Vegetariánské žraso

Denisa se každý večer tulila k obrovskému plyšovému medvědu a prožívala náctiletou pubertu plnou komplexů a trápení ze samoty. I když osmnáctiny měla zdárně za sebou, nedostatek sebevědomí ji způsoboval trable při seznamování.
Holka byla líbivá, šukavá, ale delší známosti kazilo její věčné fňukání o postavě. Jejích pár kilo navíc, které měla usazené na těch správných partiích, jí ničilo chvíle, které měly být naopak příjemné a hojivé na duši.

Proto s každým novým klukem prošla městem, zašla do kina, přijala pozvání na večeři, skončila v posteli a druhý den radši dělala, že neexistuje. Sebedesktruktivní sklony jí nedovolily pokračovat dál a tak prožité rande v dalších dnech zasklívala a hledala další adepty na seznámení.
Mezi chlapci byla ošeptávaná jako bestie, která všechny jen využije, ale přitom žádný z nich netušil, kde je pravda. Od kluků dostala spoustu hanlivých přezdívek a přitom ani jeden z nich nevěděl, jak moc uvnitř sebe nevyzrále trpí.

Máma Bětka se věnovala zaměstnání a výdělku, nebo svému příteli Břeťovi , který se k nim před časem nastěhoval. Fešáckýpětatřicátník se snažil být po ruce kdykoli bylo třeba. Zařizoval, věnoval se, staral a choval se jako ukázkový amant, kterého nemůže nikdo opustit nebo nechtít. Ženuška ho milovala, Denisa v něm viděla ikonu mužského, kterého by si sama jednou přála a Břetík se nosil mezi dvěma samicemi jako páv.
Zastával roli chybějícího otce i když zkušenosti neměl v celku žádné. Rady do života, kterými nešetřil, si Denisa tetovala do paměti jako svátost a po čase se do něj platonicky zamilovala.

„Ty jsi holka, pořád nějaká smutná,“ starostlivě načal téma Břeťa v sobotní ráno, kdy před nimi byl celý víkend bez mámy, která odjela na pár pracovně školících dnů.
„Se ti zdá,“ vzdychla Denka a odšourala se v domácím dlouhém triku od kuchyňské linky ke stolu, aby dopila černý čaj.
„Jíst nebudeš? A koukám, že ani nesladíš,“ rozebíral rozespalou osmnáctku otec náhrada.
„Jsem tlustá,“ kvíkla Denisa do malovaného porcelánu.
„Co?“ rozesmál se Břetík a nahlédl ze židle, aby zkontroloval předsudkovité pneumatiky, které ve skutečnosti měly velikost maximálně nateklé špagety.
„Jo, však se směj,“ mávla rukou podrážděná holčina a zatnula zuby, aby znovu něco neplácla.
„Počkej, co blbneš. Kde jsi jako tlustá? To ti někdo něco nabulíkoval nebo co?“ zklidnil se Břéťa a chystal si radši omluvu, protože u mladých dam člověk nikdy neví.
„Mi nemusel nikdo nic bulíkovat, ne? Však to sám vidíš! Tady, tady, tohle, tady,“ vyskočila vztekle ze židle Denisa, točila se před ním a předváděla důkazy nadváhy.

Břéťa se snažil vidět to, co vidět měl, ale ať kroutil hlavou nebo valil bulvy, nic z nešťastných špíčků nezahlédl. Místo toho si řádně prohlédl černé kalhotky, které se jednou stranou zařízly do perfektně tvarovaného zadečku a vepředu rýsovaly mladou kačenku k nakousnutí, když mu Denisa předváděla svá strašně tlustá stehna. Hlavou mu probleskla představa jak si ji hezky klátí, za nepřítomnosti maminky, přímo u stolu a místo snídaně.

„No vidíš! A mlčíš!“ vyčetla mu Denisa a vytrhla jej tak ze snění.
„Počkej, promiň, ale nevím kde jsi co vzala. Však jsi ženská. To chceš být jako prkno? Buď ráda, že máš tyhle tvary. Kamarádky ti můžou jen závidět a chlapi se po tobě uslintaj,“ zkusil pohladit slovem zbědovanou slečinku.
„Prostě ne. Budu držet dietu. A nebo ještě líp. Přestanu jíst maso a budu jen na ovoci a zelenině,“ rozhodla umíněně Dena a opřela si nešťastnou tvář o dlaň.
„Jo, to můžeš. To prospěje tak jako tak. Ale bejt tebou, tak si pozjišťuju další věci okolo. Kdy začneš?“ popichoval Břetík s menším výsměchem, protože si vzpomněl na svá telecí léta, kdy dostal stejný nápad, než si uvědomil, že je stoprocentní masožravec.

„A just dneska,“ bouchla Denisa pěstičkou do stolu.
„Budu ti asistovat. Zajedeme na nákup. A naučím tě nějaký saláty a vychytávky. Však mám tohle období taky za sebou,“ pobídl škodolibě Denisu do akce, protože si byl jistý, že tohle její rozhodnutí není tak úplně správné.

„No tím líp. Jdem se chystat,“ zajásala Denka, odběhla do pokojíku a zatřepala na rozloučenou svým výstavním zadečkem.
„No páni, tohle bude ještě velká zkouška,“ promáčkl si rozkrok Břéťa, protože šimrání v koulích nasvědčovalo tomu, že je zdravý chlap.

V rychlosti se nachystal, protože nedočkavá Denisa se jen nasoukala do tepláků s mikinou a už neměla na práci nic jiného než svého řidiče i pomocníka buzerovat. Odběhli do auta, zajeli do nejbližšího supermarketu a vydali se na lov za vitamíny.
Denisa tlačila vozík a Břéťa se ze všech sil snažil s ní držet krok, protože měl před očima pohled na tu její šťavnatou zádelku. Nemohl chodit za ní, protože by se už neudržel a tak byl u každého regálu první a nadšenou Denisu vláčel po marketu jako smyslů zbavený.

„No a co do toho salátu teda?“ dožadovala se budoucí vegetariánka svého.
„Cokoliv. Vyber okurky, saláty, papriky, prostě cokoliv,“ nabízel sortiment Břétík, což byla nakonec osudná chyba, jak později sám uznal.
„Počkej, ty nosíš samý povadlý zdechliny. Copak to nevidíš? To si musíš omakat, ovonět, prohlédnout, abys nekupovala něco, co jim tu leží už několikátej den. Hele, vyber si okurku a teď zjisti jestli je čerstvá,“ supěl nad Denisinou nevědomostí.
„Jak to ale poznám? Tak normální zelená okurka, ne?“ vztekala se Denka.
„Zmáčkni ji. Zkus lehce ohnout. Musí bejt tvrdá a ne prostě povadlá,“ dohadoval se s náctkou Břetík.

Denisa vzala do rukou hadovku a znalecky ji prohmatávala a okoukávala. Pro mužské zvědavé oko to byl zoufalý pohled. Hned se mu drala představa jak krásně omakává jeho okrasu a jak se na ni těší víc než na okurkový salát.
„Je tvrdej,“ naznala nic netušící Denisa, když zařadila hadovku do rodu mužského.
„Tak ho dej do vozíku,“ utřel si orosené čelo Břetík.
„Jé a bílou ředkev miluju!“ zajásala mladinka nad podobným nástrojem jako byla okurka a hned se jala zkoušet kvalitu stejně jako před chvílí.

Další útok na splašené Břéťovy spermie a další pokoukaná, když Denisa dlachnila tlustý bílý kořen.
„Jejda a kukuřici tu mají taky!“ rozutekla se k chladícímu boxu, kde byly vyskládané vakuované kukuřičné klasy, balené po dvou.
„Pane bože, takže jeden dopředu a druhej do té skvostné prdýlky!“ zaúpěl v duchu Břéťa a zarýval nehty do madla u vozíku.
„Ještě nějaký brambory a rajský a jedem,“ táhla ho Denisa za rukáv k přepravkám, u kterých znovu a znovu úročila naučený fígl s ošaháváním.

Potěžkávala v dlaních brambory až z toho Břéťu svrběly koule, jezdila prstem po kůžičce rajčat, aby se ujistila, že jsou kvalitní a nevědomky trápila nadrženého polotátu. Rozběhaná naplnila vozík a už táhla mlčenlivého otčíma do fronty k pokladně.

„Docela se těším na ten dnešní oběd,“ rozjasnila se jí tvář, když vyskládavala nákup na pás u pokladny, zatím co o Břeťu se pokoušely mdloby, protože se mu nevědomky otírala zadečkem o rozkrok. Už nešlo jinak. Už ani nechtěl ten výstavní buclatý kousek nevnímat. Zabodl do něj modré oči a nepustil z dohledu. Jasně viděl tyhle mladinké půlky znovu přiškrcené jemnými kalhotkami a dokonce se mu zjevila před zraky i červená otlačená rýha na sametové kůžičce.
Rozhodnutí o pokusu si sáhnout padlo, když se Denisa zahleděla do displeje u kasy, po paměti šmátrala za sebe pro vozík až omylem brnkla o kousek z Břéťova stožáru.

„Jdi to dávat do tašek,“ přešel trapas nadrženec a věnoval se markující pokladní.
Po zaplacení a naplnění všech igelitek, mu Denisa nevědomky zadeček ještě jednou předvedla, protože naházela nákup do vozíku, ohnula se o madlo a svezla se na nákupním vozíku jako ja koloběžce. Špulila zadeček směrem k Břétíkovi a kdyby se k autu nevzdálila rychlostí jejich bouráku, tak by se onan už asi opravdu neudržel.

Cestou domů si plánovali všechny druhy salátu, náhradní fotřík se ji pokoušel umluvit alespoň na bílé maso a oba se těšili na společné kuchtění. U každého sice jiným způsobem, ale nálada panovala víc než dobrá. Šťastná Denisa mrštně vyběhla schody do bytu, Břéťa se dobelhal s taškami hned za ní, oba se převlékli do domácího a pustili se ihned do vaření.

„Dej si zástěru,“ podal kus ošňůrkované látky Deně, když se mu ukázala v kuchyni jen v šortkách a tílku, které vypadalo spíš jako sportovní podprsenka.
„Jo jo dík. Čím začnem?“ přijímala jeho nabídku a už se pásala do provoňavělého kousku kuchyňské výbavy.„Nejdřív řekni, kdo bude kuchař a kdo bude radil?“ měl potřebu si ujasnit role Břetislav.
„No ty budeš radit a já poslouchat,“ usmála se Denisa.
„Dobrá. Tak nejdřív to všechno pečlivě omej. Ale pořádně!“ stoupnul si po jejím boku Břetík a sledoval jak Denisa bere dlouhou okurku do dlaní a pouští vodu.

Pohrávala si se zeleným šidítkem pod proudem vody, držela ho jednou rukou a druhou po něm jezdila nahoru a dolů, aby smyla všechnu špínu. Občas koukla na chlapský dozor a přidala na razanci, aby jí nemohl nic vytknout. Opřela okurku o konec a obemkla prsty, aby sjížděla nahoru a dolů.
V duchu jí to začalo bavit, protože si tajně vybavovala všechny ocásky, které měla do teď v parádě. Sjížděla hadovku, přibírala si do dřezu i obrovskou ředkev, kukuřice, brambory, rajčata, papriky a chovala se jako paní mývalová.
Těšila se ze svého životního cíle a netušila jak moc tímto vodním představením Břetislávka vyburcovala. Točil se k ní bokem, aby nespozorovala postavený hrad v domácích kraťasích a dusil se mocnou nadržeností.

„Přihodím teda ještě to tvý bílý maso, no. Abys to jedl taky a neřekl, že tě omezuju jen na vitamíny,“ rozhodla se Denisa pro chlazená kuřecí prsa v lednici a otočila se zády k otčímovi.

Otevřela starou lednici a v hlubokém předklonu přesouvala studené potraviny, aby se dostala k míse s kuřecími řízky.
Nedocházelo jí, že svůj dozor takto neskutečně týrá. Už zase předvedla vyšpulený zadeček rodinnému příteli a jemu díky ní ztvrdnul ohon, jako by byl z ocele. Hleděl na obě půlky, v naducaných kraťasích a střídavě ten božský zážitek měnil za pohled na svoje, zatím uvězněné, kopí.

„Konečně. Co teď? Mám to nakrájet?“ narovnala se Denisa a propláchla ještě růžové dietní masíčko.
„To by byla škoda, ne?“ vzal do ruky tuhou okurku a zahrál si na reportéra s mikrofonem, aby nenápadně nabídl k dívčím rtům zelené šidítko.
„Počkej, to mám jako okusovat?“ smála se nápadu Denka.
„No a? Do pusy se ti to vleze, ne,“ zvážněl Břéťa a nabídl vitamínovou bombu k mladé pusině.

Denisa se dlouze zadívala do otčímových očí a pomalinku se pokusila nakousnout nabídnutou zeleninu. Začalo jí být jasné, že tohle dobře nedopadne a přesto přistoupila na rozjíždějící se hru. Nešlo jí to už zastavit stejně jako Břetislavovi a tak dál ozobávala zelenavou slupku s pohledem zabodnutým do mužských očí.

„Děláš to dobře,“ přistoupil blíž, aby viděl co nejvíc z mladinké tlamičky.Tohle povzbuzení vehnalo Denise vzrušení do žil a už bez ostychu přidala i jazyk s prsty. Jezdila po okurce nahoru dolů, ocumlávala zelenou špičku a pusinkovala Břéťovi prsty. Po chvíli začala přešlapovat na místě až si rozvázala zástěrku a konečně se dotkla tvrdého kuželu v Břéťových kraťasech.

„Hlavně nepřestávej!“ podával k zelené okurce ředkev a nabízel jí roztoužené hubičce.
„A co máma?“ zaškemrala smutně Denisa aniž by se chystala přestat v ochutnávání.
„Neboj, ta se nic nedozví. Nepřestávej, slyšíš?“ pobízel ji otčím, převzal obě žezla do jedné ruky a druhou šmátral po kukuřičném klasu.

Žlutou dobrotu natiskl na mladou pipku a zavibroval, zatím co Denisa si nahoře pochutnávala dál na okurkovo-ředkvovém salátu. Nechal ji víc prostoru, aby si stáhla šortky i s kalhotkami, zvedla nohu, ochotně roztáhla pysky a nechala si brouzdat před brázdu pěkně od podlahy. Držela se zeleninových ocasů jako madel a se zavřenýma očima olizovala a pokuřovala jeden kořen a jeden plod s takovou radostí, že Břetislav tál jako karamela na slunci. Liboval si v držení zeleniny, zkoumal žlutavými zrníčky prvních pár centimetrů kundičky a vyrážel stanem proti rozjeté Denise.

„Musíme pokračovat! Už musíme. Tohle už nejde zastavit,“ škemral o další vlnu, protože se bál, aby Denisa ze strachu necukla.
„Tak pokračuj,“ vzdychla mu do obličeje a s nepřítomným pohledem stlačila obě ocumlané zeleniny v Břéťově ruce dolů k rozdělané micině.

Bez dalšího zdržování se pustil otčím do slušné práce. Zajel okurkou mezi mladé pysky a konečný camfourek bílé ředkve zatlačil do análku. V podřepu měl všechno krásně z první ruky a jen občas nahlédl nahoru, aby se přesvědčil, že to jeho svěřenkyni dělá dobře. Denka stála s bramborama v dlaních, přejížděla pohupující se prsíčka a uvzdychanou pusinkou prosila o dráždidlo na poštěváček.

„To musíš sama, šikulko. Já mám plné ruce,“ pobízel ji Břéťa a sledoval jak učenlivá Denisa sjíždí jednou omytou bramborou a tlačí ji na tvrdého poštěváka.
„Co ta rajčata?“ byla už naplno rozjetá jako mašinka a skláněla hlavu dolů k nadrženci.
„Nacpeme je tam,“ natáhl se rychle na linku pro červené tomato a už menší rajčátko ládoval do kluzké ženské zbraně.
„Ne! Zůstane to ve mně!“ strachovala se Denisa aniž by přestala dráždit bramborou svůj hrášek.
„Neboj se! Vytlačíš to ven,“ zatlačoval rajské jablíčko dovnitř.

Denisa byla rudá chtíčem, mokrá nejvíc za svoji sexuální éru a s naprostou důvěrou si nechala ucpávat mezinožní otvůrek.
Břetislav se spokojeně narovnal, aby ze sebe svlékl překážející domácí oděv a s ocasem v ruce povzbuzoval Denisu k rajčatovému porodu.

„Zatlač! Vytlač ho ven,“ olizoval se a rentgenoval mladinkou cendulku, která se snažila vyplodit červené rajče.
„No to jsem ještě nezažila,“ pochvalovala si slast Denisa a ochotně směřovala pizďuli k natažené Břéťově dlani.
„Vidíš? Je venku. Ještě jednou,“ rozhodl se zopakovat tomatovou podívanou otčím a znovu zacpal už použitou kundu.

Denisa tlačila a zálibně sledovala svůj rozkrok, ze kterého plkala rajče za rajčetem. Párkrát se nechala ucpat než na ní bylo jasně poznat nadměrné vzrušení.

„Jsem na tom už stejně, holka. Už chceš masíčko, že?“ nabízel svůj kůl a odmítl se zdržovat kouřením.
Ihned se pustil do vysněného zadečku a opřel si mladinku o kuchyňskou linku. Roztáhl jí nohy, postavil se za ní a nechával žalud moknout od tekoucích proudů náctiletých šťáv. Těsně před zásunem se ještě natáhl pro omyté kuřecí prso, připleskl ho na šťavnatou kundičku a zapíchl se jemně do zadečku.
Denisa nejdřív ztrnula, ale jen co se chytila flákoty masa a párkrát s ním obrousila poštěváka, zapomněla na tlak v análu a už si dál jen užívala.

Břéťa na špičkách za ní přitancovával k jejímu tempu a zasouval se do uzoulinkého prostoru, kde ucítil nepopsatelnou slast na ocasu. Pocit, kdy mladinká krasotinka lisuje jeho ocas vysněným zadečkem, ho odzbrojoval od opatrnosti.
Naposledy zkontroloval rytmickou Denisinu ručku i výraz tváře. Kuřecí prso tlačila na rozpálenou cenduli, klouzala s ním nahoru a dolů, přidržovala se rukou pracovní desky na lince a výraz ve tváři prozrazoval, že se brzo udělá.

„Tak takhle ne. Budem pěkně zároveň!“ chytil se pevně jejích skvostných boků a zarazil svého špunta do prdelky až po kořen. Uslyšel plesknutí, kdy Denisa jemným plácnutím potrestala nateklou kundu kuřecím masem a dál se hnala prsíčkem do finále. Tvrdě se zarazil a rozhodnutý tento zadeček vyrabovat, nepřestal, dokud se mu semeno nevzbouřilo v pytli.

„Prostříkám tě! Ucítíš to! Drž se!“ pleskal koulemi o půlky a s pokřiveným obličejem procákával mladou prdýlku, aniž by si všiml, že Denisa necítí nic jiného než slast na pinďuli. Maso dokonale ohoblované a polorozpadlé o jejího poštěváka letělo do dřezu, aby se mohla pevně chytit linky a vyhekávat při tom ze sebe dokonalou spokojenost.

„Pane bože!!!“ zabědoval po úlevě Břéťa a poprvé se dotknul narostlých koziček, protože k sobě Denisu radostně přivinul.
„No pane jo! To je dieta,“ pokusila se náhlou stydlivost zamaskovat Denisa a zkoušela se rychle vymanit z Břéťova sevření přesně tak jak mívala ve zvyku.
„Žádný utíkání! Takhle to nedělej. Ještě chviličku počkej,“ tulil se k ní zezadu, protože dílo se podařilo i když oba zůstali hladoví.

Denisa se ten den naučila nejen šukovařit, ale i malinko jinak přemýšlet, protože tímto si ji otčím zajel pro další dny společného volna. Kapky, které dostávala, dál úročila ve svých vztazích a tak se, pro mužské pokolení, stávala čím dál víc neodolatelnou.

0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x