Nezkrotná holčička 08

Toto je 8 díl z 8 v seriálu Nezkrotná holčička

Noc rodinného trojúhelníku se červenala studem. Do rána bylo na patře slyšet sténání, křik v orgasmické křeči, bubnování do chlupatého hrudníku, pleskot po rozjetých půlkách a až k výtahu byla cítit vůně spermatu a kundího sekretu. Nejeden nespavec se honil nad jejich zvukovou kulisou a kdejaká obyvatelka činžáku pohoršeně polykala prášek za práškem, aby zvládla do rána usnout. Ve chvíli, kdy si nazí rodiče s nezkrotnou dcerkou, dávali ranní kávu a chystali se teprve jít spát, sledovali oknem potácející se rozespalé postavičky, které směřovaly do zaměstnání.

„Tak teď už to ví dozajista celej dům,“ pronesl první Lojzík aniž by bylo poznat, zda se bojí pranýřování a nebo jen tak konstatuje.
„Takže se mamina může rovnou nalodit,“ vnutila nedokončený plán Silva.
„Silvo, počkej. Nech rozhodnout tátu,“ zarazila příkrost Helena i když sama čekala na konečný verdikt.
„Hele, roky jsi na ni kašlala, tak teď ji nech mluvit! Obzvlášť když má pravdu,“ zašmelil svou rozhodnou odpověď Lojzek a bral tohle téma za nadobro uzavřené.

Chtěl se vyvarovat zbytečnému děkování, slibům nebo vděčnosti, takže hned, jakmile odbyl tohle prokleté téma, se odebral do ložnice, kde udělal místo vedle sebe jak pod dekou, tak i na polštáři. Helena ještě prohodila pár spokojených slov s dcerkou a jako by se nechumelilo, odběhla nahá za svým bývalým a opět budoucím mužem. Zalezla pod peřinu, přivinula se k Lojzkovi a za něžného škrabání po zádech se nechala ukolébat.

Společný dopolední spánek byl krátký. Ve dne se špatně spalo a tak po pár hodiných probudil Helenu jazyk v pinduli. Se stále zavřenými víčky se jen přichytila polštáře, do široka roztáhla stehna a vrněla jako kočka.

„Líbí se ti to, co?“ promluvil jí najednou mužský hlas do ucha.
„Cože,“ lekla se Hela a zkontrolovala lízací mašinku v rozkroku.

Silviina hlava byla opět v akci. Nerušeně roztahovala matčiny pysky a jezdila hbitým svalem sem a tam nebo brnkala zrychleně špičkou o viditelného frajtra.
„Jak si pochutnává, že? Mrška jedna,“ ohlazoval už zase svoji ženu Lojzek a dráždil řečmi.
„Je šikovná. Vyvedla se,“ usmála se vyrušeně Hela, aby znovu zavřela oči a nechala si dráždit kolejničku.

Silva nevnímala ani jednoho z nich. Pomlaskávala si, srkala šťávu a hrála si jako kotě s klubkem. Jen občas zvedla tvář, aby věnovala spokojený úsměv tátovi a znovu se potápěčsky ponořila do proudů škvírkových drinků. Nevnímala ani matčino zrychlené dýchání, ani hlas otce, který jednu povzbuzoval a druhou uklidňoval. Nevnímala ani jeho ptáka, jenž měnil barvy při pevném Lojzkově sevření. Dokonce ani nepostřehla, že si ji táta znovu šteloval, aby ji mohl opět obskočit. Až po zásunu horce dýchala na matčinu pizdičku a vyměnila jazyk za prsty.

Pravidelně prošťuchovaná se soustředila na orgasmus a tak jen držela prsty, nechala mámu se narážet a otce drancovat její mladinkou pipinu. Další povedené číslo rodinného trojúhelníku se chystalo do finále. Rozhekaný trojklan kašlal na okolí a ukájel jeden druhého. Všechno klouzalo, mlaskalo, plácalo, hekalo až se postupně vzepjali a ve sladké křeči ukončili roztoužené trápení. Sil jim o dost ubylo a tak po šukací pauze se znovu oddali tentokrát vydatnějšímu spánku.

Další společné dny se přelouply v týdny, týdny v měsíce a nakonec po dvou letech společných orgií a totální změny v Lojzkova životě, se oba rodiče dočkali svatby své holčičky.
Alois dal výpověď ve fabrice, aby se mohl naplno věnovat opět slepené rodině. Dál si užíval sexu nejen s navrácenou ženuškou, ale i s dcerkou, pro kterou nepřestal existoval. Ani se společných chvilek nehodlal vzdát. Ne pokaždé byla Helena přítomna a tak se v Lojzkově ložnici střídaly obě jeho ženy a záleželo jen na datumech natáčení. Jeho natočené filmy se Silvou se chvíli prodávaly pod rukou, než přesedlal i na jiné roztaženky, které na takovéhle natáčení přišly také kvůli penězům.
Nebyl zrovna hvězdou v oboru, ale každé video dosáhlo úspěchu většího než by čekal. Lojzkův splněný životní sen už zanedlouho stál v pronajaté garáži, Silvie podržela kdykoli se mu zachtělo a z Heleny se stala vděčná a oddaně milující manželka.
„Nebylo by potřeba to upevnit prstýnkem?“ rýpala do nesvázaného polomanželství Silva.
„Myslíš?“ zadumal se Alois a dlouze se zadíval na Helenu, která jen mlčky rovnala prostírky a rozkošně rudla.
„Nemyslím. Vím. Bych to spláchla s váma,“ oznámila Silva ledabyle přesně tak jak měla ve zvyku.
„Jak s náma?“ valil oči tatík střídavě na zaskočenou matku i dcerku.
„A nemám věk snad?“ smála se zase sebevědomým smíchem Silva.
„Věk jo. Máš i chlapa?“ rýpla si mamina a pokusila se o úsměv i když bylo vidět její zaražení.
„Ha ha, to bylo vtipný. Mám. To víš, že mám. Třeba takovej kameraman by si dal říct,“ snažila se o smeč Silvie.

„Neexistuje!“ vykřikl fotřík, hodil vztekle židlí a utekl nasupěně do ložnice.
„Co to bylo?“ zjihla přidrzlá dcerka a bála se, co bude dál.
„Jo děvče, tak to netuším,“ maskovala tatíkův výpad Helena i když asi tušila o co otci jde.
„Mám jít za ním?“ radila se dcerka a ani nečekala na odpověď a plížila se pomalu k ložnici.

Nenápadně zaťukala nehty na skleněnou výplň dveří a bez čekání na svolení vstoupila do tátova separé. Mlčky si stoupla ke stěně a pološeptem nadhodila téma, které bylo tak divně ukončeno.
„Mi zmizíš,“ odsekl posmutněle Lojzek a konečně zvedl pohled k překvapené dcerce.
„Ježiši, jo ták. Takhle aha. Já se úplně lekla, co se přihodilo. Neblázni, nezmizím. Pořád mě budeš mít, neboj. Stačí to vyřešit bydlením,“ zkoušela vysvětlovat tátovi a zároveň pochopit záležitost, která už byla stejně jasně vyhraná.

Do delšího rozhovoru, ve kterém se tatík ukázal jako majetnický žárlista, se vložila už značně nasupěná Helena, kterou jeho chování uráželo. Musela srovnat jeho pocity, aby pochopil, že ženu má někde úplně jinde a probral se k normálnímu životu. Na oko Lojzík její vysvětlování pochopil, ale bokem o samotě ještě se Silvií nastolil pár pravidel, ve kterých poslušná dcerka slíbila další soulože, v každičké její volné chvíli a možnosti.

Smutně přijímal skutečnost, když Silva doopravdy domlouvala hotel s vhodným salónkem ke svatební hostině. Přetvařoval se, když porovnávala svoje i matčiny svatební šaty a při prvním společném obědě musel nervy držet hodně na uzdě, když budoucí zeť seděl přímo naproti jemu a okusoval dozlatova upečenou kachničku. S kyselým úsměvem zvedal číši, aby připil na společné životy a vydařený celý svatební den. Bylo mu jedno, že se po jeho holčičce válel kde kdo a bez problému přijal chvíle, když odcházívala po natáčení s kameramanem do vedlejšího pokoje, kde bez tatíkového dozoru uspokojila další vytrčený ocas. Nemohl však přenést přes srdce, že mu ji nadobro někdo odloudí a bude mít už domov jinde.

Se skřípotem zubů se loučil s potencionálním budoucím zetěm, aby mohl dál donekonečna poslouchat poučování obou jeho žen. Smiřoval se se svatbami víc a víc až nastal den D, kdy si oba sokové odvedli na radnici vytouženou polovičku a zřetelně pronesli své ANO. Svatba probíhala v poklidu a veselí, svatebčanům chutnalo jak jídlo tak i dobré pití a celá sláva o sobě dávala vědět do širokého okolí. Svatebčané se zbavovali myrt, drahých poloviček, kusů oblečení a zábran.

Nikomu už nebylo rozumět ani když se dotyční snažili vykládat nebo vydávat pěvecké tóny blízké bojovým výkřikům. Pár slavících si ustlalo pod stoly, někteří podřimovali v sedě, ženich Silvy se vytratil do hotelového pokoje, Helena se větrala na čerstvém vzduchu a zbytek se loučil a měl k odchodu.
Bylo pozdě nad ránem a pronajatý salónek pomalu chystal svůj nepořádek pro uklízecí četu z ranní směny. Lojzek se Silvou osiřeli uprostřed nehorázného nepořádku, zašlapaných chlebíčků, rozlitých vín, rozházených nedopalků a poslední pomalé hrající písničky na kazeťáku.

„Už se ptala obsluha na jak dlouho to ještě vidíme. Už chtějí jít domů. Tak co? Posbíráme to, Probudíme to a půjdem každý po svým?“ žblekotal fotřík s rozvázanou kravatou a ploužil s dcerkou po place.
„Co tam? Ten určitě spí a já mám chuť na noční jízdu,“ hodila závojem rozmazaná nevěsta a silně se přidržela táty, protože na rozdíl od něj měla už dost.
„Vidíš to? Vidíš?“ přikyvoval Lojzek a ještě naposledy si rýpnul do zeťáčka, kterého se ale učil přijímat.
„Vidím, ale necítím,“ stáčela řeč Silva a nestydatě šmátrala tatíkovi po zipu u kalhot.

Lojzek se se strachem rozhlédl okolo a i když viděl jen pár spících zoufalců, snažil se dcerčiným prstům bránit. Měl popito, ale pořád si držel hladinku, při které mohl být v obraze, kdyby bylo třeba. Teď ho bylo hodně třeba. Silva kašlala na významný den, na okolní čumily byla zvyklá a tak jí ani nedošlo, že by dělala něco špatně. Množství alkoholu to jen umocňovalo a tak se opilecky skácela na kolena a jedním chvatem už dumlala tatíkovu polomrtvou žížalu.

„Tady?“ naposledy se ujišťoval Lojzík a dál už se jen oddal šikovným ústům jeho vlastní krve. Nechal si ptáčka probudit, vysát do ztvrdnutí a dál slastně olizovat. Představoval si, jak se zbylé příbuzenstvo probudí nebo vrátí a všichni začnou závidět jeho hrátky. Jen podepřený v bok a kalhotami u kotníků si nechal čoudit doutník.

„Chci to. Teď a tady prostě,“ zavelela rumová nevěsta, pracně se postavila zpátky na nohy a opřela se o stůl přímo čelem k strýcovi ze Štětí.

„Jak je libo,“ ztratil poslední zábrany Alois, promastil si šťávou s dcerky klouzka a zajel do ní až na dno.
„Jo a opatrně, jsem v tom,“ rozchechtala se s mávnutím ruky nahlas
„Neboj,“ prcal ji tvrdě až stahovala ubrus ze stolu i se stále spícím strýčkem.
„Koukej támhle Radim,“ ukázala na válejícího se bratrance pod stolem a Lojzek hned pochopil její upozornění.

Natočil se směrem k Radimovi a šukal dál, aby plnil poslední přání své dceři. Rozšoustával jí lůno a předváděl se před spícími jedinci z rodiny jako by byli jejich diváci. Svět se zůžil jen na metr čtvereční, ve kterém napichoval vdanou dcerku a nevešel se tam ani bratranec, ani strýcové, zeť a ani Helena. Z předklonu si ji Lojzek tlačil do pokleku a z pokleku na bok, aby se v ní mohl pohodlně vycákat. Stříkancem zalepil dírku a ručně napomohl roztoužené Silvě k orgasmu. Prsty jí vymlaskal z pizdiny úlevu, ve které sebou ve svatebních šatech škubala a křičela, až se Štětí probudilo, zaměřilo, mávlo rukou a znovu usnulo.

„Pojď, vstávej. Najdeme mamku. Nebo chceš na pokoj?“ rozepínal si popleteně košili, místo, aby zapínal kalhoty.
„Jsi mi ani nepogratuloval,“ pomáhala mu s kravatou dcerka a smutně sledovala jeho oči.
„K čemu?“ zarazil se Lojzek, protože až teď se mu vrátila zmíňka o dítěti.
„K malýmu,“ špitla Silva.
„Samozřejmě gratuluju! Silvinko! Čí je?“ zajímal se ihned tatík, tiskl se štěstím k dcerce, ale další rozpravu narušila již vyvětraná Helena.

Chtěl si zanechat nějaké tajemství a tak se dál nevyptával. Proto pracně probudili zbytek osazenstva, doprovodili je na pokoje a sami se rozešli do svých pronajatých noclehů, kde se prospali do nových okroužkovaných dnů.

Tajemství s narozeným synkem se neprozradilo nikdy. Silva se zachránila od další ostudy, zeťák se stal hrdým otcem prvorozeného syna, Helena krásnou babičkou a Lojzek se pyšnil jako děda křížený otcem obecným, který v jakémkoli nestřeženém okamžiku předával dál své DNA jak dcerce tak i právoplatné manželce.

Navigace v seriálu<< Nezkrotná holčička 07
5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x