Večeře

„Nikdy bych nevěřil, že holka oblečená od hlavy až k patě, může být tak sexy,“ řekl jsem.
„Co tím myslíš?“ zeptala se nevěřícně Alča, která se vedle mě opírala zadkem o linku, zatímco já chystal večeři.
„Co by, že ti to ohromně sluší.“
„Aha, ale já přišla jen na večeři.“
„Tak nemáš být tak k sežrání.“
„Kdybys nekecal, copak si neslyšel, co o mně prohlásil ten dědek v tom obchodě? Mimochodem díky, že ses mě zastal.“
„Myslíš, to, jak prohlásil, že seš tlustoprdka a že s tebou nikdo nemůže chtít něco mít?“
„Ještě mi to připomínej.“
„Mluvila z něj závist. Podívej, podle mě nemusí být holka vyzáblina, co má čtyřicet kilo i s postelí. To, aby se pak člověk s mou tělesnou konstitucí bál, že ji rozmáčkne. Navíc z toho potom trčí kosti na všechny strany, prsa to nemá, zadek taky ne, tak za co se to chytá? To ty seš mnohem, ale mnohem lepší…“ zálibně jsem si ji prohlédl.
Měla na sobě černý rolák, který se nádherně nadouval v oblasti hrudníku, a džíny, které podtrhovaly její křivky. Tmavé vlasy dělaly vlnu kolem obličeje a spadaly vpředu přes ňadra.

„Tak děkuju,“ špitla stydlivě.
„Nemáš zač, je to čistá pravda.“
V tom, něco zaprskalo na sporáku a já se musel vrátit k vaření.
„A to takhle vyváříš jen kvůli mně?“
„Nejen kvůli tobě. Prostě jsem na to měl chuť. Ono je to tak, že když něco chci, tak si to vezmu nebo udělám. Nemá cenu věci odkládat s tím, že zítra je taky den, nebo že by se to hodilo víc. Zítřek taky zkrátka přijít nemusí, nikdy nevíš.“
„Hmm, to je fakt.“
„Můžu se na něco zeptat?“
„Klidně.“
„Fajn. Moc mě potěšilo, že si zavolala, že na tu večeři přijdeš, a jsem opravdu rád, že si tady. Ale co tě přimělo změnit názor? Když jsem tě zval, tak se ti vůbec nechtělo.“

Než odpověděla, vzala si skleničku s vínem a napila se.
„Měly jsme s kámoškou takovej holčičí večer a probíraly jsme všechno možné. A nějak jsem se o zmínila i o tobě, jak si na mně vyžebral peníze na lístek a jak ses mě potom zastal v tom obchoďáku.“
„Aha.“
„No a ona ze mě hned začala mámit podrobnosti, jestli bylo rande a tak. A když jsem jí řekla, že nic nebylo, tak mi pěkně vynadala.“
„To jsou věci.“
„Prý jsem blbá, že jsem na tu večeři nekývla, že jí chodím brečet na rameno, že jsem sama a když už mě konečně někdo pozve, tak dělám drahoty. Vlastně mi řekla něco podobného, co ty před chvílí. Že si to mám užít, když o mě někdo stojí. A že je lepší litovat toho, co udělám než toho, co neudělám. Tak jsem tady.“
„Tak v tom případě doufám, že nebudeš litovat.“
„A víš co?“
Otočil jsem se k ní a čekal, co bude dál.
„Nebudu,“ prohlásila. Rychlým pohybem, jako by nechtěla ztratit odvahu, si mě přitáhla k sobě a políbila mě.

Když mě pustila, motala se mi hlava, kolena se mi třásla a poklopec se mi řádně vyboulil. Nezmohl jsem se na žádnou odpověď a raději se vrátil k vaření. Všiml jsem si, jak se uculuje a červená.

Mezitím, co se dodělávala večeře, nachystal jsem stůl. Víno, skleničky a příbory. Alena se usadila ke stolu, galantně jsem jí pomohl, a dál mě sledovala. Naservíroval jsem na talíře jídlo a usadil se naproti ní. Nalil jsem nám víno, připili jsme si a pustili se do jídla. Teda, já spíš pozoroval, jak nejprve opatrně ochutnává. Když se do toho pustila s pořádným nasazením, neubránil jsem se úsměvu.
„Co je? Proč se směješ?“
„To nic, koukám, jak ti chutná.“
„To víš, to nemám každý den, aby pro mě někdo takhle vyvářel. A ty nebudeš jíst?“
„Neboj, budu,“ uklidnil jsem ji a pustil se do jídla. „Jen by mě zajímalo, jestli si takhle vychutnáváš i ostatní věci nejen jídlo,“ dodal jsem mezi sousty.
„Hmm, s plnou pusou se nemluví. A třeba to poznáš…“
„Kdybys chtěla ještě přidat, není problém, jídla je dost. Ale měla by sis nechat místo i na zákusek.“

Nad slovem zákusek jí v očích zajiskřilo.
„A co bude?“
„To záleží na tobě. Říkal jsem, že jsi k sežrání, tak já bych si jako zákusek dal tebe.“
„No jo, ale co budu mít já?“
„Doufám, že orgasmus.“
„Jo, tak ten si nechám líbit. Ale to není zákusek.“
„V tom případě… v lednici mám přichystanou čokoládovou pěnu, teda jestli máš ráda čokoládu.“
„Mňam.“
„A jakou budeš chtít, bílou, nebo hořkou? Nebo bys raději něco pikantnějšího? Třeba s trochou čili?“
„Fakt? To čili zní zajímavě.“
„Nejen zajímavě. Spojení nadýchané sladké čokolády, co se rozpouští na jazyku, s lehkou pikantností čili…“
„Už se mi sbíhají sliny.“

V průběhu povídání z našich talířů zmizelo jídlo, a i sklenky nějak vyschly.
„Měl bych návrh. Já to tady uklidím a ty zatím můžeš vzít skleničky a láhev vedle do obýváku. A já nám tam přinesu ten zákusek.“
„To by šlo,“ souhlasila.
„A všímáš si, že tě netahám hned do ložnice?“
Jen se trošku zasmála.
„No myslím, že to je asi jedno…“ prohlásila, když stála v obýváku, „ta rozložená pohovka není o moc jiná.“
„A ještě řekni, že ti to vadí.“
„No… to bude záležet na tom… jestli to za to bude stát.“
„S tím asi nebude problém. Stojí to skoro celou dobu, co tu seš.“
„Ale já myslela ten zákusek.“
„Tak ten už se nese.“

Všiml jsem si, že se přes hrané protesty pohodlně usadila na pohovce.
Postavil jsem před ní přenosný stoleček s několika miskami a usadil se vedle ní. Jen si to všechno zálibně prohlížela.
„Tohle je čistá bílá čokoláda. Tady máš mléčnou a tady hořkou, ty jsou všechny čisté, bez ničeho. Tyhle tři jsou oříšky a ty poslední jsou s čili, to je vidět.“
„Teda. A čím začneme?“
„To záleží čistě na tobě a tvých preferencích.“
„Mě strašně láká to čili… ale trochu se bojím.“
„To nemusíš, není tam nic zabijáckého… nemám rád, když pálivost všechno přebije.“
„To je dobře.“

V ruce držela lžičku a rozhodovala se, s jakou miskou začít. Nakonec nabrala lžičku bílé s čili a rychle ji vsunula do úst.
„Ach bože…“ prohlásila s plnou pusou, „to je jako orgasmus… a to čili…“
Rukou si ovívala pusu.
„Tak co?“ zeptal jsem se celkem zbytečně, protože si nabírala druhou lžičku.
Kousek čokoládové pěny se jí zachytil na rtu.
„Počkej, tady něco máš,“ řekl jsem a už jsem se natahoval prstem, že jí to setřu.
„A nechceš to ochutnat?“

Takové výzvě jsem nemohl odolat. Naklonil jsem se k ní a ze rtů slíbal čokoládu.
„A co tohle?“ zeptala se a nabrala hořkou s čili na lžičku a do pusy.
Pak si mě přitáhla a znovu vášnivě políbila.
„Ty tady máš ale teplo,“ prohlásila, když jsme dojedli společné soustu ze zákusku.
„Hmm, jestli to nebude tím čili, to zahřívá. A v tom svetru určitě také není zima.“
To, že jsem schválně trochu přidal na topení předtím něž přišla, jsem samozřejmě nezmínil.
„Hmm, to je pravda. Tak já si ho sundám.“

Chytla spodní lem svetru a začala ho svlékat. Když se objevilo holé bříško, došlo mi, že pod svetrem nic nemá, maximálně podprsenku.
Seděla přede mnou jen v džínách a černé podprsence a já na ni jen zíral s otevřenou pusou.
„Co je? Ještě si neviděl holku v podprdě?“
„Viděl,“ hlesnul jsem tiše.
„Nebo se ti to snad nelíbí?“
„To ne…“
„Ne? Ne, jako nelíbí, nebo ne, jako líbí?“ dobírala si mou momentální vyjadřovací neschopnost.
„Líbí a moc,“ ujišťoval jsem ji.
„Aha, takže nebude vadit, když budu pokračovat? Ono to totiž moc nepomohlo.“
Už už jsem chtěl zavrtět hlavou, ale zarazil jsem se, aby si to zase nevyložila jinak.
„Klidně pokračuj.“
„Fajn, ale přece tady nebude sedět nahá sama,“ pokračovala, zatímco si rozepínala podprsenku.

V tom okamžiku jsem stál vedle pohovky, stolek se zákusky už byl stranou a já ze sebe sundával oblečení. Stál jsem před ní nahý s trčícím pyjem ještě dřív, než stihla odložit to, co svlékala.
„Snad nebudeš takhle rychlý ve všem,“ komentovala to se smíchem a pohledem významně upřeným k naběhlému údu.
Aby se nemusela zvedat z pohovky, pomohl jsem jí svléknout kalhoty. Šly dolů rovnou i se spodním prádlem, které jsem si ani nestihl prohlédnout. Za to jsem jí dost neslušně zíral do rozkroku, kde měla pečlivě zastřižený malý trojúhelníček.

Najednou jsme leželi vedle sebe a líbali se. Nohy vzájemně propletené, já cítil její vlhkou mušličku na stehně a jí tlačil můj tvrďák do břicha. Na hrudi jsem cítil její ňadra a ztuhlé bradavky.
Ruce šmátralky putovaly všude, kam jsme jen dosáhly. V rámci osahávání a prozkoumávání jsme se o sebe třeli a najednou jsem cítil, jak se nořím do horké vlhké studánky.
„Ale… já… n… mám…“ udusila mé protesty dalším polibkem.
„Šššš,“ položila mi prst na rty, než jsem se zmohl na další protesty.

Z propletence našich těl, byla zničehonic ona nahoře a já dole. Něžné pomalé pohyby se zrychlovaly, před obličejem se mi pohupovaly její melouny, které jsem s velkou chutí a radostí mačkal, hnětl a ochutnával.
Alča se nade mnou vlnila jako nezastavitelný, ale podivně tichý, příboj. Žádné hlasité sténání, jen zrychlený dech, pevně stisknuté rty a rudý obličej svědčily o prožívaném vzrušení.

Její pohyby se stávaly trhanějšími. Najednou se zastavila, celá ztuhla.
„Aaahhh…“ uniklo jí ze sevřených rtů a vyčerpaně se na mě položila.
Stále jsem byl zasunutý uvnitř ní. Držel jsem ji za boky a pomalu ji opět přiměl k pohybu. Tření v pochvě i ňader na hrudníku mě přivádělo k vrcholu. Své vzdechy jsem nikterak nekrotil a hlasitě jí funěl do ucha.
„Asi… oohh… bys… uff… měla… ahh… slézt…“ hekal jsem.
Trochu se nadzvedla a tázavě se na mě podívala.
„Už… to… oooohhhh… nevydržííím…“ snažil jsem se ji varovat.
„A to vadí?“ zeptala se a zavrtěla se v bocích.
„Mmm… Och… ooooohhhh“ vyhekl jsem úlevně. V koulích zacukalo, ocas sebou zaškubal a už chrlil zásobu semene do Aleniných útrob.
„Mohlo by…“ špitl jsem unaveně.
„Mě ne,“ prohlásila, svezla se ze mě, pohladila mě po tváři a políbila.
„To je dobře.“
„Ale zvládneš ještě alespoň jedno číslo,“ ujišťovala se.
„S tvou pomocí určitě.“

Ležela vedle mě na boku a já si ji konečně mohl pořádně prohlédnout. Prsty jsem kroužil kolem kopců jejích ňader a šplhal na rozhledny trčících bradavek. Putoval jsem úžlabinou mezi nimi dolů k pupíku. Na boky a stehna směrem ke kolenům a zpátky na zadeček, co na tom, že byl pro někoho možná větší, mě se líbil.
Další putování vedlo k tříslům. S každým centimetrem, který jsem urazil po jejím těle, se čím dál víc chvěla. Zabloudil jsem až k tajemné jeskyni. Musel jsem ji vidět zblízka. Přesunul jsem se mezi její nohy. Prsty jsem čechral nyní ulepené chloupky, rozevíral závojíčky a hledal kouzelné místečko, malý výběžek stvořený čistě za účelem poskytování rozkoše.
Hladově jsem se k němu přisál. Lízal jsem a ochutnával vše. Co na tom, že z její vykropené svatyně vytékaly naše smísené tekutiny. Důležité bylo, že pod mou činností začala tiše sténat.
Zasouval jsem do ní prsty a ústy se věnoval maličkému hrášku. Zprvu jen zatínala prsty do pohovky, ale s postupujícím vzrušením tlačila mou hlavu proti svému klínu. Stehny svírala mou hlavu, že jsem se ani nemohl pohnout, rukama si drtila prsa a prohýbala se v zádech.
„Aahhh… ooohhh…“ hekala v rytmu mého sání a lízání.
Začínalo se mi nějak nedostávat dechu, ale nepolevil jsem. Naopak, zvýšil jsem své úsilí v naději, že až dojde vrcholu, tak uvolní mé sevření. Prsty jsem divoce kmital až to hlasitě mlaskalo a ani ústa nezahálela.

Najednou opět strnula. Mé prsty pocítily rytmické stahování a pulzování. Už se mi dělaly mžitky před očima.
Úlevné uspokojující, a hlavně hlasité „Aaaaahhhh…“ se rozlehlo po tichém pokoji. Jako by to bylo kouzelné slovo, najednou jsem byl volný a mohl jsem se konečně nadechnout.

Vyšplhal jsem se vedle ní a celý rudý se snažil popadnout dech.
Alena se mi podívala do očí a tiše pronesla: „Rozhodně litovat nebudu.“

Autor

4.9 62 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Skvělá povídka. Doufám, že jí dá ráno alespoň snídani.

Gourmet

Nádherná konverzačka. Super! 5*

Marťas

Krásná povídka. Lehké a uvolňující čtení. Škoda jen, že nedošlo na ochutnávku dezertu z jejího těla.

Juli

Kočoláda, případně med, či šlehačka jsou prima 🤗. Když pěkně olížeš, není co prát 😌.

8
0
Would love your thoughts, please comment.x