal jsem to po svým… díky lapáku se o sebe umím postarat. Buď já nebo oni. Je mi to líto. Pomůžu ti s nima a pak odejdu. Zmizím ti ze života.“
„Já… já na tebe nezapomněla, věř mi. Jenom je to už dlouho. Mám tři děti… máme tři děti… zůstaň tu a zase budeme rodina. Jen mi dej čas se s tím vyrovnat,“ hladila mu Anatola ruku.

Vasil vstal a šel ven. Anatola oknem viděla, jak si v kůlně bere nářadí a jde do stodoly. Pochopila, co jde udělat.

***

Ráno se děti zvídavě dívaly na cizího pána a štěbetaly otázky na maminku, kdo to je? Došla řeč i na tatínky Miklóse a Joszka a Anatola oba prozatím poslala do města. Jak dlouho s tím vydrží, ale nevěděla.

Vasil se zkušeně chopil práce, hned věděl co a jak, Anatola vařila oběd a jak ho oknem pozorovala na dvoře, tekly jí po tváři stružky slzí.

***

Vasil nakonec na statku zůstal. Úřad zmizení dvou pomocníků pojal jako útěk a statek obsadil dalšími dvěma čeledíny a jednou děvečkou.
Zajímavé bylo, že přeze všechno byl statek nadále úřady veden jako soukromý majetek, zapsaný na jméno Anatola Kosmoděmskaja. Majitelka odváděla státu stanovené dávky a tím to bylo vyřízeno.

***

Uběhl čas, Děti tak nějak přirozeně si na Vasila zvykly, na Miklóse a Joszka pozapomněly a Anatola nastolila otázku, že by se měli s Vasilem vzít. Kvůli dětem, lidem… kvůli sobě.

„Je mi osmatřicet a cítím, že už stárnu,“ řekla Anatola jednou u večeře a zpytavě se na Vasila zadívala.
„Jsi stále krásná a stále stejná od doby, co tě znám,“ usmál se Vasil a Anatolu něžně bodlo u srdce.
„Chtěla bych… dnes v noci… abys přišel,“ špitla a zrudla.

***

Večer se Anatola vykoupala v zadní komoře, kde měli prádelnu a tam ji také zastihl Vasil, když si utírala tělo do sucha.
Jak ho spatřila, hned si rukou zakryla klín a prsa, ale pak se usmála a ruce spustila volně podíl těla. Před ním se přece stydět nemusí.
„Jsi nádherná a já tě stále miluju.“
Vasil ji popadl do náruče a odnesl do pokoje na lože.
Svlékl se a Anatola se hned ochotně pustila do kouření. Povadlý pták jí s mlasknutím zajel do pusy a po chvilce sání cítila, jak mu tuhne a nabývá na objemu. Olizovala naběhlý žalud, lízala a líbala ocas po celé délce, od žaludu po koule a zase zpátky.
Když skončila, Vasil se jí sklonil ke hrudi a líbal prsa a laskal bradavky.
„Ohhh… ahhh… jooo,“ Anatola se nesnažila tlumit své projevy.
Tělem jí projížděly elektrizující vlny slasti a cítila, jak vlhne v klíně.

Vasil pokračoval v laskání jejího těla a klesal stále níž a prsty a jazykem se začal zaobírat zarostlým klínem. Anatola sama dala nohy od sebe.
Jazykem kmital po pyscích i mezi závojíčky. Sotva se dotkl citlivých míst, tělo reagovalo výronem šťávy.
„Ahhh… ááá,“ sténala Anatola slastí a Vasil sál uvolněné šťávy.
Pak se jí porovnal mezi nohama, nasadil ptáka na štěrbinu a zatlačil. Šlo to docela snadno, Anatola doširoka roztáhla nohy, on se vzepřel na rukou a hned prudce přirážel.
„Jsi… velký… a hluboko… aah!“ vzdychala, jak ji ocas celou vyplnil a tvrdě ji projížděl.

Bylo to krásné, během rytmického přirážení se líbali, hladili a objímali a pak ji Vasil něžně přetočil na břicho. Anatola pochopila, poklekla a vystrčila zadek.
Vasil se za ní přesunul, poplácal ji po pevných půlkách, přisadil ocas a hladce do ní pronikl.
Rozjel strojové přírazy a přitom ji zezadu prohmatal visící měchy prsou, potěžkával je a drtil v dlaních, byť mu přes ně doslova přetékaly.
„Oh… oh… oh… lásko… já… už… nemohu,“ vzdychla Anatola, která po několikátém orgasmu již byla vysílená a takřka ušoustaná. Miklós a Joszka měli sice delší výdrž, ale měli menší ocasy a neprojížděli ji tak důkladně jako zkušený Vasil. Ten u Anatoly věděl, kdy přirážet hluboko, prudce a rychle a kdy ji sjíždět pomalými pohyby.
„Vydrž… už… budu… stříkat!“ funěl Vasil vzrušeně, až naposledy prudce přirazil, v ocase mu zacukalo a následovalo zaplavení útrob semenem.
„Ber to jako naši svatební noc,“ vyjel z ní ven a Anatola se unaveně pokusila se o úsměv a hned hluboce usnula.

***

Jejich manželství bylo naplněno záhy po svatbě. A tak postupem času ke třem dětem přibyli ještě tři další sourozenci.

Život rodiny Bjeljaků byl vyplněn prací na vlastním hospodářství. Tři děti se rozhodly pro jiný život a odešly pryč, ostatní zůstaly a zapojily se do rodinného podnikání, samozřejmě jen v takové míře, jakou jim vládnoucí režim povolil.

Vasil zemřel v polovině sedmdesátých let, když ho definitivně skolil třetí infarkt. Anatola se dožila nové doby, kdy se východní Evropa dočkala svobody a demokracie, statek předala dětem, šla na výminek a za rok odešla za milovaným Vasilem.

***

Pokud pojedete rovinatou krajinou východního Polska zastavte se ve vsi Isczezatka, navštivte místní hřbitov a pohleďte na náhrobek se jmény Vasil Bjeljak (*1922 – +1976) a Anatola Bjeljak ur. Kosmodjemskaja (*1920 – +1991)

Autor

Navigace v seriálu<< Ve stínu hvězdy, srpu a kladiva 01
4.8 31 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Marťas

Krásně napsáno. Kronika jedné rodiny.

Laděk

Neměli to lehký.

Petr

Výborný příběh, líbí se mi vyvíjející se děj občasně pročíslý sexem. Škoda, že sága měla jen 2 díly.

Pallas Athena

Pozoruhodný příběh, možná až příliš strohý. Ale nejspíš to tak bylo zamýšleno, a k té době to pasuje. Navíc, těžko zjistit víc podrobností, kroniky kupodivu nejsou příliš sdílné… Jen jsem se bál, jestli se časem nedostaneme k jinému Vasilovi podobného příjmení. Ale ten se narodil myslím jako Guyla.

Pallas Athena

Jasně, taky to nemyslím s těmi kronikami úplně vážně a povídka je pěkná a originální, jak obsahem tak stylem. Jinak je skvělé, že si člověk může vymýšlet co chce, akorát si musí dát pozor, aby nepsal úplně alternativní dějiny. Nabízí se třebas husité a adamité… To by bylo pěkné téma, hmm, snad mě něco napadne.

Pallas Athena

Díky, njn, všechno tu už bylo… Naštěstí je historie docela dlouhá a navíc se dá různě „vykládat“. Kupodivu z antiky toho moc není, kromě naprosté klasiky Lady Caligula. Braun toho měl evidentně dost nastudováno…

Last edited 1 měsíc před by Pallas Athena
8
0
Would love your thoughts, please comment.x